Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz ubytování v azylovém domě

Dopřejte si letos opravdu pohodovou dovolenou

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Prázdniny jsou téměř za dveřmi, ač tomu počasí za okny vůbec neodpovídá. Už za pár týdnů budete balit kufry, batohy a jiná žebradla, abyste s velkým elánem a nadšením zamířili kamkoliv, kde se zbavíte starostí všedních dnů. A že těch starostí je leckdy celá hromada si ani nemusíme říkat. Pokud stále ještě nevíte, kam se letos o dovolené vydat, máme pro vás pár zajímavých tipů. Aktivní dovolenáAktivní dovolenou spojenou s pohybem, můžete strávit třeba v krásném prostředí Slapské přehrady v oblíbeném hotelu Měřín. Hotel má vynikající sportovní a wellness vybavení, navštívit zde můžete krytý aquapark s tobogánem, tenisové kurty, fitness, squash, bowling, nebo si zahrát plážový volejbal. Rozmazlovat se po sportovním dni se pak zase s klidem můžete v balneocentru se solární loukou, saunou, tureckou lázní, solnou jeskyní. K dokonalému uvolnění už vám budou chybět jen uvolňovací masáže. I ty si můžete dopřát. Pobyty jsou organizované tak, abyste si plnou měrou užila jak sportu, tak relaxace. Jeden z balíčků nabízí lekce aerobiku pro středně pokročilé klienty se závěrečným posilováním problémových partií. Zapotit se můžete i při formování jednotlivých partií, nebo při cvičení s míči. Nespornou výhodou těchto pobytů je dozajista služba určená maminkám. Po dobu cvičení je totiž zajištěno hlídání dětí se zábavným programem. Rozmazlujte seZjitřit své smysly dovolenou strávenou na zámku už nemusí být jen váš sen, ale skutečnost. Postačí k tomu pouze vybrat vhodného partnera a můžete si společně užít víkend splněných snů. Ubytování je zajištěno na zámku a kromě volného vstupu do fitness centra po celou dobu pobytu, si dopřejete také vířivou koupel ve dvou, zábal dle vašeho výběru (čokoládový či medový, tyto zdánlivě kulinářské přísady dokážou doslova kouzla s Vaší pokožkou), relaxační bylinnou koupel i klasickou masáž. Ubytování je zajištěno v Hotelu Vráž.Pro milovníky čokolády je tu víkend v Mariánských Lázních. S čokoládou tu provádí opravdu divy. Kromě čokoládové masáže si můžete dopřát i perličkovou koupel, kosmetiku a zkrátka nepřijde ani váš partner. Po celou dobu pobytu můžete využívat saunu i bazén kdykoliv se vám bude chtít. Ubytování je zajištěno ve čtyřhvězdičkovém Hotelu Continental.

folder_openPřiřazené štítky

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Ragdoll kočka

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Když se řekne slovo Ragdoll, každý, kdo alespoň trochu ovládá anglický jazyk, ví, že toto pojmenování znamená hadrová panenka. O kočkách je všeobecně známo, že jsou svérázným osobnostmi, které se jen tak lehce nepoddají a už vůbec nenechají s sebou manipulovat jako s handernou panenkou. Ragdoll kočka je však přesně opačná a my si nyní řekneme, v čem spočívá její výjimečnostPlemeno s názvem Ragdoll bylo poprvé vyšlechtěno do dnešní podoby ještě v šedesátých letech minulého století v Kalifornii. V naši končinách bylo zaregistrováno poměrně pozdě, a sice až v 90. letech. Pro rychlejší rozšíření se o něm začali rozšiřovat nepravdivé fámy, jako například, že Ragdoll kočka necítí chlad či bolest. Není to však pravda, tato kočka je stejná jako každá jiná. Má však jednu specifickou povahovou vlastnost, díky níž i dostala své pojmenování. Ragdoll kočka ze všech koček nejvíce důvěřuje svému majiteli. Proto, když s ní její pán manipuluje, drží ji na rukou, zvedá a pod., dokáže se dokonale uvolnit, až z ní máte pocit, že nedržíte živé stvoření, ale úplně obyčejnou hadrovou panenku. Co se týče vzhledu, toto plemeno kočky je poměrně velké a mohutné, dospělí kocouři váží průměrně kolem 8 kilogramů. Kočka působí navenek velmi pevně a stabilně, zdobí ji polodlouhá a hedvábná srst. Charakteristickým znakem je široká hlava zakončena mimořádně hustým a bohatým límcem ze srsti. Nespletete si ji ani díky dalšímu znaku, kterým je barva jejích očí. Čistokrevné pravé Ragdoll kočky nesmějí mít oči jiné barvy než modré, proto se při koupi rozhodně nenechte oklamat. Co se týče stavby těla, kočka disponuje poměrně dlouhými a štíhlými nohama. Vidět ji lze v několika barevných variantách. Prvním je černohnědá srst, pak modrá srst, čokoládová a takzvaná lila barva, přičemž uši, tlapky a ocas musí mít nejvýraznější zbarvení. Srst je kluzká, hustá a při chůzi či jiném pohybu se jakoby láme. Její největší výhodou je, že navzdory minimální péči nevidno na srsti žádné negativní vlivy a vypadá vždy upravená. Přejděme však k tomu nejzajímavějšímu, čímž je nepochybně povaha této kočky. I když je kočka velká, nemění to nic na její přítulnosti, něžnosti a dobrosrdečné povaze. Už po několika dnech v domácnosti si dokáže vytvořit se svým majitelem mimořádně úzký vztah a svého pána pronásleduje doslova na každém kroku. Jejich povaha je tedy dělá ideálními společníky do každé domácnosti. To však platí nejen o jejich vztahu k lidem, ale i k ostatním zvířatům v domě. Nemusíte se bát jejich nesnášenlivosti s jinými kočkami nebo psy. Jejich povaha je totiž často charakterizována jako jakýsi střed mezi povahou psa a povahou kočky. Určitě se nepustí do souboje s jinou kočkou, Ragdoll je totiž defenzivní a při nejmenší vyhlídce souboje vždy raději odvrátí tvář a uteče do bezpečí, jakoby se měla sejít tváří v tvář konfliktu. Totéž platí při vztahu k pánovi. Pokud ji za něco hřešíte, i když si je vědoma své chyby, prostě zmizí ještě dříve, než byste stihli udělat ráznější krok. Ragdoll kočka je nadmíru inteligentní plemeno. Díky tomu se také velmi snadno vychovává a cvičí. Je zvědavá a její pozornému pohledu nic neunikne. Zajímavostí je, že tato kočka obvykle velmi ráda aportuje jako pes. Jejich vyrovnaná a přizpůsobivá povaha zaručuje, že se s ní určitě nebudete nikdy nudit.Ragdoll kočka je spíše brána jako bytové plemeno, určitě však bude vděčná i za volný výběh či procházku po venku. Pokud ji naučíte odmalička na vodítko, určitě s ní v tomto směru nebudete mít žádný problém. Je velmi společenská, proto by neměla zůstávat velmi dlouho sama. Nemusíte se jí naplno věnovat, celkem jí bude stačit pouze vaše přítomnost v domě či bytě. Samotu snáší špatně a proto, pokud většinu dne trávíte v práci, měli byste jí pořídit kamaráda v podobě jiné kočky, klidně i úplně jiné rasy. Jak je tedy vidno, Ragdoll kočka je ideálním druhem kočky, protože v sobě dokonale spojuje kompromis mezi pěkným a zdravým vzezřením a vynikajícími povahovými vlastnostmi. Její koupi určitě neprohloupíte a najdete v ní mimořádně věrného a oddaného společníka.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz ubytování v azylovém domě

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz ubytování v azylovém domě

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky