Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz školního věku

5 kultovních seriálů, které rozumí ženám

access_time27.květen 2019personRedakce

Které seriály byste rozhodně neměla nechat bez povšimnutí, nebo je i po letech, co jste poprvé viděla znovu oprášit? Tady je inspirující seznam!Zoufalé manželky: Zábavné hospodyňky!Sousedky z Wisteria Lane znají ženy i dívky po celém světě a je fakt, že se scénaristům tento seriál opravdu povedl. Každý díl je protknut vtipem, chytlavým scénářem, ale i pozoruhodnými osudy, na které se příjemně dívá.Příběhem vás provede Susan, Gabby, Bree a Lynette, v němž každá z nich prožívá úsměvné, ale i náročné životní etapy. Navíc vám jednotlivé díly otevřou oči a uvědomíte si, co je skutečné důležité! Takže se nejen skvěle pobavíte a upustíte páru, ale navíc si z každého dílu odnesete pořádný kus životní pravdy.Sex ve městě: Carrie, Samantha, Miranda a CharlotteTak tuto dámskou partičku jistě není nutno nijak dlouze představovat. Stylová a trendy Carrie, prostopášná Samantha, racionální Miranda a romantička Charlotte, vás jednoduše zabaví na hodně dlouho a stejně vás bavit rozhodně nepřestanou. Na chlapy kdovíjaké štěstí nemají, ujíždějí na značkové módě a k tomu všemu ještě stíhají lustrovat své milostné (ne)úspěchy. Rozhodně by vám neměli ujít ani dva celovečerní filmy, v prvním díle se Carrie konečně vdá, za to v druhém si holky vyhodí z kopýtka v exotickém Abú Dhabí.Džungle rtěnek – Fajn oddechovka od autorky Sexu ve městěTři úspěšné ženy mají podobné prokletí, jsou krásné, úspěšné ve své branži, ale co se týká vztahů a lásky je to jeden propadák za druhým. Utečte od svých starostí do New Yorku, který je nasáklý přepychem, a mrkněte se na to, že najít chlapa, co za něco stojí, není jednoduché nikde na světě.Město žen – Courtney Cox jako sexy šťabajzna válí!Sexy čtyřicítka vychová svého dospívajícího syna a mezitím, co se snaží natrefit na mužského svého věku, si užívá tu a tam s mladými samečky. Perfektně se nasmějete od začátku až do konce, protože Jules Cobb pronásledují trapasy na každém kroku. Navíc si za to může tak trochu sama, protože co slovo, to perla!Devious Maids – Něco na způsob Zoufalých manželekOdskočte si do světa bohatých, kde se to nevěrou, intrikami a závistí jenom hemží a prožijte osudy latinskoamerických služek, které jsou zábavné, sexy a pořádně prohnané! Text: Lenka Z. 

folder_openPřiřazené štítky

Chcete být ve formě? Osvojte si ranní rituály.

access_time27.květen 2019personRedakce

Nehladovte. Už stejně  víte, že zhubnete maximálně tři kila, odvodníte se, ztratíte na svalové hmotě a výsledek nemá dlouhého trvání. Změňte přístup k vlastnímu tělu.Některé věci se rády opakují ze setrvačnosti. Některé proto, že to bez nich opravdu nejde. U hubnutí prostě musíte chtít změnit životní styl. Správná výživa a pět porcí ovoce a zeleniny denně je jediná správná cesta k získání a hlavně udržení skvělé postavy. Zeptali jsme se Martina Hrazdila, fitness trenéra a nutričního specialisty Relax, jak správně začít.Mějte rádi rána„Pro hubnutí je nejdůležitější pozitivní naladění a motivující rituály,“ říká Martin Hrazdil. „Svým klientům radím nařídit si budík o půl hodiny dříve a vstávání si více užít.“ Jak na to? Vstávejte pomalu – začněte jemným protahováním. Přehrajte si v hlavě alespoň jednu věc, na kterou se těšíte a nalaďte úsměv, díky kterému si užijete pocit štěstí. Ještě před sprchou jemně promasírujte obličej, vsaďte na sílu aromaterapie: citrusy povzbuzují, levandule a pačuli evokují pohodu.SnídejteKaždý den snídejte a dbejte na vyvážený poměr živin, snídaně by měla tvořit pětinu až čtvrtinu vaší denní energetické dávky. Na talíř si naservírujte kvalitní proteiny, komplexní sacharidy a kromě nezbytné kávy či čaje si dopřejte 200 ml sklenku 100% džusu Relax, která plnohodnotně nahradí jednu z pěti doporučených porcí ovoce a zeleniny denně. „Je prokázáno, že lidé, kteří nesnídají, se častěji uchylují k přejídání během dne a vyhledávají kaloričtější druhy pokrmů,“ radí nepodceňovat první denní jídlo Martin Hrazdil. Ovoce a zelenina 5x denně? Dejte si!Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá z dlouhodobého sledování kondice 50 tisíc amerických zdravotních sester. Ty, které denně konzumovaly alespoň 5 porcí ovoce a zeleniny, byly více fit, a to i ve vyšším věku. Jak toto doporučení převést do praxe? Porcí se rozumí takové množství, které se vejde do dlaně, pět porcí tedy zvládnete s trochou snahy snadno. „Ovoce a zelenina jsou ideální fitness pomocníci, neboť mají vyšší obsah vody a vlákniny a méně kalorií než jiné, méně zdravé svačinky.Dejte si mléko – jako když jste byli malí„Mléčný výrobek doporučuji k ovoci proto, že sníží jeho glykemický index, a cukr se tak do krve uvolňuje pozvolna. K obědu či večeři porci zeleniny uhradí zeleninová krémová polévka, míchaný salátek či příloha jako jsou zelené fazolky, špenát či hrášek.“Mějte nohy na zemi„Stanovte si reálné cíle. Sepište si plusy a mínusy vaší postavy, čím konkrétněji, tím lépe. Pokud si nebudete vědět rady s pozitivy, požádejte svého partnera nebo kamarádku. Pak se zamyslete, které z negativních bodů je reálné změnit. A začněte na nich pracovat, krok za krokem. Za každý pokrok se odměňujte – ať už masáží, návštěvou kadeřníka nebo lekcí jógy,“ radí Martin Hrazdil.

folder_openPřiřazené štítky

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Trampolína vám vykouzlí sexy křivky

access_time27.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Chcete-li zhubnout a dostat se do kondice, nemusíte hned začít zvedat stokilové činky a běhat maratón. Vybrali jsme pro vás něco lepšího – skákání na trampolíně! Garantujeme vám, že těžko najdete zábavnější způsob, jak si zpevnit postavu a odbourat tukové zásoby.Při skákání na trampolíně se skvěle pobavíte, zároveň spálíte kalorie a vytvarujete svou postavu. Skákání na trampolíně je totiž spojeno s velkým výdejem energie (zhruba 1 500 kJ za hodinu). To znamená, že spálíte více kalorií než při klasickém běhu a navíc nebudete zatěžovat klouby. Zároveň si zlepšíte stabilitu těla a posílíte celý svalový aparát včetně svalů vnitřních, o kterých většinou ani nevíte, že existují. Třeba vnitřní břišní svaly, jejichž zpevněním docílíte nejen správného držení těla, ale i plochého bříška. Zároveň posílíte svaly hýžďové, lýtkové, zádové, mezižeberní a stehenní. Na skákání je skvělé hlavně to, že během něj vůbec nebudete vnímat, že cvičíte a kolik svalů zapojujete. Fakt, že vaše tělo dostalo pořádně zabrat, pocítíte až druhý den. Zbavíte se celulitidySkákání je jedním z nejlepších způsobů, jak rozproudit lymfu v těle. Opakující se pohyb nahoru a dolů výrazně podporuje krevní oběh i lymfatický systém, a napomáhá tak k odplavování toxinů a škodlivých látek z těla. To má na náš organismus spoustu blahodárných účinků.Skákání zvyšuje imunitu organismu, posiluje srdce a plíce, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a bojuje proti celulitidě. Také rozvíjí rovnováhu, vede ke zpevnění kostí, a tím působí preventivně proti osteoporóze a civilizačním chorobám. Skákání rovněž podporuje uvolňování serotoninu (hormonu dobré nálady), dodává tělu energii a zbavuje ho stresu. Trampoliningu se dokonce úspěšně využívá i při terapiích psychických poruch. Napoprvé nepoletíte osm metrů vysokoIdeální je skákat v tričku a lehkých teplákách či legínách, které nebrání v pohybu. Boty nepotřebujete žádné, stačí jen silnější ponožky. Abyste si neodřeli lokty, hodí se dlouhý rukáv. Ze začátku byste se měli mírně pohupovat. Teprve až budete cítit, kam vás trampolína může vyhodit, začněte skákat. Postupně přidávejte na intenzitě, a tím i na výšce skoků.Zapomeňte na to, že hned napoprvé poletíte osm metrů vysoko. I metr bude docela dostačující a budete mít co dělat, abyste své tělo „uřídili“. I když se to nezdá, trampolína patří mezi pohybově náročnější sporty. Ale nebojte se. Pokud jste sportovně založeni, bude se vám na trampolíně líbit. Skákat můžete snožmo, roznožmo, ze strany na stranu, lehy na břicho a na záda, roznožky atd. Trojná salta a přemety ale raději přenechte profesionálům.Je libo adrenalin?Trampolín je nespočet druhů. Vybrat si můžete trampolínu kruhovou, obdélníkovou, malou i velkou. Pro děti je vhodná nafukovací trampolína, která neobsahuje žádné pevné součásti, a zajišťuje tak maximální bezpečnost. Pokud chcete zažít skutečný adrenalin, vyzkoušejte bungee trampolínu.Pevná konstrukce nad trampolínou umožňuje skokanovi, který je upnutý na pružných lanech, provádět třeba i několikanásobná salta a přemety a skákat až šest metrů vysoko. A pokud by vám to pořád ještě nestačilo, můžete se nechat uvázat do Aerotrimu – tří navzájem propojených kruhů, ve kterých se vlastní vahou a přenášením těžiště otáčíte na všechny strany, takže občas skončíte i hlavou dolů. Kde skákat?Trampolínu můžete umístit na zahradu, a pokud máte vyšší stropy, tak klidně i do bytu. Jste-li vlastníky nejen zahrady, ale i většího bazénu, popřemýšlejte o zakoupení speciální vodní trampolíny. U větších skákacích ploch, které budete umísťovat ven, je možné jejich částečné zapuštění do terénu.Pořídíte-li si venkovní typ trampolíny, nemusíte ji na zimu uklízet, stačí ji jen zakrýt povlakem. Chcete-li si užít o něco více zábavy, není problém si jít zaskákat do některých sportovních či rekreačních center, kempů, parků či hřišť. Případně se můžete domluvit s partou přátel a trampolínu si pronajmout. Pro koho je skákání vhodné?Skákání je stejně jako chůze jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Při skákání nenamáháte klouby, dopady jsou naprosto měkké, takže skákat může prakticky každý, v každém věku. Této aktivity by se měli vyvarovat pouze lidé se srdečním onemocněním, nemocemi žil, kloubů, kostí či jiným závažným chronickým onemocněním.Profesionální skokani o skákání s nadsázkou tvrdí, že je „to sport jenom pro chytré“. Skákání na trampolíně je totiž koordinačně náročné a také je třeba si zapamatovat celé sestavy prvků, což není zrovna jednoduché.Co vám dá skákání* podporuje dobrou náladu* zpevňuje tělo* zbaví vás přebytečných kilogramů* bojuje proti celulitidě* posiluje imunitu* dodává tělu energii* pomáhá snižovat hladinu cholesterolu* posiluje srdce a plíce 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz školního věku

Proměňte se v twist girl! Tyhle copy letí.

access_time28.květen 2019personRedakce

Není to ani tolik let, co by vás nenapadlo zaplést cop jinam, než „na doma“. Teď jsou twisty dominantou módních přehlídek a září ve všech možných obměnách. Jaké letos stojí za to se naučit? Podívejte se!Rozvolněné copy, které lemují kontury vašeho obličeje, vás letos rozhodně neminou – tedy aspoň pokud chcete jít ruku v ruce s módními trendy. A že se hodí pouze pro mladé holky už dávno není pravda. Zaplést se s nimi můžete v kterémkoli věku a za každé příležitosti.Dvojka pro váš volný časTaké na vás tento look vyslal atmosféru 60. let? Nebojte se návratu do minulosti. Inspirativní šedesátky letos diktují trendy. Nejprve naneste objemovou pěnu ve spreji (skvělá je například Guts 10). Pa na šíji oddělte vlasy na dvě sekce. Jednu polovinu ponechte stranou a zajistěte klipem. Na druhé straně zapleťte cop, začínající těsně pod bradou. Cop zajistěte gumičkou a stejný postup zopakujte na opačné straně.Rozvolněný solitér, když chcete zazářitVzpomeňte si na to, jak jste řešila, jestli si na první rande s novým mužem necháte rozpuštěné vlasy nebo je stáhnete do culíku – prostě chtěla jste se líbit a zároveň jste nechtěla, aby to vypadalo, že jste se příliš snažila. Na příště už vás nenapadne nic jiného, než volný cop na jednu stranu. Vypadá neuvěřitelně sexy a křehce zároveň. Aby ale nevypadal, jak pár mastných cárů zapletených do úzké nudle, vlasy nejprve v předklonu vyfénujte a natupírujte.  Pak použijte definující lotion na copy (Braid Aid 03) a zapracujte do středních délek a konců. Shrňte vlasy ke straně (zachovejte vytvořený objem) a stáhněte vlasy do nízko umístěného postranního culíku. Rozdělte ho na tři prameny, zapleťte do copu a zajistěte gumičkou. Ve finále pletenec roztáhněte do šířky.Byznys twister – i cop můžete pojmout jako drdolŽádá si vaše zaměstnání, schůzku či firemní akce „dress code“ pravé dámy? Zatočte si kolem hlavy zapletené prameny jako pravá Francouzka. K vytvoření dvou sekcí oddělte vlasy diagonálně od temene po šíji. Jednu sekci ponechte stranou a zajistěte klipem. Na rozpuštěné straně začněte na šíji zaplétat Francouzský cop (dobře utahujte). Postupujte podél spánků směrem k čelu. Uvolněte klip a pokračujte v zaplétání druhé sekce na protilehlé straně. Cop zajistěte gumičkou, poté podtočte a konce zasuňte dovnitř pro vytvoření efektu koruny. Zajistěte sponkami a naneste lak na vlasy s ochranou proti vlhkosti forceful 23 pro 24 hodinovou fixaci.Foto: Redken

folder_openPřiřazené štítky

Vše, co jste chtěly vědět o zvětšení prsou

access_time25.říjen 2019personRedakce

Tvar a velikost prsou trápí mnoho žen, přičemž procento nespokojených dramaticky stoupá po porodu a po ukončení kojení. Nemálo z těchto žen pak uvažuje o chirurgické korekci svých prsů, aby tak docílily požadovaného vzhledu. Nejčastěji žádaným zákrokem je augmentace (zvětšení) prsů. Právě o augmentaci jsme si zajeli popovídat do jedné z nejstarších českých soukromých klinik plastické chirurgie INTER CLINIC Praha-Radotín, kde jsme vyzpovídali MUDr. Josefa Kulhánka, MBA, který v oboru plastické chirurgie platí za jednoho z nejlepších českých odborníků. Na svém kontě má více jak 1000 zákroků zvětšení prsou.Prsa mnoha žen se po porodu výrazně změní. Některé ženy si nejsou úplně jisté, zda-li jejich problém vyřeší augmentace – tedy zvětšení prsou, anebo modelace prsou. Dá se obecně říci, kdy je jaký zákrok vhodný?Vždy záleží na zbytku prsu, jak moc je prsní žláza vyprázdněná a jaký je celkový pokles prsu. Je-li prsní žláza pouze atrofovaná, avšak není povislá, obvykle se provádí augmentace. Je-li však prs povislý tak, že bradavka se nachází pod podprsní rýhou, přistupujeme k modelaci prsou.U kterých žen nepřichází augmentace v úvahu? Augmentace je operační výkon, proto lze tento zákrok doporučit pouze zdravým ženám. Určitě by augmentaci neměly podstupovat ženy, které trpí diabetem či nějakou autoimunitní chorobou, dále ženy akutně onkologicky nemocné. Dočasnou kontraindikací jsou pak různá chronická či akutní zánětlivá onemocnění, která by mohla ohrozit hojení a vůbec celý pooperační vývoj.O augmentaci dnes projevují zájem čím dál mladší ženy, není výjimkou, že si dívka pořídí k 18. narozeninám nová prsa. Jak je to vlastně s věkem? Kdy nejdříve a kdy nejpozději lze zvětšení prsou provést?V Jižní Americe, mecce plastické chirurgie, se zvětšení prsou běžně provádí už v teenagerském věku, tedy před 18. narozeninami. V České republice se běžně setkáváme s pacientkami kolem dvaceti let věku, což je dle mého názoru nejnižší věková hranice, kdy lze augmentaci doporučit. Co se horní věkové hranice týče, tak není výjimkou, když augmentaci podstupuje žena – padesátnice.Jak je to ale třeba s kojením? Lze se silikonovými implantáty normálně kojit? Silikonové implantáty nemají na kojení či těhotenství žádný vliv, proto lze augmentaci podstoupit i před těhotenstvím.Jaké roční období je pro tento operační výkon nejvhodnější?Je třeba mít na paměti, že čerstvě vzniklá jizva se po dobu 2-3 měsíců nesmí slunit. Má-li teda žena v plánu letní dovolenou někde u moře, měla by zákrok podstoupit nejpozději na začátku května. Augmentaci zřejmě i z tohoto důvodu ženy žádají nejčastěji na podzim a v zimě, kdy nejen že se neopalují, ale jejich fyzická aktivita je nižší než v létě, a tak je rekonvalescence jednodušší.Ženy často zajímá, jak moc lze prsa zvětšit. Lze udělat například z velikosti A velikost C?V zásadě lze, ale ne u každé ženy. Závisí to na velikosti tkání, pod které se vkládá implantát, ale také na tom, jestli je na hrudníku dostatek místa pro danou velikost silikonového implantátu. Když má štíhlá žena malá pevná prsa velikosti A, obvykle nelze použít implantát o objemu 400ml. Ten se ale naopak může pohodlně vejít do povislého prsa jiné ženy, u které prsní žláza atrofovala.Jak je to vlastně s druhy implantátů? Ženy se obvykle rozhodují mezi kulatými, anebo dražšími anatomickými. Které implantáty lze doporučit?V České republice se u většiny pacientek vkládají kulaté implantáty, a to jednak z cenového důvodu, a jednak zřejmě i kvůli efektu: kulaté prsní implantáty lépe tvoří tzv. „plný dekolt“. Anatomické implantáty mají na hrudníku pozvolnější náběh a „push-up“ efekt zde není tolik markantní. Záleží tedy vždy na představě klientky, jaký výsledek preferuje, a také na jejích finančních možnostech.Kam se vlastně implantáty vkládají? Implantáty se vkládají buď pod prsní sval, anebo pod prsní žlázu. To vždy záleží na tom, jak má která žena vyvinutá prsa. Je-li prsní žláza malá a žena štíhlá, je třeba implantát vložit pod sval, protože by pod malou žlázou a bez okolního tuku působil nepřirozeně a okraje implantátu by se pod kůží rýsovaly a byly by vidět. Naopak u žen po dětech, které mají prsa mírně povislá, doporučuji implantát vkládat pod žlázu, protože jinak by implantát nekopíroval pohyb prsou a vypadalo by to nepřirozeně. Avšak implantát musí být v tomto případě dostatečně veliký, abychom se vyhnuli efektu „kámen v ponožce“ (smích).Jsou dnes používané prsní implantáty doživotní? Víceméně ano. Předpokladem je, že nedělají klientce žádné problémy. Pak mohou dnes používané silikony v těle zůstat desítky let, aniž by bylo nutné je vyměnit.Mnoho žen se obává jizev, které po augmentaci na kůži zůstanou. Kudy je nejlepší řez vést, aby se dosáhlo co nejlepšího efektu?Řezy při vkládání prsních implantátů se vedou v zásadě třemi možnými způsoby: kolem bradavky, v podprsní rýze, anebo v podpaží. Zlatým standardem plastických chirurgů všude na světě je řez v podprsní rýze. Zda-li bude jizva v tomto případě vidět, záleží jednak na schopnosti hojení dané klientky, jednak na tvaru prsu.Řez kolem bradavky je výhodný v tom, že např. v plavkách jizva není vidět, ale tento operační přístup s sebou nese vyšší riziko komplikací, mám na mysli zejména riziko vzniku kapsulární kontraktury (tvrdé zjizvení kolem vloženého implantátu – pozn. redakce).Řez vedený v podpaží se používá naprosto minimálně, a to proto, že je tento přístup pro operatéra velice náročný a ne všechny implantáty lze touto cestou do prsa vložit. Jizva je pak patrná pouze tehdy, když žena zvedne ruce a má na sobě např. tílko. Než se žena pro augmentaci rozhodne, měla by určitě počítat s dostatečnou délkou rekonvalescence. Jaký režim je třeba po zvětšení prsou dodržovat?Po propuštění z kliniky, kde obvykle klientka tráví 1-2 dny, je třeba počítat s týdnem absolutního klidu. Dále doporučuji cca 4 – 6 týdnů nesportovat, přičemž dámy, které např. chodí do posilovny, by se měly vyvarovat posilování horních partií alespoň po dobu 3 měsíců, což platí třeba i pro tenis, volejbal a další sporty, kde je velký nápor na ruce a horní část těla.

folder_openPřiřazené štítky

Nechte se inspirovat v líčení herečkou Demi Lovato

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Celebrity make-up může být velmi inspirativní, takže se podívejte na nejlepší make-up styl Demi Lovato a můžete okopírovat její make-up, pokud chcete vypadat dokonale každý den! Demi Lovato nahý make-up, ideální pro učení se, doutnající kouřové stíny a její růžový make-up je sladký a okouzlující!Celebrity vždy představují velký zdroj inspirace, pokud jde o módu, stejně jako o krásu, a Demi Lovato je jedna osobnost, která rozhodně stojí za kopii jejího stylu make-upu, který je nejen trendy, ale i vhodný jakémukoliv věku. Make-up je váš nejlepší přítel, pokud jej používáte správně, ale také se může stát vaším nejhorším nepřítelem, pokud je použit nevhodně. Make-up přichází v různých odstínech a texturách, takže můžete použít přesně výrobky, které vyhovují vaší pokožce a osobnosti.Demi Lovato je přirozenou kráskouMake-up Demi Lovato rozhodně stojí za obdiv. Zdá se, že přijmula styl, který vyhovuje většině žen. Její make-up je módní a současně vhodný pro každý věk, takže se zcela určitě bez problémů ztotožníte s tímto druhem make-upu.Jeden z nejlepších stylů make-upu nosí Demi Lovato, je sexy kouřový oční make-up, který nejen zvyšuje její nádherné oči, ale je vhodný i pro zvláštní příležitosti dokonale. Pro tmavé líčení Demi Lovato má oční make-up s teplou hnědou a černými očními stíny, má kouřový oční make-up, a tím má bezchybně vypadající pleť.Vytvořte iluzi hloubkyPoužijte černé oční linky v blízkosti horních řas, stejně jako na vodorysce vytvořte iluzi hloubky, abyste měly oči ještě více podmanivé. Kabát vašich řas vytvoří černá řasenka, naneste broskvové barvy ruměnce na lícní kosti.Tento make-up se hodí na většinu typů pleti, tak pokračujte a zkuste to, zda se vám to hodí také.Další skvělý vzhled, kdy vypadá Demi subtilně, je tento make-up styl, který používá malé množství make-up, jež podtrhne přirozenou krásu. Tento druh make-upu podtrhuje oči pomocí tmavých očních stínů, které se jemně aplikují na horní a spodní víčka.Použijte růžový ruměnecJejímu obočí je také dáno většího rozlišení s hnědou tužkou, to udělejte před použitím make-upového základu, aby vaše pleť vypadala skvěle. Na vodorysce černé oční linky budou vaše oči více vystupovat. Černá řasenka se vztahuje na řasy a dále dotváří oči.Pro zbytek použijte make-up růžové barvy ruměnce, který se nanáší na lícní kosti a lesky na rty, které jsou aplikovány na rty, vytvoří přirozený vzhled.Demi Lovato je přirozená kráska, takže není opravdu potřeba hodně make-upu ke zdůraznění její krásných rysů obličeje. Z tohoto důvodu se Demi někdy obrací k přírodnímu make-up, který se skládá z make-upového základu, oční linky, řasenky a lesku na rty. Tento druh make-upu je ideální pro každodenní nošení, protože je jemný, ale přesto tak rozkošný k inspirování se tímto jednoduchým stylem. Je vhodný pro všechny typy pleti! 

folder_openPřiřazené štítky

Make-up přiměřený věku

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Existují 3 hlavní důvody, proč my ženy nosíme make-up. První důvod je chránit naši pokožku před škodlivými ultrafialovými paprsky, které způsobují poškození kůže a stárnutí. Většina make-up produktů má v současné době faktory chránící před sluncem, který chrání kůži před expozici ultrafialovému záření.Druhým důvodem, proč ženy nosí make-up je, že se snaží skrýt nedostatky, co mají na obličeji. Mohou to být vrásky, opuchlá oční víčka, pupínky, tmavé skvrny, nevzhledné mateřské znaménko nebo další nedostatky, které jsou potřeba schovat. Make-up pomáhá odvést pozornost od těchto problematických míst tím, že upozorní na jiné reprezentativní znaky našeho obličeje.Třetím důvodem, proč ženy nosí make-up j, že chtějí posílit ty největší přednosti v obličeji. Krásné oči, si zaslouží být krásnější pomocí pár jednoduchých triků s řasenkou a očními stíny. Samozřejmě, že plné našpulené rty jsou potřeba zvýraznit, aby vypadaly ještě více svůdné a k zulíbání.Ať už máme jakýkoliv důvod k nošení make-upu, nejdůležitější k zapamatování je, že bychom měly nosit náš make-up tak přirozeně vypadající jak jen je to možné. Také bychom měli nosit make-up, který vyhovuje našemu věku.Následují všeobecné pokyny a rady, na jaký druh make-upu by měla žena zaměřit podle svého věku.Teenager (15-19)Jste-li ve věku náctiletých, vaší největší předností je vaše mládí, a proto byste měli nosit make-up, který hraje do karet právě mládí. Nestyďte se za něj! Jste také ve věku, kdy se vaše hormony bouří a stále se snaží dostat na povrch, proto můžete pro svůj věk nalézt mnoho kosmetických produktů, které by měly bránit problémům s akné.Díky tomuto byste měla používat lehké make-upy na vodní bázi. Make-upům na bázi olejové se prozatím vyhýbejte. Zaměřte se na přirozený vzhled, díky přirozeně vypadajícím velkým očím. Používejte proto tedy nahé oční stíny a řasenku. Výraznější líčení si dovolte především na party. Ohledně tvářenky, zkuste v sobě objevit přirozeně zdravé tváře a nepřehánějte to s v ýraznými barvami. K vašemu věku se hodí lesky na rty nebo lehké rtěnky.Dvacítka (20-29)Nacházíte se v rozkvětu svého ženství, a tak i make-up by toto měl odrážet. Takže vybírejte barvy a odstíny jak pro vaše oči, pleť i rty podle své současné nálady i vzhledu. Když je to potřeba, zvolte lehký make-up, když jdete do práce, dovolte si tvářenku i lehce tónovaná rtěnku. Co se týče večerních akcí, můžete si dovolit téměř cokoliv. Experimentujte, zkoušejte, tvořte, máte na to nejlepší věk.Třicítka (30-39)Přichází první neklamné známky stárnutí, proto byste měla začít ztmavovat barvy vašeho make-upu a přejít na make-upy těžšího založení. Tvářenku noste v tlumenějších barvách. Nošení tmavého make-upu se vyhněte, přitahuje pozornost na drobné vrásky a jemné linky.Čtyřicet na krkuZnámky stárnutí jsou ještě zřejmější než dříve. Noste nyní jen make-up, který bude k vaší pokožce něžný. Začněte nosit make-up na olejové bázi, jestliže se vám pokožka začíná vysušovat. Pro zakrytí lehkých vrásek používejte lehký podklad nebo korektor. Korektor zakryje tmavé skvrny, kruhy pod očima lépe než pouhý make-up. Vyhýbejte se matným nebo kovovým očním stínům, především pokud jsou vaše oči oteklé. Na tváře používejte měkčí barvy.Padesát a víceJedná se o dobu, kdy byste měla začít elegantně skrývat svůj skutečný věk. Tudíž buďte ke svému obličeji laskavá a vyhoďte zmatňující make-upy. mrazivé, lesklé a metalické barvy na oči vyhoďte nebo rozdejte, protože by jenom upozorňovaly na vaše otoky pod očima či vrásky. Noste světlé rtěnky a vyhněte se modrým či červeným barvám.Make-up je věc dobrá, ale je také důležité zvážit svůj skutečný věk. Zabraňte okolí, aby si z vás mohlo utahovat. Nevypadejte směšně, vypadejte úžasně! Bavte se! 

folder_openPřiřazené štítky

Zbavte se akné a pupínků nadobro! Víme, jak na to.

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Hydratační krémChrání pleť před vzduchem a zároveň v pokožce udržuje potřebnou vlhkost. Na smíšenou a mastnou kůži jsou vhodné krémy, které neucpávají póry. Díky tomu, že hydratační krémy obsahují ochranný UV faktor, poskytují lidské pokožce důležitou péči.Plěťové tonikum a pleťová vodaTyto kosmetické přípravky nanášejte ještě před použitím krému, protože z pokožky odstraňuje všechny nečistoty. Tonikum či vodu kápněte na tampónek, kterým následně pleť jemně ošetříte.Jemný peelingOdborníci doporučují aplikovat peeling minimálně jednou až dvakrát do týdne. Pleti pomáhá tím, že z ní „uklidí“ odumřelé buňky kůže. Dejte však pozor, abyste na problematickou pokožku používali pouze peeling určení pro aknózní pleť.Znáte mýty a pravdivá fakta?Okolo akné existuje spousta mýtů a domněnek. Některé z nich jsou sice z části pravdivé, ale většina z nich se na pravdě nezakládá ani trošičku. Pojďme si pár z nich vyjasnit!- Mýtus: Mastné a sladké jídlo podporuje tvorbu akné.Fakt: Na pleť má špatný vliv hlavně nedostatečná hygiena a péče. Návštěvu cukrárny si určitě zakazovat nemusíte.- Mýtus: Tvorbu akné způsobuje také každodenní stres.Fakt: Opět za to může nesprávná hygiena i častější dotýkání se obličeje, hlavně při gestikulaci či při nervozitě.- Mýtus: Akné je záležitostí teenagerůFakt: Týká se i dospělých. Ani ženy ve zralém věku by se kosmetických přípravků na čištění pleti neměly vzdávat.Prevence proti aknéLéčba akné souvisí s léčením celého těla. Zdravý organismus s dostatečným množstvím vitamínů i výživných látek totiž nemá potřebu vyplavovat nečistoty skrz pokožku.Jednou či dvakrát v týdnu si dopřejte čas na peeling – pleť vyhladí a zároveň osvěží.Před spaním se vždy pečlivě odličte. Make-up totiž ucpává kožní póry, což je právě příčina tvorby nepříjemného akné.Jednou za dva týdny si napařte obličej nad horkou vodou s hrstkou sušeného heřmánku.Červené ani černé pupínky nevymačkávejte. Pleti prospěje spíše čistící a hydratační maska.Speciální trik: Do jakéhokoli rozprašovače nalijte studenou vodu (nebo si kupte speciální kosmetickou minerální vodu) a občas jí přestříkejte obličej. Pokožka tak bude hydratovaná nejen z krému, ale i z vypité vody.Léčivých kosmetických prostředků v drogériích i lékárnách seženete spoustu. Důležité je číst jejich složení a také to, na jaký druh problému jsou určeny. Zároveň při odstraňování akné buďte trpělivé. Pupínky zmizí minimálně po týdnu či maximálně po pár měsících, kdy budete přípravky používat.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz školního věku

Kruhy náušnice

access_time18.únor 2020personRadka Eliášková

Náušnice ve tvaru kruhu byly v nabídce asi vždycky. Momentálně jsou ale skutečně "in", prostě letí. Zdaleka to ale není poprvé, co jsou kruhové náušnice opravdu tím módním trendem číslo jedna. Důvody jsou nasnadě. Kruhy v uších prostě a jednoduše sluší téměř každé ženě. Navíc nabízejí mnoho variant - velikostí kruhů to začíná, ale zdaleka nekončí! Vybere si tedy každá z vás!Zlaté náušnice kruhy zpět v módě Náušnice ve tvaru kruhů se tedy vrátily do módy. A to už poněkolikáté. Díky tomu, že si kruhy do uší můžete pořídit v jakékoli velikosti, je tento typ velmi oblíbený. Kruhové náušnice totiž umí být zcela nenápadným módním doplňkem takzvaně pro každodenní nošení do školy nebo zaměstnání. Malé kroužky v uších vás ozdobí, doladí out-fit, ale nebudou působit nijak kýčovitě, nebudoupřitahovat pozornost okolí, o kterou nemáte zájem. Navíc budou vhodnéi pro ženy zralejšího věku. A lidé si vás všimnou.....Naproti tomu velké kruhy přitáhnou pozornost na plese, romantické schůzce či diskotéce zcela určitě. A hlavně ne za cenu toho, abyste se zdobila náušnicemi kýčovitými. Tvar kruhu větších rozměrů upozorní,přiláká pohledy okolí, ale rozhodně neurazí. Jedná se o čistý tvar.Jednoduše řečeno, kruhovými náušnicemi nikdy nic nezkazíte. V podstatě se to nedá. Volte je zcela bez obav i v případě, že máte tak trochu omezený vkus, co se šperků a doplňků týká. MateriályVedle velikosti kruhových náušnic si můžete zvolit i z několika variant materiálů. Klasikou samozřejmě zůstávají zlaté kroužky. Pokud ale chcete trošku levnější variantu, nabízí se stříbro, chirurgická ocel,případně pozlacená. A pokud chcete kruhové náušnice příležitostně ozvláštnit? Zavěste na ně například přívěšek nebo prstýnek nebo něco vtipného. Fantazii se meze nekladou a uvidíte, jak budete náhle středem pozornosti.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz školního věku

6 maličkostí s velkou mocí – Čím ho potěšíte v posteli?

access_time29.květen 2019personRedakce

Nemusíte se převlékat za sestřičku, ani hned zítra svolit k sexu ve třech. Svého miláčka potěšíte i daleko většími maličkostmi…To, že se ze sexu časem vytrácí vášeň a kreativita není nic neobvyklého. Než ale začněte svůj sexuální život křísit radikálnějšími rozhodnutími, vyzkoušejte tyhle maličkosti. Právě na ty totiž zapomínáme nejvíc…Tak schválně – na kolik z nich jste už opravdu dávno zapomněla?Buďte prvníJe dokázáno, že většinou jsou to muži, kteří iniciují sex – a nejčastěji večer v posteli před spaním v produktivním věku v průměru každý třetí den. Předběhněte ho! Dnes to budete vy, kdo začne. Překvapte ho v dobu, kdy to nečeká – odpoledne v kuchyni při chystání večeře, po ráno ve sprše – prostě jakkoli, jak se to vymyká všednosti.Vykašlete se na stereotypní scénářU spousty párů, které jsou spolu delší dobu, je problém, že jeden přesně ví, co ten druhý v daný moment udělá. Udělejte něco, co by od vás nečekal nebo mu naopak řekněte, co chcete, aby udělal on vám. Stereotyp je zabijákem vášně. Pokud naopak uděláte něco jinak – byť jen drobnost, touha se zase rozhoří.Snažte se, ať je co svlékatJsou stovky žen, které vám potvrdí, že jim partner při milování už nesundává ani vrchní díl. Oblékněte se pro něj do prádla a nechte se postupně rozbalovat anebo se svlékejte sama a postavte ho do role pozorovatele.Přestaňte se pozorovatUž proboha při milování přestaňte řešit své tělo. To, že zapřemýšlíte nad tím, kde vám jaký fald leze, svůj zadek, břicho nebo stehna nezmenšíte. A nemyslete si, že to partner nevnímá… Zbytečně tak kazíte pěkné chvíle.Všímejte si svého těla i před nímVíce, než polovina žen i mužů masturbuje, i přestože má pravidelný sexuální život. Už se před partnerem přestaňte stydět a věnujte pozornost svému tělu v jeho přítomnosti. Neznáme muže, kterému by se to nelíbilo.NepředstírejteDělejte jen to, co vás baví a o tom, na co zrovna nemáte chuť, partnerovi klidně řekněte. Cokoli, do čeho se vám nechce, nebo děláte aniž by vás k tomu vedla touha po tom to dělat, je na vás prostě znát. A jestli si myslíte, že tím, že se podřídíte a budete dělat věci, které má rád jen on, partnerovi uděláte dobře, jste na omylu. I on z vás potřebuje nasávat každou vibraci vašeho roztouženého těla, aby došel větší slasti.

folder_openPřiřazené štítky

5 mužů a 5 věcí, kterými je odradíte v posteli: Takhle prý rozhodně ne!

access_time29.květen 2019personRedakce

Co vám možná neřeknou, ale zaručeně jim to vadí? Podívejte se na vyjádření mužů a to, co označili za zaručeně nejhorší věci, které je v posteli potkaly.Otazníků kolem milování je stále dost. Muži o něm ani po něm moc nemluví, takže vás občas můžou přepadnout pocit, že nevíte, na čem jste. A i když jste strašně moc zvědavá, prostě – tohle nedělejte a ani o tom nemluvte.Pořád se ptá na blbosti a nenechá mě spátA miluješ mě? Kolik ženských jsi měl? A líbilo se ti to se mnou? A kdybys to měl ohodnotit na škále od jedné do deseti, co by to bylo? Ne, neptejte se ho na tyhle otázky. Muži to nesnáší. „Počítejte s tím, že nejste první hvězda, se kterou spíme. Ale právě teď jste to vy, tak proč to sakra musíte pitvat?“ (Adam, 36)  Každý muž bude šťastný za to, že nebudete nic řešit.Srovnává mě s ex„Karel mě taky takhle chytal za zadek.“ „Honza byl také takhle vášnivý“. Bude určitě blahem bez sebe, že dělá něco stejně jako Honza nebo Karel. Nemluvte o svých bývalých a nemluvte ani o Anetě, Barče, Kačce (dosaďte dle sebe). „Nechápu, proč je tak důležitý, jak vypadaly moje ex. Prostě byly hezké, měl jsem je rád a proto jsem s nima byl. Pak se vyskytl problém a už jsme spolu být nemohli. Tečka. Záleží snad na tom, jestli měly dlouhé nebo krátké vlasy?“ (Roman, 29) My naopak víme, jak je pro vás důležité vědět, jestli jeho bývalka skutečně měla prsa po tátovi a zadek po jeřábu, ale neptejte se, „nepíděte“ se po minulosti a nesrovnávejte. A jestli to opravdu potřebujete nutně vědět, zeptejte se nenápadně jeho matky, ta určitě Kačku nebo Barču vylíčí i s detaily.Prostě nemluví – jak mám poznat, co má v posteli ráda? „Proč je proboha takový problém říct, chci tohle a tohle, tohle se mi nelíbí a tak to mám a nemám ráda? Mně už není 15 – už mě nebaví pátrat a objevovat, co se jí líbí a co ne. A teda rozhodně to nepochopím z řeči jejího těla.“ (Michal, 41) Komunikace je důležitá a to i v posteli. Nestane se vám potom, že vám váš sexuální partner bude dvacet minut olizovat bradavky v domnění, že vás rozpaluje a vám přitom nepoleze mráz po zádech. Možná se to líbilo jeho bývalé partnerce, ale není možné se řídit tím, co se líbí jednomu, se zaručeně musí líbit jinému. Navíc mluvit o sexu není nic, u čeho byste se ve svém věku (už vám bylo třiceeeeeeet!!!!) musela červenat. Nestyďte se za svá sexuální přání.Žádná iniciativa – je ta holka vůbec živá?„Nejradši mám odevzdané mrtvolky – moc mě to pak s nima baví a těším se na další sex – bude to vzrůšo!“ (Michal, 24). Buďte iniciativní. Jsme ve 21. století a misionář není jediná poloha, při které se musíte milovat. I partner ocení, že sama vezmete část scénáře do svých rukou a pasujete se do hlavní role. Konec konců – je příjemné si užívat nadvládu nad jeho tělem.Předstíráte orgasmusPřes devadesát procent žen se vyslovilo k tomu, že někdy předstíralo orgasmus. Skoro sedmnáct procent jej předstírá při milování často. O čem pak milování ale je? To, že vás nový sexuální partner nedokáže přivést na vrchol blaha, není ani tak jeho chyba, jako vaše. Hlaďte se, ukažte mu, co vám dělá dobře. Mluvte s ním, řekněte mu, že v této poloze nebo při tomto tempu je pro vás orgasmus nedosažitelný. „V žádném případě jej nepředstírejte. Jak vám máme vynahradit to, co jsme spolu ještě „nevypilovali“ třeba orálním sexem, když si bude myslet, že vše proběhlo tak, jak má?“ (Franta, 31).

folder_openPřiřazené štítky

Porno z feministického hlediska

access_time25.říjen 2019personRedakce

Porno z feministického hlediska se v současné době dělí na 3 směry. První z nich, POR NO, rozšířený hlavně v akademickým kruzích, v pornografii vidí výraz mužské kultury, díky němuž se žena stala zbožím a je vykořisťována.Druhý zastává pozici liberalismu, smíšeného s respektem vůči svobodnému vyjadřování názoru… dal by se definovat větou: Sice s tím nesouhlasím, ale každý má právo konzumovat nebo produkovat obrázky. Třetí směr tvoří PRO SEX feministky. Ty pornografii nejen hájí, ale dokonce v ní vidí pro ženu i četné výhody.ANTI PORNO FEMINISMUSPage Mellish z Feminists Fighting Pornography hlásala, že není problému, který by neměl své kořeny v pornografii. Catherine Mac Kinnon, jedna z nejvýraznějších odpůrkyň porna, v něm vidí přímo akt sexuálního násilí. Ale proč vlastně pornografie zásadní otázku feminismu a současně je pokládána za inherentní akt násilí?Gender feminism /Christina Hoff Sommers/ se ohlédl zpět do historie a shledal, že jí jako červená nit line nepřetržité utiskování žen ze strany mužů, a to bez ohledu na kulturní rozdíly. Vysvětlení vidí v tom, že ženy patří do jiné třídy než muži a obě vůči sobě zaujímají krajně nepřátelský vztah. Podle té samé teorie mužské principy udržuje kapitalistická struktura jménem patriarchát a kořeny nutno hledat už v samotné mužské biologii. Tak například Susan Brownmiller se ve své knize Against Our Will vydala po stopách znásilnění a došla až k neandrtálcům, kdy prý muži začali používat své penisy jako zbraně. Zmíněná autorka říká, že znásilnění není nic víc a nic míň nez zastrašovací proces, kterým všichni muži všechny ženy drží ve stavu permanentního děsu.LIBERÁLNÍ FEMINISTKYje pokračováním směru, zrozeného v šedesátých letech, požadujícího rovnoprávnost ženy a muže. Neshledává muže násilníkem od přirození, ale definuje ho jako vzpurného partnera, na jehož osvětě je třeba zapracovat. Liberální stanovisko vychází z principu, že si žena může se svým tělem nakládat, jak chce, že jí přísluší právo na interrupci a má svobodnou volbu, pro jaký životní styl se rozhodne,  - i kdyby měl být např.lesbický. Zdůrazňuje akt volby, ne tak její obsah. Liberální feministky mají zálibu ve svobodě slova, ale co se vztahu k pornografii týče, zde se jejich stanoviska rozcházejí. Některé organizace viz Feminist for Freee Expression /FFE/, prosadily zákaz jakékoli cenzury a některé liberální feministky, jako např. Sallie Tisdale /Talk Dirty to Me/ neochvějně hájily i sexuální svobodu. Ale mnohé z řad liberálních feministek argumentují jinak,a sice takhle:“Jako ženu mě Playboy pobuřuje… ale jako autorka chápu, že svoboda vyjádření je nezbytná“.Není to argument na podporu pornografie, jen proti cenzuřeJiné liberální feministky zase radši obětují svobodu slova, jen aby ochránily ženu. Odsuzují tržní systém pro komercializaci ženy, resp. určitých částí jejího těla, což pokládají za ponížení ženy jako takové. Lisa Steel v Capital Idea říká, že sexistické ztvárnění ženy je součástí toho samého systému, který, ve službách profitu, redukuje společnost na skupiny spotřebitelů.A marketing je stejně konzervativní jako armáda!PRO- SEX- FEMINISMUSPočet zastánkyň tohoto směru v posledním desetiletí stoupl.  Tyto feministky hájí práva žen, které se rozhodly účinkovat v pornografii nebo ji "konzumovat". Některé z nich, jmenujme například Ninu Hartley, pracují nebo dříve pracovaly v sexuální sféře, a tudíž dobře vědí, že k pózování pro pornoprůmysl nedochází z donucení a že to může být obohacující. Důsledně hájí stanovisko, že žena má právo nakládat se svým tělem, jak chce, a že by se na to měla vztahovat zákonná ochrana.Pro-sex- feministky jsou s liberálními zajedno v tom, že cenzura se vždy uplatňuje proti nejslabším členům společnosti…včetně feministek, lesbiček. Když se v roce 1992 kanadský Nejvyšší soud rozhodl „chránit“ ženy tím, že omezil import pornografie, stalo se jednou z prvních obětí lesbicko/teploušské knihkupectví Glad Day Store … a mezi knihami, které celníci zabavili, byly i dvě od Andrey Dworkin, Pornography: Men Possessing Women a Women Hating. Autorku to ale prý moc nepřekvapilo, neboť údajně není na Zemi jedné jediné feministky, která by se těšila ochraně muži tvořeného právního systému před systemizovaným sadismem mužů! /Take Back the Night, str.257/.Takže, co se nebezpečí cenzury pornografie týče, jsou Pro-sex-feministky a jejich liberální kolegyně stejného názoru….rozcházejí se ale ve stanovisku k možným výhodám porna pro ženu.Kritika ANTI – PORNO – FEMINISMUmezi typické výtky, jimiž je pornografie častována, patří:- pornografie ženu ponižuje- pornografie vede k přímému násilí na ženách- pornografie znamená násilí na ženách, protože je k této činnosti fyzicky nutí- … a ty ženy, které se na produkci pornografie podílejí, jsou patriarchátem psychologicky natolik poškozené, že vůbec nejsou schopny se informovat nebo ohradit.1.Pornografie je ponižujícíPonižující je velice subjektivní výraz….osobně za ponižující pokládám reklamní spoty, kde ženám působí orgasmus mýdlový roztok ! Faktem je, že každá žena má právo definovat, co je pro ni ponižující a co naopak osvobozující.A prohlásit, že porno prezentuje ženu jako sexuální objekt, je taky jenom rétorika… Pojmem sexobjekt se obvykle označují určité části ženského těla.. Ale co je na tom špatně ?  Proč by mělo být ponižující, soustředit se výhradně na ženskou sexualitu? Nikdo se přece nepohoršuje, když se žena prezentuje jako mozek, duchovní bytost… nebo z hlediska svého humoru. Proč by tedy mělo být ponižující aplikovat stejný princip na  ženskou sexualitu ?2.Pornografie vede k násilíNebyly zjištěny žádné souvislosti mezi mužským sledováním porna a napadením žen, hlavně jejich znásilňováním. Ale experti stále ještě nejsou zajedno, jestli existuje nějaký vztah mezi pornografií a násilím, mezi obrazy a chováním.Zajímavé ovšem je, že v Japonsku, v zemi, kde se všude běžně dostane pornografie  poměrně brutálního charakteru, je počet znásilnění na hlavu nižší než v USA, kde se násilí v pornofilmech cíleně omezuje.3.Pornografie je násilíŽádné šetření sice nepotvrdilo, že by ženy k účasti na točení pornografie byly skutečně nuceny, anti-porno-feministky ovšem trvají na svém: souhlasí-li žena s touhle činností,pak pouze proto, že není duševně zdravá, jinak by k takovému ponížení nesvolila !A pokud ano, co to znamená ? Asi to, že je do svého utlačování zamilována – tudíž by měla být sama před sebou zachráněna!Dalším hojně diskutovaným, emocemi nabitým tématem, o němž se autorka zmiňuje, je láska k exhibicionismu pornohereček.I na tu mají anti-porno-feministky pohotovou odpověď: taková herečka je psychicky narušená a není už vůbec zodpovědná za své činy… ale právo svobodné volby přece spočívá v tom, že je možné udělat i volbu špatnou! Je to stejné jako se svobodou vyznání – ta přece umožňuje být i ateistou...PRO – SEX – STANOVISKOvychází z toho, že pornografie je pro ženy užitečná – jak z osobního, tak i politického hlediska:- informuje, podává přehled o nejrůznějších sexuálních možnostech, které se ve světě naskýtají… to se týká hlavně masturbace, která pro ženy není zdaleka tak samozřejmá jako pro muže. Často se setkáváme se ženami, které ani v dospělém věku nevědí, jak si samy mohou vyvolat slast.- seznamuje ženy se sexuálními alternativami, probouzí a uspokojuje jejich zvědavost…. porno z tohoto hlediska nahlížené je velmi cenným zdrojem osvěty, která ženám dovoluje, aby si v soukromí svých ložnic experimentovaly dle chuti – a televizi mohou vypnout, kdykoli se jim zachce….- porno podává jiný druh informací než knihy nebo diskuse, dává nám pocit, jaké by to asi bylo, kdybychom dělaly to či ono- pornografie umožňuje ženám vychutnávat si v duchu situace, které jsou v reálném životě tabu – tak například fantazírování o znásilnění! A je to tady, nejožehavější ze všech témat... Jak je možné? Proč ženy sní o znásilnění? Je to skutečně touha po něm? Rozhodně ne! Nemá to nic společného s reálným přáním být znásilněna, přesto je x důvodů, proč si duševně zdravá žena občas s takovou představou pohrává. Co jí to dává? Třeba lákavý pocit ztráty kontroly a zodpovědnosti. Odhození pocitu studu v souvislosti se sexem /a právě ten byl ženám celá staletí vštěpován/! Touha po opaku slušňáckého, safe-sexu, který zažívá pořád. A možná je maximálně vzrušující  představa, že nějakého muže uhranula natolik, že ji musí mít. Zvědavost. Tak trochu masochistické tendence, fantazírováním probuzené….nebo by se snad mělo tohle všechno potlačovat? - pornografie prolamuje kulturní a politická klišé, takže si každá žena může sex interpretovat, jak sama chce… Zatímco anti-porno-feministky ženám vštěpují, že se mají za své sklony a pudy stydět, pro-porno-feministky jim říkají pravý opak: že je mají akceptovat a vychutnávat. Pornografie vyslovuje myšlenku: nejsi se svými fantaziemi a nejtajnějšími, nejtemnějšími žádostmi sama.- pornografie poskytuje i dobrou terapii, ventil pro singly, kteří z nejrůznějších důvodů žijí bez partnera/partnerky.- párům pak skýtá možnost prohloubit svůj vztah, vzájemně zkoumat své reakce, zahájit komunikaci na téma sex… a nabízí také změnu, aniž by si partneři museli být fakticky nevěrní!Z hlediska historie jsou pornografie a feminismus spojenci. Oběma hnutím se daří v době sexuální svobody, obě hnutí jsou napadána těmi samými politickými silami, tedy konzervativními. Zákony, namířené proti obscénnosti a pornografii, jako např. Cumstock Law z konce 19.stol., byl používán i na omezení práv žen, třeba pokud šlo o kontrolu porodnosti…obě hnutí předpokládají tytéž společenské podmínky – hlavně sexuální svobodu.Pornografie znamená i svobodu projevu, aplikovanou na sexuální oblast…svobodu projevu vítají ti, kdo potřebují změnu a nenávidí ti, kdo chtějí udržet svou vládu…. Pornografie by měla požívat stejnou zákonnou ochranu jako jiné formy sexuální hereze, např. homosexualita.. a tato ochrana je důležitá hlavně pro ženy, jejichž sexualita byla po staletí kontrolována cenzurou.A možná by uznání pornografie dokonce mělo i účinek katarze u mužů, v nichž přece jen dřímou násilné sklony vůči ženám..V neposlední řadě by ale uznání pornografie ochránilo ženy, živící se sexem /naše společnost je stigmatizuje/. Anti-porno-feministky svým přístupem pohřbívají jistoty prostitutek… už Dr.Leonore Tiefer se ve své úvaze Censorship and Women vyjádřila, že tyto ženy prosí feministky o podporu, nikoli o zavržení… Jako všude jinde, i v sexuální branži usilují ženy o ekonomické přežití a  podmínky k tomu, aby mohly vést slušný život …takže- má-li feminismus mít nějaký smysl, pak by měl být solidární a chovat se sestersky právě vůči těmto ženám….Zákony nemohou pornografii odstranit, stejně jako se jim dosud nepovedlo vymýtit prostituci. Ale ilegálně praktikovaná pornografie ženy, živící se sexem, dále odcizuje a poškozuje.Pro-sex-feministky zastávají názor, že zákony musejí chránit svobodu volby. ..což je aplikovatelné i na tělo ženy a veškeré aktivity, na nichž se žena dobrovolně podílí….zákona je podle nich třeba použít až tehdy, kdy žena vyvolá násilí nebo je násilí spácháno na ní…..zatímco anti-porno-feministky jsou toho názoru, že zákony by měly chránit ctnost, donutit jedince ke korektnímu chování…a že zákon musí zasáhnout pokaždé, dojde-li k narušení veřejné morálky nebo jsou-li ohroženy třídní zájmy.Prostě stará známá písnička! To, oč v případě pornografie jde, není nic jiného, než odvěký konflikt mezi individuální svobodou a společenskou kontrolou!

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Tabu: věci, o kterých se těžko mluví

access_time09.prosinec 2019personMarián Kroužel

„První sex“„První sex“ je jeden z nejdůležitějších sexuálních zážitků v životě muže a může způsobit úzkost, a to nejenom výhradně u muže. U mužů se orgasmus shoduje s ejakulací, zatímco u žen odpovídá opakované kontrakci stěn vaginy. Je důležité věnovat čas prozkoumání vlastního těla a rovněž těla partnerky. Čtěte víceMužská sexuální křehkost je tabuV 70. letech bylo zpochybněno mnoho jistot, což změnilo staré rovnováhy, které určitým způsobem držely pár pohromadě. Osvobození ženy ukázalo závislost a slabost mužů, která byla dosud skrývána. Čtěte víceLáska je hra pro dvaSexuální potěšení je právo ženy stejně jako muže a je to něco, co je třeba se naučit. Reciprocita v rámci vztahu je skutečně schopna vytvořit pevnou intimitu a soudržnost, která udržuje při životě touhu. Vše, co je potřeba pro dosažení tohoto stavu, je prozradit partnerce své preference a naopak poslouchat, čemu dává přednost ona. Čtěte víceUspokojení ženy a délka pohlavního stykuBěhem orgasmu se velikost vaginy zmenší o 30 %. Kontrakce dělohy během orgasmu mohou ve skutečnosti podpořit oplodnění. Kromě toho pomáhá radost ze sexuálního aktu udržovat soudržnost páru. Jak dlouho by však měl uspokojující sexuální styk trvat, aby žena dosáhla rozkoše? Čtěte víceOrgasmus ženyZatímco muži mají pouze jednu hlavní „bránu“ k potěšení, žena má dvě – vaginu a klitoris. Ženy mohou mít orgasmus prostřednictvím stimulace klitorisu, vaginy nebo kombinací obou. Vaginální orgasmus prožívá 20–30 % žen a je spojený s penetrací během pohlavního styku. Čtěte vícePornografie a internetHlavním rizikem pornografie je skutečnost, že jedinci mohou považovat pornografický výkon za model ideálního sexuálního života. V těchto případech může internet a související pornografie indukovat sexuální choroby. Na druhé straně mnoho sexuologů považuje pornografii za součást sexuální terapie párů za podmínky, že výměna informací na internetu proběhne prostřednictvím kontaktu s odborníky. Čtěte víceErotické pomůckyInternetový průzkum u více než 2 000 žen ve věku od 18 do 60 let odhalil, že 52,5 % použilo nejméně jednou vibrátor. Také z přibližně 1 000 mužů ve věku 18 až 60 let méně než polovina účastníků (44,8 %) použila v určité fázi svého života s partnerkou vibrátor. Jaké jsou však přínosy, které mohou být získány z používání těchto erotických pomůcek?

folder_openPřiřazené štítky

ŽENY SE NERADY LÍBAJÍ S VOUSATÝMI MUŽI

access_time17.leden 2020personRedakce

Vousy sice budí respekt, nezvyšují však atraktivitu muže.Muži s vousy mohou sice na první pohled působit mužněji než ti hladce oholení, přesto ale u něžného pohlaví nevzbuzují až takovou žádostivost. Podle nedávné studie společnosti Philips se ženy nerady líbají s vousatými muži.Na otázku, zda preferují líbání s vousatým mužem nebo oholeným, odpovědělo přes 50 % žen, že se raději líbají s mužem oholeným. A to především zralé ženy ve věku od 45 let. Ve věkové skupině 45–53 let je preference hladce oholených mužských tváří zcela markantní – 74 %. Ale ani velmi mladé dívky a ženy nejsou vousy nijak zvlášť nadšeny: 46,2 % dá přednost hladké tváři. Nicméně mnoha ženám, zvláště těm ve věku 27–35 let, strniště ani vous při líbání nevadí – uvádí to 60,9 %. Jejich mínění ovlivňuje zcela jistě i současná móda, které vládnou hipsteři. A také to, co právě nosí oblíbené herecké ikony jako například Brad Pitt, Johnny Depp či Matthew McConaughey.Oholení muži působí na ženy lepším dojmemZ odborných psychologických průzkumů také vyplývá, že muži s vousy vypadají starší a působí agresivněji. Možná i proto u druhých mužů vzbuzují ti vousatí respekt. Nicméně i přesto, že ženy by měly tyto mužnější typy přitahovat, opak je pravdou. Vousy v jejich očích na atraktivitě nepřidají a ženy spíše zaujme hladce oholená tvář.A jaká je současná móda? Podle profesionálního holiče a majitele Thomas Barber Shop v Praze Tomáše Kožíška je přípustný jakýkoliv styl. „Dnes se nosí všechno, od hladce oholené tváře přes strniště až po knírek či plnovous. Ani v oblasti byznysu či politiky nejsou v tomto ohledu nějak striktně daná pravidla. Jediné, co je opravdu důležité, je být upravený. A to platí i o vousech,“ říká Tomáš Kožíšek. 

folder_openPřiřazené štítky

Muži nejsou předurčeni k monogamii

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Muž a monogamie - jsou to pojmy, které jsou slučitelné, nebo jde jen o naivní iluzi žen, která jim dříve či později bude vyvracená? Pojďme si říci více… Naše kultura považuje monogamii za zcela přirozenou. Jenže co když je to jen vštípená společenská nutnost? MonogamieV západní civilizace je polygamie a bigamie zakázána v manželství. Je trestná. Ovšem polygamie ve vztazích, tj. nevěry, trestné nejsou. Naopak, jsou velmi oblíbené. Zdá se, že čím dál oblíbenější. Který pár spolu prožije celý život, aniž by jeden druhého nepodvedl? Je to smutné, ale takových párů ubývá a současně se vynořuje otázka, zda je monogamie přirozená. Jak něco, od čeho se čím dál více párů odchyluje, může být v pořádku? A tak se zrodil názor, že především u mužů vyžadovat monogamii je proti přírodě. J to pravda či jen zoufalý pokus obhájit mužskou nevěru?Muži a nevěraDodnes jsou s nevěrou spojováni více muži než ženy. Jsou muži častěji nevěrní? To je nesprávně položená otázka. Spíše je nutné se dívat na to, jak na nevěru pohlíží společnost a jaké nevěry se každé pohlaví dopouštějí. Mužská a ženská nevěra se totiž mnohdy ve své podstatě odlišuje.Je prokázáno, že muž je schopen podvést, i když svou partnerku bezmezně miluje. Často je to vysvětlováno tím, že muži zkrátka v téhle oblasti jednají pudově a lásku a sex od sebe důrazně oddělují.A co ženy? Ty přece také podvádí muže. Ano, ale u většiny žen je nevěra jiná než u mužů. Ty mnohem častěji k nevěře vztahují city, do nového partnera se zamilovávají a jsou ochotni se vrhat do nových vztahů a ty původní opouštět.A jak se na monogamii (polygamie) dívá společnost? Nevěra se stává součástí běžného života a tolerance společnosti k ní neustále stoupá. Je nutné ukončovat vztah kvůli nevěře? Většina lidí odpoví, že pokud vztah do této doby fungoval, měl by být zachráněn. Pravdou zůstává, že na mužskou nevěru se společnost dívá lépe než na ženskou nevěru. Více ji akceptuje.Proč? Vysvětlení je jednoduché. Stále se vychází z toho, že žena je citovou oporou rodiny a když odchází za jiným mužem, zanedbává ji a rodina tím mnohem více strádá, než když muž odchází za milenkou.Také od počátku věků je nevěra u žen horší v tom, že hrozí neplánované otěhotnění a co když nebude vědět matka, kdo je otec dítěte? To bylo, je a snad i bude z morálního hlediska nepřípustné.Asi proto se dodnes na muže záletníka často společnost dívá jako na kasanovu, o kterého zkrátka mají ženy zájem, ale pokud je žena častěji nevěrná, je považovaná za...jak to říci...za lehkou ženu.Je třeba se smířit s tím, že mužská nevěra bude vždy společností více akceptovatelná než ženská nevěra. A jak je to s pudem, který žene muže k nevěře? Je možné, že tomu tak skutečně je, i když to nás asi neuklidní, když svého milého najdete s jinou v posteli. Co s tím uděláte, už záleží jen na vás...

folder_openPřiřazené štítky

Za ženskou nevěru mohou hormony

access_time27.leden 2020personRadka Eliášková

Podle vědců z Texasu je to právě ženský hormon estradiol, který nutí ženu k nepravostem. Tento hormon je produkován žlutým tělískem vaječníků a v malém množství i játry. Pokud má žena vyšší hladinu tohoto hormonu v krvi, cítí se více sexy, sebevědomá, a proto více flirtuje a holduje mimopartnerskému sexu. Výzkum testoval vliv toho hormonu na ženy ve věku mezi sedmnácti a třiceti lety, které měly již jasný vliv na sexuální chování. Těmto ženám byla nalepena náplast s vysokou koncentrací estradiolu. Výsledek? Ženy se cítily sebevědomé, vyzývavěji se oblékaly, mnohem více randily a byly povolnější k podvádění.Estradiol také snižuje toleranci k partnerovým chybám – nutí tedy ženy vyhledávat atraktivnějšího partnera.Ženy s přebytkem tohoto ženského hormonu zvyšují nároky při výběru partnera. Ne příliš přitažlivého partnera velmi brzy vymění za více atraktivního a neustále se ohlížejí po ještě kvalitnějším.Jedná dobrá zpráva na konec.Muži se mohou přestat bát, hladina estradiolu totiž po menopauze výrazně klesá! 

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Osudová seznamka

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Z mnoha úst slyšíme, že na seznamce jsou pouze zoufalci. Je však opravdu důvod stydět se za svůj profil na seznamovacím webu? Dnešní doba je mnohdy na příležitosti k seznámení skoupá. Přeje povinnostem, a těm připisuje většinu našeho času. Kde jsou ty doby, kdy jste se na škole každý týden seznámili nejméně s pěti novými lidmi? Ne každý má chuť vyrážet po práci do klubů a oslovovat neznámé. Mnozí jsou ve věku, kdy se většina jejich známých a přátel řadí do kruhu šťastně zadaných. Seznámí-li vás takoví lidé se svými známými, budou nové tváře také na devadesát procent zadaní. Nabízí se otázka: hledat, nebo čekat na náhodu? Ti, kteří věří na náhodná setkání i na internetu, mohou založit svůj profil na seznamce. Profil na seznamceVětšina seznamek má jedno společné: na svém profilu toho o sobě můžete prozradit jen tolik, kolik chcete. Jestliže vás nenapadá, co o sobě napsat, seznamka vám pomůže jednoduchými kolonkami, které vyplníte. Nikde však není psáno, že musíte vyplnit všechny. Můžete vložit své fotografie, a pokud se stydíte ukazovat na seznamce veřejně svůj obličej, můžete je zpřístupnit pouze těm, které později označíte za své přátele, nebo fotky do profilu nevložíte a pošlete je na požádání e-mailem. Hlavní fotky seznamky se takzvaně „ověřují“ - nečekejte však žádné předkládání občanského průkazu: u fotek na seznamce se verifikují většinou pouze rozměry obrázku a velikost obličeje. Nemusíte tedy chodit k notáři, ale nečekejte ani, že si na sto procent píšete s tím, kdo je na fotografii...První den na seznamceMáte založený profil, čekejte v prvních dnech palbu oslovení – časem se utřídí a prořídne. Oslovení jsou různá – od jednoduchého „ahoj“ až po dlouhé emaily. Po přihlášení můžete kontrolovat, kteří uživatelé seznamky procházeli váš profil, jak dlouho se na něm zdrželi, můžete sami jiné profily procházet, komentovat, hodnotit. Seznamka umožňuje posílání delších zpráv i chat. Chcete-li být na seznamce více inkognito, zvolíte si službu VIP a zamaskujete své návštěvy jiných profilů, zrušíte zobrazení vašeho posledního přihlášení atd. Prostudujte sami, jaké služby ta která seznamka poskytuje.Od prvního psaní k první schůzceMůžete narazit na člověka, který vás urazí hned prvním psaním. Obrňte se, protože s tím se na seznamce musí počítat. Označte obtěžující vzkaz za spam, člověk, který vás obtěžoval, už vám napsat nemůže. Jděte dál. Je zřejmé, že psané nenahradí osobní setkání. Na internetové seznamce můžete narazit na člověka, se kterým se vám skvěle píše, ale když se potkáte, je jasné, že tohle nebude fungovat jinak než na bázi přátelství. Naopak můžete v písmu minout toho, kdo se vyjadřuje lépe vyřčenými slovy. Schůzku tak můžete odmítnout s tím, který by řekl, co napsat nedokáže. Úskalí seznamky samozřejmě existují a musíte je do svých rozhodnutí zahrnout.  Jestliže vás při psaní určitý uživatel seznamky zaujal a vy se chystáte domluvit si s ním schůzku, zvolte vždy veřejné místo, kde je hodně lidí: rušnou kavárnu, restauraci, náměstí. Nechoďte s cizím člověkem na odlehlá místa, zkuste se vyhnout tomu, abyste mu dávali číslo svého soukromého mobilního telefonu. Jestliže vás první rande zklame, věřte, že se to nestalo jen vám a že to možná nebylo naposled. Je možné, že se budete muset v kavárně setkat s více lidmi, než potkáte toho pravého partnera. Nebo je možné, že přeskočí jiskra hned napoprvé. 

folder_openPřiřazené štítky

Nevěra a promiskuita

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Nevěra a promiskuita Nevěra.Známe ji asi všichni, co? Nosíme ji v sobě.Taková zajímavá věc. Co vede šťastně zadané, že ji tak rádi vyhledávají a současně odsuzují?Většinou nemáme moc pochopení pro ty co nevěrní jsou a s účastí sledujeme podváděné. Asi normálka. Nikdo nechce být podváděn a tvrdíme, že ani podvádět nechceme, vždyť je to přeci hnusné. A ještě větší normálka je, že podvádějí všichni. Nebo snad znáte někoho, kdo není nevěrný? Já sice ano, jednoho karatistu, bojovníka. Má dvě malé děti, normální ženu a je totálně šťastný, za to, že všechno je, tak jak je, vždy a za všech okolností. Takových lidí je málo, má za to maximální respekt. Potkávám tady víc takových, kteří to svoje štěstíčko potřebují stále testovat.Jasně, že sem nepočítám dvacetiletého kluka nebo holku, tam je to jasný. Probíhá proces hledání se a celý život je před nimi. Promiskuita je v podstatě nezbytná, aby se člověk našel. Ok. Ať už to bolí sebevíc, v tomhle věku se to rozdýchává podstatně snáz než ve čtyřiceti, kdy už je všechno někde dál. Dobrá, mládež ať žije dokud to jde.Co mne ale opravdu dojímá, jsou dívky lodníků, pracujících v zahraničí. Nic proti, ale ti kluci tam opravdu makaj. Podle mého doufají, že peníze, co vydělají tam, jsou schopné nahradit všechno tady. Vždyť to dělají pro vás. Myslím, že tři týdny na lodi jsou větší peklo než být tři týdny sama doma.Druhá parta, to jsou tatínci. Takový potkávám nejvíc, sebevědomí třicátník, šťastný otec, dobrá práce. Pro rodinu všechno. Sledujte ho, ale za rohem, slintajíc putuje pátečním městem a od hlavy až k patě, sjíždí tu nejtuctovější servírku a žádostivě flirtuje. Já se jen divím. Ženu sis vybral sám, dítě si jí udělal, dokonce tvrdíš, že nic jiného než šťastnou rodinu nemáš. Na toho kdo to nepěstuje, koukáš z patra. Tak proč tohle? Nechápu! Někde bude asi chyba. Špatný výběr ženy? Možná, že by mohly všechny patřit jen tobě.No nic, byla to jen taková úvaha. Prostě to nemám rád. Štve mně třeba i zapíjení svobody a následná cesta do vykřičeného domu, kde se kamarádi složí na lehkou děvu pro ženicha. Nebalím servírky, ten pocit být sto padesátým vopruzem dneška, si rád odpustím. Vždyť jsou v práci, musejí z toho mít dost. A možná ne. Každopádně já dost mám.

folder_openPřiřazené štítky

Ženy chtějí lásku, muži sex

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Proč tvoříme vztahy? Co od nich čekáme a co je naší největší motivací? Je to láska, sex, založení rodiny nebo snad manželství…?Ženy a muži – v čem jsou rozdílní?Ženy i muži chtějí tvořit vztahy. Ať už v nich hledají lásku, sex, peníze nebo cokoliv jiného, většinou se i vezmou. Podle statistiky však každé druhé manželství končí rozvodem. Proč se tedy i přesto lidé berou? Jakou mají ženy a muži motivaci utvářet vztahy a zakládat manželství?Láska vs. sexPodle nedávného výzkumu vědců ze San Franciska je motivace jasná – ženy touží po lásce, muži po sexu. Ženy totiž uvedly lásku jako důvod k vytvoření vztahu až třikrát častěji než muži. Sex zase preferovali muži, a to až čtyřikrát častěji než ženy. Nevýhody života ve společné domácnosti pak ženy spatřovaly hlavně v tom, že spolužití není tak legitimní jako manželství a je tedy velmi snadné vztah rozpustit. Muži se naopak nejvíce obávali toho, že kvůli navázání nového vztahu skončí jejich svoboda a oni přijdou o výhody samostatného rozhodování.A bude svatba…Je jasné, že ve starším věku muži i ženy touží po rodině. Ženy jsou však stále více zaměřené na lásku, city a romantiku, kdežto muži zůstávají ve vztahu především kvůli snadno dostupnému sexu. Samozřejmě, že láska a city jim nejsou zcela cizí. Kdyby k ženě necítili žádnou lásku, neměli u ní pocit podpory a porozumění a byli by s ní opravdu jen kvůli sexu, tak s ní do manželství nevstoupí. Když muž vstoupí do manželství, je to proto, že svou ženu miluje a nechce ji ztratit. Prvotně ale vztah utvořil hlavně kvůli vidině sexu a na manželství se mu nelíbí ztráta možnosti mít další milenky.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz školního věku

Vyzrajte na počítače. S příručkou

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

„Když se mě při poslední návštěvě zeptala pětasedmdesátiletá babička, jestli také používám ICQ, už mě to ani nepřekvapilo. Od té doby, co si pravidelně mailujeme a schůzky si domlouváme také po síti, spíš mě jen udivuje, že ještě neobjevila kouzlo notebooků a nechtěla k narozeninám třeba BlackBerry,“ říká úsměvně Jana Diváková. Babička se do počítačů zamilovala, místo toho, aby se v důchodovém věku věnovala pletení svetrů a zahrádce, pořídila si počítač, kupu knížek a učila se prakticky sama. Na tom ostatně není dnes nic divného, na trhu je čím dál více příruček pro malé nebo velké začátečníky s počítači. Že jste žádnou nikdy neviděli. Tak čtěte pozorně a snad si díky některé z publikací najdete cestu k nepříliš oblíbenému Outlooku nebo PowerPointu.Příručky pro ženyNeberte jako diskriminaci ale jako devizu fakt, že mezi policemi v prodejnách občas objevíte příručky výhradně pro ženy. Tituly jako PC příručky pro ženy, nebo Internet pro ženy, pocházejí většinou z pera autorek, které ví, jaké problémy ženy s počítači mají. Váháte-li ještě, jestli chcete být zatažena do tajů kyberprostoru, neváhejte, přišla byste o hodně. Průvodce vám poradí, jak nakupovat online, jak posílat emaily s velkými přílohami nebo jak se s internetem zabavit a dozvědět se spoustu zajímavých informací. Co by nemělo chybět k domácí knihovněTakovou biblí pro všechny počítačové nadšence, kteří jako operační systém používají Windows, je nejnovější verze Microsoft Windows – Jednoduše, srozumitelně, názorně. V internetovém obchodě je k pořízení za sto padesát korun, v kamenném obchodě trochu dráž, pod dvě stovky se ale pořád vejdete. Nespornou devizou knížky je fakt, že v ní neuvidíte nicneříkají postupy, které by psali počítačoví experti. Právě naopak, knížka si klade za cíl naučit všechny věkového skupiny s různou úrovní nadání základům práce, proto si přijdou na své všichni, kteří potřebují jednoduché popisy, přesné instrukce a hlavně obrázky. Autoři si odpustili vysvětlování teorií, kterými dřív uživatele odrovnali, a zaměřili se opravdu prakticky přesně na to, co se bude hodit. Chcete-li tedy několik zlepšováků na tvorbu tabulek a vzorců v Excelu, volba je celkem jasná.Pokud chcete naučit babičku nebo dědečka základům práce na počítač, sáhněte po knížce z dílny Computer Press – Počítač pro seniory, který se nově prodává již v druhém aktualizovaném vydání. Je pochopitelné, že příručka je přizpůsobena uživatelům a jejich věku. Vysvětlení teorií je omezeno na minimum, na dvou stech a šesti stranách se senioři naučí používat počítač prakticky, to znamená, že všechno budou moct využívat. Naučte babičku mailovatProto pokud by hledali návod, jak programovat, nebo poskládat vlastní počítač, budou asi zklamáni. Mezi kapitolami, které jsou v knize obsaženy, najdete návod na  používání Wordu, Excelu a samozřejmě i Internetu. Tak se připravte, seniorům s počítači zdar.OdborníkůmPro fajnšmekry, kteří běžnou práci s počítačem zvládají, a mnohem víc než Word je baví zpracování třeba digitálních forografií, je tady kniha Tomáše Barčíka - Retušování a úpravy fotografií v Adobe Photoshop CS/CS2.  Nejde o příručku teoretika, ale člověka z praxe, který je grafikem a také fotografem. Od každého něco si v něm najdou úplní začátečníci a pokročilejší fotografové, kteří si rádi ještě s fotkami pohrají a vylepší je.    

folder_openPřiřazené štítky

Let balónem

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Mezi další zážitky, kterém Vám naše společnost nabízí jsou vyhlídkové lety balónem. Nechte se odpoutat od všedních starostí a zažijte báječný a nezapomenutelný pocit svobody. Let balónem přináší romantický pohled na okolní svět z více než 250 m výšky.Staňte se i vy na chvíli pilotem balónu za dohledu zkušeného instruktora, který Vás bezpečně provede celým letem a nechte se unášet větrem vstříc novým obzorům. Let balónem je úplně jiný zážitek než let letadlem. Jste tu jen Vy, uklidňující ticho a vítr, který si pohrává s vlasy. Během letu balónem uvidíte na vlastní oči to co denně vidí ptáci, kteří Vám krouží nad hlavou.Vyhlídkové lety balónem pořádáme od ranních do večerních hodin. Můžete proto zahlédnout i nádherný výhled na západ slunce. Doporučujeme proto mít s sebou fotoaparát nebo kameru. Celý let si tak můžete nafotit nebo natočit na kameru pro uchování Vašich vzpomínek na tento nezapomenutelný a jedinečný zážitek. Lety balónem jsou vhodné i pro celé party přátel, rodiny nebo třeba s kolegy z práce. Do balónového koše se vejde až 6 lidí.Pořádáme lety balónem i v rámci teambuildingových akcí. Let balónem nabízíme i jako dárek formou poukazu c dárkovém balení. Tento dárek jistě potěší Všechny milovníky netradičních dárků. Let balónem je zcela bezpečný a je pod přísnou kontrolou meteorologických podmínek. Samozřejmostí je pojištění. Na celý let dohlíží zkušený instruktor s několikaletou zkušeností, který dohlídne na bezpečný let i přistání. Jedinečný zážitek při letu balónem trvá přibližně 1 hodinu. Za tuto dobu překonáte více než 15km vzdálenost.Průběh letu:Průběh letu balónem obnáší přibližně 2-3hodinové přípravy a přibližně hodinový let. Můžete se aktivně zúčastnit přípravy nafukování balónu a případně i jeho sbalení na konci letu nebo se zúčastnit pouze samotného letu.Při letu můžete využít možnosti balón samostatně pilotovat pod dohledem instruktora.Na konci letu obdržíte upomínkový certifikát o úspěšném absolvování letu balónem.Zúčastnit letu se může kdokoliv bez rozdílu věku. Třeba jste to právě Vy, kdo si oblíbí let balónem na tolik, že se stane dalším leteckým instruktorem.

folder_openPřiřazené štítky

Abstraktní Tetování, stále popularnější!

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

Abstraktní uměníje jak už jsem říkala, často tvořeno tvary a čáry. Jednoduché geometrické tvary mají mnohem větší význam, než si většina lidí je vědoma. Například kruh je považován za reprezentaci věčnosti a cyklické povahy života. Jedna čára může představovat prostor, čas, že život je konečný (s narozením na jednom konci a smrti na druhém).Trojúhelník  vztyčený bodem vzhůru je symbolem mužnosti, zatímco trojúhelník vzhůru nohama  je ve tvaru kalichu a symbolem ženskosti. Co je složité o symbolismu geometrických tvarů je to, že jeden tvar může mít diametrálně odlišný význam pro různé lidi. To je důvod, proč obrazy zhotovené z geometrických tvarů a vzorů se často zdavají být nesmyslné. Může to vést k významu, který nemá smysl, protože tvary mají jiný význam pro diváka, než-li dělaly na umělce. Mnoho lidí pojem "abstraktní umění" trochu odrazuje, protože je těžké přesně pochopit, co abstraktní umění je, zejména proto, že myšlenka v srdci tohoto umění je dobrou abstraktí. Abstraktní umění lze nalézt ve starých uměleckých dílech, ve formě kmenových vzorů zvířat a použití vzorů reprezentovat prvky a místa, jako jsou vlnkovaté linky pro vodu a trojúhelníky pro hory. V západním světě, byl výtvarně transformován v průběhu staletí, stále více a více realističtěji, dokud většina patnáctého-osmnáctého století umělců dále produkovala své obrazy, které zmínila fotorealismu. Obrazy renesanční a klasicistní éry byly velmi realistické s důrazem do nejmenších detailů. V 19. století, umělci začali pomalu odvracet od "CO", že oni byli představující v obraze, více se zaměřili na "JAK" se cítili o předmětu nebo "JAK" vyjádřit svou představu o předmětu. To vedlo k věku experimentování a inovace - tvůrčí období se nyní odkazuje na "abstraktní umělecké hnutí". Umělci se snažili skrýt své tahy v obraze, vytvořili hladký povrch. Jak umělci začali experimentovat s více a více abstraktními myšlenkami, tahy a dokonce čistých částí plátna, byla zahrnuty jako součást nátěru. Tyto techniky se nemusí zdát neobvyklé, moderní oko, ale k 19.století milovníkům umění , jako zneužití média umění bylo nádherné a šokující.Zkušenosti pro uměleckého diváka se změnil vedle měnící se zkušeností z umělců, kteří se cítili odvážní a nemorální, posunuje se hranice umění v cestách, které byly dříve zakázané vládami a náboženství. Do slavných abstraktních malířů patří Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Jackson Pollock. Není divu, že mnozí lidé jsou zmateni z abstraktního umění. Van Gogh, například, je klasifikován jako post-impresionista, zatímco Picasso je považován za kubistického malíře a Pollock je nyní známý jako expresionista. Všechny tyto umělecké styly tvoří mnohem větší umělecké hnutí známé jako abstraktní umění. Je ironií, že abstratní umění šlo po stejné cestě evoluce jako výtvarné umění.Starověké tetování byly tvořené vzory a ikonických reprezentací živočišných totemů nebo symboly. V 19. století tetování byly obecně zobrazeny symboly nebo zvířaty, jednoduché vzory, které rostly ve struktuře a podrobnosti, aby se stal směle uvedené plochy barev. V posledních několika desetiletích, se zavedením tetovacích zařízení, jako jsou bílé barvy a lepších tetovácích strojů, Taterští umělci byli schopni vytvořit fotorealističnost. Tyto hyper-realistické tetování jsou stále populární, ale abstraktní tetování  rychle získávají na popularitě. Ačkoliv obrazy slavných abstraktních umělců jsou velmi populární, jsou někteří abstraktní táterští umělci, kteří nabízejí komplet uměleckých děl, jejich vlastních návrhu.To znamená, že klient nosí originální umělecká díla na jejich těle, a tetování je dána volnost vyjádřit se prostřednictvím svého oblíbeného uměleckého média. Abstraktní tetování nemusí nutně znamenat, tetování, které vypadá  jako polité nebo dribluje s barvou. Tak dlouho, než tetování zapadá do základních předpoklad abstraktního umění, může být schváleno jako abstraktní tetování. Abstraktní tetování může být tvořeno z geometrických tvarů, rukopisů a šplouchá nátěry nebo neobvyklé využití malířských médií.

folder_openPřiřazené štítky

Grafoterapie

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Vážení a milí,používáte v tomto technickém světě ještě vlastní rukopis, nebo pouze klávesnici počítače? Pokud vám tvořivý pohyb ruky není cizí, zamysleli jste se někdy, jak na vás působí vaše písmo? Jste spokojení s úhledností a jeho celkovým dojmem? A víte, že náš rukopis vyjadřuje navenek náš vnitřní svět a psychický stav naší Duše?Rukopis je mapa celistvého psychologického seskupení našich pocitů, strachů, postojů, potřeb, mentálních schopností i emocionální přirozenosti. Je pravým odrazem našich vnitřních pochodů, emoční stopa nás samých. Grafoterapií můžeme emocionálně sladit vlastní osobnost, osvobodíme se od strachů a obranných mechanizmů, které nám brání projevit vlastní schopnosti a nadání, zharmonizujeme naše povahové rysy a emocionální chování.Pokud jste si všimli, že jste kdysi psali krasopisně, vaše písmo bylo stejnoměrné, úhledné a čitelné, ale v současné době po sobě nemůžete přečíst slova, úprava se mnohem zhoršila a písmenka jsou každé jinak velké, tak jste s největší pravděpodobností v průběhu určitého období prožili mnoho emotivních událostí, které v důsledku stresujícího vypětí zablokovaly tvořivý projev vaší osobnosti a to, co leží uvnitř vás, se nyní projevuje navenek rozhozeným obrazem rukopisu.Takový problém může například nastat u ženy, která po svatbě přijme za vlastní příjmení svého partnera, čímž přebírá na sebe část jeho rodové zátěže, její osobnost se může rázem změnit, jelikož energie nového příjmení působí jemnohmotně na duševní stav a tím může nepříznivě ovlivnit její vnitřní rovnováhu. Rozhození rukopisu může mít příčinu i v jakékoliv životní změně, která působí emotivně na duševní stav jednotlivce, a v jakémkoliv věku.Rukopis je vytvořen ze symbolů, které ukazují, co si přejeme vyjádřit. Hlavní roli v převodu symbolů do slov a obráceně hraje místo v mozku zvané Wernickeovo centrum, které umožňuje chápat slova, která vidíme, či slyšíme. Jelikož je vnímáme zabarvené naší emocionální zkušeností a naším systémem hodnot, tento impulz je přesune do myšlenkové oblasti, která má za úkol sjednotit minulé zkušenosti (myšlenky a pocity) již prožité, s tím, co se děje zrovna nyní.Proto činy a rozhodnutí nejsou založeny na tom, co se nám děje v tuto chvíli, ale fungují podle toho, co se už stalo dříve. Mozek neví, co je skutečné a co ne. S rukopisem je to stejné, když čteme nebo píšeme slovo, jde o vizuální symbol, který nejdříve vnímáme jako obraz. Symboly, které používáme v rukopise nám odrážejí to, co cítíme a vnímáme smysly, proto nám mohou ukazovat zmatek, nebo naopak vnitřní rovnováhu a stabilitu. 

folder_openPřiřazené štítky

Jak sázet tůje

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Tůje patří v našich končinách k jedné z nejčastěji pěstovaných dřevin.Je to dáno zejména tím, že existuje mnoho možností jejího využití. Sázet ji lze do květináče, do záhonu jako ozdobný strom a velmi oblíbená je i její výsadba jako součást živého plotu. Dnešním článkem se vám proto pokusíme přiblížit, jak sázet tůje, co všechno si péči o ně vyžaduje a které odrůdy jsou na určitou výsadbu vhodné a které ne. Po přečtení článku tedy hezky vzhůru do zahrady!Jak jsme vzpomínali, je to právě často živý plot, který je zejména při novostavbách jakýmsi základem celé zahrady. Je však třeba podotknout, že určitým způsobem znehodnocuje tůje jako takové, které se právě kvůli tomu stávají jakousi jednotvárnou a jednoúčelnou dřevinou. Obvykle tak ztrácí svou rozmanitost či uvolněnost. Zahrady či pozemky se tak podobají jako vejce vejci. U pravého zahrádkáře však najdou tůje i mnohem širší uplatnění. Tuje totiž mají velké množství kultivarů. Najdeme tůje různých typů a tvarů. Mohou být stromovitého vzrůstu, ale také kuželovitého, úzkého sloupovitého nebo keřovitá. Široké jsou také možnosti zabarvení. Tuje totiž mohou být světlé, tmavé, lesklé, žluté, zlaté či namodralé. Ve spojení s různými kombinacemi tvarů se tak naskýtají opravdu téměř nekonečné možnosti jejich pěstování. Tuje lze dále využít jako solitéry, tedy samostatně stojící stromy, nebo i do skupinových výsadeb, do skalek nebo přenosných záhonů.Pokud se však rozhodneme kombinovat více druhů tújí, netřeba to přehánět s barevností celého záhonu a spíše se držet jednoho nebo dvou odstínů. Podívejme se tedy, jaké druhy tújí můžeme sázet s ohledem na typ výsadby. Začneme oblíbeným živým plotem. Pro výsadbu živého plotu se hodí zejména husté odrůdy, které se vyznačují svým velmi rychlým růstem. Na jeden metr živého plotu bychom měli vysadit dvě, nanejvýš tři rostliny. Výška živého plotu by neměla přesahovat tři metry. Jen tak získá potřebnou odolnost a sílu a odolá i těžkému sněhu a nebude se pod ním vůbec prohýbat. K výsadbě živého plotu se již tradičně využívá druh Smaragd, který má pěkný symetrický a kuželovitý růst, který lze poprvé stříhat hned, když dosáhne požadovanou výšku. Řez by se měl provádět pokud možno pravidelně, a to jednou ročně. Obvykle je tímto obdobím měsíc červen. Stříhání bychom neměli zanedbat. Tak totiž může příliš přerůst a nesnese už řez do starého dřeva. Zastřihávat můžeme nejen vrcholky jednotlivých rostlin, sestříháme i jejich boky. Tůje se totiž rozrůstá nejen do výšky, ale i do šířky, takže občas je potřebný i takovýto zásah. Pokud chceme dosáhnout živý plot s vysokou hustotou, stačí, když budeme stříhat jen vrch. O tom, že tují můžeme sázet opravdu do různorodého prostředí, svědčí i fakt, že existují i zakrslé formy tújí, které se hodí na výsadbu skalek či nádob. Tyto druhy tújí se hodí na terasy, schodiště a podobně, protože svou výškou kolem osmdesáti centimetrů je možné umístit je i do prostorově omezeného prostranství. Jsou odolné vůči mrazu, v květináči tak vydrží i několik let a následně je lze přesadit do volného prostranství, leckdy to potřebujete. V případě, že máte opravdu dostatek místa či velkou zahradu, můžete vysadit japonské druhy tůje, které nezřídka dorostou do úctyhodné výšky více než dvanáct metrů. Třeba také počítat s jejich nezanedbatelnou šířkou, která může být u dospělého stromu až sedm metrů, přičemž jen samotný kmen může mít průměr čtyři metry. Roste pomalu a můžeme se setkat i s jeho zakrslými druhy. Může se uplatnit i jako výrazný solitér, který bude určitě dominantou vašeho pozemku.Co se týče její životnosti, můžete si být jisti, že přežije několik dalších generací. Dožívá se totiž věku i více než šest set let. Pokud už se rozhodnete pro výsadbu tújí, musíte počítat s tím, že stejně jako ostatní stromy či rostliny ve vaší zahradě, mohou trpět chorobami. Pokud vaše tůje začne hnědnout, může to být způsobeno přílišným zaléváním. V zimě zase mohou vysychat, proto je před prvními mrazy třeba polít o něco vydatnější. Časté je i rezivění tújí způsobené nedostatkem živin. Samozřejmostí při péči je i pravidelné postřikování proti zahradním škůdcům, kteří tůje s radostí napadají. Tolik tedy na téma jak sázet tůje. Nejde v podstatě o žádnou náročnou činnost a s trochou zkušeností to zvládne i začínající zahrádkář.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina kůže - Solárium

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Dědičné dispozice ani fototyp kůže nezměníme. Zbývá tedy zodpovědný přístup k slunečnímu záření - bezpečné opalování.Nejohroženější jsou malé děti. Jejich kůže je velmi citlivá, snadno se spálí. Spálení je nebezpečné, tělo si ho pamatuje celý život. Při opakovaném spálení kůže v mladém věku hrozí v pozdějších letech vznik rakoviny kůže. Velmi malé děti do jednoho roku vůbec nepatří na přímé slunce. Starší děti je potřeba chránit opalovacími krémy s vysokým UV faktorem, pokrývkou hlavy, případně lehkým světlým oblečením.Nejúčinnější prevencí vzniku rakoviny kůže je ochrana před slunečním zářením - používat opalovací krémy s vysokým faktorem podle svého fototypu, doby, po kterou chceme být na slunci a místa (destinace). Dále pak nezapomínat na pokrývku hlavy a sluneční brýle. Neopalovat se v poledních hodinách, opalovat se pomalu, postupně, za každou cenu se vyhnout spálení. Bezpečná doba opalování bez UV filtrů je do 10.hod dopoledne, poté po 17. hodině.Pozor na první jarní slunce! Kůže je po zimě bílá a velmi citlivá, snadno se na ostrém jarním slunci spálí. Je potřeba pokožku opalovat pomalu, postupně ji přivykat na sluneční paprsky. Pro první opalování po zimě je vhodné použít krém s vyšším ochranným faktorem.Přečtěte si více informací o tom, jak se zdravě opalovat, jak se vyznat v opalovacích krémech a podle čeho vybrat ten správný přípravek na opalování. SoláriumUV záření v soláriu je obdobné jako sluneční záření, jen jeho intenzita je vyšší. Ta se ale řídí platnou normou ČSN a EU, která říká, že celková hodnota UV záření v soláriu nesmí překročit 0,3 W / m2. To je podobná síla záření, jakou má slunce v létě v poledne u Středozemního moře.Záření v soláriu ani jeho intenzita tedy nebezpečné nejsou, nezpůsobují vznik rakovinotvorného bujení. Co je ale velmi nebezpečné, to je nedodržování zásad a doporučení platných při užívání solária – neproškolený personál, nedodržování maximálních opalovacích časů a frekvencí opalování atd.Každý by si měl uvědomit, že když bude dlouhodobě ignorovat pravidla bezpečného opalování v soláriu, s vysokou pravděpodobností se to dříve nebo později projeví na jeho zdraví. Nadměrné opalování může vést až k rakovině kůže!Rozumné a bezpečné užívání solária přináší mnoho výhod:Vitamín D - jeho přirozeným zdrojem je slunce. Pokud je ale slunečního světla málo (např. v zimních měsících), můžeme trpět nedostatkem vitamínu D. Solárium je v tomto případě skvělou alternativou.Solárium stejně jako slunce zlepšuje náladu, podporuje hojení, působí proti depresím.Solárium se doporučuje před cestami k moři nebo do exotických zemí jako prevence před spálením.Solárium pomáhá při léčbě některých kožních onemocnění, např. lupénky, ekzému, akné.Při správném užívání je solárium prevencí vzniku rakoviny kůže!V soláriu se nesmí opalovat:lidé mladší než 18 letlidé s kožním fototypem Ilidé s velmi světlou barvou kůže, zrzavými vlasy a velkým počtem pihlidé s velkým počtem mateřských znamének (uvádí se počet více než 16 znamének větších než 2 mm)lidé s podezřelými mateřskými znaménky (asymetrickými, většími než 6 mm, měnícími vlastnosti nebo barvu, nepravidelně ohraničenými)lidé, jejichž kůže se nikdy neopálí nebo se vždy spálílidé trpící na úžeh

folder_openPřiřazené štítky

Jak se dobře vyspat

access_time16.květen 2020personRedakce

Kvalitu vašeho spaní značně ovlivňuje volba postele. Vhodná matrace, rošt a rám vám umožní zdravý a klidný spánek. Každému jedinci vyhovuje jiný typ, což je závislé na věku, pohlaví, výšce a hmotnosti, tvaru postavy a celkovém zdravotním stavu.Pokud uvažujete o koupi nové postele, nejdůležitější je vybrat si kvalitní matraci. Při nákupu si musíte rozmyslet, pro jaký účel ji budete používat. Je rozdíl, jestli je určená jen pro přechodné spaní (chata, pro návštěvy) či na každý den. Velkou roli hrají i finance, které hodláte do nákupu investovat. Ale i zde platí, že přehnaně šetřit se nevyplatí. Dalším důležitým bodem při výběru je nutnost vědět informace o budoucím uživateli. Kolik váží, zda se potí, jestli má nějaké zdravotní problémy.Důležité je i místo, kde se postel bude nacházet. Zda je vlhké či sušší. Každá matrace je přizpůsobena jinému životnímu prostředí. Zaměřte se tedy na tvar postavy – kde máte ramena, kde bok. Dále je třeba si uvědomit, že matrace sama nedokáže vytvořit dokonalé ležení. Kvalitní lehací plocha pro zdravé spaní může vzniknout správným výběrem soustavy roštu a matrace. Tato soustava musí být doplněna vhodnou kostrou lůžka a vhodným polštářem. Kostra lůžka by měla být hezká, dle vašeho výběru, abyste si do lůžka rádi lehali. Postel má také umožňovat proudění vzduchu pod lehací plochu, tedy přívod suchého čistého vzduchu do lehací plochy a odvod vzduchu vlhkého. Proto by lůžko nemělo být umisťováno do těžko větratelných prostorů.Kvalitní rošt lze používat dlouhou řadu let, ale matrace nemá být z hygienických důvodů starší 10ti let.Ideální by bylo, kdyby se rošt a matrace dokázaly každému člověku přizpůsobit. Typy matracíJádro společně s textilií tvoří konečnou podobu matrace. Z hygienických důvodů je vhodný snímatelný prací potah. Jádra– vnitřní život matrací Pružinové jádro - tento druh je tvořený ze spirál, patří mezi nejprodávanějšíTaštičkové matrace – jsou vyrobeny z pružin zašitých v textilních sáčkách, výhodou je tichost matraceKaučukové jádro – patří mezi nejlepší, ale musí být vždy ve spojení s lamelovým roštemTextilie nad jádrem– těmi je jádro obaleno, existuje mnoho typů Filcová vložkaZ ovčí vlnyZ bavlnyZe syntetických vlákenKvalitní matrace je nejlepším řešením pro zdravý a klidný spánek

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz školního věku

Báječná reflexní masáž nohou

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Chodidlo je obrazem tělaNa chodidle každého člověka se nachází množství větších i menších plošek a bodů, které jsou nervovými reflexy propojeny s určitou částí těla nebo s určitým orgánem. Tyto plošky najdeme i na dlaních nebo v uchu. Každá část těla má na chodidle svůj zmenšený obraz a ploska nohy, nárt, prsty, pata a okolí kotníků jsou jakýmsi systémem "tlačítek", které když stiskneme, zazvoní to na druhém konci drátu, neboť signál putuje po nervových spojeních přímo do orgánu nebo části těla, na kterou chceme působit.Body se mačkají palcem, kolmo do tkáně, s tempem přibližně 1 zmačknutí za 1-2 sekundy. Zmáčknutí může být zpočátku nepříjemné až bolestivé. Nejcitlivějším bodem je promítnutí stydké kosti, kterákoliv bolest i z poloviny silná jako tato značí v těle problém. Nadměrná bolestivost nám napovídá, že daný orgán či část těla nejsou úplně v pořádku a je potřeba jej masáží energeticky vyvážit a posílit. Pokud se však jedná o tak silnou bolest, že i lehký tlak nebo pouhý dotek působí nesnesitelnou bolest, je lépe plošku pouze hladit. Extrémní citlivost může znamenat, že v orgánu je třeba akutní zánět, proto jej spíše hlazením tlumíme. Stejně tak v těhotenství masírujeme jemněji, zejména oblast paty a kotníku, která ovlivňuje pánev a orgány v ní uložené. Naopak, neocenitelnou pomocí pro ženu v době těhotenství bude reflexní masáž páteře, orgánů látkové výměny a reflexní lymfatická masáž. Pokud budeme masáž provozovat pravidelně, nejlépe i několikerým zmáčknutím za den, stane se příjemnou a uvolňující. Masírování není vždy a priori nepříjemné, ba naopak, některé ženy mluví přímo o orgastických zážitcích.Masáž dostupná všemReflexní masáž chodidel je dobrá preventivní a léčebná metod. Samozřejmě je nejpříjemnější a nejúčinnější od odborníka, ale po nastudování základních technik ji mohou provádět i členové domácnosti nebo člověk sám sobě. Správným provedením může okamžitě ulevit od akutní bolesti nebo potíže. Provádí-li se pravidelně několikrát denně, může pomoci i při dlouhodobých chronických onemocněních, kdy klasická léčba nezabírá. Je vhodná i tam, kde organismus je přetížen dlouhodobým užíváním léků (alergie, dlouhodobá hormonální léčba), nebo když podávat léky nemůžeme, např. u malých dětí, těhotných žen nebo když organismus léky nesnáší. Lze ji použít pro všechny věkové kategorie, u kojenců i u lidí velmi pokročilého věku, v případě běžných i těžkých onemocnění, u tělesně postižených i u lidí dlouhodobě upoutaných na lůžko.Chodidlo jako lidský plodLidské tělo se na chodidlo promítá v tzv. embryonální poloze. Podobá se tedy poloze plodu v těle matky – jako by člověk byl schoulený a měl všechny končetiny skrčené a přitisknuté k tělu. Obecně se dá říci, že to, co je v těle na pravé straně se promítne na pravé noze a levá strana tedy na levé noze. Reflexní plošky jater, žlučníku, slepého střeva, části tlustého střeva po příčný tračník a hlava slinivky břišní jsou umístěny na pravé noze, naopak slezinu, ocas slinivky břišní, druhou část tlustého střeva až po konečník najdeme na levé noze. Párové orgány (ledviny, oči, uši, paže, kolena) jsou umístěny každý na jedné noze s tím, že u párových orgánů funguje někdy i křížový efekt. Orgány umístěné ve středu těla (žaludek, močový měchýř, srdce) se promítají na obě nohy, můžeme je tedy masírovat jak na pravé tak i na levé noze, nejlépe na obou.Rozložení na noze pak vypadá následovně:Hlava a všechny její části (oči, uši, dutiny, zuby) – na palci a ostatních prstechPřední část těla (zejména žebra, plíce, prsy) – najdeme je na nártuPánev – odpovídá oblast paty a kotníkuDůležité orgány (jako játra, ledviny, slinivka břišní, slezina, střeva) – střední část plosky, přibližně tam, kde je kůže bíláslepé střevo, žlučník -lze ovlivňovat také shora ze strany nártuUniverzální bodyPokud se rozhodneme pro masáž doma, je dobré si pro začátek zapamatovat dva důležité body, které mají široké použití a je tedy možné masírovat je vždy, když se objeví nějaká potíž nebo nemoc (akutní i chronický problém, špatná funkce nějakého orgánu, slabost, nevolnost, nespavost, bolest hlavy, ekzém, alergie, nachlazení, chřipka, duševní neklid). Je to bod C, umístěný na nártu levé nohy v blízkosti kosti patní. Leží na přímce spojující hrbolek patní kůstky a vrchol hlavního kloubu palce, kousek před patní kůstkou. Na hřbetu levé ruky ho najdeme v blízkosti spojení 4. a 5. záprstní kůstky. V obou případech jej bezpečně poznáme podle toho, že jde o velmi citlivé místo. Bod C harmonizuje celý organismus, vyvažuje činnost pravé a levé mozkové hemisféry a působí příznivě na látkovou výměnu.Druhým důležitým univerzálním bodem je reflexní bod brzlíku, označovaný jako Br. Tento bod podporuje a zlepšuje funkci imunitního systému, je tedy dobré použít ho při jakémkoli oslabení organismu, při nachlazení, chřipce, onemocnění dýchacích cest a všude tam, kde je třeba zmobilizovat obranné funkce organismu. Ale nejen to, brzlík je vhodné mačkat spolu s bodem C vesměs při jakýchkoli potížích, neboť ovlivňuje vylučování hormonů a tím prakticky všechny funkce organismu. Jeho mačkání přináší okamžitou úlevu.Síla dotykuPřed každou masáží je potřeba nohy pohladit a zahřát a otevřít tak toky energie. Dotyk je významný prostředek k vyjádření pocitů a prohlubování citových vazeb. Proto bude mít tato masáž velmi pozitivní význam především mezi členy rodiny. Na nohy bohužel často zapomínáme, přitom dostávají každý den pořádně zabrat. Myslete na sebe a taky na své blízké, kterým touto masáží uděláte jistě nesmírnou radost. 

folder_openPřiřazené štítky

Totální endoprotéza kyčelního kloubu

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

   Problémy s kyčlemi trápí čím dál více lidí. Rozhodně neplatí, že tyto problémy přichází až ve stáří, vlivem špatného životního stylu mohou postihnout i lidi středního věku. Potíže s kyčelními klouby se zpočátku často projevují mírně, většinou přichází pouze po námaze. Postupem času se bolesti zhoršují a mohou vést až k úplnému znemožnění chůze. V takovémto případě je již konzervativní léčba neúčinná a je na místě přistoupit k chirurgickému řešení, které spočívá ve výměně porušeného kyčelního kloubu za umělou náhradu, která svou funkcí plně nahrazuje zdravý kloub.Artróza kyčelního kloubu a totální endoprotézaNejčastějším onemocněním, které postihuje kyčle je artróza. Oč se jedná? Vlivem opakované a nepřiměřené zátěže kyčelních kloubů dochází k  degenerativním změnám chrupavky, která kryje styčné plochy kostí, tvořících kloub. Chrupavka postupně ubývá, což vede k obnažení kostního povrchu, který se vlivem tření velmi rychle opotřebovává a ničí. Postižený kloub bolí a otéká, je ztuhlý a postupně dochází ke snižování jeho pohyblivosti. Časté je také skřípání a lupání v postiženém kloubu (tzv.  krepitus), které můžeme při určitých pohybech i slyšet. Mezi rizikové faktory rozvoje artrózy patří nadměrná zátěž kyčelních kloubů, například u vrcholových sportovců a lidí těžce manuálně pracujících. Riziko značně roste i při nadváze a obezitě, zvýšená tělesná hmotnost klade na klouby mimořádné nároky, kterým kloub většinou není schopen dlouhodobě odolávat.  Určitou roli hrají i dědičné faktory a jiná onemocnění pohybového aparátu, například dna. Nemůžeme pominout  také vliv věku, s přibývajícími léty dochází bohužel k  přirozenému opotřebovávání kloubů i v případě,  že se člověk nepřetěžuje a má zdravou váhu. Určitý stupeň artrózy se rozvine takřka u všech lidí nad 70 let, nemusí ale vždy způsobovat výraznější potíže.Léčba artrózyJsou-li potíže mírnějšího rázu, lékař vám nejprve doporučí věnovat se rehabilitačnímu cvičení, které klouby odlehčí (vhodné je plavání). Pravděpodobně vám také poradí snížit tělesnou hmotnost.  Může vám také doporučit gely a masti zmírňující bolest a zánět, ulevit vám mohou i protizánětlivé léky zvané kortikoidy, které se aplikují injekčně přímo do kloubu. Tyto metody mají bohužel jen omezené výsledky a potíže zmírňují pouze krátkodobě. Chrupavka je tkáň, která má jen minimální schopnost regenerace, proto je léčba velice obtížná a s omezenými výsledky. V případě, že jsou potíže vážné a znemožňují nemocnému vést plnohodnotný život, je vhodné uvažovat o chirurgickém zákroku.Totální endoprotéza kyčelního kloubuTotální endoprotéza kyčelního kloubu je v dnešní době výkonem prováděným velmi často a nemocný si může vybírat z velkého množství specializovaných pracovišť. Na trhu je také velký výběr různých typů náhrad, ne všechny se však hodí pro každého pacienta. Je důležité, aby s vámi váš lékař podrobně probral všechny možnosti a vše vám podrobně vysvětlil, rozhodně se nenechte odbýt a ptejte se na vše, co vás zajímá, včetně finanční stránky zákroku. Ne všechny typy náhrad jsou totiž plně propláceny pojišťovnami. Je  také důležité si uvědomit, že neexistuje pouze jeden  postup operace, používaný pro všechny pacienty. Možnosti ortopedie jsou v dnešní době velmi široké a jen odborník může zvážit, jaké řešení se hodí právě pro vás. Výměna kyčelního kloubu se provádí v celkové anestezii, možné je ale i použití svodné anestezie, při které anesteziolog znecitliví pouze dolní polovinu těla.  Důležité je správné polohování pacienta, zákrok probíhá v leže na zádech či na boku v závislosti na volbě operačního postupu. Operatér si poté připraví a zhodnotí operační pole, provede kožní řez a následně opatrně proniká přes svaly a vazivo kryjící kloub. Za spolupráce operačního týmu operatér následně vyjme kulovitou hlavici kloubu z kloubního lůžka a odřízne ji. Náhradní kloub se skládá ze dvou částí. První z nich představuje kloubní hlavici, kterou chirurg zapustí do stehenní kosti. Druhá část svým tvarem připomíná misku, do které perfektně zapadá kulovitá hlavice. Ta je uložena na místo původní kloubní jamky. Obě části náhrady jsou na svém místě pevně upevněny buď díky cementové směsi, která slouží jako tmel a „lepidlo“, nebo jsou jejich speciálně tvarovaná zakončení do okolní kosti vpravena mechanicky a postupem času s kostí srůstají. V závěru operace je hlavice umístěna na definitivní místo do nové jamky a operatér začne sešívat okolní struktury, svaly, vazivo, podkoží a kůži. Rána je sterilně kryta a mezi nohy pacienta je umístěna podložka trojúhelníkovitého tvaru, která v následujících dnech brání vykloubení nového kloubu. Ihned po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče, kde je sledován jeho stav a podávány léky proti bolesti. Zde zůstává asi dva dny, poté je přestěhován na ortopedické oddělení.Co vás čeká po operaci totální endoprotézy?První dny po operaci jsou pacientovi podávána antibiotika, léky proti bolestem a léky, preventivně působící proti vzniku krevních sraženin. Nemocný musí nosit kompresní punčochy či bandáže nohou a již od prvních dnů končetinu rozcvičovat podle rad fyzioterapeuta. Ten také pacienta informuje o správném ležení, sezení a chůzi, aby se minimalizovalo riziko vykloubení a poučí ho i o tom, které aktivity může a naopak nesmí vykonávat po propuštění z nemocnice, které následuje za 10-15 dní po operaci. Ačkoli výměna kyčelního kloubu patří mezi náročnější zákroky, není třeba se bát. Lékařský tým se bude snažit minimalizovat veškeré bolesti a urychlit Váš návrat do běžného života. Pacienti obvykle uvádějí, že již po krátké době po operaci cítí velkou úlevu a jejich pohyblivost je o mnoho řádů lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Postrach žen Rakovina děložního čípku - Očkování a prevence

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Rakovina jako taková byla, je a bude vždy velice probíraným tématem. Vposledních letech však o ní často můžeme slyšet ve spojitosti s ženskýmpohlavním ústrojím, kde nejvíce náchylným bodem k tvoření rakovinnýchbuněk je děložní čípek. A ačkoli by to řekl málokdo, patří našerepublika mezi země s nejvyšším počtem žen postižených rakovinou čípku.Po rakovině prsu je to tak druhý nejčastější nádor a nejčastějšípříčina úmrtí virového původu. Ročně se u nás rakovina čípku objeví u tisícovky žen. Zhruba čtyři sta žen tomuto onemocnění podlehne.„Bohužel, ženy zanedbávají preventivní prohlídky,“ říká gynekologznojemské nemocnice MUDr. Milan Živný: „Loni jsme provedli cytologickéstěry u více než 19 000 pacientek, a to jak ze Znojma, tak i z okolí,přičemž u 53 pacientek byly diagnostikovány prekancerózy, to znamenápředrakovinné změny. U 14 pacientek již karcinom děložního čípku.“Příčinou toho onemocnění je lidský papillomavirus (dále HPV), který sepřenáší pohlavním stykem. Dalšími rizikovými faktory, jež vedou krakovině děložního čípku, jsou časté střídání sexuálních partnerů,kouření a brzký začátek pohlavního života. Za život se s papillomaviremsetká až 80% procent žen. U žen ve věkovém rozmezí mezi 18 a 25 lety jetento virus přítomen v těle u čtvrtiny až poloviny z nich, avšakpříznaky žádné nejsou. Teprve postupem času začne žena trpět krvavýmivýtoky a krvácí po pohlavním styku. V pokročilém stádiu se vyskytujíbolesti močovodů. Jde o onemocnění závažné, ale nepříliš známé. „Ženyby se měly tohoto onemocnění obávat a neměly by zanedbávat tolikdůležité preventivní prohlídky,“ apeluje na ženy Milan Živný. „Je sice pravda, že v současné době existuje proti rakovině děložníhočípku vakcína, ale ta se aplikuje pouze mladým dívkám ve věku mezidvanácti až čtrnácti lety, které doposud ještě nezačaly sexuálně žít.Jde o očkovací vakcínu Silgard, což je vakcína právě proti HPV. Tatovakcína se skládá ze tří injekcí a žena za ni zaplatí kolem devítitisíc korun, pojišťovny to totiž nehradí. Účinnost vakcíny by mělatrvat deset let, potom by mělo dojít k přeočkování. Jde o vakcínu,která posiluje imunitu proti tomuto viru. Uvažovalo se sice o vakcíně,která by rovnou onemocnění léčila, ale byla to jen vize. Ačkoli jde ovakcínu pro dívky, uvažovalo se, že by se očkovali i chlapci, protožepřenos probíhá mezi oběma partnery. Nakonec ale budou chlapci očkovánijen v Austrálii a na Novém Zélandu, v Americe, a v Evropě nikoli.Komplikace s sebou tato vakcína nepřináší, občas se pouze vyskytnezarudnutí v místě vpichu. Abych ale řekl pravdu, nepřišel jsem s toutoočkovací látkou ještě do styku, ale souhlasím s ní. Přišlo za mnou išest žen, které měly o vakcínu zájem,“ řekl Milan Živný, a dodal, žejeho nejmladší pacientce, u níž se karcinom děložního čípku objevil, jeosmnáct let, což je dosti nízká věková hranice. „Čím dříve začne dívka sexuálně žít, tím dřív se u ní tohle onemocněnímůže objevit, protože mladá sliznice čípku děložního je citlivější naovlivnění papillomavirem. Léčba prekanceróz (předrakovinných stavů)spočívá v provedení plastiky děložního čípku, samotný karcinom čípku sepak odstraňuje podle své velikosti chirurgicky, anebo se přistupuje naozařování. A co z toho všeho vyplývá? Ačkoli gynekologické prohlídky nejsou pro žádnou ženu zrovna příjemné, jsou nesmírně nutné, proto je nezanedbávejme.

folder_openPřiřazené štítky

Melanom

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nemilosrdné slunce rozdává rány Ačkoliv je maligní melanom poměrně vzácným typem kožní rakoviny, v České republice na něj ročně onemocní 1 200 lidí a zhruba 300 jich dokonce umírá. Za posledních třicet let stoupl počet zjištěných melanomů čtyřikrát a tvoří tak více než pětinu ze všech forem nádorových onemocnění u nás vůbec. Poměr onemocnění mužů a žen je blízký - 1:1. Prvním příznakem vznikajícího nádoru je obvykle změna tvaru, velikosti, barvy a povrchu pihy. Většina z nich má černé a nebo černomodré zbarvení a může vypadat jako abnormální mateřské znaménko. Varovným signálem může být i změna pocitů, kdy dochází k občasnému svědění kůže v místě onemocnění.Jak přiznávají kožní lékaři, nádor vzniká zejména při nadměrném vystavování pokožky slunečnímu záření bez ochranných opalovacích krémů. Dermatologové varují nejenom před letním opalováním, ale poukazují zároveň na rizikovost jarního i zimního nechráněného slunění. Ultrafialové záření je zvyšováno při sněhové pokrývce, a tak ani „blahodárné“ účinky slunce při našem pobytu na horách nemusejí zůstat bez následků. Určitou naději pacientům nyní slibuje nejnovější poznatek australských vědců, kteří přednedávnem zjistili, že při léčbě kožní rakoviny bude možné použít virus rýmy. Australané jsou přitom nejohroženějšími obyvateli planety, a to jak díky intenzivnímu záření na jejich kontinentu, tak i světlosti kůže zdejších obyvatel. Relativně často je melanon diagnostikován i na západě. V Americe se například za posledních dvacet let zdvojnásobil počet lidí, kteří onemocněli maligním melanomem. O zákeřném kožním onemocnění jsme si povídali s primářkou II. kožní kliniky v Praze 2 Ivanou Krajsovou, která stojí v čele melanomové poradny, do níž dojíždějí a léčí se i pacienti ze Středočeského kraje: „Naše poradna, nebo chcete-li dermatoonkologická ambulance, je centrem pro prevenci, diagnostiku a léčbu kožních nádorů. Věnujeme se jednak melanomovým kožním nádorům, to znamená problematice mateřských znamének, ale i všem dalším zhoubným kožním novotvarům a přednádorovým stavům kůže a lymfomů.“Kdo vůbec tvoří takové melanomové centrum?Vedle dermatologa, který diagnostikuje nádor, je to například klinický onkolog, do jehož kompetence spadá případná další léčba, jako je ozařování či chemoterapie. Nechybí zde ani chirurg. V současné době je v léčbě melanomu nový trend - vyšetřování sentinelové uzliny, které je prováděno právě na chirurgické klinice. Kromě těchto specialistů k nám podle potřeby docházejí samozřejmě i další kolegové.Hovoříte o vyšetření sentinelové uzliny. O co se jedná?Sentinelová uzlina je první uzlina, která sbírá mízu z místa kožního nádoru. Zjednodušeně řečeno - předpokládá se, že pokud se nádor v těle rozšířil a zakládal metastáze, zachytily se v ní všechny nádorové buňky. Vyšetření této uzliny nám tak určí, zda se jedná o začínající, a nebo pokročilý nádor. Kde všude se melanom může objevit?Kdekoliv na kůži, ale jsou místa, kde se přeci jenom objevuje o něco častěji. U mužů středního věku je to na zádech a u žen naopak na dolních končetinách. Ve vyšším věku se k tomu přidává obličejová část. Výjimkou nejsou ani dlaně, chodidla a nebo části pod nehty. Melanom není už zdaleka jen ryze kožní záležitostí, ale může se objevit i v očích, což je relativně častá lokalizace. V neposlední řadě postihuje i sliznice v ústech a nosu.Vaše poradna slouží nejenom Pražanům a obyvatelům našeho regionu, ale v čekárně jsou vidět lidé i z jiných míst republiky. Kolik pacientů evidujete?Fungujeme jako specializované pracoviště jednak pro Pražany, kterým vedle nás poskytují péči i některá další podobná zařízení, tak i obyvatele Středočeského kraje, pro něž jsme naopak jediným takovým pracovištěm. Jsme však přístupni i ostatním pacientům z nejrůznějších míst republiky. Když si vezmete, že každý rok diagnostikujeme až sto padesát nových případů, evidence našich pacientů jde do tisíců. Sneseme v tomto ohledu srovnání už s velkými evropskými centry.Tato statistika svědčí o velkém nárůstu onemocnění. Čím je způsoben?Nárůst tohoto nádorového onemocnění je skutečně obrovský a zaznamenává se prakticky od počátku padesátých let. Osobně se problematice melanomu věnuji přes dvacet let. V naší republice se v osmdesátých letech toto nádorové onemocnění vyskytovalo ve čtyřech případech na sto tisíc obyvatel. Dnes je to už něco málo přes dvanáct pacientů! Obecně se to srovnává s nárůstem plicních nádorů u žen. Přičítá se to především změně životního stylu. Příkladem si můžeme vzít filmy pro pamětníky, v nichž vidíme defilovat naše předky po plážích. K jejich úborům, kterými se chránili, patřily zcela běžně kalhoty a košile i klobouky. My naopak často navštěvujeme nudistické pláže.Melanom může vzniknout skutečně jen zvýšenou expozicí ultrafialového světla? Je přeci známo, že se nádor objevuje i na kůži, která je před sluncem chráněna.Ultrafialové záření pravděpodobně nebude jedinou příčinou tohoto závažného onemocnění, ale o jiné zatím mnoho nevíme.Hlavním důvodem je samozřejmě genetická dispozice! Základem potom „zděděný“ typ kůže. Nejvíce ohroženými jsou lidé s velmi světlou kůží, neboť mají nejmenší odolnost proti poškození slunečními paprsky. Riziko výskytu kožních nádorů klesá s intenzitou přirozené pigmentace. Znamená to, že u člověka s takzvaným fototypem kůže číslo 4, který se snadno opaluje a nikdy se nespálí, je předpoklad takového onemocnění o něco nižší. Tím však rozhodně neříkám, že se u nich nádory nevyskytují. Melanom se běžně objevuje i u černochů, které postihuje na dlaních, ploskách chodidel a pod nehty. Zajímavostí je, že je to jediný typ melanomu, který se u nich vyskytuje. To ukazuje na další domněnku o vzniku těchto nádorů - imunosuprese, vyvolané intenzivním sluněním. Melanom potom sice nevzniká výhradně na nechráněných místech, ale díky tomuto slunění dochází k celkovému oslabení organismu, což má za následek jeho nárůst kdekoliv na těle.Dá se i u nás geograficky označit největší výskyt kožních nádorů?Vzhledem k malé rozloze naší země to není možné. Takové označení by bylo zcela umělé a neodpovídalo by skutečnosti.Dříve se hovořilo o lidech ve věku mezi 60 - 70 lety jako o nejrizikovější skupině. Dnes se však uvádí onemocnění již u třicátníků až čtyřicátníků. Ženy onemocňují dokonce už mezi dvaceti až třiceti lety.Obecně začíná platit, že melanom postihuje stále mladší ročníky. V USA jím nejčastěji trpí ženy mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety. A je to zároveň i nejfrekventovanější nádor u žen. Stále je naštěstí vzácný u dětí. Ani pro to nemáme ještě jednoznačné zdůvodnění. Dítě se s melanomem může velmi zřídka narodit. Následuje dlouhé období, kdy se u nich nevyskytuje a objevuje se až po pubertě. Stejně tak je to v zemích s největším výskytem tohoto nádoru, jako je například Austrálie. Co se týče pohlaví, je v současnosti poměr nemocných vyvážený. V minulosti melanomem naopak více trpěly ženy.Může si laik sám diagnostikovat takové kožní onemocnění?Každý, kdo se alespoň trochu věnuje své kůži, snadno na ní objeví jakoukoliv změnu. Pravidlem je, že každé mateřské znaménko dosahuje určité velikosti - v průměru od pěti, maximálně do deseti milimetrů. Potom se již nemění. Melanom se narozdíl od něj stále mění! Jeho ložisko se zvětšuje a tím dostává nepravidelný tvar. Začíná měnit i barvu. Na povrhu se objevuje skvrnitá pigmentace a přibližně v padesáti procentech svědí. Nejedná se o žádné úporné svědění. Sem tam zasvědí. Říká se, že na sebe upozorňuje - dej pozor, něco se děje. V každém případě však platí, že při jakékoliv pochybnosti je třeba navštívit kožního specialistu! Melanom je sice nádor velmi zhoubný, který dokáže metastázovat a umírá se na něj, ale včasným rozpoznáním a chirurgickým odstraněním se pacient může vyléčit.Na vašem pracovišti využíváte přístroj Dermogenius. K čemu slouží?Jedná se o digitální dermatoskop, neboli přístroj pro snímání kožního pigmentového projevu. Jeho program nám umožňuje pozdější vyhodnocení mateřského znaménka, tedy zda se jedná o neškodný útvar a nebo už počínající nádor. I když je Dermogenius dobrým pomocníkem, konečná diagnóza zůstává vždy na lékařích. Jeho úloha je nezastupitelná v tom, že přesně zaznamená stávající znaménka pacienta, což nám usnadňuje přesné porovnání s předchozím stavem. Medicína nemůže v současnosti kromě ozařování, chemoterapie a chirurgických zákroků pacientům nabídnout nic jiného? Naše pracoviště je členem evropské skupiny pro výzkum, a léčbu nádorů a účastníme se proto všech studií v rámci evropského společenství. Z tohoto důvodu jsme byli nedávno zařazeni i do studie k melanomové vakcíně. Jako jediné pracoviště v naší republice jsme už také zahájili léčbu vybraných pacientů. Vakcína bude aplikována čtrnácti stům pacientům v rámci všech zúčastněných zemí s tím, že jejich léčba bude trvat pět let. Během dalších pěti let bude ještě probíhat vyhodnocení celé studie.Výsledky budou známy až po deseti letech?!U melanomů je velmi obtížné hodnotit jakékoliv účinky léčby. Je to způsobeno i tím, že se jedná o nádory s pozdními metastázemi. Hodnotit pětileté přežití u pacientů v tomto případě skutečně nic neznamená. Je to doba, kdy pacient po operaci bez problémů přežívá a metastáze se objeví až třeba po osmi či deseti letech. Čili první objektivní výsledky účinnosti léčby lze učinit opravdu až po deseti letech. Mohou se na zvýšení onemocnění melanomem u nás podepsat loňská tropická vedra?Mohou, ale to poznáme až za dvacet let. U melanomu platí, že krátká a přímá závislost neexistuje. Pro jeho vznik je nejrizikovější spálení kůže v dětství. Melanom se objeví pokaždé až s odstupem několika let.Ani cílená prevence některé z nás neodradí před nadměrným opékáním na slunci. Můžeme se alespoň chránit opalovacími krémy? Nedávno proběhla v médiích informace o tom, že právě ty způsobují vznik kožní rakoviny.Krémy jako takové ji nezpůsobují. Příčinou však může být jejich nesprávné používání. Dám příklad - člověk se světlou kůží sice použije vyšší faktor krému, řekněme od 25 do 30, ale je zároveň na slunci daleko déle. Bez ohledu na fototyp své kůže. Třeba se ani nespálí, ale na jeho kůži dopadne o mnoho více slunečního záření. Druhým důvodem, proč krémy „selhávají“, je jejich vysoký faktor, který lidem umožní být na slunci neúměrně dlouho, aniž by zaznamenali nepříjemné pocity. Potom samozřejmě nastupuje už zmíněná imunosuprese. Současná nabídka ochranných krémů je v našich lékárnách a specializovaných obchodech dostatečná. Nevyplácí se šetřit při jejich nákupech ani ignorovat doporučení výrobců. Je však třeba zároveň říct, že nás ani sebelepší krém neochrání, nezačneme-li se ke svému tělu chovat zodpovědněji. Melanom není jen „letní záležitostí“, a tak je rozhodně opatrnost na místě po celý rok...

folder_openPřiřazené štítky

Příznaky revma a jak na revma vyzrát

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Revma znal v minulosti snad každý nad 60 let. Mladší znali revma čistě teoreticky, ti méně šťastní však na vlastní kůži. Revma, jinými slovy revmatismus, se objevuje při velké fyzické námaze, ve vyšším věku, nebo mohou být příčinou genetické predispozice a pak nám revma znepříjemňuje každodenní život. A není se co divit. V našem těle najdeme okolo 210 kostí a více než 180 z nich je nějak propojeno s klouby a když to dře, tak to bolí.Bolesti kloubů dříve postihovaly nejčastěji lidi nad 60 let, ale dnes nejsou výjimkou ani u mladších ročníků. A nejedná se jen o sportovce. Mezi dříve známé činitele způsobující revma jako například sedavý způsob života, nadváha, přirozené stárnutí chrupavky, nárazová fyzická zátěž, nesprávná životospráva a dědičnost, se v dnešní době musí započítat i nové fenomény.V těle stovky kilometrů různých kanálků a potrubí. Říkáme jim tepny, žíly, vlásečnice a podobně. Teče jimi krev, míza nebo jiné tekutiny a mají rozdílnou délku, různou šířku a prostupnost. A samozřejmě nesmíme zapomenout na míšní tekutinu a tisíce dalších tekutin, které tělo vytváří a my o nich zhola nic nevíme.Všechny známé i neznámé tekutiny v našem těle však musí proudit, protože něco přinášejí nebo něco odnášejí. Když se žíla, čili potrubí ucpe, krev či jiná tekutina nemůže vykonávat svou činnost a nastanou problémy, v tomto případě zdravotní. Je to stejné, jako když se nám ucpe odpad. V umyvadle se nám pak hromadí nevzhledná tekutina, která zapáchá a odpuzuje nás.A naše tělo je na tom podobně. Krev a další tekutiny musí plnit svoji funkci - tudíž proudit. Pokud neproudí, někde se něco ucpe a hromadí se, jako třeba kyselina močová, která pak krystalizuje v kloubech a tkáních a zhoršuje zdraví, v tomto případě způsobuje revma. 

folder_openPřiřazené štítky

Chřipka udeřila. Co dělat?

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Co zvládnete sami, a KDY UŽ RADĚJI K LÉKAŘI? Poradíme, jak postupovat, když vás zasáhne chřipka. Máte horečku a bolí vás svaly. Možná jste se v minulých dnech vrátili ze zahraniční služební cesty a bojíte se prasečí chřipky. Není důvod k panice. Pokud nepatříte mezi ohrožené skupiny lidí, pravděpodobně chřipku zvládnete sami. Přinášíme vám postup, co dělat. Zůstaňte v posteli Inkubační doba prasečí chřipky je nejčastěji jeden až dva dny, může být však až týden. První dny byste měli zůstat v absolutním klidu a hodně pít. „Důležité je vědět, že horečka do 38,5 °C má pozitivní efekt, a proto by se chřipka měla především v období horeček vyležet, a pokud to jde, bez léků proti horečce,“ zdůrazňuje imunolog Jiří Beran. Vysoká teplota totiž zjednodušeně řečeno viry zabíjí. Pokud je vám špatně, snižte horečku pocením či zábaly, teprve potom by měly následovat léky na snížení horečky. „Léky je dobré brát, pokud je horečka vyšší než 39 °C, ale opět jen krátce a pro úlevu při ležení,“ dodává. První týden se snažte nevycházet mezi lidi, bude lepší, když budete spát v oddělené místnosti. Nezapomínejte pravidelně větrat. Vždy kýchejte a smrkejte do kapesníku a ihned jej vyhazujte do uzavřeného koše. Pokaždé si umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Tím eliminujete přenos chřipky na zbytek domácnosti. Mějte na paměti, že k vylučování viru dýchacími cestami dochází jeden až dva týdny. Stolicí a močí až tři týdny. Kdy zavolat lékařiPokud onemocnění probíhá jako standardní chřipka, nemá smysl se vypravit k lékaři, ještě horší volbou by byla pohotovost. Lékaře je nutné kontaktovat, jestliže se horečky víc než 24 hodin pohybují kolem 39-40 stupňů a nereagují na léčbu. Je lepší lékaři zavolat než v čekárně nakazit další lidi. U malých dětí samozřejmě kontaktujte lékaře dříve, vysoké horečky by mohly vyvolat febrilní křeče. Když se stav zhoršíNávštěva praktického lékaře je nutná, pokud se po třech dnech váš stav vůbec nezlepší, nebo dokonce se zhorší. Varujícími příznaky jsou přetrvávající vysoké horečky, abnormální únava, potíže s dechem, výrazná dušnost a pokles krevního tlaku. K lékaři by vás mělo dovést také vykašlávání krve. Budou-li vaše obtíže závažné, je možné, že vás lékař odešle do nemocnice. Jak se dostat do dobré kondicePodobně jako léčba je důležitá rekonvalescence po prodělané chřipce. Nejlépe uděláte, když si další dva týdny po vyléčení zařídíte mírnější režim. Hodně spěte a aktivity, na které jste zvyklí, přidávejte postupně. To se týká i sportu a jiné fyzické námahy. Horečka - to je nejlepší zbraň proti virům. Proto ji nemá smysl hned srážet léky. Zkuste zábaly. Kdo by měl být opatrný?Pro zdravé lidi nemusí být chřipka nebezpečná. Rizikové jsou zejména tyto skupiny: - těhotné ženy ve vyšším stupni těhotenství - děti do věku 24 měsíců - dospělí ve věku 65 let a starší - lidé s některým chronickým onemocněním (například plic, srdce, ledvin, s cukrovkou, s nádorovým onemocněním) - lidé s výraznou obezitou 

folder_openPřiřazené štítky

OČNÍ VADY A JEJICH KOREKCE

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Krátkozrakost - tzv. myopie, kdy obrazové ohnisko oka leží před sítnicí. Projevuje se tím, že blízké předměty vidíte bez problémů, ale čtení písma na tabuli či ukazatelů na silnici Vám činí potíže. Myopie není nemoc, ale odchylka, ve většině případů v délce Vaší oční bulvy (oko je delší,1mm = -3 dioptrie). Možné příznaky: Prvními příznaky myopie je mhouření očí při pohledu do dálky či psaní "nosem". Korekce: Pro korekci myopie se používají minusové čočky, tzv. rozptylky. Tyto čočky napomáhají zaostřit světelné paprsky na sítnici, kde utvoří ostrý obraz. Dalekozrakost - tzv. hypermetropie, kdy obrazové ohnisko oka leží za sítnicí. Dalekozrací lidé vidí špatně do dálky i na blízko. Hypermetropie není nemoc,ale odchylka, ve většině případů v délce Vaší oční bulvy (oko je menší, 1mm = +3 dioptrie). Možné příznaky: Možnými příznaky bývá většinou bolest očí a hlavy. Důvodem těchto příznaků je většinou neustálá snaha oka o zaostření. Většinou se tyto příznaky projevují večer a po práci. Pokud je tato vada výraznější, všimneme si jí u dětí a projevuje se šilhavostí. Korekce: Pro korekci hypermetropie se používají plusové čočky, tzv. spojky. Tyto čočky napomáhají většímu lomení světla a tím jeho přiváděním na sítnici. Tupozrakost - tzv. amblyopie. Jedná se většinou o funkční vadu. Je to například při šilhání, poruše průhlednosti očních médií anebo tehdy, kdy se obraz viděného předmětu na sítnici obou očí liší velikostí, zřetelností, intenzitou nebo barevností, takže nejsou předpoklady ke splynutí v jediný vjem, anebo tehdy, zobrazují-li se dva různé předměty, jako je tomu u šilhání. Možné příznaky: Tupozrakost vzniká v útlém dětském věku, nejčastěji ve spojení se šilháním, dále při nekorigované refrakční vadě, především, je-li na obou očích různého stupně. Vznik tupozrakosti může způsobit i dlouhodobý obvaz jednoho oka. Korekce: Tupozrakost se dá vyléčit do 6 - 8 let života, kdy se ukončuje prostorové vidění. Astigmatismus - Pokud máte zkreslený nebo zamlžený obraz na libovolnou vzdálenost, může se tím u Vás projevovat astigmatismus. I v případě, že Vaše vidění je celkem ostré, ale pociťujete bolesti hlavy, únavu, mhouření či podráždění očí, může to být známka slabého astigmatismu. Přítomnost astigmatismu ověří oční prohlídka, včetně testu vidění na blízko i do dálky. Normálně má rohovka hladký, pravidelný tvar vevšech směrech a světlo vcházející do oka se lomí stejně ve všech směrech. Při astigmatismu je povrch rohovky zakřiven v jedné rovině více než ve druhé. Možné příznaky: Člověk, který trpí astigmatismem má zkreslený nebo zamlžený obraz na libovolnou vzdálenost a také zaměňuje sobě si podobné znaky. Astigmatismus se také projevuje únavou a bolestí očí a hlavy. Korekce: Čočky, kterými se astigmatismus koriguje, se nazývají tórické a mají dodatečný parametr, nazývající se cylindr. Zakřivení těchto čoček vyrovnává zakřivení rohovky.Presbyopie - tzv. vetchozrakost. Projevuje se tím, že oko s věkem ztrácí schopnost zaostřit na bližší objekty. Presbyopie se spojena se stárnutím a v určitém věku, nejčastěji po 40. roce života, brýle na čtení začínají být nevyhnutelné. Při stárnutí ztrácí lidské tkáně i pokožka svoji elasticitu, u pokožky se to projevuje tvorbou vrásek. Podobně, když čočka v našem oku ztratí část své elasticity, zhorší se její schopnost zaostřovat na různě vzdálené objekty. Ztráta elasticity je postupná. Presbyopie postihuje každého z nás a není dosud známa prevence. Možné příznaky: Většinou se jedná o příliš krátké paže na to, abyste si mohli přečíst knihu či jízdní řád. Korekce: Obvykle se presbyopie koriguje předepsáním brýlí, které čočce pomohou zaostřit na blízko (tzv. spojkami). Brýle na čtení mohou efektivněji lomit paprsky světla, aby se kompenzovala ztráta vidění na blízko. Pokud nemáte jiné oční vady, jako např. krátkozrakost či astigmatismus, budete potřebovat pouze brýle na čtení. Pokud máte další oční vady než jen presbyopii, mohou Vám být předepsány víceohniskové čočky neboli tzv. multifokální (progresivní).

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Poslední menstruace – období velkých změn

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Poslední menstruací končí u žen plodné období. Přichází většinou kolem 50. roku života. Skončí činnost pohlavních orgánů, ukončí se tvorba ženských pohlavních hormonů estrogenů a progestinů. Období se nazývá klimakterium, lidově přechod. Není to nemoc, jde pouze o přechod z jednoho, reprodukčního období ženy do druhého neplodného.Zatímco pro některé ženy období vyhasínání funkce vaječníků neznamená víc než, že přestanou krvácet, pro většinu je přechod spojen s mnoha nepříjemnostmi. Kromě návalů, podrážděnosti, závratěmi či bušení srdce také riziko závažných onemocnění ve stáří. Mezi ně patří i osteoporóza a kardiovaskulární choroby. Proti těm je totiž žena v plodném období relativně chráněna.Premenopauzou to začínáObdobí, kdy začne žena pociťovat potíže, ale zatím ještě stále krvácí, se nazývá premenopauza. Kvůli klesající hladině estrogenů se dostavují poruchy menstruačního cyklu, objevuje se silnější, častější nebo naopak slabé či méně časté krvácení. A v této době právě  začínají neurovegetativní potíže. U třetiny žen dokonce velmi silné. A projevy? Zvýšená potivost, nezřídka se v noci koupete ve vlastním potu, s tím souvisí i špatné spaní. Dalšími projevy jsou například nepředvídané rudnutí, malátnost, závratě, časté bušení srdce, nebo dušnost. Časem přibudou i psychické změny, poruchy paměti, změna sexuálního chování, podrážděnost, deprese, v těžkých případech i klimakterické psychózy. Později dojde i k tělesným změnám, což je právě období, kdy se významně zvyšuje riziko dalších onemocnění. První známkou bývá přibývání na váze, zvyšuje se podíl tělesného tuku. Ochabují také genitálie a prsa. Zvyšuje se riziko kardiovaskulárních příhod, dochází k vzniku diabetu a rozvíjí se osteoporóza. Skutečná menopauza přichází až po šesti až dvanácti měsících od poslední menstruace. V průměru se udává, že menopauza přichází kolem 50. roku ženy, ale může přijít kdykoli mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. Zpravidla platí, že čím dřív začne žena menstruovat, tím dříve také její plodné období skončí.Léčba hormonyPřechod je přirozená součást fyziologického procesu stárnutí ženy, utéct se před ním nedá. Je ale možné se nepříjemností spojených s klimaktériem nějak zbavit? Příčinou obtíží je nedostatek ženských pohlavních hormonů. Když se ženě dodají chybějící estrogeny i progestiny, měly by tělesné obtíže ustoupit. Pro tento způsob léčby se používá termín hormonální substituční terapie (HRT - hormone replacement therapy), jejímž cílem je zmírnění obtíží a také předejití vzniku osteoporózy a kardiovaskulárních chorob. Jak už to bývá, i když léčba je podle dlouhodobých výzkumů poměrně úspěšná, není pro všechny. Podmínkou účinku prevence je její zahájení včas, tedy kolem padesátky. Když už se totiž projeví osteoporóza a jiná onemocnění stáří, nemá už léčení hormony smysl. Protože podle doporučení má HRT trvat 10 až 15 let, je třeba s ní začít ve středním věku. Navíc je léčba určena zdravým ženám.Než se zahájí léčba hormonální substituční terapií, je nutné provést několik vyšetření. Mezi ně patří hlavně preventivní gynekologická prohlídka, ale také mamograf, ultrazvukové vyšetření dělohy, změření krevního tlaku, hmotnosti a krevní testy. Všechny vyšetření by se pak měla opakovat jednou za rok, případně častěji, pokud to cytolog či mamolog doporučí. Jestli je však ženě zjištěna nebo je léčená na rakovinu prsu nebo dělohy, má zánět žil či embolii, na tento způsob léčby může zapomenout.V současné době se k substituci (na rozdíl od hormonálních kontraceptiv) téměř výhradně používají přirozené estrogeny. Samotné estrogeny se podávají pouze ženám, které podstoupily operativní vynětí dělohy (hysterektomii). U žen s dělohou samotný estrogen vyvolává hyperplazii endometria (nadměrný růst děložní sliznice) a zvyšuje riziko karcinomu (rakoviny). Proto se těmto ženám podává spolu s estrogenem navíc i hormon progestin, který tomu má zabránit.Hormony se podávají v různých formách:Tablety, které se užívají ústy nebo vkládají do pochvy pravidelně jednou denně.Rozšířené jsou gely, kdy se hormony dostanou do krevního oběhu skrze kůži. Nevýhodou takového podávání je poměrně nepřesné dávkování.Další formou jsou transdermální náplasti (TTS). Mají zásobník, z kterého se postupně uvolňuje přesně definovaná dávka hormonů. Výhodou náplastí oproti tabletám je konstantní hladina hormonů, která má význam hlavně pro účinnější potlačení neurovegetativních obtíží, navíc se náplast nemusí aplikovat tak často. Zatímco tablety nebo gel se musejí užívat každý den, náplast se nalepí na kůži a podle konstrukce se mění jednou či dvakrát za týden.Použít lze i podkožní implantát, ze kterého se uvolňuje hormon po dobu asi půl roku. Pak je možné nechat si aplikovat další implantát. Jeho nevýhodou je však obtížné přerušení léčby při nežádoucích účincích, pro jeho odstranění je nutný malý chirurgický zákrok.Nejnovější formou je nosní sprej. Přesně odměřená dávka se pak do těla vstřebává přes nosní sliznici.Nevýhody HRT a nežádoucí účinkyHormonální léčba není určená pro všechny, navíc se při ní mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Nejčastěji to je zadržování sodíku a otoky. Estrogeny totiž zvyšují riziko nebezpečí ucpání cév (tromboembolické komplikace), zpozornit by měly především kuřačky a ženy s vysokým krevním tlakem. Zmínit je třeba také obavu, že se užíváním HRT zvyšuje riziko onemocnění rakovinou mléčné žlázy. Dále nesmí hormonální léčbu užívat ženy, které trpí akutním onemocněním jater, akutním zánětem žil, rakovinou prsu a samozřejmě při těhotenství. Doporučit HRT nelze ani ženám s chronickým onemocněním jater, žlučových kamenech, tromboembolické příhodě v anamnéze a karcinomu endometria a prsu v anamnéze.Alternativní možnosti léčbyNežádoucích účinků hormonální léčby je mnoho, žen, které ji nemohou nebo nechtějí využít také. Ale i ony se mohou poprat s klimakterickými potížemi. Například volbou alternativních přírodních prostředků. Především těch, které obsahují látky, jejichž účinky se podobají účinkům přirozených estrogenů. Patří mezi ně třeba ploštičník (výtažek je volně prodejný v lékárně pod názvem Menofem), isoflavony, které omezují neurovegetativní potíže najdeme v jeteli lučním (výtažek je v přípravku Menoflavon) a sojových bobech. Mnoho užitečných látek obsahují i včelí produkty. Rostlinné složky, které účinkují podobně jako tělesné estrogeny má lékořice. Pro zmírnění neurovegetativních obtíží a depresivních stavů je možné použít například i třezalku, kozlík lékařský, meduňku, chmel otáčivý, či mučenku. Existují ženy, kterým zmírňují návaly i vysoké dávky vitamínu E. Kalcium a magnesium jsou nezbytné pro udržení silných kostí, působí tedy preventivně proti osteoporóze, aby se dobře vstřebávaly, je nutné je kombinovat s vitamínem D. Vitamin E, vápník, hořčík a vitamin D je vhodné užívat i při hormonální substituční léčbě.

folder_openPřiřazené štítky

Jak je to vlastně s působením piva na organismus?

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“,již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů.Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní a nebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l.stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů namladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženypřipravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávalyv chudých rodinách až do poloviny 19. století.Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus? Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim,obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám. Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů. Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi.Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivějako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně? Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu,není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu(USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna znejvyšších. Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva,které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz školního věku

Muži chtějí potvory. A platí to i doma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Většina mužů prý touží po ženách, které jsou samostatné, chytré, ví, co chtějí, plus jsou to mrchy. Znamená to pak, že když budeme všechny vypočítavými potvorami, budou nás víc zbožňovat?„Byla až moc hodná“, objasnil mi nedávno jeden z nejbližších přátel rozchod s přítelkyní. Ano byla. Znala jsem jí. Teď má naopak nesnesitelnou mrchu, která se mu snaží dělat ze života peklo. Je ale šťastný? Nevím. Podle mne se postavil do role tak submisivní, že se snad i bojí nové přítelkyni potvoře říct, že to s ní chce ukončit. Zatímco Karla byla naprosto oddaná a dávala mu veškerou svou lásku dost často (a také všude) najevo, Kristýna Pavla buzeruje jak malého kluka i před jeho dlouholetými přáteli. Navíc způsobem, který by si i ta sebevětší mrcha měla nechat na doma.Ověřeno evoluční teorií i letitou praxíVedle toho nedávno Laura Janáčková vydala knihu – Muži chtějí potvory, která je součtem všech možných problémů mužů a žen, podřízenosti a nadřízenosti obou pohlaví i návodem, jak se stát potvorou tak, aby z vás muži zešíleli. Laura Janáčková vychází z mnohaleté psychologické praxe, já ze zkušeností pár svých přátel. Můj názor se tudíž nemůže se s fundovanými názory příliš srovnávat, ale zdravý selský rozum mi prostě říká, že pravda je někde na půli cesty.Hodná vs. zlobivá holkaS muži a potvorami nebo s muži a hodnými holkami je to asi stejné jako s muži a superkočkami a muži a obyčejnými holkami s lookem baby doll. Každý z nich se otočí za peroxidovou blondýnou s dlouhýma nohama a v minisukni – přitom kdyby si to oblékla právě jejich přítelkyně, budou se – slušně řečeno dost čertit. Doma prostě mají raději ženy přirozené bez všech těch vyumělkovaných cetek. A ano – určitě asi do jisté míry kvůli majetnickým sklonům a své vlastní ješitnosti – raději s obyčejnou, kterou nechce každý do postele, než s tou, o kterou se budou muset pořád bát, protože je prostě příliš krásná. A že by mužům dělal dobře pocit nejistoty? To ani omylem. Na druhou stranu přílišná jistota v nich zase probouzí rozsévačské tendence, protože prostě ví, že doma jim bude odpuštěna konec konců i bratrovražda.Potřebuje(te) chránit!Je dokázáno, že muži se rádi staví do role obránce a rádce, který může nenápadně svou hodnou ženušku sem tam správně nasměrovat. Musí se cítit nepostradatelní. Pak dokážou stát pevně oporou jako sloup. Pokud jim naopak ukážete, že na všechno stačíte sama, budou se cítit degradovaní a nepotřební. Ale potvory jsou přece samostatné a superdokonalé, schopné poručit téměř větru dešti. A netluče se to tu potom tedy?A potvora bude sama…Laura Janáčková, známá a respektovaná psycholožka a sexuoložka, vychází z vědeckých poznatků evoluční sexuologie, která hluboce zasahuje do našeho podvědomí. Já vycházím z poznatků, že kdybych se chovala doma jako úplná cílevědomá, sebevědomá a na vše připravená potvora, asi bych nechala svůj vztah krachnout. Můj dominantní a najednou nepotřebný muž, si myslím, raději najde nějakou jinou nepotvoru, které by měl co dát – minimálně pár dobrých rad. Na druhou stranu. Kdybych mu volala pokaždé, když mi bude instalatér tvrdit, že do záchodu se nestrká zadek, ale hlava, asi by se poohlédl po nějaké jiné, která se umí bez jeho svolení a doporučení aspoň vyčůrat.Zlatý střed, cesta ke štěstíOtázkou tedy zůstává – když se staneme všechny potvorami, zajistíme si lásku a věrnost mužů na věky věků? A nebudou se nás naopak víc bát, protože je připravíme o pocit, že jsme na nich závislé, který mají tak rádi? Nevím, jak vy, ale já volím přístup „zlatá střední cesta“. Jsou prostě věci, kdy potřebuju slovo chlapa – od toho ho také mám a nechám se jím ráda ovlivnit. On se mě ostatně také ptá na názor ve věcech, kde si není jistý v kramflekách. Kdybych chtěla, uměla bych být potvorou s několika hvězdičkami, stejně tak, jako by se on dokázal stát špičkovým šmejdem. Ale nevím, jestli je toto zrovna recept na štěstí…

folder_openPřiřazené štítky

Určitě si chcete o Vánocích půjčit?

access_time28.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Základní je si položit otázku, zda půjčku vůbec potřebujete. Krátkou radost pod stromečkem budete splácet i v době, kdy bude sváteční atmosféra dávno ta tam. Ten nejlepší dárek nemusí být vždy ten nejdražší - uskromněte se, nesnažte se předvádět před příbuznými a při tvorbě a nákupu dárků zapojte kreativitu. Berte to tak, že kdo vás má rád, toho potěšíte i originální maličkostí, a kdo vás chce pomluvit, ten se potěšit nenechá. Když už se pro půjčku pevně rozhodnete, její výše by se měla odvíjet od výše rodinného rozpočtu. Udělejte si přehled nutných výdajů za domácnost (nájem, energie, voda, potraviny), připočtěte hypotéku či jiné úvěry, které musíte pravidelně splácet, a vše srovnejte se svými příjmy. „Pokud si nebudete jisti, můžete výši půjčky prokonzultovat s finančním poradcem. Omezíte tak rizika, která vás mohou během splácení potkat, ať už jde o ztrátu zaměstnání, dlouhodobou pracovní neschopnost a další faktory," radí Petr Husák ze společnosti DataLife, která nabízí nezávislé profesionální poradenské služby v oblasti financí. Smlouvy čtěte pečlivě Banka nabízí více možností. Kontokorent (můžete jít na účtu do minusu) se ideálně hodí pro krátkodobé překlenutí nedostatku peněz, pokud jste ovšem schopni částku splatit do tří až čtyř měsíců. Bankovní spotřebitelský úvěr zase můžete splácet i několik let a dá se přesně spočítat, kolik přeplatíte. Peníze prakticky okamžitě získáte přes kreditní kartu, ovšem odborník upozorňuje: „K této formě by se měli uchýlit jen lidé, kteří jsou schopni půjčku rychle splatit, většinou do dvou měsíců. Po vypršení bezúročného období by pak museli platit poměrně vysoké úroky." U bankovních společností nebývají ve smlouvách obvykle žádné zádrhele, u nebankovních půjček tomu může být mnohdy jinak. Ještě před podpisem si přečtěte vše, i poznámky pod čarou psané malým písmem. Může se tam skrývat chyták. „V některých případech se připravte na to, že budete muset zaplatit předem splatný poplatek za vedení administrativy spojené s půjčkou. Samotný poplatek může být vyšší než třetina půjčené částky! Dejte si také pozor na sankce, které vám hrozí v okamžiku, kdy přestanete splácet. Ne každá nebankovní společnost má navíc zájem na tom, abyste řádně, pravidelně a včas spláceli, protože na tom vydělává," upozorňuje Petr Husák.Pojďte šopovat! Poznáváte se? Každý jsme jiný, a proto také jinak nakupujeme. Mezinárodní studie firmy Henkel se zabývala nákupním chováním lidí v různých zemích a podle výsledků pak průzkumníci zařadili české zákazníky do tří základních kategorií. Kdo šetří, má za tři 41 % českých zákazníků považuje cenu za rozhodující faktor Jsou to ženy i muži nejčastěji ve věku 30-39 a 50-60 let, se základním a středoškolským vzděláním. Nakupují několikrát týdně, před nákupem si napíší seznam. Sledují akční nabídky z letáků a slevy jsou pro ně velmi atraktivní. Tito zákazníci nakupují stejné zboží ve stejných obchodech a netráví mnoho času prohlížením regálů. Místo toho nakoupí většinou pouze to, co si naplánovali. Hledají zboží, které je levné, ale rádi si dopřejí i značkové produkty, pokud jsou v akci. Za svoje peníze chci kvalitu 38 % českých zákazníků vyhledává hodnotu (poměr kvalita/cena) Nakupují rádi a často a mají uspokojení z toho, když nakoupí kvalitní zboží za dobré peníze. Kladou důraz na podrobné informace, studují obaly, nákupy plánují, navštěvují různé obchody a jsou otevřeni všem prodejním kanálům. Při rozhodování o koupi je pro ně důležitější kvalita výrobku než cena, ale vždy se zajímají o případné slevy - pak nakupují i do zásoby. Tito zákazníci chtějí nakupovat v jasně uspořádaném obchodě s regály plnými zboží, vítají letáky a speciální akce a vystavení akčního zboží. Oceňují věrnostní programy a kupony. Koupím a neřeším21 % českých zákazníků nakupuje bezstarostněBezstarostní zákazníci nakupují tehdy, když produkt potřebují, na cenu moc nehledí a téměř si nedělají zásoby. Kladou důraz hlavně na kvalitu a jsou ochotni za ni připlatit. Před nákupem nehledají informace, neztrácejí čas prohlížením regálů a rychle zakoupí produkt, který potřebují. Očekávají jasně strukturovaný obchod a chtějí, aby byl k dispozici produkt, který hledají. Vedle dobré kvality očekávají také široký výběr v každé kategorii zboží. V západních zemích tito lidé nakupují stejné značky ve stejných obchodech, ve střední a východní Evropě chodí do různých obchodů a jsou více otevření novým produktům a značkám.

folder_openPřiřazené štítky

Penzijní připojištění online

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Zajistit si důstojné staří je není v dnešní době tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důchody jsou rok od roku menší a spoléhat na to, že Vás budou živit Vaše děti také nelze. Pokud nemáte dostatečně plný slamník už teď, je potřeba myslet dopředu a zajistit si tak klidné stáří.Penzijní připojištění je forma spoření, kdy si dáváte stranou každý měsíc malé částky po dobu své pracovní schopnosti, a peníze se Vám úročí. Na stáří pak díky těmto penězům máte nastřádáno dostatečné množství peněz. Je poskytována pojišťovnami skrze penzijní fondy – společnosti spravující peníze klientů. Navíc pokud platíte penzijní připojištění každý měsíc včas, dostáváte i státní příspěvek.Výše státního příspěvku na penzijní připojištění je závislá na částce, kterou každý měsíc spoříte. Čím větší částku pošlete na spoření, tím větší příspěvek od státu dostanete. Samozřejmě i toto stoupání je omezeno jistou hranicí, kdy už výše státního příspěvku neroste. Na penzijní připojištění Vám navíc může přispívat i třetí osoba, nejčastěji zaměstnavatel, který takto může zvyšovat Váš čistý zisk, protože peníze vložené na penzijní připojištění se nedaní.Pokud si tedy chcete být jisti, že v důchodu si budete užívat života a ne živořit, rozhodně si penzijní připojištění sjednejte. Mnoho pojišťoven nabízí i možnost sjednat penzijní připojištění online, takže sjednání trvá jen pár minut.Zajistěte se na stáří tím, že si zřídíte penzijní připojištění. Je dobré ho uzavřít již v brzkém věku, protože čím dříve připojištění uzavřete, tím menší částku můžete každý měsíc spořit.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz školního věku

Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Cara Delevingne

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná ji neznáte jménem. Její tvář jste ale určitě neviděli jen jednou. Pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Cara Delevingne se narodila 12. srpna 1992 v Londýně v Anglii. Je dcerou developera Charlese Delevingnea a Pandory Stevensové, která pracovala jako osobní nákupčí pro Selfridges a publicistka anglické mutace legendárního Vogue. Cara vyrůstala v Londýně se svými dvěma staršími sestrami, z nichž jedna je modelka Poppy Delevingne.Co víme o její kráseOkouzlující vzhled Cara zdědila po své babičce, také modelce. Charakteristickými znaky Cary je výrazné krásné obočí a uhrančivé oči.Šestnáctileté Cary si všimla ředitelka agentury Storm Sarah Doukasová, což jí o rok později, tedy 2009, nastartovalo úspěšnou kariéru modelky. V roce 2011 se ve věku pouhých 18 let stala oficiální tváří ikonické britské značky a pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Co víme o jejím životním úspěchuRoku 2011 se její jméno objevilo na seznamu 1000 nejvlivnějších Londýňanů, který vydal list London Evening Standard. V roce 2012 kráčela po molech špičkových módních domů po celém světě a získala titul modelky roku v rámci Britského týdnu módy. Na konci roku 2014 se Cara stala první topmodelkou, která po druhé v řadě získala ocenění modelka roku při ceremoniálu udílení cen British Fashion Awards. V prosinci 2014 byla slavnostně představena její vosková figurína v pařížském Musée Grévin, konkrétně v nově otevřeném křídle věnovaném módě.Cara Delevingne byla součástí kampaní Yves Saint Laurent Beauté už v letech 2013 a 2014. Roku 2015 pokračuje ve svém dobrodružství spojeném se značkou a stala se tváří make-upu Yves Saint Laurent Beauté.Co víme tom, co dělá, když zrovna nefotí nebo nekráčí po moleHraje. A dobře. Objevila se po boku Keiry Knightley a Judea Lawa ve snímku Anna Karenina režiséra Joe Wrighta.Co víme o jejím vztahu k fanouškůmCara je velmi aktivní na sociálních sítích, především na Instagramu, kde má více než 8 milionů fanoušků.

folder_openPřiřazené štítky

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz školního věku

Mami, já nechci do školky

access_time29.květen 2019personRedakce

Některé se těší, některé pláčou a prosí, jiné se vztekají a odmítají vystoupit před školkou z auta. Jak maličkým vysvětlit, že školka není bubák?Nejsilnější emocí, kterou děti pocítí při nástupu do mateřské školky, je odloučení od rodičů, většinou od matky. Samozřejmě vždy záleží na povaze dítěte, rodinné situaci i na tom, jestli maminka první tři roky s dítětem byla nepřetržitě. Celková adaptace pak nejvíce záleží nejen na dítěti, ale především na rodičích, na jejich sebevědomí a sebekázni. A nejen to.Vysvětlujte, mluvte, vyprávějteNa prvním místě je třeba s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Vše mu úměrně věku vysvětlit. Povídejte mu třeba pohádku o tom, jak jeden chlapeček/holčička také nechtěli chodit do školky, ale kolik se tam naučili věcí a jak si pak hráli. Nebo mu vyprávějte, jak jste chodili do školky i vy.NeuplácejteNeslibujte dítěti odměny typu: „Když půjdeš do školky, dostaneš nové auto.“ Není důvod odměňovat dítě za to, že do školky chodí. A ani mu nevyhrožujte stylem: „Když tam nepůjdeš, budu se na tebe zlobit, odnese tě bubák atd…“ Pomozte mu přijmout fakt, že už bylo malinké a potřebovalo být s mámou, která ho musela naučit spoustu věcí a teď už je větší a musí tyhle věci naučit své nové kamarády.Pomozte jim Pro některé děti může být odloučení od matky tak emotivní, že pociťují strach a samotu. U každého dítěte je adaptace různě dlouhá. Proto Romana Kotěrová radí: „Nejen v prvních dnech můžete sobě i ratolesti naordinovat První pomoc ve formě spreje. Stříknete ji přímo do úst před odchodem do školky, kdy je dítě nejvíce vystaveno vašim emocím.“Dejte jim časU rodičů je pro zdárný průběh adaptace nejdůležitější klid, rozhodnost a pozitivní myšlení, kteréžto emoce pak snadno posílá směrem k dítěti. Neustupujte, buďte laskaví a láskyplní, ale tváří v tvář dítěti rozhodní a přesvědčiví v tom, že věříte, že noví kamarádi, paní učitelky, hry i prostředí ho jenom obohatí a přinese mu nové zážitky a dovednosti. Dříve nebo později se vše zlepší a dítě se do školky bude těšit.

folder_openPřiřazené štítky

Super Last Minute: Dárek, kterým potěšíte toho, co má všechno

access_time29.květen 2019personRedakce

Máte v rodině takového toho klasického „problémáka“, co všechno má a co nemá si může koupit? Dejte mu něco, co rozhodně neurazí a věnujte mu voucher, díky kterému si dobije baterky i rozproudí fantazii.Našli jsme tipy na netradiční místa a aktivity. Co třeba zavítat do antiky, nechat hýčkat jako Marie Terezie nebo si vyzkoušet, jaké to je žít ve virtuálním světě?Královská péčeV luxusním Zion Spa Grand Hotelu River Park Bratislava, který se nachází v jedenáctém patře moderního hotelu s příjemnou atmosférou, budete mít Bratislavu jako na dlani a zároveň si užijete výjimečné wellness služby. Novinkou jsou přepychové růžové terapie ukryté pod lákavým názvem Růžová tajemství Marie Terezie. Co vás čeká? Regenerační rituály, které vás unesou do voňavého světa krásy a relaxace. Po celodenním chození po městě, nebo po obchodech, určitě uvítáte růžovou relaxační masáž Mystic Rose s omlazujícím a regeneračním efektem těla, jako i mysli, za použití extra hydratace růžovým hydratačním gelem.Z AntikyKdyž vyrazíte z Prahy směrem na Plzeň, tak za slabší hodinku dorazíte do resortu Darovanský dvůr, který má jako jediný v Čechách tzv. antické lázně.  Díky nim si může obdarovaný užít nejenom tradiční whirlpool s masážními tryskami a vodou prozářenou jiskřivým světlem, ale také třeba bylinkovou inhalaci s přírodními motivy a vůní levandule, kruhovou Kneippovou koupel se střídavě teplou a studenou vodou a nebo tradiční římskou páru. Určitě stojí za to vstoupit i do Amorovy místnosti, kde se vám bude krásně odpočívat za měnících se světel a na vyhřátém písku. nMimochodem, odborníci se shodují na tom, že dobře nastavený odpočinek, může zastavit proces stárnutí, obnoví chuť do života a navodí dobrou náladu. Ano, nejjednodušší je asi jet někam k moři a užít si tamního příznivého klima. Ale popravdě, kdo má čas a prostředky na to, aby několikrát za rok vyrazil do exotických destinací. Ale nezoufejte, i v tuzemsku se dá najít vhodná alternativa. Proč ne třeba v resortu Darovanský dvůr.Pivní lázně pro pivní fajnšmekryPivní lázně patří k jednomu z neoblíbenějších druhů lázní již od středověku. Jedná se o velmi starou a unikátní lázeňskou terapii, kde jsou využívány přírodní suroviny ve formě chmele, kvasnic a dalších přírodních látek, které se používají nejen při výrobě piva a formou koupelí v pivních lázních působí blahodárně na vaše tělo. V pivní lázni není použito ječmene, proto není potřeba se obávat negativních alergických reakcí. Součástí pivní lázeňské procedury je i neomezená konzumace nepasterizovaného piva Bernard®. Tato kombinace dodá energii a zdraví celému vašemu tělu. Pivo Bernard®, které je dodáváno do našich pivních lázní je vyráběno tradičním způsobem z nejkvalitnější odrůdy českého chmele. Pivo není pasterizováno, proto si zachovává kvalitu, chuť i vůni.Jako ve hřeInspirací pro vznik únikových místností byly počítačové hry. Jejich model tvůrci „živých“ únikových místností překlápí do reálného světa. Průkopníky této novodobé zábavy jsou v současnosti Maďaři. S touto zážitkovou zábavou se ale můžeme setkat v metropolích po celém světě, v Severní Americe, Evropě, Japonsku a jinde. Hra je přitažlivá nejen pro turisty, kteří při své cestě do Prahy vyhledávají nevšední zážitek, ale stává se stále populárnější i pro Čechy. Oblíbené jsou i u firem, které je vyhledávají jako ideální formu teambuildingu a nácviku týmové spolupráce. Na věku a pohlaví při hře nezáleží. THEROOM je zajímavým zpestřením nevšedních dnů pro všechny. Voucher do THEROOM se tak může stát skvělým vánočním dárkem pro vašeho partnera (-ku), kamaráda (-ku), spolupracovníka (-ci), vaše dítě nebo jiného člena rodiny. Přijďte si užít dobrodružství a zábavu na místo, které se nachází v samém srdci magické Prahy.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Dětská strava

access_time21.listopad 2019personRedakce

Děti mají svůj vzor a příklad hlavně ve svých rodičích. Platí to hlavně u malých dětí, které se většinou chovají jako opičky a napodobují své rodiče či starší sourozence téměř ve všem, nevyjímaje ani stravovací návyky. Obzvláště však zejména malé děti by v útlém věku samozřejmě měly konzumovat speciální dětská jídla.Rozdíl se pochopitelně musí respektovat u malých dětí a přizpůsobovat dětská jídla jejich věku. Jiná dětská jídla budete určitě dávat dítěti do jednoho roku a jiná staršímu sourozenci. Není pochyb o tom, že správně sestavený jídelníček vašeho děťátka je základem pro jeho zdravý růst a vývoj. Navíc již v batolecím věku se začínají utvářet pozdější stravovací návyky, které budou velmi podstatně ovlivňovat zdraví vašeho dítěte i v jeho dospělém věku. Je proto jen dobře, že se o správné sestavení jídelníčku zajímáte a uvědomujete si jeho důležitost.Opatřit si však nejsprávnější informace o dětské stravě není snadné, přestože zdrojů je spousta, bohužel mnoho však laických. Existuje mnoho receptů pro dětská jídla, ale je i možnost zakoupit hotová dětská jídla, která respektují požadavky na správnou dětskou výživu. Vedle hotových jídel jsou to například různé maso-zeleninové příkrmy, které jsou vhodné pro děti, aby si postupně zvykaly na tuhou stravu. Mají jemnou konzistenci připomínající malým dětem dosud konzumované kašičky, čímž je zaručeno snadné polykání těchto příkrmů. Díky tomu se dětská jídla a dětské stravování vůbec stává pestřejší.

folder_openPřiřazené štítky

Potřebují kojenci vitamin C?

access_time21.listopad 2019personRedakce

Vitamin C patří k nemnoha důležitým látkám, které si naše tělo nedokáže vyrobit. Stačí ale kojencům množství získané z mateřského mléka nebo náhradní výživy? Dospělí mohou čerpat vitamin C z různých druhů ovoce, u kojenců to tak lehce nejde.Podle lékařů z Fakultní nemocnice v Martině vyplývá z dosavadních průzkumů, že mateřské mléko je nejideálnější výživou dětí do šestého měsíce věku. S výjimkou vitaminů D, K a C, u nichž dosahuje pouze hraničních hodnot, zajišťuje mléko dostatek vody, minerálů i dalších biologicky aktivních látek. Předpokladem je ale dostatečná výživa matky.Mateřské mléko obsahuje v průměru 4,3 mg vitaminu C ve 100 ml mléka. Dříve bylo doporučováno od šestého týdne kojencům podávat 50 mg vitaminu C denně. Tato dávka se ale dnes zdá některým pediatrům příliš vysoká. Jde totiž o denní doporučenou dávku včetně přísunu z mléka. Proto je tedy spíše na zvážení rodičů, jestli kojenci mladšímu 6 měsíců přidávat vitamin C nebo ne. Nejlepší je asi situaci konzultovat s pediatrem, kterému matka sdělí, jak často a kolik asi mléka dítě vypije.Náhradní kojenecká výživa dnes počítá s přísunem vitaminu C. Podle směrnic EU je minimální množství 4,8 mg na 100 ml roztoku, ovšem některá sušená mléka obsahují až 7 mg na 100 ml a snadno tedy zajistí doporučenou denní dávku.Od šestého měsíce, kdy se začíná s příkrmy, může být přísun vitaminu C stravou ještě vyšší, protože dokrmujeme bramborem, mrkví, kapustou, jablky... ovšem i tak může dítě dostávat vitaminu C málo. Vitamin totiž nepříznivě reaguje na světlo, na teplotu, jeho množství dokonce snižuje i strouhání. Proto pediatři doporučují doplnění vitaminu C u nedonošených dětí, u kojenců, kteří čelí anémii, infekcím a v dalších podobných případech.

folder_openPřiřazené štítky

Veš dětska je stále aktuální

access_time16.leden 2020personRadka Eliášková

Veš dětská je stále aktuálníVeš dětská (Pediculus capitis) se vyskytuje především ve vlasech dětí, může však napadat všechny věkové kategorie. Zatím nebylo jednoznačně prokázáno, zda napadá častěji děvčata nebo naopak chlapce. Na rozdíl od vši šatní, jejíž výskyt je specificky vázán na dobrovolnou nebo vynucenou nízkou úroveň osobní hygieny, veš dětská se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách obyvatelstva, rozvojových i vyspělých států celého světa, bez ohledu na podmínky a úroveň hygieny v niž lidé žijí. Veš dětská odolává všem běžným hygienickým úkonům jako je česání a mytí vlasů za použití normálních šampónů. K jejímu hubení musí být používány vybrané bezpečné insekticidy ve formulacích, které jsou vhodné k topikální aplikaci do vlasů. Statistické údaje o výskytu vši dětské v jednotlivých zemích a od jednotlivých autorů jsou velmi těžko srovnatelné, protože udávaná výsledná procenta napadení silně závisí na způsobu zjišťování vší, např. zda je zjišťován pouze výskyt hnid a zda jsou rozeznávány hnidy živé od hnid prázdných, vylíhlých a od hnid usmrcených odvšivovacím přípravkem, nebo zda je zjišťován výskyt lezoucích vší vyčesáváním. Zvlášť obtížně se prokazují napadení malými počty vší při čerstvé infestaci nebo po nedokonalém odvšivení.Některé dostupné údaje z posledních asi 15 let dokumentují trvalý a poměrně vysoký výskyt vši dětské. Například z USA je udáváno 6 - 12 miliónů případů pedikulózy ročně, většinou dětí ve věku 5 až 12 let a na její potlačování je za stejnou dobu vynaloženo kolem 370 miliónů USD. Ve Francii kolísá napadení dětí vší dětskou v různých místech a školách mezi 2 až 60%. Na vzrůst tohoto problému však ukazují počty prodaných odvšivovacích přípravků. Počet obyvatel Francie je asi 55.4 milionu a v roce 1984 bylo prodáno 2.7 miliónů balení odvšivovacích přípravků, v roce 1989 již 4.6 miliónu. V různých částech a městech Španělska se procento zavšivenosti dětí školního věku pohybovalo v roce 1987 mezi 1% až 31% a ve stejném rozmezí se pohybovala zavšivenost školních dětí v Japonsku v roce 1992. V Itálii se zavšivenost dětí školního věku pohybovala mezi 9.6 až 18%, výskyt u dětí z mateřských škol byl velmi nízký. Z 15.129 italských vojáků, vyšetřených během několika let, byla veš dětská nalezena u 1.6%. Poměrně velká pozornost vši dětské je věnována ve Velké Britanii. V roce 1971 bylo zjištěno průměrné zavšivení 5.7% u dětí školního věku, v některých školách však dosahovala zavšivenost až 30.3%. V současné době se pohybuje kolem 4% u děvčat.V Budapešti bylo v letech 1983-4 napadeno vší dětskou 1.25% dětí základních škol, v polských městech Gdansk, Sopoty a Gdyňa bylo v letech 1990-2 zavšiveno v průměru 3.2% dětí ve věku 6-15 let. V Srbsku se v roce 1990 zavšivení dětí pohybovalo mezi 4.9 až 13.6%, s průměrem 6.7%.Z některých zemí jsou, namísto procenta zavšivení, známy jen celkové počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, bez ohledu na jejich typ. Např. v Dánsku, které má 5.1 milionu obyvatel, bylo v letech 1992 až 1996 prodáno 221.107 balení odvšivovacích přípravků s organofosfáty a 585.865 balení s pyrethroidy. Ve Švédsku (počet obyvatel 8.4 mil. ) bylo v letech 1985 až 1989 prodáno 536.500 balení přípravků proti vším, v letech 1990 až 1995 již 740.100 balení. Ve Švýcarsku (počet obyvatel 6.5 mil. ) bylo v roce 1993 prodáno 120.000 balení odvšivovacích přípravků. S těmito údaji z USA a Evropy značně kontrastují některé dostupné údaje z Izraele, kde zavšivení dětí pohybovalo mezi 11 až 80%. Ještě vyšší hodnoty zavšivení dětí jsou udávány z méně rozvinutých zemí, například 16 až 50% v Egyptě, 75 až 100% v Bangladéši, 13 až 60% v Indii (Gratz, 1997), velmi vysoký je výskyt vší dětských v tropických zemích..Zvýšený výskyt vší dětské u nás byl zaznamenán v lednu až září roku 1992. V té době jsme vyčesáváním zjistili výskyt vší u 19.7% žáků jedné základní školy v Praze a 18.3% žáků školy stejného typu v Olomouci. Průměrné napadení žáků základních škol v Praze, Olomouci a Plzni bylo 7.5%, žáků zvláštních škol 10.4% a v jedné mateřské školce v Olomouci bylo napadeno 3.7% dětí. Hlášena je jen nepatrná část případů, protože například z Jihočeského kraje nebyl v roce 1999 hlášen ani jeden případ pedikulózy (stav databáze Epidatu ke dni 12.1. 2000). Nicméně při celkovém hodnocení situace nejsou ani tak důležité absolutní počty hlášených případů, jako trendy jejich změn. Ke zřetelnému zvýšení počtu hlášených případů skutečně došlo např. v letech l991 a 1992. Rovněž v roce 1999 bylo zaznamenáno mírné zvýšení počtu hlášených případů a tento trend zřejmě pokračoval i v prvých dvou měsících tohoto roku jak vyplývá ze stavu Epidatu ke dni 1.3.2000 (Zprávy CEM 2000; 9 č. 3). Zhruba tisíckrát vyšší jsou však počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, které se jistě daleko více přibližují skutečnému výskytu vši dětské. Odvšivovací přípravky nelze prakticky použít k žádnému jinému účelu. Můžeme proto předpokládat, že každé z těchto balení, představuje nejméně jednu zavšivenou osobu, obsahem každého je však možné odvšivit kolem 10 osob. Rezistence vši dětské v letech 1991 a 1992 se projevila zvýšeným prodejem odvšivovacích přípravků v letech 1992 až 1995. Pokud by mírně zvýšený počet případů pedikulózy hlášených v roce 1999 reflektoval skutečně se zvyšující výskyt vši dětské, pak by se zvýšený zájem o odvšivovací přípravky projevil až mnohem později. Naprostá většina výše uvedených údajů o výskytu vši dětské se z více než 90% týká pouze dětí školního a předškolního věku. Údajů o výskytu vší dětských u dospělých je jen minimum. Densita, tj. počet lezoucích vší (larev a dospělců) na jednu napadenou osobu, zejména ve vyspělých zemích, bývá většinou jen nízká. Např. při vyčesávání vší za účelem laboratorních testů citlivosti k insekticidům v letech 1981 až 1982 a v roce 1992, jsme zjišťovali většinou méně než 10, maximálně 10 - 15 vší na napadené dítě. Jen ve dvou případech jsme nalezly podstatně více vší: asi v roce 1980 u poněkud zanedbaného romského děvčete ve věku asi 8 let, které strávilo, patrně šťastné prázdniny, u romské babičky na Slovensku, jsme nalezli více než 100 vší. Pro srovnání, prof. Busvine (1978) uvádí nález 2.167 kusů vši dětské ve vlasech muže ve věku 26 let z Adis Abeby, což je maximální známý počet vší ve vlasech jedné osoby. V bederní roušce téhož muže bylo nalezeno 10.700 kusů vši šatní. U 12 dalších vyšetřených osob ve věku 14 až 35 let z téhož města, bylo nelezeno mezi 45 až 918 kusy vši dětské, v průměru 271 vší na hlavu.Věš dětská nemá epidemiologický význam, nepřenáší žádná choroboplodná agens i když v laboratoři může být poměrně snadno infikována původci skvrnivky. Nicméně napadení vší dětskou je nepříjemné a jestliže není provedeno odvšivení, může dojít k sekundární infekci kůže v důsledku její iritace bodáním a dále tím, jak se napadené dítě neustále škrabe. Napadené děti jsou nevyspalé, unavené a neklidné. Mnoho dětí si napadení vší dětskou neuvědomuje, zejména v prvních několika týdnech napadení. Reakce na veš dětskou různých částí a segmentů populace jsou velice odlišné. U části populace, kterou můžeme považovat za normální, nález vši u vlastních dětí vyvolává u rodičů šok a stud. Projevují se zřetelné snahy napadené dítě co nejrychleji odvšivit. Napadené dítě se cítí být flustrováno a vyřazeno, ze společnosti svých spolužáků a kamarádů, což značně narušuje jeho duševní pohodu. V některých zemích nebo částech společnosti, u nás např. u části romské populace, je naopak napadení vší dětskou považováno, ze strany rodičů i napadených dětí, za věc běžnou a normální. Prvními moderními insekticidy, s neobyčejným úspěchem používanými proti vši dětské, byly ve Velké Britanii a v dalších zemích, již od roku 1945, DDT a přírodní pyrethrum. U nás se DDT proti vši dětské začalo používat od roku 1949. Bylo formulováno jako emulgovatelný koncentrát, prodávaný pod názvem Nerakain, který byl vyráběn až do roku 1984. Po smísení s vodou v poměru 1 + 4 se emulze nanášela na dobu 12 hodin na vlasy. V současné době jsou odvšivovací přípravky k topikálnímu použití formulovány jako insekticidní šampóny. V roce 1978 se začaly i u nás vyrábět moderní formulace odvšivovacích přípravků, nejdříve insekticidní šampon Orthosan BF 45 a o něco později mokrý sprej, Diffusil H. Oba přípravky obsahovaly permethrin a byly úspěšně a výlučně používány až do roku 1991. V tomto roce se však začaly objevovat zprávy o jejich selhávání a začal se zvyšovat počet hlášených pedikulóz . U vši dětské, se zvýšeným výskytem v roce 1992, byla prokázána resistence k permethrinu. Byl to první prokázaný případ rezistence k tomuto velice známému a rozšířenému insekticidu (Rupeš et al., 1995). Rezistence vši dětské k insekticidům je poměrně rozšířená, v důsledku jejich častého používání. Ve Velké Britanii byla rezistence k DDT a k lindanu prokázána již v roce 1971 (Maunder). Dnes se předpokládá, že tato rezistence je rozšířená všeobecně. DDT bylo z použití proti vším úplně vyloučeno i z mnoha jiných důvodů. Lindan, podle testů provedených na zvířatech v USA, je pravděpodobně karcinogenem (Gratz, 1997). Rezistence k permethrinu, poprvé prokázána v ČR v roce 1992, byla později zjištěna i ve Francii, Izraeli, Velké Britanii a USA (Downs et al. 2000). Při orální aplikaci ivermectinu proti parasitickým nematodům a svrabu byl v některých případech pozorován úbytek, až úplné vymizení vší, z vlasů léčených osob. Ivermectin, ani jiný systemicky působíci a orálně aplikovaný prostředek, však zatím není v žádné zemi pro hubení lidských vší povolen.

folder_openPřiřazené štítky

Stadia učení

access_time30.leden 2020personRedakce

Pozorování dětského chování – způsobu, jak dítě reaguje na situace i lidi – poskytuje cennou informaci o tom, jak se vyvíjejí duševní schopnosti, díky kterým se dítě dokáže vyrovnat s okolním světem.Myšlenkové procesy se v období od narození po celé dětství vyvíjejí velmi rychle. Ale tyto procesy zahrnující učení, paměť a chápání nejsou na první pohled viditelné třeba tak jako fyzický růst. Že se myšlenkové procesy u dítěte rozvinuly, zjistíme podle toho, jak se dítě v určitém období chová.A stejně jako potraviny poskytují látky potřebné pro tělesný růst, na vývoj myšlení působí zkušenosti získané kontaktem s okolním světem, neboť vyvolávají změny v chování. Tyto změny ukazují, že se dítě učí. Jenže k tomu, aby se vůbec mohlo učit, musí mít i paměť, jakési záznamové zařízení prožitých zkušeností.A jak učení, tak i paměť jsou úzce spjaty s danými mentálními strukturami umožňujícími získaným zkušenostem zároveň rozumět. Jiným i slovy řečeno, zapamatovat nebo naučit se můžeme jenom to, čem u rozumíme, co chápeme.Sledování dětíZa vědomosti o tom, jak se rozvíjejí dětské schopnosti učit se, vděčíme zejména Jeanu Piagetovi (1896 – 1980), švýcarskému psychologovi, který podrobně studoval vývoj dětských poznávacích funkcí.Zajímalo ho, jak dokonce i velmi malé děti získávají vědomosti o světě kolem sebe. V průběhu studia vývoje dětského procesu myšlení dospěl Piaget k názoru, že dítě prochází čtyřmi velmi rozdílnými a snadno identifikovatelnými (rozlišitelnými) stadii mentálního vývoje.Stadium senzomotorické inteligencePrvní období, které Piaget nazval stadiem senzomotorické inteligence, spadá do prvních dvou let života. Během tohoto vývojového stadia chápe dítě svět kolem sebe především přes smyslové vnímání, a sice přes chuť, hmat, zrak, sluch a čich.Dříve převládal názor, že dítě si to, co se kolem něho děje, musí uvědomovat jako neustálý velký zmatek, příval neznámých a nevysvětlitelných smyslových vjemů. Dnes díky mnoha pokusům a pozorováním víme, že tom u tak není.Dítě má hned při narození mentální strukturu, která mu umožňuje navázat kontakt se světem přes takové činnosti, jako je pozorování a „ochutnávání“. Dítě dává do úst ty nejneuvěřitelnější předměty, ale to je jen jeden z oněch nemnoha způsobů vnímání světa či přizpůsobování se mu.V prvních měsících dítě zřejmě bude rozpoznávat předměty, pokud se před ním budou objevovat znovu a znovu, ale nemá ještě tak dobrou paměť, aby si je znovu vybavilo, když je přímo nevidí. Tato schopnost se objevuje teprve mezi šestým až dvanáctým měsícem života.Během prvních osmnácti měsíců života můžeme pozorovat vývoj dětského porozumění na tom, jak roste schopnost dítěte reagovat na různé podněty a vyhledávat předměty v různých situacích.Dítě si dokáže poradit se stejným předmětem, dokonce, i když ho vidí z různých úhlů, v různých polohách a v různých časových obdobích.Stadium předoperačních představDalší stadium vývoje definuje Piaget jako období předoperačních představ. Během tohoto stadia, které zahrnuje období od dvou do sedmi let věku dítěte, získává dítě dovednosti jazykové a už tak přesné motorické schopnosti, jako je třeba kreslení nebo psaní. Toto stadium zahrnuje i porozumění a paměť. Obojí umožňuje dítěti zakódovat si předměty a události a rozumět jim, a to dokonce i v případě, že je zrovna nevidí či neprožívá.Tyto schopnosti se týkají jak myšlení, tak činnosti. Zatímco dítě mladší osmnácti měsíců si hraje s předměty tak, že s nimi různě manipuluje, dítě starší osmnácti měsíců si bude „hrát na…“, bude se „vžívat“. Když takto staré dítě položí na zem kousek látky a řekne, „tohle je moje postýlka a já jdu spát“, už ví, že ta látka není ve skutečnosti jeho postýlka a že nebude opravdu spát. Dítě tímto způsobem ukazuje svoji novou schopnost, a sice že chápe přirozenou funkci předmětů nebo situací dokonce i tehdy, když předměty zrovna nevidí nebo když situace právě neprobíhají.O trochu později spadají do tohoto vývojového stadia představy viděných věcí a jejich umístění v prostoru. Tříleté nebo čtyřleté dítě se může naučit cestu z domova do obchodu nebo do školky, ale když ho požádáme, aby nám cestu popsalo, popíše ji činnostmi, které ji provázejí. Řekne nám: „Zatočím takhle, potom jdu takhle…“ a bude při tom mohutně gestikulovat. Když před něj postavíme model, na kterém bude okolí jeho domu, a požádáme ho, aby nám na něm ukázalo cestu do školky, nebude to umět. Nemá žádnou mentální mapu, „obraz“ cesty tak, jak to bude mít uloženo později, až bude starší.Během stadia předoperačních představ se dětské chápání postupně osvobozuje od potřeby přímých smyslových prožitků či činností. Ale pořád ještě to má k chápání dospělého člověka hrozně daleko. Například jestliže ukážeme pětiletému dítěti model krajiny s modely zvířátek a potom ho požádáme, aby nám vybralo tuto krajinu z řady obrázků, kde je stejná krajina znázorněná z různých úhlů pohledu, udělá to správně.Nicméně pokud ho požádáme, aby vybralo obrázek, na kterém je to, co vidí člověk stojící na opačné straně, než jak vidí model dítě, vybere opět stejný obrázek jako předtím. Asi do šesti let jsou děti zcela závislé na tom, co skutečně vidí, a jsou omezeny na jedinou možnost pohledu – na tu svoji vlastní.V tomto stadiu není dítě schopno ani vnímat abstraktnější vlastnosti předmětů, jako je třeba jejich počet, hmotnost nebo objem. Toto pojetí vyžaduje porozumění, které je však často v rozporu s okamžitým smyslovým vjemem.Piaget dokazoval tuto skutečnost na klasickém pokusu. Dítěti ukázali krátký a široký pohár naplněný vodou. Potom se dítě dívalo, jak vodu přelili do vysokého a tenkého poháru. Dítě řeklo, že v druhém poháru je nyní více vody. Bylo přesvědčeno, že objem vody vzrostl, protože se zvýšila hladina vody ve druhém poháru, ačkoli vidělo, že do druhého poháru se přelilo úplně stejné množství vody z poháru prvního.Stadium konkrétních operacíKdyž si dítě začne uvědomovat, že jeho intuitivní představy neodpovídají skutečnosti, začne rozvíjet mentální struktury, které mu umožní koordinaci několika hledisek. Tyto mentální struktury nebo konkrétní operace se vyvíjejí v rozmezí sedmého až jedenáctého roku dítěte.V tomto vývojovém stadiu je dítě schopno mentálně zvládnout činnosti, které si může dělat s předměty – může je počítat, třídit je a řadit například podle velikosti. Rozvoj schopnosti třídění (klasifikace) předmětů můžeme ukázat na chování dítěte při pokusu s květinami. Jestliže dítěti v tomto období ukážeme šest petrklíčů a šest sedmikrásek a zeptáme se ho, jestli je tam více petrklíčů, nebo více květin, potom nám obvykle odpoví, že je tam petrklíčů stejně jako květin. Potom dítě zmátneme tím, že se ho zeptáme, zda náhodou nejsou petrklíče taky květiny. Dítě ví, že petrklíče stejně jako sedmikrásky jsou květiny, ale není schopno ve stejnou chvíli pojmout celou třídu květin (petrklíče a sedmikrásky) a ještě její část (petrklíče). Jakmile se však dětská schopnost třídění rozvine, začne rozumět i tomu, podle jakého hlediska jsou věci tříděny a zařazovány do skupin.Jestliže dítěti ukážeme hromádku tyčinek, nedá mu v tomto stadiu konkrétních operací moc práce seřadit je. Už chápe, že pokud je první tyčinka větší než druhá a druhá tyčinka větší než třetí, že tedy první tyčinka musí být také větší než třetí.Zkusíme-li totéž s dítětem, u kterého schopnost tzv. operativního myšlení ještě není vyvinuta, není dítě schopno pochopit všechny vztahy. Je pouze schopno porovnávat vždycky jenom dvě tyčinky spolu.Operativní myšlení vytváří základy pro logické myšlení a chápání světa. Pravděpodobně není náhoda, že školní docházka začíná ve věku pěti až sedmi let, kdy je dítě připraveno začít myslet tímto způsobem. Právě tak, jako nemůžeme dítě učit chodit, dokud nedosáhlo určitého stupně fyzického vývoje, nemůžeme dítě učit počítat, dokud přes obvyklá vývojová stadia nedospěje až k tomuto důležitému bodu.Dítě je jako vědec, který má vytvořenou teorii o světě. Aby mohl proběhnout mentální vývoj, musí být dítě vybaveno zkušenostmi, které teorii buď podporují, nebo vyvracejí. V tom to vývojovém stadiu je důležitý jazyk jako komunikační prostředek. Umožňuje dospělým vysvětlit dítěti případy, kdy jsou jeho teorie v rozporu s jejich vlastními. Tímto způsobem se dítě může učit ze zkušeností druhých a mít z nich prospěch.Stadium formálně logických operacíKonečným stadiem mentálního vývoje je stadium formálně logických operací. Začíná někdy kolem jedenáctého roku věku dítěte a je pro něj příznačný rozvoj logického myšlení. Během tohoto období se u dítěte rozvíjí schopnost přemýšlet o věcech a událostech, které jsou možné, pravděpodobné ve světě konkrétní zkušenosti, ale nemusí zrovna probíhat.Dítě už toho umí víc než jenom logicky přemýšlet o předmětech – už dokonce umí přemýšlet i o svých myšlenkách. To dokazuje dětská schopnost něco vyřešit, vymyslet, přestože jeho argumenty nemusí být vždycky logické.Dosažení cíleMentální schopnosti se nevyvíjejí izolovaně. Zkoušením a různými inteligenčními testy můžeme dětskou schopnost rozumět a myslet dokonce i měřit, ale slabé výkony ještě nemusí nezbytně naznačovat nízkou mentální úroveň.Mentální, emoční a fyzický rozvoj jsou propojeny způsobem, který ještě nebyl zcela prozkoumán. Příčiny, proč dítě není vždy schopno využívat maximálně svoje mentální možnosti (a to se týká kteréhokoliv vývojového stadia), jsou mnohé a složité. City (emoce) jsou úzce spjaty s důvody, proč něco děláme, a tyto důvody jsou dány buď nutností, nebo motivací. Jak se vyvíjíme, city i důvody se díky získávaným zkušenostem mění.Úspěch v učení podporuje naši motivaci učit se ještě více, ale při selhání se projevuje pravý opak. Zlobíme se, že nejsme schopni učit se tak, aby to bylo účinné, efektivní. Hodně malé dítě projevuje nekonečnou zvědavost a touží po tom učit se, ale v tomto stadiu potřebuje podporu dospělých, aby mohlo dál pokračovat a rozvíjet se.Když před něj postavíme nerealisticky vysoké cíle, připravíme mu situaci, kdy selhání je nevyhnutelné. Vytyčované cíle proto musí brát v úvahu současnou úroveň schopností dítěte. Jakmile je cíl od této úrovně hodně vzdálený, dítě se toho naučí méně. A co je ještě horší, ztratí o další učení zájem.Osobnost a chováníVyvíjející se dítě se učí nejenom o světě kolem sebe, ale dozvídá se mnohé o sobě samém. Svoje vlastní já objeví především pozorováním reakcí ostatních lidí.Komunikace začíná širokou škálou gest a už hodně malé dítě je schopno rozpoznat, kdy je z něho dospělý rozčarován a kdy je s ním nespokojen. Pozná to dokonce i tehdy, kdy rodič třeba říká, že mu dítě dělá radost, ale gesty nevědomky prozrazuje opak. Dítě se začne považovat za toho, kdo nic neumí, kdo není schopen se učit. Tento postoj ho může potom provázet celý život a ovlivňovat i jeho vztahy k jiným lidem.

folder_openPřiřazené štítky

Dia Život

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Děti s diabetem nerozeznáme na první pohled od dětí zdravýchJejich nemoc se však dotýká všech, kteří s nimi žijí a pracují – nejen rodičů, prarodičů a sourozenců, ale i učitelů, vychovatelů, kamarádů, sousedů. Aby tyto děti mohly žít normálním životem, musíme jim k tomu umět pomoci. Každý člověk zná někoho, kdo onemocněl cukrovkou. Většinou jsou to ale lidé dospělí, někdy ve starším věku, často s nadváhou. Tito lidé onemocněli cukrovkou 2. typu. Toto onemocnění je možné léčit pouze dietou nebo dietou a prášky nebo dietou a podáváním inzulínu injekcemi. Tato látka se těmto nemocným v těle vyrábí, ale není dostatečně využita.Je však mezi námi v České republice skoro 2000 dětí, které cukrovkou onemocněly také. Tento typ onemocnění je ale zcela odlišný. Nese název cukrovka či úplavice cukrová neboli diabetes mellitus 1. typu. Tento typ se vyznačuje jediným možným způsobem léčby, kterým je injekční podávání inzulínu. Tyto děti od ostatních nerozeznáme, ale chceme-li, aby žily normálním životem, musíme jim v tom umět pomoci. A v tuto chvíli se to týká nás všech, ať už jsme rodiče nebo příbuzní, učitelé, přátelé nebo sousedé. Abychom mohli pomoci, musíme znát několik základních informací o tomto onemocněníBez inzulínu nelze žítZa diabetes mellitus 1. typu nikdo nemůže. Onemocnění nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebo silné, má-li v oblibě sladkosti a nemá-li rádo sport. V organismu dítěte nastala složitá situace. Přestal se zde vyrábět v dostatečném množství a později v celém k životu nezbytném množství inzulín. Látka inzulín patří mezi hormony, vzniká v části slinivky břišní a je chemickou látkou, která je nezbytná pro proces látkové výměny. Ta je pro život naprosto nezbytná. A stejně tak je tedy nezbytné potřebný inzulín tělu dodávat. V dnešní době není jiný osvědčený způsob, než inzulín podávat injekčně a nejméně čtyřikrát denně. Veškeré pokusy inzulín dostat do těla jinak než jehličkou nebyly zatím úspěšnéInzulín je velmi důležitý pro zpracování glukózy neboli krevního cukru v těle. Ten je zdrojem energie pro všechny buňky lidského organismu. Glukózu do těla dostáváme potravou. Patří sem nejen chléb, housky a veškeré přílohy a samozřejmě sladkosti, ale i mléko a ovoce.Množství cukru v krvi – tzv. glykémie – je u zdravého člověka poměrně stálá. Základní rozpětí na lačno je od 3,3 milimolů na litr do 6,0 mmol/l. Je jen malý rozdíl mezi hladinou na lačno a po jídle, kdy glykémie malinko stoupne. Inzulín udržuje hladinu cukru v krvi v tomto ideálním rozmezí během celého dne. Zdálo by se tedy, že stačí dodávat jisté množství v pravidelných dávkách denně našim malým pacientům, a vše by bylo v pořádku. Dosáhnout ale „rozumných“ a bezpečných glykémií je velmi složité. Existuje mnoho činitelů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi.Je důležité, aby každý pacient, ale i jeho pečující rodič, uměl vyvážit dávky inzulínu, příjem sacharidů (cukrů) v potravě, a množství pohybové aktivity dítěte. Dalšími faktory ovlivňujícími průběh cukrovky jsou duševní zátěž a stresy a také počasí. To už ale příliš neovlivnímeDávky inzulínu a četnost podávání závisí hlavně na lékaři a jeho přesných instrukcích. Není problém se naučit inzulín aplikovat. Píchá se nejčastěji do stehen, paže (horní část nad loktem), hýždí a někdy i do břicha. Dítě asi od 9 let je už schopné se samo bezpečně píchnout, je ale dobré ho při tom zkontrolovat. Je důležité také inzulín podávat v jistém určeném časovém předstihu před každým hlavním jídlem.Dietní opatřeníKaždé dítě s cukrovkou má svůj jídelní plán určený lékařem a dietní sestrou, aby dobře prospívalo a zároveň nemělo pocit hladu. Je potřebné ho po celý den dodržovat. Z toho vyplývá, že každý, kdo o dítě pečuje, musí znát základní obsahy sacharidů v potravě. Je to ale velmi jednoduché a není problém pozvat dítě, které je nemocné cukrovkou, na návštěvu či nějakou oslavu. Je třeba vše předem domluvit s rodiči, kteří znají přesná množství sacharidů v potravinách. Dnes se už nedoporučuje kupovat jakékoliv potravinové výrobky pro diabetiky, vyjma těch, které jsou slazeny některými nezátěžovými sladidly. U jídla je důležité nejen dodržet množství (lze ochutnat i kousek dortu nebo čokolády v rámci výpočtu v dietě), ale i přesný časový harmonogram všech šesti jídel. Patří mezi ně i malá druhá večeře před spaním.Celý jídelníček omezuje příjem cukrů, využívá hodně zeleniny a celý je přizpůsoben zdravému životnímu stylu. Proto ho může využívat celá rodina s jistotou, že to všem přinese zdraví.Ve škole je třeba dohlédnout na to, že dítě sní celou svačinu a chodí-li na obědy, dohlédnout na množství příloh. V případě sladkých jídel je dobré se domluvit s kuchařem, že uvaří něco jiného, nebo dítěti dávat jiný oběd s sebou. Může být i studený. Je důležité mít na paměti, že mnoho cukru obsahuje většina nápojů včetně slazených čajů ve školní jídelně.Větší fyzická námaha v podobě sportu či dětských her také ovlivňuje glykémii. Pracující svaly potřebují energii, a proto odebírají glukózu z krve. Následkem toho glykémie klesá. Vždy je dobré se o trochu víc najíst nebo snížit předchozí dávku inzulínu. Pohyb je ale velice doporučován, nejlépe pravidelně každý den. Lepší je ovšem rekreační forma sportu než závodní.Pozor na hypo- a hyperglykémiiPokud tedy nastane nevyváženost mezi inzulínem, stravou a pohybem může být nečekaně cukru v krvi málo nebo naopak moc. Pokud se dítě začne potit, má vrávoravou chůzi, nemluví smysluplně (někdy jako opilec), třesou se mu ruce nebo je moc spavé, je to příznak mála cukru v krvi. Nejlepší je dítě (i dospělého) posadit, dát mu sladký nápoj (třeba i cukr rozpuštěný ve vodě) nebo sladkou sušenku či kostku cukru pod jazyk. To proto, aby ji nevdechlo. Když je mu trochu lépe, je třeba sníst ještě rohlík, chléb nebo banán. Každý diabetik, ale i pečující o něj, by měl mít stále něco sladkého při sobě. Pokud by se snad diabetik dostal do bezvědomí, je nutné zavolat sanitku a ohlásit lékaři, že dítě je diabetik.Je to stav, který při delším trvání může ohrozit život. V dnešním systému péče je ale tato možnost stavu výjimečná a není-li dítě hodiny v bezvědomí, není se čeho obávat.V případě, že si dítě zapomene píchnout inzulín nebo se přejí nebo onemocní, může mu cukr v krvi stoupnout. To se projeví nadměrnou žízní, častým močením a někdy i zvracením. Nejdůležitější je, aby se dítě nenamáhalo, hodně pilo vodu nebo neslazený čaj, nic nejedlo a případně si dopíchlo malé množství inzulínu -1 jednotku. Je vhodné informovat rodiče, ale není nutné volat záchrannou službu. Pokud by stav trval mnoho hodin, je dobré konzultovat s lékařem. Každé dítě s diabetem má dnes k dispozici glukometr, který měří hladinu cukru v krvi. Vždy je doporučované v mimořádných situacích krev změřit. Pokud při sobě glukometr nemá, není dobré panikařit.Žít plnohodnotný životKaždý, kdo s dítětem přichází kdykoliv do styku, by měl mít základní informace o první pomoci. Tuto informaci by měl získat od rodičů, případně od zdravotní sestry, která zajišťuje vzdělávání pacientů a jejich rodičů. Tato část péče o nemocné se jmenuje edukace a je naprosto stěžejní. Každý totiž denně řeší mnoho otázek kolem cukrovky a nemůže být neustále v kontaktu s lékařem. Musí si poradit sám. Proto je užitečné mít i doma knížky, které mohou poradit nejen rodičům, ale i učitelům, trenérům a vychovatelům.Pokud dítě onemocní cukrovkou, zasáhne to samozřejmě celou rodinu. Každá maminka ocení, když se základní informace a dovednosti s obsluhou injekcí a glukometru naučí více členů rodiny. Dítě nemocné cukrovkou potřebuje vyrůstat v klidné a pohodové atmosféře a s pocitem, že může žít jako jiné děti. Nikdy není dobré nemocné dítě upřednostňovat před sourozenci nebo ho naopak zatracovat. Toto vážně nemocné dítě má šanci žít úplně normální život, najít si příjemné koníčky, studovat a vykonávat téměř veškerá povolání. Dnes je také možné cestovat a dělat většinu sportů. Každý má šanci založit si rodinu a dát život svým dětem. Aby mohl žít plnohodnotný život, potřebuje mít podporu ve svém okolí. A to hlavně podporu psychickou. Pokud se všichni budou snažit, aby měl pacient vyrovnané hladiny cukru v krvi, nemusí vůbec nebo až za mnoho desítek let, dojít k poškození některých cév. Bývají pak nejčastěji poškozeny ledviny, oči a končetiny, kde se špatně hojí veškeré rány a nebo mohou bolet a pálit. Tomu se lze ale vyhnout důslednou péčí, kde ovšem není potřebné lámat si hlavu s občasnými výkyvy. Tato nemoc zatím není vyléčitelná, ale je léčitelná. Proto s radostí žijme život, který je nám dán a bez zármutku a s optimismem pečujme o naše dětské diabetiky. Můžeme být šťastní, že v naší zemi je péče o tyto pacienty opravdu znamenitá a řadí se mezi nejkvalitnější péči na světě

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Dětské očkování - noční můra nejen dětí, ale i maminek

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Ať zvedne ruku ta maminka, která ráda vzpomíná na období, kdy její dítě muselo podstoupit povinné dětské očkování. Věřím, že řada z vás nechala své ruce dole a že i vy patříte k těm maminkám, které na očkování nevzpomínají s úsměvem na rtech. Protože dětské očkování je nutné zlo, kterému se nemůžete vyhnout, budeme si dnes o něm povídat. Dozvíte se nejen o nemocech, proti kterým musíte nechat své dítě očkovat, ale také si zde napíšeme pár tipů, jak očkování dítěti ulehčit a samozřejmě se nezapomeneme zmínit také o očkování proti neštovicím, které sice nespadá do povinného očkování, ale je mnohým maminkám doporučováno. Povinné očkování dětíS povinným očkováním dětí se maminka setká již v porodnici, pár dní po narození miminka. Další očkování probíhá v průběhu prvních dvou let na základě očkovacího kalendáře, který jasně říká, kdy a proti kterým nemocem je nutné dítě očkovat. Dítě, které si jde k lékaři pro svou včeličku, musí být vždy zdravé. Pokud se u něj projeví nějaké nachlazení nebo jiné onemocnění, je nutné očkování odložit. Díky očkování se podařilo zastavit a částečně vymýtit řadu nepříjemných chorob, které dříve epidemicky postihovaly velkou část dětské populace. Díky očkování se v dítěti probudí jeho imunitní reakce na různé nemoci a tím je dítě chráněno. Nemusíte mít strach, milé maminky, že by dítě po absolvování očkování onemocnělo danou chorobou, proti které bylo očkováno.Očkovací průkazOčkovací průkaz vlastní každé dítě. Je to důležitý dokument, do kterého se zaznamenává přehled očkování. Lze z něj snadno vyčíst kdy a proti čemu bylo dítě očkováno, název vakcíny a její číslo. Každý rodič by měl proto očkovací průkaz svého dítěte pečlivě uschovat, aby tak bylo vždy snadno zjistitelné, proti kterému onemocnění je dítě chráněno.Přehled nemocí na které se vztahuje povinné očkováníA proti kterým nemocem je tedy nutné nechat dítě povinně očkovat? Zarděnky - jedná se o velmi nakažlivé virové onemocnění, které doprovází vysoké teploty a vyrážky. Onemocní-li touto nemocí těhotná žena, hrozí velmi vážné a těžké poškození plodu.Záškrt - bakteriální onemocnění krku, které může postihnut centrální nervovou soustavu i srdce.Přenosná dětská obrna - virus, který napadá nervovou soustavu a může zanechat trvalé následky. Nemoc může skončit také smrtí, pokud virus napadne svaly hrudníku.Příušnice - jedná se o virový zánět slinných žláz, který vyvolává nejen zánět pohlavních žláz, ale také zánět mozkových blan.Haemophilus influenzae B - další závažné bakteriální onemocnění, které vyvolává velmi vážné nemoci, jako je např. zánět mozkových blan či zápal plic.Tetanus - jedná se o bakteriální onemocnění, které může skončit smrtí. Způsobuje svalovou obrnu a velmi bolestiví křeče.Virová hepatitida B - infekční onemocnění, velmi závažné.Dávivý (černý) kašel - bakteriální infekce, která způsobuje velmi nepříjemný a dlouhotrvající úporný kašel, zvracení a poškození plic.Spalničky - virové onemocnění, které je velmi nakažlivé. Způsobuje nejen zánět horních cest dýchacích, ale také vysoké horečky, vyrážku, zánět spojivek a také trvalé poškození mozku.Jak tedy dětem co nejvíce usnadnit očkování?Mnoho dětí se bojí ordinace, protože si očkování spojilo se strachem, s leknutím a s pláčem. Jestliže je vaše dítě ve věku 2 - 3 let, měli byste mu už předem říci, že musí k lékaři na očkování a vysvětlit mu, co se s ním bude u lékaře dít a co ho čeká. Strach z neznáma mnohdy napáchá více škody, než samotné očkování. Seznamte ho s tím, že očkování může trošičku bolet a snažte se mu bolest přirovnat k jiné bolesti, které si už dítě zažilo. Ukažte mu na hračce, co se s ním bude u doktora dít, aby se bálo co nejméně. U samotného lékaře se jistě mnohdy maminky setkávají s uplakaným a hysterickým dítětem. Pokud je váš lékař lidský, jistě pochopí, když chvíli počkáte, než se dítě uklidní. Nezapomeňte dítěti vzít do ordinace také jeho nejoblíbenější hračku a je-li to alespoň trošku možné, snažte se při očkování mít dítě na klíně a utěšovat ho. A nezapomínejte ani na odměnu za jeho statečnost!Sledujte své dítě po očkováníNěkteré děti mohou na očkovací látku zareagovat způsobem, který maminky vždy vyděsí. Po očkování se snažte vždy udržet své dítě v klidu. V případě, že dostane vaše dítě náhle vysokou horečku (39°C), pláče několik hodin a vy jej nemůžete uklidnit, popřípadě se objeví v místě vpichu otok či zarudnutí větší než 10 cm, kontaktujte svého lékaře. Stejně tak i v případě, že by se objevily i jiné závažné reakce. Milé maminky, pokud však vaše dítě po očkování má zvýšenou teplotu do 39°C, pak vězte, že se jedná o přirozenou reakci těla na očkovací látku. Teplotu tedy srážejte antipyretiky stejně jako když je vaše dítě nemocné.

folder_openPřiřazené štítky

Stravovací návyky dětí

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Milé maminky, taky si přejete, aby vaše dítě odolávalo nezdravým slazeným nápojům, automatům s různými sladkostmi, bramborovým lupínkům pečlivě naskládaných v regálech vašeho obchodu a skvostně vypadajícím hamburgerům a smaženým kuřecím křidélkům v nádherně barevné televizní reklamě? Pak je nutné si uvědomit, že jedině vy samy, milé maminky, můžete ovlivnit budoucí stravovací návyky vašeho milovaného dítěte. Žádná maminka si nepřeje obézní dítě, které se bude muset v mladém věku potýkat s vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo jiným onemocněním, které úzce souvisí se špatným stravovacím návykem.Každá maminka si musí uvědomit, že je to právě ona, kdo musí jít svému dítěti v oblasti  stravování příkladem.  Prvním důležitým krokem tedy je, abyste začala měnit své  stravovací návyky vy sama. Začněte jíst pravidelně, v klidu a vhodné potraviny.Dalším krokem je dávat dítěti do školy svačinky. Měly by být pestré a bohaté na ovoce i  zeleninu. Vaše dítě by se mělo naučit jíst přibližně každé 3 hodiny menší porce. Nebude-li  vaše dítě znát pocit hladu, nebude mít ani potřebu se přejídat nebo si kupovat nevhodné  potraviny. Pokud vaše dítě odmítá jíst ovoce nebo zeleninu, snažte se mu upravit jejich  vzhled tak, aby byl pro děti co nejvíce poutavý.Dalším důležitým krokem při učení dětí správným stravovacím návykům je naučit je se u  jídla zklidnit. Nejlepší je, když se celá rodina sejde u jednoho stolu, kde si společně  popovídají a oznámí si novinky - radostné i žalostné. Dopřejte sobě a svým dětem si hezky  v klidu vychutnat chuť jídla a rodinnou společnost. Velmi důležitou součástí správného stravovacího návyku je také dostatečný příjem tekutin.  Děti by měly vypít minimálně 1,5 litru tekutin. Vhodnými tekutinami jsou především čaje, kvalitní ovocné šťávy a samozřejmě čistá voda bez bublinek. Vyhýbejte se nekvalitním  slazeným nápojům, které jsou nevhodné i pro nás dospělé.Čím dříve začnete praktikovat ve své rodině zdravé stravovací návyky, tím zdravější bude vaše dítě. A nezapomínejte, že špatné stravovací návyky se odbourávají velmi špatně.  Naučit své dítě správnému stravování - to je jedna z nejlepších investic do jeho zdraví po zbytek jeho života.

folder_openPřiřazené štítky

Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku

access_time08.květen 2020personRedakce

Proč se mají děti s knížkami seznamovat už v nejútlejším věku?Děti, které se s knížkami seznámí už v nejútlejším věku, o ně budou velmi pravděpodobně projevovat zájem i později. Batolata jsou všeobecně velmi zvídavá. Prostřednictvím obrázků, které v knížce dítěti ukazujeme a pojmenováváme, mu cíleně rozšiřujeme slovní zásobu. Dítě také získává první zkušenost se symbolickým ztvárněním předmětů v jeho okolí. Učí se, že míč, který má v pokojíčku a míč na obrázku jsou tatáž věc, i když vypadá pokaždé jinak. Knížky mohou víceúčelově posloužit nejen ke čtení, ale i ke hře. Z rozkládacích leporel se dá postavit ohrádka nebo domeček a děti si s nimi mohou hrát třeba tak, že posílají autíčko nebo panenku na nákup předmětů, které jsou na obrázku. Na trhu je řada rozmanitých leporel a interaktivních knížek, se kterými si lze společně s dětmi do sytosti vyhrát. Společné chvíle při předčítání posilují pozitivní citové vazby!Už pouhý fakt, že si dospělý udělá na dítě čas a intenzivně se mu věnuje, je pro dítě nesmírně důležitý. Během dne při péči o dítě musíme zvládat mnoho dalších činností a dítě cítí, že jsme sice s ním, ale jen tak napůl. Při čtení nic jiného dělat nelze! Navíc se prohlubuje pocit sounáležitosti. Jsme s dítětem v těsné blízkosti, aby dobře vidělo na obrázky, máme momentálně stejný zájem (pěknou knížku). A vzájemně si poskytujeme pozitivní citové projevy. Víme, že se máme rádi a je nám spolu dobře.Čtení rozšiřuje slovní zásobu!V předškolním věku už jsou poměrně patrné rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče pravidelně předčítají a dětmi, kterým rodiče nečtou vůbec nebo jen sporadicky. Odrazí se to na bohatosti slovní zásoby a vyjadřovacích schopnostech. Při předčítání mají totiž rodiče obrovskou příležitost dětem objasňovat slova, která jsou pro ně neznámá. Děti většinou nejprve vítají, když jim rodiče některá slova sami od sebe vysvětlí. Stydlivější děti se možná bojí zeptat, co znamená to které slovo nebo nechtějí rušit v průběhu čtení. Zpočátku je vhodné číst text s vědomím toho, že něco možná dítě ještě nezná a potřebuje vysvětlit. Později je dobré děti podněcovat k tomu, aby se samy ptaly, čemu nerozumí. Za každou takovou otázku si zaslouží pochvalu a následné vysvětlení.Také starší děti, které si čtou samy, by se měly naučit pracovat s encyklopediemi a slovníky. Slovní zásoba těchto „sečtělých“ dětí je oproti ostatním dětem o poznání bohatší. Čtení rozvíjí fantazii!Čtením rozličných příběhů se děti učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Mohou se ztotožňovat s hrdiny příběhů a hluboce s nimi jejich příběhy prožívat. Dětem se také líbí příběhy, ve kterých někdo provádí nepravosti a takové jednání odsuzují. Nejenže se učí rozpoznávat hodnoty dobra a zla, ale také jim to pomáhá „odžít“ si svá drobná provinění. Všechny děti někdy alespoň trošku zlobí, ale když v příběhu slyší o někom, kdo zlobí ještě víc, mohou si ze srovnání s negativním hrdinou prožít katarzi, jakési očištění, protože jsou rozhodně hodnější než „zlobivec“ v knížce.Navíc je možné dětem ihned objasnit, co je a co není v příběhu slušné a morální. Pomáháme tím dětem tvořit jejich hodnotový žebříček. Díky předčítání a čtení se děti učí soustředěníPravidelným předčítáním se děti nepochybně učí koncentrovat pozornost. Z vývojového hlediska není možné velmi malé děti udržet u intenzivní činnosti delší dobu. Jak děti rostou, prodlužuje se i doba, kterou jsou schopny se soustředit. Předčítání předškolákům alespoň 15-30 minut denně (podle individuálních potřeb dítěte) je velmi dobrým způsobem posilování schopnosti soustředění pozornosti.Čtení je namáhavé, ale rozvíjí náš mozek!Samotné čtení je velmi namáhavá činnost, při které je potřeba zapojit různé části našeho mozku. Dítě musí jednotlivá písmenka nejprve zrakem analyzovat, zapamatovat, následně si je vybavit v paměti, převést do zvukové podoby při čtení nahlas a navíc si ještě musí zapamatovat, co vlastně přečetlo. Čtení je opravdu velmi náročná činnost, která vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti nervové soustavy. Prvňáčci, jejichž mozek ještě není dostatečně zralý, mají se čtením obvykle potíže. A naopak - šikovní předškoláci mohou umět číst, protože jejich mozek je „trénovaný“ a zralý.Čtení vyžaduje trénink!Čtenáři jsou na tom v podstatě podobně jako sportovci. Také pro čtení je potřeba mít určité vrozené předpoklady. (Děti se sníženým rozumovým nadáním nebo děti s vývojovou poruchou učení to mají o mnoho složitější.) Pak už záleží jenom na procvičování. Vrcholoví sportovci dosahují špičkových výsledků především díky pravidelnému tréninku. Děti, které se poctivě věnují čtení, čtou rychleji a plynuleji a navíc mají mnohem větší rozsah znalostí a vědomostí.Co a kdy číst? Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, jiné zájmy a záliby. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti však samo nemůže. Je na nás, dospělých, abychom dětem poskytli příležitost prohlubovat jejich zájmy nejen prostřednictvím zájmových kroužků, ale také knížek. Nejlépe děti na knížky nalákáme prostřednictvím jejich koníčků. Pokud má někdo zálibu v dinosaurech, jistě ho potěší knížka o dinosaurech.Důležité je také správně zvolit náročnost textu tak, aby byla knížka pro dítě srozumitelná, poučná i zábavná zároveň. Nakladatelé se většinou snaží poskytnout doporučení, pro jaký věk je kniha určena, ale každé dítě je jiné a nejlépe jej znají jeho rodiče. Proto i předškolák může najít zalíbení v knize pro starší děti a naopak.Kdy poprvé navštívit knihovnu?Děti okolo tří let, které projevují zájem o knížky, už většinou také s rodiči poprvé navštíví knihovnu. Pro děti je to zpravidla obrovský zážitek zvláštního místa, ve kterém je nepřeberné množství různých knih. Dítě musí být poučeno, jak s knihou nakládat, aby ji neponičilo a být také připraveno, že knihu po přečtení vrátí, aby si ji mohlo vypůjčit jiné dítě.Kolektivně se děti s knihovnou většinou seznámí při nástupu do školy, protože v rámci školních akcí se pro školáky pořádají nejrůznější besedy v knihovnách.Exempla trahunt! Příklady táhnou!Dítě se naprosto přirozeně učí nápodobou, přebírá vzory chování svých rodičů a lidí v nejbližším okolí. Pokud vidí, že rodiče čtou, že mají na nočním stolku rozečtenou knížku, že se knihy kupují jako dárky a chová se k nim s úctou, je vyhráno! Pravidelné předčítání dětem by mělo být samozřejmostí, a to nejen večer před usnutím. Číst se dá kdykoliv – při delší cestě hromadným dopravním prostředkem, v čekárně u lékaře a podobně. Dítě se učí, že knihou se dá zahnat dlouhá chvíle.Ale také starším dětem, které si samostatně čtou, by rodiče občas měli něco přečíst. Nemusí to být pohádka, ale třeba zajímavý článek z novin nebo časopisu, nad kterým se dá posléze debatovat. Co cítím jako veliký nedostatek je to, že rodiče si se svými dětmi velmi málo povídají. A když, tak se okruh diskusních témat soustřeďuje na domácí a školní povinnosti a všední starosti.Čtení má nepochybně pozitivní vliv na dětskou psychiku, proto je důležité, aby rodiče dětem pravidelně předčítali, aby sami četli a školáky k samostatnému čtení motivovali. Je to nejen pro dobro našich dětí, ale i budoucích generací.

folder_openPřiřazené štítky