Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz pracovat

Osm bodů ke zdraví, kráse i pohodě, které by měla vyzkoušet každá žena

access_time27.květen 2019personRedakce

Nejsou složité, nestojí statisíce – jen trochu úsilí a touhy ve svém životě něco změnit a ochotu přijmout změny, které vás zavedou k vyšším hranicím poznání sebe samých.Chcete zjistit příčinu své nespokojenosti nebo se zbavit zdravotních problémů, které vás trápí už dlouho? Pak vyzkoušejte těchto 8 bodů – mohou vám totiž pomoct pochopit věci tak, jak skutečně jsou.Bod číslo jedna: Necpěte se lékyPrůkopník celostní medicíny Dr. Dahlke varuje před ničivým vlivem léků. Z průzkumů je dokázáno, že právě léky jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí. Navíc, v mnoha případech vám ani nepomohou. Mnohdy totiž jen potlačí lokální potíže jako je třeba bolest, ale z dlouhodobého hlediska nejsou žádným přínosem, protože nevyřeší problém samotný. Navíc léky jsou chemického původu a s množstvím chemie se tělo pak hůře vypořádává. Chemický nadbytek potom může rozhodit rovnováhu v těle a tím další nemoc třeba i přivodit.Bod číslo dvě: Pečujte o svou psychikuKaždá nemoc má svůj vzorec, který je tvořen naší minulostí, přítomností i budoucností, tím kde žijeme, vlivy, které na nás působí, naší spokojeností atd. A jelikož psychosomatická medicína vyzdvihuje hlavně to, že jakékoli onemocnění těla je zrcadlením duše, měli bychom si to uvědomit a o své blaho pečovat.Bod číslo tři: Přijměte svůj stínKaždá osobnost je tvořena světlem a stíny. Podle učení C.G. Junga je stínem naše podvědomí. Je to přesně ta část osobnosti, za kterou se stydíme a kterou bychom nechtěli být. Jenže i naše temná stránka k nám patří. Měli bychom ji přijmout a naučit se s ní pracovat, protože pouze tak jsme celiství.Bod číslo 4: MeditujteJestli vám něco pomůže osvobodit mysl od starostí, je to právě meditace, V pravém slova smyslu se jedná o stav, kdy je vaše hlava bez myšlenek – pouze ve vašem bytí. Pro začátek vám mohou pomoci vizualizace. Stačí, když zavřete oči a navodíte si myšlenky na příjemné události vašeho života – na poslední dovolenou, na narození dětí, na první moment, kdy jste poznali něco nebo někoho velmi zásadního ve vašem životě. Nepůjde vám to hned – budete roztěkaní, ale budete-li to stále zkoušet, naučíte se implementovat i představy a sny. Meditujte ze začátku ve stejnou dobu a na stejném místě, které je vám příjemné, a které je samozřejmě klidné.Bod číslo 5: Maso a mléko s mírouNespočet nejnovějších studií dokazuje, že maso a mléčné výrobky přispívají ke vzniku nemocí. Na tento seznam spadá především kardiovaskulární onemocnění, ale i mnoho dalších nemocí jako cukrovka, osteoporóza nebo autoimunitní onemocnění. Tato onemocnění jsou připisována podmínkám, ve kterých žijí zvířata, a které se podle Dahlkeho promítají do jejich masa nebo mléka. Svého farmáře proto pečlivě vybírejte, přesvědčte se, že zvířata malý volnost a s množstvím to také moc nepřehánějte.Bod číslo šest: Mějte signály nemocí jako na dlaniKaždá nemoc je čitelná a má své vysvětlení. Například obezita je jen vnější plnost a ne vnitřní naplnění. To také vysvětluje, proč jsou obézní lidé i často nespokojení se svým životem, nemají sebevědomí a nevěří si. Řešením je naučit se volit i jinou izolaci, než tukovou. Mnoho signálů a jejich význam včetně doporučení, jak mu předcházet opět můžete najít v knize Nemoc jako řeč duše či na zářijovém semináři Dr. Dahlkeho na stejné téma (vstupenky můžete zakoupit přes vstupenkov.cz)Bod číslo sedm: Pořiďte si audionahrávky, které léčíVe chvíli, kdy už dokážete dekódovat obraz své nemoci, můžete začít bojovat za své zdraví. Vedle stravy a meditace vám mohou pomoci také speciální audioprogramy. Jsou to malá imaginární sezení s psychoterapeutem ve formě vedené terapie na CD. Tato CD samozřejmě najdete i u Dahlkeho, ale i u jiných terapeutů zabývajících se psychosomatickými jevy.Bod číslo osm: Telefony nemějte u ucha celý denTvrdí se, že mobilní telefony vysílají do mozku škodlivé vlny. Tyto vlny mají za následek zánik buněk a přispívají ke vzniku nádorů. Prý mohou mobilní telefony dokonce za deset let denního používání zvýšit riziko rozvoje nádoru mozku až o 290 %.

folder_openPřiřazené štítky

Tablety na hubnutí. Víme, kdy fungují

access_time27.květen 2019personRedakce

O hubnoucích tabletách se toho napsalo už mnoho. V podstatě tady panuje jeden velký názor, že nefungují a že s nimi nezhubnete. Proč se ale tak dobře prodávají, když jim nikdo nevěří? Pátrali jsme. Řekněme si to na rovinu. Trh s doplňky stravy slibujícími úbytek váhy prostě prosperuje. Lidé trpící nadváhou nebo jednoduše lidé, kteří nejsou spokojeni se svou siluetou, sáhnou nejprve po práškách. A přes informační šum okolo o neúčinnosti, je užívají. O tom, že jejich účinky nejsou jen řeči do větru mluví fakt, že si je ti samí lidé kupují opakovaně. Chyba tedy není v jejich účincích, ale v našem přístupu.Žádné prášky nehubnou za vásCo zaručeně nefunguje je spolknout dvě tablety a zajíst je smažákem s tím, že čekáte, že zítra se postavíte na váhu o 3 kila lehčí. Doplňky stravy a léky na hubnutí obecně i ty, které předepisuje lékař, vám mají spíše podat pomocnou ruku. Smýšlejte tedy o nich jako o tom, že když uděláte 30 % práce sami, oni vytáhnou efekt na 40 %, když uděláte 60 %, oni vám pomohu k 80 %. Práce na vás samozřejmě znamená dobře jíst, snídat, 2x během dne svačit, večeřet a dopřávat si cukry, tuky, bílkoviny zhruba v poměru 55 %: 10 %: 35 %. Tato čísla se mohou mírně lišit cca o 5 % v závislosti na vašich pohybových aktivitách, zaměstnání, zkrátka s ohledem na váš energetický výdej.Jak doplňky stravy fungujíVětšina doplňků je založena na tom, že se buď vážou na funkce omezující chuť k jídlu, či zrychlují spalování tuků a většinou ještě obsahují vlákninu, která zasytí. To je docela dobrá kombinace proto, potřebujete-li shodit pár kilo. V kombinaci s odlehčeným jídelníčkem, ze kterého vyřadíte tučná masa, příliš sladké přílohy a budete je nahrazovat více zeleninou, budete dostatečně pít a zvyknete si na pravidelnost porcí, tzn. jíst po 3 až 4 hodinách, můžete zhubnout celkem rychle a pokud po dobrání platíčka zase nezačnete nekontrolovatelně futrovat vše, co vás napadne i poměrně s dlouhotrvajícím účinkem.Zkuste: Green Cofee Plus, Alli, Acai Berry, Ultra Slim, PipperinOrganismus musí být na hubnutí připravenýNa to se dost často zapomíná. Poikud se snažíte a ono to nejde, nebo to jde zoufale pomalu, je dost možné, že úbytku kilogramů brání špatná funkce organismu. Nejčastějšími problémy jsou pak zavodnění, překyselení nebo zanesení toxiny. I s tím vám pomohou některé doplňky stravy. Pomohou vám nastartovat správné metabolické procesy v těle a tělo vyčistí od odpadních látek. Odpad totiž zatěžuje orgány, jež se starají o látkovou výměnu a ten pak nedokáže správně a rychle pracovat.  I k doplňkům tohoto typu se musíte trochu snažit a to kombinací s odhlečenou detoxikační stravou. Co vás může překvapit je velmi rychlá ztráta kil. Pokud během týdne shodíte 4 kila, neděste se, je to normální. Znamená to, že jste konečně pustili zadržovanou vodu a nyní vám nic nebrání v dalším hubnutí – teď už tuků!Zkuste: Prodetox, Alo Vera, Jucca, Ostropestřec mariánskýPořiďte si dobrou váhu!Při jakémkoli hubnutí a užívání preparátů tohoto typu se jednou týdně vždy převažte na váze, která ukazuje hodnoty jako je tuk, svalová hmota a voda. Správně to je ve chvíli, kdy jde dolů voda a tuk. V žádném případě nesmíte tratit svalovou hmotu!Náš tip: Osobní váha Gallet, Euronics 549 Kč.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete být ve formě? Osvojte si ranní rituály.

access_time27.květen 2019personRedakce

Nehladovte. Už stejně  víte, že zhubnete maximálně tři kila, odvodníte se, ztratíte na svalové hmotě a výsledek nemá dlouhého trvání. Změňte přístup k vlastnímu tělu.Některé věci se rády opakují ze setrvačnosti. Některé proto, že to bez nich opravdu nejde. U hubnutí prostě musíte chtít změnit životní styl. Správná výživa a pět porcí ovoce a zeleniny denně je jediná správná cesta k získání a hlavně udržení skvělé postavy. Zeptali jsme se Martina Hrazdila, fitness trenéra a nutričního specialisty Relax, jak správně začít.Mějte rádi rána„Pro hubnutí je nejdůležitější pozitivní naladění a motivující rituály,“ říká Martin Hrazdil. „Svým klientům radím nařídit si budík o půl hodiny dříve a vstávání si více užít.“ Jak na to? Vstávejte pomalu – začněte jemným protahováním. Přehrajte si v hlavě alespoň jednu věc, na kterou se těšíte a nalaďte úsměv, díky kterému si užijete pocit štěstí. Ještě před sprchou jemně promasírujte obličej, vsaďte na sílu aromaterapie: citrusy povzbuzují, levandule a pačuli evokují pohodu.SnídejteKaždý den snídejte a dbejte na vyvážený poměr živin, snídaně by měla tvořit pětinu až čtvrtinu vaší denní energetické dávky. Na talíř si naservírujte kvalitní proteiny, komplexní sacharidy a kromě nezbytné kávy či čaje si dopřejte 200 ml sklenku 100% džusu Relax, která plnohodnotně nahradí jednu z pěti doporučených porcí ovoce a zeleniny denně. „Je prokázáno, že lidé, kteří nesnídají, se častěji uchylují k přejídání během dne a vyhledávají kaloričtější druhy pokrmů,“ radí nepodceňovat první denní jídlo Martin Hrazdil. Ovoce a zelenina 5x denně? Dejte si!Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá z dlouhodobého sledování kondice 50 tisíc amerických zdravotních sester. Ty, které denně konzumovaly alespoň 5 porcí ovoce a zeleniny, byly více fit, a to i ve vyšším věku. Jak toto doporučení převést do praxe? Porcí se rozumí takové množství, které se vejde do dlaně, pět porcí tedy zvládnete s trochou snahy snadno. „Ovoce a zelenina jsou ideální fitness pomocníci, neboť mají vyšší obsah vody a vlákniny a méně kalorií než jiné, méně zdravé svačinky.Dejte si mléko – jako když jste byli malí„Mléčný výrobek doporučuji k ovoci proto, že sníží jeho glykemický index, a cukr se tak do krve uvolňuje pozvolna. K obědu či večeři porci zeleniny uhradí zeleninová krémová polévka, míchaný salátek či příloha jako jsou zelené fazolky, špenát či hrášek.“Mějte nohy na zemi„Stanovte si reálné cíle. Sepište si plusy a mínusy vaší postavy, čím konkrétněji, tím lépe. Pokud si nebudete vědět rady s pozitivy, požádejte svého partnera nebo kamarádku. Pak se zamyslete, které z negativních bodů je reálné změnit. A začněte na nich pracovat, krok za krokem. Za každý pokrok se odměňujte – ať už masáží, návštěvou kadeřníka nebo lekcí jógy,“ radí Martin Hrazdil.

folder_openPřiřazené štítky

Dietní tajemství celebrit

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Mají celebrity skutečně ten nejlepší tajemný program na hubnutí narozdíl od nás?V loňském roce byl jedním z nejpopulárnějších hledaných výrazů na Google a Yahoo výraz Paris Hilton. Stručný přehled 500 nejlepších vyhledávání za loňský rok ukazuje také na jiné známé osobností, jako například Jenny McCarthy, Tara Reid, Shakira a Tyra Banks. Proč jsme tak fascinováni celebritami? Jedním z důvodů, proč se zajímáme o hvězdy je, jednoduše řečeno, že se zdá, že mají nějakou magickou schopnost zhubnout s nulovým úsilím.Existují tisíce, dokonce miliony lidí, kteří se snaží zjistit, jak celebrity dosáhly rychlého zhubnutí, když je to tak obtížné pro nás ostatní. Celebrity vypadají často tak dobře, že mnozí z nás se ptají, jestli celebrity nemají nějaký nejlepší tajemný recept na hubnutí, který zbytek světa nemá.Můžeme si téměř představit celebrity jako Hilary Duff, Mariah Carey a Jennifer Lopez jak se někde setkávají v tajném bunkru, připraveny podělit se mezi sebou o přísně tajný dietní plán nebo dietní produkt, který nezná nikdo jiný. Pouze prvotřídní osobnosti se mohou ucházet o členství v tomto soukromém klubu a dostat se tam je těžší než najít cheaty her pro nový Xbox 360.Celebrity mají některé výhody:I když pochybujeme, že hvězdy mají tajnou společnost, kde se učí o nejlepším dietním programu a mají k dispozici plán na hubnutí, je pravda, že celebrity mají některé výhody, které my ne, pokud jde o stravu a tělesnou hmotnosti. Například, hvězdy mají obvykle více času než my. časopis Life & Style nedávno uvedl, že Jessica Simpson vykonávála dvě hodiny denně, šest dní v týdnu připravu na její roli Daisy Duke. Málokdo z nás má tolik času.Celebrity mají také více peněz než my, což znamená, že si mohou dovolit každý výrobek na hubnutí i program na hubnutí, které je na trhu. Carmen Electra, Jenna Jameson, Pamela Anderson a další celebrity mají dostatečný příjem najmout si osobní trenéry a osobní kuchaře, což jim dává výraznou výhodu oproti nám.Mají celebrity i jiné tajné triky na odbourávání tuků, než že mají více času a peněz, které jim pomohou dosáhnout rychlého hubnutí? Musí mít! Podívejte se na Christinu Aguileru, Halle Berry nebo například Madonnu. Pokud nemají nějaké tajné dietní pilulky nebo pilulky na hubnutí, které používají, potom jak dosáhly těchto výsledků?Tajemství které celebrity používají pro rychlé hubnoutí:Tajemství snadného hubnutí, které celebrity před námi skrývají je, že žádné tajemstvím není! Jistě, celebrity mohou mít více peněz a času než my, ale jejich informace ohledně hubnutí jsou stejné, jako máme my. Kromě několika málo výjimek získali celebrity, které vypadají nejlépe, svůj vzhled zdravou dietní stravou a pravidelným cvičením. Je pravda, že některé hvězdy zkoušely spalovače tuku, leky na hubnutí, dietní náplasti nebo dokonce hubnutí s pomocí chirurgie, ale z větší části celebrity tvrdě pracovat na přirozeném hubnutí pomocí cvičení, stravy a výživy.Jennifer Aniston je skvělým příkladem toho, jak si celebrity drží zdravou váhu cvičením. "Shodil několik kilo a vytvarovala si postavu cvičením Budokon (bojové umění, jóga a meditace) a jógou třikrát týdně" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Lindsay Lohan "...opět posílila své křivky tím, že jí osobní trenér Justin Gelband vede třikrát týdně ve cvičení zahrnujícím volné činky, kardio, Pilates a sedy-lehy" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Dalším skvělým příkladem osobnosti která pomocí diety a cvičení dosáhla svého pěkného vzhledu je Jessica Alba, která jí několik malých, zdravých jídel denně. Také zajde pětkrát v týdnu do posilovny, dělá (mimo jiné) kruhový trénink.Mnoho dalších osobností, které prošly módní dietou, dietou pomocí prášků, pomocí pilulek na hubnutí na předpis, náplastí na hubnutí a všech dalších triků k dosažení rychlého zhubnutí, si místo toho vybraly rozumný plán na řízené snížení váhy, který klade důraz na nízkou kalorickou stravu a pravidelné cvičení.O Rebecce Romijn je známo, že cvičí každý den ve fitness klubu se svým snoubencem Jerry O'Connellem. Ben Affleck cvičení minimálně šestkrát v týdnu. Matthew Perry a George Clooney také nedávno zhubli pomocí cvičení zaměřeného na hubnutí.Další úspěchy v hubnutí můžete nalézt, když se podíváte na nové maminky - celebrity a jejich taktiky odstranit tuk na břiše. Heidi Klum nedávno řekla: "Byla jsem zpátky na své hmotnosti (před těhotenstvím) za šest týdnů" pomocí kombinace dvou věcí: 90 minut cvičení čtyři dny v týdnu a jídlo s vysokým obsahem proteinů místo koktejlů (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Denise Richardsová našla po porodu pomoc s hubnutím v tom, že potřebuje hodinu cvičení denně a omezení kalorií na 1500 denně. Po narození dítěte přešla Britney Spears na dietní zdravé hubnutí, kterým nahradila "své obvyklé smažené pokrmy zdravější nízkokalorickou listovou zeleninou" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Jak můžeme kopírovat systém hubnutí celebrit?:Naposledy, když jsme to kontrolovali, Pamela Anderson dosud nedala svůj tajný plán na hubnutí nejvyšší nabídce na ebay. Pěkné na tom je, že nemusí! Už známe tajemství zdravého hubnutí celebrit: nejlepší způsob jak dosáhnout naší ideální hmotnost je pravidelným cvičením, stravou a výživou.My pravděpodobně nikdy nebudeme mít tolik času a peněz jako mají mnohé z hvězd, a proto naše cesta k celkovému zdraví a kondici může trvat déle. Ale to je v pořádku. Je to v pořádku, protože teď už víme, že opravdu neexistují žádným tajné informace o hubnutí. My známe nejlepší program hubnutí pro nás, a tím je úprava stravy a cvičení.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz pracovat

Makeup podle celebrit: Jen jeden odstín nestačí – konturujte!

access_time27.květen 2019personRedakce

Ptáte se na tajemství dokonalé pleti JLo, Evy Longoria, Beyoncé nebo Kim Kardashian? Tkví v konturování, používání rozjasňovače a dokonalé přípravě pleti před samotným líčením.Spousta žen podceňuje 2 zásadní věci – péči o pleť a barvu makeupu. Finální efekt pak často není moc přirozený. Vše ještě umocňuje zvyk všechno zamaskovávat tunou korektoru a fixovat půl kelímkem pudru. Líčidel přitom nemusí být moc. Stačí postavit tvář na pevné základy.Pevné základy aneb Co byste neměla podcenitPamatujte, že pleť vypadá pod makeupem hezky, jen když je dokonale hydratovaná. Jinak vám bude makeup ulpívat v mimických vráskách, v očním záhybu, záhybu koutků – zkrátka všude, kde bude mít jen trochu vůli. Proto vždy používejte hydratační krém a neobávejte se množství. Hydratační krémy mají většinou lehkou konzistenci, rychle a dobře se vsakují a pleť nemastí. Pak vyberte správný odstín makeupu a také typ, který bude korespondovat s typem vaší pleti (smíšená, mastná, suchá, aknózní). Každá si totiž žádá jiné zacházení. Pořiďte si také bázi pod makeup, která pleť sjednotí a vyhladí. Co se týče samotného makeupu, volte spíše lehká fluida, která se lépe zapracovávají do pleti. Pořiďte si dva odstíny nejlépe od stejné značky – jeden, který bude v barvě vaší pleti (ne světlejší, ne tmavší, ne více do oranžova) a druhý o dva odstíny tmavší na konturování. Také si pořiďte profi štětec, se kterým budete pracovat. Musí být přímo určen na makeup. má specifické štětiny uspořádané často do kruhu.Obličej je ve 3D – ne plochý!To, jak obličej upravit, abyste potlačila místa, která mají zůstat potlačena a zvýraznila ta, která si to zaslouží, vám nejlépe ukáže instruktážní video. Důvod je jednoduchý. Musíte vypadat skvěle z každého úhlu.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz pracovat

Chcete koupit oblečení na internetu? Poradíme jak na to

access_time20.duben 2020personRedakce

Potřebujete si koupit oblečení a nechce se vám běhat po obchodech, kde mají většinou jen velmi omezenou nabídku zboží? Pak musíte využít internet, který vám sice ušetří běhání po obchodech, ale i tak vám přidělá pár vrásek na obličeji.Nakupujeme oblečení on-lineStejně jako kamenné obchody mají limitované nabídku oblečení, tak i ty internetové mají často jen pár kousků zboží a i těch pár kousků není zpravidla ve velikosti, která by vás zajímala. Navíc má většina e-shopů pouze primitivní filtrování, které je značně neohrabané a často doslova nepoužitelné.Naštěstí, pokud nechcete prolézat stovky stránek a často koukat na stále stejné kusy oblečení, lze použít agregátory zboží nebo aukční server, jenž vám výrazně usnadní vyhledávání. Z agregátorů lze použít Zboží.cz nebo Heuréku.cz, které sice mají ještě na čem pracovat, ale i tak vám jsou schopny nabídnout pokročilé filtrování a vyhledávání ve stovkách e-shopů najednou.Využít také můžete Googlu, v kterém na stránce s výsledky hledání stačí kliknout v menu na nákupy, čímž dojde k zobrazení agregované nabídky zboží podobné jako u zmíněných českých vyhledávačů zboží. Dále, můžete efektivně vyhledávat oblečení na Aukru, na kterém není jen bazarové zboží, ale i nové nepoužité, které je součástí Aukro Shopů. No a protože Aukro má poměrně pokročilé vyhledávání, snadno tak najdete to co hledáte.Pokud vám angličtina není cizí a nebojíte se nakupovat v zahraničí, pak můžete využívat eBay.com, který je v mnohém podobný Aukru. Nechcete-li při dodání objednávky platit clo, zapněte si filtrování obchodů pouze z EU. Na druhou stranu, v Číně se dá koupit oblečení levněji. Pozor však na to, že reklamace budou komplikované. V rámci EU se výměna zboží dá ještě poměrně dobře zajistit, ale dohadovat něco s Čínou je docela boj s větrnými mlýny.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz pracovat

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz pracovat

Jak koupit notebook

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Notebooky se pomalu ale jistě stali součástí našeho života. Práce s ním je pro mnoho lidí totiž mnohem pohodlnější než s klasickým stolním počítačem. Všechny potřebné informace máte vždy po ruce, tedy i tehdy, pokud musíte opustit domov. Než si notebook zakoupíte, byste měli pořádně pouvažovat nad tím, na jaký účel ho plánujete využívat av závislosti od toho byste měli zohlednit jeho parametry. Náš dnešní článek bude tedy o tom, jak koupit notebook a jak si vybrat ten správný.V dnešní době je důležité zmínit i jeden nezanedbatelný fakt, který často přímo ovlivňuje výběr notebooku. Jde o cenu, kterou se všichni výrobci snaží neustále snižovat na co možná nejnižší úroveň. Při jiné spotřební elektronice nemusí být orientace na cenu až tak velkým problémem, avšak v případě notebooků by právě cena neměla být určujícím kritériem. Hlavním kritériem u notebooků by měla být v první řadě značka. Na značku se orientují náročnější zákazníci, kteří kromě toho, co se nachází uvnitř notebooku, řeší i to, jaká je kvalita zpracování modelu.Mnoho výrobců si totiž dá záležet i na tom, do jakého šasi samotný počítač osadí. Zatímco někteří používají klasické levné plastové tělo, jiní se přiklánějí k robustnějšímu kovovému, které toho samozřejmě vydrží mnohem více a nemusíte se bát, že už po pár měsících váš notebook skončí v servisu. Kvalita zpracování totiž přímo podmiňuje jeho životnost, kazivost, kvalitu jednotlivých použitých komponentů a podobně. Nechte si proto u odborného prodejce poradit. Nejvhodnějším řešením je najít jakýsi kompromis mezi špičkově vybaveným počítačem a vysokou kvalitou zpracování. Průměrnému uživateli, který si však trochu potrpí na kvalitu, proto určitě doporučujeme zvolit si zlatou střední cestu. Tou je sice ne špičkově, ale poměrně slušně vybavený notebook, avšak v kvalitním provedení.Možná si to mnoho uživatelů ani neuvědomuje, ale zpracování má vliv na spoustu věcí. Notebook v kvalitním provedení se nebude příliš zahřívat, a tedy bude mít účinně vyřešeny chlazení, na druhé straně však nebude vůbec hlučný jako jeho konkurent v levnějším provedení. Kvalitu notebooku je možné odhalit například i při nabízené záruce. Kvalitní notebook má totiž obvykle záruku tříletou, zatímco méně kvalitní modely se spokojí se záruční lhůtou. Je to dáno i tím, že low - endové modely jsou poruchovejšie a výrobce si nedovolí dát na ně prodlouženou záruku. Při koupi notebooku pouze velmi malé procento uživatelů zohledňuje další, neméně důležité kritérium, kterým je displej. Možná si to člověk tak neuvědomuje, ale displej je jednou z nejdůležitějších součástí každého notebooku. Výjimkou jsou případy, kdy potřebujete využívat řekněme větší externí monitor ao kvalitu toho vestavěného se tedy nemusíte vůbec starat. Dnes jsou pro sledování videa ve vysokém rozlišení běžnou součástí notebooků monitory s vysokým rozlišením. Kdysi běžné rozlišení, tedy 1280x768 se už pomalu ale jistě stává minulostí. Stejně třeba hledět i na to, zda je displej lesklý nebo matný. V módě totiž už nejsou ani zmíněné lesklé displeje, protože při dopadu slunečního či jiného světla na ně se výrazně omezuje možnost jejich sledování, co naopak vůbec nehrozí při displejích matných.Dále byste neměli zapomínat ani na výdrž baterie. Pokud totiž potřebujete s notebookem pracovat především v terénu, měli byste si koupit notebook s tím, že si standardní baterii necháte vyměnit za silnější. Velmi podobné je to iv případě portů notebooku, tedy možností jeho propojení s externími zařízeními. Pokud dopředu víte, že budete mít k němu připojeno více zařízení, nekupujte notebook, který disponuje méně než třemi USB porty. Pokud si někdy chcete zpříjemnit svůj čas hraním hry, dejte si pozor na grafickou kartu. Zbytečně totiž koupíte stroj s velkou operační pamětí a rychlým procesorem, pokud jim nedokáže sekundovat grafika.Pozor i na klávesnici. Nové stylové notebooky sice vypadají velmi dobře, avšak nemusí se vždy na nich psát tak, jak byste si představovali. Dbejte i na rozložení klávesnice. Pokud bude totiž jiné, na jaké jste zvyklí, nebude možné ho změnit tak, jako při stolním počítači, kde stačí jednoduše koupit novou klávesnici. Pokud se tedy budete držet zmíněných rad a vše si před koupí notebooku pořádně zvážíte, vyhnete se nepříjemnostem, které vám v konečném důsledku vaši práci zkomplikují.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz pracovat

Malý notebook, malé potěšení

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Známé rčení o tom, že co je malé, to je milé, platí u notebooků dvojnásob. Dokonce by se dalo doplnit: „Co je malé, to je lehčí a skladnější“. Rozlučte se s dobou, kdy jste vláčeli obrovské pěti-kilogramové laptopy celý den sem a tam a večer vám odpadalo rameno. Představíme vám tajného kandidáta na nejoblíbenější dámský mini notebook poradíme vám, jak si vybrat notebook na míru pro vás. Dámský vs. pánský notebookZatímco muži se při koupi nového počítače zaměřují na parametry a cenu, pramálo je zajímá, že jejich laptop vypadá jako pancéřovaný tank. Ženy v poslední době dají hodně na velikost, váhu a barvu. Hledají takový notebook, který pro ně bude vhodným doplňkem – malý, lehký a v neposlední řadě elegantní. Někdy se ale i designéři utnou a světlo světa spatří notebook ve tvaru velké pudřenky, jakým je Tulip. Barva a nejrůznější grafické efekty na víku notebooku jsou často důležité parametry pro ženy. Nekorunovaným šampiónem dámských mini notebooků se stal MSI PR200PX, který je na trhu k dostání hned v několik barvách. Růžová samozřejmě nesmí chybět. Necelé dva kilogramy vážící krasavec se může pochlubit rozměry 303 × 231 × 30 mm a výdrží čtyři hodiny bez napájení. Bez problémů se podíváte na dlouhý film. Integrovaná webová kamera je samozřejmostí a vychytávkou je čtečka otisků prstů. Doplňky v barvě notebooku, jako je brašna nebo USB myš není třeba příliš rozebírat. Za tohoto krasavce budete muset vytáhnout z peněženky necelých 21 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že výrobci notebooků pokořili hranici deseti tisíc korun za přístroj, jistě se budeme moct v dohledné době těšit na příznivější cenu i tohoto laptopu. Pro a proti miniJednoznačnými „pro“ jsou lehkost, skladnost a možnost vytáhnout laptop kdekoli a pracovat v terénu, aniž byste obtěžovali okolí tím, že zabíráte půl stolu. Mini notebook by podle znalců měl sloužit jako doplněk stolnímu, nebo minimálně rozměrově většímu počítači. Zírání celé dny do mini displeje a psaní na pidi klávesnici se negativně podepíše nejen na vašem zraku, ale i zádech. Nevýhodou menších strojů je nutnost směstnat co nejvíce tlačítek a funkcí na co nejmenší prostor. Občas se proto můžete rozčilovat nad ne úplně logickým umístěním otvorů pro sluchátka na přední straně. Jak správně vybrat (mini)notebook?Jestli patříte k uživatelům notebooku, které pouhá barva přístroje neuspokojí, a váháte, jak ten nejlepší laptop zvolit, nabízíme několik typů, jak postupovat. Notebook je třeba vybírat podle vašich požadavků, proto mějte jasno v tom, na co jej budete potřebovat a používat – přehrávání filmů, surfování po Internetu, hraní her, psaní a ukládání dokumentů nebo vše dohromady?Na škodu nebývá projít si reference uživatelů různých značek. Oni sami zmiňují výhody a nevýhody toho kterého notebooku, jež vám usnadní rozhodování.Ujistěte se také v tom, že ne/budete notebook denně přenášet z místa na místo – tím máte vyřešenu otázku, jestli zvolíte menší nebo vetší displej. Na paměti je dobré mít nepřímou úměru: čím větší displej, tím nižší výkon laptopu bez nabíječky. Velikost pevného disku nepodceňujte a nespoléhejte na to, že váš notebook nikdy „neklekne“. Zálohujte si veškeré dokumenty i přesto, že váš prodejce tvrdil, že je laptop odolný vůči všemu.  Výdrž baterie je podstatné kritérium, nejlevnější baterie vydrží třeba jen 2 hodiny, proto se vám vyplatí, budete-li čas od času pracovat v terénu přikoupit šesti článkovou 56 WHr baterii, která vám prodlouží práci na laptopu až o dvě hodiny. 

folder_openPřiřazené štítky

Canisterapie, když tlapky pomáhají

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Hipoterapie – tedy léčba, při které pomáhají koně, je poměrně známá. Věděli jste, že pomáhat léčit umí také psi? Je to tak, speciální terapie se jmenuje canisterapie. Jak všechno probíhá?CanisterapieToto pojmenování vzniklo v Česku (vzniklo z latinského Canis – pes), je to metoda pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby.  Jde tu o léčebný kontakt mezi psem a člověkem. Pes vyvolává v lidech dobrou náladu už svou přítomností, kde všude může pomoci? Pes představuje rozptýlení např. pro lidi v domovech důchodců nebo děti v dětských domovech. V ústavech pro mentálně či fyzicky postižené je pes součástí rehabilitace. Canisterapie může mít jak indivudiální tak kolektivní formu, pracovat se dá téměř se všemi druhy plemen.Účinky metodyJaké jsou účinky této zajímavé metody? Má velký vliv na psychologickou stránku člověka. Účinky jsou dvojí, jednak psychosociální, jednak fyziorehabilitační.  Canisterapie může pomoci aktivovat myšlení, paměť a komunikaci, dále také zlepšit motoriku. Známá je technika tzv. polohování. Jde o to, že speciálně trénovaného psa přibližujeme (v podstatě přikládáme) k odhaleným částem klientova těla – jde o to, aby byla tato místa prohřátá, případně, aby si je člověk uvědomil. Dochází jednak k prohřátí, jednak je důležitá i blízkost živého tvora.  Tato technika se osvědčila hlavně u lidí, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem. Metoda existuje už dlouho, zmínky o ní jsou už z padesátých let minulého století. Ten, kdo se této metodě věnuje, je označen jako canisterapeut, těch skutečných je opravdu málo. Je to totiž velmi složité povolání, vyžaduje mnoho zkušeností. Každý, kdo chce být canisterapeutem, musí splnit všechny podmínky a zkoušky na tzv. casisasistenta (tedy jakýsi nižší stupeň na cestě k tomu být canisterapeut). Musí mít také dlouhodobou praxi – jde asi o 220 hodin teorie a 40 hodin praxe.  Mentor je pak v této hierarchii člověk, který má dlouhalotou praxi jako canisasistent nebo canisterapeut, a který zaučuje nováčky.Příběhy z praxeJeden z canisteraupetických týmů pravidelně navštěvuje integrovanou základní školu v Rokycanech se zlatým retrívrem Vikim. Canisterapie je součástí výuky. Ta je zaměřena na vytváření pozitivních vztahů mezi dětmi a zvířaty, na rozvoj citového vnímání (např. hlazení psa), dále také na komunikaci, pomáhá však i v dalších oblastech. Canisterapie pomáhá třeba také v Hospici svatého Lazara. Za lidmi, kteří kvůli nemoci nemohou opustit lůžko, tu přijde zvířecí kamarád. Tomu je jedno jak vypadáte, zda jste nemocní – je tu pro vás. Pacienti mají z malého návštěvníka, který je zahrnuje láskou a ochotně se pomazlí, velkou radost.Pomocné tlapkyV souvislosti s canisterapií vznikla obecně prospěšná společnost  Pomocné tlapky. Založena byla v únoru 2011 a jejím základním cílem je chov, převýchova a výcvik asistenčních psů. Vycvičení psi pak putují tělesně postiženým, těm, kteří jsou zcela nebo částečně upoutáni na invalidní vozík, jsou nevidomí, také pacientům se záchvatovým onemocněním. Kromě toho také pomáhají cvičit psy pro zmiňovanou canisterapii.

folder_openPřiřazené štítky

Práce versus zaměstnání

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Před nějakou dobou mě pobavil jeden mladý pán, který mi opravoval počítač. Povídali jsme si chvilku o jeho firmě a kromě jiného prohlásil: „Je hodně lidí, kteří hledají zaměstnání, ale málo těch, kteří hledají práci.“ Musím uznat, že to bylo dost výstižně popsáno. V čem je rozdíl? Pokud je to pro vás příliš zjevné a jasné, tak tento odstavec přeskočte. Odpověď je vskutku jednoduchá: ti, co hledají práci, chtějí skutečně pracovat, na něčem se podílet, něco tvořit a jsou ochotni nést nějakou zodpovědnost. Ti, co hledají zaměstnání, jsou ti, kteří chtějí docházet někam, kde dostanou plat. Zpravidla nejsou příliš iniciativní, jejich ochota tvořit bývá nízká, stejně jako jejich ochota nést zodpovědnost. Výběr zaměstnanců Je nepřeberné množství agentur a firem, které se touto problematikou zabývají. Pro některé vedoucí pracovníky a majitele firem se výběr nových zaměstnanců stává noční můrou. Jak ty správné lidi opravdu poznat? Je mnoho kritérií, která lze při výběru lidí použít. Patří mezi ně určitě ověření doporučení z minulého zaměstnání, někomu funguje velmi dobře intuice – prostě z toho člověka má nějaký pocit. Existují různé testy, které vám řeknou, jaké jsou předpoklady, zda ten daný člověk bude, nebo nebude dobrý pracovník. Jedním z hledisek při výběru zaměstnanců jsou také přirozené vlastnosti člověka a to, na jaký post ho vybíráme.Člověk, který má tendenci se rýpat v detailech a neunikne mu ani nejmenší nesrovnalost, pravděpodobně bude příšerným obchodníkem, ale může být vynikajícím účetním nebo jiným administrativním pracovníkem. Nikdo nejsme dokonalý a nejsme všichni stejní. I člověk, který se svým způsobem obává lidí, může dělat dobře činnost, která nevyžaduje velký kontakt s lidmi, ale pro týmovou práci bychom ho nevybrali. Jako člověk, který se zabývá výběrem personálu, musíme tudíž také mít jasno v tom, jaké lidi opravdu chceme a hledáme. Jen „hledáme obchodníka“ nestačí. Jak vypadá náš „ideální obchodník“?   Dalším faktorem je ochota.Je člověk ochotný dělat, co se od něj očekává? Má na věci vlastní hledisko a názor? Vykoná do puntíku každý příkaz, který dostane, aniž se kdy na něco ptá nebo něco komunikuje? Co je lepší? Na první pohled se může zdát, že ti, kteří prostě dělají, co se jim řekne, jsou naprosto bezproblémoví a tudíž ti nejlepší. Ale často je pravdou opak. Nejlepší práci nakonec udělá ten, kdo se ptá, má i svůj názor a svou hlavu, občas se má tendenci pohádat. Není podstatné, jestli se člověk občas rozčiluje a chce si prosadit své hledisko. Podstatné je, jestli práci nakonec udělá. To, co v tomto smyslu rozlišuje dobrého a špatného pracovníka, je ochota. Jen ti, kteří vysvětlují, proč věci udělat nejdou, jsou pro firmu skutečným problémem. A to bez ohledu na to, jak logicky a vědecky a rozumně jejich vysvětlování zní. Samozřejmě vždy platí zdravý rozum. Pokud má vedení firmy nereálné požadavky typu: „Přeneste horu XY z bodu A do bodu B,“ je to problematické vedení. Úkoly musí být realizovatelné. Mohou být velmi náročné, ale musí být realizovatelné. Například příkaz: „Absolvujte 150 hodinových schůzek s klienty za týden“ udělený jednomu člověku je nesmysl, protože týden má jen 168 hodin.  

folder_openPřiřazené štítky

Já, nejdůležitější člověk...

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

„S kým prožívám největší část života?“ Samozřejmě že se sebou, a to dokonce celý život, od počátku do konce. Jednoduchá odpověď na jednoduchou otázku. Proč na to ale tak často zapomínáme? „On“ jako nejdůležitější člověkKdyž se rozejdeme s partnerem, velmi často prožíváme pekelné doby. Litujeme ztráty, chybí nám společné probouzení, honí se nám hlavou tisíce tragických myšlenek. O koho tu ale ve skutečnosti jde? „O něj“, zdá se v první chvíli. Není ale on spíše jen důvodem, proč jsme byly šťastné? V podstatě v životě nejde o důvody, ale o výsledek, o to, co z toho máme. Zní to jako nechutný kalkul, ale ve finále je tomu opravdu tak. Jedna věc je, že nás bývalý může být opravdu výjimečná osobnost. Můžeme mu přát to nejlepší na světě i po rozchodu. Pořád nás ale raní to, že „my“ o něj přicházíme. Na jednu stranu to zní bezcitně. „On“ jako pouhý důvod naší spokojenosti. Pro nás to ale může být v mnoha chvílích velmi povzbuzující fakt. Znamená to totiž, že jde o naši spokojenost obecně a že „on“ v tom nehraje tak zásadní roli. Po mnohaletém vztahu je nemožné k rozchodu hned přistupovat tímto způsobem. Důležité ale je, že zásadní je pouze spokojenost a že s jistotou budeme zase šťastné. Protože „já“ je ten člověk, o kterého ve skutečnosti jde.     Éra egoistek Na sebe bychom měly myslet i jiných okamžicích. Často děláme běžné věci, které se ale někomu jinému nelíbí. Třeba si rozhodneme o svém volném čase nebo o tom, že chceme více pracovat či studovat. Někdy můžeme na základě toho získat přívlastek „egoistická“, obzvlášť pokud se to někoho dotkne. Také se může stát, že někomu řekneme „ne“ a dodatečně uvažujeme, jestli jsme přeci jen nemyslely až příliš na sebe.V každém okamžiku je nejdůležitější, v jakém vztahu je „já“ a okolní svět. Nikdy bychom neměly stavět naše „já“ do středu veškerého dění. Většinou to ale ani nechceme. Nechceme se stát středem vesmíru. Pro nás je nejzásadnější, aby to „já“ bylo středem našeho života. Je to věc naprosto přirozená, žádoucí, bohužel často opomíjená. A také čím dál častěji zazlívaná. Pokud se rozhodneme, že se začneme více věnovat sobě samotné, může se stát, že to okolí přijme méně či více negativně. Stáváme se pro egoistickými sólistkami. Nemáme ale právo ovládat samy náš vlastní život? Toto právo bychom si neměly nechat odepřít. Ke každému právu ale náleží také nějaká povinnost. Tou povinností je stále myslet na to, že středem našeho života jsme my samotné, že jsme za něj zodpovědné, a také se k sobě dle toho náležitě chovat. 

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz pracovat

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Plačící žena = nejistý chlap. Plačící žena a nejistý chlap = výsledky

access_time29.květen 2019personRedakce

Neznáme muže, který by se dokázal vypořádat s ženským brekotem. Chlapi prostě neví, co dělat. A platí tu přímá úměra – čím víc žena pláče, tím víc je muž „bez sebe“.  No a nám se to občas náramně hodí…Ohledně ženského pláče existuje pár faktů – vědecky dokázaných (očividně i vědci mají doma ženy, s jejichž krokodýlími slzami si nedokážou poradit). Tak například ženy pláčou asi 65 x do roka a jeden pláč trvá průměrně 5 až 6 minut. A co se děje s organismem při pláči? Zároveň se slzami se začnou vylučovat látky, které otupují bolest a také hormon prolaktin, který ulevuje napětí.Haló, tady jsem. Všímej si mě!Stres a bezmoc jsou nejčastější důvody, proč ženy pláčou. Opravdu pláčou. Většinou potichu a tak, aby je nikdo neviděl. Vedle toho existuje pláč, který vědci nevyzkoumali, ale znají ho všechny ženy – pláč, který si klade za cíl něčeho dosáhnout. Vzhledem k tomu, že každá žena má aspoň minimální herecké předpoklady, není pro nás tak obtížné se rozplakat účelově. A tak scény „Málo si mě všímáš a ty už mě nemiluješ“ nebo „Nikam neodcházej“, popřípadě pláč typu „Chováš se ke mně, jak kdybych nebyla“ nabírají daleko zajímavější rozměr. Dá se na nich totiž skvěle profitovat.Lehká matematikaŽenský pláč představuje pro každého muže nepříjemnost. Rozčiluje je utěšovat vzlykající ženu, rozčiluje je pohled na umatlané oči a vůbec rozčiluje je ta nepohoda, kterou pláč rozsévá kolem sebe a co je rozčiluje úplně ze všeho nejvíc je ten pocit, že s tím absolutně neumí pracovat. Neví, co mají dělat. Chvíli zkouší pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo prostě dělat, že tam nejsou. Pro ženu symbol celkem lehce čitelný – trochu víc přidat. Silnější pláč = silnější bezmoc. Jeho! No a ta většinou vrcholí objetím, vyčítáním, brnkáním na city s implementací všech ženských zbraní a končí sexem na usmířenou a s bonusem v podobě: „Když zůstanu, přestaneš už brečet?“, „Vždyť já tě mám rád a všímám si tě,“ + omluvné „jen toho mám teď dost“ nebo „Zítra ti všechno vynahradím“. On je spokojený, protože ona zmlkla (to, co měl v plánu, vem čert pro ten klid), ona je šťastná, že dosáhla svého. On i ona se k sobě nějakou dobu chovají lépe – ona profituje, on se bojí, aby zase nenastal ten ubrečený teror. Všichni jsou spokojení – tak proč bychom si sakra čas od času nepobrečely, že jo?

folder_openPřiřazené štítky

Jak se obléknout na pracovní pohovor?

access_time05.prosinec 2019personMarián Kroužel

Říká se, že první dojem má největší cenu. Při hledání své vysněné práce je velice důležité nezanedbat detaily týkající se pracovního pohovoru. Do základních položek, které musíte pečlivě promyslet je, jak velkou roli hraje vaše oblékání. V mnoha případech totiž hraje důležitou roli pro přijetí do nové práce!Stačí pár vteřin na to, aby si o vás váš budoucí nadřízený udělal „obrázek“. Řeč těla, společenské chování, ale také to, co máte zrovna na sobě vytvoří ten známý první dojem. Pokud nevíte, jak se správně obléct na pohovor, následujte naše tipy a získejte svou vysněnou práci stůj, co stůj!Vytvoření dobrého prvního dojmu je důležité bez ohledu na profesy. Proto byste měla být extrémně pozorná, co se týče vybírání správného outfitu. Čistý, upravený vzhled je naprostou nutností, a navíc toho o vás hodně vypoví. Buďte profesionálkou a zachovejte si svoji jedinečnost!Zde je pár tipů, které vám pomůžou při výběru oblečení na interview:Pevně daná pravidlaPracovní pohovor může být velmi stresující, takže se ujistěte, že už máte předem vybraný outfit. Způsob, jakým se obléknete silně souvisí s budoucí prací. Např.: Pokud chcete pracovat v oblasti finančnictví nebo práva, vaše oblékání by mělo podle toho vypadat. Proto budou klasické kostýmky tou nejlepší volbou.Jednobarevné kostýmky, bílé košile, jemné šperky, pár jednoduchých bot je vše, co budete potřebovat. Pokud se ale například ucházíte o práci v oblasti zdravotnictví, pak můžete zvolit pohodlnější verzi. Pohodlné, přírodní materiály, pastelové barvy jsou v tomto případě skvělým ukazatelem při nákupech.Volnější režimV případě, že se interview týká oblastí jako je komunikace a reklama, můžete zapojit trochu kreativity! To samé se týká i zaměstnání, která zahrnují umění. Nicméně byste to s originalitou neměla moc přehánět, čeho je moc, toho je příliš! Ta správná dávka kreativity by měla být propojena i s harmonií. Vyjádřete svou osobnost pomocí doplňků a bot.JeanyZaměstnání v oblastech reklamy můžete mírně vyjet z přísných kolejí. Jeany nejsou špatným nápadem, jen je dobré, když je sladíte s formálnějšími kousky jako je sako a košile.Barvy hrají velkou roliDvě základní věci, které byste měla zvážit je střih a barva oblečení. Vyhněte se provokativnímu a příliš sexy kouskům jako je zatraceně krátká sukně, přiléhavá trička a vršky s hlubokým výstřihem. Optimální délka šatů nebo sukně by měla být po kolena. Co se týče barev, držte se těch neutrálních. Černá, bílá, šedá, tmavě modrá nebo trocha pastelových barev nikdy neuškodí! Černobílý outfit bude vždy vypadat elegantně a sofistikovaně.Náš tip: Černá sukně s vysokým pasem + bílá košile + široký pásek + černé jehly jsou ideálním kompletem pro formální pohovor. Pokud nejste velkou fanynkou sukní, pak kalhoty s vysokým pasem budou vychytralou verzí tohoto outfitu!Doplňky jako odraz vaší osobnostiDoplňky jsou skvělý nástroj, kterým vyjádříte samu sebe. Zpříjemněte striktní komplet pěknými náušnicemi nebo náramkem! Opět si dejte pozor, abyste to nepřehnala. Vyhněte se robustním šperkům, abyste zbytečně nebudila nepříjemný dojem.Zná ji jako své botyDalší detail, který nesmíte opomenout je pár ladících bot. Extrémně vysoké podpatky jsou sice sexy, ale určitě nejsou pohodlné! Jednoduché černé lodičky a k nim sladěná kabelka vytvoří skvělý efekt.Náš tip: Vyberte si elegantní dámskou aktovku v jemné barvě. Bude nejen praktická, ale i roztomilá!

folder_openPřiřazené štítky

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

I silnější žena může dobýt svět módy!

access_time16.prosinec 2019personMarián Kroužel

Ještě donedávná jsem tuto bloggovou modelku neznal.Nikdy by mě ani nenapadlo, že je to u ženy s takovýmito „rozměry“ možné. Ve skutečnosti mě to velice překvapilo, ale uvažuji, že kladně.Takový cit pro módu, jako má Stephanie má málokdo. Už odjakživa snila o tom, že se bude věnovat módě, ale to, co doopravdy dokázala, kam se dostala, nejspíš překvapila i sama sebe. Světoví návrháři začínají teprve teď tvořit oblečení ve větších velikostech a pracovat v tomto byznyse, když se do něj sama nevejde je sakra těžké. Jak se jí to povedlo?Jak to všechno začaloStephanie je původem Švédka, ale několik let žije v Paříži. Bloggovat začala v roce 2005, svůj nynější blog, vtipně nazvaný Le Blog De Big Beauty (Blog velké krásky), ale založila až o tři roky později. A proč se rozhodla začít s bloggováním? Chtěla ženám ukázat, že na stylovém oblékání není nic těžkého a že na to nemusíte mít ani velikost 36, ani tučné konto!Čím více promyšlených modelů na svém blogu uveřejňovala, tím více lidí na něj klikalo. Z jejího blogu se stal fenomén. Stephanie se začala objevovat v médiích a dopracovala to až na stránky francouzské Elle – jako modelka. Kromě toho také „brigádničí“ jako stylistka a ráda by se vrhla i na hereckou dráhu. Sama ale říká, že uchytit se ve filmu není s její postavou zrovna snadné. Nicméně ani tak se nenudí, francouzská oděvní značka La Redoute ji totiž oslovila s nabídkou, aby pro ně navrhla vlastní plus size kolekci nazvanou „The Big Beauty Collection“, a další spolupráce s módními značkami jsou na spadnutí.XXL mezi XSA jak se vůbec cítí žena s velikostí XXL mezi všemi těmi štíhlými lidmi v módní branži? Podle jejích slov dobře. Se svou postavou se totiž smířila. Jak ale říká, nebylo tomu tak vždycky. I ona během dospívání bojovala sama se sebou, snažila se hubnout, až nakonec to, jak vypadá, přijala. Snaží se být pozitivně naladěná a stejnou atmosféru chce přenášet i na ženy, které sledují její blog a mají podobný problém s váhou. A kde krásná bloggerka shání své úlovky? Nejčastěji nakupuje v běžných obchodech, jako jsou H&M, Marks&Spencer, Debenhams nebo Dorothy Perkins, i když je pravda, že vlastní i pár značkových kousků. Klíčem k tomu, že dobře vypadá, ale není oblečení jako takové. Krásná Švédka ho totiž v první řadě umí nosit! Spousta silných žen se za svá kila stydí a snaží se jakýmkoli způsobem zakamuflovat. Váhu, jakou má Stephanie, přitom nijak nezamaskujete. Můžete se schovávat do tmavých barev, nebo se svou postavu naučit stylově oblékat. A to bloggerka zvládá na jedničku.Pokud vás tato slečna zaujala natolik, jako mne, můžete pravidelně sledovat její blog.

folder_openPřiřazené štítky

Práce snů? Jak je těžké ji najít?

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Už máte dost práce, která vás nebaví? Chtělo by to změnu? Máme pro vás pár rad a tipů od lidí, kterým se tato změna povedla.Jako první si uvědomte, co od své nové práce očekáváte. Chcete pracovat z domů? Mít pružnou pracovní dobu? Dělat přesčasy? Pokud toto zjištěno máte, neváhejte a zeptejte se osoby, která jí vykonává. Abyste si nepřipadali moc vtíravě, vystřihněte mu/jí poklonu za to jak tuto práci zvládá a po chvilce konverzace se nabídněte např. na zastoupení v případě, že bude za sebe někdy v budoucnu hledat náhradu. Ano, zní to trochu drze, ale může to i fungovat.Neváhejte také využít sociálních sítí. Všichni vaši přátele nebo známí, by měli vědět, že hledáte práci. Někteří z nich mohou znát ty pravé lidi. Každý nezaměstnaný se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že hledání práce není ani trochu snadné a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Ale pamatujte – trpělivost, růže přináší.Pokud jste čerstvě po škole, nevěšte hlavu. Plno zaměstnavatelů si chce své vlastní zaměstnance zaškolit samo – myslí si, že se jedná o lehčí způsob než o přeučení.Ve vašem okolí se může nacházet mnoho firem, které by pro vás mohly znamenat nový job. Máte zájem pracovat v některé z nich? Ujistěte se, zda v takové firmě nikoho neznáte. Pokud se vám podaří někoho poznat, sežeňte si kontakt na personalistu a nezávazně zašlete vaše CV – nejlépe i s motivačním dopisem, na kterém si dejte záležet.I kdyby vás chtěli jen na poloviční úvazek nebo brigádu, nesmutněte. Pracujte tak, jako byste neměli nikdy odejít a vyvarujte se chyb z předchozího zaměstnání. Může se stát, že si vás všimnou a dostanete řádnou pracovní nabídku.

folder_openPřiřazené štítky

Zvládání vlastních emocí

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Management emocíEmoce jsou velmi diskutovaným tématem. Představa stále se smějících a šťastných lidí některé lidi dokonce odpuzuje a mají tendenci představy o dosažení takového stavu nazývat „sektářstvím“. Je třeba říct, že v určitém smyslu mají takoví lidé pravdu. Smát se tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, který se nás chystá rozsápat, není přirozené. V takové chvíli je naprosto normální, že člověk dostane strach.Takže v podstatě nejde o to, abychom byli trvale „vysmátí“, ale aby naše emoce odpovídaly dané situaci a abychom v nich nezůstávali chronicky. Mít strach z rozzuřeného tygra je přirozené. Ale mít strach celý život a téměř ze všeho už přirozené není. Jde o to, aby byl člověk schopen své emoce přirozeně měnit a z negativních emocí byl schopen se co nejdříve vzpamatovat. Někteří lidé někdy cítí nechtěné emoce (např. nepřátelství, nenávist, hněv nebo upadají do apatie). Manželka na manžela například vypustí svůj hněv a dá mu co proto. Vzápětí ji to sice velmi mrzí, ale „nemůže si pomoct“. Nebo člověk trpí depresí a neumí se z ní prostě „vykopat“. Ostatně kdyby to bylo tak jednoduché, celá planeta Země a náš život by vypadaly trochu jinak. V takovém případě je nejefektivnějším řešením terapie. Pomocí té se odstraní náboj z negativních zkušeností, které byly příčinou nechtěných negativních emocí a člověk je náhle schopen prožívat emoce takové, jaké odpovídají situaci a jeho vlastnímu úsudku. Chronická emoceChronická emoce je emoce, kterou má člověk trvale, bez ohledu na to, co se kolem něj děje. Taková emoce nemusí být vždy negativní emoce, ale také pozitivní. Člověk může mít chronickou emoci nadšení. Když použiji lehce absurdní příklad, může pak zůstat nadšený, i když mu volají, že mu zemřela babička. I tady je řešením terapie, která najde příčinu zafixování emoce a emoce uvolní.  Příčina  a dopad negativních emocíPokud se člověk větší část svého každodenního života nechází v negativních emocích, jako jsou strach, hněv, nepřátelství, důvodem je hodně negativních zkušeností. Když si vezmeme například ztráty parnterů, z první ztráty se člověk většinou zotaví realtivně rychle, z druhé už je to o něco horší a pokud jich má v životě za sebou nějaký počet, tak se mohou negativní emoce se ztrátami spojené stát součástí jeho každodenního života. Pokud taková situace nastane, člověku se v životě už nedaří tak dobře jako před tím. Člověk v negativních emocích má totiž tendenci na své okolí útočit (v případě hněvu, nenávisti) nebo se z okolí stahovat (jako je tomu v případě strachu, apatie, žalu). Takové chování mu samozřejmě nepomáhá ani v práci ani v osobním životě. Management emocíTedy i přesto, že naše emoce by neměly být v rozporu se skutečnými okolnostmi, ve kterých se nacházíme (jako je akutní nebezpečí, bezprostřední ztráta), za běžných okolností bychom měli opravdu být v pozitivních emocích nebo bychom měli být schopní se do nich brzy dostat. Je to i proto, že negativní emoce nám berou sílu a energii, v apatii se nám do ničeho nechce, v hněvu toho víc zkazíme, než vytvoříme, ve strachu máme tendenci se schovat někam do bezpečí. K tomu, abychom v životě něčeho dosáhli, abychom dokázali překonat těžké situace, motivovat tým, potřebujeme dokázat používat pozitivní emoce. Navíc, kdyby se všichni, kdo přijdou na místo autonehody, sesypali a upadli do žalu, apatie nebo deprese, zranění by zemřeli, protože by tam nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout pomoc. Člověk na tom může pracovat sám tak, že najde něco, z čeho může mít radost, co se mu líbí, podívá se na komedii, najde něco, čemu se může od srdce zasmát. Pustí se do nějaké činnosti, která ho těší a baví. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. I jednoduchá terapie může člověku pomoci emoce uvolnit, dostat se v emocích výš a hlavně je dostat pod vlastní kontrolu a používat je vědomě. 

folder_openPřiřazené štítky

Přijímací pohovor

access_time30.březen 2020personRadka Eliášková

 20 rad, které vás posadí na katapult zvaný kariéra!Máte stále stejný plat, ale dřete se čím dál více? Máte ambice, ale jsou vaším šéfem nedoceněné? Tak to je ten správný čas s tím něco udělat! Změna je život a přijímací pohovor je tím prvním stupínkem k vaší nové, závratné kariéře!1. Než půjdete k přijímacímu pohovoruDobrá rada nad zlato zní – podívejte se, co jste o sobě napsali do životopisu. Jestli jste se například vychválili v jazycích, je velká pravděpodobnost, že na vás zaměstnavatel začne mluvit anglicky.2. Co dělat: týden před přijímacím pohovoremZnáte jméno společnosti a nic víc? Tak to musíte rychle napravit! Pozorně si prostudujte na jejich webových stránkách zaměření, kdo je ředitelem, jaké má společnost úspěchy. Nic totiž neodradí zaměstnavatele tak, jako když nevíte, proč byste právě u něj chtěli pracovat.3. Co dělat: dva dny před pohovoremPokud si nejste jisti, kde sídlí společnost, raději se tam zajeďte podívat předem. Budete vědět, jak dlouho vám cesta potrvá a zabráníte tak chaotickému hledání v den pohovoru.4. co dělat: den před pohovoremPrvní dojem hraje největší roli. Jak se uvedete již při vstupu, hraje velkou roli. Neponechávejte tedy výběr oblečení až na ráno, kdy budete nervózní, ale připravte si ho předem. U mužů se předpokládá oblek s kravatou, dámy nic nezkazí kostýmkem.5. Den D – radši o půl hodiny napřed, než minuta zpožděníJste věční opozdilci? Tak to hlavně nedávejte znát na první den. Přijďte raději o půl hodiny dříve, než o jednu minutu později. Váš případný pozdní příchod by totiž nepůsobil vůbec dobře – byli byste považováni za nespolehlivé a ty si přece zaměstnavatel pod svá křídla rozhodně nevezme.6. Jejda, jdu pozděKdyby se vám ale stalo, že nebude stíhat, mějte po ruce číslo zaměstnavatele a telefonicky se mu omluvte. Když už zlo, tak alespoň minimální.7. Nebuďte leklá ryba!Podání ruky o sobě říkáte možná více, než si myslíte. Proto si již doma můžete nacvičit, jak se správně podává ruka. Ruku zaměstnavatele nedrťte, avšak ani podaná ruka a la leklá ryba neudělá ten nejlepší dojem.8. Úsměv prolomí ledyHned na počátku odhoďte trému a usmějte se. Uvolníte tak své prvopočáteční napětí.9. U pohovoru nemáte co ztratitS tím přistupujte i k samotnému rozhovoru. Nemáte co ztratit, ale můžete toho hodně získat. Proto se snažte působit a jednat přirozeně.10. Ukažte svoji motivaciJako první se vás zaměstnavatel bude ptát na motivaci, proč jste si vybrali „jeho“ společnost a proč jste se rozhodli ucházet o práci právě u něj.11. Nestyďte se za své úspěchyZaměstnavatel se na ně bude ptát, stejně jako na vaše IT a jazykové znalosti.12. Ptejte se!Cokoliv vás bude zajímat, hned se ptejte. Projevíte tak zájem o práci, která každého zaměstnavatele potěší.13. A co plat?Diskuzi o platě začíná zaměstnavatel, nikdy se neptejte sami.14. Buďte vnímavíHovořte k věci, ne příliš rychle, nahlas ani tiše. Pište si poznámky, ale při tom se zároveň snaže udržovat oční kontakt.15. Jak nezpanikařitNikdy se nenechte vyvést z míry. Mohou vás čekat nejen anglické testy (ale i logické nebo matematické), individuální nebo skupinové prezentace. Snažte se zkoncentrovat a dostat ze sebe maximum.16.  Na co zaměstnavatel nemá právoRozhodně by vám neměl pokládat otázky týkající se rodiny, náboženství, pohlaví či rasy. Pokud by se i přesto zeptal, oznamte mu zdvořilým způsobem, že nevidíte souvislost s otázkami k pozici, na kterou se hlásíte.17. Jak bude pohovor dlouhýStandardní délka verbálního pohovoru je 45–60 minut. Délku pohovoru určuje zaměstnavatel, a proto si vyčleňte dostatek času tak, abyste se nesnažili krátkými odpověďmi pohovor zkracovat. Mohl by pak vzniknout klamný dojem, že o pozici nestojíte.18. Kdy budu znát výsledek?Závisí to na počtu dalších kandidátů, a proto rozhodovací proces může trvat v průměru jeden měsíc.19.  Je možno i více kolPokud se budete hlásit na lukrativnější pozici, musíte počítat s tím, že budete muset podstoupit více kol. Zpravidla to bývá od dvou do pěti kol.20. Zpětná vazbaPokud vám zaměstnavatel slíbí, že se vám ozve, ale neudělá to, vyčkejte ještě jeden až dva dny a potom mu zavolejte a zdvořilým způsobem se ho zeptejte na výsledek. Na zpětnou vazbu máte každopádně vždycky nárok.Na pohovor: - si zjistěte o společnosti informace   - nechoďte pozdě                               - mějte vypnutý mobil                       - neskákejte zaměstnavateli do řeči   - projevte zájem o pozici- buďte přirození Tři perličky z praxe aneb Nad čím vstávají zaměstnavatelům vlasy hrůzou na hlavě(co se stalo Tatianě Mikolajové, ale nemělo se stát):a) kandidátovi zazvonil při pohovoru mobilní telefon, i když se předpokládá, že by měl být vypnutý. Kandidát se pak zaměstnavateli omluvil s tím, že čekal důležitý telefonát z jiné firmy, zda je přijatý; b) kandidát z Ghany v životopise uvedl jako datum narození rok, kdy nastoupil na základní školu. Jeho krajan mu totiž poradil, že pokud si ubere pár let, bude mít větší šanci při pohovoru uspět; c) kandidátka si do životopisu uvedla pokročilou znalost anglického jazyka. Na otázku, jak by svou úroveň angličtiny charakterizovala, odpověděla: „I am communication.“Pojmy, které (ne)znáterecruitment – nábor nových zaměstnancůfeedback – zpětná vazbaCV (curiculum vitae) – životopisAC (Assesment centre) – forma výběrového řízení, která má více hodnotitelů a většinou i účastníků

folder_openPřiřazené štítky

EXISTUJE štěstí?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, CO JE A NENÍ ŠTĚSTÍ.Když se zeptáte sami sebe, co je štěstí, dokážete si odpovědět?Je to stav vědomí, pocit, energie, emoce? Či jen blud, o kterém všude okolo sebe slýcháváme a, jak jsem nedávno slyšela, tzv. nekonečná honba za fatou morgánou, která vlastně ani neexistuje?Nevím, kde je pravda a ani asi nebudu vědět, jen si mohu něco myslet.Štěstí nazývám štěstím, protože si pod tímto pojmem všichni něco představíme, tento pojem v nás něco vyvolává a jsem si naprosto jistá, že každý si aspoň jednou myslel, že je v životě šťastný.Štěstí může být pomíjivé a naopak… Záleží na nás, každopádně si myslím, že jen my si můžeme dovolit být šťastní, navodit tuto energii, pocit, vědomí a pracovat s tím. Udržet si tuto hladinu v sobě samých a vnímat okolí lepšíma očima.Chce to trochu sebekázně ????Můj názor je, že štěstí je vnitřní nastavení každého z nás. Musí se na něm ustavičně a vědomě pracovat. Musí se zalévat jako květina, aby rostlo. Myslím si, že je to energie, kterou si vytváříme sami v sobě a na úkor této energie si zrcadlíme vše do NAŠEHO okolí.Pokud je naše vnitřní energie pozitivní, šťastná, máme tendenci vnímat své okolí a sami sebe též šťastně a pozitivně. Nenecháváme se snadno zvábit negativismem a nepropadáme hned tak snadno zoufalství či depresi.Jsme více odolní.Zajímalo mě, jak vidí tuto otázku ostatní lidé a tak jsem se začala ptát. Ptala jsem se nejen ve svém blízkém okolí, ale i pro mě inspirativních lidí.Nejdůležitější člověk na světě je moje maminka. Když jsem se jí zeptala, co pro ni znamená štěstí, s úsměvem mi odpověděla:  „Když se cítím vnitřně klidná a spokojená, to je moje štěstí.“ Usmála jsem se a přikývla.Dále jsem se zeptala terapeutky Jany Hruškové, co pro ni znamená štěstí? Odpověděla mi takto: „Přijetí sebe, všeho kolem mě a také cítění sebe sama, být v sobě a ne příliš venku.“ Většinou s Janinou souhlasím a její odpovědi jsou pro mne inspirativní. I tentokrát byla.Zeptala jsem se i kartářky Jany Smolkové, co pro ni znamená štěstí. Odpověděla mi následovně: „Šári, štěstí pro mne znamená, když je člověk zdravý a spokojený se svým životem, nikdo ho neomezuje a má okolo sebe lidičky, co miluje a oni milují jeho.“ Jana je velice empatický člověk se srdíčkem na pravém místě, její odpověď mě vedla k zamyšlení a verdiktu, že bychom mohli všechny ty odpovědi spojit do jedné velké pravdy.Na závěr jsem si nechala muže Jiříka Tůmu, profesionálního maséra, hudebníka a velice milého člověka, který by snad ani mouše neublížil. Co že pro něj znamená štěstí? Odpověděl mi: „Štěstí? To bude zřejmě to, co jsem v životě získal a také získám. Nejen tedy materiální hodnoty, ale také ty duchovní. Jinak takové štěstí, jaké lidi znají, tak si ho většinou pletou s osudem. Štěstí je momentálně pro mne to, že mohu dělat práci, která mne baví, a že mám kolem sebe lidi (nebo začínám je mít), kteří mne mají rádi, ale štěstí asi bude jakási forma energie.“ Co si o tom myslíte Vy?Co pro Vás znamená štěstí?Existuje, neexistuje?

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz pracovat

Žena měsíce, která nás baví a inspiruje: Karlie Kloss

access_time29.květen 2019personRedakce

Objevili ji ve 14ti, ve 22ti se stala idolem… Karlie Kloss je prostě hvězdou světa módy. Elegantní chůze, neobyčejný půvab, vyzařující ženskost a přirozená inteligence – to jsou vlastnosti Karlie, které nutně vzbuzují velký obdiv.Karlie vládne přehlídkovým molům, je výbornou studentkou a zároveň hrdou Newyorčankou. Zosobňuje perfektní kombinaci mezi grácií a modernitou, inteligencí a tvrdou prací. Inspiruje ženy, aby naplno využívaly svůj potenciál.Co víme o jejích začátcíchJako malá se věnovala baletu, v roce 2008 si jí všimli v Teen Vogue a poté začala spolupracovat s předními světovými fotografy a návrháři, včetně Bruce Webera, Davida Simse nebo Marka Jacobse.Co řekla o partnerství se značkou L´Oréal „Vždy jsem věřila, že je důležité být spokojen sám se sebou. Člověk může dosáhnout čehokoli, stačí na tom skutečně pracovat a nevzdávat se. Přesně tento přístup pro mě reprezentuje značka L´Oréal Paris. I proto je mi velkou ctí být součástí inspirativního týmu jejích ambasadorek“.Co víme o tom, co dělá, když nestojí před objektivemKromě kariéry modelky je studentkou Harvardu a intenzivně se věnuje i podnikání, v roce 2012 dokonce založila vlastní značku Karlie´s Kookies, která podporuje celou řadu charitativních projektů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz pracovat

Co potřebujeme při cestování s dětmi

access_time05.únor 2020personRadka Eliášková

Po několika dlouhých cestách s mým synem v prvních devíti měsících jeho života jsem se naučil hodně o tom, co by měl a neměl být přiveden. Proces balení před víkendem, co budete používat doma a realitou přetažením všude kolem s vámi, jsou zcela odlišné. Nečeká vás žádný wellnes víkend, ale krásné chvíle strávené se svými nejbližšími. Od bezpečnost automobilů na krmení nechcete, aby neúnavní. Přečtěte si o to zjistit, co nechcete zapomenout při cestování s dítětem.RodnéJedinou formou identifikace většina rodičů má z jejich maličkých je rodný list, který je třeba cestovat. Pokud cestujete mimo zemi, ve které měli ujistit, že si vaše dítě pas, protože jsou nezbytné pro každého nyní dnů. Letecké společnosti, aby vám ukázat rodný list, aby prokázal, že dítě je stejně starý jako vy říkají, že jsou, a tak mohou mít na záznamu v případě nouze.Car SeatÚžasná věc o cestování letadlem, v těchto dnech je to, že většina leteckých společností zkontrolujte autosedačku zdarma, pokud máte své dítě na klíně. Vzhledem k tomu, že je za poplatek na každé kontrolované položky může ušetřit asi dvacet pět dolarů v každém směru. Nicméně, pokud jste si koupili lístek na své dítě a pak budete muset vzít autosedačku na palubě bezpečně sedadla nich. Bez ohledu na to, co budete potřebovat autosedačku na druhém konci, takže to musí jít.TulákJako obrovské pohodlí pro vás letecké brána kontrolovat váš kočárek při cestování. To znamená, že můžete tlačit vaše dítě od roviny do roviny, a nemusíte se starat o nošení je kolem letišť. Pak si nechte to na dveře kajuty při vstupu na letadlo pro letecké aby se zavazadly po dobu letu. Když dorazíte do cíle, bude na vás čeká, když ukončíte.Portable SleeperExistuje několik různých položek, které můžete přinést pro své dítě spát, když jsou velmi mladí, jako spolutvůrce pražce nebo cestovní postýlka. Nicméně, když vaše dítě začne pohybovat, a nemůže spát bez dozoru, je důležité mít balík a hrát spolu, aby mohli spát bezpečně. Tato položka budete se muset podívat pod rovinou, ale je třeba mít na váleli a mobilní miminka a tak nemají zranit.Vlastní uklidňující položkyNěkteré děti používají binkies nebo dudlíky a některé použití přikrývky. Ať už funguje nejlépe pro vaše dítě ujistěte se, že budete balit ji na cestu ve vaší příruční zavazadla. Chyť hrst binkies a dát je do čisté vaku zipu, takže když jeden špinavý o letu stačí chytit další. Tam jsou také Paci-ubrousky pro prodej ve většině velkých obchodů v případě, že všichni dělají to na podlahu, nebo ztratíte některá cestách.Dětská CarrierLůžkem nebo popruh pracovat skvělé pro cestování s dítětem, zvláště když jste na cestách sám. Pomáhají, když potřebujete obě ruce k jídlu si vlastní jídlo, nebo jít na záchod. To je také hezké mít dopravce spolu, pokud dítě dostane vybíravý a budete muset projít ostrovy tak, že budete mít volné ruce v případě některých turbulence.Pleny, ubrousky a toaletní potřebyUjistěte se, že balení dostatek plenky, ubrousky a toaletní potřeby (pleny smetana, baby umýt, baby krém, plynové kapky, Infant Tylenol) pro den cestování a pár dní poté, co přijedete. Tímto způsobem budete mít čas najít si značku utírá pleny, a výrobků v obchodech, kde jste na návštěvě.Nicméně, pokud jste na cestách ze země pak budete chtít, aby zásobili v kufru, takže nemusíte mít strach o nalezení toho, co používáte v obchodech.OblečeníBalení oblečení podle počasí zprávy, kde jste na cestách, je dobrý začátek, ale ujistěte se, že budete balit s dlouhými rukávy, oblečení a také při cestách na teplejší podnebí. I když může být na sobě šortky a tílko Vaše dítě může potřebovat dlouhou rukávem ve stínu. Na druhou stranu, pokud jste na cestách do chladného klimatu pravděpodobně potřebovat pouze za chladného počasí oblečení pro vaše dítě.Pokud víte, že bude prádelna zařízení jsou k dispozici a pak si můžete přinést o polovinu mnoho oblečení. Tímto způsobem nemusíte se obávat, nebo balení příliš mnoho oblečení. Chcete-li být bezpečná plánuje používat asi dva oblečení na den a pyžamo.Jídlo a pitíAť už vaše dítě pije vzorce nebo mateřského mléka, budete chtít zabalit způsobem. Pro výživou pack tři nebo čtyři kompletní láhve, láhev štětka, vzorec a kupovat balenou vodu, jakmile předáte zabezpečení jízdě letadla. Balení dost vzorec trvat celou cestu, takže nemusíte mít strach o hledání více.Pro kojící maminky budete chtít zabalit ošetřovatelské kryt, ošetřovatelské chrániče a láhev dát nějaké dítě džus nebo voda v pro vzlet a přistání, aby jejich uši pop, když tlak vytváří. Také láhev šťávy a vody je skvělé, které pomohou udržet dítě hydratované mezi krmením.Pokud vaše dítě je také jíst pyré a dětské občerstvení ujistěte se, že budete balit spoustu na cestu. Přineste dostatek sklenice, náprsenky a lžíce na den cesty a první den se dostanete ve vašem příručním na případ, že ztratí kufr. Ujistěte se, že jste dali všechny dětské jídlo v jedné velké tašce na zip zámku, takže si můžete vytáhnout, když prochází bezpečnosti. Také, protože budete muset zabalit docela dost dětskou výživu pro cestu místnosti zabere ve vašem zapsaného zavazadla bude skvělý pro přinést domů suvenýry a dárky.HračkyKdyž děti jsou malé, že jsou snadno pobavila šálku nebo míč, který si můžete s největší pravděpodobností nalézt na druhém konci vašeho letu. Neužívejte příliš mnoho hraček, ale několik oblíbené ratolesti jsou v pohodě. Tyto odkazy jsou skvělé, protože si můžete připojit je na autosedačky nebo kočárku a dítě může hrát s nimi a pár chrastítka, zrcadla nebo dentice hračky spojeny do nich, zatímco jste mimo památek nebo návštěvu.Bezpečnostní TravelsPři cestování se může jevit jako obrovský utrpení může být spousta legrace s dítětem, když budete balit pravdu. Doufejme, že můžete použít seznam položek, které pomohou Pack pro vaši cestu, a ne pocit, že jste se příliš mnoho, nebo vynechal něco důležitého. Hodně štěstí s vaším dovolenou a mít bezpečné cesty.

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky

Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku

access_time08.květen 2020personRedakce

Proč se mají děti s knížkami seznamovat už v nejútlejším věku?Děti, které se s knížkami seznámí už v nejútlejším věku, o ně budou velmi pravděpodobně projevovat zájem i později. Batolata jsou všeobecně velmi zvídavá. Prostřednictvím obrázků, které v knížce dítěti ukazujeme a pojmenováváme, mu cíleně rozšiřujeme slovní zásobu. Dítě také získává první zkušenost se symbolickým ztvárněním předmětů v jeho okolí. Učí se, že míč, který má v pokojíčku a míč na obrázku jsou tatáž věc, i když vypadá pokaždé jinak. Knížky mohou víceúčelově posloužit nejen ke čtení, ale i ke hře. Z rozkládacích leporel se dá postavit ohrádka nebo domeček a děti si s nimi mohou hrát třeba tak, že posílají autíčko nebo panenku na nákup předmětů, které jsou na obrázku. Na trhu je řada rozmanitých leporel a interaktivních knížek, se kterými si lze společně s dětmi do sytosti vyhrát. Společné chvíle při předčítání posilují pozitivní citové vazby!Už pouhý fakt, že si dospělý udělá na dítě čas a intenzivně se mu věnuje, je pro dítě nesmírně důležitý. Během dne při péči o dítě musíme zvládat mnoho dalších činností a dítě cítí, že jsme sice s ním, ale jen tak napůl. Při čtení nic jiného dělat nelze! Navíc se prohlubuje pocit sounáležitosti. Jsme s dítětem v těsné blízkosti, aby dobře vidělo na obrázky, máme momentálně stejný zájem (pěknou knížku). A vzájemně si poskytujeme pozitivní citové projevy. Víme, že se máme rádi a je nám spolu dobře.Čtení rozšiřuje slovní zásobu!V předškolním věku už jsou poměrně patrné rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče pravidelně předčítají a dětmi, kterým rodiče nečtou vůbec nebo jen sporadicky. Odrazí se to na bohatosti slovní zásoby a vyjadřovacích schopnostech. Při předčítání mají totiž rodiče obrovskou příležitost dětem objasňovat slova, která jsou pro ně neznámá. Děti většinou nejprve vítají, když jim rodiče některá slova sami od sebe vysvětlí. Stydlivější děti se možná bojí zeptat, co znamená to které slovo nebo nechtějí rušit v průběhu čtení. Zpočátku je vhodné číst text s vědomím toho, že něco možná dítě ještě nezná a potřebuje vysvětlit. Později je dobré děti podněcovat k tomu, aby se samy ptaly, čemu nerozumí. Za každou takovou otázku si zaslouží pochvalu a následné vysvětlení.Také starší děti, které si čtou samy, by se měly naučit pracovat s encyklopediemi a slovníky. Slovní zásoba těchto „sečtělých“ dětí je oproti ostatním dětem o poznání bohatší. Čtení rozvíjí fantazii!Čtením rozličných příběhů se děti učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Mohou se ztotožňovat s hrdiny příběhů a hluboce s nimi jejich příběhy prožívat. Dětem se také líbí příběhy, ve kterých někdo provádí nepravosti a takové jednání odsuzují. Nejenže se učí rozpoznávat hodnoty dobra a zla, ale také jim to pomáhá „odžít“ si svá drobná provinění. Všechny děti někdy alespoň trošku zlobí, ale když v příběhu slyší o někom, kdo zlobí ještě víc, mohou si ze srovnání s negativním hrdinou prožít katarzi, jakési očištění, protože jsou rozhodně hodnější než „zlobivec“ v knížce.Navíc je možné dětem ihned objasnit, co je a co není v příběhu slušné a morální. Pomáháme tím dětem tvořit jejich hodnotový žebříček. Díky předčítání a čtení se děti učí soustředěníPravidelným předčítáním se děti nepochybně učí koncentrovat pozornost. Z vývojového hlediska není možné velmi malé děti udržet u intenzivní činnosti delší dobu. Jak děti rostou, prodlužuje se i doba, kterou jsou schopny se soustředit. Předčítání předškolákům alespoň 15-30 minut denně (podle individuálních potřeb dítěte) je velmi dobrým způsobem posilování schopnosti soustředění pozornosti.Čtení je namáhavé, ale rozvíjí náš mozek!Samotné čtení je velmi namáhavá činnost, při které je potřeba zapojit různé části našeho mozku. Dítě musí jednotlivá písmenka nejprve zrakem analyzovat, zapamatovat, následně si je vybavit v paměti, převést do zvukové podoby při čtení nahlas a navíc si ještě musí zapamatovat, co vlastně přečetlo. Čtení je opravdu velmi náročná činnost, která vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti nervové soustavy. Prvňáčci, jejichž mozek ještě není dostatečně zralý, mají se čtením obvykle potíže. A naopak - šikovní předškoláci mohou umět číst, protože jejich mozek je „trénovaný“ a zralý.Čtení vyžaduje trénink!Čtenáři jsou na tom v podstatě podobně jako sportovci. Také pro čtení je potřeba mít určité vrozené předpoklady. (Děti se sníženým rozumovým nadáním nebo děti s vývojovou poruchou učení to mají o mnoho složitější.) Pak už záleží jenom na procvičování. Vrcholoví sportovci dosahují špičkových výsledků především díky pravidelnému tréninku. Děti, které se poctivě věnují čtení, čtou rychleji a plynuleji a navíc mají mnohem větší rozsah znalostí a vědomostí.Co a kdy číst? Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, jiné zájmy a záliby. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti však samo nemůže. Je na nás, dospělých, abychom dětem poskytli příležitost prohlubovat jejich zájmy nejen prostřednictvím zájmových kroužků, ale také knížek. Nejlépe děti na knížky nalákáme prostřednictvím jejich koníčků. Pokud má někdo zálibu v dinosaurech, jistě ho potěší knížka o dinosaurech.Důležité je také správně zvolit náročnost textu tak, aby byla knížka pro dítě srozumitelná, poučná i zábavná zároveň. Nakladatelé se většinou snaží poskytnout doporučení, pro jaký věk je kniha určena, ale každé dítě je jiné a nejlépe jej znají jeho rodiče. Proto i předškolák může najít zalíbení v knize pro starší děti a naopak.Kdy poprvé navštívit knihovnu?Děti okolo tří let, které projevují zájem o knížky, už většinou také s rodiči poprvé navštíví knihovnu. Pro děti je to zpravidla obrovský zážitek zvláštního místa, ve kterém je nepřeberné množství různých knih. Dítě musí být poučeno, jak s knihou nakládat, aby ji neponičilo a být také připraveno, že knihu po přečtení vrátí, aby si ji mohlo vypůjčit jiné dítě.Kolektivně se děti s knihovnou většinou seznámí při nástupu do školy, protože v rámci školních akcí se pro školáky pořádají nejrůznější besedy v knihovnách.Exempla trahunt! Příklady táhnou!Dítě se naprosto přirozeně učí nápodobou, přebírá vzory chování svých rodičů a lidí v nejbližším okolí. Pokud vidí, že rodiče čtou, že mají na nočním stolku rozečtenou knížku, že se knihy kupují jako dárky a chová se k nim s úctou, je vyhráno! Pravidelné předčítání dětem by mělo být samozřejmostí, a to nejen večer před usnutím. Číst se dá kdykoliv – při delší cestě hromadným dopravním prostředkem, v čekárně u lékaře a podobně. Dítě se učí, že knihou se dá zahnat dlouhá chvíle.Ale také starším dětem, které si samostatně čtou, by rodiče občas měli něco přečíst. Nemusí to být pohádka, ale třeba zajímavý článek z novin nebo časopisu, nad kterým se dá posléze debatovat. Co cítím jako veliký nedostatek je to, že rodiče si se svými dětmi velmi málo povídají. A když, tak se okruh diskusních témat soustřeďuje na domácí a školní povinnosti a všední starosti.Čtení má nepochybně pozitivní vliv na dětskou psychiku, proto je důležité, aby rodiče dětem pravidelně předčítali, aby sami četli a školáky k samostatnému čtení motivovali. Je to nejen pro dobro našich dětí, ale i budoucích generací.

folder_openPřiřazené štítky