Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz symptomy

Znáte Bioenergetické terapie?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Lidé se mohoubioenergericky rozlišovat řadou příznaků, z nichž nejpodstatnější jsou:nadbytek nebodeficit bioenergie v organismu,bioenergetickáhrubost nebo naopak jemnost,stupeň čistotybioenergií nebo jejich znečištění jako následek různých onemocnění, nesprávnéhozpůsobu života nebo nepříznivého vnějšího působení, vývojová úroveň určitýchbioenergetických center organismu (čaker) a to, které v daném okamžikudominují.Bioenergetickánadbytečnost organismu nemusí svědčit o zdraví určitého člověka, jak se někdylidé domnívají. Na příklad akutní stadia mnohých onemocnění jsoucharakteristická intenzivním vyzařováním bioenergií, které způsobují onemocněnídruhých lidí. Stejně tak může člověk vyzařovat škodlivé energie při agresivníchemocích. Jediným způsobem rozlišení bioenergií zvláště podle kvalitativníchukazatelů je jejich hodnocení senzibily, kteří v sobě rozvinuli schopnostvnímání širokého spektra vyzařování. Na příklad někteří senzibilové mohouhodnotit stav druhého člověka (včetně přesné diagnostiky onemocnění, hodnocenístavu čaker, meridiánů atp. dokonce podle oděvu nebo libovolného předmětu,který tento člověk používal a na kterém zůstala jeho bioenergie.Bioenergetickýdeficit je nejčastěji možno pozorovat u oslabených nemocných, u malých dětí arovněž u těch lidí, pro které je charakteristický požadovačný vztah k ostatnímlidem, ať je to konkrétní člověk nebo společnost jako celek. Takové chybnéetické zaměření nutí jejich nositele, že se cítí stále nešťastní. Styk s nimibývá obyčejně těžký, neboť ze strany člověka, který "chce", lzepozorovat tak zvaný "bioenergetický vampirismus", který se můžeuskutečňovat dokonce na velkou vzdálenost. Pomoci těmto věčně nešťastným"vampírům" je možno pouze tak, že přeorientujeme jejichspotřebitelský vztah ke všemu a ke všem na aktivní tvůrčí životní postoj, jinakřečeno, změnit jejich nectnost vyžadovat lásku k sobě ve snahu darovat svojilásku ostatním lidem a celému světu.Nejdůležitějšímmechanismem, který uvádí bioenergie do pohybu, jsou emoce. Proto etickásebekontrola a schopnost kontrolovat a řídit své emoce za pomoci metodpsychické autoregulace umožňuje člověku, aby se naučil neškodit ostatním svýmineharmonickými bioenergetickými zásilkami nebo přitahováním energie k sobě.(Poznamenejme, že úmyslný i neúmyslný "bioenergetický vampirismus"nepřináší "vampírovi" úlevu. Organismus s nerozvinutými čakraminemůže udržet tímto způsobem získanou energii a ta se rychle rozptýlí. Čakryhrají roli bioenergetických akumulátorů. Jestliže jsou rozvinuté a v pořádku,jsou i tak téměř vždy plné energie.)Když mluvíme ovzájemném bioenergetickém působení mezi lidmi, nelze pominout otázku sexuálnímustyku. Při pohlavním aktu dochází mezi partnery k intenzivní energetickévýměně. Přitom se stejně snadno předávají jak energie čisté, zdravé, léčivé,tak i hrubé, škodlivé a patogenní. Závěry nechť si vyvodí čtenář sám.Bioenergetickýmifaktory jsou vyvolány mnohé případy sexuálního nesouladu, jako je impotence azkrácení pohlavního aktu u mužů, frigidita a anorgasmie u žen. Konkrétnímipříčinami mohou být nedostatečně rozvinuté a znečištěné čakry (předevšímsvádhišthána), "vampirismus" partnera jako následek jeho etickyzvrácené lásky, t.j. "lásky" k sobě, snaha získat pro sebe, nedarovat svoji lásku druhému. Značnou roli může hrát rovněž nesoulad partnerů zhlediska hrubosti a jemnosti jejich bioenergií. Z toho mohou pocházet poruchy vbioenergetice organismu toho partnera, který má jemnější (t.j. dokonalejší)energetiku. Sexuální styk potom může kromě poruchy zdraví vést také k pohlavníchladnosti až k odporu k partnerovi nebo dokonce k sexu vůbec. Mluvíme-li oneslučitelnosti zvláště energií svádhištány, podotýkáme, že jestliže u ženy jetato energie hrubší než u jejího partnera, může to být příčinou rychléejakulace u muže jako následek dráždivé činnosti takové energie na jehosvádhišthánu. Takže příčiny pohlavního nesouladu je možné hledat nejen u muže,jak tomu obvykle bývá, ale i u ženy. Uvedené příčiny pohlavních poruch mohoubýt odstraněny jógovými metodami.Všechny výšeuvedené příklady jsou určeny k tomu, aby ukázaly rozmanitost a složitost takzvaných "běžných" problémů vzájemného bioenergetického působení mezilidmi a také aby ukázaly, jak je důležité mít je na zřeteli. Ve většině případůke styku dochází, aniž by jej účastníci kontrolovali a uvědomovali si příčinynásledků.Existují všakoblasti, kdy člověk vědomě používá znalosti o bioenergetice a řídí se jimi.Jednou z nich je léčitelství.Léčitelstvísestává z bioenergetické diagnostiky a bioenergetické terapie. Pojednáme ojejich základních formách.Nejjednoduššívarianta bioenergetické diagnostiky, kterou senzibilové obvykle začínajízdokonalovat své umění, je diagnostika pomocí ruky. Základem je skutečnost, žetělo každé živé bytosti včetně člověka je obklopeno energetickým polem, tzv."kokonem". (Používá se také termínu "aura", ale tímtoslovem se označuje i řada jiných jevů. Proto je lépe pro přesnost používattermínu "kokon", který zavedl Juan Matus.) Toto energetické pole jeutvářeno životní aktivitou všech tělesných buněk, přičemž hranice"kokonu" a hutnost jeho vnitřní energie zobrazují zdravotní stavorganismu. Hranice "kokonu" člověka se nachází obyčejně asi 50 cm odpovrchu těla. Ale u oslabeného pacienta bývá blíže tělu a je obtížné jirozeznat. U člověka s vysokou bioenergetickou aktivitou může být vzdálena odtěla 2 i více metrů.Téměř každý semůže naučit hranici "kokonu" pociťovat dlaní, vnímat hustostuprostředí, t.j. pohybovat jí jakoby ve vzduchu, který se změnil v hustou,průzračnou tekutinu, bránící pohybu.Potom začínámelehkými vlnivými pohyby přibližovat z dálky dlaň k pacientovu tělu. V určitémokamžiku se dlaň dotkne neviditelné překážky, hranice hutnějšího prostředí. Ato je kokon. Pohyb rukou uvnitř kokonu vyvolává v dlani pichlavé pocity a jakoby jí vanul energetický "vítr".Jakmile senaučíme přesně určovat hranici "kokonu", přistoupíme k další etapěvýuky. Nyní budeme hranici ohmatávat kolem celého těla. Je-li člověk zdráv,hranice se bude nacházet všude ve stejné vzdálenosti od povrchu těla. Je-linemocen, proti nemocným částem je možno pozorovat vypoukliny nebo prolákliny.Vypoukliny odpovídají tělesným oblastem s patologicky zvýšenou bioenergetickouaktivitou, prolákliny označují aktivitu sníženou.Tato metodapomáhá určit i latentní (skrytá) stadia nemocí a rovněž ohniska pomaluprobíhajících chorob, o nichž nemocný nemusí mít ani tušení.Tak se můžemenaučit přesně určovat dokonce i tak malá ohniska chorob, jako zubní kaz, nebodokonce obyčejný vřídek, skrytý oděvem.Tento a dalšízpůsoby používáme také u zvířat a rostlin.V některýchpřípadech (např. při velkém "kokonu") je výhodnější diagnostikovat nepodle jeho hranice, ale podle změn hustoty a jiných charakteristikenergetického pole uvnitř kokonu. Přitom se dlaň léčitele pohybuje paralelně spovrchem pacientova těla. Mnozí senzibilové používají pouze tuto metodu.Jestliže má pacient dobře rozvinuté čakry, léčitel pociťuje jejich pole a točiní tento způsob nepoužitelným.Mimochodem, přessyntetický a někdy i vlněný oděv je veškerá bioenergetická diagnostika obtížnánebo nemožná.Druhý, složitějšízpůsob bioenergetické diagnostiky je spojen s takzvanou"jasnovidností", tj. viděním energií, které obyčejný zrak nevnímá.Někteří lidé mají tuto vlastnost vrozenou, ale prakticky všichni mohou získattuto schopnost jako výsledek systematického cvičení rádžajógy.Pacientovo tělomůžeme zkoumat pomocí energetického pole mezi svými dlaněmi, a tím si ulehčímeosvojení této podoby jasnovidnosti. Upozorňujeme, že jasnovidnost tohoto druhuneznamená vidění očima, ale přímo vědomím, které je nejlépe soustředit za svýmtělem nebo v meridiánu čitriní.Vědecké chápánítohoto jevu je možné, přijmeme-li tyto tři postuláty: 1. Celý vesmír je mnohorozměrný.2. Lidské vědomí je schopno pronikat do hlubin mnohorozměrného vesmíru díkyspeciálnímu tréninku v rádžajóze a buddhijóze a bezprostředně poznávat různéprostorové rozměry. (Někteří lidé mají tyto schopnosti vrozené. Můžeme tohodnotit jako realizaci zkušeností z minulých životů.) 3. Vědomí máenergetickou povahu. Individuální vědomí je nositelem vnímání sebe sama asebeuvědomování, při čemž se vyvíjí a mění se kvalitativně i kvantitativně (tj.množstvím své "masy"). Nerozebíráme zde termín "společenskévědomí", který má zcela jiný význam.Vulgárněmaterialistické myšlení, které dominovalo v naší zemi v posledníchdesetiletích, přivodilo v hovorovém i vědeckém slovníku faktické ztotožněnídvou zcela odlišných pojmů — "mysl" a "vědomí" — což bylo brzdoupro rozvoj psychologie a věd s ní souvisejících. (V sanskrtu "manas"a "buddhi".)Nebudeme zdevysvětlovat metody rozvoje vědomí a jasnovidnosti. Uvedeme pouze, že tato cestavede přes zjemnění emocionální sféry, práci s čakrami a důležitějšími meridiány.Ti senzibilové,kteří ovládají zmíněnou formu jasnovidnosti, mají možnost pozorovat u pacientav nemocných částech těla temné (šedé nebo černé) energie, jejichž odstraněnízpůsobí vyléčení okamžitě nebo po určité době.Existují isložitější metody bioenergetické diagnostiky, než jsme popsali. Mezi nimi např.utvoření obrazu ("fantomu") pacienta podle bioenergetické nebo jinéinformace, při čemž se pacient nachází daleko od léčitele, který potom provádídiagnostiku. Je také možné přenést koncentraci vědomí k pacientovi nezávisle navzdálenosti od něj a léčit ho. Lze také léčit bez stanovení diagnózy, o čemž sezmíníme dále. Nyní přejdeme k základním způsobům bioenergetické terapie. Prvnía nejznámější je působení vlastní bioenergií vyzařovanou rukama (s přiloženímrukou současně s masáží nebo na určitou vzdálenost od těla nemocného).Příznačným rysem této metody je výrazné využití energie, která bylanashromážděna v léčitelově těle.Tento způsob mánedostatek v tom, že léčitel, který dá svou energii nemocnému, sám značněoslábne a škodlivé faktory mu mohou ublížit. Aby zahladil tento nepříjemnýúčinek, léčitel se potřebuje hned po složitém případu najíst a někdy se ivyspat.K výdeji energiev menší míře dochází při jiném působení, které vytváří také lepší perspektivupro další osobní zdokonalování léčitele. Tento způsob nevyužívá energie zezásob organismu, ale energie vnější, kterou léčitel může propouštět přes svéčakry, které hrají v tomto případě roli zesilujících čoček. Proud léčivéenergie přitom prochází tělem léčitele zezadu dopředu. Léčení se provádí podkontrolou jasnovidnosti. Obecným úkolem léčitele při takovém léčení je očistitpacientův organismus od temných energií ve všech dostupných prostorovýchrozměrech. Působení přes čakry může být spojeno s manipulací rukou a jejichenergetickým působením. Podotýkáme, že oděv ze syntetického materiálu tutočinnost velmi ztěžuje nebo i znemožňuje.Uvedený způsobdobře rozvíjí energetické systémy léčitelova organismu a rovněž ho učísoučinnosti s projevy okolního mnohorozměrného prostoru. Léčitelé, kteřípraktikují tuto metodu, obyčejně chápou nutnost připravit se a naladit semeditační modlitbou. Výsledkem bývá, že při léčení pociťují, že jejichorganismus používá vnější síla vesmírné Lásky; sami se v těchto okamžicíchstávají pouze svědky uskutečňujícího se tajemství.Při získávánídalších zkušeností se léčitel přesvědčuje, že všichni nemocní nejsouvyléčitelní pouze metodou "promývání" proudem energie. To ho nutíhledat stále složitější způsoby působení, např. použití obrazových představ prouskutečnění různých "chirurgických operací" v hloubi mnohorozměrnéhoorganismu člověka. Obrazy vytvářené léčitelovou osobní silou vůle v těchtoprostorových rozměrech mají reálný účinek, což je potvrzeno okamžitou změnoustavu nemocného. (Proti nekompetentním nebo nezodpovědným zprávám, že hlavníroli v léčitelství hraje sugesce a autosugesce, přesvědčivě hovoří fakta ovyléčených zvířatech.)Další metodouléčení těžce nemocných je společné úsilí dvou nebo více léčitelů. Při tom jedenz nich řídí průběh operace prostřednictvím jasnovidnosti a druzí plní roli"chirurgů".Léčitelé, kteřídosáhli velkého mistrovství, jsou schopni provádět energetickou anestezi přisložitých "fyzických" operacích (nikoli v představách). Někteřífilipinští psychochirurgové uskutečňují bezbolestné energetické operacezaváděním svých rukou do těl pacientů bez chirurgických nástrojů Je důležité taképochopit, že infekční nemoci (na rozdíl od chorob, které jsou vyvolányenergetickým nebo mechanickým poškozením) nemusí působením léčitele úplnězmizet, neboť mikrobi a viry při tom obvykle nezahynou. Avšak bioenergetickáterapie v takových případech umožňuje: a) očistit organismus nemocného odnásledků ničivých mikrobiálních nebo virózních vlivů, b) dočasně odstranit nebooslabit symptomy nemoci a c) zvýšit obranyschpnost organismu. Při infekčníchchorobách je racionální spojit bioenergetické a lékařské metody.Začínajícíléčitel také musí vědět, že pro něho může být nebezpečné usilovat o vyléčeníněkterých nemocí, jako je rakoviny a chřipky.Uvedeme některápravidla léčitelství, jež umožňují vyhnout se nechtěnému poškození pacienta.Léčitel nemápožívat alkoholické nápoje, v krajním případě 24 hodin před léčebným zásahem.Bioenergie léčitelova organismu získává pod vlivem alkoholu vlastnosti, kterévyvolávají nemoci (zevně se to projevuje jako energetický proud se šedivýmzabarvením).Léčitel, který jesám nemocen, se nesmí pokoušet léčit jiné lidi, protože by předal energetickouinformaci o své nemoci pacientovi.Léčitel nesmípůsobit na ty nemocné, kteří mají ve srovnání s ním značně jemnější energetiku,aby předešel poškození jejich energetického systému.Léčitel, kterýpožívá maso a ryby, nesmí působit na vegetariány, protože jejich energetika jezpravidla nesrovnatelně čistší a jemnější.Léčitel nesmí vprůběhu léčení dopustit, aby v něm vznikly záporné hrubé emoce a uspěchanost,nesmí v myšlenkách opouštět jedno jediné přípustné téma: soucit s nemocným a hledánízpůsobu, jak mu pomoci. Jakékoli jiné myšlenky a emoce kazí a znečišťujíenergetické proudy, které z něho vycházejí.Nedodržováníuvedených pravidel může vést k poškození pacientova zdraví i tehdy, jestliželéčitelský zásah odstraní hlavní příznak.Upozorňujemerovněž, že domýšlivost, snaha o slávu a nadměrné obohacování léčitele nezdobí.Jestliže je požádán o léčení, nepochybně může počítat s materiální odměnou zasvou nelehkou práci. Ta je spojena nejen ss stálými energetickými ztrátami, alei s bioenergetickým znečištěním od nemocných, které často přivodí onemocněnísamotného léčitele. (Pro vlastní očistu doporučujeme začínajícímu léčiteli tytometody: koupání v zimní přírodě, pročištění čaker a meridiánů, cvičení"latihan", "Pranáva" aj. a v některých výjimečnýchpřípadech stejná cvičení po vypití silné kávy nebo čaje. Léčitel nejčastějionemocní druhý den po léčebném zásahu.)Jestliže seléčitel zdokonaluje ve svém umění a snese etické zkoušky, se kterými se na tétocestě setkává, a také si udržuje nespokojenost se svou dosavadní vývojovouúrovní, potom se léčitelství pro něj stává překrásnou cestou duchovníhozdokonalování.(Slovo"duchovnost" pochází z evangelia: "Bůh je Duch" (Jan 4,24)a označuje blízkost člověka ke konečnému cíli jeho existence — BožskéDokonalosti, stupni, na němž dochází k rozvinutí nejvyšších lidských hodnot,jako je Láska, Moudrost a Síla. Prvním příznakem duchovnosti v člověku je šířejeho lásky. Čím má člověk rozvinutější soucit, připravenost a způsobilost kaktivní pomoci druhým, čím vyšší kvalitu tato pomoc má, čím je člověksnášenlivější a lépe chápe problémy jiných lidí, čím více v sobě potlačilsobectví v takových projevech, jako je snaha o slávu a bohatství, agresivita,závist, podrážděnost, samolibost, násilí atd., tím vyšší je jeho duchovnost.)Tím, že pomáháostatním, rozvíjí v sobě nezištnou lásku, ochotu k sebeobětování a rozšiřujeokruh znalostí v rámci mnohorozměrného světa včetně poznání podstaty člověka.Aktivní službou v sobě rozvíjí osobní sílu.Použití metodrádžajogy a později buddhijógy v léčitelství pro zvýšení mistrovství souběžně sosvojením etických stupňů karmajógy a bhaktijógy a nabytím poznání(džňánajóga), umožňuje člověku přistoupit k nejvyšším formám léčitelství, jakénapř. demonstroval Ježíš Kristus. Takový léčitel nemusí ani znát diagnózu,nepotřebuje posílat proudy energie nebo vytvářet obrazy chirurgickýchnástrojů... Stačí mu pouze, že ví s absolutní jistotou, že nemocný je hodenvyléčení a dotkne se ho svým božsky dokonalým vědomím.Aby se to člověknaučil, je třeba nejprve projít stupni samadhi, nirvány a"krystalizace". (O tomto tématu viz publikaci Psychická autoregulaceve východní tradici, Brno 1990.) Nyní pouze krátce vysvětlíme význam uvedenýchtermínů.Slovo"samadhi" označuje emocionální stav blaženosti vyššího řádu, kterýčlověk prožívá při prvních meditačních vstupech do vyššího prostorovéhorozměru. Nirvána je stav vědomí rozlitého ve vyšších prostorových rozměrech,doprovázený schopností pozorovat mnohorozměrný svět z jeho prvopočátečníhloubi. "Krystalizace" je proces pěstování "masy" vědomí.(Dalším krokem v sebezdokonalování je nirodhi, kdy se správně"krystalizované" vědomí převádí do stavu "totální reciprocity",tj. do stavu "ne-já".)Při tom je třebachápat, že "krystalizace" může být správná a nesprávná. Správná"krystalizace" se uskutečňuje ve vyších prostorových rozměrech,nesprávná v hustších vrstvách stvoření. Nesprávná krystalizace umožňuje činit"krásné zázraky" a hrubě potlačovat vůli jiných lidí. Avšak stavyčlověka, který má tyto schopnosti, nelze označovat jako blízkost Dokonalosti.Poslední otázka,u níž stojí za to se v tomto článku zastavit, může znít pro mnohé paradoxně. Aje potřeba vůbec léčit? Jestliže ano, ve kterých případech?Už jsme říkali,že léčitelství je prospěšné pro léčitele. A je vždy prospěšné léčenému?Vždyť každá nemocje důsledkem toho, že člověk vyšel z ekologické harmonie. Ve většině případů jeto následek porušení určitých etických pravidel, z nichž hlavní je Láska kevšem lidem, všem živým bytostem a konečně k celému mnohorozměrnémumakroekosystému včetně nejvyšších forem vědomí.Jinak řečeno,nemoc je obvykle člověku upozorněním, aby se v něčem změnil k lepšímu.Jestliže léčitelbezstarostně pacienta vyléčí, často ho zbavuje nutnosti přemýšlet a měnit se.Tak můžemevyléčením těla poškodit duši. Nebylo by proto v mnoha případech správnější zpočátku pomoci nemocnému pochopit příčinu jeho nemoci, nasměrovat ho ksebeléčbě a teprve potom, bude-li to třeba, pomoci vyléčit i tělo?Samozřejmě, že natyto různorodé a složité problémy nemůže být jediný "recept". Pravdabývá obyčejně uprostřed mezi oběma krajnostmi. Vždyť ku příkladu i čistě"tělesné" vyléčení (tj. bez jakéhokoli vysvětlení a rad) někdypacienti i svědkové přijímají jako impuls probouzející je z tupého spánkunevědomosti, jímž začíná hledání těch pravd, o nichž se ve škole neučili (např.umění léčitelství), aby tak sami uskutečňovali a rozvíjeli svůj potenciálLásky. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz symptomy

Těžké kovy - Detoxikační protokol - efektivní vylučování neurotoxinů

access_time09.červen 2019personRedakce

Neurotoxiny jsou substance, které se vyznačují silnou afinitou k nervovému systému savců. Jsou absorbovány nervovými zakončeními a jsou dále neurony transportovány k nervovým buňkám. Na této cestě ničí vitální funkce nervových buněk, jako například axonální dopravu živin, mitochondriální dýchání (přísun kyslíku) a DNA. Lidské tělo se snaží, pomocí všech dostupných čistících mechnismů, tyto neurotoxiny vylučovat: pomocí jater, ledvin, kůže a vydechovného vzduchu. Detoxikační mechanismy obsauhují acetylaci, sirné vazby, glucuronidizaci (proces vylučování apolárních látek přes játra a ledviny skrze vazbu na kyselinu glucoronovou), oxidaci a další. V tomto procesu hrají játra rozhodující úlohu. Většina škodlivin je vedena tekutinou žlučovou do tenkého střeva a vyloučena trávicím traktem. Kvůli lipofilním/neurotropním vlastnostem neurotoxinů, jsou tyto, díky nespočetným nervovým zakončením enterického nervového systému (ENS) ve střevní stěně, znovu absorbovány. Enterický nervový systém má více neuronů než páteř. Od okamžiku přijetí toxinů přes sliznici jsou k dispozici čtyři cesty:Přijetí nervy a axonálním transportem k páteři (sympatické neurony), nebo k mozkovému kmeni (parasympatiké neurony) - a odtud zpět do mozku.Přijetí krevním oběhem a dutou žílou zpět k játrům.Přijetí lymfatickým systémem a přes Thorax Ductus ke subklaviární žíle.Přijetí střevními bakteriemi a skrz střevní stěnu.Nekompletní seznam neurotoxinů podle důležitostiTěžké kovy jako rtuť, olovo, kadmium, hliník.Biotoxiny jako toxiny tetanu, botulinum (botox), toxiny ascarididae (střevní paraziti), nespecifické toxiny streptokoků, stafylokoků, borelií (např. Quinolinic acid), chlamydií, tuberkulózy, mykóz a toxinů produkovaných viry. Biotoxiny jsou nepatrné molekuly (200 - 1000 kilodaltonu) obsahující síru a dusík. Náleží ke skupině chemických poslíčků, které mikroorganismy používají při kontrole imunitního systému pacienta.Xenobiotika (lidmi vytvořené jedy v životním prostředí) jako dioxin, formaldehyd, insekticid, impregnační nátěry na dřevo, PCB atd.Konzervační látky, dráždivé látky jako Aspartam (sladidlo) a kosmetika, potravinová barviva, fluoridy, metyl a propyl paraben atd.Objevil jsem, že rtuť má ve všech svých chemických formách synergický efekt na všechny ostatní toxiny. Jakmile je rtuť odstraněna, začíná tělo vylučovat všechny ostatní toxiny, i když tyto nebyly aktivovány.Co jsou to symptomy?Každá nemoc může být neurotoxiny způsobena, ovlivněna, nebo zesílena. Únava, deprese, nespavost, ztráta paměti a otupění smyslů jsou obecné ranné symptomy.Jak je stanovena diagnóza?Anamnéza: měl jste někdy amalgámové plomby? Kousnutí klíštětem? atd.Symptomy: jakou máte krátkodobou paměť? Trpíte znecitlivěním některých částí těla, neobvyklými smyslovými vjemy?Laboratorní testy: kovy, vlasy, sérum, krev, moč: xenobiotika (jedy v životním prostředí) Biopsie tukové tkáně, krev, močAutonomní regulační diagnostika podle Dr.med. Dietricha Klinghardta.Bioenergetická vyšetření (EAV, kineziologie).Reakce na terapie.Functional Acuity Contrast Test (FACT): měření prokvení sítnice.LéčbaZ jakého důvodu je potřeba někoho léčit? Je to vůbec nutné? Nemůže tělo toxiny eliminovat přirozenou cestou?Zde je krátký seznam na sobě nezávislých rizikových faktorů, které způsobují nahromadění kovů v jinak zdravém organismu, nebo zpomalují, pořípadě blokují detoxikační schopnost těla.GenetikaKontakt s toxickými látkami v zaměstnáníDřívější chorobyOperaceUžívání léků, nebo „regeneračních“ látekEmocionální traumata, zvláště v raném dětstvíSociální postaveníPožívání velkého množství sacharidů v kombinaci s nedostatkem proteinů (zvláště u vegetariánů)Užívání homeopatické rtutiPotravinové alergieElektromagnetické prostředí pacienta (používání mobilních telefonů, bydliště v blízkosti vedení vysokého napětí atd.)ZácpaLymfatická drenáž v oblasti hlavy (sinusitis, jizvy po odebrání mandlí, špatný zubní skus)Počet amalgámových plomb pacienta v průběhu života, počet amalgámových plomb matky pacientaNa tomto místě budou zmíněny detoxikační preparáty, které jsou přírodní a stejně (nebo možná účinnější) učinné jako těch málo farmaceutických látek, jenž jsou k dispozici. Poněvadž tyto produkty nemohou být ani patentovány, a nemohou sloužit ani k neetickému obohacování, nenašly dost pozornosti v evroských a severoamerických lékařských výzkumech. Ty nejlepší vědecké studie na toto téma pocházejí z Asie.Základní program:Zvýšené dávky proteinů, minerálů, mastných kyselin a tekutin.Pozadí:Proteiny podporují nejen důležité základy endogenní detoxikace těžkých kovů, ale také transportní látky jako Coeruloplasmin, Metallothionin, Gluthation a další. Aminokyseliny s rozvětvenými řetězci v syrovátce z kravského a kozího mléka, působí rovněž detoxikačně.Kovy se shromažďují pouze na těch místech v organismu, která jsou pro napojení metalických iontů naprogramovaná. Každý nedostatek minerálů umožňuje toxickým kovům napojit se na volné vazby. Zdravý minerální základ je předpokladem pro všechny pokusy o detoxikaci (selén, zinek, mangan, germanium, molybden atd.) Už skrze samotnou podporu minerálů, může tělo samo začít toxiny vylučovat. Stejně důležité jsou také elektrolyty (natrium, kalium, kalcium, magnezium), tyto pomáhají při transportu toxického odpadu přes mezibuněčný prostor směrem k lymfatickým a venózním cévám.Lipidy (složené z mastných kyselin) tvoří 60-80% našeho centrálního nervového systému, a proto musí být neustále doplňovány. Každý nedostatek lipidů způsobuje náchylnost nervového systému pro vazby s kovy rozpustnými v tucích, např. metylrtuti, jako neviditelné výpary bez zápachu, neustále se uvolňující z amalgámových plomb.Nedostatečný přísun tekutin může vést k znečištětní ledvin kovy. To má za následek otok bazální membrány a ledviny tak nemají možnost toxiny odfiltrovat. Přidáním malého množství roztoku elektrolytu do vody, je udržována rovnováha fluida v intra a extracelalulárním prostoru.Koriandr (čínská petržel - cilantro):Toto kuchyňské koření má schopnost mobilizovat rtuť, kadmium, olovo a hliník z kostí a z nervového systému. Je to pravděpodobně jediná účinná látka, která mobilizuje rtuť uloženou ve vnitrobuněčném prostoru (ve spojení s mitochondriemi, tubulinem, lipozómy atd.) a v buněčném jádru (zrušení poškozování DNA, způsobované rtutí).Koriandr mobilizuje více toxinů, než je sám schopen z těla odstranit. Dochází k zaplavení vazivové tkáně (jsou zde umístěny nervy) kovy, které byly doposud uloženy na bezpečných místech. Tento proces se nazývá „zpětná otrava“. Tomuto může být snadno zabráněno dodáním látky, která jed ve střevech absorbuje. Po mnoha pokusech jsme zvolili řasu chlorella.Před nedávnem provedená studie na zvířatech ukázala rapidní odbourání hliníku ze skeletu pomocí chlorelly. Účinek řasy převážil všechny doposud známé detoxikační látky.Dávkování a užívání tinktury koriandru:Nedoporučuje se podávat před odstraněním amalgámových plomb!Tinktura se užívá vždy s horkou vodou, tím se neutralizuje jedna toxická látka. Na začátku dvakrát denně 10-20 kapek krátce před jídlem, nebo 30 minut po požití chlorelly (korinadr dává signál žlučovým šťávám, které obsahují vyloučené neurotoxiny, k transportu do tenkého střeva. Žluč se přirozeně uvolňuje při jídle a její množství je zvýšeno za přítomnosti koriandru. Za nepřítomnosti chlorelly, je většina neurotoxinů na své cestě do tenkého střeva reabsorbována volnými nervovými zakončeními enterického nervového systému). Pro plnou účinnost se dávka pomalu zvyšuje na 10 kapek 3 - 4 krát denně. Poslední dávka se podává těsně před spaním - spánek je hlavní detoxikační čas těla. V počáteční fázi vylučování se koriandr užívá nepřetržitě 2 týdny, poté následuje týdení přestávka.Další možnosti užití koriandru:5 kapek 2x denně vtírat do nožních kloubů, jsou tak aktivovány kovy ve všech orgánech, kloubech a strukturách pod bránicí. Vtíráním do zápěstí jsou aktivovány orgány, klouby a struktury nad bránicí. Zápěstí mají velmi hustou autonomní innervaci (axonální absorbce koriandru), dále zde vedou hlavní lymfatické kanály (lymfatická absorbce).Koriandrový čaj: 10 až 20 kapek přidat do šálku s horkou vodou a pomalu vypít. To způsobuje rychlejší očistu mozku od neurotoxinů. Doporučuje se při bolestech hlavy a jiných akutních symptomech. Bolesti kloubů, Angina: 10 až 20 kapek vtírat do postižených oblastí. Toto vede často k okamžitému uvonění bolestí.Chlorella:K dispozici jsou jak Chorella Pyrenoidosa (lepší schopnost absorbce toxinů, ale hůře stravitelná) tak i Chlorella Vulgaris/Chlorella Japan (vyšší obsah CGF - Chlorella Growth Factor, lépe stravitelná nižší kapacita absorbce kovů). Chlorella má komplexní, život podporující vlastnosti.Antivirální účinky (zvláště účinná proti viru Cytomegalie):Váže toxiny (mucopolysacharidní membrány), všechny známé toxické kovy, jedy z životního prostředí jako dioxiny a další.Léčí a aktivuje vlastní detoxikační funkce.Zřetelné zvýšení snížených hodnot glutathion.Sporopolenin je tak účinný jako cholestyramin ve vazbě neutoxinů, a ještě efektivnější ve vázání toxických kovů než každá doposud známá přírodní látka.Různorodé peptidy opravují coeruloplasmin a metallothionin.Alfa a gamma linoly mastné kyseliny (12,4%) pomáhají vyvážit zvýšený příjem rybího tuku při detoxikační kůře a jsou zodpovědné za mnoho jiných funkcí včetně tvorby peroxisomů.Methyl-Cobolamin je potrava nervového systému, opravuje poškozené neurony a má vlastní detoxikační účinek.Růstový faktor chlorelly (CGF) pomáhá tělu uvést do pohybu zásadní samodetoxikační mechanismy. Zdá se, že chlorella vyvinula za milióny let specifické detoxikační proteiny a peptidy proti jakémukoli toxickému kovu.Porfyriny chlorofylu mají zvláští účinek při vazbě těžkých kovů. Chlorofyl aktivuje mimo jiné receptor PPAR buněčného jádra, který zodpovídá za čtení DNA a kódování tvorby peroxisomů (viz. rybí tuk) a otevření buněčné stěny (neznámý mechnismus), které je podmínkou všech detoxikačních procesů. Normalizuje odpor inzulínu a mnoho jiného. Farmaceutické preparáty, které aktivují PPAR receptor jako např. Pioglitazon, se ukázaly jako efektivní při léčbě rakoviny prsu a prostaty.Vynikající potavina: 50-60% amonokyselin, ideální potrava pro vegetariány, Methyl-cobolamin - nejsnadněji absorbovatelná forma vitamínů B12, B6, minerály, chlorofyl a beta karoten atd.Posiluje imunitní systém.Pomáhá při trávení (stavící efekt).Alkalizuje (důležité u pacientů se zhoubnými nádory).Dávkování:Ze začátku 1 gram (= 4 tablety) 3 - 4x denně. To je standartní udržovací dávka pro dospělého při aktivní detoxikaci po dobu 6 až 24 měsíců. Během aktivnější fáze detoxikace (každě 2-4 týdny po dobu jednoho týdne), ve které je podáván také koriandr, může být dávka zvýšena až na 3 gramy 3 - 4x denně (po dobu jednoho týdne s následným návratem ke standartní udržující dávce). Užívat 30 minut před každým jídlem a před spaním.Tímto způsobem se nachází chlorella přesně tam (část tenkého střeva), kde je při začátku jídla vtřikována žluč obsahující toxické kovy a další jedy. Tyto jsou buněčnou stěnou chlorelly navázány a vyloučeny trávicím traktem.2 dny před plánovaným odstranění amalgámových plomb by měla být dávka zvýšena a dále udržována po dobu 2 - 5ti dnů po zákroku. (čím více plomb je odstraněno tím déle by měla být dávka udržována, v časovém období zubařských zákroků by neměl být podávám žádný koriandr. Během této doby nepotřebujeme aktivovat žádné hlouběji uložené toxiny už k beztak vysoké expozici. Pokud při detoxikační kůře užíváte vitamín C, jezte jej v co možná nejvetším časovém odstupu po požití chlorelly, nejlépe po jídle).Vedlejší účinky:Většina vedlejších účinků reflektuje toxický účinek mobilizovaných toxických kovů při jejich transportu zkrze tělo. Tomuto problému se můžeme lehce vyhnout tím, že dávka chlorelly je podstatně zvýšena a ne snížena což znamená pouze zhoršení problému (nízká dávka chlorelly mobilizuje více kovů, než je sama ve střevě schopna absorbovat, vyšší dávka váže více toxinů, než jich mobilizuje).Někteří lidé mají zažívací obtíže s buněčnými membránamy chlorelly. Užívání enzymu celuláza odstraňuje tento problém.Enzym celuláza je k dostání v obchodech se zdravou výživou jako podpora zažívání. V některých případech pomáhá užívání chlorelly současně s jídlem, i když tento způsob není tak efektivní. Chlorella Vulgaris nebo také Japan má tenčí buněčnou stěnu a je tudíž pro osoby se zažívacími problémy vhodnější. Na trhu jsou k dispozici i extrakty chlorelly (PCA) bez buněčné stěny, které jsou velmi drahé a méně účinné, za to jsou ale snadno stravitelné.Chlorella Growth Factor (CGF):Toto je tepelně upravený extrahovaný koncentrát z chlorelly s určitými peptidy, proteiny a dalšímy látkami. Výzkum CGF ukazuje, že děti netrpí zubním kazem a jejich skus (čelisti a vývoj obličeje) jsou téměř dokonalé. Jsou méně nemocné a rostou rychleji.Mají vyšší IQ a vyvinutější sociální schopnosti.Existují případy pacientů se zhoubnými nádory, jejichž stav se dramaticky zlepšil při užívání vysokých dávek CGF. Z našich zkušeností ovlivňuje CGF pozitivně průběh detoxikace, ta je celkově kratší a efektivnější. Odpovídající výrobek je z řasy chlorella Vulgaris/Japan: CVE (Chlorella Vulgaris Extrakt) a je velmi efektivní při vylučování olova.Doporučená dávka:1 kapsle CGF při 20 tabletách chlorellyČesnek setý (allium sativum) a česnek medvědí (allium ursinum):Je dokázáno, že česnek chrání červené krvinky před nežádoucími oxidativními vlivy, které jsou vyvolány toxickými kovy v krevním řečišti při jejich transportu z těla ven. Kromě toho má česnek vastní detoxikační účinky. Česnek obsahuje početné sirné komponenty včetně vzácných skupin Sulf-hydrylů, které oxidují rtuť, kadmium a olovo a dělají je tak vodou rozpustné. To ulehčuje organismu tyto látky vyloučit.Česnek osahuje kromě jiného Alliin, který je enzymy přetvořen na Allicin - nejsilnější přírodní antibiokum. Pacienti otrávení těžkými kovy trpí většinou sekundárními infekcemi, které způsobují část symptomů. Česnek obsahuje také nejdůležitější minerál k ochraně před otravou rtutí: bioaktivní selén. Většina výrobků osahujích selén jsou těžce absorbovatelná a nedostanou se tak do částí těla, kde jsou nejvíce zapotřebí. Česenk-Selén je tedy nejlepší přírodní zdroj, který máme k dispozici. Česnek chrání před srdečními onemocněními a rakovinou. Biologický poločas rozpadu allicinu (poté co je česnek rozmačkán) je zhruba 14 dní.Většina výrobků, které jsou na trhu k dostání neobsahují žádné aktivní látky alicinu. Toto odlišuje česnek sušený mrazem od všech ostatních doplňků stravy. Tinktura česneku medvědího je vynikající při detoxikaci, ale je méně účinná jako antibiotikum.Dávkování:Závisí na obsahu alliinu. Česnek sušený mrazem od BioPure nebo od Heidelberger Chlorella jsou v současné době výrobky s nejvyšším obsahem alliinu: 26000 jednotek v jedné kapsli (produkty, které jsou k dostání v obchodech se zdravou výživou většinou neobsahují žádný alliin, nejlepší, které jsme testovaly, dosahovaly hodnot 3000 jednotek v jedné kapsli).Česnek sušený mrazem:1-3 kapsle česneku sušeného mrazem po každém jídle. Na začátku 1 kapsle denně po hlavním jídle a pomalu dávku zvyšovat. Na začátku může pacient silněji reagovat (způsobeno zabíjením patogenních plísní a bakteriálních organismů).Při detoxikaci používat nejprve česnek medvědí, poněvadž vybíjí méně patogenních zárodků a tudíž nedochází k Herxheimerově reakci (reakce těla na bakteriální jedy): užívejte 10-20 kapek česneku medvědího k jídlu minimálně 3 x denně.Rybí tuk Omega 3:Komplexy mastných kyselin EPA a DHA v rybím tuku udržují červené a bílé krvinky flexibilní a vytvářejí tak lepší mikrocirkulaci mozku, srdce a dalších tkání. Všechny detoxikační procesy závisejí na optimálním zásobování kyslíkem a proudění krve. EPA a DHA chrání mozek před virálními infekcemi a jsou zapotřebí při rozvoji inteligence a zraku. Nejdůležitější buněčnou organelou je Peroxisom. Jeho jemné struktury mají v buňce speciální funkci. V hypofýze je v peroxisomu vytvářen melatonin, v neuronech dopamin a norepinefrin atd.To je přesně to místo, kde se fixuje rtuť a ostatní toxické kovy a brání tak buňce provádět její funkci. Ostatní vědci se koncetrovali spíše na ostatní organely jako např. mitochondrie, které jsou podle našich zkušeností poškozezy až mnohem později. Buňka se dále snaží poškozené peroxisomy nahradit novými - pro tento úkol potřebuje velké množství mastných kyselin, především EPA a DHA. Donedávna se předpokládalo, že je tělo samo schopno z jiných omega 3 mastných kyselin, např. z rybího tuku, vytvářet vlastní EPA a DHA. Dnes víme, že tento proces je velmi pomalý a není schopen držet krok s velkou spotřebou EPA a DHA, která je podmíněna dnešní toxicitou našeho životního prostředí.Rybí tuk je dnes uznáván jako esenciální potravina, také pro vegetariány. Výzkumy posledních let odhalily, že vývoj inteligentních opic se odehrával v přímořských oblastech, kde opice začaly konzumovat velké množství ryb. Proč tedy nevyužijeme tohoto objevu a nekonzumujeme větší množství rybího tuku?Mastné kyseliny v rybím tuku jsou velmi citlivé na elektromagnetická pole, výkyvy teplot, světlo a další aspekty výroby a následného trasportu. Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, degenerované tuky, ale i zoxidované a znečištěné tuky jsou často k nalezení v komerčních produktech. Ideálním způsobem by měl být rybí tuk skladován a přepravován v nepřerušeném chladícím řetězci, než se nakonec dostane do klientovi lednice. Zdroje rybího tuku by neměli být znečištěny, tedy prosté od rtuti, což je stálě složitější.Rybí tuk by měl mít lehkou rybí příchuť, ale ne příliš intenzivní. Pokud tato příchuť chybí tak je vitalita oleje špatným zpracováním a zacházením znehodnocena. Pokud olej zapáchá je to způsobeno jeho oxidací. Proto doporučuji užívat níže uvedený produkt (Premium kvalita), poněvadž je vyroben za maximálních podmínek. Klinické výsledky to dokládají.Dávkování:1 kapsle Omega-3 4x denně během aktivní detoxikační kůry. 1 kapsle 2x denně jako udržovací dávka. Nejlépe užívat společně s řasou Chlorella.Pro léčbu bipolárních chorob, post-partum deprese a jiné formy duševních onemocnění, potřebuje tělo 2000 mg EPA denně (David Horrobin). Při zhoubných onemocněních je nutná dávka 120 mg EPA denně. Pokud zohledníme údaje na etiketě, vypočítáme si snadno odpovídající dávku.Vyvážený roztok elektrolytů (Matrix Elektrolyte od BioPure):Autonomní nervový systém nefunguje dobře u většiny toxických pacientů. Impulzy v organismu nejsou přijímány, nebo jsou špatně vyhodnoceny a interpretovány. Toxiny nemohou být odtransportovány skrze extracelulární prostor. Užívání vyššího množství mořské soli (Keltská sůl) a vyřazení normální soli z jídelníčku se ukázalo při řešení většiny těchto problémů jako velmi účinné.Nejúčinnější se ukázal roztok vyvinutý americkým chemikem Ketkovským. Vynalezl velmi účinnou formuly k nahrazení elektrolytů, která byla následně vylepšena Caron Based Corp, a nyní nese jméno „Matrix Elektrolyte“. Všem mým pacientům tento výrobek doporučuji a sleduji, že se každý aspekt detoxikačního procesu zlepšuje. 5% populace je citlivé na natrium nebo chlorid - krevní tlak stoupá (lehce reverzibilní). U těchto pacientů trvá detoxikace déle a je složitější.Dávkování:1 ČL rozpustit v kvalitní vodě, 1 - 3 krát denně. V období zvýšeného stresu je možné zvýšit dávku na 1 až 3 ČL 3 krát denně.Agresivní metody jako glutathion, vitamin C, DMPS, Ca-EDTA a další by měly být ordinovány zkušeným terapeutem. Již existující nemoc v pokročilém stádiu, se často zhorší při nesprávném užívání výše uvedených látek (užívání, které nebylo řádně vytestováno ART - Autonomní Regulační Test). K vyvedení jedů ze všech ložisek je nejlépe navíc aplikovat psychoterapeutické intervence jako jsou Psycho - Kineziologie a MFT (Mental Field Therapy).Chlorella, koriandr, česnekové výrobky a mastné kyseliny se od sebe velmi liší jak v kvalitě a obsahu živin, tak i v obsahu škodlivin. Proto nemohu většinu výrobků doporučit, které neprošly naší kontrolou kvality nebo v ní neobstály. Výrobky INK GmbH a BioPure Ltd jsou velmi pěčlivě vybrány.Phospolipide Exchange (BioPure):Vědecky podložená a pečlivě vyvážená směs fosfolipidů, kyseliny Alfa-liponové, hořčíku a EDTA. Tento svébytný lék, působí na cévní stěně při detoxikaci těžkých kovů, toxinů borrelií, plísní a jiných jedů. Zesiluje také účinky dalších léků, zvláště ricinových olejů a rostlinných přípravků proti boreliím (Samento, Andrographis, Smilax(Sarsaparilla), Jpanese Knot Weed, Noni a Stephania Root) ve střevě a skrze fyziologickou membránu mezi krevním oběhem a CNS v mozku.KMT Frekvenční terapie:Přístroje KMT 24 a 440 byly vyvinuty k docílení terapeutických pokroků při léčbě rezistentních borelií. Výběr vlnových průběhů, vlnového vzestupu, vlnové délky, atd. byl určen podle nejnovějších vědeckých kriterií. Tyto frekvence pocházejí z genomového projektu a nesou název „mikrobial inhibition frequencies“ (frekvence, které zamezují růstu choroboplodných zárodků).Tyto frekvence jsou vysoce specifické pro potlačení rozmnožování borrelií, babézií, plísní, parazitů, virů a dalších vybraných patogenních zárodků. Léčba probíhá bezdrátově a může být prováděna během spánku. Mohli jsme prokázat, že detoxikace probíhá mnohem rychleji, pokud je doprovázena KMT terapií.Každá otrava neurotoxiny vede ke kultivaci patogenních zárodků v tkáni. Každá detoxikace toxinů by měla být doprovázena cílenou antimikrobiální léčbou (viz. Borelie - Protokol) Každé zatížení toxiny a chroboplodnými zárodky musí být spoluléčeno PK (Psycho-kineziologií).Doplňující protokoly pro cílené nasazení DMPS, DTPA, DMSA, a Kalcium-Di-Natrium EDTA budou zmíněny na jiném místě.

folder_openPřiřazené štítky

Lymská Borelióza #2 díl

access_time09.červen 2019personRedakce

Mezi pacienty s boreliózou je známo, že v organizmu dochází ke ztrátě stopových prvků, elektrolytů a minerálů. Minerály, které u většiny pacientů chybí, jsou hořčích, měď, mangan a lithium. Častý je také nedostatek jódu. Pomocí regulační diagnostiky snadno tyto nedostatky objevíme, ty by pak měly být doplněny. Z pohledu školní medicíny používáme rbc test na minerály (měření minerálů v červených krvinkách). V této oblasti bohužel dochází k špatnému výkladu informací: makrofágy používají měď, namgan a železo k zabíjení fagocytózních mikrobů (měď je součástí enzymu superoxyd-dismutáza).Takto použité kovy v tomto procesu oxidují, a pokud jsou detoxikační kanály těla přetížené, dochází k jejich ukládání. Můžeme je pak najít ve vlasech a ve vazivové tkáni. Analýza vlasu je pak chybně interpretována. Tedy pokud se nachází měď ve vlasech je pacient otráven. Tento pacient ale měď potřebuje. Kompartmentalizovaná měď musí být chemicky redukována antioxidanty a přepravena ven z tkáně což je homeopatickou mědí často možné. Výtažek z Jírovce (Aesculus hippocastanum) často pomáhá ke zlepšení prostupnosti tkáně pro vracející se kovy. Lithium v malých dávkách (15mg/den) stabilizuje centrální nervovou soustavu a v několika málo dnech odstraňuje neurologické symptomy našich pacientů. Na počátku léčby dávám svým pacientům dvakrát týdně nitrožilně hořčík ve formě „Meyerova koktejlu“ (popsáno v dřívějším vydání časopisu „Hier und Jetzt“).Pacientům s defektem genu metalizace a odpovídajících enzymů podávám roztok kyseliny folové a hydroxykobalaminu v poměru 5 : 2 k orálnímu užívání. Pacient užívá 1/2 kubíku tohoto roztoku každé čtyři hodiny (orálně sublinguálně), často pak dochází k drastické redukci mozkové symptomatiky, především u dětí a kojenců.Pacienti, kteří v normálním krevním obraze vykazují nízkou úroveň alkalických fosfátů, trpí často Pyrrholurií. Odpovídající krevní test je relativně nespolehlivý. Krev musí být okamžitě zmražena a to ještě před tím něž je poslána do laboratoře. Výsledky jsou mnohokrát nesprávně negativní. Pacient s tímto onemocnění vylučuje nadmíru vitamín B6 a zinek, ty musí být poté v dostatečné míře nahrazeny. Ačkoliv je Pyrrholurie považována za geneticky podmíněnou chorobu, nacházíme ji ale pouze u našich pacientů s boreliózou a ne u ostatních. Domnívám se, že tento defekt je výsledkem boreliózy a ne její důvod.Častý je také nedostatek kobaltu. Ten rozpoznáme podle zvýšených hodnot vyloučených sexuálních hormonů v moči. Tito pacienti vykazují příznaky nedostatku hormonů, v krvi jsou jejich hodnoty snížené. Když ale změříme hodnoty v moči ukazují se vysoké hodnoty. To znamená, že jsou hormony vylučovány ještě předtím, než mohou v těle začít působit. Léčba pak spočívá v substituci kobaltu. Pravděpodobně nejdůležitějším elementem v léčbě boreliózy je jód. Zde používáme jódový kožní test. Lugolovým roztokem nakreslíme na pacientovu kůži čtverec 5 x 5 cm. Jód by měl být po 24 hodinách stále viditelný. Čím více pacient jód potřebuje tím rychleji hnědě zbarvený čtverec zmizí.SekvenceV léčbě boreliózy vládne vnitřní pořádek, který vede k úspěchu. Mikroorganizmy je nutno léčit v určitém pořadí. Léčba virů a následná léčba červů nedává smysl. Víme, že všechny červy ve střevě jsou infikovány viry. Léčíme-li nejdříve viry a poté červy, pak všechny viry přežijí v červech a znovu se vyklubou poté co všichni červy zahynou. Pacient dostane znovu virální infekci a je bez červů, ale viry mu zůstaly.Léčba infekce by měla být kombinovanou strategií, přičemž zde mají místo technologie KMT frekvencí, byliny nebo antibiotika a další příslušné metody. Tento program by měl být vždy doprovázen protokolem k detoxikaci neurotoxinů, dobrou psychoterapií (PK, MFT) a všeobecnou „životní hygienou“. Všechny nám dnes známé kroky z biologické a alternativní medicíny zde mají své místo.Abeceda boreliózyA.) ČervyLéčbu začínáme vždy odčervovací kúrou. K tomu používáme sůl a vitamín C protokol zveřejněný v „Hier und Jetzt“ (19), který má svůj nezávislý efekt proti spirochetám. Vysoká koncentrace soli zabíjí skrze osmotickou dehydrataci velké parazity (osmotický šok). Zvýšený příjem soli podporuje aktivitu enzymu elastáze, což má dobrý vliv proti spirochetám (4). Enzym elastáze „provrtává“ buněčnou stěnu parazitů a tím citlivější na bylinnou léčbu a další terapeutické kroky.Protokol: 1,5 g soli na 10 kg váhy rozděleno na 4 dávky během dne. S každou dávkou je podáván 1-4 g vitamínu C. Vitamín C dávkovat tak, aby nedocházelo k průjmu. Tyto látky podávám 3 - 6 týdnů s následující dvou týdenní přestávkou. Mám mnoho pacientů s boreliózou, kteří se díky tomuto postupu cítí dobře, kteří ale bez této léčby spadnou zpět to původního stavu.Pacient od krku ochrnutý a několik let upoután na křeslo, který byl díky této léčbě opět plně motorický a senzoricky v pořádku, může chodit a vykonávat své zaměstnání. Jakmile se pokusil snížit dávku soli, objevily se opět symptomy ochrnutí v nohou.K odčervení používám také alopatické léky, především Albendazol a Bitricidy. Čas od času používáme bylinný program Huldy Clark nebo „Anise-and-Shine“ program od Self-Health Enterprises.B.) Protozony: Lamblie, Améby a trichomonádyLaboratorní rozbory jsou bohužel nespolehlivé, spoléhám se na naši RD diagnostiku. Během mého pobytu v Indii jsem se naučil rozpoznávat tato onemocnění manuálním prohmatem břišní krajiny. V léčbě používáme biologicky vypěstovaný a mrazem sušený česnek (14), který působí klinicky mnohem lépe než doposud doporučovaný a konvenčně pěstovaný česnek od Pharmax. Tato léčba je neuvěřitelně účinná. Někdy podáváme také lék Tinidazol 500 mg dvakrát denně po 10 dní a teprve poté začínáme s terapií česnekem. V kruzích okolo Huldy Clark se bohužel vyskytuje mnoho chybných informací o česneku, které vedly v některých evropských zemích k nevědecké česnekové fobii. Fyzik Bob Beck, který tehdy pro Huldu Clark postavil první Zapper, měl silnou reakci na česnek (skrze odumírání parazitů) a vyvodil z toho že česnek musí být toxický.C.) StreptokokStreptokok je často zodpovědný za část symptomů spojených s mozkem. Dříve byl vliv streptokoků na mozek znám pod názvem Corea minor, dnes je ale často přehlížen. Zde používám odpovídající léky firmy Sanum (Notakehl, Sanokehl Pseu, Sanokehl Strep, Arthrokehlan A a Sanokehl Akne (20).Velmi důležitá je zde manulní lymfatická drenáž krční oblasti, kterou úspěšně provádíme KMT technologií.D.) BabésieBabézia má 17 pod - typů a žije v uvnitř buňky. Babézie jsou mutací organizmů malárie a vyskytují se často na jihu Německa. Nakažení jsou také psi a další domácí zvířata. Oční potíže, problémy s čelistním kloubem a zuby jsou časté. Hlavní bylinou je Artemisinin, vysoce koncentrovaný extrakt pelyňku (4 kapsle 2x denně). Tato látka musí být podávána společně s greapfruitovou šťávou k zamezení vyvinutí střevního enzymu, který zamezuje vstřebání artemisininu. Tuto látku podávám tři týdny s následující týdenní přestávkou, to celé po tři cykly.E.) ViryZde používám česnek sušený mrazem nebo přípravek z ayurvédské medicíny se třemi různými bylinami: Indian Gooseberry, Chebulic a Beieric Myobalan (14). Tato kombinace má hluboký efekt na herpes-viry, které jsou u pacientů s boreliózou téměř vždy velmi aktivní a jsou zodpovědné za mentální a psychiatrické symptomy. Japonské výtažky z hub a německé thymus extrakty také napomáhají v léčbě. Zinek podporuje růst virů, měď jej naopak zpomaluje. Selén působí jako „Anti-baby-tableta“ na růst herpes virů.Nejlépe působící přípravek školní medicíny je zde Valtrex. Často nacházíme také Borna viry, které způsobují především psychiatrické symptomy (mánie, nutkavé chování). V tomto případě je dobrá kombinace Amantadinů a česneku.Za insomnií (chronická nespavost), kterou pacienti s boréliemi mnohdy trpí, stojí často herpes viry v mozku. Jako test používám Valtrex 1.000 mg před spaním po dobu jednoho týdne. Když dojde k výraznému zlepšení hloubky spánku, přecházím pak k dlouhodobé léčbě už zmíněnými bylinami a minerály. KMT metoda (frekvence č. 1) je zde také výjimečně účinná. Při nespavosti vykmitáváme frekvence přes zesilova4 signálu a to bez kožního kontaktu.F.) Infekce skrze plísně a mykotoxinyDůležitá je zde upravená strava pacienta, která vykazuje vysoké množství bílkovin a tuků a velmi malé množství cukrů. Důležité je také zjistit jestli je pacient ve svém domově vystaven plísním (např. po vytopení). K účinné modulaci pacientových stravovacích návyků používáme Food-Pharmacy-Software (21). Nejúčinnější přírodní protiplísňový přípravek je mrazem sušený, biologicky vypěstovaný česnek a rizoly (ricínové, ozonizované oleje), které se znamenitě osvědčují. Nejefektivnější látkou školní medicíny je AMpho Moronal 250mg 2 x denně po 9 měsíců pro léčbu střev a Fluconazol pro systématickou léčbu (200mg / den). Zatížení plísněmi a z toho vycházející otrava mykotoxiny je často přehlížena a tyto se zásadně podílejí na karcinogenezi. Toxiny plísní jsou efektivně vylučovány játry nitrožilní mi dávkami Glutation, kyseliny alfa liponové a vitamínu C. Nedávno bylo zjištěno, že mnoho přípravku na detoxikaci těžkých kovů vyvádí také toxiny plísní, např. DMPS a Ca EDTA.G.) MykoplasmaJedná se o organizmy bez buněčné stěny, které dobře reagují na Rechtregulát. KMT program č. 4 obsahuje frekvence omezující růst mykoplazmy. Mykoplazma způsobuje u pacientů s boreliózou únavu. Antibiotická terapie školní medicíny trvá mnoho měsíců.H.) Spirochety a jejich ko-infekce (Bartonella, Ehrlichia, Rickettsia, Bruceila abortis, Babesia)Zde používáme šestitýdenní program s tinkturami štětky soukenické a samento v pentacyklické formě. Samento (kočičí dráp) je rostlina pocházejí z oblasti Amazonie, která má po energetické úpravě výrazný efekt proti boréliím a podobné zárodky. Používám také tinkturu z kořene echinacei a jako vždy mrazem sušený česnek. Alicin z česneku působí efektivně v léčbě spirochet. Problém s česnekem je ten, že by se měl užívat v jinou denní dobu něž ostatní látky. Svým pacientům doporučuji připravit si na ráno litrovou láhev s vodou obohacenou elektrolyty (Matrix Elektrolyt) do té míry, aby měla voda příjemně slanou chuť. Do této vody je přidána dávka bylin na celý den. Skrze kombinaci elektrolytu jsou byliny výrazně potentnější a jejich efekt je srovnatelný s vysokými dávkami antibiotik.Frekvence č. 1 KMT technologie léčí borélie a bartonelu, současně aktivuje specifické reakce imunitního systému a pomáhá přijímání antimikrobielních bylin v postižené tkáni. Injekce včelího jedu je už po mnoho let moje jedna z mých nejoblíbenějších terapií v léčbě borélií. Peptid Melitin má silný antibiotický vliv proti Lymské borelióze (24). Včelí jed obsahuje také „neuronal growth factor“, to je látka, která je nutná k uzdravení postiženého nervového systému našich pacientů s boreliózou. U pacientů s psychiatrickými symptomy používám vysoké dávky niacinu (3-6g) ve 3-4 dávkách. Výsledky jsou často velmi dramatické. Niaciamid a tzv. No-Flush-Niacin nefungují. Niacin má enormní antibiotický efekt proti všem typů borélie (12). Pacientům dávám jako testovací dávku 100mg niacinu. Dojde tak ke kožní reakci se zarudnutím kůže a svěděním a pacient se tak může s touto reakcí seznámit. Poté rychle přecházím k denní dávce, aby si pacient zvykl na plnou dávku. Pacient vezme 500mg, počká až první „Flush“ pomine a za tři hodin si vezme dalších 500mg, další „Flush“ je už mírnější. Tři hodiny nato následuje další dávka, do večera je dosažena dávka 3g. Když pacient dodrží tuto dávku, tak všechna „vzplanutí během několika málo týdnů zmizí a s dávkou už nejsou žádné problémy. Jakmile se léčba přeruší, dojde okamžitě k opětovnému vzplanutí, které je velmi nepříjemné a zastrašující. Při fenoménu vzplanutí dochází k detoxikaci. Proto premedikujeme pacienta vysokými dávkami chlorelly, předtím než podáváme niacin. Údajně má niacin zatěžovat játra. Za celou svojí 20 letou praxi jsem nepozoroval žádné narušení funkce jater a nenašel jsem žádnou odpovídající literaturu.DR. med. Abraham Hoffer, otec ortomolekulární psychiatrie, již před mnoha lety objevil a popsal léčebný účinek niacinu u psychiatrických pacientů. Pokud u pacienta po užití niacinu nedojde ke Flushi tak trpí opravdovou schizofrenií, která je nicméně s vysokými dávkami niacinu léčitelná.Nové byliny v léčbě boreliózy jsou: Andrographis, Sarsaparilla, Noi kůra (ne plod), Japanese Knotweed (Resveratrol) - Křídlatka japonská, Stephania Root a Ozonoidy od Dr. G. Steidla.Současné protokoly k léčbě antibiotiky jsou diskutovány na jiném místě (10). Moji favorité mezi antibiotiky jsou Minozyklin a Zithromax (obě varianty působí symbioticky tak, že se napojí na různé oblasti buněčné stěny bakterie). Oba medikamenty omezují růst mikrobů, tím že se interferují na různých místech proteinové transkripce. Často používám také Rifampin. U relativně mnoha pacientů s boreliózou se vyvine sarkoidóza (Morbus Boeck), která je často přehlédnuta (11). V Německu ještě není známo, že Morbus Boeck je onemocnění boreliózou. Boreliózou infikované lymfatické uzliny produkují abnormální množství 1.25-Di-hydroxy-Vitamínu D. Tito pacienti vyvinou často osteopozózu (často jen v páteři) společně s ostatnímu symptomy Lymské boreliózy. Zubní lékaři jsou často s touto problematikou obeznámeni, vidí, že se zuby kalcifikují.To znamená, že zuby pomalu odumírají, poněvadž se v kanálcích ukládá stále více vápníku, což je k rozpoznání na rentgenovém snímku. Krevní test 1.25-Di-hydroxy-Vitamínu D snadno určí diagnózu (když jsou hodnoty přes 45ng/ml).Zde postupujeme podle tzv. Marshalova Protokolu (18).Pokud je tato sekvence, tak jak je zde popsána, dodržena, dochází k méně komplikacím a k tzv. Jarisch-Herxheimer-Reakcím, které jsou u léčby antibiotiky velmi časté a obávané.ZávěrVětšina klientů potřebuje lékařskou podporu po několik let, než vyvinou nový životní styl, který je osvobodí od jejich symptomů. Lymská borelióza je cyklická nemoc s vlastními rytmy a neočekávanými opakovanými vzplanutími. Když pacient ve spolupráci s terapeutem našel co pro něj nebo pro ní nejlépe působí, naučí se tak svou nemoc s malou pomocí z venku zvládat a navrátí se tak zpět k normálnímu životu. Na cestě k uzdravení se klient dozví mnoho sám o sobě, o světě a stavu současné vědy což s sebou přináší enormní růst osobnosti. Mnohé možnosti léčby jsou z dlouhodobého hlediska podivuhodně neefektivní např. ozónová terapie, kyslíková terapie, intracelulární hypertermie HOB a mnoho dalších.Existuje ale i mnoho efektivních postupů např. vložky dentální oblasti, frekvenční barevná terapie, Tomatis terapie, neurosenzorická stimulace, zvýšení tělesné teploty T3 a T4 hormony, pravidelná terapie včelím jedem, vysoké dávky hořčíku, regenerativní kryoterapie a mnoho dalších.Ačkoliv se s touto nemocí potýkám již 15 let, stále pro mě zůstává záhadou. Je jasné, že diagnóza a léčba této nemoci je důležitější než všechny ostatní jednotlivé metody, které jsem doposud praktikoval a předával dále. K tomu patří detoxikace těžkých kovů, Psycho-kineziologie a léčba ortomolekulárními látkami.Je mnoho možností proč se borelióza tak rychle rozšiřuje. Osobně si myslím, že se hmyz jako vektor této nemoci v teplejších klimatických oblastech snáze a rychleji rozšiřuje. Skrze stoupající teploty - skleníkový efekt - je pochopitelné, proč vektory této nemoci stále stoupají a proč musíme počítat s daleko vážnějšími epidemiemi. Dále je známo, že parciální tlak kyslíku na Zemi za posledních 150 let poklesl z 30 procent na 19 procent. To znamená, že žijeme v atmosféře chudé na kyslík, která podporuje růst anaerobních mechanizmů nebo primitivních organizmů a oslabuje tak organizmy výše vyvinuté. To, že se dosažená věková hranice stále zvyšuje, je mýtem.Nejnovější statistika ukazuje, že maximum průměrné délky života bylo dosaženo v roce 1995. Dosažená věková hranice se od té doby opět snižuje. Tato tendence bude pravděpodobně pokračovat. Reakce politiků a veřejných lékařských systémů vůči vědcům a léčitelům, kteří rozluštili skládanku lymské boreliózy byla doposud naplněná agresivitou a popíráním předložených faktů. Jsem si jistý, že se v blízké budoucnosti situace změní a zdravotnické instituce budou muset uznat lymskou boreliózu jako důležitý faktor chronických nemocí.Antibiotika jako mono-léčba při léčbě chronické lymské boreliózy zklamala. Antibiotika nám ve zvládání epidemií, které se nás chystají, nepomohou. Radikální společenská změna bude nevyhnutelná. Náš životní styl je nezodpovědný a nemůže být naší Zemí déle snášen. To se týká především životního stylu u nás v USA. Lymská borelióza a otrava toxickými kovy jsou poslové, které nám Země posílá, aby nás probudila. Mnoho z nás je již postiženo. Otázka, která zůstává otevřená zní: spolehneme se na evoluci a budeme nerušeně přihlížet selekci těch s intaktními detoxikačními systémy? Nebo se pokusíme uklidit tak, že bude i místo pro ty s citlivějším systémem? Pod civilizačním vlivem vymřelo za posledních 50 let více savců než za uplynulých 50.000 let.Existuje také ezoterický pohled na věc: celému dění v klidu přihlížet a užívat si v „tady a teď“, ale jen přihlížet a starat se narcisticky o svou vlastní spiritualitu. Existuje ale také postoj, ze kterého „tady a teď“ cítíme utrpení naší Země a z tohoto okamžiku konáme. Mikroorganizmy nejsou naši nepřátelé. Informují nás a přinášejí nám zprávu a přenechávají nám rozhodnutí zda budeme konat.Miluji Zemi. Často mě bolí u srdce, když čtu noviny. Mnohým je možná podobně. Někteří stojí nade vším a myslí si, že jsem paranoidní. Každý z nás vidí pouze malý výsek celku a může omezeně něco učinit. Tento článek je můj přínos k relativně k našemu prostředí šetrné léčbě lymské boreliózy.

folder_openPřiřazené štítky

Lymská Borelióza #1 díl

access_time09.červen 2019personRedakce

V nové, probouzející se medicíně je stále více uznáván názor, že chronická onemocnění nejsou idiopatického nebo čistě psychosomatického původu, ale jsou způsobovány skrze stále vzrůstající toxickou zátěž organizmu a chronickými infekcemi, které se na tomto pozadí etablují. Rychlost a míra, s níž se toxiny ukládají je určována aktivitou a efektivitou molekulárních fyziologických mechanizmů, které jsou zodpovědné za detoxikaci organizmu. Tyto jsou opět kontrolovány velkým počtem genů, které nejsou u našich klientů buďto vůbec založeny nebo nefungují.Enzymům Glutation-S-transferáza a Metyltransferáza připadá tak zvláštní význam. Geny jsou regulovány epigenomem, mnohočetným řídícím mechanizmem, u nějž rozhodující roli hraje psychika a strava. Stejně tak je i imunitní systém etablován a regulován mechanizmy, které jsou určeny genetikou. Jména chronických infekcí, která jsou z pohledu školní medicíny zodpovědná za mnohá chronická onemocnění se v posledních letech změnila a jejich seznam se rozrostl. Existuje minimálně dvanáct choroboplodných zárodků, které jsou k nalezení v kloubech změněných arthritidou. U primární chronické polyarthritýdy nalézáme vždy přemrštěně reagující imunitní systém, který bojuje proti těmto zárodkům. Seznam zárodků, zodpovědných za chronický únavový syndrom, Morbus Alzheimer, rakovinu a další chronické nemoci zahrnuje následující: Mycoplasma, Herpes Typ 6 (HHV6), Trichomonaden, Chlamydia pneumoniae, Toxoplasmose, Rikettsien, Leptospirose, zmutované streptokoky, Tuberkulózu, Shigelleny, Lamblie a další.Novým choroboplodným zárodkem, který je považován za původce chronických onemocnění, je Borrelia burgdorferi (BB). Většina z nás terapeutů hledí již po řadu let na tento zárodek s velkou podezíravostí. Je pravděpodobné, že Borrelie otevírají dveře imunitního systému a mnohé infekce se následně mohou v systému rozšiřovat. Jsou to např. infekce Candidy, stále se vracející chřipkové infekce, Herpes Zoster atd. Často jsou tyto druhotné oportunistické (využívající příležitosti) infekce rozpoznány a léčeny, ale Borrelie v pozadí je často přehlédnuta. Mikrobioložka Gitte Jensen ve svých výzkumech dokázala, že naše DNA s narůstajícím věkem, obsahuje stále více sekvencí, které pocházejí od bakterií nebo virů. V okamžiku smrti je naše DNA téměř dvakrát tak dlouhá než při našem narození.Poněvadž je léčba Boreliózy nespecifická, nemůžeme vycházet z toho, že pacient opravdu boreliózou onemocněl, i když se skrze léčbu antibiotiky uzdravil. Cizí DNA a RNA, které se nacházejí v našich buňkách určí, kdo se z nás na konci života stane. Günter Enderlein již ve 30 letech minulého století prokázal, že mikroorganizmy neexistují ve stálé formě, ale pod vlivem prostředí se relativně rychle proměňují z jednoho zárodku do druhého. Borrélie nejsou v tomto procesu výjimkou. Toto chování je nazýváno polymorfizmus.Existuje více než 300 druhů Borrelií, z nichž ne všechny způsobují u člověka onemocnění. U našich pacientů nacházíme především tři různé druhy borrélií, které jsou i školní medicínou uznány jako spouštěče chronických nemocí:- Borrelia Burrgdorferi- Borrelia garinii- Borrelia afzeliiLékařské zprávy o Borreliích garinii a azfelii jsou k dispozici od roku 1966 (1,2). V knize „Lab 257“, vydaná před dvěma lety v USA, je uvedeno, že Borrelia Burgdorferi je mikrob, který byl okolo roku 1945 vypěstován v laboratoři. Německý mikrobiolog Traub byl vedoucím biologické válečné laboratoře za 2. světové války a experimentoval s Borreliemi. Velké pokusy probíhaly v Rusku, kdy byly Borrelie rozstřikovány německými letadly nad pastvinami. Cílem bylo dostat ruské zemědělství na kolena. Ten samý vědec byl okamžitě po válce zaměstnán, aby vystavěl biologickou laboratoř v USA. Byl vybrán malý poloostrov nedaleko New Yorku: Plum Island. Po úspěšném otevření laboratoře, ve které bylo převážně experimentováno s borreliemi, dostal Traub pozvání jako profesor na univerzitu v Tübingenu a odešel zpět do Německa. Laboratoř byla dále vedena poněkud naivními vědci z USA. Očití svědci dokládají, že v pokusném areálu laboratoře viděli divoké srny z blízkého lesa státu Conneticut, které se při odlivu přišli podívat, co že se to na poloostrově děje. Stěhovaví ptáci byli pravidelně pozorováni, jak na své každoroční pouti dělají na poloostrově přestávku. Městečko Lyme, Connecticut, kde byla v roce 1975 pozorována první epidemie Boreliózy, leží pouhých devět mil od Plum Island, přímo v letové dráze ptáků.Geneticky jsou tyto borrelie kombinací přirozeně se vyskytujících evropských variant a různých virů, které její infekčnost a agresivitu výrazně zvyšují. Z Plum Island se borrelie relativně rychle rozšířili po celých USA. Díky diferenční diagnóze, kterou dnes s borreliemi provádíme, můžeme přesně říci, kde ten který pacient nakazil. Tento test se jmenuje“Multi-Peptide Elisa Test“ od Immuno Sciences v Los Angeles.Jeden můj známý, původem němec, který žije již 23 let v USA, byl pozitivně testován na berrelia afilii, druh borrelie, který se vyskytuje hlavně ve Schwarzwaldu. U většiny Američanů je pozitivní test na borrelia burgdorferi. Podle prof. Mattmana jsou borrélie u 80% Američanů prokazatelné v krvi. Pouze u části infikovaných osob je pozitivní Western Blot test, který je možno interpretovat jako měřítko aktivity nemoci.V roce 1976 jsem strávil nějaký čas jako lékař asistent u prof. Dr. Fausta na oddělení neurologie při univerzitě ve Freiburku. Byl schopen podle neurologických symptomů a bez předchozího rozhovoru rozpoznat, z jakého údolí nebo vesnice ten který pacient pochází. Schwarzwaldské borrelie jsou schopné natolik mutovat a adaptovat, že se přizpůsobí svému prostředí. Skrze svou metabolickou aktivitu a své antigeny na povrchu, se od sebe natolik odlišují, že jimi vyvolané symptomy jsou tak specifické, že je možné je od sebe odlišit pouhým pozorováním.DiagnózaBorrélie dnes nacházíme u nejrůznějších onemocnění: sarkoidosa, multiple sklerosa, morbus parkinson, amiotrofická laterální skleróza (ALS), autizmus, kloubová artritýda, chronický únavový syndrom, fibromyalgie, citlivost na chemikálie, u různých karcinogenních nemocí a téměř u všech pacientů s psychiatrickými nemocemi.Zde vyvstává jedna důležitá otázka: způsobuje onemocnění sama infekce, nebo způsobí onemocnění oslabení imunitního a dalších systémů s následnými chorobami, které jsou zodpovědné za projevené symptomy. Moje zkušenost je založena na následujících diagnostických metodách:a. přímá imunofluorescentní mikroskopie k prokázání borréliíb. RD-diagnostika (6)c. stále rostoucí poznání nemoci s jejími četnými neurologickými, psychologickými, psychiatrickými a dalšími symptomy. Tato informace je mi především sdělována mými vědecky smýšlejícími pacienty.d. moje vlastní zkušenost z klinické praxe (30ti letá lékařská činnost)e. laboratorní parametry, které často u Boreliózy pozorujiBorrélie se v nás vyskytují ve třech variacích: 1. jako plně vyzrálé Spirochety (malinké vývrtky), 2. ve formě ochuzené o buněčnou stěnu, 3. v cystické formě. Borrélie infikují buňky a dnes je již známo, že žijí převážně uvnitř a ne nutně mimo buňku. Mimo jiné infikují také B-lymfocity a další složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za tvorby protilátek. Diagnostika klasické medicíny spočívá na prokázání protilátek ELISA nebo Western Blot testem. Poněvadž je tvorba protilátek u infikovaných pacientů silně snížena, nedává tedy smysl tyto testy používat jako standart k prokázání infekce Boreliózy (7). Buňky imunitního systému nemohou produkovat protilátky!Kousnutí klíštětem by nemělo hrát dnes již žádnou roli a bráno jako kritérium při diagnóze Borrélie. Již od roku 1986 je známo, že v endemických oblastech v USA je 22% bodalek stájových a komárů (lit. 2,8,9,10) infikováno borréliemi a dalšími známými ko-infekcemi (babézia, ehrlichióza, rickettsia, mycoplazma, bartonella). V jedné československé studii je prokázáno, že 12% komárů je nositeli borrélií. Dále je známo, že mnoho druhů pavouků, blech, vší a další bodavý hmyz je infikován stejnými choroboplodnými zárodky. Jednoduché pozorování statistiky postačí: když vás v USA pětkrát píchne komár, máte stoprocentní statistické riziko, že jste infikováni borréliemi.V používání Western Blot a ELISA testu jako diagnostického nástroje je jeden paradox: Pacient musí být nejprve úspěšně léčen, aby se lymfocyty zotavily a mohli dále vytvářet protilátky. Teprve poté může být test pozitivně vyhodnocen.S pomocí regulační diagnostiky jsem šel jinou cestou. Rozděluji pacienty pouze do 3 skupin:1. pacienti, kteří nejsou infikovaní a trpí jiným onemocněním2. pacienti, kteří jsou infikovaní borréliemi, jejichž symptomy nejsou vyvolány borréliemi3. pacienti, kteří jsou infikování borréliemi a část jejich symptomů je vyvolána borréliemiDůležitá je diferenciální diagnostika nemocí způsobených neurotoxiny. Existují 4 v základě se lišící příčiny, které vedou k těm samým komplexním symptomům:1. chronická bakteriální infekce (borelióza a ko-infekce). Používáme naší testovací sadu se 7 zárodky.2. nemoci způsobené mykotoxiny (znečištění obydlí a těla plísněmi) Nejdůležitější jsou aspergilus, Mucor a různé penicilínové plísně (k testu používáme léky D5 firmy Sanum v přímém rezonančním testu)3. choroby způsobené životním prostředím (skrze petrochemikálie v pracovním prostředí nebo výpary jedů v obydlí, především z kobercových podlah a nábytku). Toluen, xylen a další látky k testování jsou k dostání u firmy Staufen Farma.4. Otrava těžkými kovy (rtuť, kadmium, olovo, hliník) a infekce v čelistní kosti (thioéter).Těžké kovy je možné prokázat podobně jako borrélie: nejdříve musí být provedena detoxikace, poté použijeme analýzu vlasů nebo minerální test erytrocytů, ke zjištění, které toxické kovy byly v posledních týdnech nebo měsících mobilizovány a nyní jsou prokazatelné v krvi, v červených krvinkách nebo ve vlasech.Velmi pečlivě rozlišujeme mezi ko-infekcemi borrélie a oportunními infekcemi. Ko-infekce jsou zárodky, které byly přeneseny při stejném hmyzím kousnutí jako vlastní borrélie. K těmto patří babesia microti, ehrlichiosa, rickettsia, chlamydia pneumoniae a několik dalších.Oportunní infekce jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do těla až po jeho oslabení borréliemi. Sem patří hlavně osm herpesvirů, na které je stále více nahlíženo jako na spouštěče mnoha dalších chorob. Epstein Bar virus je stále častěji brán v potaz při rakovině prsu, Herpes typ VI při chronickém únavovém syndromu, Herpes Simplex při psychiatrických onemocněních a ztrátě krátkodobé paměti, Herpes Typ 8 při roztroušené skleróze atd.Jedno z oportunních onemocnění, které je často přehlíženo je napadení červy. Škrkavky (ascaris) nacházíme nejčastěji, tasemnice (cestoidea) pak řidčeji. Červy mutují stejně jako bakterie a vyskytují se ve své známé morfologické formě, mohou však existovat i v mikroskopické velikosti (19).Je zřejmé, že jsou to ti samí pacienti, kteří jsou intoxikováni těžkými kovy, trpí zvýšenou citlivostí k chemikáliím a nejvíce trpí Borréliemi. Zabývali jsme se touto věcí opravdu pečlivě a zjistili jsme u většiny postižených pacientů genetickou blokádu. Blokáda enzymu glutation s-tranferázy je relativně snadné prokázat, testy enzymů cytochrom P450 Pathway jater, kódování enzymů pro acetylizaci a metalizaci jsou velmi drahé.Sám používám RD test, k rychlému určení diagnózy a následně laboratorní diagnostiku k jejímu podpoření. Při prokazování onemocnění plísněmi používám ELISA test, zjišťují se tak určité antigeny (Aspergilus niger, mucor, různé druhy penicilínu, stachybotrys). Nejsložitější a nejdražší je prokázání VOC (Volatile oganic compounds) jedů z životního prostředí. Zde používáme rozbor moči zaměřený na obsah organických kyselin. Tento obsah nepřímo poukazuje na otravu organizmu jedy. Pro prokazování Borrélií používáme v Německu výhradně test MELISA - laboratoř v Brmémách (26). V USA pak test Western Blot v laboratoři IgeneX (Nick Harris, PhD).Jako vědec zastávám následující názor: v evoluci lidstva tomu bylo dříve tak, že přežili pouze ti nejsilnější, krutí a nejagresivnější. Dnes jsou to ti, kteří mají dobré detoxikační enzymy. Naše práce lékaře nebo léčitele je vlastně kontra-evoluční. Stojíme evoluci v cestě.Tři složky Lymské BoreliózySložka 1:Přítomnost borrélií, ko-infekcí a oportunních infekcí.Svou metabolickou aktivitou, vylučováním peptidů, které pak řídí hostitelský organizmus a dále skrze své odpadní látky a samou svou přítomností vytvářejí mikroby změnu prostředí což se v nejrůznějších podobách projevuje na zdraví organizmu. Dochází ke změně hodnot pH, obsahu elektrolytů, změně permeability buněčné stěny, ke změnám reakce -schopnosti střevního systému atd.V tomto aspektu léčby se všeobecně přistupuje k léčbě antibiotiky. Sám upřednostňuji pečlivý výběr antibioticky působících bylin, dále vhodných minerálů a ortomolekulárních látek. Jako doplněk používám pulzních elektromagnetických polí. Technologie, kterou používáme, je známa pod jménem KMT (Klinghardt-Matrix-Therapie). Ve spolupráci s jednou japonskou firmou jsme vyvinuli sérii nástrojů, které se používají podobně jako přístroje TENS. Přístroje jsou složené z počítačového zařízení a čtyř elektrod, které je možné použít třemi různými způsoby:1. elektrody se položí nebo přilepí a převádějí pulzní proudy do pacientova těla2. elektrody se přiloží k pacientovi a vytvářejí neviditelná pulzní světelná pole, která modulují a strukturují biofotonní pole pacienta3. elektrody jsou vloženy do vany a přenášejí tak pulzní pole do vody a následně do pacientova těla (17).Přístroje jsou v USA schváleny FDA (státní zdravotnická organizace). Přístroj vytváří současně několik vysokofrekvenčních polí o biologické vlnové délce. Tyto vlny jsou modulovány tak, aby interferenční vzorce vytvářely požadovanou pulzní frekvenci. Současně vznikají synergetické harmonické alikvotní tóny, které dodávají přístroji hlubokou působnost. Vlnové nosiče jsou modulovány tzv. „Microbial Inhibition Frequencies“. To jsou vědou uveřejněné frekvence, které omezují nebo zastavují růst určitých zárodků. Předchůdci této metody byly ve 30. letech Dr. Royal Rife v Kalifornii a Hulda Clark, která technologii dále rozvíjela. Více jak 100 krát za sekundu měří tento přístroj kožní odpor a nastavuje tak sílu proudu vůči neustále se měnícímu kožnímu odporu. Díky tomu nedochází k adaptaci organizmu na proud a mikrovlny prostupují volně všemi tkáněmi. Přístroj nabízí pro každý choroboplodný zárodek desítky různých frekvencí. Některé z těchto vln omezují sexuální aktivitu mikrobů, jiné zase štěpení DNA a řízení reprodukce atd. Používáme pouze vědecky podložené frekvence, ne empirické frekvence z oblasti esoterické medicíny. Tyto frekvence mají také enormní vliv na řízení imunitního systému. Mají určitý tréninkový vliv na buňky imunitního systému, které po léčbě dokáží lépe identifikovat příslušné mikroby a následně je dokáží lépe rozpoznat od vlastních tělních tkání. Dále řídí tyto frekvence také přijímání léků v různých tkáních. Podaná léčiva nejsou vedena pouze do mikroby zasažených tkání, ale koncentrují se také jiných oblastí těla. (Drug Uptake Enhancement).Složka 2:Exo a endotoxiny vytvářené mikroorganizmy.Téměř všechny toxiny produkované mikroby patří do velké skupiny neurotoxinů, některé také do skupiny s“. karcinogenů. Existují ale také toxiny, které blokují receptor T3 na buněčné stěně atd. Snížená hormonální produkce gonád a nadledvinek je u Lyme-pacientů častým problémem způsobeným neurotoxiny. Centrální blokáda epifýzy, hypotalamu a hypofýzy je téměř vždy přítomná a často vyžaduje zvláštní lékařské nebo léčitelské opatření. Nejefektivnější metody jsou zde Psycho-Kineziologie a neurální terapie. Biotoxiny mikroorganizmů mají synergetický efekt spolu s těžkými kovy, jedy z životního prostředí a thioéterem (infekce v čelistní kosti a nicoléze), a také typickými jedy ze zubů s kanálkovou výplní.Mnou uveřejněný protokol k detoxikaci neurotoxinů je důležitou součástí léčby Borrélií. (6, Hier&Jetzt, vydání 4/2001).Používáme látky s vazebnou schopností neurotoxinů jako např. vláknitou, nevařenou zeleninu, samento, cholesryramin (13), beta-sitosterol, řasy chlorella, jablečný pektin a fazolový prášek mucuna (14). V první fázi léčby by měl být vypracován efektivní detoxikační protokol. Šetrné a účinné vyloučení těžkých kovů je z velké části věda, ale trochu také umění. Nutné informace k tématu jsou dnes snadno dostupné. (15).Těžký krok v detoxikaci neurotoxinů je jejich samotné uvolnění ze stávajících vazeb. Teprve poté mohou být dopraveny do jater a dále vyloučeny přes žluč a střeva. Z tohoto místa mohou vazebné látky toxiny vyvést z těla. Toxiny, které blokují T3 receptor, mohou být vyloučeny podle Wilsonova protokolu orálním T3. Toxiny, které blokují Cortisol receptor mohou být vyvedeny ayurvédským rostlinným přípravkem Forskolinem.Samento (14), CGF (Chlrella Grow Factor, Chlorella Extract) a koriandr společně s neozářeným práškem z fazolí mucuna (14) zvládnou vyvést z tkáně téměř vše ostatní. SH Glutation nitrožilně, orálně nebo inhalačně napomáhá vyvést neurotoxiny z buňky. DMPS a kalcium EDTA a nitrožilně podaný vitamín C dopravují jedy v mezibuněčném prostoru k vylučovacím orgánům. Kyselina Alfa-liponová pomáhá vylučovat těžké kovy navázané na glutation v játrech a žlučníku. „Novou“, nejdůležitější látkou, která pomáhá vyvést neurotoxiny z nitra buňky, jsou fosfolipidy. Již po dva roky používáme s úspěchem „Phospolipid Exchange“ - energeticky upravená kombinace sojových fosfolipidů, EDTA, kyseliny alfa-liponové a hořčíku (14).Tento detoxikační prostředek je v současnosti pro naše pacienty trpící lymskou boreliózou nejefektivnější a je nejlépe snášen. KMT mikrofrekvenční přístroj může vylučování toxinů značně urychlit, především tam, kde biochemické substance neuspěly (17). Psychoterapeutické intervence jako PK nebo MFT (15), techniky s intencí odhalení a léčení starých traumat, mají často hlubší efekt na vyvazování a následné vylučování neurotoxinů z tkáně právě tam, kde ostatní metody neuspěly.Před každým MFT/PK sezením premedikujeme pacienta chlorellou a CGF/Chlorella Extrakt. Někdy je nutná extrakce mrtvého zubu nebo injekce autonomního ganglionu Glutathion nebo jiným chalátem ke zrychlení vyplavení neurotoxinů. Lymfatická drenáž a colonhydroterapie mohou pomoci vyplavit toxiny z těchto systémů. Klinghardtova Matrix Terapie spojuje všechny tyto elementy v jednoduché a snadno naučitelné metodě.Složka 3:Reakce imunitního systému způsobená toxiny a mikrobyJsou známy tři varianty modifikace imunitního systému Lymskou boreliózouZpůsob jakým imunitní systém reaguje na přítomnost mikrobů je z větší části závislý na stavu a životních podmínkách hostitele:- geneticky naprogramovaná kvalita a množství detoxikačních enzymů- raná onemocnění- dětská traumata- elektromagnetický stres (místo na spaní, používání mobilního telefonu, vystavení elektromagnetickým polím v autě, na pracovišti)- potravinové alergie a stravovací návyky- sociálně ekonomické vlivy- operace a prodělané choroby- výživa- nedostatek pohybu- stres- zatížení zubů jedy (amalgám, snížený skus, kanálkové výplně, infekce v čelistní kosti)Anergie - chybějící adekvátní reakce imunitního systémuZnámý mechanizmus, který mikroby používají k vyřazení imunitního systému se nazývá hyperkoagulace. Mikroby se především usazují v cévním endotelu, kde mají nepřeberný dostatek živin. Aby nebyly buňkám imunitního systému nápadné, řídí mechanizmus koagulace hostitele. V krvi je tvořeno nadměrné množství fibrinu, který je následně ukládán v endotelu a vytváří nad mikroby něco jako přikrývku. Živiny se mohou skrze tuto přikrývku dostat, ale imunitní systém není schopen mikroby rozpoznat. Laboratorní test, který je schopen tento problém prokázat je krevní test na „rozpustné monomery fibrinu“. K terapii používáme opět KMT technologii k oživení buněk imunitního systému.Rechtsregulat je enzymatický nápoj vedoucí k rozpouštění patologických fibrinových monomerů a odstraňuje tak tento aspekt. V našich vyšetřeních jsme zjistili, že Rechtsregulat je efektivnější nežli dvojitá denní injekce Heparinu. Navržené dávkování: 2 denně polévkové lžíce ve sklenici vody. Dalším známým obranným mechanizmem mikrobů je tzv. „Molecular Mimicry“ - buněčná stěna spirochet obsahuje molekuly cukru a stavební prvky proteinů, které jsou identické s myelinem nervových pochev. Z toho důvodu nás už nepřekvapuje, že u 60ti % našich pacientů s MS nacházíme infekci borreliózy.Alergie:Pod tímto pojmem rozumíme přiměřenou nebo přemrštěnou reakci imunitního systému na přítomné jedy a mikroby.Klasická medicína měří hlavně dva aspekty:1. T -Help-Suppressor-RatioKdyž je přítomno více pomocných T-lymfocytů než supresoních buněk, dochází k přemrštěné imunitní reakci. V opačném případě je imunitní reakce snížena. U Lymské borreliózy dochází k oběma reakcím. U T-pomocných buněk rozlišujeme mezi reakcemi TH 1 a TH2. Dříve se v němčině zjednodušeně nazývaly celulární a humorální imunitní reakce. 80 procent pacientů s boreliózou má příliš aktivní imunitní systém. K regulaci imunitního systému je zatím nejvhodnější desenzibilizace pomocí PK nebo MFT (15). Pacient drží alergen (např. bakterielní kulturu), během této doby je jeho autonomní nervový systém držen ve stavu uvolnění. Používáme techniku poklepávání na akupunkturní body a hypnoterapeutické techniky, které se učíme, v rámci psycho kineziologie (PK). Další efektivní metoda jak vyvážit TH 1 a TH 2 reakce je terapie vlastní močí. Pacientova vlastní moč je filtrovací jehlou natažena do stříkačky a dvakrát týdně jsou injektovány 2 kubíky hluboko do svalu. Po čtvrté injekci je pacientovi často lépe. Jako doprovodnou léčbu dávám sérii 12ti injekcí.Autoimunita - toxiny a mikroby jako haptenyI když u toho kterého pacienta nepůsobí těžké kovy a bakterie jako alergeny, mohou se „nalepit“ na pacientovu vlastní buněčnou stěnu. V této kombinaci působí jako alergeny a imunitní systém útočí na vlastní buňky pacienta, ve kterých jsou tyto hapteny uloženy. Toto je hlavní mechanizmus autoimunních onemocnění. Důležitá je zde biologická detoxikace těžkých kovů.Spirochety vyvinuly ještě další trik. Jde o interakci mezi specifickým virulescentním faktorem (OspE = outer surface protein E) a hostitelským proteinem jménem fuH. Tyto mechanizmy mohou být zbaveny účinku pomocí KMT - technologie.Mnoho lékařů v Evropě před několika málo lety naskočilo na již jedoucí vlak v léčbě Lymské borreliózy a snaží se udělat si jméno kopírováním knih a webových stránek amerických autorů jako je např. Joe Burrescano, MD. Nováčka poznáte podle toho, že vám stále tvrdohlavě předepisuje antibiotika, která všeobecně vedou ke krátkodobému zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska přinášejí jen málo úspěchů. V současnosti je známo, pokud vezmeme v potaz všechny mechanizmy, které borrélie vyvinuly, že k dosažení uzdravení je nutné léčit antibiotiky minimálně 18 měsíců (25). Pozorujeme trvalé vedlejší účinky této terapie, např. selhání ledvin, tinitus, slábnutí imunity atd. Pokud věříme vědě a literatuře a bydlíme v prostředí jako Schwarzwald, kde je 12-22 % mušek a komárů přenašeči borreliózy, trvá to pouze několik týdnů, kdy bude uzdravený pacient znovu infikován. Nedává žádný smysl léčit antibiotiky 1 a 1/2 roku, abychom docílili několika týdnů bez symptomů, před tím, než bude opět nutno podstoupit léčbu. V žádném případě nejsem nepřítelem léčby antibiotiky. Antibiotika pomohla mnoha mým pacientům dostat se z nejhoršího ven. Jakmile ale pacient začne opět myslet a fungovat, měla by být léčba okamžitě upravena na již zmíněné metody. Při zohlednění již popsaných synergetických principů se pacienti zotaví a mohou pak vést plnohodnotný život. Některé aspekty léčby by měly být vedeny dále po zbytek života. Pokračovat na další díl.

folder_openPřiřazené štítky

HYPOGLYKÉMIE A DIABETES MELLITUS U LIDÍ

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Hypoglykémie U mladistvých diabetiků jsou běžné »reakce na inzulín«, ale občasné hypoglykemické epizody jsou cenou, kterou platí za dobrou diabetickou regulaci většina diabetiků. Zvýšené vychytávání glukózy ve skeletních svalech a zvýšená resorpce injekcí inzulínu při námaze už již byly zmiňovány. Diabetici užívající inzulín mají být poučeni, aby tento účinek očekávali a také aby přizpůsobili svou dietu a dávky inzulínu tělesné aktivitě. Příznaky hypoglykémie se objevují i u lidí, kteří nemají diabetes a přehled jejich hlavních příčin poslouží k zdůraznění měnlivých veličin, působících na homeostázu krevní glukózy.Chronická mírná hypoglykémie může způsobit zadrhávání a nejasnou (splývavou) řeč, což se někdy považuje za opilost. Také se mohou objevit mentální poruchy i křeče, aniž by nastalo kóma. Když však je sekrece inzulínu chronicky zvýšena při tumoru secernujícím inzulín (inzulinomu; naši čeští patologové by tento nádor raději nazývali inzulom nebo ještě lépe nesidiom – pozn. překl.) nebo jako následek hyperplazie buněk B, příznaky jsou nejčastější ráno. To proto, že lačnění přes noc vedlo k depleci jaterních rezerv glykogenu. Příznaky však mohou vzniknout kdykoliv a u takových nemocných se na tuto diagnózu často nemyslí.Některé případy inzulinomu byly dokonce mylně diagnostikovány jako epilepsie nebo psychóza. Hypoglykémie se však může objevit u některých nemocných s velkými maligními nádory nepostihujícími pankreatické ostrůvky; hypoglykémie v těchto případech je zřejmě působena nadbytečnou sekrecí IGF-II. Jak už bylo uvedeno dříve, neurovegetativní reakce způsobující třes, pocení, úzkost a hlad normálně začíná při vyšších hladinách glukózy než kognitivní dysfunkce a je varováním, že se má požít glukóza.U některých jedinců se tyto varovné příznaky neobjevují před příznaky mozkové dysfunkce a toto »neuvědomování si hypoglykémie« je potenciálně nebezpečné. Tato situace nejspíše nastává při inzulinomu a u diabetiků při intenzivní léčbě inzulínem, a zdá se tedy, že k neuvědomování si hypoglykémie mohou nakonec vést opakované záchvaty hypoglykémie. Pokud po nějakou dobu zůstává glykémie vyšší, začnou se varovné symptomy opět objevovat při glykémiích vyšších, než jsou ty, které způsobují kognitivní poruchy a kóma. Příčina, proč opakované hypoglykémie vedou ke ztrátě varovných symptomů, není známa. Při jaterních onemocněních je křivka tolerance glukózy diabetického typu, ale glykémie nalačnoje nízká Při funkční hypoglykémii je vzestup glykémie po glukóze normální, ale následný pokles přestřeluje do hypoglykemických hodnot. To působí příznaky hypoglykémie za 3–4 h po jídle. Je to někdy vidět u lidí, kteří později onemocní diabetem. Nemocné s tímto syndromem je nutno odlišit od nemocných s podobnými příznaky, avšak způsobenými psychologickými nebo jinými problémy, kteří ve vzorcích odebraných během epizody příznaků nemají hypoglykémii. Byla vyslovena domněnka, že přestřelování hypoglykémie je působeno stimulací sekrece inzulínu vzruchy z pravostranného vagu, ale cholinergní blokátory obvykle poruše nebrání. U některých nemocných s thyreotoxikózou a u nemocných po gastrektomii nebo jiných operacích urychlujících pasáž potravy do střeva je resorpce glukózy abnormálně rychlá.Glykémie rychle stoupá k vrcholu, ale pak zase rychle klesá až do hypoglykemických hodnot. Vzestup glykémie totiž vyvolá vzestup sekrece inzulínu vyšší než normálně. Typicky se symptomy objevují za 2 h po jídle. Děti diabetických matek často mají vysokou porodní váhu a velké vnitřní orgány (makrosomie). To je působeno nadbytkem inzulínu v krvi plodu, příčinou je zčásti stimulace fetálního pankreatu glukózou a aminokyselinami z krve matky. Volný inzulín mateřské krve je ničen proteázami v placentě, ale inzulín vázaný na protilátky ničen není, a tak přechází do plodu. Proto se fetální makrosomie také vyskytuje u matek, u kterých se vyvinuly protilátky proti různým živočišným inzulínům a které jsou během těhotenství nadále léčeny živočišnými inzulíny. Nejnověji byly popsán deficit GLUT 1 u dětí. Ty pak mají defekt transportu glukózy přes hematonnormální

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina děložního čípku není rána z čistého nebe

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Ročně je v České republice diagnostikováno 1050 až 1100 případů rakoviny děložního čípku a zhruba 350-400 žen na toto onemocnění každý rok zemře. Přitom včasné zachycení přednádorového stavu je díky dnešním screeningovým programům snadné. Na rakovině děložního čípku má značný podíl sexuální aktivita, kdy může dojít k přenosu lidského papilomaviru, který bývá v mnoha případech za rakovinu děložního čípku zodpovědný.Rakovina děložního čípkuDěložní čípek je část dělohy, která je spojená s horní částí vagíny a která se během porodu rozšiřuje.Existují dva hlavní typy rakoviny děložního čípku:-          rakovina dlaždicových buněk vzniká z dlaždicového epitelu, který pokrývá viditelnou část čípku,-          adenokarcinom vzniká z žlázových buněk endocervikálního kanálu.Zhruba 85% rakovin děložního čípku jsou rakoviny dlaždicových buněk epitelu, zbytek připadá na adenokarcinomy. Každý z těchto hlavních typů rakoviny má pak své podtypy, které mohou vyžadovat speciální druh léčby.Rakovina dlaždicových buněk epitelu je specifická v tom, že rakovině předchází tzv. prekanceróza, která je prostřednictvím běžného screeningu snadno odhalitelná. Rakovina dlaždicových buněk epitelu se objevuje u žen i před 30. rokem života, což je u rakovin žlázového epitelu vzácné.PrekancerózaPrekanceróza děložního čípku je přednádorový stav,  kdy dochází ke změnám buněk. Ty pak vykazují atypický tvar, změny struktury nebo změny související s jejich dělením. Tyto změny jsou lékařům dobře známé a díky možnostem časné diagnostiky je mohou snadno odhalit. U prekanceróz děložního čípku se jedná o změny uvnitř epitelu neboli nejvrchnější vrstvy sliznice.Prekancerózy lze podle míry změn na epitelu rozdělit na:prekancerózy nízkého stupně (low grade)prekancerózy vysokého stupně (high grade)Některé prekancerózy nízkého stupně mohou samy zcela odeznít.Příčiny rakoviny děložního čípkuPříčiny rakoviny děložního čípku nejsou přesně známé. Bylo ale zjištěno, že mezi rakovinou dlaždicových buněk epitelu a určitými podtypy lidského papilomaviru (HPV) existují silné souvislosti. Vzhledem k tomu, že HPV viry jsou přenášeny pohlavním stykem, má tento typ rakoviny souvislost se sexuální aktivitou. Bylo prokázáno, že ženy, které nikdy neměly pohlavní styk, neonemocněly rakovinou dlaždicových buněk epitelu. Jsou však ohroženy rakovinou žlázového epitelu.Nakažení virem HPV, který způsobuje například genitální bradavice, je běžné, zatímco rakovina děložního čípku běžná není. HPV změny jsou často během screeningu zachyceny, ale nejsou důvodem ke znepokojení. Znepokojení je na místě v případě, že jsou diagnostikovány prekancerózní změny. Ty jsou však obvykle dobře léčitelné.Rakovina děložního čípku ohrožuje všechny sexuálně aktivní ženy. Riziko se zvyšuje u kuřaček a sexuálně promiskuitních žen, případně u žen, které mají promiskuitního partnera. To jsou obvyklé poučky, které lze nalézt v mnoha písemných i elektronických zdrojích. Mnoho gynekologů-praktiků však určitě doplní, že riziko je vysoké především u těch žen, které podceňují pravidelné návštěvy u gynekologa.ScreeningScreeningem se rozumí vyšetření, které "umí" odhalit rakovinu ještě před tím, než se objeví první příznaky. Tzv. Papanicolaoův (Pap) test dokáže tyto změny na děložním čípku velice snadno odhalit. Prekancerózní změny mohou být označeny buď jako dysplazie, anebo intraepiteliální neoplazie. Při jejich včasném zachycení je léčba vysoce efektivní.Každá žena by měla 1x ročně podstoupit preventivní gynekologickou kontrolu zaměřenou na pohmatové vyšetření pánve a kolposkopické vyšetření s odběrem cytologických vzorků.  Jen tak lze zachytit počáteční změny na děložním čípku a případně zahájit potřebnou léčbu.Příznaky rakoviny děložního čípkuRakovina děložního čípku může zpočátku probíhat zcela bez příznaků. Ovšem je-li už značně rozšířená, je viditelná pouhým okem a je doprovázena krvácením. Často k takovému krvácení dochází například po pohlavním styku. Je tomu proto, že nádor je vyživován nově vzniklými cévami, které snadno praskají, a způsobují tak krvácení. Některé části nádoru jsou však vyživovány málo, anebo vůbec. Tyto buňky nedostatkem kyslíku odumírají a do tkáně se snadno dostane infekce. Důsledkem je pak nepříjemný vaginální výtok, který, je-li léčen coby obvyklá vaginální infekce, přetrvává. Nádor děložního čípku má tendenci růst laterálně směrem k pánevní stěně. Zde procházejí močovody z ledvin do močového měchýře a velice snadno dojde jejich obstrukci.  Nastane-li zneprůchodnění obou močovodů, může dojít k ledvinovému selhání, ke kómatu a pacientce hrozí smrt. Proroste-li nádor do pánevní stěny, může utlačovat nervy, které prochází do dolních končetin. Výsledkem je pak neustávající bolest. Všechny tyto symptomy hovoří o nádoru v pokročilém stádiu. Prekancerózy obvykle žádné symptomy nemají a obvykle ani nejsou pouhým pohledem viditelné.Rakovina děložního čípku se obvykle rychle nešíří. Většinou pomalu roste a působí problémy v oblasti pánve. Metastázy ve vzdálených orgánech vypovídají o značně pokročilé fázi nádoru. Šíření nádoru děložního čípku do dalších orgánů je možné skrze lymfatický systém. Dalším symptomem pokročilé rakoviny děložního čípku je otok dolních končetin, který nastává po zneprůchodnění lymfatických žláz v pánvi vlivem prorostlého nádoru.Rakovina děložního čípku je jedna z mála rakovin, které lze snadno předejít. Stačí pravidelně podstupovat gynekologické prohlídky spojené s cytologickým odběrem, případně kolposkopií a testem na HPV. Včasné zachycení přednádorového stádia už zachránilo život mnoha ženám na celém světě.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina prsu a její léčba

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Dnešní článek je pokračováním článku "Rakovina prsu, její typy a stadia onemocnění". Zaměřime se v něm na rakovinu prsu a její léčbu. Léčba je zvolena na základě různých faktorů, např. typ a stadium nádoru, případná citlivost nádoru k určitým hormonům, případná nadprodukce genu HER2/neu.Obecně léčba rakoviny prsu může zahrnovat chemoterapii, radioterapii, chirurgické odstranění nádoru a postižené tkáně, hormonální terapii (např.tamoxifen blokuje působení estrogenu, jenž vyživuje nádorové buňky, nebo tzv. inhibitory aromatasy- exemestan, Aromasin- brání tvorbě estrogenu jako takové). Novějším typem léčby je tzv. cílená biologická léčba. Jedná se o speciální protirakovinné léky, které jsou zaměřeny na určité změny v buňce, které mohou vést k rakovině. Příkladem takového léku je trastuzumab (Herceptin), který se může používat pro léčbu žen s HER2-pozitivním nádorem prsu.Rakovina prsu a léčba dle stádiíVětšina žen dostává kombinovanou léčbu. Pro ženy ve stadiu I, II a III je cílem vyléčit rakovinu a zabránit relapsu. Pro ženy ve stadiu IV je cílem zmírnit symptomy a prodloužit život. Ve většině případů je stadium IV již nevyléčitelné.- Stadium 0 a DCIS- chirurgická a radiační léčba je standardem- Stadium I a II- chirurgická a radiační léčba, navíc je odstraněna část lymfatických uzlin. Poté může následovat hormonální terapie, chemoterapie a biologická léčba.- Stadium III – léčba zahrnuje chirurgický zásah, následovaný chemoterapií, hormonální terapií a biologickou léčbou.- Stadium IV – léčba může zahrnovat chirurgický zásah, ozařování, chemoterapii, hormonální terapii, nebo kombinaci těchto přístupů.Po skončení léčby je některým ženám po nějakou dobu podáván tamoxifen. Všechny ženy pak budou monitorovány formou vyšetření krve, zobrazovacími metodami…Ženy, kterým byla provedena mastektomie (odstranění prsu) mohou podstoupit rekonstrukci prsu, ať již přímo po provedené mastektomii, či někdy později.Rakovina prsu - prognózaNové léčebné přípravky umožňují ženám s rakovinou prsu delší přežití, než tomu bylo dříve. Bohužel, i s touto léčbou může docházet k rozšíření nádoru po organismu. Vrásky dělá lékařům fakt, že někdy dochází k návratu choroby i poté, co by celý tumor odstraněn a v přilehlých uzlinách není žádný nádor detekován. Faktory určující riziko rekurence a pravděpodobnost úspěšnosti další léčby jsou následující:- Lokalizace nádoru a míra jeho rozšíření- Zda je nádor pozitivní či negativní na přítomnost hormonální ch receptorů- Tumorové markery, jako je HER2- Genová exprese

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky