Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz práci

Čas jen pro vás dva: Ukradněte si vzácné chvilky!

access_time27.květen 2019personRedakce

Také to u většiny z vás vypadá tak, že máte dovolenou na střídačku, ale nikdy ne spolu, protože jeden z vás prostě hlídá děti? Ukradněte si pro sebe aspoň týden.O vztah se musí pečovat a nedostatek času jednoho na druhého příliš dobře nedělá. Pojměte letošní prázdniny trochu jinak. Přestaňte na sebe zapomínat a najděte si čas také sami pro sebe – vždyť máte přeci také právo na odpočinek nebo ne?Zařiďte dětem tábor – bez pocitu, že obtěžujete babičkyTábory už dávno nejsou to, co bývaly. Ty moderní děti baví. Navíc odpadá dennodenní volání babiček a pocit, že jim musíte být zavázáni – nehledě na to, že pro větší děti nejsou prázdniny u babičky žádné „terno“. „Naše táborové programy jsou postaveny na dvou základech, které jsou však úzce propojeny. Hravou formou si děti v rámci přirozené konverzace s rodilými mluvčími procvičují anglický jazyk a zároveň jsou účastníky celotáborové hry, která vhodně kombinuje prvky akční a tvůrčí, soutěže dovednostní a vědomostní, dobrodružství a poučení,“ říká Ing. Josef Syka, zástupce cestovní kanceláře SYKA AGENCY, která pořádá jazykově zaměřené letní tábory již více než 20 let, k tomu, jak k organizaci dětských táborů přistupují s léty zkušeností oni. Letos se tak například v rámci desetidenního programu letního tábora SUMMER TIME děti vydají na Divoký západ, kde se pustou prérií prohání „Splašená Appalloosa“. Budou zde muset využít všech kombinační schopnosti a smysl pro taktiku i cit pro spravedlnost. Na jiném anglickém táboře pořádaném cestovní kanceláří SYKA AGENCY s názvem EUROCAMP se pak zase účastníci zaměří na prohloubení komunikačních dovedností a multikulturní výchovu. Mezi české děti se zařadí děti cizinců a tak tráví čas zcela přirozeně spolu s všudypřítomnou angličtinou. Pojítkem tohoto mezinárodního tábora je celotáborová hra, která má letos název Deset dní v Irsku. Děti se „podívají“ na Smaragdový ostrov za hrdým národem Irů, do země Keltů, skřítků, svatého Patricka, Oscara Wilda a chovatelů ovcí.Vybavte si společnou dovolenou – včera bylo pozděNež to ale uděláte, měli byste znát svá práva a povinnosti. Podle zákoníku práce platí základní pravidlo, že termín čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, pokud by vaše absence zhoršila radikálně provoz, zaměstnavatel vás nemusí pustit. Vy ale zase máte nárok na čerpání 2 týdnů v kuse, což zase spousta zaměstnavatelů popírá. Ideální je už nyní předložit zaměstnavateli, které termíny čerpáte, přičemž máte nárok vyčerpat si klidně všechny 4 týdny v létě. Zaměstnavatel má nárok vám dovolenou takto zamítnout a udělat návrh na rozložení. Termín si ze zákona musíte potvrdit písemně alespoň 14 dnů předem. Zaměstnavatel bude benevolentnější, pokud budete mít práci dopředu nadělanou či za sebe seženete záskok.Jeďte na blint a za levnoBez dětí si můžete dovolit riskovat. Zabookujte si hotel z Čech a pak jen chytněte letadlo, kde je zrovna volno. „Například do řeckých Atén se lze dostat už za 2800 korun. Ani se nemusíte sbalit do hodiny, protože do odletu vám může zbývat i poklidných 10 dnů. Totéž se týká například tureckého Istanbulu, kam doletíte za 3 tisíce korun. Atraktivních evropských i neevropských destinací za podobné ceny je řada. Je však nutno počítat s rizikem, že kdo příliš dlouho čeká, nakonec nestihne letenku zarezervovat včas nebo už v letadle nezbude místo pro jeho partnera či další spolucestující,“ říká Josef Trejbal, ředitel portálu Letuška.cz.

folder_openPřiřazené štítky

Deset (nejen) jarních změn

access_time27.květen 2019personRedakce

Možná je právě teď čas na to ve svém životě něco změnit. Podle Deepaka Chopra můžete z fleku udělat minimálně těchto 10 věcí.Deepak je uznávaný lékař, lektor, spisovatel a respektovaný odborník na holistický přístup k léčení. Napsal více než 75 knih, které byly přeloženy do 35 jazyků, a jejichž celosvětový náklad přesáhl 20 milionů výtisků. Deník New York Times označil 21 Choprových knih za bestsellery v oblasti beletrie a literatury faktu. Time Magazine vybral Deepaka Chopru za jednoho ze 100 největších hrdinů a postav století a označil jej za “básníka a proroka alternativní medicíny”. Co tedy konkrétně radí?Změna 1 – Začněte meditovatKdyž chcete nalézt rovnováhu, udělejte si dostatek času na celistvost a zdraví duše i těla. Meditace je cesta k uvědomění si sebe sama. Je to proces zjištění, kým opravdu jsme. V tomto stavu nalézáme spirituální pochopení, intuici, kreativitu, nespoutanou představivost, svobodnou vůli. Nalézáme zde řešení na každý problém. Problémy pocházejí ze sevřené mysli. Otevřete svou mysl meditací. Ideální by bylo, kdybyste meditovali alespoň třicet minut ráno a třicet minut večer.Změna 2 – Myslete pozitivněJestli dovolíte vnějším silám a negativním energiím ostatních vstoupit do vaší mysli, může vám to opravdu ublížit. Já osobně si v představách přetvářím budoucnost. Pro mě je to krásné.  Protože jestli jste obětí vašich myšlenek, jste potom obětí vaší minulosti. Je tu jedno skvělé indické rčení: Používám vzpomínky, ale nedovolím, aby vzpomínky používaly mě. Zapamatujte si tato moudra. Brzy se potom váš stav mysli změní a z oběti se stane tvůrce.Změna 3 – Učiňte někoho šťastným Existuje nějaký tajný recept na štěstí? Co je ta nejdůležitější věc k tomu, aby byl člověk šťastný? Prozradím Vám tajemnou recepturu na štěstí: učiňte jiného člověka šťastným. Ta úplně nejrychlejší cesta, jak být šťastným právě teď a v tuto chvíli je: učiňte jiného šťastným.Změna 4 – Najděte svůj smysl života, Vaše poslání, a pracujte každý den na jeho naplňováníPečujete tím o své kardiovaskulární zdraví a správné fungování imunitního systému. Nalezněte osobu, která sdílí Vaše nadšení – inspirujte a buďte inspirováni. Máte ve své práci dostatek příležitostí k tomu, abyste využili Vašich silných stránek a aby Váš výkon byl „Váš nejlepší“? Stýkejte se s lidmi, se kterými rádi pracujete.Změna 5 – Pečujte o sebe Velmi důležitý je spánek. Dopřejte si dostatek času na znovu načerpání sil tělesných i duševních. Udržujte zdravou tělesnou váhu. Každé sousto je Vaše volba – pestrá a vyvážená strava je základ. Zlepší se Vám potom nálada, i funkce imunitního systému.Změna 6 – Zamilujte se Máte ve svém životě spoustu lásky? Pěstujte zdravé vztahy osobní, příbuzenské, mezilidské. Můžete tak učinit pomocí následujícího: Pozornost – znamená vyslechnout je, Ocenění – vnímání jejich kladných stránek, Láska – řekneme jim, že nám na nich záleží. Změna 7 – Nebuďte líní – hýbejte seKaždý pohyb je příležitostí. Cvičíte pravidelně pro to, aby se Vám zlepšilo zdraví, i k udržení zdravé tělesné váhy? Měl/a jste dneska dostatek energie ke zvládnutí všech věcí? Je důležité mít pravidelný cvičební režim k posílení kardiovaskulární soustavy, plic, imunitního systému, i ke zlepšení nálady – sportem se totiž v mozku vylučují důležité neurotransmitery, které nám navozují pocit štěstí. Jóga – propojení cvičení s meditací.Změna 8 – SexujteSex je prostředkem, jak uniknout našemu Egu. Pro mnohé lidi je sex jediný druh meditace, kterému se oddávají. Pravá intimita je jednota a propojení nejen mezi těly fyzickými, ale i těly subtilními – propojení duší.Změna 9 – Stýkejte se s ostatními lidmi ve Vašem okolí, sdílejte záliby.Emoce jsou nakažlivé. Spojte sociální interakci s fyzickou aktivitou. Rozšiřte si kruh přátel. Nejlepší zážitky našeho života většinou vyžadují přítomnost další osoby. Pomáhejte ostatnímZměna 10 – Utrácejte své peníze za zážitky, namísto věcí.Žijte ve stavu příjemného očekávání na Vámi plánované zážitky; vytvořte si příjemné vzpomínky. Naučte se darovat. Nastavte si automatické platby pro nutné měsíční výdaje, daně a spoření.

folder_openPřiřazené štítky

SOS tipy, jak si rychle zlepšit náladu

access_time27.květen 2019personRedakce

Ať už jste se pohádala s kolegyní v práci, zjistila, že muž snů se bude ženit nebo jste nabourala skoro nové auto. To je jedno. Zvedněte si náladu. Tyhle rychlé tipy fungují.Noc není tak hrozné, jak se na první pohled může stát a všechno má svůj šťastný konec. Špatná nálada vám akorát zastíní mozek a řešení budete hledat o to déle a obtížněji. Takže až prožijete příště svůj den „blbec“, zkuste toto:1) Pusťte si svou oblíbenou písničkuHudba vás odprostí od stresu a na chvilku vás nechá „vypnout“. Tóny jsou spojeny se situacemi, které se při jejich zaznění vybavují. Vyberte proto takovou skladbu, na kterou máte navázané příjemné, nejlépe legrací přímo nahuštěné vzpomínky.2) Dejte si sladkéCukr se rychle dostane do krve v podobě návalu nové energie. Jeho zpracovávání zrychluje metabolismus. Tím se rychleji okysličuje i mozek. Navíc cukr obaluje nervy.3) Zavolejte a postěžujte siZavolejte kamarádce, kamarádovi, mámě, kolegyni, komukoliv. Nejspíš vám žádné řešení nepřinesou, zato ze sebe dostanete všechny negativní emoce a vyčistíte si mysl.4) Vyvztekejte sePohled na bytost kopající v jehlových podpatcích do zdi za řevu těch nejsprostších nadávek je poněkud rozpačný, ale občas prostě zapomeňte, jak u čeho vypadáte, když to pomáhá.5) Kupte si něco na sebeV situaci, kdy zboříte nové auto a víte, že jeho oprava bude mastná, jak papír od salámu vás možná napadne, že si to nemůžete dovolit. Ale můžete! Pětistovka nebo tisícovka vás stejně nezachrání. Nová taštička s úlovkem v ruce vám aspoň vyplaví endorfiny.6) Přeneste svůj vztek na někoho jinéhoPravidlo je, že klidně i na toho, kdo vás neštve. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenajela vám ta paní vozíkem na nohu nebo nezaparkoval tenhle člověka na místě, které jste si vyhlédla. Improvizujte a nebojte se. Riziko, že tohoto člověka potkáte v životě ještě jednou, je minimální.7) SexujteSex uvolňuje jednak hormony dobré nálady a jednak napětí. Je-li partner po ruce, není nic lepšího na špatnou náladu, než ji vyvážit pozitivním prožitkem.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz práci

Po čem ženy touží? Vede vyhlazená tvář, upravená víčka a větší rty!

access_time28.květen 2019personRedakce

Hluboké vrásky, kruhy pod očima a unavený smutný výraz nechce vídat při pohledu do zrcadla žádná žena. A tak stále více přibývá Češek, které se odhodlají navštívit kliniku plastické chirurgie. Která ošetření jsou trvalá, kolik stojí a kolik vám uberou let? podívejte se na stručný přehled!Face – liftFace-lift je jednou z nejvyhledávanějších metod chirurgického zkrášlení obličeje. Hlavním důvodem je zásadní proměna vzhledu a viditelné omlazení. V důsledku stárnutí a ztráty elasticity kůže dochází k jejímu povolení a ke změně rozložení tukových polštářků. Face-lift však dokáže v tomto ohledu skutečné zázraky. Zákrok je prováděn v celkové anestezii a jeho průběhu je odstraněna přebytečná kůže a podkožní tuk a zpevněn vazivový aparát. Tím dojde k vypnutí pleti, vyhlazení vrásek a celkovému omlazení. Typů face-liftu je více, od menších zákroků zaměřených na určitou část obličeje, až po celkové vypnutí obličeje, spánků a krku. „Řez se u klasického face-liftu vede z řezu kolem ušních boltců, společně s kůží se zvedá a ukotví také podkožní tkáň i svalová povázka – tzv. SMAS. Tím dojde k vytažení a požadovanému zpevnění kontury obličeje,“ vysvětluje MUDr. Zimovčáková z brněnské Body kliniky. U face-liftu není přesně určený věk, ve kterém je ideální ho podstoupit. Hodně záleží na kvalitě a typu kůže, profesi, dědičných faktorech, ale i na slunečním záření, kterému je kůže vystavována. Dolní hranice se proto pohybuje mezi 40 až 50 lety. Obecně však platí, že čím dříve žena face-lift podstoupí, tím dříve se znovu objeví projevy stárnutí. Hospitalizace obvykle trvá dva až tři dny. Je nutné počítat s tím, že dva až tři týdny po operaci přetrvávají na obličeji otoky a modřiny. Proto je vhodné zajistit si na tuto dobu dovolenou v práci. Pacientka by po zákroku měla vynechat větší fyzickou námahu celý měsíc po operaci. Výsledný efekt obvykle vydrží pět až deset let a zákrok je možné podstoupit opakovaně. Orientační cena zákroku: do 50.000,-Úprava očních víčekPřevislá horní víčka či tukové váčky pod očima trápí řadu lidí již od mládí. Nejen u nich však s přibývajícím věkem kůže ztrácí na pružnosti a na víčkách vznikají kožní nadbytky. Člověk vypadá o několik let starší a jeho výraz působí neustále smutným a unaveným dojmem. Estetické hledisko může navíc lehce přerůst ve zdravotní problém. Více již MUDr. Zimovčáková: „Korekce víček často neřeší jen estetický problém oteklých, unavených či pokleslých víček což způsobuje unavený a smutný výraz tváře, ale také zdravotní problém. Díky převisu kůže horního víčka může být omezeno i zorné pole.“ Před operací jsou víčka znecitlivěna injekcí anestetik. Následně se odstraní kožní nadbytky a tukové váčky a kůže se sešije tenkým stehem. Díky lokální anestezii není nutná hospitalizace. Po operaci přichází zjemnění, rozjasnění a omlazení výrazu v obličeji. Značně se uleví také očím a zlepší se vidění v celé šíři. Po operaci je doporučeno 24 hodin v klidu na lůžku s podloženou hlavou. Několik dalších dnů je dobré vyhýbat se zakouřeným a zaprášeným prostorám a chladit operovaná místa. Kancelářská práce je možná po třech až čtyřech dnech. Výsledný efekt se projeví po třech až šesti měsících, stejně tak individuální je doba jeho trvání. Ta závisí na kvalitě kůže a životosprávě a v průměru bývá pět až deset. Zákrok může být proveden opakovaně. Orientační cena zákroku: 13.000,-Botulotoxin a výplně kyselinou hyaluronovouBotulotoxin je nejčastěji prováděnou kosmetickou úpravou na světě. Láká zejména svou bezpečností, dle studií totiž nevyvolává alergické reakce. Jeho aplikace slouží k vyhlazení vrásek na čele, mezi obočím, a k odstranění vějířků kolem očí. Dávka botulotoxinu se injekcí vpraví pod kůži, kde dojde k dočasnému vyřazení některých mimických svalů obličeje z funkce. Díky tomu se vyhladí mimické vrásky v obličeji. Po aplikaci se dva až tři dny nedoporučuje větší fyzická námaha. Samotná bezbolestná aplikace botulotoxinu trvá cca deset minut, účinek se dostaví mezi třetím a sedmým dnem. Výsledný efekt trvá tři až šest měsíců, aplikace nových dávek může být podstoupena opakovaně. Omlazení a hydratace kůže tváře, brady, krku, dekoltu a rukou – takové jsou výsledky po aplikaci kyseliny hyaluronové metodou tzv. mezoterapie (injekční zavádění účinných látek). Během ní se kyselina aplikuje do střední vrstvy kůže, kde dojde k nastartování regenerace a hydratace kůže. Tento proces zpomaluje stárnutí a omezuje jeho nejvýraznější projevy. Je doporučeno absolvovat tři sezení, avšak okamžitý efekt se dostaví již po prvním. Metoda je proto vhodná po každého, kdo chce po kosmetickém ošetření vidět rychlé zlepšení. Efekt ošetření lze ještě umocnit kombinací s plazma terapií. „Po létě, kdy pleť byla vystavena náročným podmínkám – vysokým teplotám a působení UV záření, určitě doporučuji ošetřit pokožku obličeje nezasíťovanou kyselinou hyaluronovou metodou mezoterapie. Toto ošetření pleť perfektně hydratuje a regeneruje,“ prozrazuje MUDr. Zimovčáková Výsledný efekt trvá 6 až 12 měsíců, poté je možné ošetření opakovat. Orientační cena zákroku: Botox: 2.000,- až 4.000,- (dle rozsahu). Mezoterapie od 4.000,-.Laserové ošetřeníFrakční laser CO2 si rychle poradí s nevítanou pigmentací, stejně tak s vyhlazením vrásek. Laserový paprsek ošetří kůži pouze na povrchu, hlubší vrstva zůstává nedotčena. Díky tomu je hojení rychlejší a s minimálním rizikem je dosaženo maximálního efektu. Výsledkem ošetření je vyhlazení a vypnutí kůže, sjednocení její barvy a zjemnění textury – tzv. liftingový efekt. Výsledný efekt nastupuje zhruba tři měsíce, během nichž se kůže stále vyhlazuje a sjednocuje. Jeho trvání pak individuálně záleží na životosprávě a kvalitě kůže. Po zákroku je nutné delší dobu používat krémy s vysokým UV faktorem a vyhýbat se přímému pobytu na slunci, jinak by mohlo dojít k nežádoucí pigmentaci. Orientační cena zákroku: od 2 – 10.000,- (dle rozsahu)Zvětšení rtůSnad každá žena zatoužila někdy v životě po plných a smyslných rtech. V dnešní době je toto přání relativně lehce splnitelné. Stačí podstoupit zvětšení rtů jedním z vybraných způsobů. Těmi nejoblíbenějšími jsou zvětšení vlastním tukem a výplněmi na bázi kyseliny hyaluronové. Tuk či kyselina hyaluronová se injekčně aplikuje do rtu a tím dojde k jeho zvětšení. V případě využití vlastního tuku je velkou výhodou nulová pravděpodobnost alergické reakce. V prvních dnech vypadá výsledek nepřirozeně, avšak jedná se o přechodný stav. Část tuku se totiž vstřebá do těla, je proto zapotřebí aplikovat ho více. Po zákroku je vhodné ret chladit a dodržovat klidový režim. Mohou se objevit drobné modřinky či otoky. Výsledný efekt zvětšení rtů je patrný ihned a vydrží 6 až 12 měsíců, poté je možné zvětšení opakovat. Orientační cena zákroku: od 6.500,-

folder_openPřiřazené štítky

Jak vybrat správný odstín make-upu

access_time08.prosinec 2019personMarián Kroužel

Pro mnoho žen je jejich vzhled důležitý. Ať už potřebují vypadat v dobře v práci, nebo se prostě jen chtějí líbit. Většina žen řeší svůj vzhled od účesu až po boty. Na co byste se však měli soustředit nejvíc, je odstín make-upu.Při výběru toho pravého podkladu (ať už make-upu nebo podkladového krému) musíte být opatrní. Správný make-up by měl kopírovat odstín pleti a jen ho barevně doplňovat. Musí zkrátka vypadat přirozeně. Pokud si zvolíte nepřirozeně světlou barvu make-upu, bude to vypadat, jako když máte na sobě masku. Často se stává, že si ženy vybírají tmavší make-up ve snaze o opálený vzhled, ale obličej pak vypadá spíše nepřirozeně, než opáleně. Důležité tedy je, vybrat si make-up, který na vašem obličeji nebude vypadat nějak nepřirozeně. V ideálním případě vypadáte, jako byste ani žádný make-up neměli.Při výběru make-upu využijte testerů a naneste trochu make-upu na krk, těsně pod bradu. Srovnejte odstín vaší pleti s odstínem make-upu. Dejte si pozor, abyste odstíny srovnávali v přirozeném světle. Umělé osvětlení může odstín změnit a při denním světle se můžete divit! Netestujte make-up na předloktí nebo zápěstí, pleť je zde jiná a mohli byste zvolit špatně! Na zápěstí je vhodné testovat parfémy, ne make-up.Výběr správného make-upu nezahrnuje pouze správnou volbu odstínu, ale je také vhodné, aby se make-up hodil k vaší pokožce. Pokud máte mastnou pleť a zvolíte si make-up, který se bude lesknout, pleť bude vypadat ještě mastnější. Pro mastný typ pleti se hodí matný make-up. Pokud však máte suchou pokožku, při použití matného make-upu bude vaše pleť vypadat suše a může se i loupat. Pro vás je jedině make-up s leskem.Je možné, že máte smíšený typ pleti, tedy na některých místech je pleť mastná a na některých suchá. V tomto případě se ideální make-up hledá složitěji, ale i tento typ pleti má své řešení. Možná budete muset experimentovat nebo požádat o pomoc odborníka. Kosmetický poradce vám ukáže správný odstín a typ make-upu, který bude ten pravý pro vás.Často není lehké najít odpovídající odstín a typ make-upu. To hlavní, na co byste měli při výběru make-upu myslet, je přirozené denní světlo. Ve většině obchodů se svítí zářivkami, které mohou přirozený odstín pleti narušit, a vy si pak můžete zvolit špatně. Pokud se tak stane, nezoufejte. Ve většině drogerií můžete výrobek vrátit. Pokud si budete objednávat make-up z katalogu nějaké kosmetické firmy, je to také možné.

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Kočíčí oči

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Nutný čas: 10 minutCo budete potřebovat: podkladová báze pod oční stíny (není nutná), 2 odstíny očních stínů (světlá a tmavá), tužka na oči, štětec, řasenkaNávod:1. Připravte oční víčko na malování – Klíčem pro namalování očních stínů držících po celý den je uchovat oční víčko bez zbytečné mastnoty. Dosáhnete toho použitím podkladové báze pod oční stíny, kterou jednoduše nanesete a necháte zaschnout.2. Horní linka – Pokud chcete použít klasické černé, hnědé nebo šedé kouřové oční stíny, aplikujte linku této barvy nad horní linii řas. Na středu oka namalujte linku o kousek silnější.3. Spodní linka – Pro perfektní sjednocení vyberte správný odstín barvy na dolní linku. Nejlepšího výsledku dosáhnete při použití stejné oční tužky jako na horní linku a navíc se vám bude snadno rozmazávat. Jakmile máte linku nakreslenou, rozmažte linku prstem. Pro větší efekt můžete přidat trochu očních stínů.4. Naneste základní barvu – Aplikujte základní světlou barvu, která vám vaše oči rozjasní.5. Propojte barvy – Nyní když máte základní barvu i oční linku aplikovanou na oku, je na čase vytvořit kouřový efekt. Budete potřebovat tmavší oční stíny. Pomocí štětce začněte nanášet tmavou barvu postupně od linie řas směrem ven a nahoru. Při správně sjednocených barvách by oční linka měla zmizet. Základem je míchat, rozmazávat a sjednocovat až se budou barvy prolínat.6. Zkontrolujte svoji práci – Ujistěte se, že jste vytvořili správný efekt.7. Zakončete práci – K perfektnímu vzhledu vám chybí už jen pár tahů řasenkou. Pro výraznější řasy naneste vrstev hned několik, vašemu pohledu to dodá větší dramatičnost. Pokud řasy nemáte přirozeně dlouhé a zvlněné, zkuste použít kleštičky na řasy před řasenkou.Tipy:Nezapomeňte zachovat přirozenou barvu rtů. Při líčení platí pravidlo: zvýrazněte buď jen oči (například kouřové líčení) nebo jen rty (například sytá červená rtěnka). Vzpomeňte si na Angelinu Jolie, kdyby si zároveň zvýraznila i oči i rty, vypadala by jako klaun. U výrazného líčení očí tedy platí: na rty použijte jen „nahé líčení“. Může to být průhledný lesk, nebo jen balzám na rty.Ty z vás, které se nebojí experimentovat, mohou vyzkoušet fialovou nebo modrou řasenku. Především s modrýma očima to udělá divy.Linky nemusíte vytvářet jen tužkou na oči. Maskéři vědí, že pomocí očních stínů se dají vytvořit ještě dokonalejší linky, než tužkou. Stačí si koupit štěteček na oční linky, lehce jej navlhčit a pomocí něj nanést tenkou linku tmavých stínů. Dosáhnete precizního a hlubokého efektu. Štětec také namáčet nemusíte a vytvoříte zase jiný efekt. Buď jak buď, linky jsou pro kouřové líčení nezbytné, je jen na vás, který způsob využijete!V této sezóně frčí i jiné barvy kouřových stínů, například použití tmavě fialové nebo modré namísto klasické černé.

folder_openPřiřazené štítky

Obočí, rám pro okno do duše

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

 Přirozenost je na prvním místěI když úprava obočí podléhá dost výrazně módním trendům, nesnažte se jim přizpůsobit za každou cenu. Vždy se řiďte přirozeným tvarem a růstem, který ve většině případů zajišťuje tvarovou a barevnou harmonii mezi obličejem, očima a vlasy. Současný trend žádá obočí přirozené a jednoduché, v žádném případě ne úzké nebo snad vyholené a domalované černou tužkou! Barvení obočí je samozřejmě lepší v salonu, k dispozici je zde několik světlých i tmavších odstínů profesionálních barev jen na obočí, které lze kombinovat. Tvar obočí upravují kosmetičky několika způsoby: pinzetou, voskem, cukrovou pastou a pomocí nitě. Pokud si základní úpravy obočí provádíte sama, pak nelitujte peněz a investujte do pinzety. Měla by být precizně vybroušená a její hrany k sobě musí hermeticky dolehnout. Nejprodávanější a nejpoužívanější je nerezová pinzeta šikmá (zkosená), kterou je třeba chránit před pádem a po každém použití dezinfikovat. Nebojte se trochu si pohrát s konečnou úpravou. Na trhu jsou produkty určené jen ke stylingu obočí: roztomilé kazetky, které nabízejí kombinace několika odstínů hnědé na dokreslení, vosk na uhlazení, lesk na rozjasnění a štěteček s kartáčkem na rozčesání. Pro fixaci použijte čirý gel nebo vosk a na dokreslení můžete použít i hnědé či šedé oční stíny. Štěteček na obočí je pevný, plochý, tenký a zkosený. Pokud nevíte jak na to... ...pořiďte si šablonu na obočí. Přidržte si ji a obočí lehce zvýrazněte. Samozřejmě si vyberte šablonu, která se vašemu tvaru co nejvíce podobá, a užijte ji jen jako pomocníka. Rozhodně si nic nikam sama „nedomalovávejte" ani obočí „nepřemísťujte" o pár milimetrů výš. Jak na toSpeciální stíny na obočí se přirozeně spojí s pokožkou a vytvoří měkčí dojem než tmavá tužka, která se často brzy rozmaže a nadělá víc škody než užitku. Řešením na opravdu slabé, tenké a nevýrazné obočí je permanentní make-up, ten vyřeší denodenní starost a vydrží i několik let. Správnou aplikací přírodního pigmentu lze vykreslit a korigovat obočí tak, že výsledek vypadá naprosto přirozeně. V takovém případě dejte na reference, protože to vyžaduje velmi precizní a citlivou práci, a tu dokáže jen zkušená odbornice s praxí. Pro mne měla nejkrásnější obočí Liz Taylorová. Dokážete si ji představit třeba s tenkým nebo světlým obočím? Já tedy ano, ale ten výsledek!  Mužům vstup povolenNa profesionální úpravu obočí se nestydí chodit ani muži, ať již sportovní či elegantní typy. Mají vkus, styl a nepřipadá jim povrchní či zženštilé tuto službu využít. V případě pánů se většinou nejedná o žádné podstatné zásahy - nejčastěji je třeba vytrhat chloupky na kořeni nosu a odstranit jednu, maximálně druhou řadu zespoda oblouku. I tato malá změna dokáže rozjasnit celkový výraz tváře a dodat jí punc upravenosti.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz práci

Ráno nebo večer? Kdy je lepší doba na sex?

access_time29.květen 2019personRedakce

Většina mužů má rádo milování po probuzení. Ženy naopak preferují sex před spaním.Je pro ně pohodlnější z hlediska času a samozřejmě hygieny. Co ještě všechno mluví pro sex večer nebo naopak pro promilované ráno?Před spaním:1) Spánek. Sex před spánkem má výrazný vliv na jeho kvalitu. Víc, než sklenice mléka, levandule pod polštář či uvolňující koupel, vám zajistí klidné spaní minimálně 25 minut promilovaných s partnerem.2) Nevyčištěné zuby. Ačkoli muži to zas tak úplně neřeší, pro ženy je sex po ránu nepříjemný už jen z tohohle hlediska.3) Out of form.  Stejně nepříjemné pro ženy jako bod dva. Nenalíčené s rozcuchanými vlasy se prostě na milování necítíte tak úplně ve formě.4) Bezpečí. Sex večer je bezpečnější, zvlášť, pokud máte děti.Většina dětí vstává dříve, než jejich rodiče. Ušetříte se neplánovaného vysvětlování.5) Čistota. Uléháme většinou po sprše. Většin a žen se cítí daleko příjemněji a uvolněněji.6) Tma. Ženy preferují při milování přítmí, při kterém nemusí řešit kdejaký ďolíček, který může být na denním světle viditelný.7) Čas. Muži se večer partnerce věnují víc, než ráno. Mají na to více času. Milování večer bývá romantičtější. Rána jsou zase naopak jak tvořená pro rychlovky.Po ránu:1) V pohotovosti. Muži mají po ránu daleko více síly, než večer.2) Příjemný start. Je dokázáno, že milování vypouští hormony dobré nálady. Sex po ránu má tak výrazný vliv na úspěšnost celého dne.3) Výkonnost. Zjištěna byla i souvislost pracovní výkonnosti a milování po ránu. Po promilováném ránu toho stihneme v práci daleko více.4) Kvalitnější sperma. Odpočinutí muži mají více ejakulátu. Ideální, pokud se právě snažíte o miminko.5) Prokrvení. Muži i ženy jsou obecně daleko prokrvenější po ránu, což zajišťuje i intenzivnější sexuální prožitek.6) Chemie. Sex po ránu bývá rychlejší a živočišnější a údajně podporuje partnerskou chemii.

folder_openPřiřazené štítky

Miluju ho, ale v posteli nám to úplně neklape. Proč?

access_time29.květen 2019personRedakce

Nejste sama, kdo si tuhke otázku pokládá. Nesouhra v milování je problém značného počtu párů. Ale při troše snahy a chtíče na tom zapracovat se dá všechno vypilovat.Můžete se jít láskou zbláznit, ale co se týká sexuální sféry, jste oba úplně někde jinde (a tentokrát nemyslíme, že vy jste nahoře a on dole, nebo naopak)? Vy někdy prostě chcete mazlení bez toho, aniž by se vám pokaždé vloupal pod kalhotky, kdežto on prosazuje věčné experimenty a smutní zatím, že vy nechcete tolik, kolik potřebuje on?! Jak už bylo řečeno, muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a také se tato rozdílnost dost často projevuje i na poli lásky a erotiky. Pánové berou sex spíše jako uvolnění sexuálního přetlaku v inkriminované oblasti a tak jim jde primárně o fyzický aspekt, kdežto my, ženy, toužíme po splynutí duší a láskyplném důkazu silných emocí. Je vůbec možné, na tento protichůdný svízel vyzrát a užít si rozkošný akt k oboustranné spokojenosti?Jde to, ale dře to!Už vám z partnera nešimrají motýlci v břiše?  Zkuste se na milování správně naladit. Vhodnou alternativou je povídání a nemusí to být vřždycky jen o sexu. Kolikrát stačí, když povolíte ventily své přetížené mysli, vyzpovídáte se z problémů v práci, z toho, jak jste měla hrozný den a co vás zítra čeká. Uleví se vám. Jako pokračování se pak nabízí koupel nebo společná masáž. A pokud se ani tak nedopracujete k té správné náladě na milování, podpořte apetit sklenkou vína. Nestyďte se do ložnice povolat třeba lubrikant.Žena ví: Pozor, pokud provozujete chráněný sex nebo rádi experimentujete s vibrátorem, lubrikační gel volte vždy jen ten na bázi vody. Jinak byste mohla klidně být i těhotná. Olejová zvlhčovadla totiž mohou narušit delikátní strukturu kondomu.On chce častěji, než vyAno, pánové jsou prostě k sexu naprogramováni přírodou. Je zrovna váš partner z těch, kteří chtějí sex několikrát za den? Najděte hranici mezi tím, co chcete oba. Milování si nechte na ráno nebo na večer. Přes den jej můžete překvapit i manuálním stimulací nebo orálním uspokojením.Je na vás moc rychlý…Bojujete s partnerovou výdrží? Máte pocit, že je všechno tak nějak rychle? Vyzkoušejte znecitlivující gel, nebo kondom s prodlužujícím účinkem a zaměřte se hlavně na část, kdy se partner věnuje jen vám před samotným milováním. Dáte tak více šancí společnému finále.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Otázka typická ženě, která zjistila, že má jinou: Co má ona a já ne?

access_time29.květen 2019personRedakce

Přijde vám po všech stránkách příšerná, protože se ve vás probouzí rivalství tak velké, že by se dalo vážit na kila. Jenže toho, co patří vám, prostě z neznámých důvodů imponuje. Co za tím může být?Říkáte si, že jste hezčí, chytřejší, pracovitější, dokážete vydělat peníze, postarat se o rodinu a v konečném důsledku i o něj. Jenže je tu ona. On nedokáže přestat, přestože vám to milionkrát slíbil, zatímco vy nemůžete spát, protože nevíte, jestli se za ním zaklapnou dveře zítra nebo až za měsíc. Najednou začnete vnímat jeho vůni úplně jinak a to, čím vás nejvíc štval, je najednou upozaděno strachem, že o něj přijdete. Jenže nemůžete nic dělat. Ona má evidentně něco, co vám schází.Důvod č. 1: KlidVy stále něco řešíte – že praskla voda, nelíbí se vám učitelka ve školce, zahradník zasadil blbě kytky a ony všechny pochcípaly. Problémy. To je slovo, které chlapi nenávidí, už jen z toho principu, že je musí řešit. Když k tomu přičtete jeho pracovní starosti, máte výsledek, který nemůže dopadnout jinak, než hledat ventil v někom, kdo nic neřeší a nic po něm nechce.Důvod č. 2: ObdivKolikrát jste ho za poslední týden pochválila? Že nebylo za co? Ona ho bude chválit, i když se trefí talířem na stůl. Jde jí totiž o to, vyšplhat se na výsluní v jeho hlavě a pak cizopasit na jeho pocitu nespokojenosti a nenápadně mu podbízet řešení, která se jí zrovna hodí.Důvod č. 3: TeploVy na nějaké teplo prostě nemáte čas. Musíte odevzdat plány na další rok, vykoupat a uložit děti, uklidit po večeři a pak jste ráda, když vylezete těch pár schodů a svalíte se do postele. Ona nedělá nic – kromě toho, že cizopasí na vašem muži. Na to tulit se podle jeho potřeb má spouuustu času…Důvod č. 4: ZájemPárkrát se vám něco snažil říct – o své práci, úspěchách, dni, který prožil, lidech, se kterými se setkal, zatímco vy jste nějakým: „Hm, dobrý, hele…(…) totálně zabila jakýkoli zájem o to, aby  s vámi cokoli sdílel. Ona ho poslouchá. Vůbec neví, o čem mluví, protože by sama dohromady nedala ani výpočet pláště krychle, ale je jí to jedno. A on? Tetelí se blahem.

folder_openPřiřazené štítky

Kampaň za práva homosexuálů

access_time29.květen 2019personRedakce

Více než 700 obchodů britské kosmetické značky LUSH ve více než 40 zemích na světě bude slavit den svatého Valentýna kampaní na podporu práv sexuálních menšin a rovnosti v lásce.LUSH se již od svého založení před téměř dvaceti lety aktivně angažuje nejen v otázce ekologie, ale i lidských práv. Jednou z myšlenek značky je to, že nestačí jen nečinně přihlížet světovému dění – když díky množství svých obchodů a nadšených zákazníků má LUSH v rukou moc bojovat a aktivně pomáhat.Kampaň s názvem SIGN OF LOVE startuje 27. ledna a potrvá do 14. února a byla záměrně naplánovaná tak, aby probíhala souběžně se zimní olympiádou v ruském Soči (7.-23. února). Princip 6 olympijské charty stanoví, že jakákoli forma diskriminace je neslučitelná s olympiádou a Mezinárodní olympijský výbor potvrdil, že je tím míněna i sexuální orientace. Ale jak známo, minulý rok byl v Rusku zaveden nový zákon proti sexuálním menšinám, který má v zemi za následek obrovský nárůst násilí proti homosexuálům. Právě v souvislosti se zimními olympijskými hrami se i v médiích tento problém opět dostává na první stránky a je tedy skvělá příležitost toho využít.Pokud i vám není společenská diskriminace tzv. LGBT skupin (homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové) lhostejná a také věříte v to, že na lásku mají právo všichni bez rozdílů, natož aby byl někdo za ni utlačován a trestán, zúčastněte se i vy kampaně – i vy totiž máte moc v rukách! Princip je jednoduchý: sdílejte na sociálních sítích (Facebook, Twitter, Instagram…) svou fotku s namalovaným symbolem trojúhelníku na tváři nebo těle (ruce, paži, rameni…) a hashtagem #SIGNOFLOVE. Fotku také v ideálním případě nahrajte na oficiální facebookovské stránky LUSH ČR www.facebook.com/lushcr.  Ideální je růžová barva, protože růžový trojúhelník je symbolem mezinárodního gay hnutí. Cílem je získat co nejvyšší počet fotek, tedy účastníků, a ukázat tak ruské vládě, že lidem věc není lhostejná. 14. února, v den svatého Valentýna, bude totiž ruské ambasádě v pravé poledne předána kniha se všemi fotkami. A samozřejmě, že je třeba, aby byla pořádně objemná!Otázka omezování a utlačování sexuálních menšin se samozřejmě netýká jen Ruska – gayové, lesby, bisexuálové a transsexuálové se potýkají s problémy v 76 zemích světa (!), v 10 je to otázka života a smrti. Upozornit na problém v době konání olympiády v Rusku je ale skvělá příležitost, jak vyjádřit solidaritu a na problémy znovu upozornit. LUSH se se svou kampaní přidává k aktivitám celosvětového hnutí ALL OUT, které mobilizuje miliony lidí a jejich sociální sítě s cílem vybudovat silné globální hnutí za rovnosti v lásce. Chcete-li se přidat, podívejte se na stránky www.allout.org.Ale hlavně: zavítejte mezi 27. lednem a 14. únorem do obchodu LUSH v pražském OC Palladium a nechte si namalovat růžový trojúhelník na tvář pomocí jedné ze rtěnek. Vaše fotka se objeví na Facebooku LUSH a posléze i v petiční knize. Anebo si symbol nakreslete sami doma, ve škole nebo v práci – přizvěte k tomu rodinu, kamarády, spolužáky či kolegy, vyfoťte se (nejlépe každý zvlášť) a fotku nahrajte na LUSH Facebook. Pamatujte – čím více nás bude, tím toho více dosáhneme!

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Co znamená rozvod pro ženy a co pro muže

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Rozvod manželství, zvláště pak pokud se jedná o manželství s dětmi, není pro nikoho ze zúčastněných snadnou záležitostí. I v případě člověka – muže nebo ženy – který rozvod inicioval a čeká na něj jako na vysvobození z nesnesitelné situace, přináší rozvod velkou psychickou zátěž. Většina lidí totiž stále ještě do manželství vstupuje s tím, že bude trvat celý jejich život, a jeho konec tedy znamená určité symbolické selhání, které nás nutí předefinovat si celou vlastní životní historii a význam událostí, které jsme v minulosti prožili.Radka Dudová Muži, ženy, manželství a rozvod Pro oba z partnerů, toho kdo rozvod iniciuje i toho kdo je „opouštěn“, rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět, ve kterém bude žít, a zároveň potřebu vybudovat si novou identitu, která již není založena na tom, že jsem partnerem a manželem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Někdy je nutné najít si nové bydlení, zvyknout si na nové prostředí, najít si práci a kompletně přeorganizovat vztahy s dětmi. V minulosti byl řád našeho života založen na existenci rodiny a druhé osoby, která o nás věděla víc než kdokoli jiný, nyní se tento řád rozpadá a je třeba nalézt řád nový. Zároveň musíme objevit nové zdroje naší osobní identity, což znamená, že se vlastně stáváme úplně jiným člověkem. Pro toho, kdo rozvod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protože pravděpodobně o rozvodu již nějakou dobu předtím přemýšlel a již v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky – takříkajíc měl čas si na novou situaci zvyknout a připravit se na ni. Ten, pro koho je rozvod překvapením, musí řešit všechny problémy náhle a naráz a navíc je vystaven společenskému traumatu odmítnutí ze strany partnera. Existují ale specifické problémy, které rozvod přináší ženám a jiné, které přináší mužům. To je dáno tím, že postavení mužů a žen v manželství není stejné. Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v rodině stále předpokládá, že úkolem muže je finanční zajištění a úkolem ženy je péče o potomstvo, o muže a domácnost. V roce 2003 si stále 91 % mužů a 89 % žen v České republice myslelo, že hlavním úkolem muže je finančně zabezpečit svoji rodinu, a 79 % mužů a 78 % žen se domnívalo, že péče o malé děti je převážně ženskou záležitostí. Od žen se v manželství stále více než od mužů očekává, že zapomenou na své vlastní zájmy a touhy a postaví do popředí zájmy svého manžela a dětí. Na oplátku očekávají emocionální podporu, které se jim ne vždy dostává. Jeden z důsledků těchto rozdílů se odráží ve výzkumech spokojenosti s manželským životem: ženy jsou většinou spokojeny se svým manželstvím méně než muži. Ženám obecně přináší manželský vztah méně emocionálního uspokojení než mužům, stěžují si na uzavřenost a odměřenost svých partnerů, méně často než muži je pokládají za své důvěrníky a nejlepší přátele. To je jeden z důvodů, proč ženy častěji než muži podávají žádost o rozvod. I výzkumy obyvatelstva České republiky potvrzují, že ženy jsou v manželství častěji nespokojené a jsou shovívavější k rozvodu jako řešení situace, kdy pár není schopen řešit své manželské problémy. Ekonomické důsledky rozvodu Pro ženy obecně má rozvod větší ekonomické dopady než pro muže. Vzhledem k tomu, že péče o děti a o domácnost spočívá stále ve většině českých rodin na ženě, mnoho z nich rozděluje svůj čas mezi povinnosti profesního a rodinného života. „Rodinná kariéra“ znamená pro ženu ve většině případů menší investice do profesního života. Ženy často podřizují nejen čas strávený prací, ale i geografické místo práce svým dětem a svému manželovi. Během let trvání manželství mají sice ženy přístup k příjmu a prestiži svého manžela, během rozchodu ale tento přístup ztrácejí a nezískávají zpět to, co investovaly – čas a energii strávené péčí o rodinu a emocionální a jinou podporou svých mužů.

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

5 tipů pro to nejlepší manželství

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Konečně jste našli toho pravého, se kterým byste chtěli strávit zbytek života, milovat ho, mít s ním děti a bílý laťkový plot. Chození a manželství ale rozhodně není totéž, zatímco když s někým jenom randíte, můžete si kdykoliv zalézt někam stranou, odejít nebo doslova utéct, ale v případě manželství už ho máte na noze jako vězeňskou kouli. A už se ho nezbavíte. Od problémů tak snadno neutečete, budete je muset řešit, což někdy není zrovna snadné. Někdo v tom ale umí chodit. Buďte taky v manželství na koni vy a podívejte se na 5 tipů, jak toho docílit.1.Zajistěte si každodenní přísun „hormonu lásky/důvěry“Ano, opravdu taková látka existuje a jmenuje se oxytocin. Tento hormon se uvolňuje při stimulaci pohlavních orgánů, ale vy si ho můžete dopřát i ve slušné formě kdykoliv na veřejnosti. V menší míře se totiž vyplavuje také dotyky, hlazením, polaskáním, polibkem, držením za ruce nebo objetím. Zajistěte si jeho dávku každý den.2.Není to jenom o kompromisechŘíká se, že vztahy by měly být založeny na kompromisech. Hloupost. Kompromis je pouze řešení, které úplně nevyhovuje ani jedné straně. Žádní dva lidé se neshodnou naprosto ve všem, a proto byste na to měli být připraveni. Nebojte se ale projevit svůj názor a akceptovat rozdílný pohled vaší drahé polovičky.3.Uvědomte si svou úlohu ve vztahuMuži by hlavně měli vědět, že nemusí řešit všechno, co jim ženy říkají, naprosto totiž stačí, když budou poslouchat. Ženy chtějí být vyslyšeny, potřebují vás jako svého terapeuta a ne osobního ochránce, který za ně všechno vyřeší. Ženy by si na druhou stranu měli uvědomit, že muži potřebují víc osobního prostoru a nebrat si to moc vážně. Jednoduše od nás někdy potřebují pauzu, to je vše.4.Začínejte slovem „já“ namísto „ty“Když se vám zdá, že něco neklape a chcete si o tom promluvit, vždycky začínejte slovem „já“. „Já mám pocit, že se mi vyhýbáš.“ „Připadám si odstrčený.“ Když budete sdílet svoje pocity s tím druhým, vaše komunikace bude efektivnější a spíše se doberete nějakých výsledků, než kdybyste jeden druhého obviňovali.5.Komplimenty jsou důležitéJe důležité si říkat, jak moc se milujete, jak si sebe vzájemně vážíte a podle toho se také chovat. Nemusíte si každý den dávat kytku nebo se horoucně rozplývat a vymýšlet si milostné básničky, ale měli byste spolu mluvit, myslet na to, jak je vám spolu dobře. Skládejte si komplimenty, uznejte úspěch toho druhého, pochvalte ho za jeho práci. Uvidíte, jak vám samotným se to bude líbit.

folder_openPřiřazené štítky

Osudová seznamka

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Z mnoha úst slyšíme, že na seznamce jsou pouze zoufalci. Je však opravdu důvod stydět se za svůj profil na seznamovacím webu? Dnešní doba je mnohdy na příležitosti k seznámení skoupá. Přeje povinnostem, a těm připisuje většinu našeho času. Kde jsou ty doby, kdy jste se na škole každý týden seznámili nejméně s pěti novými lidmi? Ne každý má chuť vyrážet po práci do klubů a oslovovat neznámé. Mnozí jsou ve věku, kdy se většina jejich známých a přátel řadí do kruhu šťastně zadaných. Seznámí-li vás takoví lidé se svými známými, budou nové tváře také na devadesát procent zadaní. Nabízí se otázka: hledat, nebo čekat na náhodu? Ti, kteří věří na náhodná setkání i na internetu, mohou založit svůj profil na seznamce. Profil na seznamceVětšina seznamek má jedno společné: na svém profilu toho o sobě můžete prozradit jen tolik, kolik chcete. Jestliže vás nenapadá, co o sobě napsat, seznamka vám pomůže jednoduchými kolonkami, které vyplníte. Nikde však není psáno, že musíte vyplnit všechny. Můžete vložit své fotografie, a pokud se stydíte ukazovat na seznamce veřejně svůj obličej, můžete je zpřístupnit pouze těm, které později označíte za své přátele, nebo fotky do profilu nevložíte a pošlete je na požádání e-mailem. Hlavní fotky seznamky se takzvaně „ověřují“ - nečekejte však žádné předkládání občanského průkazu: u fotek na seznamce se verifikují většinou pouze rozměry obrázku a velikost obličeje. Nemusíte tedy chodit k notáři, ale nečekejte ani, že si na sto procent píšete s tím, kdo je na fotografii...První den na seznamceMáte založený profil, čekejte v prvních dnech palbu oslovení – časem se utřídí a prořídne. Oslovení jsou různá – od jednoduchého „ahoj“ až po dlouhé emaily. Po přihlášení můžete kontrolovat, kteří uživatelé seznamky procházeli váš profil, jak dlouho se na něm zdrželi, můžete sami jiné profily procházet, komentovat, hodnotit. Seznamka umožňuje posílání delších zpráv i chat. Chcete-li být na seznamce více inkognito, zvolíte si službu VIP a zamaskujete své návštěvy jiných profilů, zrušíte zobrazení vašeho posledního přihlášení atd. Prostudujte sami, jaké služby ta která seznamka poskytuje.Od prvního psaní k první schůzceMůžete narazit na člověka, který vás urazí hned prvním psaním. Obrňte se, protože s tím se na seznamce musí počítat. Označte obtěžující vzkaz za spam, člověk, který vás obtěžoval, už vám napsat nemůže. Jděte dál. Je zřejmé, že psané nenahradí osobní setkání. Na internetové seznamce můžete narazit na člověka, se kterým se vám skvěle píše, ale když se potkáte, je jasné, že tohle nebude fungovat jinak než na bázi přátelství. Naopak můžete v písmu minout toho, kdo se vyjadřuje lépe vyřčenými slovy. Schůzku tak můžete odmítnout s tím, který by řekl, co napsat nedokáže. Úskalí seznamky samozřejmě existují a musíte je do svých rozhodnutí zahrnout.  Jestliže vás při psaní určitý uživatel seznamky zaujal a vy se chystáte domluvit si s ním schůzku, zvolte vždy veřejné místo, kde je hodně lidí: rušnou kavárnu, restauraci, náměstí. Nechoďte s cizím člověkem na odlehlá místa, zkuste se vyhnout tomu, abyste mu dávali číslo svého soukromého mobilního telefonu. Jestliže vás první rande zklame, věřte, že se to nestalo jen vám a že to možná nebylo naposled. Je možné, že se budete muset v kavárně setkat s více lidmi, než potkáte toho pravého partnera. Nebo je možné, že přeskočí jiskra hned napoprvé. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz práci

Prací koule

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Existuje mnoho způsobů, jak v ušetřit v běžné domácnosti. Některé jsme si popsali v minulém článku. Dnes si představíme další možnost, která nám pomůže ušetřit peníze i při takové činnosti, jakou je obyčejné praní. Budeme mluvit o novince, která nese název prací koule. Tato pomůcka se hrdí tím, že dokáže vyprat prádlo v pračce rovnako dobře, jako klasický prací prášek. Nás tedy zajímalo, jak je to možné a jestli to opravdu funguje.Průměrná domácnost zapíná pračku dva až třikrát týdně. A když máte malé dítě, frekvence praní je ještě vyšší. Tomu odpovídá samozřejmě taky spotřeba pracího prášku, která úměrně stoupá. Pokud používáme kvalitnější prací prostředek, odráží se to taky na jeho ceně. Již nějakou dobu můžeme vidět v televizi nebo na internetu či v obchodě zajímavý výrobek s názvem prací koule.Tenhle vynález byl představen ve Švýcarsku a jeho prvoradým cílem je zcela nahradit klasický prací prostředek. A jak tento zázrak vypadá a funguje? Na první pohled se jedná o plastovou kouli s četnýma dírkama, uvnitř které je velké množství kuliček. A právě v těchto kuličkách je skryto celé tajemství produktu. Jsou totiž vyrobeny z keramického materiálu a jejich základní vlastností je pohlcování slunečního světla. Toto světlo pak proměňují v pračce na infračervené záření. Z hlediska chemie to vypadá tak, že prací koule působí na molekuly vody, zrychluje je a ty proniknou lépe do hĺbky látky. Kromě toho taky ionizují vodu, což zajistí, že špína se na oblečení neudrží a vyplaví se do vody. Hodnota PH vody s použitím prací koule je 10, a to postačuje na odstranění skvrn z jídel, ale taky mastných a chemických nečistot. Samotná prací koule neobsahuje v sobě žádnou chemii a její použití je zcela bezpečné pro pračku i pro prádlo. Nezanechává na prádle žádné stopy, což je při použití prášku poměrně častý jev. Je proto vhodná zejména pro praní dětských věcí, protože pokožka miminka je zvláště citlivá na prací prášek. Kromě toho je prací koule ideální pro alergiky, kterí mějí vyrážku nebo ekzém z pracího prostředku. Používáním prací koule dále šetříte přírodu, protože voda vypouštěná z pračky je zcela nezávadná. Taky pračka vám jenom poděkuje, protože prací koule značně změkčuje vodu, z které se netvoří vodní kámen.Bohužel ne každý má s koulí pozitivní zkušenost. Jsou známé případy, kdy prací koule prádlo jednoduše nevyprala. Musíme ale podotknout, že tahle pomůcka není ještě vůbec rozšířená a proto reakce na ní zatím nejsou téměř žádné. Některé postřehy gazdinek říkají, že když je prádlo příliš znečištěné, stačí k prací kouli přidat malé množství běžného pracího prostředku. Podobně je to s aviváží - pokud máte rádi přenikavou vůni vašeho prádla, stačí použít běžné množství aviváže. Prací koule se dá sehnat za pár korun treba v tomhle internetovém obchodě a podle nás stojí za to vyzkoušet ji.

folder_openPřiřazené štítky

Jak koupit notebook

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Notebooky se pomalu ale jistě stali součástí našeho života. Práce s ním je pro mnoho lidí totiž mnohem pohodlnější než s klasickým stolním počítačem. Všechny potřebné informace máte vždy po ruce, tedy i tehdy, pokud musíte opustit domov. Než si notebook zakoupíte, byste měli pořádně pouvažovat nad tím, na jaký účel ho plánujete využívat av závislosti od toho byste měli zohlednit jeho parametry. Náš dnešní článek bude tedy o tom, jak koupit notebook a jak si vybrat ten správný.V dnešní době je důležité zmínit i jeden nezanedbatelný fakt, který často přímo ovlivňuje výběr notebooku. Jde o cenu, kterou se všichni výrobci snaží neustále snižovat na co možná nejnižší úroveň. Při jiné spotřební elektronice nemusí být orientace na cenu až tak velkým problémem, avšak v případě notebooků by právě cena neměla být určujícím kritériem. Hlavním kritériem u notebooků by měla být v první řadě značka. Na značku se orientují náročnější zákazníci, kteří kromě toho, co se nachází uvnitř notebooku, řeší i to, jaká je kvalita zpracování modelu.Mnoho výrobců si totiž dá záležet i na tom, do jakého šasi samotný počítač osadí. Zatímco někteří používají klasické levné plastové tělo, jiní se přiklánějí k robustnějšímu kovovému, které toho samozřejmě vydrží mnohem více a nemusíte se bát, že už po pár měsících váš notebook skončí v servisu. Kvalita zpracování totiž přímo podmiňuje jeho životnost, kazivost, kvalitu jednotlivých použitých komponentů a podobně. Nechte si proto u odborného prodejce poradit. Nejvhodnějším řešením je najít jakýsi kompromis mezi špičkově vybaveným počítačem a vysokou kvalitou zpracování. Průměrnému uživateli, který si však trochu potrpí na kvalitu, proto určitě doporučujeme zvolit si zlatou střední cestu. Tou je sice ne špičkově, ale poměrně slušně vybavený notebook, avšak v kvalitním provedení.Možná si to mnoho uživatelů ani neuvědomuje, ale zpracování má vliv na spoustu věcí. Notebook v kvalitním provedení se nebude příliš zahřívat, a tedy bude mít účinně vyřešeny chlazení, na druhé straně však nebude vůbec hlučný jako jeho konkurent v levnějším provedení. Kvalitu notebooku je možné odhalit například i při nabízené záruce. Kvalitní notebook má totiž obvykle záruku tříletou, zatímco méně kvalitní modely se spokojí se záruční lhůtou. Je to dáno i tím, že low - endové modely jsou poruchovejšie a výrobce si nedovolí dát na ně prodlouženou záruku. Při koupi notebooku pouze velmi malé procento uživatelů zohledňuje další, neméně důležité kritérium, kterým je displej. Možná si to člověk tak neuvědomuje, ale displej je jednou z nejdůležitějších součástí každého notebooku. Výjimkou jsou případy, kdy potřebujete využívat řekněme větší externí monitor ao kvalitu toho vestavěného se tedy nemusíte vůbec starat. Dnes jsou pro sledování videa ve vysokém rozlišení běžnou součástí notebooků monitory s vysokým rozlišením. Kdysi běžné rozlišení, tedy 1280x768 se už pomalu ale jistě stává minulostí. Stejně třeba hledět i na to, zda je displej lesklý nebo matný. V módě totiž už nejsou ani zmíněné lesklé displeje, protože při dopadu slunečního či jiného světla na ně se výrazně omezuje možnost jejich sledování, co naopak vůbec nehrozí při displejích matných.Dále byste neměli zapomínat ani na výdrž baterie. Pokud totiž potřebujete s notebookem pracovat především v terénu, měli byste si koupit notebook s tím, že si standardní baterii necháte vyměnit za silnější. Velmi podobné je to iv případě portů notebooku, tedy možností jeho propojení s externími zařízeními. Pokud dopředu víte, že budete mít k němu připojeno více zařízení, nekupujte notebook, který disponuje méně než třemi USB porty. Pokud si někdy chcete zpříjemnit svůj čas hraním hry, dejte si pozor na grafickou kartu. Zbytečně totiž koupíte stroj s velkou operační pamětí a rychlým procesorem, pokud jim nedokáže sekundovat grafika.Pozor i na klávesnici. Nové stylové notebooky sice vypadají velmi dobře, avšak nemusí se vždy na nich psát tak, jak byste si představovali. Dbejte i na rozložení klávesnice. Pokud bude totiž jiné, na jaké jste zvyklí, nebude možné ho změnit tak, jako při stolním počítači, kde stačí jednoduše koupit novou klávesnici. Pokud se tedy budete držet zmíněných rad a vše si před koupí notebooku pořádně zvážíte, vyhnete se nepříjemnostem, které vám v konečném důsledku vaši práci zkomplikují.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz práci

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Malý notebook, malé potěšení

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Známé rčení o tom, že co je malé, to je milé, platí u notebooků dvojnásob. Dokonce by se dalo doplnit: „Co je malé, to je lehčí a skladnější“. Rozlučte se s dobou, kdy jste vláčeli obrovské pěti-kilogramové laptopy celý den sem a tam a večer vám odpadalo rameno. Představíme vám tajného kandidáta na nejoblíbenější dámský mini notebook poradíme vám, jak si vybrat notebook na míru pro vás. Dámský vs. pánský notebookZatímco muži se při koupi nového počítače zaměřují na parametry a cenu, pramálo je zajímá, že jejich laptop vypadá jako pancéřovaný tank. Ženy v poslední době dají hodně na velikost, váhu a barvu. Hledají takový notebook, který pro ně bude vhodným doplňkem – malý, lehký a v neposlední řadě elegantní. Někdy se ale i designéři utnou a světlo světa spatří notebook ve tvaru velké pudřenky, jakým je Tulip. Barva a nejrůznější grafické efekty na víku notebooku jsou často důležité parametry pro ženy. Nekorunovaným šampiónem dámských mini notebooků se stal MSI PR200PX, který je na trhu k dostání hned v několik barvách. Růžová samozřejmě nesmí chybět. Necelé dva kilogramy vážící krasavec se může pochlubit rozměry 303 × 231 × 30 mm a výdrží čtyři hodiny bez napájení. Bez problémů se podíváte na dlouhý film. Integrovaná webová kamera je samozřejmostí a vychytávkou je čtečka otisků prstů. Doplňky v barvě notebooku, jako je brašna nebo USB myš není třeba příliš rozebírat. Za tohoto krasavce budete muset vytáhnout z peněženky necelých 21 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že výrobci notebooků pokořili hranici deseti tisíc korun za přístroj, jistě se budeme moct v dohledné době těšit na příznivější cenu i tohoto laptopu. Pro a proti miniJednoznačnými „pro“ jsou lehkost, skladnost a možnost vytáhnout laptop kdekoli a pracovat v terénu, aniž byste obtěžovali okolí tím, že zabíráte půl stolu. Mini notebook by podle znalců měl sloužit jako doplněk stolnímu, nebo minimálně rozměrově většímu počítači. Zírání celé dny do mini displeje a psaní na pidi klávesnici se negativně podepíše nejen na vašem zraku, ale i zádech. Nevýhodou menších strojů je nutnost směstnat co nejvíce tlačítek a funkcí na co nejmenší prostor. Občas se proto můžete rozčilovat nad ne úplně logickým umístěním otvorů pro sluchátka na přední straně. Jak správně vybrat (mini)notebook?Jestli patříte k uživatelům notebooku, které pouhá barva přístroje neuspokojí, a váháte, jak ten nejlepší laptop zvolit, nabízíme několik typů, jak postupovat. Notebook je třeba vybírat podle vašich požadavků, proto mějte jasno v tom, na co jej budete potřebovat a používat – přehrávání filmů, surfování po Internetu, hraní her, psaní a ukládání dokumentů nebo vše dohromady?Na škodu nebývá projít si reference uživatelů různých značek. Oni sami zmiňují výhody a nevýhody toho kterého notebooku, jež vám usnadní rozhodování.Ujistěte se také v tom, že ne/budete notebook denně přenášet z místa na místo – tím máte vyřešenu otázku, jestli zvolíte menší nebo vetší displej. Na paměti je dobré mít nepřímou úměru: čím větší displej, tím nižší výkon laptopu bez nabíječky. Velikost pevného disku nepodceňujte a nespoléhejte na to, že váš notebook nikdy „neklekne“. Zálohujte si veškeré dokumenty i přesto, že váš prodejce tvrdil, že je laptop odolný vůči všemu.  Výdrž baterie je podstatné kritérium, nejlevnější baterie vydrží třeba jen 2 hodiny, proto se vám vyplatí, budete-li čas od času pracovat v terénu přikoupit šesti článkovou 56 WHr baterii, která vám prodlouží práci na laptopu až o dvě hodiny. 

folder_openPřiřazené štítky

Vyzrajte na počítače. S příručkou

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

„Když se mě při poslední návštěvě zeptala pětasedmdesátiletá babička, jestli také používám ICQ, už mě to ani nepřekvapilo. Od té doby, co si pravidelně mailujeme a schůzky si domlouváme také po síti, spíš mě jen udivuje, že ještě neobjevila kouzlo notebooků a nechtěla k narozeninám třeba BlackBerry,“ říká úsměvně Jana Diváková. Babička se do počítačů zamilovala, místo toho, aby se v důchodovém věku věnovala pletení svetrů a zahrádce, pořídila si počítač, kupu knížek a učila se prakticky sama. Na tom ostatně není dnes nic divného, na trhu je čím dál více příruček pro malé nebo velké začátečníky s počítači. Že jste žádnou nikdy neviděli. Tak čtěte pozorně a snad si díky některé z publikací najdete cestu k nepříliš oblíbenému Outlooku nebo PowerPointu.Příručky pro ženyNeberte jako diskriminaci ale jako devizu fakt, že mezi policemi v prodejnách občas objevíte příručky výhradně pro ženy. Tituly jako PC příručky pro ženy, nebo Internet pro ženy, pocházejí většinou z pera autorek, které ví, jaké problémy ženy s počítači mají. Váháte-li ještě, jestli chcete být zatažena do tajů kyberprostoru, neváhejte, přišla byste o hodně. Průvodce vám poradí, jak nakupovat online, jak posílat emaily s velkými přílohami nebo jak se s internetem zabavit a dozvědět se spoustu zajímavých informací. Co by nemělo chybět k domácí knihovněTakovou biblí pro všechny počítačové nadšence, kteří jako operační systém používají Windows, je nejnovější verze Microsoft Windows – Jednoduše, srozumitelně, názorně. V internetovém obchodě je k pořízení za sto padesát korun, v kamenném obchodě trochu dráž, pod dvě stovky se ale pořád vejdete. Nespornou devizou knížky je fakt, že v ní neuvidíte nicneříkají postupy, které by psali počítačoví experti. Právě naopak, knížka si klade za cíl naučit všechny věkového skupiny s různou úrovní nadání základům práce, proto si přijdou na své všichni, kteří potřebují jednoduché popisy, přesné instrukce a hlavně obrázky. Autoři si odpustili vysvětlování teorií, kterými dřív uživatele odrovnali, a zaměřili se opravdu prakticky přesně na to, co se bude hodit. Chcete-li tedy několik zlepšováků na tvorbu tabulek a vzorců v Excelu, volba je celkem jasná.Pokud chcete naučit babičku nebo dědečka základům práce na počítač, sáhněte po knížce z dílny Computer Press – Počítač pro seniory, který se nově prodává již v druhém aktualizovaném vydání. Je pochopitelné, že příručka je přizpůsobena uživatelům a jejich věku. Vysvětlení teorií je omezeno na minimum, na dvou stech a šesti stranách se senioři naučí používat počítač prakticky, to znamená, že všechno budou moct využívat. Naučte babičku mailovatProto pokud by hledali návod, jak programovat, nebo poskládat vlastní počítač, budou asi zklamáni. Mezi kapitolami, které jsou v knize obsaženy, najdete návod na  používání Wordu, Excelu a samozřejmě i Internetu. Tak se připravte, seniorům s počítači zdar.OdborníkůmPro fajnšmekry, kteří běžnou práci s počítačem zvládají, a mnohem víc než Word je baví zpracování třeba digitálních forografií, je tady kniha Tomáše Barčíka - Retušování a úpravy fotografií v Adobe Photoshop CS/CS2.  Nejde o příručku teoretika, ale člověka z praxe, který je grafikem a také fotografem. Od každého něco si v něm najdou úplní začátečníci a pokročilejší fotografové, kteří si rádi ještě s fotkami pohrají a vylepší je.    

folder_openPřiřazené štítky

Když se notebook přehřívá

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

„Prosím poraďte mi, nevím, co se děje s mým počítačem, ale když na něm delší dobu pracuji, anebo je jenom spuštěný, rychle se zahřeje, přestane reagovat na moje pokyny a nakonec se sám vypne.“ I takto začínají dotazy uživatelů osobních počítačů a notebooků, kteří ve specializovaných online poradnách hledají pomoc. Můj počítač se klidně zahřeje na osmdesát stupňů, skoro bych si na něm mohl vařit kafe, píše další uživatel. Počítač do postele nepatříJeště před tím,  než začnete problém hasit, je třeba najít důvod. U notebooků je problém s přehříváním častější v případě, že mají větrák s chlazením na spodní části, která se dotýká stolu. Je proto pochopitelné, že když počítač máte celý den spuštěný, začne se dřív nebo pozděj zahřívat na vysokou teplotu. Jak jednoduché by to bylo, kdybyste na čas počítač nechali „nadechnout“ a jednoduše ho překlopili na stranu. Občas neškodí, když počítač vysajete, zbavíte se tak prachu, který uvízl uvnitř, hlavně pokud nemáte chuť počítač rozebírat na součástky a jednotlivě je čistit. Jen pozor, abyste si nevysáli tlačítka. Dalším prohřeškem uživatelů notebooků je nošení si ho do postele. Tím přímo podporujete počítač v tom, aby se vám přehřál. Nikdy ho nepokládejte na kožešiny, do peřin, nebo na deku. Větrák s chlazením by měl být vždy i mimo stůl, aby mohl také „dýchat“.Méně znamená rychlejiObčas bývá také příčina v tom, že máte ve stejné době spuštěno mnoho procesů. Že nevíte, jak zjistit, kolik procesů vám funguje? Po zmačknutí klávesové zkratky Ctrl+Alt+Delete se vám na monitoru objeví okénko s probíhajícími procesy. Optimálně by jich mělo fungovat asi dvacet pět, takže pokud na vás svítí číslo padesát,  je na čase některé z nich ukončit. Nebojte se, že byste z počítače něco umazali, zavřete jen ty programy, které nepotřebujete. Často se zcela automaticky spouštění komunikační programy jako ICQ nebo Skype. Zrušte automatické přihlašování a raděj je spusťte, až je opravdu budete chtít používat.Pokud nezabrala ani jedna z výše uvedených vychytávek, máte další možnosti. Buď navštivte výrobce, ideálně ještě v záruční době, který je povinen vám s problémem pomoct, anebo vyzkoušejte jednu z moderních pomůcek tzv. chladící desky. Ty se dají výborně využít nejenom, když se počítač zahřívá, ale i tehdy, potřebujete-li mít laptop výš než je stůl, anebo kvůli práci se zápěstím potřebujete vyvýšit vzdálenější stranu počítače.Podložky a držáky, vše pro vaše noťáskyVelikost, váhu a skladnost každé chladící desky si při dnešní nabídce můžete doslova nadiktovat. Od podložek, které můžete srolovat, hodit do tašky nebo kabelky, až po masivní kusy z hliníku, které budou vašemu stolu dominovat. Podle toho se také pohybuje cena, nejlevnější desky pořídíte kolem 600 korun, nečekejte ale designový zázrak. Pokud budete chtít víc než jen počítač zchladit, zkuste zainvestovat do modelu  ZM-NC2000 od firmy ZALMAN, který vás sice vyjde na více než dvojnásobek, ale kvalita výrobku mluví za sebe. Je vyroben z převážné části z hliníku, některé části jsou ale i plastové. Na denní přenášení určitě není, s váhou téměř kilo a půl se spíš bude hodit na pracovní stůl.Zlatou střední cestou by klidně mohl být Cooler Master NotePal S, u kterého si můžete zvolit černou nebo šedou barvu. Jeho devizou je nastavitelná výška vzdálenější strany a plastové úchytky, které brání klouzání notebooku dolů. Zároveň ho můžete využít pro notebooky s patnáctipalcovým a menším monitorem.  

folder_openPřiřazené štítky

Znáte Bioenergetické terapie?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Lidé se mohoubioenergericky rozlišovat řadou příznaků, z nichž nejpodstatnější jsou:nadbytek nebodeficit bioenergie v organismu,bioenergetickáhrubost nebo naopak jemnost,stupeň čistotybioenergií nebo jejich znečištění jako následek různých onemocnění, nesprávnéhozpůsobu života nebo nepříznivého vnějšího působení, vývojová úroveň určitýchbioenergetických center organismu (čaker) a to, které v daném okamžikudominují.Bioenergetickánadbytečnost organismu nemusí svědčit o zdraví určitého člověka, jak se někdylidé domnívají. Na příklad akutní stadia mnohých onemocnění jsoucharakteristická intenzivním vyzařováním bioenergií, které způsobují onemocněnídruhých lidí. Stejně tak může člověk vyzařovat škodlivé energie při agresivníchemocích. Jediným způsobem rozlišení bioenergií zvláště podle kvalitativníchukazatelů je jejich hodnocení senzibily, kteří v sobě rozvinuli schopnostvnímání širokého spektra vyzařování. Na příklad někteří senzibilové mohouhodnotit stav druhého člověka (včetně přesné diagnostiky onemocnění, hodnocenístavu čaker, meridiánů atp. dokonce podle oděvu nebo libovolného předmětu,který tento člověk používal a na kterém zůstala jeho bioenergie.Bioenergetickýdeficit je nejčastěji možno pozorovat u oslabených nemocných, u malých dětí arovněž u těch lidí, pro které je charakteristický požadovačný vztah k ostatnímlidem, ať je to konkrétní člověk nebo společnost jako celek. Takové chybnéetické zaměření nutí jejich nositele, že se cítí stále nešťastní. Styk s nimibývá obyčejně těžký, neboť ze strany člověka, který "chce", lzepozorovat tak zvaný "bioenergetický vampirismus", který se můžeuskutečňovat dokonce na velkou vzdálenost. Pomoci těmto věčně nešťastným"vampírům" je možno pouze tak, že přeorientujeme jejichspotřebitelský vztah ke všemu a ke všem na aktivní tvůrčí životní postoj, jinakřečeno, změnit jejich nectnost vyžadovat lásku k sobě ve snahu darovat svojilásku ostatním lidem a celému světu.Nejdůležitějšímmechanismem, který uvádí bioenergie do pohybu, jsou emoce. Proto etickásebekontrola a schopnost kontrolovat a řídit své emoce za pomoci metodpsychické autoregulace umožňuje člověku, aby se naučil neškodit ostatním svýmineharmonickými bioenergetickými zásilkami nebo přitahováním energie k sobě.(Poznamenejme, že úmyslný i neúmyslný "bioenergetický vampirismus"nepřináší "vampírovi" úlevu. Organismus s nerozvinutými čakraminemůže udržet tímto způsobem získanou energii a ta se rychle rozptýlí. Čakryhrají roli bioenergetických akumulátorů. Jestliže jsou rozvinuté a v pořádku,jsou i tak téměř vždy plné energie.)Když mluvíme ovzájemném bioenergetickém působení mezi lidmi, nelze pominout otázku sexuálnímustyku. Při pohlavním aktu dochází mezi partnery k intenzivní energetickévýměně. Přitom se stejně snadno předávají jak energie čisté, zdravé, léčivé,tak i hrubé, škodlivé a patogenní. Závěry nechť si vyvodí čtenář sám.Bioenergetickýmifaktory jsou vyvolány mnohé případy sexuálního nesouladu, jako je impotence azkrácení pohlavního aktu u mužů, frigidita a anorgasmie u žen. Konkrétnímipříčinami mohou být nedostatečně rozvinuté a znečištěné čakry (předevšímsvádhišthána), "vampirismus" partnera jako následek jeho etickyzvrácené lásky, t.j. "lásky" k sobě, snaha získat pro sebe, nedarovat svoji lásku druhému. Značnou roli může hrát rovněž nesoulad partnerů zhlediska hrubosti a jemnosti jejich bioenergií. Z toho mohou pocházet poruchy vbioenergetice organismu toho partnera, který má jemnější (t.j. dokonalejší)energetiku. Sexuální styk potom může kromě poruchy zdraví vést také k pohlavníchladnosti až k odporu k partnerovi nebo dokonce k sexu vůbec. Mluvíme-li oneslučitelnosti zvláště energií svádhištány, podotýkáme, že jestliže u ženy jetato energie hrubší než u jejího partnera, může to být příčinou rychléejakulace u muže jako následek dráždivé činnosti takové energie na jehosvádhišthánu. Takže příčiny pohlavního nesouladu je možné hledat nejen u muže,jak tomu obvykle bývá, ale i u ženy. Uvedené příčiny pohlavních poruch mohoubýt odstraněny jógovými metodami.Všechny výšeuvedené příklady jsou určeny k tomu, aby ukázaly rozmanitost a složitost takzvaných "běžných" problémů vzájemného bioenergetického působení mezilidmi a také aby ukázaly, jak je důležité mít je na zřeteli. Ve většině případůke styku dochází, aniž by jej účastníci kontrolovali a uvědomovali si příčinynásledků.Existují všakoblasti, kdy člověk vědomě používá znalosti o bioenergetice a řídí se jimi.Jednou z nich je léčitelství.Léčitelstvísestává z bioenergetické diagnostiky a bioenergetické terapie. Pojednáme ojejich základních formách.Nejjednoduššívarianta bioenergetické diagnostiky, kterou senzibilové obvykle začínajízdokonalovat své umění, je diagnostika pomocí ruky. Základem je skutečnost, žetělo každé živé bytosti včetně člověka je obklopeno energetickým polem, tzv."kokonem". (Používá se také termínu "aura", ale tímtoslovem se označuje i řada jiných jevů. Proto je lépe pro přesnost používattermínu "kokon", který zavedl Juan Matus.) Toto energetické pole jeutvářeno životní aktivitou všech tělesných buněk, přičemž hranice"kokonu" a hutnost jeho vnitřní energie zobrazují zdravotní stavorganismu. Hranice "kokonu" člověka se nachází obyčejně asi 50 cm odpovrchu těla. Ale u oslabeného pacienta bývá blíže tělu a je obtížné jirozeznat. U člověka s vysokou bioenergetickou aktivitou může být vzdálena odtěla 2 i více metrů.Téměř každý semůže naučit hranici "kokonu" pociťovat dlaní, vnímat hustostuprostředí, t.j. pohybovat jí jakoby ve vzduchu, který se změnil v hustou,průzračnou tekutinu, bránící pohybu.Potom začínámelehkými vlnivými pohyby přibližovat z dálky dlaň k pacientovu tělu. V určitémokamžiku se dlaň dotkne neviditelné překážky, hranice hutnějšího prostředí. Ato je kokon. Pohyb rukou uvnitř kokonu vyvolává v dlani pichlavé pocity a jakoby jí vanul energetický "vítr".Jakmile senaučíme přesně určovat hranici "kokonu", přistoupíme k další etapěvýuky. Nyní budeme hranici ohmatávat kolem celého těla. Je-li člověk zdráv,hranice se bude nacházet všude ve stejné vzdálenosti od povrchu těla. Je-linemocen, proti nemocným částem je možno pozorovat vypoukliny nebo prolákliny.Vypoukliny odpovídají tělesným oblastem s patologicky zvýšenou bioenergetickouaktivitou, prolákliny označují aktivitu sníženou.Tato metodapomáhá určit i latentní (skrytá) stadia nemocí a rovněž ohniska pomaluprobíhajících chorob, o nichž nemocný nemusí mít ani tušení.Tak se můžemenaučit přesně určovat dokonce i tak malá ohniska chorob, jako zubní kaz, nebodokonce obyčejný vřídek, skrytý oděvem.Tento a dalšízpůsoby používáme také u zvířat a rostlin.V některýchpřípadech (např. při velkém "kokonu") je výhodnější diagnostikovat nepodle jeho hranice, ale podle změn hustoty a jiných charakteristikenergetického pole uvnitř kokonu. Přitom se dlaň léčitele pohybuje paralelně spovrchem pacientova těla. Mnozí senzibilové používají pouze tuto metodu.Jestliže má pacient dobře rozvinuté čakry, léčitel pociťuje jejich pole a točiní tento způsob nepoužitelným.Mimochodem, přessyntetický a někdy i vlněný oděv je veškerá bioenergetická diagnostika obtížnánebo nemožná.Druhý, složitějšízpůsob bioenergetické diagnostiky je spojen s takzvanou"jasnovidností", tj. viděním energií, které obyčejný zrak nevnímá.Někteří lidé mají tuto vlastnost vrozenou, ale prakticky všichni mohou získattuto schopnost jako výsledek systematického cvičení rádžajógy.Pacientovo tělomůžeme zkoumat pomocí energetického pole mezi svými dlaněmi, a tím si ulehčímeosvojení této podoby jasnovidnosti. Upozorňujeme, že jasnovidnost tohoto druhuneznamená vidění očima, ale přímo vědomím, které je nejlépe soustředit za svýmtělem nebo v meridiánu čitriní.Vědecké chápánítohoto jevu je možné, přijmeme-li tyto tři postuláty: 1. Celý vesmír je mnohorozměrný.2. Lidské vědomí je schopno pronikat do hlubin mnohorozměrného vesmíru díkyspeciálnímu tréninku v rádžajóze a buddhijóze a bezprostředně poznávat různéprostorové rozměry. (Někteří lidé mají tyto schopnosti vrozené. Můžeme tohodnotit jako realizaci zkušeností z minulých životů.) 3. Vědomí máenergetickou povahu. Individuální vědomí je nositelem vnímání sebe sama asebeuvědomování, při čemž se vyvíjí a mění se kvalitativně i kvantitativně (tj.množstvím své "masy"). Nerozebíráme zde termín "společenskévědomí", který má zcela jiný význam.Vulgárněmaterialistické myšlení, které dominovalo v naší zemi v posledníchdesetiletích, přivodilo v hovorovém i vědeckém slovníku faktické ztotožněnídvou zcela odlišných pojmů — "mysl" a "vědomí" — což bylo brzdoupro rozvoj psychologie a věd s ní souvisejících. (V sanskrtu "manas"a "buddhi".)Nebudeme zdevysvětlovat metody rozvoje vědomí a jasnovidnosti. Uvedeme pouze, že tato cestavede přes zjemnění emocionální sféry, práci s čakrami a důležitějšími meridiány.Ti senzibilové,kteří ovládají zmíněnou formu jasnovidnosti, mají možnost pozorovat u pacientav nemocných částech těla temné (šedé nebo černé) energie, jejichž odstraněnízpůsobí vyléčení okamžitě nebo po určité době.Existují isložitější metody bioenergetické diagnostiky, než jsme popsali. Mezi nimi např.utvoření obrazu ("fantomu") pacienta podle bioenergetické nebo jinéinformace, při čemž se pacient nachází daleko od léčitele, který potom provádídiagnostiku. Je také možné přenést koncentraci vědomí k pacientovi nezávisle navzdálenosti od něj a léčit ho. Lze také léčit bez stanovení diagnózy, o čemž sezmíníme dále. Nyní přejdeme k základním způsobům bioenergetické terapie. Prvnía nejznámější je působení vlastní bioenergií vyzařovanou rukama (s přiloženímrukou současně s masáží nebo na určitou vzdálenost od těla nemocného).Příznačným rysem této metody je výrazné využití energie, která bylanashromážděna v léčitelově těle.Tento způsob mánedostatek v tom, že léčitel, který dá svou energii nemocnému, sám značněoslábne a škodlivé faktory mu mohou ublížit. Aby zahladil tento nepříjemnýúčinek, léčitel se potřebuje hned po složitém případu najíst a někdy se ivyspat.K výdeji energiev menší míře dochází při jiném působení, které vytváří také lepší perspektivupro další osobní zdokonalování léčitele. Tento způsob nevyužívá energie zezásob organismu, ale energie vnější, kterou léčitel může propouštět přes svéčakry, které hrají v tomto případě roli zesilujících čoček. Proud léčivéenergie přitom prochází tělem léčitele zezadu dopředu. Léčení se provádí podkontrolou jasnovidnosti. Obecným úkolem léčitele při takovém léčení je očistitpacientův organismus od temných energií ve všech dostupných prostorovýchrozměrech. Působení přes čakry může být spojeno s manipulací rukou a jejichenergetickým působením. Podotýkáme, že oděv ze syntetického materiálu tutočinnost velmi ztěžuje nebo i znemožňuje.Uvedený způsobdobře rozvíjí energetické systémy léčitelova organismu a rovněž ho učísoučinnosti s projevy okolního mnohorozměrného prostoru. Léčitelé, kteřípraktikují tuto metodu, obyčejně chápou nutnost připravit se a naladit semeditační modlitbou. Výsledkem bývá, že při léčení pociťují, že jejichorganismus používá vnější síla vesmírné Lásky; sami se v těchto okamžicíchstávají pouze svědky uskutečňujícího se tajemství.Při získávánídalších zkušeností se léčitel přesvědčuje, že všichni nemocní nejsouvyléčitelní pouze metodou "promývání" proudem energie. To ho nutíhledat stále složitější způsoby působení, např. použití obrazových představ prouskutečnění různých "chirurgických operací" v hloubi mnohorozměrnéhoorganismu člověka. Obrazy vytvářené léčitelovou osobní silou vůle v těchtoprostorových rozměrech mají reálný účinek, což je potvrzeno okamžitou změnoustavu nemocného. (Proti nekompetentním nebo nezodpovědným zprávám, že hlavníroli v léčitelství hraje sugesce a autosugesce, přesvědčivě hovoří fakta ovyléčených zvířatech.)Další metodouléčení těžce nemocných je společné úsilí dvou nebo více léčitelů. Při tom jedenz nich řídí průběh operace prostřednictvím jasnovidnosti a druzí plní roli"chirurgů".Léčitelé, kteřídosáhli velkého mistrovství, jsou schopni provádět energetickou anestezi přisložitých "fyzických" operacích (nikoli v představách). Někteřífilipinští psychochirurgové uskutečňují bezbolestné energetické operacezaváděním svých rukou do těl pacientů bez chirurgických nástrojů Je důležité taképochopit, že infekční nemoci (na rozdíl od chorob, které jsou vyvolányenergetickým nebo mechanickým poškozením) nemusí působením léčitele úplnězmizet, neboť mikrobi a viry při tom obvykle nezahynou. Avšak bioenergetickáterapie v takových případech umožňuje: a) očistit organismus nemocného odnásledků ničivých mikrobiálních nebo virózních vlivů, b) dočasně odstranit nebooslabit symptomy nemoci a c) zvýšit obranyschpnost organismu. Při infekčníchchorobách je racionální spojit bioenergetické a lékařské metody.Začínajícíléčitel také musí vědět, že pro něho může být nebezpečné usilovat o vyléčeníněkterých nemocí, jako je rakoviny a chřipky.Uvedeme některápravidla léčitelství, jež umožňují vyhnout se nechtěnému poškození pacienta.Léčitel nemápožívat alkoholické nápoje, v krajním případě 24 hodin před léčebným zásahem.Bioenergie léčitelova organismu získává pod vlivem alkoholu vlastnosti, kterévyvolávají nemoci (zevně se to projevuje jako energetický proud se šedivýmzabarvením).Léčitel, který jesám nemocen, se nesmí pokoušet léčit jiné lidi, protože by předal energetickouinformaci o své nemoci pacientovi.Léčitel nesmípůsobit na ty nemocné, kteří mají ve srovnání s ním značně jemnější energetiku,aby předešel poškození jejich energetického systému.Léčitel, kterýpožívá maso a ryby, nesmí působit na vegetariány, protože jejich energetika jezpravidla nesrovnatelně čistší a jemnější.Léčitel nesmí vprůběhu léčení dopustit, aby v něm vznikly záporné hrubé emoce a uspěchanost,nesmí v myšlenkách opouštět jedno jediné přípustné téma: soucit s nemocným a hledánízpůsobu, jak mu pomoci. Jakékoli jiné myšlenky a emoce kazí a znečišťujíenergetické proudy, které z něho vycházejí.Nedodržováníuvedených pravidel může vést k poškození pacientova zdraví i tehdy, jestliželéčitelský zásah odstraní hlavní příznak.Upozorňujemerovněž, že domýšlivost, snaha o slávu a nadměrné obohacování léčitele nezdobí.Jestliže je požádán o léčení, nepochybně může počítat s materiální odměnou zasvou nelehkou práci. Ta je spojena nejen ss stálými energetickými ztrátami, alei s bioenergetickým znečištěním od nemocných, které často přivodí onemocněnísamotného léčitele. (Pro vlastní očistu doporučujeme začínajícímu léčiteli tytometody: koupání v zimní přírodě, pročištění čaker a meridiánů, cvičení"latihan", "Pranáva" aj. a v některých výjimečnýchpřípadech stejná cvičení po vypití silné kávy nebo čaje. Léčitel nejčastějionemocní druhý den po léčebném zásahu.)Jestliže seléčitel zdokonaluje ve svém umění a snese etické zkoušky, se kterými se na tétocestě setkává, a také si udržuje nespokojenost se svou dosavadní vývojovouúrovní, potom se léčitelství pro něj stává překrásnou cestou duchovníhozdokonalování.(Slovo"duchovnost" pochází z evangelia: "Bůh je Duch" (Jan 4,24)a označuje blízkost člověka ke konečnému cíli jeho existence — BožskéDokonalosti, stupni, na němž dochází k rozvinutí nejvyšších lidských hodnot,jako je Láska, Moudrost a Síla. Prvním příznakem duchovnosti v člověku je šířejeho lásky. Čím má člověk rozvinutější soucit, připravenost a způsobilost kaktivní pomoci druhým, čím vyšší kvalitu tato pomoc má, čím je člověksnášenlivější a lépe chápe problémy jiných lidí, čím více v sobě potlačilsobectví v takových projevech, jako je snaha o slávu a bohatství, agresivita,závist, podrážděnost, samolibost, násilí atd., tím vyšší je jeho duchovnost.)Tím, že pomáháostatním, rozvíjí v sobě nezištnou lásku, ochotu k sebeobětování a rozšiřujeokruh znalostí v rámci mnohorozměrného světa včetně poznání podstaty člověka.Aktivní službou v sobě rozvíjí osobní sílu.Použití metodrádžajogy a později buddhijógy v léčitelství pro zvýšení mistrovství souběžně sosvojením etických stupňů karmajógy a bhaktijógy a nabytím poznání(džňánajóga), umožňuje člověku přistoupit k nejvyšším formám léčitelství, jakénapř. demonstroval Ježíš Kristus. Takový léčitel nemusí ani znát diagnózu,nepotřebuje posílat proudy energie nebo vytvářet obrazy chirurgickýchnástrojů... Stačí mu pouze, že ví s absolutní jistotou, že nemocný je hodenvyléčení a dotkne se ho svým božsky dokonalým vědomím.Aby se to člověknaučil, je třeba nejprve projít stupni samadhi, nirvány a"krystalizace". (O tomto tématu viz publikaci Psychická autoregulaceve východní tradici, Brno 1990.) Nyní pouze krátce vysvětlíme význam uvedenýchtermínů.Slovo"samadhi" označuje emocionální stav blaženosti vyššího řádu, kterýčlověk prožívá při prvních meditačních vstupech do vyššího prostorovéhorozměru. Nirvána je stav vědomí rozlitého ve vyšších prostorových rozměrech,doprovázený schopností pozorovat mnohorozměrný svět z jeho prvopočátečníhloubi. "Krystalizace" je proces pěstování "masy" vědomí.(Dalším krokem v sebezdokonalování je nirodhi, kdy se správně"krystalizované" vědomí převádí do stavu "totální reciprocity",tj. do stavu "ne-já".)Při tom je třebachápat, že "krystalizace" může být správná a nesprávná. Správná"krystalizace" se uskutečňuje ve vyších prostorových rozměrech,nesprávná v hustších vrstvách stvoření. Nesprávná krystalizace umožňuje činit"krásné zázraky" a hrubě potlačovat vůli jiných lidí. Avšak stavyčlověka, který má tyto schopnosti, nelze označovat jako blízkost Dokonalosti.Poslední otázka,u níž stojí za to se v tomto článku zastavit, může znít pro mnohé paradoxně. Aje potřeba vůbec léčit? Jestliže ano, ve kterých případech?Už jsme říkali,že léčitelství je prospěšné pro léčitele. A je vždy prospěšné léčenému?Vždyť každá nemocje důsledkem toho, že člověk vyšel z ekologické harmonie. Ve většině případů jeto následek porušení určitých etických pravidel, z nichž hlavní je Láska kevšem lidem, všem živým bytostem a konečně k celému mnohorozměrnémumakroekosystému včetně nejvyšších forem vědomí.Jinak řečeno,nemoc je obvykle člověku upozorněním, aby se v něčem změnil k lepšímu.Jestliže léčitelbezstarostně pacienta vyléčí, často ho zbavuje nutnosti přemýšlet a měnit se.Tak můžemevyléčením těla poškodit duši. Nebylo by proto v mnoha případech správnější zpočátku pomoci nemocnému pochopit příčinu jeho nemoci, nasměrovat ho ksebeléčbě a teprve potom, bude-li to třeba, pomoci vyléčit i tělo?Samozřejmě, že natyto různorodé a složité problémy nemůže být jediný "recept". Pravdabývá obyčejně uprostřed mezi oběma krajnostmi. Vždyť ku příkladu i čistě"tělesné" vyléčení (tj. bez jakéhokoli vysvětlení a rad) někdypacienti i svědkové přijímají jako impuls probouzející je z tupého spánkunevědomosti, jímž začíná hledání těch pravd, o nichž se ve škole neučili (např.umění léčitelství), aby tak sami uskutečňovali a rozvíjeli svůj potenciálLásky. 

folder_openPřiřazené štítky

Prostituce – řemeslo či kuplířství?

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás se živí jinak. Někdo tvrdí, že se potřebuje v práci realizovat a nezáleží mu tolik na tom, kolik za ni dostane zaplaceno, jiní si zase s utrpením „odsedí“ dvaadvacet osmihodinovek měsíčně, a i když je práce neuvěřitelně štve, zůstávají v ní proto, že se díky tučnému platu nemusí nijak omezovat. Existují však i práce, které Vám tolik času nezaberou, a i přesto se můžete těšit z více než nadprůměrných příjmů. Ano, řeč je např. o prostituci.Nejstarší řemeslo?Prostituce (z lat. Prostituere) znamená poskytování sexuálních služeb všeobecně, ať už se jedná o manuální stimulaci, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex, a to za finanční či jiný revanš. Již dlouho se traduje, že prostituce je nejstarší řemeslo, což je mylné pojmenování, neb o řemeslo v pravém slova smyslu vůbec nejde, navíc není ani nejstarším způsobem obživy. Těžko lze datovat její vznik, zajímavým objevem je ale fakt, že ji nepraktikují pouze lidé, je známo, že v primitivním slova smyslu ji provozovali už někteří primáti. Podle etologů není neobvyklé, když opičí samička uloví něco k snědku a aby se vyhnula nutnosti dělit se o úlovek se samcem, nastaví mu genitálie. Ukojeni jsou tak oba – samici zbude celá porce a opičák je uspokojen sexuálně. Tuto formu „dávání se“ lze za prostituci označit opravdu jen s velkou dávkou nadsázky, dle vědců se však její prvopočátky dají řadit opravdu již před vznik člověka. Prostituce, která se alespoň rámcově blíží formám té současné, se objevovala ale už u prvních vyspělých civilizací, je známo, již v Babyloně se objevila její tzv. chrámová či posvátná forma. Odborníci se stále zabývají tím, proč vznikla; jako nejpravděpodobnější se  jeví teorie, že se jedná o pozůstatek z prvobytně pospolné společnosti, kdy žili všichni členové tlupy de facto jako jedna rodina, a to se vším, co k rodinnému životu patří.Jak se na ni dívají ve světě?Velmi odlišně. Stejně jako existují různá náboženství, přístupy k evoluci a dalším sporným otázkám, o prostituci, její funkci ve společnosti, legalizaci či zákazu se vedou neutuchající diskuze napříč zeměmi i národy. Nelze říci, že např. Západ by ji toleroval a Východ tabuizoval, přístupy se mění v jednotlivých oblastech i během historického vývoje. Např. na Sumatře prostitutkami opovrhovali, ty tedy musely své řemeslo provozovat tajně. V nedaleké Indii je zase prostituce de facto zakotvena již v proslulém eposu Mahábháráta „Kdo, požádán důvěrně toužící a zralou bytostí, nevejde k ní, přestává být ctnostným a moudrými je nazýván vrahem klíčící bytosti."Přístupy státu k prostituci:Prostituce ve vyspělých civilizacích bývá často pomyslným kuřím okem samospráv či celých vlád. Politici praktikují ve vztahu k ní tři přístupy:1) Reglementace – prostituce je podřízena dozoru státu, aktivity organizovaného zločinu v souvislosti s ní jsou tak výrazně omezeny a případně zprůhledněny.2) Abolice – stát se nezaměřuje na prostituci samotnou, ale spíše na její průvodní jevy, jakými jsou např. obchod se ženami či kuplířství; problém prostituce jako takové je však neřešen.3) Represe – prostituce je nelegální, za její provozování hrozí tresty; zda se problém vyřeší je ale otázka, protože prostitutky provozují většinou svou činnost ilegálně.Zlegalizovat či ne?Odpůrci, u nás např. z řad příslušníků KDU -  ČSL, tvrdí, že legalizace prostituce nic nevyřeší, ba naopak, že počet žen poskytujících služby může ještě vzrůst. Prostituce nebude mít nálepku nepřijatelné činnosti, tudíž i ženy, které se třeba nyní obávají postihů, by mohly toto „řemeslo“ začít provozovat. Dalším argumentem proti legalizaci je názor, že pokud bude stát od lehkých žen vybírat poplatky, stát se tak na daních bude obohacovat na neštěstí druhých, neb mnohé z prodávajících se žen – jak už bylo zmíněno výše – jsou k prostituci nuceny.Druhá strana – příznivci uzákonění – však tvrdí, že pokud v dlouhodobém horizontu chceme snížit počet prostitutek, neb o vymýcení nehovoří ani ti největší idealisti, je nutné ji legalizovat. A důvod? Dobrým příkladem tohoto přístupu je jedna z nejvyspělejších evropských zemí, Island. Vláda zde v roce 2007 obhájila - mnohými kritizovaný – krok tím, že ty /většinou se jedná o ženy, prostitutky, pokud prostituují muži, v téměř stech procent se týká o služby poskytované zase mužům/, které prostituci provozují, jsou k činnosti většinou donuceny. Pokud tedy bude legální, mohly by více spolupracovat s policií a dalšími orgány, čímž by se mohlo usnadnit a urychlit dopadení lidí v pozadí, které ženy k prostituci nutí. Zda se tento záměr v praxi projeví pozitivně, se ukáže ale až za několik let.Kuriozní případy legalizace V sousedním Německu dokonce zákonodárci došli tak daleko, že díky zrovnoprávnění prostituce a dalších erotických služeb s ostatními způsoby obživy, jsou např. ženy okolo padesátky, evidované na úřadu práce, nuceny vzít práci v sexuálním průmyslu, byť třeba coby sexuální  „dračice“ na telefonu. Co na tom, že se jedná o cudnou ženu, která celý život počestně obstarává svého muže a třicet let nalepovala v továrně plyšákům fousky a očička; nechce li přijít o sociální dávky, nabídku práce erotických služeb musí přijmout!V osmačtyřiceti milionové Jihoafrické republice (JAR) žije pět milionů HIV pozitivních, právě tato země si však jako vzor zvolila právě Německo a prostituci má v plánu také zlegalizovat, a to alespoň po dobu trvání fotbalového šampionátu, který se zde má konat v roce 2010. Nápad na její uzákonění přinesl paradoxně bývalý policejní prezident a šéf interpolu, který je nyní vyšetřován pro podezření z korupce. Zda se v JAR prostituce skutečně uzákoní, ale jasné není a zřejmě v dohledné době ani nebude, proti jsou totiž jednak náboženské skupiny, jednak opozice, která se bojí, že by mohla prostituce „zůstat“ legální i po skončení šampionátu. Perličkou je, že šéf  vládnoucího Afrického národního kongresu (AFC) a pravděpodobný příští prezident země Zuma, je takový bohém, že zcela veřejně prohlašuje, že měl nechráněný sex s ženou nakaženou virem HIV. Podle jeho slov byl ale akt bezpečný, neb se po něm osprchoval. Zda má smysl v této zemi legalizovat něco jiného než celkovou osvětu je otázka…Co u nás?Ač se i u nás o případné legalizaci prostituce vedou mnohé chladné i vášnivé debaty, které primární odpovědnost váží na místní samosprávu, stále je v našem právu tato činnost označována jako trestná. Kromě trestných činů kuplířství a Mezinárodní úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, kterou je ČR vázána, existuje i ochrana dětí – část zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zaměřuje právě na děti, které se nedobrovolně živí prostitucí. Praha sice připravuje zákon o regulaci prostituce, podle ministryně pro lidská práva Stehlíkové se ho však v nejbližší době rozhodně nedočkáme, proces schvalování dokumentu odhaduje na nejméně dva až tři roky.Prostituce jako taková je palčivé téma jak pro odpůrce legalizace, tak pro příznivce. Otázkou je, zda silné vazby, které si podsvětí u nás, ale i jinde ve světě, vytvořilo, dokáže něco jako právní úprava destruovat. Na to, zda se to podaří u nás, si musíme tedy ještě minimálně nějaký ten rok počkat. Můžeme jen doufat, že čeští zákonodárci nepůjdou po vzoru západních, např. právě těch německých. Co kdybychom v padesáti povinně musely poskytovat erotické služby?

folder_openPřiřazené štítky

Evoluce

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Živote každého z nás plyne více či méně pravidelně a velké změny nás příliš netěší, protože nám přidávají starosti a práci. Podobně jsou na tom všichni živí tvorové, ale většina z nás lidí se o ně příliš nezajímá. Když na předměstí zmizí stromy a keře, později i tráva a svrchní vrstva hlíny a uprostřed asfaltu tam vyroste supermarket, nedojde nám, kolik starostí přibylo například hnízdícím ptákům.Z ptačího hlediska postihla jejich vlast revoluce, která je připravila o všechno. Nejen ptákům, ale ani lidem nesvědčí revoluce a je dobře, že jich zase tolik není. Většinu života tedy prožíváme normálně a změny kolem nás jsou evoluční, nastupují postupně a tím pádem se dokážeme na pozvolna se měnící podmínky adaptovat.Vývoj člověka byl dlouhý a stopy tohoto vývoje najdeme i v našich tělech. Kvalifikované odhady říkají, že v těle dospělého člověka žije až kilo a půl mikroorganismů, které jsou symbiotické a vykonávají prospěšné činnosti. Někdy se ale setkáme s mikroorganismy, kteří se v našem těle začnou překotně množit a narušují životní funkce natolik, že může dojít i havárii zdraví. Dokonce dokáží doputovat i k dalším lidem a také v nich se chovají nepatřičně.Dnes jsou epidemie méně časté, než tomu bylo v minulosti a existují dvě verze vysvětlující, proč tomu tak je. První z nich zastávají výrobci vakcín a na ně navázaní lékaři. Podle nich s epidemiemi zatočilo očkování a chtěli by stále očkovat, aby zažehnali každou možnou epidemii. Druhý názor vychází ze skutečnosti, že epidemie vymizely tam, kde byly vybudovány inženýrské sítě, tedy vodovod a kanalizace. Hygiena opravdu dělá své. Například epidemii horečky omladnic, která kdysi řádila ve Vídni, způsobili lékaři, kteří si nechtěli mýt ruce a doktor Semmelweiss, který je mytí naučil, to s nimi neměl lehké.Na úlohu mikroorganismů, zvláště všelijakých mikrobů a bacilů, existují také dva rozličné náhledy, i když ten druhý je málo známý. První zná každý, jsou to prostě škodlivé potvory a když proti nim hned nezakročíme, onemocníme. Pro druhý názor se těžko hledají důkazy a v literatuře ho téměř nenajdete. V knize Stanislav Nardelli, V okruhu biopole najdete zmínku o tom, že při pěstování mikrobů v geopatogenní zóně a mimo ni se mikrobům dařilo právě v zóně.Zkušenost lidí, kteří se zabývají diagnózou a alternativním léčením, tedy prací s polem Temné energie, svědčí pro to, že mikrobům se daří na určitých parametrech tohoto pole a když se najde charakteristická odchylka od normálních hodnot, najde se i příslušný mikrob. Mikroorganismy tedy podporují chorobu a jsou jejími souputníky, nikoli však příčinou.Příroda se snaží udržet normální parametry pole T (pole Temné energie), protože když dojde k odchylkám, vázne proudění energie a to životu nesvědčí. Vytváří proto velmi stabilní ekosystémy, které se vyrovnají s odchylkami. Pokud dojde k výrazné změně prostředí, například vlivem přírodní katastrofy nebo činnosti lidí, ustavuje se nová rovnováha, ale není totožná s původním stavem.Pěkným příkladem je snaha o obnovení původního ekosystému v oblasti Boleveckého rybníka v Plzni. Dílo se zdařilo, ekosystém funguje, ale – ne ten původní. Došlo k evolučnímu posunu, který lidé neumí předpovědět – a vlastně mu vůbec nerozumí. Podobné je to s rekultivacemi bývalých důlních oblastí nebo s pokusy znovu zasadit zničený deštný prales. Ekosystém sestává z mnoha složek, které vytváří rovnováhu a jsou symbionty. My lidé jsme také jednou ze součástí, nic víc.Mají tyto poznatky nějaký význam pro naše zdraví? Kupodivu mají, někdy dokonce stěžejní, ale protože fyzika pole T je zatím v plenkách, skoro nikdo není správně informován. Praxe ukazuje, že lidé například uvěří v existenci GPZ až tehdy, když si pobytem v ní poškodí zdraví natolik, že školní medicína selže. Teprve potom začnou GPZ respektovat a zpravidla se jim uleví, i když poškození může být nenapravitelné.Jiným příkladem může být cukrovka. Jde o poruchu funkce slinivky, která vyrábí inzulín, tělo si neporadí s metabolickým zpracováním cukru a člověk je potom do smrti závislý na užívání umělého inzulínu. Ten dnes vyrábí geneticky modifikované bakterie a v těle splňuje potřebnou funkci. Jiný pohled ovšem získáte, když umělý inzulín, například Humulin, analyzujete v poli T. Zjistíte, že rozhodně není na správných číslech a jeho užívání de facto vylučuje uzdravení slinivky, neuspěje ani školní, ani alternativní postup. Nic s tím nenaděláte, obchod s inzulínem je gigantický a tudíž neohrozitelný. V předchozím příkladě šlo o přirozenou poruchu zemského pole T, kdežto nyní máme co dělat s umělým poškozením vnitřního pole T.Nejen biochemie, ale i chemie, vysokofrekvenční technika, odlesňování, moderní zemědělství a jiné aktivity jsou projevy rozsáhlých evolučních změn prostředí, kterým se musí všechno živé přizpůsobit. Nikdo se nezabývá dopady moderních řešení na ekosystém a zpozorníme až tehdy, když zamoříme plastovým odpadem oceány. Což je zbytečné, protože je stejně nevyčistíme. Dali jsme ale přírodě impuls k další evoluční změně a protože jsme její součástí (i když to neradi slyšíme), musíme se přizpůsobit i my.Řada lidí už postřehla, jak významnou roli hraje v procesu přizpůsobení voda. Pan Masaru Emoto našel způsob, jak zviditelnit odezvu vody na změny pole T a pan Grandner a jiní umí dodat vodě vlastnosti, které nám s přizpůsobením pomohou. Oficiální věda zatím mlčí, ale o to přece nejde, skutečnou vědu nikdy nedělali vznešení koryfejové, ale lidé zabraní do tvůrčí práce – a ti nemají na nějaké publikování a řečnění ani chuť, ani čas.

folder_openPřiřazené štítky

Sauna – teplo ze severu

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Nohy Vás zebou, probouzíte se mrzutí a v práci se Vám z hlavy kouří? Tak to je čas na relax!Vyražte do sauny a nechte všechny neduhy z hlavy vypařit. Sauna má mnoho pozitivních účinků, posiluje obranyschopnost organismu, zvyšuje kondici a je skvělou prevencí před výskytem řady onemocnění. Jejích blahodárných účinků si podle archeologických nálezů užívali již v mladší době kamenné. V našich končinách se těší oblibě především finská sauna, jejíž masové šíření probíhalo především v 60.letech minulého století.Extrémní blahoSauna je název pocházející z finštiny a označuje malé stavení nebo místnost, která se po vytopení používá jako ohřívárna při saunování. Vnitřek sauny je velmi dobře izolovaný od okolí a vykládaný dřevem, uvnitř jsou saunová kamna (kiuas). Ve finské sauně jsou na kamnech kameny, na které se čas od času nalévá voda, aby vzniklá pára na chvíli zvýšila vlhkost vzduchu. Jde o typickou lázeň především severských národů, která je charakteristická střídavým pobytem osob v prostředí horkého, relativně suchého vzduchu, provázeným intenzivním pocením a následným ochlazováním v chladné vodě, na studeném vzduchu, ve sněhu nebo jen pod chladnou vodou. Teplota v sauně by se správně měla pohybovat mezi 80 a 100°C při relativní vlhkosti 5-15%. Vždy vstupujte do potírny pořádně osušeni, abyste nezvedali vlhkost. Vyšší teplota je pro regenerační účely nevhodná. Teplota je měřena nejméně 1 m od tepelného zdroje ve výšce 150 cm nad zemí a nejméně 20 cm od stěny. Nejvyšší teplota je u stropu, kde by neměla přesáhnout 110°C a nejnižší na podlaze – okolo 40°C. Doporučená délka pobytu v potírně se pohybuje mezi 10-15 minutami, vždy však sázejte na individuální pocity, sauna má bát především příjemná. U dětí by celková doba neměla přesáhnout deset minut, pro děti do tří let je sauna nevhodná. Ve fázi zchlazení by teplota měla dosahovat 8-12°C. Jde o přechod z extrému do extrému, takže kladné účinky se dostaví jen tehdy, pokud jsme zdrávi. Příjemné teplo a otužování v řadě lidí vyvolává mylnou představu, že sauna je ideálním místem pro léčbu viróz a jiných nemocí, ale organismus napadený chřipkou není v žádném případě vhodné ještě více zatěžovat!Třikrát a dostNásledovat by měl alespoň desetiminutový odpočinek. Zabaleni do prostěradla na lehátkách v odpočívárně si užijte klid a doplňte tekutiny, pocením tělo ztratí až půl litru vody. Ačkoliv se s vodou z těla odpaří i řada škodlivin, nemůžeme sauně připisovat redukční vlastnosti. K tomu nám bohužel pomůže jen pocení v tělocvičně.Celý proces vyhřívání a otužování je vhodné opakovat dvakrát až třikrát. Vyšší počet se nedoporučuje. Pokud přeci jen toužíte zvýšit účinky saunování, použijte kartáč, kterým masírujte tělo, dosáhnete tak většího prokrvení. Asi se Vám při představě sauny vybaví mrskání březovými větvičkami, dnes se s nimi pravděpodobně nesetkáte. Málo kdo ví, že původně měly sloužit jen k ovívání.Která je pro Vás ta pravá?U nás jsou oblíbené především tři typy saun – první již výše popsaná finská sauna, dále parní sauna, která se označuje také jako teplá mlhová lázeň. Parní sauny nejsou většinou zhotoveny ze dřeva, ale jsou zděné nebo dnes i z různých moderních materiálů. Parní sauna je oblíbená a zdravá potní lázeň, není tak horká a je mnohem vlhčí než klasická finská sauna. Používá nižší teploty mezi 43° – 46°C při relativní vlhkosti vzduchu až 100%. Klima lze obměňovat, je možno inhalovat páry s éterickými oleji nebo bylinami. Na rozdíl od finské sauny je horká pára vhodná při onemocnění dýchacích cest, je doporučována při léčbě a prevenci astmatu, zánětu průdušek, prevenci nachlazení, také u revmatických obtíží, přetížení svalů a poruch prokrvení.Třetím typem je možná méně známá infrasauna, která je konstruována jako infračervená prohřívací tepelná dřevěná kabina se speciálními infrazářiči. Prostorově je většinou menší než sauna finská, teplota zde dosahuje 40° – 60°C, vyhřátí je dosaženo poměrně rychle cca do 5 – 10 minut. Je vyvoláno velmi intenzivní pocení, jelikož používané infračervené záření proniká 2 až 10 mm hluboko do tkání. Proto se již neopakuje cyklus prohřátí a ochlazení jako v sauně finské. Pro své vlastnosti je také vhodnější volbou pro ty, kdo by si chtěli doma vybudovat saunu vlastní.Účinek saunování se projevuje až po několika návštěvách, optimální je zajít do sauny jedenkrát týdně. Postupně dochází ke zlepšení krevního oběhu a látkové výměny a posílí se cévní systém. Střídáním horkého a studeného vzduchu se nutí sliznice horních cest dýchacích k přizpůsobování se tepelným výkyvům, mohutným prokrvováním zlepšujeme jejích výživu a přívod obranných látek. Výsledkem je tedy celková otužilost a odolnost proti infekcím, která se bude do následujících měsíců dozajista hodit.

folder_openPřiřazené štítky

Aranžování květin

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Floristika se stává rozšířeným koníčkem a hobby markety i některá květinářství nabízejí spoustu pomůcek. Pokud nejste profesionál, ani zdaleka nemusíte kupovat všechno. Určitě však budete potřebovat aranžovací hmotu. Nejobvyklejší je zelená, k dostání je i růžová, červená, modrá, světle zelená či oranžová. Z tvarů je nejčastější kvádr, dále koule nebo kruh. Aranžovací hmota pro sušené květiny bývá šedá. Pro aranžování věnců vám dobře poslouží slaměné nebo polystyrenové podložky. Při práci budete potřebovat nůž, nůžky a štípací kleště na drátky - to nejspíš máte doma. Pomůže vám také sešívačka a různé druhy lepidel. K doplnění a zdobení aranžmá se vám budou hodit stuhy, barevná lýka, dekorační provázky, andělské vlasy apod. Podle sezony pak můžete používat i skořápky, mušličky od moře, korálky, vánoční ozdoby nebo jejich zbytky. Užijete i lesk na listy - někdy obsahuje také hnojivo či prostředek proti škůdcům, můžete ho tedy používat i na své pokojovky.Kam s nimi Jídelní stůl či konferenční stolek v obýváku, to jsou tradiční místa, kde řezané květiny obvykle bývají. Jenže jsou i jiné prostory, kde trávíte spoustu času a kde byste si je možná užili ještě víc. Projděte se po bytě a rozhlédněte se. Nechybějí vám někde? Ložnice V chladné ložnici vydrží řezané květiny déle než v obýváku, proto zde mnohdy také končí. Pokud však v ložnici opravdu jenom spíte, pracnějších aranžmá by sem bylo skoro škoda. Zvolte raději kvetoucí hrnkovou květinu nebo sem přeneste pokojovky, které nemají rády přílišné teplo. Koupelna Moc zeleně tu obvykle není, i když v koupelně bývá vlhko a to některým květinám vyloženě svědčí. Kromě těch hrnkových, třeba kapradin, ledviníku, parožnatky či kvetoucích chryzantém a orchidejí, koupelně můžete dopřát i misku plnou kopretin, kbelíček s gerberami nebo stabilní vázu s větvičkami jeřabin, které jste si přinesli z procházky. Nemáte v koupelně žádné okno, sprchový kout je malinký a všechny poličky jsou obsazené? Zkuste aspoň malou kytičku na pračku. Vždycky, když rozsvítíte, vás potěší. A co vaše pracoviště? Jste v práci osm hodin denně a zeleň reprezentuje jen uschlý tchynin jazyk na chodbě? Koukejte to honem napravit! Nemusíte mít zrovna luxusní kancelář, i na malý psací stůl v rohu nebo do kouta vedle šatních skříněk se hodí květiny. Hrnkové rostliny by měly být samozřejmostí. Nejenže zlepšují životní prostředí, ale každým očím pomůže, když mohou aspoň na chvilku koukat na něco zeleného. Řezané květiny ve váze pracoviště neuvěřitelně zůtulní, stačí jedna růžička nebo tulipán ze zahrádky. Zkuste si v pondělí ráno kromě svačiny připravit do práce také květiny. Nebo si je kupte cestou, některá květinářství mívají dokonce výrazné pondělní slevy. Uvidíte, že pracovní týden začnete s větší chutí. Hrnkové květiny Pokud nemáte čas, možnosti nebo náladu často měnit řezané květiny, oživujte interiér klasickými pokojovými rostlinami. A když začnou kvést, přeneste je na "významnější" místo, abyste si jejich krásu náležitě užili. Když se vám podaří barevně sladit ozdobný obal na květináč s barvou květu, efekt se minimálně ztrojnásobí. Pár rad na závěr Nepředkládáme vám instrukce, pouze inspirace, a proto naše návody nemusíte plnit přesně do puntíku. Nemáte listy aspidistry, kterou floristé často používají? Utrhněte list kany, udělá stejnou službu. Nemáte prorostlík? Projděte se po zahrádce, určitě najdete zelené lístky, které vaši kytici vhodně vyplní. Nechce se vám do květinářství pro gerberu? Zkuste kopretinu nebo třapatku ... Změna je život A ještě něco - měňte a měňte. Udělali jste krásné aranžmá ze sušených hortenzií či jeřabin do džbánku v chodbě a každý ho pochválí? Ne abyste ho tam nechali čtvrt roku, okoukalo by se vám i všem příchozím. Pamatujte, že změna je život. Proč byste ve své elegantní domácnosti nemohli mít pár dní umělého motýla? Vždyť je to legrace. Máte krásnou broušenou vázu, do které pravidelně aranžujete růže či lilie? Strčte ji s klidným svědomím do skříně a na komodu si postavte barevné plastové kelímky s ještě barevnějšími pryskyřníky. Hlavně že se vám to líbí a že vám to zlepší náladu.

folder_openPřiřazené štítky

Jak naložit s časem, aby nás nepřeválcoval? Někdy stačí jen papír a tužka

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

ProkrastinaceČas je abstraktní veličina, na kterou rádi svádíme svoji neschopnost dělat věci efektivně. Času máme totiž všichni stejně, nejde ho zastavit ani natáhnout. Jen záleží na tom, jak ho využijeme a co jsme schopni oželet. Takzvaný time management se stále více stává žádaným manuálem, jak naložit s vlastním životem. Takže jak se vypořádat s časem, který nám byl dán?Papír a tužka, když panikařímeStihnout salvu nejrůznějších povinností, které se na nás valí ze všech stran celý pracovní týden, nemusí být hračka. Zvlášť pokud se necháme strhnout okolnostmi a podléháme panice. Já když mám pocit, že nic nestíhám, přestanu se snažit, nepracuji a pouštím si videa na Youtube. Děláte to samé? Pokud ano, nezvládáte „manažovat“ svůj čas a prokrastinujete. Na pomoc přichází staří známí, na které se dnes dost zapomíná – papír a tužka!Napište si, co všechno vás čeká a je nutné udělat dnes a co počká do zítřka. Řeč je o takzvaném „to-do listu“. Podle priority si můžete úkoly podtrhávat odlišnými barvami – červenou urgentní povinnosti  a modrou věci, co mohou počkat na později. Jak se říká, co je psáno, to je dáno. Priority se najednou zhmotní a snáze se rozhodujeme, co udělat dřív. A jakmile splníme jednu povinnost, můžeme si ji odškrnout a cítit úlevu.Nejdřív jedno a pak druhé aneb koncentracePatříte-li k běžným kancelářským pracovníkům, asi to znáte. Pípne vám e-mail a vy se hned chcete podívat, kdo a co vám píše. Přerušíte všechno, co jste doposud dělali, a podíváte se. A najednou vás to myšlenkami přenese jinam, začnete se zabývat jinou činností a k rozdělanému už se nevrátíte. Typický scénář. Tady přichází na řadu vůle a sebeovládání.Jestli máte něco rozdělaného, e-maily ignorujte a vypněte si zvuk. To je jediná cesta k tomu mít věci včas hotové a nemrhat minutami, možná i hodinami nad poštou, která určitě snese odklad. Odbíhat od rozdělaného nic nepřináší, jen zabředávání do činností, které často ani nebývají denní prioritou.Delegování ulevíDelegování v práci je jedním z nástrojů, jak ušetřit čas. Někteří ale předávají úkoly ostatním neradi, protože to zkrátka neumí. Nalijme si čistého vína. Možná to ani umět nechtějí. Třeba nemáte chuť vysvětlovat jiným, jak potřebujete, aby projekt, článek, plán či prezentace vypadaly. Jenže tak se nikdy nezbavíte chorobného nedostatku času. Jasně určete, co po svém podřízeném či kolegovi vyžadujete. Řekněte, jak to děláte vy, prozraďte své know-how, definujte, jakých výsledků má dotyčný dosáhnout. Samozřejmě je to risk. Možná máte pocit, že sami byste úkol zvládli lépe. Ale za jakou cenu? Volný čas si zpátky nekoupíte. Perfekcionismus si šetřete pro jiné příležitosti.Přizpůsobme úkoly svým biorytmůmÚspěch či neúspěch v časném plnění denních činností tkví v naší výkonnostní křivce. Někdo je efektivnější ráno a dopoledne, jiný odpoledne nebo večer. Skřivani jsou bdělejší do oběda, u nich je lepší plánovat si důležité a náročné úkoly právě na tuto dobu. Zase jinak si musí aktivity naplánovat sovy, které umí efektivně řešit úkoly v noci. Rutinní záležitosti a administrativu vyřizujte ve svůj „slabší“ čas, kdy jde pomyslná křivka výkonnosti dolů. Jednoduše: poslouchejte své tělo.Lamentujme nad těžkým údělem co nejkratší dobuNejvětším nepřítelem disciplíny je sebelítost. Bez mučení přiznávám, že i mě někdy přepadá a ráno si stěžuji sama sobě, jak těžké a nepříjemné úkoly mě čekají. Jak se mi nechce a nezvládnu to, důvodů si můžu najít vždycky hodně. Je to však jen iluze, která mě třeba na počátku pracovního týdne paralyzuje i na víc než hodinu, za kterou jsem už mohla mít za sebou spoustu práce. Mám ráda úsloví, že kdo nechce, hledá důvody, a kdo chce, hledá způsoby. Profík se neohlíží kolem sebe, ale rovnou hledá cestu, jak něco splnit a dokončit. Nelamentuje.Správné rozvržení činností je o změně myšlení. Nemáte-li náladu, nehnípejte se v tom a prostě konejte. Stačí udělat první krok. Zapnout skype, otevřít e-mail, vytočit číslo na mobilu. Brzy člověk zjistí, že co se zdálo nepřekonatelné, je ve skutečnosti lehké jako facka. Stačí zkrátit dobu mezi „nechce se mi“  a „jdu do toho“  na minimum.

folder_openPřiřazené štítky

HIT - Domácí mraveniště

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Tento projekt vyvinula americká agentura NASA jako výzkum "chování mravenců v kosmu". Jedná se o pevný akrylát spolu se speciálním výživným gelem pro mravence. Tento gel je netoxický a byl vyvinut agenturou NASA. Ochranný akrylát funguje na principu lupy, takže mravence vidíte doopravdy velmi detailně.   Životaschopnost mravenců v tomto gelu je zhruba 6 měsíců.Následně je gel možné použít znova. Jedna kolonie zpracuje zhruba 3% gelu (maximální počet mravenců do akvárka je 15).Mravenci nejsou součástí tohoto balení. Kde sehnat mravence? Kdekoliv v lese. Doporučujeme velké lesní mravence, avšak dbejte zvýšené opatrnosti, aby jste nevzali nějaký chráněný druh :o) Popřípadně se lze na dostupnost mravenců u nás dotázat. Mraveniště je jeden velký ekosystém (živí se pouze gelem). To znamená, že je soběstačný, avšak aspoň jednou za týden je potřeba akvárko na chvíli otevřít, aby se vyvětralo.Ideální dárek pro zvídavé děti. Nastartujte jejich touhu poznávat přírodu a její zákonitosti. Nechtěli Vám doma dovolit psa ani kočku ani jiné roztomiloučké zvířátko, protože zabírá moc místa a stejně byste se o něj nestarali? Nejnovější nápad pánů vědců z NASA Vás tedy určitě nadchne stejně jako nás. Domácí mraveniště. Cool dóza s gelem v různých barvách, ve které si to mravenci šupajdí, kutají cestičky, odklízejí mrtvoly, prostě paráda.V balení dostanete dózu s gelem, takzvanou vysazovací tyčinku a dvě lupy - jednu silnější a jednu menší, abyste mohli mravence nerušeně zblízka sledovat. Silnější lupou můžete pozorovat skoro snad i mravenčí mimiku (jde z ní rozhodně respekt). Pokud si objednáte vylepšenou verzi s podsvícením, pak ve Vašem balení bude také adaptér.Jak začít s chovem mravenců? Vyndáte z krabice dózu se speciálním gelem a uděláte do gelu pár dírek pomocí přiložené vysazovací tyčinky. Mravencům tím usnadníte práci a počáteční proces výstavby chodeb urychlíte. A pak jen někde nachytat mravence. Výhoda je, že si můžete vybrat mravence podle svého vkusu. Malé, velké, kousavé nebo mírumilovné. Dáte je do mraveniště a show začíná. Tedy ještě ne. Mravencům chvíli trvá, než si na gel zvyknou. Přece jen to nyní bude jejich nový domeček, potrava a tekutiny v jednom. Gel byl speciálně vyroben tak, aby mravenci v mraveništi tvořili samostatnou života schopnou jednotku a Vy jste s ním neměli žádnou práci. Jediné, co je třeba, je mraveniště jednou týdně vyvětrat (na pár chvil otevřít víko), aby mravenci měli dostatek čistého vzduchu.Jak dlouho mravenci vydrží? Udávaná lhůta je mezi 1 - 3 měsíci. Třetí měsíc už opravdu můžete pokládat za kmetský věk. A gel? Nemusíte se bát. Jedna mravenčí kolonie spotřebuje asi 3% gelu. Kdyby Vám gel náhodou došel, je možnost zakoupit si náhradní náplně (pro případ, že si domů donesete lesní přerostlé a hlavně hladové mravence).

folder_openPřiřazené štítky

Práce versus zaměstnání

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Před nějakou dobou mě pobavil jeden mladý pán, který mi opravoval počítač. Povídali jsme si chvilku o jeho firmě a kromě jiného prohlásil: „Je hodně lidí, kteří hledají zaměstnání, ale málo těch, kteří hledají práci.“ Musím uznat, že to bylo dost výstižně popsáno. V čem je rozdíl? Pokud je to pro vás příliš zjevné a jasné, tak tento odstavec přeskočte. Odpověď je vskutku jednoduchá: ti, co hledají práci, chtějí skutečně pracovat, na něčem se podílet, něco tvořit a jsou ochotni nést nějakou zodpovědnost. Ti, co hledají zaměstnání, jsou ti, kteří chtějí docházet někam, kde dostanou plat. Zpravidla nejsou příliš iniciativní, jejich ochota tvořit bývá nízká, stejně jako jejich ochota nést zodpovědnost. Výběr zaměstnanců Je nepřeberné množství agentur a firem, které se touto problematikou zabývají. Pro některé vedoucí pracovníky a majitele firem se výběr nových zaměstnanců stává noční můrou. Jak ty správné lidi opravdu poznat? Je mnoho kritérií, která lze při výběru lidí použít. Patří mezi ně určitě ověření doporučení z minulého zaměstnání, někomu funguje velmi dobře intuice – prostě z toho člověka má nějaký pocit. Existují různé testy, které vám řeknou, jaké jsou předpoklady, zda ten daný člověk bude, nebo nebude dobrý pracovník. Jedním z hledisek při výběru zaměstnanců jsou také přirozené vlastnosti člověka a to, na jaký post ho vybíráme.Člověk, který má tendenci se rýpat v detailech a neunikne mu ani nejmenší nesrovnalost, pravděpodobně bude příšerným obchodníkem, ale může být vynikajícím účetním nebo jiným administrativním pracovníkem. Nikdo nejsme dokonalý a nejsme všichni stejní. I člověk, který se svým způsobem obává lidí, může dělat dobře činnost, která nevyžaduje velký kontakt s lidmi, ale pro týmovou práci bychom ho nevybrali. Jako člověk, který se zabývá výběrem personálu, musíme tudíž také mít jasno v tom, jaké lidi opravdu chceme a hledáme. Jen „hledáme obchodníka“ nestačí. Jak vypadá náš „ideální obchodník“?   Dalším faktorem je ochota.Je člověk ochotný dělat, co se od něj očekává? Má na věci vlastní hledisko a názor? Vykoná do puntíku každý příkaz, který dostane, aniž se kdy na něco ptá nebo něco komunikuje? Co je lepší? Na první pohled se může zdát, že ti, kteří prostě dělají, co se jim řekne, jsou naprosto bezproblémoví a tudíž ti nejlepší. Ale často je pravdou opak. Nejlepší práci nakonec udělá ten, kdo se ptá, má i svůj názor a svou hlavu, občas se má tendenci pohádat. Není podstatné, jestli se člověk občas rozčiluje a chce si prosadit své hledisko. Podstatné je, jestli práci nakonec udělá. To, co v tomto smyslu rozlišuje dobrého a špatného pracovníka, je ochota. Jen ti, kteří vysvětlují, proč věci udělat nejdou, jsou pro firmu skutečným problémem. A to bez ohledu na to, jak logicky a vědecky a rozumně jejich vysvětlování zní. Samozřejmě vždy platí zdravý rozum. Pokud má vedení firmy nereálné požadavky typu: „Přeneste horu XY z bodu A do bodu B,“ je to problematické vedení. Úkoly musí být realizovatelné. Mohou být velmi náročné, ale musí být realizovatelné. Například příkaz: „Absolvujte 150 hodinových schůzek s klienty za týden“ udělený jednomu člověku je nesmysl, protože týden má jen 168 hodin.  

folder_openPřiřazené štítky

Ragdoll kočka

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Když se řekne slovo Ragdoll, každý, kdo alespoň trochu ovládá anglický jazyk, ví, že toto pojmenování znamená hadrová panenka. O kočkách je všeobecně známo, že jsou svérázným osobnostmi, které se jen tak lehce nepoddají a už vůbec nenechají s sebou manipulovat jako s handernou panenkou. Ragdoll kočka je však přesně opačná a my si nyní řekneme, v čem spočívá její výjimečnostPlemeno s názvem Ragdoll bylo poprvé vyšlechtěno do dnešní podoby ještě v šedesátých letech minulého století v Kalifornii. V naši končinách bylo zaregistrováno poměrně pozdě, a sice až v 90. letech. Pro rychlejší rozšíření se o něm začali rozšiřovat nepravdivé fámy, jako například, že Ragdoll kočka necítí chlad či bolest. Není to však pravda, tato kočka je stejná jako každá jiná. Má však jednu specifickou povahovou vlastnost, díky níž i dostala své pojmenování. Ragdoll kočka ze všech koček nejvíce důvěřuje svému majiteli. Proto, když s ní její pán manipuluje, drží ji na rukou, zvedá a pod., dokáže se dokonale uvolnit, až z ní máte pocit, že nedržíte živé stvoření, ale úplně obyčejnou hadrovou panenku. Co se týče vzhledu, toto plemeno kočky je poměrně velké a mohutné, dospělí kocouři váží průměrně kolem 8 kilogramů. Kočka působí navenek velmi pevně a stabilně, zdobí ji polodlouhá a hedvábná srst. Charakteristickým znakem je široká hlava zakončena mimořádně hustým a bohatým límcem ze srsti. Nespletete si ji ani díky dalšímu znaku, kterým je barva jejích očí. Čistokrevné pravé Ragdoll kočky nesmějí mít oči jiné barvy než modré, proto se při koupi rozhodně nenechte oklamat. Co se týče stavby těla, kočka disponuje poměrně dlouhými a štíhlými nohama. Vidět ji lze v několika barevných variantách. Prvním je černohnědá srst, pak modrá srst, čokoládová a takzvaná lila barva, přičemž uši, tlapky a ocas musí mít nejvýraznější zbarvení. Srst je kluzká, hustá a při chůzi či jiném pohybu se jakoby láme. Její největší výhodou je, že navzdory minimální péči nevidno na srsti žádné negativní vlivy a vypadá vždy upravená. Přejděme však k tomu nejzajímavějšímu, čímž je nepochybně povaha této kočky. I když je kočka velká, nemění to nic na její přítulnosti, něžnosti a dobrosrdečné povaze. Už po několika dnech v domácnosti si dokáže vytvořit se svým majitelem mimořádně úzký vztah a svého pána pronásleduje doslova na každém kroku. Jejich povaha je tedy dělá ideálními společníky do každé domácnosti. To však platí nejen o jejich vztahu k lidem, ale i k ostatním zvířatům v domě. Nemusíte se bát jejich nesnášenlivosti s jinými kočkami nebo psy. Jejich povaha je totiž často charakterizována jako jakýsi střed mezi povahou psa a povahou kočky. Určitě se nepustí do souboje s jinou kočkou, Ragdoll je totiž defenzivní a při nejmenší vyhlídce souboje vždy raději odvrátí tvář a uteče do bezpečí, jakoby se měla sejít tváří v tvář konfliktu. Totéž platí při vztahu k pánovi. Pokud ji za něco hřešíte, i když si je vědoma své chyby, prostě zmizí ještě dříve, než byste stihli udělat ráznější krok. Ragdoll kočka je nadmíru inteligentní plemeno. Díky tomu se také velmi snadno vychovává a cvičí. Je zvědavá a její pozornému pohledu nic neunikne. Zajímavostí je, že tato kočka obvykle velmi ráda aportuje jako pes. Jejich vyrovnaná a přizpůsobivá povaha zaručuje, že se s ní určitě nebudete nikdy nudit.Ragdoll kočka je spíše brána jako bytové plemeno, určitě však bude vděčná i za volný výběh či procházku po venku. Pokud ji naučíte odmalička na vodítko, určitě s ní v tomto směru nebudete mít žádný problém. Je velmi společenská, proto by neměla zůstávat velmi dlouho sama. Nemusíte se jí naplno věnovat, celkem jí bude stačit pouze vaše přítomnost v domě či bytě. Samotu snáší špatně a proto, pokud většinu dne trávíte v práci, měli byste jí pořídit kamaráda v podobě jiné kočky, klidně i úplně jiné rasy. Jak je tedy vidno, Ragdoll kočka je ideálním druhem kočky, protože v sobě dokonale spojuje kompromis mezi pěkným a zdravým vzezřením a vynikajícími povahovými vlastnostmi. Její koupi určitě neprohloupíte a najdete v ní mimořádně věrného a oddaného společníka.

folder_openPřiřazené štítky

Venkovní žaluzie

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Chtěli byste si zakoupit venkovní žaluzie, ale nevíte o žádné firmě, která by vám je poskytla?Pak je zde firma Univers, která vám kromě venkovních žaluzií nabídne také markýzy- výsuvné markýzy, rolety- předokenní rolety, rolovací mříže, venkovní screenové rolety, vrata- garážová vrata, průmyslová vrata, protipožární vrata a požární uzávěry, rychloběžná vrata a v neposlední řadě vám společnost Univers nabídne také brány- brány a pohony, závory.Žaluzie venkovní jsou opravdu efektivní způsob, jak zabránit prosvitu slunečních paprsků. Navíc se místnosti nebudou zahřívat, což oceníte především na jaře a v létě. Budete mít doma opravdu příjemnou teplotu, a tak se budete moci lépe soustředit na práci.Pokud se pro venkovní žaluzie rozhodnete i vy, pak si je budete moci objednat buď osobně ne prodejně, nebo telefonicky. Jestliže byste si rádi objednali žaluzie s montáží, neboť s tím nemáte žádné zkušenosti, pak to nebude vůbec žádný problém. Obchodní pracovník přijede na místo montáže. Poté s vámi sepíše objednávku a pak začne výroba žaluzií. Budou vám dodány do 4 týdnů. Při platbě si budete moci vybrat, jestli zvolíte platbu hotově nebo převodem.Pokud však máte zájem o žaluzie bez montáže, pak stačí, když přijdete na jakoukoliv prodejnu. Budete potřebovat znát požadované rozměry. Na prodejně si vyberete typ žaluzií, jaký se vám bude nejvíce hodit a pracovník s vámi napíše objednávku.Žaluzie venkovní mají mnoho předností, mezi něž patří: možnost regulace světla, sníží se hluk z exteriéru, budete si moci vybrat mezi manuálním nebo elektrickým ovládáním, a dlouho vám žaluzie vydrží. Navíc si budete moci vybrat z velkého množství barevného provedení. 

folder_openPřiřazené štítky

Bydlet v ere pin up girls

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

 Také vnímáte tak intenzivně předměty z období, kdy sexbomby odpovídaly siluetě přesýpacích hodin Diorova stylu New Look i touze vojáků, kteří po časech odříkání většinou hledali zároveň matku i milenku a špendlili idoly svých srdcí všude kolem sebe? Ten čas dramatického zvratu, který přinesl explozi barev a odstartoval éru funkční moderny?Přesýpací hodinyNemusíte jen snít, i dnes se můžete obklopit předměty, při jejichž vzniku tvůrci čerpali z éry padesátých let. Není divu, vždyť šlo o tak strhující období. New Look, jak bývá také toto období označováno, byl chápán jako příslib elegance a radosti ze života a sloužil jako ostruhak dalšímu vzestupu. Ruku v ruce spolu s hospodářským zázrakem odstartoval vznik nové společenské vrstvy - střední třídy. Líbivý design byl považován za pokušitele, proto musel ustoupit stranou a ponechat prostor přísnému výrazu moderny, v níž měla forma sledovat funkčnost. Tvar přesýpacích hodin, který New Look přinesl, se promítal naprosto všude. Nejen v módě, ale od architektury a zařízení interiérů až po drobné spotřební předměty. Kontury ledvin a tulipánůJistě jste nezapomněli na stoly ledvinovitého tvaru, miskovité židle,tulipánovité poháry, kornoutovité lampy, štíhlé vázy a rozmáchlé skleněné popelníky – všechny předměty v sobě nesly rukopis sošných linií nového stylu. Firma Rosenthal dokonce v roce 1955 pojmenovala svůj nový kávový servis New Look. Padesátá léta prostě neznala odpírání. Kdo konzumoval, byl předurčen být šťastný. Časté vize se mimo jiné opíraly o iluzi života v domečku zasazeném v zeleni s dokonalou kuchyní, v níž je vše vysoce funkční a snadno se udržuje. Diorova červeňPadesátými léty doslova zatřásla exploze barev. Nepřehlédnutelnou sestala optimistická Diorova červeň, která ostatně i dnes slaví svůj comeback a oživuje nejen oděvy, ale stejně jako tehdy ji najdete všude.Jásavě červenou můžete mít dnes i koupelnu. A co teprve mnoho barevné cákance akčního malíře Jacksona Pollocka! Stejně jako v „růžových“padesátých letech módní barvy zasáhly celé lidské bytí, právě i teď,kdy jsou moderní například lehce zapudrované odstíny růžové či zelenkavé barvy, je objevíte na oděvech, v kosmetice, spotřebních předmětech i na vybavení interiérů. Přišpendlené ikonyPadesátáléta se stala náplastí na válečné strádání. Ženy toužily být ochraňované a hýčkané. Ovšem iluze ženy, která je přes den dokonale upravená i při práci v domácnosti a večer se promění ve svůdnou dámu velkého světa, byla spíš přáním než cestou k lepší budoucnosti. V lepším případě se stala skutečností jen pro majetnější vrstvy, ale rozhodně byla ikonou i u těch insolventních jako pin-up girls. Jen málokterý muž si nevybral z tehdejších idolů - blondýnky, brunetky i černovlásky, stačí připomenout slavná jména: Marylin Monroeová, Grace Kellyová, Liz Taylorová, Audrey Hepburnová, Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová, Gina Lollobrigida, Anita Ekbergová i Evita Perónová.

folder_openPřiřazené štítky

Staň se počítačovou expertkou

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Počítače a internet potřebujeme v práci, usnadňují nám komunikaci a často jsou i zdrojem zábavy. Ne každá z nás však může sebejistě říct, že její počítačové dovednosti jsou perfektní. Pokud i ty cítíš, že by se dalo něco vylepšit, je na čase s tím něco udělat. Vzdej se pomalé cesty pokus - omyl a využij nabídky počítačových kurzů.Základní kurzyPokud máš mezery v obsluze PC, můžeš si své znalosti doplnit v základních kurzech. Ty jsou připraveny pro začátečníky a uživatele, kteří se potřebují rychle zorientovat v nejrozšířenějších systémech Microsoft. Najdeš zde kurzy na MS Office - Excel, Word, Outlook, Power Point a Access. Počítačová grafikaPokud chceš při práci s počítačem využívat své fantazie a tvořivosti, vyber si ze specializovaných kurzů zaměřených na grafické programy. S pomocí programů Corel Draw! a PhotoShop pak můžeš začít vytvářet vlastní originální práce.Tyto kurzy nabízí například firma Autocont a od září připravila také novinku - kurz na zpracování digitální fotografie za 1.690 Kč (www.autocont.cz/edu).InternetV oblasti internetu si své kurzy najdou jak běžní uživatelé, tak i profesionálové. Můžeš se naučit vytvářet internetové stránky a vzhledem k tomu, že je internet hudba budoucnosti, třeba se to stane i tvým profesionálním záměrem.On-line kurzy a e-learningJsou vhodné pro ty, co nemají čas nebo možnost na kurzy docházet.Až zvládneš všechny lekce, podle našeho článku zkus nákup přes internet.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz práci

Proti inkontinenci i pro lepší sex!

access_time29.květen 2019personRedakce

Kegelovy svaly. Sice nejsou vidět, zato dokážou dát o sobě znát. Svalstvo pánevního dna jsou, aniž bychom si to uvědomovaly, jedny z nejnamáhavějších. A netrénované dokážou pořádně potrápit.Svaly pánevního dna nebo-li Kegelovy svaly míváme většinou spojeny s náročnými životními situacemi – těhotenstvím, porodem, menopauzou (způsobena hormonálními změnami), kdy jsou na tuto tělesnou partii kladeny zvýšené nároky. Ale svaly pánevního dna potřebujeme každý den: Abychom si mohli dojít v klidu na záchod (díky nim udržíme moč). Abychom dosáhli sexuálního vzrušení (dochází ke zpevnění poševních stěn). Aby nás nebolela bedra (zpevněné svaly lépe „drží“ páteř ve správné poloze).Začněte cvičit – klidně i v práci. Nikdo to nepozná!Stačí, když svalstvu pánevního dna budete věnovat tři minuty každý den a brzy ucítíte tu změnu. Cvičení výborně zabírá nejen jako prevence, ale i pokud už máte nějaký problém, což bývá nejčastěji inkontinence. Záleží ovšem na jejím typu. „Speciální cviky na posílení pánevního dna pomohou u stresové inkontinence. U syndromu hyperaktivního měchýře je nutná medikamentozní léčba,“ upozorňuje urogynekolog Lukáš Horčička.Představte si, že máte ocas…a najdete je.Ani se u nich nezadýcháte, ale je nutné věnovat se jim soustředěně. Jsou poměrně náročné na správné provedení. Nejprve je potřeba ty svaly vůbec najít.  Pro ilustraci si představte, že máte ocas, který stáhnete jako vyděšený pes mezi nohy. Pak veďte pomyslnou linku mezi tímto bodem a stydkou kostí. Právě na této spojnici se nachází doslova košík svalů – pánevního dna – který je potřeba celý „sevřít“. Je to sice o fous složitější než „jen zadržet moč“, jak se často radí, ale zato efektivnější. Zde totiž posilujete celý komplex svalů, nikoli jen jejich část kolem močové trubice.Výtah uvnitř tělaGeniálně efektivní a přitom vtipný cvik. Představte si, že máte ve vagíně výtah o pěti patrech. Vyrazte z prvního patra do pátého (k pupíku), vydržte chvíli a vraťte se zase do přízemí. Opakujte několikrát a měňte přitom patra. Vyjeďte do třetího, pak sjeďte do dvojky…

folder_openPřiřazené štítky

Jak je důležité správně sedět

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Také během dne musíte několikrát odskakovat od počítače, narovnat se, protáhnout si ruce za zády? Nebo se třeba musíte chvilku projít, protáhnout hřbet až k zemi, promnout si oči, nebo zacvičit zápěstím, protože jinak byste už nemohli napsat ani čárku? Tak vítejte v jednadvacátém století, kde převážná většina z nás trpí „moderními“ zdravotními problémy. To zní možné hrozivě, mnohem horší je ale fakt, že si za to můžeme sami.Půlhodina a dost V nejrůznější diskuzích bývá velmi často zmiňována zázračná půlhodinka, tedy čas, po jehož uplynutí je třeba tělo protáhnout. Jednoduše, nemusíte pod stolem dělat kliky, nebo skákat přes švihadlo. Úplně stačí, když si půjdete udělat kávu, projdete se na toaletu nebo půjdete zkontrolovat kytky na chodbě. Podle lékařů práce na počítači, která je delší než šest hodin denně, může být pro tělo riziková, hlavně pro zádovou oblast, a je proto třeba pauzy dělat. Ideální je také prostorové řešení kanceláře, které vás nutí odbíhat od počítače, když potřebujete scanovat, kopírovat a tisknout.Neexistují dobré a špatné židle Základem je ale správné sezení. „Vždycky ráno dorazím do kanceláře a snažím se sedět správně. Vzpřímeně, záda narovnaná, stehna s lýtky v pravém úhlu. Po dvou hodinách se ale sama vždy přistihnu, jak sedím shrbená a stěžuji si kolegyním, jak mě dnes všechno bolí,“ popisuje Ida Janáková jeden z pokusů o správné sezení. Přitom by stačila kvalitní židle a několik málo vychytávek, které vám prostě nedovolí krčit se. Židle by měla mít pro začátek tři základní vlastnosti: nastavitelnost její výšky, možnost nastavit oporu páteře a možnost otáčení. Správně sedět se dá ale i na prachobyčejné židli, stačí vštípit si zásadu pravých úhlů. O co jde? Jednoduchá věc, musíte dodržovat pravý úhel mezi svými stehny a lýtky, mezi stehny a zády a ideálně i mezi předloktím a pažemi. Šlapky nohou máte položené na podlaze, nesmí viset ve vzduchu ani byste je neměli křížit.3+1 vymoženosti Že všechny zmíněné rady dodržujete a přesto vás zlobí celé tělo? Tak zkuste židli na chvíli vyměnit za nafukovací gymnastický míč. Udržet se na něm není tak jednoduché, takže budete muset balancovat a zapojovat tak hned několik svalových oblastí najednou. Ale pozor, na celodenní sezení to určitě není. Pokud vám natékají nohy nebo trpíte křečovými žilami, i na vás výrobci mysleli, zapátrejte v obchodech po masážní podložce pod nohy, která podporuje jejich prokrvení. Přistihla jste se někdy během pauzy, že si musíte prsty převracet proti směru anebo všelijak pohybovat se zápěstím? Tak na to se doporučují gelové podložky pod ruce, díky kterým budou vaše ruce výš než klávesnice a vy tak budete psát „shora“.  A pokud patříte k většině PC uživatelů, které bolí záda, vyzkoušejte trik, kdy si pod oblast kříže dáte buď složený ručník anebo nafukovací podložku. Díky nim budou vaše bedra přirozeně prohnuta a vy přežijete další osmihodinovku v práci. 

folder_openPřiřazené štítky

OČNÍ VADY A JEJICH KOREKCE

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Krátkozrakost - tzv. myopie, kdy obrazové ohnisko oka leží před sítnicí. Projevuje se tím, že blízké předměty vidíte bez problémů, ale čtení písma na tabuli či ukazatelů na silnici Vám činí potíže. Myopie není nemoc, ale odchylka, ve většině případů v délce Vaší oční bulvy (oko je delší,1mm = -3 dioptrie). Možné příznaky: Prvními příznaky myopie je mhouření očí při pohledu do dálky či psaní "nosem". Korekce: Pro korekci myopie se používají minusové čočky, tzv. rozptylky. Tyto čočky napomáhají zaostřit světelné paprsky na sítnici, kde utvoří ostrý obraz. Dalekozrakost - tzv. hypermetropie, kdy obrazové ohnisko oka leží za sítnicí. Dalekozrací lidé vidí špatně do dálky i na blízko. Hypermetropie není nemoc,ale odchylka, ve většině případů v délce Vaší oční bulvy (oko je menší, 1mm = +3 dioptrie). Možné příznaky: Možnými příznaky bývá většinou bolest očí a hlavy. Důvodem těchto příznaků je většinou neustálá snaha oka o zaostření. Většinou se tyto příznaky projevují večer a po práci. Pokud je tato vada výraznější, všimneme si jí u dětí a projevuje se šilhavostí. Korekce: Pro korekci hypermetropie se používají plusové čočky, tzv. spojky. Tyto čočky napomáhají většímu lomení světla a tím jeho přiváděním na sítnici. Tupozrakost - tzv. amblyopie. Jedná se většinou o funkční vadu. Je to například při šilhání, poruše průhlednosti očních médií anebo tehdy, kdy se obraz viděného předmětu na sítnici obou očí liší velikostí, zřetelností, intenzitou nebo barevností, takže nejsou předpoklady ke splynutí v jediný vjem, anebo tehdy, zobrazují-li se dva různé předměty, jako je tomu u šilhání. Možné příznaky: Tupozrakost vzniká v útlém dětském věku, nejčastěji ve spojení se šilháním, dále při nekorigované refrakční vadě, především, je-li na obou očích různého stupně. Vznik tupozrakosti může způsobit i dlouhodobý obvaz jednoho oka. Korekce: Tupozrakost se dá vyléčit do 6 - 8 let života, kdy se ukončuje prostorové vidění. Astigmatismus - Pokud máte zkreslený nebo zamlžený obraz na libovolnou vzdálenost, může se tím u Vás projevovat astigmatismus. I v případě, že Vaše vidění je celkem ostré, ale pociťujete bolesti hlavy, únavu, mhouření či podráždění očí, může to být známka slabého astigmatismu. Přítomnost astigmatismu ověří oční prohlídka, včetně testu vidění na blízko i do dálky. Normálně má rohovka hladký, pravidelný tvar vevšech směrech a světlo vcházející do oka se lomí stejně ve všech směrech. Při astigmatismu je povrch rohovky zakřiven v jedné rovině více než ve druhé. Možné příznaky: Člověk, který trpí astigmatismem má zkreslený nebo zamlžený obraz na libovolnou vzdálenost a také zaměňuje sobě si podobné znaky. Astigmatismus se také projevuje únavou a bolestí očí a hlavy. Korekce: Čočky, kterými se astigmatismus koriguje, se nazývají tórické a mají dodatečný parametr, nazývající se cylindr. Zakřivení těchto čoček vyrovnává zakřivení rohovky.Presbyopie - tzv. vetchozrakost. Projevuje se tím, že oko s věkem ztrácí schopnost zaostřit na bližší objekty. Presbyopie se spojena se stárnutím a v určitém věku, nejčastěji po 40. roce života, brýle na čtení začínají být nevyhnutelné. Při stárnutí ztrácí lidské tkáně i pokožka svoji elasticitu, u pokožky se to projevuje tvorbou vrásek. Podobně, když čočka v našem oku ztratí část své elasticity, zhorší se její schopnost zaostřovat na různě vzdálené objekty. Ztráta elasticity je postupná. Presbyopie postihuje každého z nás a není dosud známa prevence. Možné příznaky: Většinou se jedná o příliš krátké paže na to, abyste si mohli přečíst knihu či jízdní řád. Korekce: Obvykle se presbyopie koriguje předepsáním brýlí, které čočce pomohou zaostřit na blízko (tzv. spojkami). Brýle na čtení mohou efektivněji lomit paprsky světla, aby se kompenzovala ztráta vidění na blízko. Pokud nemáte jiné oční vady, jako např. krátkozrakost či astigmatismus, budete potřebovat pouze brýle na čtení. Pokud máte další oční vady než jen presbyopii, mohou Vám být předepsány víceohniskové čočky neboli tzv. multifokální (progresivní).

folder_openPřiřazené štítky

Rizika obezity

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Obezita se považuje v nynější době za epidemii. Stejně jako jsou miliony lidí o hladu, existují i miliony obézních osob. Jistě každý ví, že tato nemoc přináší poměrně mnoho rizik a jednoznačně je spjata s vysokou pravděpodobností dřívějšího úmrtí (v ČR na nemoci spojené s obezitou umírá 10.000 lidí za rok). Obezita se projevuje jak ve fyzickém, tak i psychickém zdraví – a právě o tom pojednává tento článek. Jestli máte i vy "hezky tvarované bříško," tak neváhejte pokračovat ve čtení. Obezita vzniká na principu vyššího příjmu energie než která je později spotřebována. Tělo si přirozeně ukládá zásoby "na horší časy," což se nám lidem stává do jisté míry osudným. Pokud chcete zjistit objektivně, do které kategorie patříte (norma, nadváha, obezita I, II a III stupně), vypočítejte si jednoduše váš body-mass index na adrese http://www.spocitej.cz/body_mass_index.phpBolesti kloubů a páteře:Jak je známo, při obezitě jsou nejvíce zatěžovány tzv. nosné klouby. Patří mezi ně kyčle, kolena a meziobratlové kloubky na páteři. Kloubní plošky se díky vysoké hmotnosti a tím i tlaku na ně opotřebovávají – obrušují. Vzniká artróza. U kyčle je to koxartróza, u kolene gonartróza a na meziobratlových kloubkách potom spondylatróza. Díky tahu na páteř (bříško táhne záda směrem dopředu) se mění i zakřivení páteře, která je tím chronicky přetěžována a bolesti zad se prohlubují. Pro vysokou hmotnost může docházet i k patologickým tvarům kostí a kloubů – vybočení holeně a také rozvolnění kolenních kloubů (označované jako genua vara). Nádory:Dost málo se ví o tom, že mezi následky obezity se řadí ve vyšším měřítku se vyskytující některé nádory. Patří mezi ně gynekologické a to rakovina výstelky dělohy (endometria), krčku děložního a dělohy samotné, dále vaječníků a také prsu. U obou pohlaví jsou to potom novotvary v oblasti trávicího traktu – nejčastěji tlustého střeva, žlučových cest, jater a slinivky břišní. Z vylučovacího systému se může vyskytnout změna tohoto typu na ledvinách. U mužů je to potom karcinom prostaty. Cévní systém a srdce:Obézní lidé mívají ateroskleroticky změněnou výstelku cév, což vede k ischemické chorobě srdeční (tedy zúženým cévám zásobujících srdeční sval) infarktům myokardu, mozkovým cévním příhodám („mrtvicím“). Často s těmito pacienty jejich pozdějším životem jde i vysoký krevní tlak. Jejich srdce má zvětšenou svalovinu a je rozšířené (dilatované). Tito pacienti mívají poruchy srdečního rytmu, což může vést ke vzniku embolií, které se mohou vmést do cév zásobujících srdce nebo mozek. Obézní osoby mívají mnohem častěji křečové žíly (mj. z důvodu váznoucího žilního návratu k srdci). S tím jde ruku v ruce trombembolická nemoc (vznik sraženiny nejčastěji v žilách dolních končetin s pozdějším vmetením ve směru toku – nejčastěji jako plicní embolie ohrožující život člověka často i náhlým úmrtím). Nemoci dýchacího systému:Protože je na hrudník kladen z předního a spodního směru tlak podkožních tuků, dochází k mělkému dýchání – hypoventilaci. Následně vzniká tzv. Pickwickův syndrom, kdy je trvale zvýšený obsah oxidu uhličitého v krvi a pacienti jsou následně proto spaví. Obézní lidé mají také sníženou kvalitu spánku, kdy je porušena hloubka spánku – tzv. syndrom spánkové apnoe. Jejich spánek pak nepřináší úlevu od únavy. Pacienti se budí neodpočatí a utahaní – tím se celkově snižuje kvalita života daného člověka.Poruchy trávení a nemoci jater:V důsledku tlaku podkožního tuku na vnitřní orgány dutiny břišní dochází k vytlačování tráveniny do jícnu – tzv. refluxu. Následně vzniká překyselení tohoto trubicovitého orgánu a vy to cítíte jako pálení žáhy. Pokud se jedná o opakovaný stav, může se dlouhodobě poškozovat výstelka jícnu a to vést u některých jedinců k rakovině. Obézní lidé mají také častěji kýly, vyskytují se u nich nezřídka kaménky ve žlučníku (cholecystolitiáza), mívají záněty žlučníku (cholecystitidu) a v důsledku vysokého množství tuků u nich dochází ke ztukovění jater (jaterní steatóza). Kožní potíže:Obézní pacienti mívají mnohem častěji ekzémy a v místech vlhké zapářky (tam kde se stýkají kůže) i plísně. V důsledku napínání kůže vznikají strie (jizévky). V kůži jsou celulitidové změny. Tito lidé častěji bývají nadměrně ochlupení na pupku, dolních končetinách, předloktí, ad. (tzv. hypertrichóza a hirzutismus). Mívají frekventněji otoky (nejen na dolních končetinách) a hůře se jim hojí rány. Chirurgická a anesteziologická rizika:Obezita je rizikem pro chirurga vykonávajícího jakoukoliv operaci v celkové anestezii! Navíc může být komplikací pro operace hrudníku a břicha (chirurg se těžko přes velké množství podkožního tuku dostává do hlubších částí dutin). Pro výše uvedné srdečně-cévní nemoci je pacient pro chirurga i anesteziologa rizikovým. V případě nutnosti je ztížená resuscitace.Psychosociální aspekty:Nemocní jsou společensky diskriminováni („ati-fat rasismus“), hůře se společensky uplatňují, jsou znevýhodněni, hůře si hledají práci. Mají nízké sebevědomí, poruchu motivace a sebeobviňují se. Jsou depresivní a úzkostní. Z těchto všech důvodů nezapomínejte na zdravý životní styl, který předchází obezitě. Patří sem např. dostatek pohybu, zdravá strava s nevysokým obsahem tuků, nutnost hlídat si hodnoty tuků v krvi přes svého praktického lékaře (LDL a VLDL cholesterol, triglyceridy). Pokud již obezita nastala, tak aplikovat přiměřené nedrastické diety – nejlépe pod vedením odborníků (dietní sestry, dietetici, internisté, ad.)

folder_openPřiřazené štítky

Alternativní medicína – hypnóza a holotropní dýchání

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Už samotné slovní spojení alternativní medicína prozrazuje, že jde o postupy, které se zcela neslučují s metodami běžné lékařské praxe. Zatímco na straně jedné stojí věda, v případě alternativní medicína se prosazuje také vliv přírodních látek, velkou roli hraje psychika člověka, sugesce, využívají se také nejrůznější postupy, které mají i mnoha set letou tradici. Kdy se k alternativní medicíně uchylujeme, může nás vyléčit a hlavně – můžeme ji provozovat i sami?Holotropní dýcháníHolotropní dýchání lze zařadit k alternativním léčebným postupům. Na jedné straně jsou oslavovány úspěchy této metody, na straně druhé je nedůvěra a obavy. O co tedy vlastně jde? Holotropní dýchání je terapie, která spočívá v možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo také zadržování dechu. V této oblasti se experimentuje už od poloviny minulého století (ačkoli podobné postupy se praktikovaly v podstatě od nepaměti). Pořádají se nejrůznější kurzy a semináře holotropního dýchání, měli bychom mít na paměti, že podobní akce musí vždy vést odborník. Podnikat něco na vlastní pěst je totiž dost riskantní. Při holotropním dýchání se také využívá vlivu hudby. K čemu holotropní dýchání slouží? Vychází se tu z předpokladu, že naše tělo má v sobě ukryté vlastní prostředky léčby a je třeba je pouze najít a hlavně aktivovat. Jde tu tedy o náhled do našeho nitra, o možnost rozvíjet  sebepoznání. Jako negativum uvádějí někteří odborníci fakt, že může dojít k odkrytí vážných psychických problémů, které mohou vyústit v onemocnění.HypnózaSnahu změnit vědomí a poznat se do hloubky jsou staré jako lidstvo samo. Dříve byla hypnóza často využívána jen jako varietní číslo, dnes už se řadí k léčebným metodám i když k těm alternativním. Podle psychologického slovníku je hypnóza schopnost jedince se dokonale soustředit a tudíž dokázat to, co chce. Tato schopnost byla často „zneužívána“ např. v nejrůznějších kouzelnických vystoupeních apod. Ani hypnózu nelze provádět jen tak. Ideálně je samozřejmě terapii podstoupit přítomnosti a za pomoci odborníka. Hypnóza je tak vlastně týmovou prací. Hypnóza je stav hluboké relace, kdy je naše vědomí zostřené. Odborníci však říkají, že to neznamená, že médium (tedy hypnotizovaný) udělá skutečně úplně všechno, není to prý pravda, neuskuteční např. věci, které jsou ve stavu plného vědomí proti jeho přesvědčení. V čem nám vlastně může hypnóza pomoci? Např. snížit naši nadváhu, přestat kouřit či zbavit se úzkostlivých stavů. Hypnóza však není zaručenou léčbou, na každého člověka působí jinak. I když podle údajů odborníků lze hypnotizovat až 90 % lidí. Hodně pomáhá když sám hypnotizovaný člověk věří v úspěch celá akce a takto k ní i přistupuje.  Hypnóza však jen málokdy vypadá jako ve filmech, obvykle vše probíhá trochu méně dramaticky. Hypnóza není spánek, i když laikům to tak může připadat. Navíc ve stavu podobnému tomu hypnotickému se nacházíme celkem běžné – např. těsně před usnutím.V současné době se k alternativní medicíně uchyluje mnoho lidí. Nejen v případech, kdy klasické lékařské postupy neslaví úspěchy, ale také proto, že jde o něco ne zcela běžného a tudíž lákavého. Chce to jen překonat počáteční nedůvěru a především se poradit s odborníky.

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Jak je to vlastně s působením piva na organismus?

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“,již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů.Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní a nebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l.stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů namladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženypřipravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávalyv chudých rodinách až do poloviny 19. století.Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus? Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim,obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám. Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů. Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi.Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivějako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně? Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu,není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu(USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna znejvyšších. Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva,které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

folder_openPřiřazené štítky

Jak protáhnout záda v práci

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Ach ta záda, povzdechne si občas každá z nás. Vyhnout se bolesti zad je přitom většinou jednoduché! Stačí si zacvičit. Nabízíme ti dva nejjednodušší cviky - jsou vlastně první pomocí a zároveň i prevencí. Měly by se provádět prakticky vždy, když ukončíš dlouhou sedavou práci.Uvolnění krční páteřePosaď se pohodlně na židli s opěradlem. Trup je vzpřímený, ramena tlač dolů a hlavu vytáhni vzhůru. Potom ji pomalu předkloň dopředu, až ucítíš tah svalů na krku. Zvolna se vrať do výchozí polohy a hlavu zakloň dozadu. Pak ji ukloň na obě strany a na závěr se v obou směrech hlava pootočí. Po celou dobu zůstávají ramena v klidu.Uvolnění bederní páteřePostav se rovně, paty u sebe. Ruce vzpaž a vytáhni co nejvýše. Potom se pozvolna, obratel po obratli, předkláněj dopředu, až prsty rukou dotknou země. A stejně pomalu se pak vracej nahoru, opět cítíš, jak se zvedá jeden obratel po druhém. Oba cviky několikrát zopakuj. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz práci

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete ho vyhodit? Tak jo, ale tak, aby mu to došlo!

access_time29.květen 2019personRedakce

Rady, jak se seznámit píšeme pořád – ale co nastane problém úplně opačný? Prostě – potřebujete se ho zbavit. A to HNED!Možná jste se nějakou dobu milovali. Pak se ale něco stalo a je jedno, jestli v tom visí někdo jiný nebo vám při jeho dalším krknutí po tom, co snědl nakládaný hermelín v česneku, došla síla jakkoli vysvětlovat, že se vám takhle hnusí a rozhodla jste se na tento vztah 100% rezignovat. Prostě už ho nechcete – jenže nemůžete ho setřást. Na jakékoli pokusy o to mu vysvětlit důvody rozchodu odmítá reagovat.Pohoda, jazz!Pokud vám při vaší 150 přednášce na téma Nejsem s tebou šťastná, říká stále dokolečka: „Počkej, beruško, vyřešíme to jindy, teď se chci koukat na zprávy,“ napište mu dopis, nechte ho na stole a odjeďte na víkend k rodičům nebo kamarádce. Ovšem počítejte s tím, že až se vrátíte, nebudete mít dokonale vyklizený byt. Pravděpodobně se bude válet na gauči s dalším hermelínem na klíně a dělat, že se nic neděje a čekat, že vás to, co vám přelítlo přes noc, zase pustí. Buďte statečná! Pokud dopis není na svém místě, určitě si ho minimálně přečetl, zjistil, že to myslíte vážně, celý víkend mu to vrtalo hlavou a teď dělá, že nic, protože je to poloha, která je pro něj v tuto chvíli nejbezpečnější.Hlavně ne domaNež ale začnete hystericky řvát, aby už vypadl, raději řešte všechno v klidu. Mohl by totiž zase nabýt dojmu, že vás někdo naštval a že je to další z hádek, kde se snažíte ventilovat svůj vztek z čehokoli a nebude tomu přikládat jakoukoli větší pozornost.Zkuste ho vytáhnout na místo, kde se necítí tak jistý a kde bude nucený s vámi komunikovat – do baru, na večeři – kamkoli, kde nebude moci utéct k televizi, počítači nebo kamkoli jinam, protože se mu to nechce řešit. Tam budete mít prostor mu všechno říct. Nejspíš se dočkáte jen mlčení, v horším případě přesvědčování, že to vidíte moc černě a že to určitě půjde nějak napravit.Prostor pro sebeHned po tom, co mu vysvětlíte, že váš vztah opravdu nejde sešroubovat jako domeček pro děti, stvrďte svá slova vymezením prostoru. Jednoduše s ním přestaňte sdílet jednu postel, ideálně jednu místnost. Aktivity se snažte nadále rozvrhnout tak, abyste se s ním doma potkala co nejméně a při každém zvednutí telefonu reagujte: „Ahoj, stalo se něco nebo co potřebuješ.“Krok 2: Datum stěhováníPo nějaké době, co vytrváte v tomto módu, se s ním opět na neutrální půdě snažte domluvit na věcech týkajících se majetku, bytu, vlastnických práv aj. Pokud máte společnou hypotéku, spojte se s vaší hypoteční poradkyní a zjistěte si možnosti. Hypotéka lze převést jen na jednoho z partnerů, pokud je bonitní či umořit prodejem bytu. Bydlíte-li v pronájmu, jednodušší a jistější je, když se odstěhujete vy od něj, třebaže slevíte z lokality či nároků na byt. Pokud bydlí on u vás, dejte mu pevné datum, dokdy musí dům opustit. Pakliže ho nebude respektovat, přistupte k radikálnějšímu řešení a to vystěhování jeho. Zabalte mu všechny věci, nechte mu je na chodbě, vyměňte zámky, na účet mu pošlete půlku peněz za společně pořízené věci. I kdybyste si na to měla vzít půjčku. Aspoň budete moci spát s klidný srdcem, že má nějaké peníze na to, aby si pořídil sám své vlastní bydlení a nové věci.Přečkejte dozvukyPo této fázi mohou nastat už jen dvě situace. Buď se budete nepříjemně hádat ať už o peníze nebo majetek anebo budete muset snášet pokusy o návrat – sms, emaily, čekáním před vaší prací, uzurpováním společných známých, ať vás přemluví aj. První varianta vás aspoň utvrdí ve správnosti rozhodnutí – s člověkem, na kterého jste naštvaní se lépe končí obecně. Ta druhá je psychicky náročnější – možná si budete muset zakázat jeho telefonní číslo nebo rovnou nastavit jeho emaily jako spam, aby vám chodily přímo do koše, ale vydržte. I ty nejextrémnější dozvuky ustanou do pár týdnů.

folder_openPřiřazené štítky

Muži věčně něco nechápou – ženský proto musí držet při sobě

access_time29.květen 2019personRedakce

Můj partner už léta tvrdí, že ženský jsou hrozný slepice. Probírají nesmysly, zatímco on řeší důležité věci a na hlouposti nemá čas. A už vůbec prý nechápe, co nás na tom klevetání baví. Věci, které ale nechápe, se dají počítat na kusy denně. To máte za rok minimálně 365 věcí…Chápete to?Můj přítel je obrovskou kapitolou. Jsme spolu 8 let a já neustále nacházím neposkvrněná území jeho prazvláštních názorů a podivné tuposti. Splňuje základní kritéria, kvůli kterým mi jej kamarádky přejí – dobře vypadá, dobře vydělává, dobře se o mě dokáže postarat a taky mě celkem dobře a v mezích x letého stereotypu dokáže uspokojit. Ale vytáčí mě. Vytáčí mě svými povrchními názory a někdy až dětskou naivitou. Není to tak dávno, co mi na dovolené v Africe tvrdil, že to, co právě hraje za písničku, je původem od Svěráka a když jsem oponovala, že je to pitomost, tak mi s přesvědčivou neoblomností vysvětlil, že by to nebyl první ani poslední remake, který se na světě udál. Nechápe mě, že si myslím, že nemá pravdu.O kafíčkách, kamarádkách a facebookuTaké nechápe posedávání na kafíčkách a podrážděně reaguje vždycky větou: „Co si s ní furt povídáš,“ když se zaberu do delšího telefonního rozhovoru s kamarádkou. Nechápe, že vím, s kým zrovna spí moje kadeřnice, ani to, že moje nehtařka se právě rozvádí. A nenávidí facebook. Prý nechápe lidi, co plýtvají časem u jeho vysedávání. Je to podle něj jedna velká drbárna. Pravda je přitom taková, že jediné, co na něm nenávidí, je to, že s ní jednak neumí a také to, že se jedná o dost tenký led. Hranice, kdy se ten druhý z páru může dozvědět byť třeba drobnosti, o kterých neměl ponětí, je tenká a on je velmi nerad ohrožován.O nakupováníNechápe moje nákupy. Nechápe, že jsou jiné, než ty jeho. Holt prostě nechodím 16 let do stejného obchodu pro stejnou velikost stejného typu trička. Neprosím ho o pochopení. Jsou to přece moje nákupy a za moje peníze. Přesto mi musí po každém z nich sdělit minimálně 5x, že je nechápe. Podle mě je to pro muže super jednoduchá rovnice. Prostě prsa + vagina = miluju nákupy.O mé práciA pozor – nechápe, co furt ťukám do počítače. Vysvětluju mu pojem práce, což nechápe. Jeho práce spočívá v chození v jednom typu trička a říkání „ahoj draku,“ prý potenciálním zájemcům o prodej nebo koupi nemovitosti, kterými se zabývá. Nechápe, že se někdo jiný může zabývat psaním.O všem možnémPak často nechápe, nad čím přemýšlím, nechápe, co se mu snažím říct, nechápe, proč se pořád všeho bojím, nechápe, proč se líčím, nechápe, proč nemám ráda tenhle film a tak dále. Dokonce nechápe ani vysvětlení, která mně přijdou dostačující. Třeba, že prostě nemám ráda historické filmy, stejně jako historii jako takovou. Mám z ní strach už od gymplu. Pamatuji si jen datum bitvy na Bílé hoře. Líčím se proto, abych nebyla hnusná a všeho se bojím, protože potřebuju jako každá žena jistotu.O pravdě svatéNejhorší na tom je, že kdykoli na to přijde řeč mezi námi děvčaty, pojmům „nechápu to“ a „nechápu tohle! se najednou strašně otevírají obzory. Klářin partner nechápe, proč cvičí jógu podle jeho slov s teploušem, když jsou ty pozice tak divné. Ten teplouš jim prý chce jen koukat do rozkroku. Nechápe, že rozkroky ho nezajímají. Radčin partner nechápe, proč chce udržovat dobré vztahy s biologickým otcem svých dvou dětí a bývalým manželem. Už spolu nejsou a je to zbytečné. Jitčina drahá polovička nechápe, proč by si měli brát na sklonku třicítky hypotéku, když je jim v pronájmu, který je vychází na stejné peníze, dobře a Zuzčin muž nechápe, proč v noci často pláče, přestože ví, že je to sotva tři měsíce, co ho viděla vodit se za ručičku v parku s děvčátkem, kterému by mohla z fleku dělat matku.Muži prostě nechápou. Proto musí držet ženský pospolu. Všechny. Bez ohledu na to, co jim přinesla minulost i co se může stát v budoucnu.Žena, která ví: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

To, že s vámi nespí, nemusí znamenat, že někoho má

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste si myslela, že to, jestli váš partner někoho má nebo ne odhalíte úplně snadno podle toho, že s vámi přestane spát. Nejspíš byste se totiž zachovala takhle sama. Jenže „podle sebe soudím tebe“ tady tak úplně neplatí.To, že nemá zájem o sex, ještě nic neznamená. Existuje milion jiných důvodů, proč na to zrovna nemá chuť. Často to jsou třeba jen obyčejné starosti v práci, jakýkoli neúspěch, mizející peníze na účtu a stovky dalších věcí, kterými vás nechce zatěžovat.SPÁT S VÁMI NEJSPÍŠ NEPŘESTANEMá k tomu totiž hned několik důvodů. S vámi je sex jiný – přináší mu něco jiného, než sex s ní a pořád je to přece muž, takže proč by se o to ochuzoval (milence samozřejmě tvrdí, že s vámi nespí a že máte problémy kdesi cosi). Za další – milenky bývají paradoxně i dobrým stimulem k tomu zlepšovat v posteli něco doma. Proč to tak funguje, ještě žádný muž snad neobjasnil, ale berte to jako fakt. Muže, které mají sexuální zpestřování jinde, prostě sex o to víc začne bavit i doma. Navíc si muži myslí, že byste pojala podezření, kdyby s vámi přestali spát. Na tohle si opravdu umí dávat pozor.PRVNÍ SIGNÁLNÍ – MUŽI NEJSOU NEOMYLNÍAni tak chytří, aby si dokázali ohlídat úplně všechno. Více předvídáme my ženy a jsme daleko opatrnější. Proto také na naše vztahy, pokud nějaké máme, přijde daleko méně mužů, než my na ty jejich. I tak ale existují poměrně jasné signály.1. Na jeho telefonu se najednou objevilo hesloNikdy ho nepoužíval a teď má telefon zaheslovaný. Navíc jste si všimla, že i hesla často mění. Není tam náhodou něco, co se mu nechce mazat a co byste neměla vidět?2. Chodí mu večer zprávyA ještě než se sama zeptáte, má hroznou potřebu vám říct, kdo píše a jak ho to štve, že mu dotyčný píše takhle večer. Modelový příklad: „Ježiši, to je zase Souček, co zas chce“ – následuje samozřejmě rozezlené pohození hlavou pro zvýšení důvěryhodnosti.3. Telefon si bere i na záchodProstě z něj nespustí oči. A když ho omylem někde nechá ve vaší blízkosti, je strašně nervózní.4. Telefon si pokládá displejem na plochu stoluNe naopak. Jednoduše pro sichr, aby se tam neobjevilo jméno, od koho zpráva je. 5. Bezděčně se usmíváProstě se jen tak z ničeho nic začne pousmívat. Milenka má nejspíš i smysl pro humor, když si na její dobrý vtip vzpomene i doma.6. Má víc práceMusí večer ještě na tuhle a na támhletu schůzku – jsou důležité. Řeší teď totiž dost zajímavý byznys.7. Má do telefonu jiný tónPřirozeně vám bere telefon, i když je s ní, protože vytípávat ho je ještě větší „provar“. No, a jestli s vámi mluví jako s bráchou, něco je prostě špatně.8. Má vás v telefonu jménemMiláček už dávno nejste. Budete tam nejspíš jen jako Iveta, Katka, Sandra, Kamila a tak dále – žádná zdrobnělina, žádná přezdívka.9. Je odvážnějšíHlavně při hádkách. Má najednou hodně síly vám vyčíst daleko více věcí, než předtím a nebojí se, že ho pošlete do háje – přece mu vždycky jedna z vás zůstane.10. Stávají se mu divné věciTřeba zapomene telefon v práci a musí si pro něj hned zajet, jen co dojede domů. Nebo musí jet za kamarádem, protože mu nepřinesl papíry a musí se to vyřídit teď hned. Demonstrativní znechucení je samozřejmě na místě.Žena, která ví: Markéta

folder_openPřiřazené štítky

Jak se obléknout na pracovní pohovor?

access_time05.prosinec 2019personMarián Kroužel

Říká se, že první dojem má největší cenu. Při hledání své vysněné práce je velice důležité nezanedbat detaily týkající se pracovního pohovoru. Do základních položek, které musíte pečlivě promyslet je, jak velkou roli hraje vaše oblékání. V mnoha případech totiž hraje důležitou roli pro přijetí do nové práce!Stačí pár vteřin na to, aby si o vás váš budoucí nadřízený udělal „obrázek“. Řeč těla, společenské chování, ale také to, co máte zrovna na sobě vytvoří ten známý první dojem. Pokud nevíte, jak se správně obléct na pohovor, následujte naše tipy a získejte svou vysněnou práci stůj, co stůj!Vytvoření dobrého prvního dojmu je důležité bez ohledu na profesy. Proto byste měla být extrémně pozorná, co se týče vybírání správného outfitu. Čistý, upravený vzhled je naprostou nutností, a navíc toho o vás hodně vypoví. Buďte profesionálkou a zachovejte si svoji jedinečnost!Zde je pár tipů, které vám pomůžou při výběru oblečení na interview:Pevně daná pravidlaPracovní pohovor může být velmi stresující, takže se ujistěte, že už máte předem vybraný outfit. Způsob, jakým se obléknete silně souvisí s budoucí prací. Např.: Pokud chcete pracovat v oblasti finančnictví nebo práva, vaše oblékání by mělo podle toho vypadat. Proto budou klasické kostýmky tou nejlepší volbou.Jednobarevné kostýmky, bílé košile, jemné šperky, pár jednoduchých bot je vše, co budete potřebovat. Pokud se ale například ucházíte o práci v oblasti zdravotnictví, pak můžete zvolit pohodlnější verzi. Pohodlné, přírodní materiály, pastelové barvy jsou v tomto případě skvělým ukazatelem při nákupech.Volnější režimV případě, že se interview týká oblastí jako je komunikace a reklama, můžete zapojit trochu kreativity! To samé se týká i zaměstnání, která zahrnují umění. Nicméně byste to s originalitou neměla moc přehánět, čeho je moc, toho je příliš! Ta správná dávka kreativity by měla být propojena i s harmonií. Vyjádřete svou osobnost pomocí doplňků a bot.JeanyZaměstnání v oblastech reklamy můžete mírně vyjet z přísných kolejí. Jeany nejsou špatným nápadem, jen je dobré, když je sladíte s formálnějšími kousky jako je sako a košile.Barvy hrají velkou roliDvě základní věci, které byste měla zvážit je střih a barva oblečení. Vyhněte se provokativnímu a příliš sexy kouskům jako je zatraceně krátká sukně, přiléhavá trička a vršky s hlubokým výstřihem. Optimální délka šatů nebo sukně by měla být po kolena. Co se týče barev, držte se těch neutrálních. Černá, bílá, šedá, tmavě modrá nebo trocha pastelových barev nikdy neuškodí! Černobílý outfit bude vždy vypadat elegantně a sofistikovaně.Náš tip: Černá sukně s vysokým pasem + bílá košile + široký pásek + černé jehly jsou ideálním kompletem pro formální pohovor. Pokud nejste velkou fanynkou sukní, pak kalhoty s vysokým pasem budou vychytralou verzí tohoto outfitu!Doplňky jako odraz vaší osobnostiDoplňky jsou skvělý nástroj, kterým vyjádříte samu sebe. Zpříjemněte striktní komplet pěknými náušnicemi nebo náramkem! Opět si dejte pozor, abyste to nepřehnala. Vyhněte se robustním šperkům, abyste zbytečně nebudila nepříjemný dojem.Zná ji jako své botyDalší detail, který nesmíte opomenout je pár ladících bot. Extrémně vysoké podpatky jsou sice sexy, ale určitě nejsou pohodlné! Jednoduché černé lodičky a k nim sladěná kabelka vytvoří skvělý efekt.Náš tip: Vyberte si elegantní dámskou aktovku v jemné barvě. Bude nejen praktická, ale i roztomilá!

folder_openPřiřazené štítky

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Jaký pán, takový pes

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nejoblíbenějšími domácími mazlíčky jsou bezpochyby psi a kočky. I přesto, že možná ani jedno ze zvířat nevlastníte, chováte k nim větší sympatie. Ale chováme kočky a psy pouze proto, že jsou to roztomilá zvířata a můžeme s nimi trávit čas, nebo souvisí i s osobností člověka? Je dobré si pořídit domácího mazlíčka jenom podle toho, zda je pro nás oblíbenější?Psi a kočky – dvě různá zvířata s odlišnými vlastnostmi, které buď obdivujete, nebo se vám nezamlouvají. Psi jsou společenští, jsou to kamarádi člověka. Kdežto kočka je hrdé zvíře, které preferuje samostatnost. Lidé si však potrpí na věrnosti a lásce čtyřnohých kamarádů, ať už se jedná o kočku, nebo o psa. Milovníci koček vyzdvihují kočičí osobnost a její nezávislost, kdežto příznivci psů zase věrnost a přítulnost. Pořizujeme si tedy zvíře, které se nám podobá?Jelikož se soužitím lidí a jejich domácích mazlíčků začali zabývat vědci, vznikl nový vědní obor zvaný antrozoologie. Cílem tohoto oboru je zkoumat vztahy mezi člověkem a zvířetem. Dokonce průzkum, který byl v rámci tohoto oboru proveden, dokázal, že si člověk vybírá takové zvíře, které odpovídá jeho charakteru.Milovníci psů – racionální lidéMilovníci koček – kreativní neuroticiPokud svého mazlíčka opravdu tak milujete, jak říkáte, projeví se to i na péči. Majitelé milující své mazlíčky jim kupují drahé granule pro psy, které se vyznačují svou vysokou kvalitou. Na svém čtyřnohém příteli byste rozhodně šetřit neměli.Kdy si vybrat jinak?Každý ví, které zvíře je mu nejbližší. Ale ať už vaše sympatie jsou nakloněné k jakémukoliv zvířeti, je nezbytné myslet na jeho budoucnost. Pokud nemůžete kočce dát kvalitní zázemí, pak si pořiďte jiného mazlíčka, nebo jí to zázemí vytvořte.Jestliže trávíte v práci dvanáct hodin, pak není vhodné si pořizovat psa, se kterým by nikdo celý den nebyl. Pes totiž potřebuje společnost svého pána. Nestačí mu dát krmivo a říct, ať počká, než přijdete z práce. Takové jednání si pes určitě nezaslouží.

folder_openPřiřazené štítky

Práce snů? Jak je těžké ji najít?

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Už máte dost práce, která vás nebaví? Chtělo by to změnu? Máme pro vás pár rad a tipů od lidí, kterým se tato změna povedla.Jako první si uvědomte, co od své nové práce očekáváte. Chcete pracovat z domů? Mít pružnou pracovní dobu? Dělat přesčasy? Pokud toto zjištěno máte, neváhejte a zeptejte se osoby, která jí vykonává. Abyste si nepřipadali moc vtíravě, vystřihněte mu/jí poklonu za to jak tuto práci zvládá a po chvilce konverzace se nabídněte např. na zastoupení v případě, že bude za sebe někdy v budoucnu hledat náhradu. Ano, zní to trochu drze, ale může to i fungovat.Neváhejte také využít sociálních sítí. Všichni vaši přátele nebo známí, by měli vědět, že hledáte práci. Někteří z nich mohou znát ty pravé lidi. Každý nezaměstnaný se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že hledání práce není ani trochu snadné a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Ale pamatujte – trpělivost, růže přináší.Pokud jste čerstvě po škole, nevěšte hlavu. Plno zaměstnavatelů si chce své vlastní zaměstnance zaškolit samo – myslí si, že se jedná o lehčí způsob než o přeučení.Ve vašem okolí se může nacházet mnoho firem, které by pro vás mohly znamenat nový job. Máte zájem pracovat v některé z nich? Ujistěte se, zda v takové firmě nikoho neznáte. Pokud se vám podaří někoho poznat, sežeňte si kontakt na personalistu a nezávazně zašlete vaše CV – nejlépe i s motivačním dopisem, na kterém si dejte záležet.I kdyby vás chtěli jen na poloviční úvazek nebo brigádu, nesmutněte. Pracujte tak, jako byste neměli nikdy odejít a vyvarujte se chyb z předchozího zaměstnání. Může se stát, že si vás všimnou a dostanete řádnou pracovní nabídku.

folder_openPřiřazené štítky

Jak oznámit těhotenství

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Blahopřejeme! Jste těhotná. Ať už jste tu skvělou novinu zjistila včera nebo před měšícem, máme pro Vás několik tipů jak originálně a zábavným způsobem oznámit své těhotenství.TipyNěkteré ženy čekají s oznámením trochu déle dokud nepomine zvýšené riziko raného potratu. Pokud se vás to také týká, zvažte oznámení těhotenství po  uplynutí třech měsíců, kdy se míra potratů snižuje.Informujte všechny, pokud je to váš styl. Některé ženy oznámí tuto novinu rodině a přátelům minutu poté, co se ji samy dovědí. Mají pocit, že případný potrat budou lépe zvládat s psychickou podporou rodiny a přátel.Nejprve to řekněte partnerovi, až poté se rozhodněte, komu dalšímu o svém těhotenství řeknete. Chcete, aby to věděli kolegové v práci? A co třeba přátelé ze střední nebo z vysoké školy? Babička s dědou? Dobře si rozmyslete, komu a v jakém pořadí to sdělíte. Někteří lidé mohou být zklamáni, dozví-li se to později nebo od někoho jiného.PartneřiNezapomeňte, že dítě je i Vašeho partnera. Vzrůstá počet použití domácích těhotenských testů a Váš partner by mohl být u toho, držet Vás za ruku a společně s Vámi čekat na výsledek. Pokud to Váš manžel, přítel či partner ještě neví, vyvarujte se oznámení typu “Mimochodem, jsem těhotná”. Oznámení těhotenství je bezprostřední okamžik, jeden z těch, na který budete vzpomínat celý život! Pokud se jedná o nečekané – a možná i nežádoucí – těhotenství, dejte partnerovi čas, aby novinku vstřebal. První reakce ne vždy svědčí o skutečných pocitech.Oznamte své těhotenství tvůrčím způsobem. Pokud to nechcete na lidi jen tak vybalit, zvolte originální způsob, jak to říct těm, které máte ráda. Možná tak vytvoříte krásnou vzpomínku.Romantická večeřePřipravte romantickou večeři. Ikdyž Váš partner očekává jídlo o čtyřech chodech, naservírujte mu baby-jídla: malé žebírka, baby karotku, dětský jablečný džus v malé skleničce pro děti. Jako dezert můžete podat baby-keksy pro chroupání s prvními zoubky.Udělejte si filmový večer a vyberte filmy související s dětmi: Devět měsíců, Junior, Baby Boom atd. Napište tu skvělou novinku na kousek papíru a vložte jej do obalu od DVD  nebo VHS kazety. Pusťte první film, ne však ten s překvapením. Jakmile film skončí, zvedněte se s tím, že si odskočíte a poproste partnera, aby pustil další film. Samozřejmě ten, do kterého jste vložila zprávičku:-) Počkejte až si ji přečte a poté se vraťte s úsměvem a slovy “Ano miláčku, je to tak!”Počkejte na dovolenou a doslova “darujte” svému partnerovi tuto novinku. Kupte tričko s nápisem TAŤKA #1, dětský přívěšek na klíče, pohádkovou knížku, stejně jako další dětské drobnosti, vložte je do dárkové tašky zavázané stuhou a předejte svému partnerovi.Připravte partnerovi koupel a přidejte koupelovou pěnu. Napište sladký dopis oznamující Vaše těhotenství a vložte jej do dětské láhve. Láhev vložte do vany a skryjte v bublinkách.Jakmile si partner vleze do vany, něco ucítí, najde láhev a přečte si vzkaz.Zahrajte si Scrabble a snažte se vybírat pouze slova související s dětmi.Romantická sprchaDejte si společnou sprchu. Napište si na bříško “Mimčo na palubě” omyvatelným fixem a počkejte, až si toho všimneNechte upéct dort a na něj napsat “Blahopřejeme k Vašemu těhotenství”. Poté požádejte partnera, aby dort vyzvedl, protože máte moc práce. Jakmile se zeptá pro koho ten dort je, řekněte “Pro nás!  Budeme rodiče!”Pošlete zprávu oznamující tuto novinku, zvolené jméno a kopii ultrazvuku. Pochopitelně zálěží na tom, v jakém stádiu těhotenství se nacházíte. Nebo můžete s partnerem udělat společnou fotku, na které bude vidět Vaše bříško.Uspořádejte zahradní párty pro přátele. Jakmile budou všichni jíst, vstaňte a proneste přípitek. Řekněte, “Jen jsme Vám chtěli poděkovat, že jste přišli. To, že jsou tady všichni naši přátelé pro nás hodně znamená. A mimochodem, čekáme děťátko. Kdo si dá zákusek?” Všichni propuknou v smích, zeptejí se, zda to myslíte vážně a pak to spolu oslavíte.Nechejte v bytě pohozenou knihu s křestními jmény dětí.Sejděte se se všemi pod záminkou společné fotografie. Při první fotce řekněte “Řekněte sýýýr!” Při druhém pokusu pak “Všichni řekněte, Lucka je těhotná!” Rychle zmáčkněte spoušť – získáte tak skvělou fotku s překvapenými výrazy všech zúčastněných.Pokud se o svém těhotenství dozvíte v blízkosti partnerových narozenin, vyjděte si na večeři do romantické restaurace a nechte si ke stolu doručit narozeninové balónky, na kterých ovšem bude napsané “Blahopřejeme k děťátku!” nebo něco podobného. Váš partner bude očekávat, že na nich bude napsáno “Šťastné narozeniny!”, ale když si je prohlédne pozorně, bude překvapení na světě!RadyČím dříve těhotenství oznámíte, tím dříve můžete začít plánovat koupání miminka, výběr jména, nákup postýlky, kočárku, oblečení, výbavičky a hraček. Je mnoho věcí, které musíte zvládnout během devíti měsíců před narozením Vašeho potomka.Buďte nápaditá a zkuste vymyslet vlastní originální způsob oznámení těhotenství. Přizpůsobte si kterýkoli způsob oznámení jak chcete. Je to Vaše dítě a Vy si můžete u oznámení užít legrace kolik budete chtít!Pokud jste Vy a Váš partner netradiční dvojka, připravte se na to, že někteří lide reagují spíše negativně. Někteří lidé nejsou tak otevření, jak byste si přáli. To však neznamená, že byste to neměli pořádně oslavit!Dobře si rozmyslete pořadí, v jakém těhotenství oznámíte rodině a přátelům. Rodiče, sourozence a prarodiče mějte první na seznamu. Určitě nechcete, aby se to dověděli od někoho jiného. A věřte, že zprávy o nastávající mamince se šíří velmi rychle.UpozorněníPokud chcete s oznámením počkat, mějte na paměti, že zvracení, rostoucí bříško a častější návštěvy u lékaře mohou tajemství nechtěně vyzradit. Pokud se již těhotenství těžko skrývá, měla byste to oznámit nyní, dokud to ještě může být překvapení. Jinak můžete přijí o ten skvělý okamžik.Zvolte správné načasování. Vaše dobré zprávy mohou být pro jiného solí do rány. Potratila nedávno Vaše kamarádka? Buďte vnímavá k jejím pocitům. Představte si, jak byste se cítila na jejím místě.Nikdy neoznamujte těhotenství v hádce. Je to nevhodné a mohla byste se připravit o skvělou příležitost. Křik ve stylu “Jsem těhotná, takže už nikdy nebudeš chodit domů pozdě! A s kamarádama se rozluč!” bude nemilá vzpomínka pro vás oba. Mít dítě je dospělé rozhodnutí, tak se podle toho chovejte.Ještě jednou, první reakce nebývá vždy vyjádřením skutečných pocitů. Nebuďte dotčená, pokud se Vám bude zdát, že lidé nejsou mile překvapeni.Uvědomte si povahu svého partnera. Někteří si užijí výše popsané metody, jiní by však dali přednost vážnějšímu způsobu, jakým se dozví, že budou rodiči.Nechat své rodiče, sourozence či prarodiče dozvědět se o Vašem těhotenství od někoho jiného, je důvodem mnoha zraněných citů. Rodině to oznamte jako první. Rodiče a prarodiče se snadno mohou cítit nevýznamní, pokud se to nedozví jako první.

folder_openPřiřazené štítky

Zvládání vlastních emocí

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Management emocíEmoce jsou velmi diskutovaným tématem. Představa stále se smějících a šťastných lidí některé lidi dokonce odpuzuje a mají tendenci představy o dosažení takového stavu nazývat „sektářstvím“. Je třeba říct, že v určitém smyslu mají takoví lidé pravdu. Smát se tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, který se nás chystá rozsápat, není přirozené. V takové chvíli je naprosto normální, že člověk dostane strach.Takže v podstatě nejde o to, abychom byli trvale „vysmátí“, ale aby naše emoce odpovídaly dané situaci a abychom v nich nezůstávali chronicky. Mít strach z rozzuřeného tygra je přirozené. Ale mít strach celý život a téměř ze všeho už přirozené není. Jde o to, aby byl člověk schopen své emoce přirozeně měnit a z negativních emocí byl schopen se co nejdříve vzpamatovat. Někteří lidé někdy cítí nechtěné emoce (např. nepřátelství, nenávist, hněv nebo upadají do apatie). Manželka na manžela například vypustí svůj hněv a dá mu co proto. Vzápětí ji to sice velmi mrzí, ale „nemůže si pomoct“. Nebo člověk trpí depresí a neumí se z ní prostě „vykopat“. Ostatně kdyby to bylo tak jednoduché, celá planeta Země a náš život by vypadaly trochu jinak. V takovém případě je nejefektivnějším řešením terapie. Pomocí té se odstraní náboj z negativních zkušeností, které byly příčinou nechtěných negativních emocí a člověk je náhle schopen prožívat emoce takové, jaké odpovídají situaci a jeho vlastnímu úsudku. Chronická emoceChronická emoce je emoce, kterou má člověk trvale, bez ohledu na to, co se kolem něj děje. Taková emoce nemusí být vždy negativní emoce, ale také pozitivní. Člověk může mít chronickou emoci nadšení. Když použiji lehce absurdní příklad, může pak zůstat nadšený, i když mu volají, že mu zemřela babička. I tady je řešením terapie, která najde příčinu zafixování emoce a emoce uvolní.  Příčina  a dopad negativních emocíPokud se člověk větší část svého každodenního života nechází v negativních emocích, jako jsou strach, hněv, nepřátelství, důvodem je hodně negativních zkušeností. Když si vezmeme například ztráty parnterů, z první ztráty se člověk většinou zotaví realtivně rychle, z druhé už je to o něco horší a pokud jich má v životě za sebou nějaký počet, tak se mohou negativní emoce se ztrátami spojené stát součástí jeho každodenního života. Pokud taková situace nastane, člověku se v životě už nedaří tak dobře jako před tím. Člověk v negativních emocích má totiž tendenci na své okolí útočit (v případě hněvu, nenávisti) nebo se z okolí stahovat (jako je tomu v případě strachu, apatie, žalu). Takové chování mu samozřejmě nepomáhá ani v práci ani v osobním životě. Management emocíTedy i přesto, že naše emoce by neměly být v rozporu se skutečnými okolnostmi, ve kterých se nacházíme (jako je akutní nebezpečí, bezprostřední ztráta), za běžných okolností bychom měli opravdu být v pozitivních emocích nebo bychom měli být schopní se do nich brzy dostat. Je to i proto, že negativní emoce nám berou sílu a energii, v apatii se nám do ničeho nechce, v hněvu toho víc zkazíme, než vytvoříme, ve strachu máme tendenci se schovat někam do bezpečí. K tomu, abychom v životě něčeho dosáhli, abychom dokázali překonat těžké situace, motivovat tým, potřebujeme dokázat používat pozitivní emoce. Navíc, kdyby se všichni, kdo přijdou na místo autonehody, sesypali a upadli do žalu, apatie nebo deprese, zranění by zemřeli, protože by tam nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout pomoc. Člověk na tom může pracovat sám tak, že najde něco, z čeho může mít radost, co se mu líbí, podívá se na komedii, najde něco, čemu se může od srdce zasmát. Pustí se do nějaké činnosti, která ho těší a baví. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. I jednoduchá terapie může člověku pomoci emoce uvolnit, dostat se v emocích výš a hlavně je dostat pod vlastní kontrolu a používat je vědomě. 

folder_openPřiřazené štítky

Žiji ve světě snů... a to mi pomáhá přežít

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Některé z nás jsou úspěšné přirozeně - mají atraktivní  práci, která je navíc baví, skvělého partnera i rodinu a navíc jsou u všech oblíbené a každý večer mají plný. Jiné se neustále topí v depresích - práce je nebaví, navíc je mizerně placená, když náhodou narazí na chlapa, záhy se ukáže, že je ženatý či alkoholik, a o pravé přátele nezavadí. Tyto ženy pak často žijí dva životy, jeden ten nudný, šedý, nešťastný a pak ten druhý, „růžový“, který si vysní. V „růžovém“ světě jsou šedé kancelářské myšky manažerkami beroucími minimálně padesát tisíc měsíčně, s přesně padnoucími kostýmky, každotýdenní návštěvou kadeřníka a maséra, a hlavně s ideálním partnerem, který jim denně nosí čerstvé květiny, snídani až do postele a i po tříletém soužití jim pětkrát denně opakuje, jak je miluje.Byť všechny ženy už od počátku vědí, že se jim jejich „sny“ nevyplní a zpočátku hrají de facto jen hru na „kdyby“, později možná samy za dlouhých zimních večerů strávených o samotě před romantickými filmy uvěří, že se jejich představy změní ve skutečnost. Čím častěji se jim pak oddávají, tím věří intenzivněji a často se postupem času začnou stylizovat do role vysněné ženy. Uvažování takových žen může často zajít až do extrému, v práci si „odsedí“ osm hodin, kde se bez nutné konverzace s okolím téměř nekontaktují, aby pak po večerech spřádaly své růžové sny. Takové ženy tak začnou žít více fiktivním, než reálným životem, což je může přivést do průšvihu, protože se začnou uzavírat ještě více do sebe a šanci na seznámení či na pracovní postup si tak zazdí. Často se pak zhroutí, upadnou do alkoholové či jiné závislosti a ze života jim zbude opravdu jen sen.Ty pozitivnější se však do své vysněné role vžijí a pokud jim štěstí přeje, část svého vysněného světa promění v realitu. Šedá popelka si začne kupovat dražší a luxusní oblečení, změní účes a začne se pěkně líčit, párkrát navštíví psychologa, přečte si knížku o asertivitě, obejde pár pohovorů a vysněný život, byť trochu vzdálený tomu nalinkovaně růžovému, je realitou. Stačí jen trochu odvahy a chuti do změny. Tak se pěkně zasněte...

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz práci

Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Lara Stone

access_time29.květen 2019personRedakce

Lara si podmanila svět modelingu nejen svým šarmem, ale zaujala i svou charakteristickou mezerou mezi předními zuby, která se stala jejím vlastním znamením krásy. Nyní září ve spolupráci s L´Oréal Paris.Lara Stone má za sebou úspěšnou kariéru top modelky během které spolupracovala se značkami jako Prada, Louis Vuitton, Marc Jacobs, Lanvin nebo Fendi  a rychle se stala žádanou múzou návrhářů. Stala se také tváří exkluzivní kampaně pro značky Calvin Klein a několikrát se objevila také na titulní stránce módního časopisu Vogue.Co je pro ni krása…Při její práci se často hledí především na vnější krásu. Pro ni osobně je ale mnohem důležitější prý vnitřní krása, která prozařuje až na povrch.Co říká o svém posláníJako tvář kosmetických produktů (z řad make-upu, vlasové péče a barev na vlasy L´Oréal Paris) ženám po celém světě předává myšlenku  „Protože vy za to stojíte“. „Protože vy za to stojíte“ má mnoho významů pro ženy po celém světě. A mimo jiné má i vysoký emancipační charakter. Především v zemích, kde ani dnes bohužel nemají ženy stejná práva jako muži. I v době osobní finanční krize je dobré vědět, že stačí pouze jeden nános rtěnky, abyste se cítila lépe. To mě dokáže okamžitě nabít novou energií a já vím, že za to stojím, ať se děje cokoliv.“Co jí dodává a naopak bere síluNejvíc sebevědomá si připadá, když ví, že se ze sebe dává to nejlepší. Zároveň ji dokáže znejistit srovnávání, proto svoje úspěchy poměřuje pouze podle sebe a snaží se nebát se toho, co o ní říkají ostatní.

folder_openPřiřazené štítky

 Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Kateřina Kristelová

access_time29.květen 2019personRedakce

Kačka bezesporu patří mezi naše nejkrásnější moderátorky, ale také ženy s velkým Ž. Už jen proto, že se jí s lehkostí daří skloubit všechny aktivity – moderování, natáčení, vlastní projekt, péče o dceru Claudii – a přitom všem vypadat skvěle.Setkání s Kačkou proběhlo velmi rychle a to přímo v krátké pauze mezi focením. A i přestože se nám mohla věnovat jen chvilku, prozradila svoje beauty zlepšováky i třeba to, jaké prádlo má zrovna na sobě.Vše, co jsme zjistili o její kráseV práci ji často můžete vidět v rozvolněných vlnách, které dokonale podtrhují její jemný obličej. Ve dnech, kdy má volno si ale ráda zaplétá také nejrůznější copy. Nebojí se ani aplikací do vlasů v podobě mašlí, čelenek nebo šátků. Co se týče barvy, nepatří mezi velké experimentátorky. Už řadu let je věrná blond. Není žádným tajemstvím, že má své vlasy prodloužené a zahuštěné 120 prameny, které na jejích vlasech drží pomocí nenápadných keratinových spojů. Co vás ale určitě překvapí, je osoba, která jí vlasy prodlužuje. Je jí totiž Martina Gavriely. Sama Kačka přiznává, že k ní chová velký respekt.Je to rozhodně žena, která ví, co dělá a dělá to skvěle a pokud byste na to byly zvědavé, mrkněte na  Facebook Prodlužování vlasů Praha Martina Gavriely, kde se prý můžete i přímo objednat. Kačka o své vlasy pečuje kosmetickými přípravky italského výrobce Medavita, které jsou určené přímo pro regeneraci. A co o nich říká? „Přípravky této značky používám asi dva měsíce a zlepšení vidím markantní! Mám vlasy barvené, hodně suché a konečně začínají připomínat zdravou hřívu.“ Nejoblíbenějším přípravkem je sérum na vlasy, které je má rozzářit a vyživovat, což se i děje a nosím si ho proto v kabelce všude s sebou…“Vše, co jsme zjistili o její kondiciKačka má krásnou štíhlou postavu. Ale není to zadarmo. Nepatří k těm vyvoleným, které mohou od rána do večera jíst cukrkandl a nikde se to neprojeví. Není ale líná na sobě pořádně makat. Má upravený jídelníček a poprvé hodně důkladně. „Snažím se na sobě makat, protože v tomhle ohledu nemám nic zadarmo, trénuji dvakrát týdně s trenérem a každý den chodím běhat, jak hodím dceru do školky,“ říká. Kačka se také nikdy netajila tím, že si nechala zvětšit poprsí a tohoto kroku nelituje. Teď je konečně spokojená.Vše, co jsme zjistili o člověku, kterého milujeKačka patří mezi lidi velmi společenské. Má mnoho přátel, na které nedá dopustit a samozřejmě rodinu, která je jí velkou oporou. Top příčka v jejím srdci ale patří jen jedinému člověku – jsou mu čtyři a jmenuje se Claudinka a k tomu, co vás určitě zajímá nejvíce, říká: „Partnera nemám, užívám si single život, který jsem řadu let neznala a baví mě to.“Vše, co jsme zjistili o tom, co právě děláV ateliéru své dvorní fotografky Mii Mirrelli jsme Kačku zastihli v krásném ručně šitém prádle návrháře Jakuba Ponera, který tvoří pod brandem Made by Poner. Hned po focení pospíchala na natáčení dalšího dílu své stálé rubriky Lovestory pro TOP STAR magazín a hned potom pro Claudii do školky. Po večerech většinou moderuje nebo tvoří obsah svého blogu Mystic Lipstick (www.mysticlipstick.cz) no a když má volno, snaží se ho celé věnovat dceři.

folder_openPřiřazené štítky

Žena měsíce, která nás baví a inspiruje: Karlie Kloss

access_time29.květen 2019personRedakce

Objevili ji ve 14ti, ve 22ti se stala idolem… Karlie Kloss je prostě hvězdou světa módy. Elegantní chůze, neobyčejný půvab, vyzařující ženskost a přirozená inteligence – to jsou vlastnosti Karlie, které nutně vzbuzují velký obdiv.Karlie vládne přehlídkovým molům, je výbornou studentkou a zároveň hrdou Newyorčankou. Zosobňuje perfektní kombinaci mezi grácií a modernitou, inteligencí a tvrdou prací. Inspiruje ženy, aby naplno využívaly svůj potenciál.Co víme o jejích začátcíchJako malá se věnovala baletu, v roce 2008 si jí všimli v Teen Vogue a poté začala spolupracovat s předními světovými fotografy a návrháři, včetně Bruce Webera, Davida Simse nebo Marka Jacobse.Co řekla o partnerství se značkou L´Oréal „Vždy jsem věřila, že je důležité být spokojen sám se sebou. Člověk může dosáhnout čehokoli, stačí na tom skutečně pracovat a nevzdávat se. Přesně tento přístup pro mě reprezentuje značka L´Oréal Paris. I proto je mi velkou ctí být součástí inspirativního týmu jejích ambasadorek“.Co víme o tom, co dělá, když nestojí před objektivemKromě kariéry modelky je studentkou Harvardu a intenzivně se věnuje i podnikání, v roce 2012 dokonce založila vlastní značku Karlie´s Kookies, která podporuje celou řadu charitativních projektů.

folder_openPřiřazené štítky

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz práci

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Opruzené zadečky?! Nikdy více!

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Milé maminky, ať zvedne ruku ta, která se doposud nesetkala s opruzeným zadečkem. Určitě vás moc není, viďte? Opruzené zadečky, bohužel, patří k mateřství a my se musíme naučit, jak opruzeniny nejen zvládat, ale především jim předcházet. Milé maminky, pohodlně se usaďte a připravte se na užitečný příjem informací. :)Opruzeniny zná každá maminka a věřím, že si přesně pamatuje, jak se miminko cítilo, když se s nimi potýkalo. A každá maminka vám poví, že je lepší jim předcházet, než se s nimi přímo potýkat a poté se snažit podrážděnou kůži co nejdříve zklidnit.Opruzeniny, ačkoliv se zdá, že se jedná o banální podráždění kůže, není dobré podceňovat. Můžou vést k nepříjemným a velmi bolestivým infekčním zánětům. Opruzeniny vznikají dvojím možným způsobem podráždění kůže. První je mechanické poškození, které vzniká odíráním špatně padnoucí pleny, druhé pak je chemické, ke kterému dochází při dlouhodobém kontaktu s močí, stolicí nebo jinou chemickou látkou, např. špatnou volbou kosmetických přípravků apod.Pokud se tedy na zadečku vašeho dítěte objeví zarudlá kůže, přemýšlejte nejprve nad změnou plen. Moderní pleny sice udrží dětský zadeček v suchu, ale obsahují také chemické látky, které citlivá dětská pokožka nemusí dobře snášet. Také nevhodně zvolená velikost může způsobit opruzeniny. Pokud ani změna jednorázových plen nepomůže, zvolte tedy pleny látkové. Při praní však mějte na paměti, že látkové pleny by se měly několikrát vymáchat, aby na nich neulpěl žádný prací prášek. A nebo je můžete vyvařovat stejně jako to dělaly naše maminky pro nás.Další zásada, kterou by měly maminky dodržovat, je snaha o udržení suchého a čistého zadečku. Plenky byste měly, milé maminky, měnit dětem tak často, jak to jen jde. Pokud spatříte na zadečku lehce zarudlou kůži, okamžitě se mějte na pozoru. Při podráždění kůže se doporučuje omezit jakýkoliv kontakt s mýdlem, který může pokožku ještě více vysušit a podráždit. Dětský zadeček tak můžete omývat pouze teplou vodou a následně ho velice jemně osušit. Dopřávejte také dítěti čas bez plenky, aby byl jeho zadeček na “čerstvém vzduchu” a aby se po omytí důkladně vysušil.Teprve na skutečně suchý zadeček můžete aplikovat léčivou mast či krém. Skvělým krémem na opruzeniny je Sudocrem, který používá řada maminek a nedají na něj dopustit. Pokud se však opruzeniny začnou výrazně rozšiřovat, objeví se výrazné zrudnutí pokožky, puchýřky, hnisavé ranky, kůže začne mokvat nebo se objeví horečka, navštivte okamžitě lékaře. Právě tyto příznaky s sebou nese infekční onemocnění kůže, se kterým si už samy, milé maminky, doma neporadíte.Pokud se i u vašeho miminka z opruzenin stal infekční zánět, nejspíše jste si mohla všimnout, že vaše díte není veselé, při přebalování pláče ještě více než obvykle a může se objevit nechutenství. Všechny tyhle stavy jsou důsledkem velmi bolestivého onemocnění kůže.Své dítě před opruzeninami a možným následným zánětem kůže ochráníte pouze důkladnou péči a preventivním opatřením. A posuďte samy, milé maminky, znáte lepší pocit, než když se vaše dítě spokojeně na vás usmívá s holým zadečkem, protože se cítí opravdu dobře?

folder_openPřiřazené štítky

Řádění na sněhu netradičně

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Ikdyž u nás letos v nížinách moc sněhu není, tak máš-li chuť a čas, vydej se na hory za sněhem a legrací. Lyže můžeš vzít s sebou, ale zkus pro změnu něco jiného!Co takhle snowtubing? Po dráze sněhového tobogánu se můžeš řítit na speciální nafukovací duši třeba u farmy Zlatá podkova v Rokytnici nad Jizerou, U kačáka v Bedřichově, u hotelu Olympia ve Špindlerově mlýně, ve Vrchlabí a nyní i nově na Horních Mísečkách. Když pojedeš s partou, určitě si užijete. Za pět jízd zaplatíš 90 Kč, deset svezení stojí 150 Kč.Máš pocit, že na sáňky už jsi velká? Nenech se zmást, sáňky jsou právě „in“. Pokud se ti nechce drápat do kopce a pak hledat slušnou trasu, svěř se profesionálům: například ve Špindlerově mlýně tě označený autobus vyveze z centra na začátek dráhy, tam si půjčíš sáňky a s nimi budeš sjíždět čtyřkilometrovou upravenou cestou. V cíli pak sáňky zase vrátíš. Jsou jen pro jednoho dospělého, kámoška či přítel musí mít svoje. Cena včetně autobusu a půjčovného je 190 Kč. A úžasným zážitkem pak musí být noční jízda s osvětlenými sáňkami. V některých půjčovnách najdeš kromě sjezdovek a běžek i další lahůdky - jízda na skibobu není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát na první pohled, ale legrace se při ní dá užít opravdu hodně. A pokud tě už omrzely „obyčejné lyže“, zkus big foot - malé lyžičky, se kterými si pořádně vyzkoušíš, jakou práci dá udržet rovnováhu.Nádherný zážitek je také projížďka na koni, cena je od 250 Kč za hodinu jízdy zasněženou krajinou. Můžeš si jej dopřát například na Kněžické chalupě u Vrchlabí. Na farmě Strážné sedlo ve Strážném u Vrchlabí si kromě toho můžeš vyzkoušet i skijérink - projedeš se na lyžích tažená koněm…Mnoho zimních středisek nabízí vyjížďku na saních tažených koňských spřežením. Tento příjemný odpočinek si můžeš vychutnat třeba ve Špindlerově mlýně nebo v Harrachově, kde tě to bude stát 600 Kč za 20 minut. Chce to partu, která se podělí o cenu i zážitek.A pokud máš chuť naučit se třeba něco navíc, navštiv TV lyžařskou školu, která působí na Ještědu, Bedřichově či Špičáku v Jizerských horách. Vytvořili ji reprezentanti v akrobatickém lyžování a můžeš se tu naučit či zdokonalit jízdu na boulích, balet a skoky.

folder_openPřiřazené štítky