Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz azylového domu

Solárko, nástřik nebo samoopalovák? Jak vypadat stále jako byste se právě vrátila z pláže?

access_time28.květen 2019personRedakce

Bílá se nenosí. Buďte snědá jako od moře! Má to prostě své výhody. Nejen, že opálení je znakem zdraví. Snědá barva hlavně také opticky zeštíhluje. A to se vždycky hodí, ne?Možná jste ještě trochu políbená zbytky z dovolené nebo začínáte nanovo. To je jedno. Máme tipy pro každou z vás.Když to potřebujete jen podporovatEliška Bučková dobře ví, že hydratace je důležitá. Když ale vybledne od moře už úplně, první kroky vedou do Dolce Diva na nástřik Xen Tan.Slunce pokožku vysušuje a způsobuje její stárnutí. Abyste tyto procesy eliminovali, je velice důležitá hydratace. Začněte hned, jak přijedete a pokud jste to ještě neudělaly, tak hned dnes. Vyberte si pečujícíc oleje nebo tělová mléka. Mohou být i s obsahem samoopalovacích pigmentů. Také dejte pokožce pořádně napít. „Jednou ze zásad po letních dnech je dostatečná hydratace pokožky,“ uvádí Veronika Kleinerová, odbornice z pražského studia krásy Dolce Diva, a dodává: „Ideální je ošetřit pokožku nejdříve peelingem. Ten zbaví pokožku odumřelých kožních buněk a kůži vyhladí. Pravděpodobně se tak připravíte o část přirozeného opálení, ale pro pokožku je peeling důležitým krokem. Následně kůži dostatečně hydratujte tělovým mlékem.“Podvod? No a co – když dobře vypadá…I na podzim můžete vyrazit na party či večírek krásně opálení a nemusíte být přitom fanoušky opékání se v soláriích. Zkuste samoopalovací nástřik. Na trhu je spousta značek. My třeba máme vyzkoušený ten od značky Xen Tan a nebo Vita Liberata. Oba zajistí rychlé a zdravotně nezávadné opálení bez působení slunečních paprsků a navíc se zcela přirozeným efektem. Díky samoopalovacímu nástřiku nejenže docílíte požadovaného snědého odstínu, ale opálení bude vypadat naprosto přirozeně bez jakýchkoliv nažloutlých oranžových skvrn. Navíc kůže po něm příjemně voní. Jednorázový nástřik sice vydrží jen 7 – 10 dní, ale cena je natolik příznivá, že budete moci za 14 dní nástřik zopakovat a kdyby se vám nechtělo nikam chodit, zavoláte si mobilní tým Dolce Diva, který přijede k vám domů.UV opálení, také opáleníO soláriích se toho napsalo mnoho. My na to nemáme zas až tak černý názor, jak se rádo píše. Samozřejmě existují zdravé varianty, na druhou stranu, budete-li navštěvovat certifikované studio, které nechává pravidelně kontrolovat a měnit opalovací trysky (čímž by se vám měli bez obtíží prokázat), zvolíte si menší či středně silnou intenzitu, nebudete pobyt prodlužovat na více, než 10 minut a nebudete chpdit do solária denně, žádná velká rizika vám nehrozí. Naopak si užijete benefity, které solárko přináší a to je kromě snědého odstínu i zlepšení krevního oběhu, prohřátí bolavých zad, podpora tvorby serotoninu, menší příznky kožních potíží a údajně prý i menší chutě na sladké.

folder_openPřiřazené štítky

Jak mít hřívu z plakátu? Stačí prý pár kapek vaší krve!

access_time28.květen 2019personRedakce

Každý den ztratíme zhruba stovku vlasů. Pokud jich ale na kartáči zůstávají chomáče, je třeba pátrat po příčině. Tou nejčastější jsou genetické dispozice, hormonální nerovnováha, špatná výživa, nemoci nebo dlouhodobý stres. Co s tím? Nová nadějná metoda v léčbě nadměrné ztráty kadeří využívá růstových faktorů pocházejících z vlastních krevních destiček.  A lékařům k tomu postačí pouze pár kapek vaší vlastní krve! Pojďte se podívat na metodu, jejíž pozitivní výsledky byly prezentovány na mezinárodním kongresu regenerativní medicíny již vloni.Zhoršená kvalita kadeří a jejich nadměrné vypadávání může signalizovat, že v těle něco nehraje. Může jít o narušenou imunitu, která dostala zabrat, když organismus bojoval s chorobou. O kadeře můžeme přijít i kvůli nadměrné vyčerpanosti – například po porodu, kvůli válce hormonů v období menopauzy či po chemoterapii. Příčinou může být i oslabená činnost štítné žlázy, nedostatek některých vitaminů či stopových prvků.  Nejčastěji se ale jedná o geneticky podmíněnou poruchu. Pokud vám opravdu vypadávají vlasy po chomáčích, je zapotřebí zajít k lékaři, který odhalí přesný zdravotní problém a stanoví léčbu. Na jakou ale vsadit?Kadeře zachrání produkt z vašich vlastních buněk!V poslední době slaví v regenerativní medicíně úspěchy především metody, které vsází na přirozené schopnosti vašeho těla. V případě nadměrného vypadávání vlasů je jednou z možností ošetření pomocí krevní plazmy bohaté na krevní destičky (A-PRP). Jedná se o vědecky podloženou metodu, která využívá regenerativní a hojivé účinky krevních destiček (trombocytů) a jejich růstových faktorů, které se přirozeně vyskytují v krvi. „Z malého vzorku pacientovy vlastní krve lékař izoluje v uzavřeném systému pomocí speciální metodiky krevní plazmu bohatou na krevní destičky a růstové faktory,“ popisuje metodu MUDr. Ilona Gutwaldová z pražské Polikliniky I. P. Pavlova a pokračuje: „Příprava trvá zhruba deset minut. Přirozenost produktu je zaručena tím, že je připraven přímo z pacientovy krve, tím jsou minimalizována rizika včetně alergické reakce.  Plazma bohatá na destičky se aplikuje injekcí do vlasové pokožky, což vede k regeneraci v oblasti vlasové cibulky, k většímu prokrvení pokožky hlavy a ke stimulaci růstu vlasů.“ Celkově se tak zlepší vitalita, barva a jas vlasů, zpomalí se vypadávání a aktivuje se růst kadeří.Žádné nežádoucí reakce nehrozíVýhodu oproti jiným metodám popisuje MUDr. Gutwaldová: „ Tato metoda využívá přirozených vlastností lidského těla. Výsledný přípravek je biologický materiál připravený z vlastních buněk pacienta, ke kterému nejsou přidána žádná aditiva. Odpadají tedy nežádoucí reakce na látky, které nejsou tělu vlastní. Ošetření je bezpečné a efektivita se odvíjí od stupně postižení ošetřované tkáně a regenerační schopnosti každého jedince, která je individuální.“První vlasy za 4 týdnyPokud si nejste jisti, zda je toto ošetření vhodné právě pro vás, je možné se objednat na bezplatnou konzultaci, která zahrnuje komplexní vyšetření spolu s krevními odběry.  Vlastní ošetření, včetně odběru a zpracování krve, netrvá déle než půl hodiny. „Pokožka hlavy se ošetří desinfekcí a následně, za pomoci drobné jehličky, je připravená plazma aplikována do pokožky s prořídlými vlasy. Po ošetření odchází pacient domů. O ošetřenou plochu se dále nemusí speciálně starat, pouze si nesmí čtyři hodiny po aplikaci umývat vlasy,“ popisuje lékařka MUDr. Ilona Gutwaldová. Tato metoda se opakuje 3 – 4krát v intervalech 2 až 4 týdnů, podle stupně postižení. I když je metoda úspěšná, bohužel ji v současné době zdravotní pojišťovny v České republice neproplácejí a pacient za ni zaplatí přibližně 4000,- Kč/ za 1 aplikaci.

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz azylového domu

Další nepovedený vztah? Co děláte špatně?

access_time29.květen 2019personRedakce

V uších vám zněly svatební zvony a není tomu ani pár dní, co vám oznámil, že odchází? Říkáte si, kde se stala chyba, že se naděje na šťastný vztah rozplynula jako pára nad hrncem?Pokud se vám tyto situace stávají častěji, než byste si přála a poslední dobou vám životem prošlo hned několik adeptů na partnerství a stále nic, zpozorněte, známe viníky!Tlačíte na piluTak trochu vám biologické hodiny spustily alarm a vy lačně číháte na chlápka, se kterým budete moci hnízdit? Chápeme, že se zmítáte v bouři hormonů, nenaplněného mateřství a touze po opravdovém vztahu, ale pokud budete přesně takhle zoufale působit na muže, dají se s největší pravděpodobností na útěk. Žena ví: Zkuste se více zaměřit na to, abyste se více poznali, přece nemá cenu uspěchat tak delikátní věc, jakou je založení rodiny. Tento krok si žádá mít oči na stopkách a dát na vaši intuici i rozum, přece si nepořídíte miminko s někým, kdo za to možná nestojí.Nabízíte se jako laciné zboží. Mějte úroveň!Nevážíte si sama sebe, vidíte na svém já samé nedostatky a tak prostě hladově pokukujete po každém chlápkovi, co se na vás  mile usměje? Vybírejte si dobře a neztrácejte čas s někým, kdo si vás nezaslouží, vy přece můžete mít každého, po kom zakoulíte pohledem. Začněte si více důvěřovat a uvidíte, že konečně k sobě nalákáte pohodového sympaťáka, co s vámi bude chtít prožít víc, než pár rychlých orgasmů.Vybíráte si pořád dokola problematické mužeRozešla jste se s Martinem, protože jste mu došla na nevěru a teď to celé v bledě růžovém prožíváte s Adamem? Je sice úžasné, že ten dotyčný má zelené oči, tělo samý sval a k tomu ještě naleštěný bourák, ale přesně na tyto benefity, na které jste se sama nechala chytit, se s chutí nalepí i další naivka, co žije v představě, že toho fešáckého playboye konečně zkrotí. Takového týpka ale do chomoutu nedostanete, on si totiž chce jenom užívat.Uvaříte, uklidíte, ale jinak s vámi nic neníJste přesně ten typ ženy, co místo návštěvy kosmetiky upřednostňuje domácnost? Váš milý možná přijde domů, kde se podává výtečné menu a všechno se blýská a třpytí, ale vy padáte únavou, zatímco on netouží po ničem jiném, než se s vámi pomilovat. Takže stopněte roli hospodyňky a buďte tu pro něj jako partnerka a skvělá milenka v jednom. Neumyté nádobí vám z linky neuteče, váš drahý by ale klidně mohl! Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Domácí show jen pro něj

access_time29.květen 2019personRedakce

Překvapte partnera a pozvěte ho na představení, na které jen tak nezapomene – do vašeho obýváku nebo do ložnice.Zatřeste mu zadečkem v rytmu twerku nebo se naučte pár pozic z pole dance. Pokud navíc při představení obléknete sexy prádlo a stihnete jej v průběhu vaší show odhazovat, připravíte tak ideální předehru pro nezapomenutelnou noc!Osvěžte mu klasický příchod z prácePředstavte si, že jste svým partnerem. Přijdete domů z práce a místo puštěné televize a přítelkyně zaparkované u žehlicího prkna vás čeká daleko lákavější obraz – vyklizený prostor vprostřed pokoje, tlumené světlo, láhev vína na stole a křeslo do první řady. V hlavní roli člověk, kterého milujete, v sexy korzetu, punčochách s krajkou a pohybující se tak, že vám z toho běhá mráz po zádech – to přeci musí být sen každého muže!Lekce provokativních pohybů zadečkemPři twerku zapojujete hodně především zadeček – pravděpodobně jednu z partií, kterou má na vás partner nejvíc rád. Samotné pózy ale chtějí trošku cviku. Než se pustíte do show na živo, raději si natrénujte jednoduchou sestavu doma před zrcadlem nebo si pusťte některé z instruktážních videí. Zaručujeme, že tyto pohyby ho přivedou do varu.Když se chcete vlnit u tyčePokud mu chcete předvést show jako z baru, budete muset potrénovat trochu víc, ale výsledek je pak zase o to lepší. Možná se vám vyplatí navštívit dvě, tři lekce, abyste přišly na správnou techniku. Když si tyč osaháte, už budete vědět, jak se na ní efektivně zavěsit či jak se okolo ní točit tak, aby to vypadalo hezky. Do domácího prostředí nemusíte nic vrtat ani kutat. Stačí, když si pronajmete samorozpěrnou tyč, která se zapře o strop i podlahu silným pérkem nebo si ji rovnou zakoupíte – je totiž velmi pravděpodobné, že partnerovi se váš taneček zalíbí tolik, že bude vyžadovat opakování. Pole dance tyč stojí okolo 2500 Kč. Například zde: http://eroticke-gadgety.heureka.cz/profesionalni-dance-pole-tanecni-tyc/ ji koupíte rovnou i s instruktážních videem, abyste mohla trénovat nové kreace, když partner nebude doma.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled: V 11 doma!

access_time29.květen 2019personRedakce

Muži se baví rádi a poměrně často. Bez žen – samozřejmě. Jdou přece „s klukama“ a nikdy tam přece nedělají nic špatného, což je dle jejich logiky opravňuje k tomu vracet se za svítání. Vy si to ale dovolit nemůžete – jednoduše do 11 doma! Potvrzují to i Katka a Honza.Katka: O půlnoci doma …a i to je problémJeště se mi to nikdy nepodařilo pochopit, ale můj přítel, přímo nesnáší, když jdu někam večer s přáteli. Lépe řečeno s přítelkyněmi. Vždycky udělá takovou scénu, že mi to za ty pohledy a vyčítavé řeči snad ani nestojí. Chodím s kamarádkami minimálně. Raději se na něco vymluvím. Přeci jen říkat pořád dokolečka, že Jirka to a támhleto, mi přijde trapné. Nechápou to. Většina mých kamarádek žádný vážný vztah nemá. Vždycky to shrnou větou: Tak mu prostě řekneš, že jdeš ven a že nevíš, v kolik přijdeš no. Nebaví mě poslouchat už ani jeho, ani je. Už několikrát jsme to řešili. Domluvili jsme se, i že budeme chodit ve stejný den – každý zvlášť a třeba ve 2:00 se někde sejdeme a budeme pokračovat spolu, aby měl Jirka jistotu, že nemám „zaječí“ úmysly, z kterých mě léta žárlivě podezírá, ale ani tak to neklape. Zkusili jsme to jednou – volal mi celý večer, takže jsme s holkama nemohly sni nikam do klubu, které bývají v podzemí a není tam signál, a okolo půlnoci mě to přestalo bavit a odjela jsem domů. Jirka se vrátil ráno opilý, že nemohl stát jako vždycky, řekl mi pár jedovatých slov a upadl do postele. S holkama proto chodíme jen na večeře s vínem a už i tak poslouchám, že se nějak moc chystám a že bych si neměla brát tak vyzývavé tričko a taky, že mám zmalovaný oči atd. Kamarádky pak pokračujou dále, já jdu domů, aby nebyl oheň na střeše dalších x dní potom.Honza: Holky a kluci prostě nejsou totéž – nemůžou mít stejná párty právaBavím se rád. Moc rád. A taky nemám rád, když se baví moje přítelkyně. Nestydím se za to. Možná se vám tato filosofie zdá podivná, ale má opodstatnění. Jsem chlap – koukám po ženách. Vím, jak je prudí moji kamarádi, když jsme s partou venku. Jde jim o to dostat úlovek do postele. Já mám přítelkyni a jsem s ní poměrně rád, proto si tyto aktivity odpouštím. Nerad jí pouštím ven ze dvou důvodů – nechci, aby mi jí někdo okukoval, to je přece jasné – patří ke mně a pak ji nechci vystavovat tomuhle nebezpečí. Opilý chlap je vždycky nevyzpytatelný. Bojím se o ni. Nemůžu být v klidu doma s tím, že myslím každou sekundu na to, kdo jí zrovna zve na drink nebo jestli jí někdo nevhodně nekouká pod sukni. Nejraději jí mám doma Ještě raději, když mi po ránu udělá vajíčka, právě protože jsem přišel domů až ve 2:00 a po vodkách s Redbullem mi není zrovna dobře. My chlapi prostě potřebujeme mít jistotu. Jistotu, že je naše přítelkyně v pořádku a že nás neopustí, protože se ve skrytu duše bojíme, aby nepřišel někdo lepší.  To samé sice může namítat žena – že se bojí, že jí z místa slávy vyšoupne jiná konkurentka. Ale ona konkurentka je pro nás zajímavá maximálně na jednu noc (jestli vůbec) a to právě proto, že to není ta, která oddaně čeká doma. A ano. Vím, že je to strašně nespravedlivé. A možná se nám to jednou otočí v příštím životě, až budu ženou a má přítelkyně mužem.

folder_openPřiřazené štítky

Ta druhá, ten druhý

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Nevěra je středem pozornosti stejně často jako láska. Neboť mezi nimi existuje závislost. Bez lásky by nemohly vzniknout obavy ze ztráty milované bytosti. Nelze být nevěrný, nejsme-li k sobě vázáni partnerským vztahem. Jinými slovy – abychom ztráceli, musíme nejdřív vlastnit. Stejné, a přece každá jiná Stejně jako existuje, řečeno slovy básníka, sto tváří lásky, i nevěra má nekonečně podob. V dnešní uvolněné době není podstatné, zda partnerský svazek je či není stvrzený slibem manželským. Charakteristické pro nevěru je, když partner či partnerka naváže další milostný vztah, aniž to „ten jejich“ ví. Kdo si potrpí na švédskou trojku/čtyřku – podle fantazie doplňte sami –, stěží bude mluvit o nevěře. I když… duše lidská je spletitá; i v absurdních propletencích se může vyskytnout utajený milenec, který nasadí hlavnímu kohoutovi na méně tradičním domácím dvorku parohy… nebo ne? Nenechme se mýlit – i ryze platonický milostný vztah k jinému muži (ženě) zavání nevěrou. Jak by se zamlouvalo vašemu partnerovi, kdyby vaše nejintimnější myšlenky patřily jinému muži? Považoval by se za podvedeného, i když byste mu nebyla nevěrná fyzicky, v běžném smyslu slova? Proč jsou si lidé nevěrní V partnerském vztahu hraje roli mnoho faktorů, a ty rozhodují i o tom, zda si lidé jsou či nejsou věrní. Důvodů k nevěře je hodně, zmiňme některé z nich. · Přelétavost. Vlastnost stejným dílem mužská jako ženská. Svědčí o nevyzrálé osobnosti (muži tomu říkají „hledání“), která nemá jasno, koho si přeje po svém boku mít. Blondýnu? Ženu-vampa? Přelétavost je typická pro egocentrické lidi, kteří jsou zaměřeni jen na sebe: partnery berou jako vhodný doplněk ke svým momentálním zájmům a společnosti, v níž se pohybují. Jejich cílem často bývá dělat na ostatní dojem: „Když jsem z klubu odešla domů s Martinem, holky zíraly, že se mi podařilo ho ulovit.“ · Zvědavost. Důvod k nevěře pro ty, kdo jsou si ve svém vztahuji jisti až moc, a sužují se touhou poměřit své sexuální zkušenosti s novým zážitkem. „Jen prstíček ohřejeme,“ tvrdí jako jezinky, aniž je napadne, že test zvědavosti nemusí skončit dobře. Nejsou v původním vztahu nespokojeni, jen je láká zjistit, jak to chodí u sousedů: „Jestlipak je Veronika taky tak sexy, jak vypadá? S tou bych asi zažil věci!“. Málokterý partner sexuálního zvědavce má pro jeho nevěru pochopení, protože je mu jasné, že se bude opakovat znova a znova. · Nedostatek sebedůvěry. Jinými slovy mindráky. Upevňovat sebevědomí se dá různě a nevěra je zrovna tak dobrý způsob jako přejídání se nebo nakupování bot ve velkém. I když se to může zdát absurdní, jsou borci, kteří si lovením další partnerky nebo partnera foukají svoje ego-bebíčka. „Možná je manželka finanční ředitelka a já jenom účetní, ale nasadil jsem jí parohy, že by neprošla dveřmi!“. · Nuda. Objevuje se u vztahu, který trvá dlouho nebo je rutinní. Geniální hláška o nadcházející manželské povinnosti „Karle, je čtvrtek!“ z filmu Kdo chce zabít Jessii je příkladnou ukázkou. · Oživení. Nevěru nemusí způsobit skutečnost, že ti dva si nemají co říct, že partnerský život je pro ně nekončící série povinností. „Nic tak neoživí manželství jako občasná nevěra“ je krédo některých mužů, kteří chovají k manželce i po dvaceti letech něžný vztah – a nehodlají kvůli věrnosti žít v hormonální tenzi. Obvykle mají jednu či více stálých partnerek, s nimiž se poklidně stýkají, aniž má kterákoli z obou zúčastněných stran touhu se rozvádět. · Důkaz věčného mládí. I na toto téma existuje dost literatury a filmu (nedávno proběhla v ČT britská Druhá míza). Partner se dopouští nevěry, aby sobě dokázal, že je v plné síle a stačí „na ty mladé vlčáky, kteří ani pořádně nevědí, co s mladou holkou dělat“. Nevěra diktovaná jako důkaz nestárnoucího sex-appealu přepadá i ženy tvrdící, že „noc strávená se zajíčkem v posteli vydá za nejlepší kosmetický salon“. · Sexuální apetence. Není žádnou výjimkou, že jeden z dvojice je sexuálně výbojnější než druhý. „Proboha, dneska ne, strašně mě bolí hlava“ – to je věta, která se dostala i do anekdot. Nicméně za sníženou sexuální apetencí mohou být různé důvody, fyzické i psychické, trvalého nebo přechodného charakteru. Mezi partnery může existovat tichá dohoda, že ten erotičtěji založený si v tichosti najde bokem „ventil“; ale obvykle se to řeší bez dohod s partnerem. Může (ale nemusí) to být kompromisní řešení pro dvojici, která se nechce kvůli vyšší hladině hormonů jednoho z nich rozcházet. · Sexuální nekompatibilita. Fakt, že to dvojici spolu v posteli neklape, se vyskytuje i v dnešní době. Bývá příčinou rozchodu a nevěra mu může předcházet jako test, „abych podruhé nenaletěl/a“. Tento motiv nevěry bývá častější u žen – mužský práskne dveřmi a ve vztahu nepokračuje, zatímco žena nerada opouští milence s vyhlídkou, že zůstane sama, než si najde někoho lepšího. · Sportovní pojetí. Typické pro některé muže, kteří věří, že sex je součást osobní hygieny, něco jako čištění zubů nebo pravidelná návštěva posilovny. Proboha, jen nic osobního! Tihle chlápci málokdy žijí v partnerském vztahu, protože by se cítili omezováni ve svých zájmech, které jim jsou nade vše. Mluvit v jejich případě o nevěře je vlastně nonsens – kdo nežije v partnerském vztahu, nemůže se dopouštět nevěry. · Pomsta. Ta bývá dost častý důvod k nevěře. Mstít se dá za domnělé i skutečné křivdy, za hádku, násilí, ponižování. Pochopitelně i za skutečnou nebo domnělou nevěru, které se dopustil partner. Těžko říci, zda metoda „zub za zub“ je specificky ženská nebo mužská. Je paradox, že notoričtí mstitelé se dopouštějí nevěry i preventivně: „Tak jsem si to na služební cestě rozdala s kolegou, protože manžel na mém místě by nezaváhal a určitě by využil situace.“ Ta druhá V drtivé většině milostných příběhů jsou ústřední postavou nevěrník + zrazená. Jen zřídkakdy je středem pozornosti „ten druhý“, „ta druhá“. V mnoha případech jde o člověka, pro kterého víkendy, svátky, dovolené (které jeho miláček tráví se svou rodinou) představují věčné čekání. Pokud „ta druhá“ vidí ve vztahu se zadaným partnerem příslib do budoucnosti, musí si uvědomit rizika, která z takového trojúhelníkového vztahu plynou. Pomineme-li chvilkový nezávazný flirt, v němž jsou si obě strany rovny, pak postavení „druhých houslí“ není moc povznášející. Co oči nevidí, to srdce nebolíNa otázku, co nevěra přináší, existuje mnoho odpovědí, ale jedna je jistá: problémy. Pokud se dopouštíte tzv. nezávazné nevěry a kvůli ní by vás ani ve snu nenapadlo opustit partnera, musíte si uvědomit, že by pro něho určitě nebylo potěšující zjistit, jak se věci doopravdy mají. Ať se tváří sebestatečněji, nevěra ho zraní. MUDr. Plzák, odborník na manželské a partnerské vztahy, na otázku, zda se přiznávat k nevěře odpovídá: „Nikdy!“ Tato možná nemorální, ale účinná rada „zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat“ platí pořád. Čestné přiznání „Mám sice nezávazný poměr se Zuzanou/Tomášem, ale miluju jen tebe“ je hodně silná káva. Zvlášť ženy mívají potřebu na sebe vyžvanit kde co. Nevěrníci obého pohlaví se domnívají, že přiznáním se jejich nevěra anuluje. Přitom náramně dobře vědí – i když se dušují: „spali jsme spolu jen párkrát“ –, že partnerovi přiznáním ubližují. Aby je netížilo svědomí, nutí ho stát se soudcem odpovědným za budoucnost pochroumaného vztahu. Nevěřte tomu, že pravda vítězí za všech okolností. Co se týče lehkovážných bokovek, určitě se nevyplácí kápnout božskou. Rcete pravdu, jen když jste opravdu rozhodnuti spálit za sebou všechny mosty a začít s někým jiným někde jinde.

folder_openPřiřazené štítky

Terapie - pomoc v obtížné životní situaci

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Metoda RUŠZkratka pro Rychlou a účinnou změnu skutečnosti. Jedinečnost této metody spočívá v tom, že řeší skutečné příčiny aktuálních problémů – rychle a úplně. Zároveň je šetrná. Pomocí této metody se zbavíte řady svých potíží během relativně krátké doby, navíc s trvalým efektem.Lze s její pomocí řešit jakoukoliv oblast našeho života – oblast sebevědomí, partnerství, zdraví, peníze, práce.Metoda Faster EFTFaster EFT efektivně pomáhá při řešení jakýchkoli negativních emocí, jako je například strach, smutek, emocionální traumata, vztek, pocity viny, pocity bezmoci a beznaděje.Poklepem na vybrané akupresurní body na těle se neutralizuje emocionální náboj vzpomínky a tím dojde k přehodnocení důležitosti programu v podvědomí a jeho „vypnutí“.  Původní negativní vzpomínka přestává mít moc nad naším cítěním a chováním.Tato metoda je rychlá, efektivní a má dlouhodobé výsledky.KonstelacePomocí konstelačního náhledu lze lépe nahlédnout na skutečný stav naší situace. Konstelace obchází naši vědomou složku a otevře nový a hlubší pohled na daný problém. Nový pohled pak umožní vyrovnat se s negativní situací. Díky novému úhlu pohledu získáme pochopení pro danou situaci, člověka nebo problém a lépe se s nimi dokážeme vyrovnat. Téměř vždy přichází úleva, vcítění a odpuštění, které jsou základem lepšího pocitu.Konstelační techniku používám velmi ráda, protože obchází logiku, umí se „podívat za ni“. Ukáže pravdu, kterou nechceme nebo nejsme schopni vidět. Teprve pak můžeme měnit realitu k lepšímu.• Terapie vnitřního dítěteJedna z nejúčinnějších terapií se skutečně trvalými a dlouhodobě pozitivními účinky, s jakou jsem se kdy ve svém životě setkala.Zasahuje totiž do nejhlubších základů našeho nastavení, především negativních a destruktivních rodinných vzorců, které jsme nevědomě přejali od rodičů a které nás nyní ovlivňují a řídí.Terapie vede k nalezení, pojmenování těchto vzorců, jejich pročištění od emocionální bolesti a k jejich nahrazení novými, pozitivnějšími návyky, díky nimž začneme sami se sebou zacházet lépe a cítit se lépe.To se příznivě projeví v mnoha oblastech našeho života.Často se snažíme řešit současnou situaci, která nás trápí. Připadá nám, že naše intenzivní negativní pocity se týkají současného partnera, šéfa, úředníka, krize apod. a chceme je tak i řešit.Neuvědomujeme si, že se v těchto chvílích vracíme „domů“. Že naše pocity jsou výpovědí o tom, jak danou situaci hodnotíme na základě minulých zkušeností, ponížení, bolestí a traumat, jež jsme utrpěli a které mají kořeny v dávné minulosti.Tam je potřeba se podívat a dané téma zpracovat. Jedině tehdy má terapie smysl a také trvalé účinky.Co je a jak probíhá Terapie vnitřního dítěte:

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Nevěra a promiskuita

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Nevěra a promiskuita Nevěra.Známe ji asi všichni, co? Nosíme ji v sobě.Taková zajímavá věc. Co vede šťastně zadané, že ji tak rádi vyhledávají a současně odsuzují?Většinou nemáme moc pochopení pro ty co nevěrní jsou a s účastí sledujeme podváděné. Asi normálka. Nikdo nechce být podváděn a tvrdíme, že ani podvádět nechceme, vždyť je to přeci hnusné. A ještě větší normálka je, že podvádějí všichni. Nebo snad znáte někoho, kdo není nevěrný? Já sice ano, jednoho karatistu, bojovníka. Má dvě malé děti, normální ženu a je totálně šťastný, za to, že všechno je, tak jak je, vždy a za všech okolností. Takových lidí je málo, má za to maximální respekt. Potkávám tady víc takových, kteří to svoje štěstíčko potřebují stále testovat.Jasně, že sem nepočítám dvacetiletého kluka nebo holku, tam je to jasný. Probíhá proces hledání se a celý život je před nimi. Promiskuita je v podstatě nezbytná, aby se člověk našel. Ok. Ať už to bolí sebevíc, v tomhle věku se to rozdýchává podstatně snáz než ve čtyřiceti, kdy už je všechno někde dál. Dobrá, mládež ať žije dokud to jde.Co mne ale opravdu dojímá, jsou dívky lodníků, pracujících v zahraničí. Nic proti, ale ti kluci tam opravdu makaj. Podle mého doufají, že peníze, co vydělají tam, jsou schopné nahradit všechno tady. Vždyť to dělají pro vás. Myslím, že tři týdny na lodi jsou větší peklo než být tři týdny sama doma.Druhá parta, to jsou tatínci. Takový potkávám nejvíc, sebevědomí třicátník, šťastný otec, dobrá práce. Pro rodinu všechno. Sledujte ho, ale za rohem, slintajíc putuje pátečním městem a od hlavy až k patě, sjíždí tu nejtuctovější servírku a žádostivě flirtuje. Já se jen divím. Ženu sis vybral sám, dítě si jí udělal, dokonce tvrdíš, že nic jiného než šťastnou rodinu nemáš. Na toho kdo to nepěstuje, koukáš z patra. Tak proč tohle? Nechápu! Někde bude asi chyba. Špatný výběr ženy? Možná, že by mohly všechny patřit jen tobě.No nic, byla to jen taková úvaha. Prostě to nemám rád. Štve mně třeba i zapíjení svobody a následná cesta do vykřičeného domu, kde se kamarádi složí na lehkou děvu pro ženicha. Nebalím servírky, ten pocit být sto padesátým vopruzem dneška, si rád odpustím. Vždyť jsou v práci, musejí z toho mít dost. A možná ne. Každopádně já dost mám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz azylového domu

Kruhový trénink a jak jsem se naučila mít ráda sport

access_time27.květen 2019personRedakce

Včera jsem vám poreferovala o svém jídelníčku a zhodnotila, že kila nejsou všechno a že více důležité jsou centimetry. Dnes vám chci popsat kruhový trénink, protože to přesně je podle mě to, co chytne i sportovní „nefanoušky“.Nejprve chci říct, že co oceňuji nejvíc, je měnící se stavba těla, kterou formuje právě navštěvování kruháče, kde se střídá posilování a kardio a tělo tak dostává hezky zabrat.Jak to probíháV Contours máte celkem 16 stanovišť, přičemž 8 z nich jsou posilovací stroje a 8 malé odpružené destičky. Na posilovacích strojích si s trenérkou nastavíte váhy, které se postupem času zvyšují. Destičky mezi stroji jsou volné, tedy můžete cvičit kardio cviky, ale i další posilovací. U každé destičky najdete tabulku s příkladem cvičení, které na ní můžete provádět. Celou dobu běží z reproduktorku časová smyčka, která vám po každých 45 vteřinách zahlásí změnu stroje. Jedete tak automaticky dokola a víte, kdy přestat.Začátky si můžete jet v lehkém tempuZačínala jsem pouze s 2 koly kruháče, poté zvýšila na 3 a nyní jsem na 4 kolech. Vaše cvičení vždy začíná 5 minutami na Eliptical stroji a pak jedete kruhový tréninky, při němž jedno kolo vyjde na cca 15 minut. Intenzitu si zvyšujete samy, jak to cítíte a když si nejste jisté, tak požádáte trenérky o změnu vah nebo tréninkového plánu.Proč jsem si zamilovala právě Contours?Sama jsem s tímto druhem cvičení spokojená a tak přidávám pár bodů, které vám možná pomohou v rozhodování:1. Contours je jen pro ženy!Možná se to někomu bude zdát hloupý, ale odpadají tady pocity, že v něčem vypadáte blbě a taky to, že si neustále popotahujete tričko. Já to tak měla a teď už neřeším a vezmu si to, v čem se mi dobře cvičí. Nosím barevné legíny, které sice prozradí každý fald, ale já musím mít radost z cvičení a neonové barvy pomáhají. V klasickém fitku s muži bych se halila do černé a nebyla si sebou tak jistá.2. Žádná zrcadla ve cvičícím prostoru!Že by vám chyběla? Ani náhodou! Cvičíte a nemáte potřebu se podívat, jak vypadáte a soustředíte se jen a jen na výkon. Jak cvičíte, neustále kontrolují trenérky.3. Vzájemná motivace a inspiraceSnad nikdy necvičíte sama, a když naproti vám jede holka totálně naplno, tak nepolevíte! Naopak ještě přidáte. Další výhodou je i vzájemná inspirace cviky, které cvičí ostatní a vy je můžete zařadit do svého tréninku a nahradit cvik, který vás už nebaví, nebo máte dojem že vám neprospívá.4. Trenérky – stále na místě a stále k dispoziciKdyž si nevíte rady s tím, jaký cvik zvolit nebo kolik kg si na strojích nastavit – jsou tu pro vás. Neustále kontrolují, jak cviky provádíte a jestli nepodvádíte. Navíc každou hodinu zapisují vaši tepovou frekvenci – abyste měla přehled, zda opravdu spalujete.5. Možnost individuálního plánuTrenérky připraví na vyžádání plán přímo pro vás a samozřejmě se zaměří na partie, které vás trápí. (mě trápí celá Kristina, takže mám totálku) Plán se nemusí vůbec cvičit na kruháči, ale mimo něj, takže když vás na chvilku omrzí, tak si dáte pár týdnů individuál. To mě moc baví!6. Cvičební pomůckyVůbec nemusíte jet kruháč, ale přijít si třeba jen zacvičit na bosu, švihadle, trampolíně, míči atd. Domů si tolik věcí nepořídíte a ruku na srdce, když je to doma – nikdy to tak nevyužijete!7. Časová volnostDo Contours můžete přijit kdykoliv a nemusíte se vázat na nějaké hodiny – začínáte, kdy se vám chce. Už jsem párkrát narazila na řízený kruháč s trenérkou (nemusíte ho jet i když právě cvičíte) a taky to mělo něco do sebe. Každopádně většinou jdu, když můžu já a tak se vedených hodin rozhodně nedržím.A něco navíc, co se mi fakt líbí!Po tréninku najdete v místnosti bez strojů také tabulku se cviky na protažení, které vám usnadní závěrečnou fázi tréninku.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz azylového domu

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Nákupy po síti

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Jak již bylo řečeno, ale i napsáno v této rubrice, nakupovat po síti je dnes velmi módní a stává se to novým trendem. Online shopping má bezesporu několik plusů i mínusů, ale já jsem tomuto trendu tak nějak propadla a jak tak nad sebou přemýšlím, nemíním to v blízké době ani nějak měnit… Nakupování po síti má jedno základní pozitivum – nemusíte se prodírat davy lidí v obchodních centrech, máte spoustu času na popřemýšlení, jaký je ten pravý kousek k vašemu ulovení a vyhledat ho za nejlepší cenu a jeho dodáním až do domu.V České republice se čím dál tím více rozšiřuje nakupování přes webové stránky, které velmi šetří náš čas, ale i naše peníze. To je jednou z hlavní předností tohoto trendu, kterou využívají nejen Češi, ale      i lidé na celém světě. Obchody, které nemají svoje www stránky nebo neposkytují možnost e-shopu jsou odkázání pouze na věrnost svých zákazníků a v současné trošku hektické době riskují, že i jejich věrní klienti dají přednost obchodníkovi, kterým jim nabídne něco víc pro jejich pohodlí. Pro naši lepší orientaci a aktuální informace o online nakupování určitě slouží stránky www.onlineobchody.com.K nejvíce objednávanému zboží na internetu bezesporu patří vybavení a zařízení hardware, bílé techniky, mobilních telefonů, ale také oblast kosmetiky a především parfémů. Podle statistiky e-shopu Krasa.cz je v současné době největší zájem o pleťové a tělové krémy. Zvyšuje se i počet zájemců o BIO kosmetiku, která je v některých obchodech stále nedostatkovým zbožím, či zbožím u kterého není příliš druhů na výběr. Největším hitem z oblasti BIO produktů je zubní pasta s přídavkem Aloe Vera, značky Kiss my Face.Mým nejoblíbenějším a nejvíce využívaným e-shopem je www.strawberrynet.com. Tyto stránky provozuje hongkongská zásilková společnost, která nabízí široký sortiment luxusní kosmetiky všech značek. Tomuto provozovateli jsem věrná již asi druhým rokem a absolutně si nemohu stěžovat na širokou nabídku výrobků, rychlost dodání do České republiky a v neposlední řadě ani na komunikaci. Nejpříjemnější stránkou těchto nákupů jsou určitě ceny, které se kolikrát pohybují i o 50% níže, než    u totožných výrobků zakoupených v českých kamenných parfumériích. Aby si tento e-shop udržel své zákazníky, nabízí i slevy věrným zákazníkům a uvítací dárek pro zákazníka nového. Stránky jsou v několika jazykových variantách a jak je vidět, jsou oblíbené i v České republice, protože čeština je jedním z nabízených jazyků tohoto e-shopu. Jedním malým nedostatkem pouze může být, že ne vždy celý popis výrobku je v jazyce českém. Na druhou stranu to vyvažuje fakt, alespoň z mého pohledu, že na stránkách jsou vždy zobrazeny pouze výrobky, které jsou aktuálně na skaldě.Častou obavou nás, internetových zákazníků, mlže být nesolidnost provozovatele, zvláště při internetových aukcích. I tuto skutečnost provozovatelé internetových aukcí řeší informacemi a hodnocením prodejců, stejně jakou hodnocením kupujících. Někdy je negativum i opačné – kupující vyhraje aukci, získá zboží, ale již jej nezaplatí či si je neodebere. S rozšířeným internetovým prodejem velmi často prodávající nabízejí možnost vyzvednutí výrobku přímo v kamenném obchodě. Toto se samozřejmě nedá využít při objednávání zboží ze zahraničí, ale v rámci našeho území se nabízená služba více než vyplatí, zvláště pokud nakupujeme produkt vyšší hodnoty.Dopisuji tento příspěvek a přemýšlím „co nutně potřebuji“ a co bych kde mohla nakoupit… Jaké jsou vaše zkušenosti s nakupováním po síti?Diskuze k článku

folder_openPřiřazené štítky

HIT - Domácí mraveniště

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Tento projekt vyvinula americká agentura NASA jako výzkum "chování mravenců v kosmu". Jedná se o pevný akrylát spolu se speciálním výživným gelem pro mravence. Tento gel je netoxický a byl vyvinut agenturou NASA. Ochranný akrylát funguje na principu lupy, takže mravence vidíte doopravdy velmi detailně.   Životaschopnost mravenců v tomto gelu je zhruba 6 měsíců.Následně je gel možné použít znova. Jedna kolonie zpracuje zhruba 3% gelu (maximální počet mravenců do akvárka je 15).Mravenci nejsou součástí tohoto balení. Kde sehnat mravence? Kdekoliv v lese. Doporučujeme velké lesní mravence, avšak dbejte zvýšené opatrnosti, aby jste nevzali nějaký chráněný druh :o) Popřípadně se lze na dostupnost mravenců u nás dotázat. Mraveniště je jeden velký ekosystém (živí se pouze gelem). To znamená, že je soběstačný, avšak aspoň jednou za týden je potřeba akvárko na chvíli otevřít, aby se vyvětralo.Ideální dárek pro zvídavé děti. Nastartujte jejich touhu poznávat přírodu a její zákonitosti. Nechtěli Vám doma dovolit psa ani kočku ani jiné roztomiloučké zvířátko, protože zabírá moc místa a stejně byste se o něj nestarali? Nejnovější nápad pánů vědců z NASA Vás tedy určitě nadchne stejně jako nás. Domácí mraveniště. Cool dóza s gelem v různých barvách, ve které si to mravenci šupajdí, kutají cestičky, odklízejí mrtvoly, prostě paráda.V balení dostanete dózu s gelem, takzvanou vysazovací tyčinku a dvě lupy - jednu silnější a jednu menší, abyste mohli mravence nerušeně zblízka sledovat. Silnější lupou můžete pozorovat skoro snad i mravenčí mimiku (jde z ní rozhodně respekt). Pokud si objednáte vylepšenou verzi s podsvícením, pak ve Vašem balení bude také adaptér.Jak začít s chovem mravenců? Vyndáte z krabice dózu se speciálním gelem a uděláte do gelu pár dírek pomocí přiložené vysazovací tyčinky. Mravencům tím usnadníte práci a počáteční proces výstavby chodeb urychlíte. A pak jen někde nachytat mravence. Výhoda je, že si můžete vybrat mravence podle svého vkusu. Malé, velké, kousavé nebo mírumilovné. Dáte je do mraveniště a show začíná. Tedy ještě ne. Mravencům chvíli trvá, než si na gel zvyknou. Přece jen to nyní bude jejich nový domeček, potrava a tekutiny v jednom. Gel byl speciálně vyroben tak, aby mravenci v mraveništi tvořili samostatnou života schopnou jednotku a Vy jste s ním neměli žádnou práci. Jediné, co je třeba, je mraveniště jednou týdně vyvětrat (na pár chvil otevřít víko), aby mravenci měli dostatek čistého vzduchu.Jak dlouho mravenci vydrží? Udávaná lhůta je mezi 1 - 3 měsíci. Třetí měsíc už opravdu můžete pokládat za kmetský věk. A gel? Nemusíte se bát. Jedna mravenčí kolonie spotřebuje asi 3% gelu. Kdyby Vám gel náhodou došel, je možnost zakoupit si náhradní náplně (pro případ, že si domů donesete lesní přerostlé a hlavně hladové mravence).

folder_openPřiřazené štítky

Domov na Čínský způsob

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Slovo "domov" je asi pro každého z nás symbol něčeho, co respektujeme, ctíme, máme své obvyklé způsoby a zvyky živobytí, každý má náhled a vzhled domova jiný. Odlišnost seskupení a modernosti zařízení v našem bytě se mění tím víc, čím víc je člověk vzdálen od rodných hranic. Je odlišné i z důvodu jiného a to, v jakém prostředí vyrůstáme, k čemu jsme od příbuzenstva vedeni a s tím souvisí i naše zařízení bytu, jídelníčku, chování se k druhým lidem, větší znalosti v různých pracovních oborech, které jsou pro daného člověka zajímavé, nebo výdělečné a spousta dalších stránek líbivosti získáváme ze zkušeností, o které nás postupem času obohacuje život.Popis Čínských tradic se vztahuje na průměrnou sortu lidí, kteří říkají: "nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci". Tato věta platí i u nás, ale většina se tímto pravidlem neřídí. Jejich energetický styl jin a jang se promítá ve cvičení i v rozmístění domu, dveří, oken, pokojů, barev a nutné vybavení pro proudění zdravé a pozitivní energie.Pokud si chcete postavit svůj dům, tak nejlépe na místě, kde se nachází výhled na hory, blízko by mělo být jezero, umístěn v přírodě, s velkou zahradou a bez ohraničení velikosti pozemku. Ohraničení pozemku brání proudění volné energie a vrací se zpět ve větší síle do přírody. Pokud si nemůžete vybrat místo domu a nebo bydlíte v bytě uzpůsobte alespoň vnitřní prostory, barevné sladění a rozmístění nábytku.Zahradu mějte v jednoduchém stylu, propojení jinové a jangové energie docílíte hojnou zelení a nejlépe květy v jednom odstínu barev. Žádné trpaslíky a podobné kýčovité věci.Vchodové dveře domu jsou nejlépe do směru k zeleni, kde je dobrý zdroj energie a nad dveřmi "zvonkohra" dřevěného nebo bambusového materiálu. "Zvonkohra" rozbíjí negativní a vpouští do domu pozitivní energii. Naproti vchodu není žádný nábytek, je to znak kumulující energie, která se nedostane do celého prostoru.Standardní vybavení každé domácnosti je toaleta. Pokud je v samostatné místnosti, měla by mít malé okno, které je nejen použitelné z praktického hlediska, ale především opět kvůli proudící energii. Malé umyvadlo zajišťuje čistotu a harmonii. Umístěna je vedle koupelny směrem k horám. Styl barevnosti směřuje ke světlým odstínům např. bílá, béžová, krémová. Pokud je toaleta součástí koupelny je o starost méně. Dveře od záchodu jsou vždy zavřené a to platí i o vrchním prkénku záchodu. Čínský lid tvrdí:" pokud necháte prkénko od záchodu otevřené, odchází vám z domu peníze".Koupelna je vybavena oknem, které je na straně záchodu u rohu za dveřmi. Zrcadlo nesmí být oproti dveřím, odráží veškerou energii zpět a do koupelny i do jiných místností se vám nikdy proudící nedostane. Pokud jsou pouze dlaždice, či plovoucí podlaha, dejte alespoň malý koberec pod umyvadlo a záchod, zabraňte chladnému a vlhkému pocitu. Barevnost je sladěna s toaletou tzn.: bílá, béžová, krémová a nebo jemně narůžovělá či jemně oranžová. Toto umístění a sladění je důležité, protože zde začínáme náš další celý den.Kuchyň a její vybavenost záleží na velikosti prostoru, je to místo pro přípravu a konzumaci jídla, setkání rodiny i přátel. Můžete zde umístit i jídelní stůl, ale vždy dbejte na optické rozdělení prostoru, např. barem či květinovým stolkem. Stropní osvětlení a květiny vám zajistí zadržení dobré energie pro sílu k vaření. Na své pracovní ploše nenechávejte zbytečné věci např. utěrku či chňapku nebo zástěru. Pověste je na madla u sporáku nebo na zeď. Kuchyňská linka je nejlepší s oválnými tvary bez špičatých rohů, žádná zranitelnost a umožní vám volný tok energie. Skříňky v rovině očí jsou otevřené např. dózy, koření, různé pomůcky k vaření. Důležité je okno, které je v čele kuchyně. Umístěte ji na jihovýchod nejlépe k jezeru, nebo k řece či potůčku, pro osvěžení vzduchu a pocit chladného větříku. Barevné sladění béžová s kombinací modré či zelené, nebo jednobarevné jasné odstíny. Jídelní stůl dostane jiný nádech, když dáte na stůl čerstvou květinu nebo celý květináč s jednobarevným kvítkem. Pokud jste romantické duše a máte rádi svíčky, tak zvolte menší velikosti, vzájemně na sebe uvidíte a nepřekáží vám na stravovací ploše. Čím více máte v jídelně oken tím lépe. Opticky vnímáte prostor jako v přírodě. Jídelní stůl je kulatý, pokud máte hranatý, nikdy neseďte na rohu, budete vyřazeny z kolektivu. Barvy v kombinaci s kuchyní světlé jasné odstíny.Obývací pokoj si zařiďte dle svého uvážení, jestli preferujete spíše klidnější náladu k odpočinku, zvolte tmavší odstíny a pokud se chcete společensky bavit zvolte výrazné barvy např. odstíny meruňkové (oranžové), žluté, narůžovělé či fialové. Máte-li hosta, který je dominantní v rozhovoru posaďte ho zády ke dveřím, omezíte tím jeho postavení ve skupině. Pokud umístíte pohovky do kruhu nebo do čtverce je to známka společenského setkání. Polohou televize přímo proti pohovkám zajistíte konec společných konverzací. Když místo televize umístíte kruhový nebo oválný stolek s květinami či svíčkami uklidníte přátelé, budou vědět o všem co se děje a tok energie má volný prostor.Ložnice je nejdůležitější místností v celém bytě. Trávíme zde ve formě spánku třetinu života a s tím souvisí i postel, na které spíme. Nevhodně zvolená kvalita matrace a roštu postele způsobuje zdravotní problémy. Směr postele je z boku ke vchodu, nikdy ne s nohama směrem ke dveřím, takto vynášejí mrtvé. Pod oknem je stolek, či květiny, ale aby nepřesahovali rám okna, tím je zajištěno plné denní osvětlení. Pokud je v ložnici zrcadlo, nesmí odrážet postel. Tato místnost by měla vyzařovat pocit tepla, uklidnění a harmonii, proto zvolte tmavé barvy. Doporučuji modrou či zelenou, odstín spíše tmavější. Umístění ložnice na sever a okno směrem k horám. Hory nepropustí tok energie a to vám zajistí ve sladění s tmavými odstíny klidný nerušený spánek.Pár užitečných rad na závěr:Vyvarujte se fotografií s portréty na stěně vedle sebe, obličeje nastavte do čtvercového nebo trojúhelníkového tvaru, nejlépe ozdobte stěny obrazy s krajinou, kterou máte rádi či ručně opracované obrazy.V bytě nesmí být žádná sušená květina, sušená květina je mrtvá květina.V jednoduchosti je krása!

folder_openPřiřazené štítky

Jak (ne)nakupovat online

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Nakupovat tzv. na síti je dnes nejen módní, ale mnohdy to šetří čas, který byste jinak ztratili procházením obchodů a prodíráním se k tomu nejlepšímu kousku. Výhod, které nabízí nakupování online, je hned několik. Od zmíněné úspory času až po možnost nechat si přivézt originální kousek klidně až z Číny. Na paměti je třeba mít i nevýhody a úskalí internetového prodeje. Pro a proti sítiU internetového nákupu se nemusíte nechat omezovat „otevírací dobou“ či pracovními dny. Nakoupit můžete kdykoli se vám to hodí, ihned vidíte cenu, popis a složení a pokud jste častými návštěvníky internetových obchodů, neunikne vám ani akční nabídka či slevové akce. Pokud toužíte po nějakém kousku oděvu, musíte počítat s tím, že ne všechno vám tzv. sedne. Každá oděvní společnost používá jiné číslování velikostí, a ne vše, co na modelce vypadá dobře, sedne i vám. Stejně tak si na síti nemůžete na oděv sáhnout. V případě, že nebudete se zbožím spokojeni, máte podle Občanského zákoníku právo odstoupit od smlouvy. Jako zákazník, který pořídil zboží na dálku, můžete do 14 dní od převzetí plnění od smlouvy odstoupit a máte nárok na vrácení částky.  Jak platitMožností, jak částku za zboží uhradit, je hned několik. První z nich je platba na dobírku, kdy je však potřeba počítat s navýšením ceny o poplatek za zaslání zboží. Platební karta na druhé straně je méně bezpečná varianta, některé internetové servery proto doporučují platbu provádět přes zabezpečené protokoly začínající https://. Internetové bankovnictví pomocí GSM banking nebo Telebanking je další možností platby, která probíhá v samotném systému banky, a je proto bezpečnější. Bankovní převod je také dobrým způsobem úhrady. Poté, co odešlete požadovanou částku na účet prodejce, obdržíte zboží do několika dní poštou. Pro konzervativnější typy se stále nabízí možnost zaslání faktury spolu ze zbožím na vaši adresu. Online aukce a tři její plusyV našich končinách existují celkem čtyři hlavní aukční servery (aukro.cz, odklepnuto.cz, ikup.cz a ebum.cz, mnohem známější je možná mezinárodní Ebay). Oproti klasickým obchodům mají aukce tu výhodu, že na nich seženete úplně všechno od céček až po nejnovější CD populárních zpěváků. Pokud máte chuť se aukce zúčastnit, musíte se zaregistrovat (zdarma) do dané aukce a pak už jen nabízíte cenu a čekáte, jestli vás někdo „přehodí“. Při registraci na českých serverech zadáváte běžné údaje – jméno, email, bydliště, ebay po vás např. vyžaduje jako jeden z identifikačních znaků a i číslo kreditní karty.  Na českých serverech je vyvolávací cena 1 koruna a přihodit vždy musíte minimálně stejnou částku. Aukce probíhají od jednoho dne až do dvou týdnů a nejvyšší nabídka přirozeně vyhrává. Mezi hlavní přednosti internetové aukce patří obrovský výběr zboží, a to nejen momentálně moderního, ale i několik let starého. Dále pak snadné vyhledávání zboží a přehlednost stránek, v neposlední řadě komunikace s prodejcem, který ve většině případech komunikuje obratem a s vidinou prodeje se snaží zodpovědět všechny vaše dotazy. Naopak se připravte na to, že o zboží budete muset doslova bojovat, pokud bude více zájemců, tak kontrola ceny výrobků tak bude na denním pořádku. Vyhrát může jen jeden.     Online je všechno i potravinyNení ojedinělé, že se dnes nakupují i potraviny online, které vám doručí domů do 24 hodin a při větším objemu nákupů máte dovoz zdarma. Seznam potravin můžete poslat emailem anebo zavolat přímo operátorovi. Pokud se rozhodnete pro email, nezapomeňte napsat seznam věcí podrobně. Nestačí napsat čtyři papriky, je vhodné napsat jejich barvu, přiblížit velikost, popř. cenový limit. A co je nejčastěji nakupuje online? Na serveru nabízejícím nákup potravin a nápojů online gigapult.cz jsou neprodávanějšími výrobky - loupaná pohanka (500g za 63Kč), Fragolino šumivé jahodové (0,75l za 95Kč), Red Bull Sugarfree (250mo za 37Kč) anebo Napoletana Panzani ( 425g za 64Kč). Internet vám ušetří stovky korunNakupovat letenky na internetu je dnes každodenní záležitostí. A není tajemstvím, že právě letenky zakoupené touto cestou, jsou o stovky korun levnější. Je to pochopitelné, celou rezervaci si děláte sami, takže operátoři, kteří by vám jinak všechno zadávali do počítače, se mohou věnovat jiným věcem. Opět tedy ušetříte, a to nejen cestu do cestovní kanceláře, ale i čas, který byste ztratili čekáním na volného operátora, ale i nějakou tu stovku. Platit online letenku je možné platební kartou, anebo si ji můžete přijít vyzvednout a zaplatit v hotovosti v kamenném obchodě prodejce. Stále více lidí si nakupuje online i zájezdy, protože je to po mnoha stránkách pohodlné.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz azylového domu

Alergie? Ani doma nejste v bezpečí

access_time29.květen 2019personRedakce

Alergeny si nevědomky pěstujeme hlavně v domácím prachu. Co na vás číhá i mezi stěnami vašeho „bezpečného“ domova?Domácí prach je směsicí různých látek a množství alergenů, které se v každé domácnosti trochu liší. Nejčastějšími alergeny, které si doma pěstujeme, jsou:RoztočiByt bez roztočů neexistuje. Roztoči jsou běžnou součástí každé domácnosti. Živí se zejména šupinkami lidské kůže, ale také bakteriemi a plísněmi. Nejčastěji se objevují v kobercích a lůžkovinách. „Alergie způsobují enzymy obsažené ve výkalech roztočů, které produkují. Projevy jsou různorodé –  od vyrážek, podráždění sliznice až po alergickou rýmu,“ uvádí alergoložka a imunoložka MUDr. Blanka Haindlová. Výkaly roztočů se nejčastěji šíří vzduchem, kdy se spojují s částečkami prachu a usazují se na podlahách a nábytku. Potíže pociťujeme především ve chvíli, kdy tyto usazené částečky rozvíříme.PlísněV prachu najdeme také plísně, ty se nevyskytují pouze v provlhlých stavbách, ale také ve venkovním prostředí. „Nejvíce jich do bytu či domu nalétá během vlhkého léta a podzimu. Spory z plísní pak poletují společně s částečkami prachu ve vzduchu. V jednom gramu prachu je až jeden milion spor plísní,“ říká Jiří Najman, zástupce centrálních vysavačů Husky. Pokud máte doma navíc koberce, najdete vysokou koncentraci plísňových alergenů také v něm. Alergie na plísně se projevují zejména rýmou, záněty očních spojivek, ekzémy, bolestmi hlavy a chronickým kašlem. Plísně mohou ale vyvolat i astma.Alergeny zvířatPokud sdílíte domácnost se zvířecím mazlíčkem, máte v domácím prachu také zvířecí alergeny. Ty dosahují ze všech zmíněných alergenů nejmenších rozměrů a dostanou se tak téměř všude. Nejčastější alergie vznikají na kočičí a psí alergeny, které nezpůsobuje zvířecí srst, ale alergeny v ní usazené. Ty pocházejí ze zvířecích slin, moči, potu a lupů, které se po zaschnutí uvolňují do místnosti a zůstávají tak v domácnosti i měsíce poté, co v ní bylo zvíře naposledy. Eliminovat zvířecí alergeny lze za pomoci přípravků, které je odstraňují přímo ze zvířete, a také pravidelným úklidem, především utíráním prachu a častým vysáváním. „Pozor ale na robotické vysavače, které prach s alergeny v místnostech namísto vysávání spíše víří. Stejně tak se nelze úplně spoléhat ani na klasické vysavače, které sice vysávají lépe, přesto víří prach v místnosti, a ty nejjemnější částečky s alergeny se vracejí do místnosti. Prach se proto po vysávání usazuje zpět na nábytku i podlahách. Funkčním řešením jsou pouze vysavače centrální, které veškerý prach s alergeny odvádí mimo vysávané místnosti,“ upozorňuje Jiří Najman, zástupce z firmy Husky.PylNa podzim, stejně jako na jaře a v létě, máme v domácím prachu pyl podle aktuální pylové sezóny, který se nám do domu či bytu dostane většinou otevřeným oknem. Na podzim to jsou pyly plevelů. Alergie na pyl patří mezi nejrozšířenější alergie a náleží jim pomyslné první místo. V současné době jí trpí až pětina populace a může vzniknout kdykoliv v průběhu života. Projevuje se ucpaným nosem nebo vodnatou rýmou, slzením a svěděním očí a kýcháním. Pokud jste na pyl alergičtí, doporučují se zejména speciální sítě do oken proti pylu či záclony, na kterých ulpí větší částečky pylu. Důležité je také během pylové sezóny dbát na zvýšený pořádek a pravidelné vysávání, nejlépe centrálním vysavačem.

folder_openPřiřazené štítky

Čisté střevo - základ zdraví

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Vhodný výběr a kombinace potravy tvoří základ pro zdravé fungování našeho organismu. Jen málo z nás však zná princip oddělené stravy a tedy ani neví, co se děje v trávicím ústrojí při dennodenním klasickém stravování. Při nesprávném míchání potravin nejsou žaludeční šťávy schopny potravu plně natrávit. Ta pak prochází tenkým střevem, kde se vstřebává část užitečných látek a zbytek, který nebyl využit, se ukládá na stěnách a v záhybech střev, kde zahnívá, otravuje krev a stává se zdrojem většiny nemocí. Pokud k tomu přidáme nedostatečný pohyb a užívání řady léků s velkým množstvím vedlejších účinků, výsledkem je naše pomalá samolikvidace.Velká část nestrávené potravy se tedy ukládává ve vychlípeninách střeva, kde se z ní po nahromadění vytváří tuhá hmota, kalové kameny, které po celé roky zahnívají a tím vytváří zdroj otravy organismu. Takto nahromaděné kalové kameny zazdívají vstřebávací, trávicí a imunitní systém organismu. Tlusté střevo přeplněné zbytky staré potravy a kaly nabývá na objemu, a tím vytlačuje okolní orgány ze svým míst. Dochází k vytlačení jater, tlaku na ledviny, sevření močového a pohlavního systému. Tím trpí zejména dolní část hladkého střeva, kde se jsou žíly přiškrceny a začínají vznikat hemeroidy.Tlusté střevo by mělo tělu poskytovat výživné látky a vitamíny, a také především energii.Co však můžeme očekávat od stále zaneseného orgánu, jež zaplavuje naše tělo jedovatými látkami z hnijící potravy? Již řecký lékař Hippokrates v 5. století př. n. l. napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký důraz jako podmínku udržení zdraví.Klystýr neboli výplach střev, na rozdíl od různých projímadel nebo léků s mnoha vedlejšími účinky, které se stávají návykové a tím ještě více zhoršují činnosti střev a zácpy, je k našemu tělu velmi šetrný.Můžeme ho provádět postupně, abychom nejdříve vyplavili hrubé nečistoty, a poté ho můžeme použít pro důslednější očistu tlustého střeva.K očistné proceduře si koupíme v lékárně nádobku klystýru (irigátoru). Do 1,5 l převařené vody ochlazené na tělesnou teplotu (vyzkoušíme prstem nebo hřbetem ruky), přidáme nejlépe 100-200 ml vlastní moči buď čerstvé nebo odpařené na ½ nebo ¼ původního množství. Takto připravenou tekutinu nalijeme do irigátoru a zavěsíme ho v blízkosti toalety do výše 1-1,5 m nad zem. Poté si klekneme a zavedeme trubičku do konečníku a otevřeme kohoutek, aby mohla tekutina volně odtékat do střeva. Položíme lokty na zem a dýcháme ústy. Roztok necháme téct do pocitu většího tlaku, nikdy ne bolesti. Zpočátku se nám nepodaří přijmout celou dávku najednou, většinou na dvakrát, natřikrát. Tekutinu se snažíme v sobě udržet co nejdéle, alespoň 10 minut. Přitom si masírujeme střeva rukou. Po této očistě bychom si měli na chvíli odpočinout. Také bychom neměli vycházet hned z domu, protože střevo se může vyprazdňovat i po půl hodině.První očista střev by měla probíhat následovně:1. týden – denně2. týden – obden3. týden – ob dva dny4. týden – ob tři dny5. týden - jednou týdněPro dokonalou očistu a obnovu původního stavu tlustého střeva bychom měli tuto proceduru provádět první rok čtvrtletně, druhý rok pololetně, třetí a další roky jedenkrát ročně. Klystýry můžeme používat také podle potřeby častěji, např. po velkému přejedení, zabíjačce atd. Nezbytným doplňkem této očisty je správné stravování. Nejrychleji pocítí účinky klystýru ti, kteří trpí hemeroidy a zácpou. Ale i u ostatních se projeví zlepšení stavu pleti (při exému a akné) i zlepšení celkového stavu organismu.Pokud jsme se rozhodli, udělat něco pro své zdraví a chystáme se začít s očistou střev, nastudujme si nejdříve dostatek odborné literatury, abychom rozptýlili své obavy. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz azylového domu

To, že s vámi nespí, nemusí znamenat, že někoho má

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste si myslela, že to, jestli váš partner někoho má nebo ne odhalíte úplně snadno podle toho, že s vámi přestane spát. Nejspíš byste se totiž zachovala takhle sama. Jenže „podle sebe soudím tebe“ tady tak úplně neplatí.To, že nemá zájem o sex, ještě nic neznamená. Existuje milion jiných důvodů, proč na to zrovna nemá chuť. Často to jsou třeba jen obyčejné starosti v práci, jakýkoli neúspěch, mizející peníze na účtu a stovky dalších věcí, kterými vás nechce zatěžovat.SPÁT S VÁMI NEJSPÍŠ NEPŘESTANEMá k tomu totiž hned několik důvodů. S vámi je sex jiný – přináší mu něco jiného, než sex s ní a pořád je to přece muž, takže proč by se o to ochuzoval (milence samozřejmě tvrdí, že s vámi nespí a že máte problémy kdesi cosi). Za další – milenky bývají paradoxně i dobrým stimulem k tomu zlepšovat v posteli něco doma. Proč to tak funguje, ještě žádný muž snad neobjasnil, ale berte to jako fakt. Muže, které mají sexuální zpestřování jinde, prostě sex o to víc začne bavit i doma. Navíc si muži myslí, že byste pojala podezření, kdyby s vámi přestali spát. Na tohle si opravdu umí dávat pozor.PRVNÍ SIGNÁLNÍ – MUŽI NEJSOU NEOMYLNÍAni tak chytří, aby si dokázali ohlídat úplně všechno. Více předvídáme my ženy a jsme daleko opatrnější. Proto také na naše vztahy, pokud nějaké máme, přijde daleko méně mužů, než my na ty jejich. I tak ale existují poměrně jasné signály.1. Na jeho telefonu se najednou objevilo hesloNikdy ho nepoužíval a teď má telefon zaheslovaný. Navíc jste si všimla, že i hesla často mění. Není tam náhodou něco, co se mu nechce mazat a co byste neměla vidět?2. Chodí mu večer zprávyA ještě než se sama zeptáte, má hroznou potřebu vám říct, kdo píše a jak ho to štve, že mu dotyčný píše takhle večer. Modelový příklad: „Ježiši, to je zase Souček, co zas chce“ – následuje samozřejmě rozezlené pohození hlavou pro zvýšení důvěryhodnosti.3. Telefon si bere i na záchodProstě z něj nespustí oči. A když ho omylem někde nechá ve vaší blízkosti, je strašně nervózní.4. Telefon si pokládá displejem na plochu stoluNe naopak. Jednoduše pro sichr, aby se tam neobjevilo jméno, od koho zpráva je. 5. Bezděčně se usmíváProstě se jen tak z ničeho nic začne pousmívat. Milenka má nejspíš i smysl pro humor, když si na její dobrý vtip vzpomene i doma.6. Má víc práceMusí večer ještě na tuhle a na támhletu schůzku – jsou důležité. Řeší teď totiž dost zajímavý byznys.7. Má do telefonu jiný tónPřirozeně vám bere telefon, i když je s ní, protože vytípávat ho je ještě větší „provar“. No, a jestli s vámi mluví jako s bráchou, něco je prostě špatně.8. Má vás v telefonu jménemMiláček už dávno nejste. Budete tam nejspíš jen jako Iveta, Katka, Sandra, Kamila a tak dále – žádná zdrobnělina, žádná přezdívka.9. Je odvážnějšíHlavně při hádkách. Má najednou hodně síly vám vyčíst daleko více věcí, než předtím a nebojí se, že ho pošlete do háje – přece mu vždycky jedna z vás zůstane.10. Stávají se mu divné věciTřeba zapomene telefon v práci a musí si pro něj hned zajet, jen co dojede domů. Nebo musí jet za kamarádem, protože mu nepřinesl papíry a musí se to vyřídit teď hned. Demonstrativní znechucení je samozřejmě na místě.Žena, která ví: Markéta

folder_openPřiřazené štítky

Rybaření nejen pro muže

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Všechny ty pruty, háčky, šňůrky, zelené věcičky a síťky. Mnohým to může nahánět hrůzu, ale není to zdaleka tak strašné! Rybaření není jen pro muže. Zkuste to! Odreagujete se a poznáte přírodu také z jiné stránky. Pokud se navíc rozhodnete ukrást svému úlovku svobodu, přinesete domů vynikající večeři nebo oběd. Kde a co chytatV úvahu připadá jen stojatá nebo tekoucí voda. V prvním případě jsou to rybníky a jezera, v druhém potoky nebo horské bystřiny. Rybařit lze samozřejmě také na moři, je to ale komplikovanější. U pobřeží totiž nic nechytíte a na otevřené moře pak potřebujete průvodce. Pokud byste chtěla rovnou velrybu, pak věřte, že u nás jsou mezi rybáři nejoblíbenější kapři (povolená míra 35 cm), candáti, sumci, pstruzi, lipani, líni, candáti a z dravců pak štiky. Co potřebujete V prvé řadě rybářský lístek. Pokud nechcete domů přijít o pár set korun lehčí, navštivte nejbližší pobočku Českého nebo Moravského rybářského svazu a zaplaťte za povolení. Krajská "povolenka" stojí na jednu sezónu 500 korun. Dále se samozřejmě neobejdete bez rybářského "nádobíčka". Jednodušší to budou mít ty, jejichž partneři se tomuto koníčku věnují. Pokud to štěstí nemáte, budete muset investovat v některém z obchodů s rybářskými potřebami (většina z nich má v názvu "Petrův zdar" nebo něco podobného). Nakoupit ale můžete také po internetu, stránky o rybaření jsou velmi rozšířené a podrobné (www.rybareni.cz).Nezbytné vybavení vás bude stát poměrně slušnou sumu peněz, takže další pomůcky jako podběrák a sítě doporučujeme nakoupit až při větších zkušenostech a zájmu. V opačném případě je to zbytečná investice a zavazadlo. Pokud jste opravdu začátečnice, nechejte se na svůj první lov doprovodit zkušenějším rybářem. Co se týká oblečení, vítězí pohodlnost a nenápadnost. Ryby se vás nesmí leknout na dálku. Reflexní bundou nebo bílým tričkem je odradíte. Něco jsem chytla!Možná budete za svou trpělivost a odvahu ještě odměněna úlovkem! Nejdříve si ověřte, jestli má ryba správnou míru. Pokud ano, záleží jen na vás, jestli jí dáte svobodu nebo přesvědčíte blízké o svých kulinářských schopnostech. Málokterý muž pohrdne některým ze skvělých rybářských receptů. Nezbytné vybavení prut - kupte si jeden univerzální, který se hodí k rybaření na stojaté i tekoucí vodě. Ceny prutů se pohybují od 1 000 až do 10 000 korun. naviják - základní typ vás přijde asi na 500 korunvlasce, olůvka, háčky - tyto drobnosti jsou nezbytné, nechejte si poradit! návnady - ryby zabírají jak na umělé, tak na živé návnady. Ty umělé koupíte (mušky, třpytky), ty živé najdete v kuchyni (kukuřice, chleba, těsto, ovoce) nebo na louce (kobylky, cvrčci, mušky, žížaly …).batoh - v něčem potřebujete všechny ty věci nositpřenosná plážová židle nebo deka - zkrátka něco pod sebenůž

folder_openPřiřazené štítky

Práce snů? Jak je těžké ji najít?

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Už máte dost práce, která vás nebaví? Chtělo by to změnu? Máme pro vás pár rad a tipů od lidí, kterým se tato změna povedla.Jako první si uvědomte, co od své nové práce očekáváte. Chcete pracovat z domů? Mít pružnou pracovní dobu? Dělat přesčasy? Pokud toto zjištěno máte, neváhejte a zeptejte se osoby, která jí vykonává. Abyste si nepřipadali moc vtíravě, vystřihněte mu/jí poklonu za to jak tuto práci zvládá a po chvilce konverzace se nabídněte např. na zastoupení v případě, že bude za sebe někdy v budoucnu hledat náhradu. Ano, zní to trochu drze, ale může to i fungovat.Neváhejte také využít sociálních sítí. Všichni vaši přátele nebo známí, by měli vědět, že hledáte práci. Někteří z nich mohou znát ty pravé lidi. Každý nezaměstnaný se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že hledání práce není ani trochu snadné a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Ale pamatujte – trpělivost, růže přináší.Pokud jste čerstvě po škole, nevěšte hlavu. Plno zaměstnavatelů si chce své vlastní zaměstnance zaškolit samo – myslí si, že se jedná o lehčí způsob než o přeučení.Ve vašem okolí se může nacházet mnoho firem, které by pro vás mohly znamenat nový job. Máte zájem pracovat v některé z nich? Ujistěte se, zda v takové firmě nikoho neznáte. Pokud se vám podaří někoho poznat, sežeňte si kontakt na personalistu a nezávazně zašlete vaše CV – nejlépe i s motivačním dopisem, na kterém si dejte záležet.I kdyby vás chtěli jen na poloviční úvazek nebo brigádu, nesmutněte. Pracujte tak, jako byste neměli nikdy odejít a vyvarujte se chyb z předchozího zaměstnání. Může se stát, že si vás všimnou a dostanete řádnou pracovní nabídku.

folder_openPřiřazené štítky

Jak oznámit těhotenství

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Blahopřejeme! Jste těhotná. Ať už jste tu skvělou novinu zjistila včera nebo před měšícem, máme pro Vás několik tipů jak originálně a zábavným způsobem oznámit své těhotenství.TipyNěkteré ženy čekají s oznámením trochu déle dokud nepomine zvýšené riziko raného potratu. Pokud se vás to také týká, zvažte oznámení těhotenství po  uplynutí třech měsíců, kdy se míra potratů snižuje.Informujte všechny, pokud je to váš styl. Některé ženy oznámí tuto novinu rodině a přátelům minutu poté, co se ji samy dovědí. Mají pocit, že případný potrat budou lépe zvládat s psychickou podporou rodiny a přátel.Nejprve to řekněte partnerovi, až poté se rozhodněte, komu dalšímu o svém těhotenství řeknete. Chcete, aby to věděli kolegové v práci? A co třeba přátelé ze střední nebo z vysoké školy? Babička s dědou? Dobře si rozmyslete, komu a v jakém pořadí to sdělíte. Někteří lidé mohou být zklamáni, dozví-li se to později nebo od někoho jiného.PartneřiNezapomeňte, že dítě je i Vašeho partnera. Vzrůstá počet použití domácích těhotenských testů a Váš partner by mohl být u toho, držet Vás za ruku a společně s Vámi čekat na výsledek. Pokud to Váš manžel, přítel či partner ještě neví, vyvarujte se oznámení typu “Mimochodem, jsem těhotná”. Oznámení těhotenství je bezprostřední okamžik, jeden z těch, na který budete vzpomínat celý život! Pokud se jedná o nečekané – a možná i nežádoucí – těhotenství, dejte partnerovi čas, aby novinku vstřebal. První reakce ne vždy svědčí o skutečných pocitech.Oznamte své těhotenství tvůrčím způsobem. Pokud to nechcete na lidi jen tak vybalit, zvolte originální způsob, jak to říct těm, které máte ráda. Možná tak vytvoříte krásnou vzpomínku.Romantická večeřePřipravte romantickou večeři. Ikdyž Váš partner očekává jídlo o čtyřech chodech, naservírujte mu baby-jídla: malé žebírka, baby karotku, dětský jablečný džus v malé skleničce pro děti. Jako dezert můžete podat baby-keksy pro chroupání s prvními zoubky.Udělejte si filmový večer a vyberte filmy související s dětmi: Devět měsíců, Junior, Baby Boom atd. Napište tu skvělou novinku na kousek papíru a vložte jej do obalu od DVD  nebo VHS kazety. Pusťte první film, ne však ten s překvapením. Jakmile film skončí, zvedněte se s tím, že si odskočíte a poproste partnera, aby pustil další film. Samozřejmě ten, do kterého jste vložila zprávičku:-) Počkejte až si ji přečte a poté se vraťte s úsměvem a slovy “Ano miláčku, je to tak!”Počkejte na dovolenou a doslova “darujte” svému partnerovi tuto novinku. Kupte tričko s nápisem TAŤKA #1, dětský přívěšek na klíče, pohádkovou knížku, stejně jako další dětské drobnosti, vložte je do dárkové tašky zavázané stuhou a předejte svému partnerovi.Připravte partnerovi koupel a přidejte koupelovou pěnu. Napište sladký dopis oznamující Vaše těhotenství a vložte jej do dětské láhve. Láhev vložte do vany a skryjte v bublinkách.Jakmile si partner vleze do vany, něco ucítí, najde láhev a přečte si vzkaz.Zahrajte si Scrabble a snažte se vybírat pouze slova související s dětmi.Romantická sprchaDejte si společnou sprchu. Napište si na bříško “Mimčo na palubě” omyvatelným fixem a počkejte, až si toho všimneNechte upéct dort a na něj napsat “Blahopřejeme k Vašemu těhotenství”. Poté požádejte partnera, aby dort vyzvedl, protože máte moc práce. Jakmile se zeptá pro koho ten dort je, řekněte “Pro nás!  Budeme rodiče!”Pošlete zprávu oznamující tuto novinku, zvolené jméno a kopii ultrazvuku. Pochopitelně zálěží na tom, v jakém stádiu těhotenství se nacházíte. Nebo můžete s partnerem udělat společnou fotku, na které bude vidět Vaše bříško.Uspořádejte zahradní párty pro přátele. Jakmile budou všichni jíst, vstaňte a proneste přípitek. Řekněte, “Jen jsme Vám chtěli poděkovat, že jste přišli. To, že jsou tady všichni naši přátelé pro nás hodně znamená. A mimochodem, čekáme děťátko. Kdo si dá zákusek?” Všichni propuknou v smích, zeptejí se, zda to myslíte vážně a pak to spolu oslavíte.Nechejte v bytě pohozenou knihu s křestními jmény dětí.Sejděte se se všemi pod záminkou společné fotografie. Při první fotce řekněte “Řekněte sýýýr!” Při druhém pokusu pak “Všichni řekněte, Lucka je těhotná!” Rychle zmáčkněte spoušť – získáte tak skvělou fotku s překvapenými výrazy všech zúčastněných.Pokud se o svém těhotenství dozvíte v blízkosti partnerových narozenin, vyjděte si na večeři do romantické restaurace a nechte si ke stolu doručit narozeninové balónky, na kterých ovšem bude napsané “Blahopřejeme k děťátku!” nebo něco podobného. Váš partner bude očekávat, že na nich bude napsáno “Šťastné narozeniny!”, ale když si je prohlédne pozorně, bude překvapení na světě!RadyČím dříve těhotenství oznámíte, tím dříve můžete začít plánovat koupání miminka, výběr jména, nákup postýlky, kočárku, oblečení, výbavičky a hraček. Je mnoho věcí, které musíte zvládnout během devíti měsíců před narozením Vašeho potomka.Buďte nápaditá a zkuste vymyslet vlastní originální způsob oznámení těhotenství. Přizpůsobte si kterýkoli způsob oznámení jak chcete. Je to Vaše dítě a Vy si můžete u oznámení užít legrace kolik budete chtít!Pokud jste Vy a Váš partner netradiční dvojka, připravte se na to, že někteří lide reagují spíše negativně. Někteří lidé nejsou tak otevření, jak byste si přáli. To však neznamená, že byste to neměli pořádně oslavit!Dobře si rozmyslete pořadí, v jakém těhotenství oznámíte rodině a přátelům. Rodiče, sourozence a prarodiče mějte první na seznamu. Určitě nechcete, aby se to dověděli od někoho jiného. A věřte, že zprávy o nastávající mamince se šíří velmi rychle.UpozorněníPokud chcete s oznámením počkat, mějte na paměti, že zvracení, rostoucí bříško a častější návštěvy u lékaře mohou tajemství nechtěně vyzradit. Pokud se již těhotenství těžko skrývá, měla byste to oznámit nyní, dokud to ještě může být překvapení. Jinak můžete přijí o ten skvělý okamžik.Zvolte správné načasování. Vaše dobré zprávy mohou být pro jiného solí do rány. Potratila nedávno Vaše kamarádka? Buďte vnímavá k jejím pocitům. Představte si, jak byste se cítila na jejím místě.Nikdy neoznamujte těhotenství v hádce. Je to nevhodné a mohla byste se připravit o skvělou příležitost. Křik ve stylu “Jsem těhotná, takže už nikdy nebudeš chodit domů pozdě! A s kamarádama se rozluč!” bude nemilá vzpomínka pro vás oba. Mít dítě je dospělé rozhodnutí, tak se podle toho chovejte.Ještě jednou, první reakce nebývá vždy vyjádřením skutečných pocitů. Nebuďte dotčená, pokud se Vám bude zdát, že lidé nejsou mile překvapeni.Uvědomte si povahu svého partnera. Někteří si užijí výše popsané metody, jiní by však dali přednost vážnějšímu způsobu, jakým se dozví, že budou rodiči.Nechat své rodiče, sourozence či prarodiče dozvědět se o Vašem těhotenství od někoho jiného, je důvodem mnoha zraněných citů. Rodině to oznamte jako první. Rodiče a prarodiče se snadno mohou cítit nevýznamní, pokud se to nedozví jako první.

folder_openPřiřazené štítky

Městská policie radí seniorům

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Pro bezpečí domaPečlivě zamykejte vstupní dveře do domu, bytu, používejte bezpečnostní řetízek a panoramatické kukátko. Pokud na vás zvoní cizí člověk, nebojte se požádat ho o prokázání totožnosti. Není vaší povinností otevřít člověku, který se vydává za např. plynaře, pokud jste na jeho příchod nebyli předem upozorněni. Do bytu dovolte vstoupit pouze tomu, koho znáte, nedůvěřujte cizím lidem nabízejícím služby nebo zboží. Při vstupu do domu buďte pozorní, pokud máte dojem, že vás někdo sleduje, zpomalte nebo přejděte na druhý chodník. Pokud vás skutečně někdo sleduje, hledejte pomoc u jiných lidí. Udržujte dobré sousedské vztahy, jsou nejlepší ochranou proti vloupání do bytu. Nezmiňujte se před cizími lidmi o své finanční a majetkové situaci. Pokud jdete na poštu nebo do banky pro větší finanční hotovost, požádejte někoho blízkého o doprovod. Pokud na delší dobu opustíte domov, vytvořte dojem, že není prázdný, požádejte sousedy o vybírání schránky, úklid sněhu přede dveřmi domu a podobně. Pro bezpečí na uliciNechoďte sami na odlehlá místa, vyhýbejte se v nočních hodinách parkům, podchodům, neosvětleným ulicím a místům. Nechoďte blízko průchodů a průjezdů, zvolte raději vzdálenější stranu chodníku. Neupozorňujte svým chováním na to, že u sebe máte peníze nebo cennosti. Pevně držte své tašky a kabelky. Tvařte se sebevědomě a jistě, zloděje odradí váš sebejistý, přímý pohled. Nezapomínejte na pravidla bezpečného přecházení přes ulici, ujděte raději o pár kroků více k přechodu pro chodce. Řidiči vozidla přijíždějícímu k přechodu pro chodce hleďte do očí a dejte jasně najevo, že chcete přecházet. Na přechodu pro chodce se zbytečně nezastavujte a nevracejte se. Důležité je připomenout si, že chodec nemá absolutní přednost, to platí zejména u tramvají. Pro bezpečí v dopravních prostředcích.V dopravních prostředcích si sedejte, pokud je to možné, co nejblíže řidiči, hledejte místo v blízkosti dalších cestujících a pokud je to možné blíže ke dveřím, v případě nouze jste nejblíže ústupové cestě. Obtěžuje-li vás někdo, nebojte se to nahlásit průvodčímu, řidiči, strážníkovi nebo policistovi. Rady proti kapsářůmKapsáři většinou útočí tam, kde je větší a těsná koncentrace osob. Při nastupování do prostředků hromadné dopravy, na eskalátorech a v tlačenicích v obchodních domech. Všem těmto situacím se pokud možno vyhněte. Žádná sleva nestojí za ukradenou peněženku. Při nakupování mějte kabelku nebo tašku neustále u sebe, nikdy ji neodkládejte do nákupního vozíku, zlodějům stačí zlomek sekundy. Peněženku nebo tašku s penězi noste při těle, nikdy ne v batohu na zádech kam nevidíte. Jste-li majitelem platební karty, nikdy nemějte PIN uložený u karty, vždy jej mějte odděleně. Když už se něco staneRozhodně se nesnažte o peněženku, tašku nebo jinou cennost bojovat. Obětujte raději majetek, než byste riskovali zdraví nebo život. Po okradení či útoku se v první řadě snažte zachovat klid. Volejte ihned policii nebo městskou policii a poskytněte jim tyto informace: vaše jméno a telefonní číslo, místo, kde se nacházíte, a popište událost. Pokuste se zapamatovat si co nejvíce důležitých údajů o pachateli, např. věk, výšku, účes, barvu vlasů, zvláštnosti nebo neobvyklosti na oděvu, způsob chůze, řeči.

folder_openPřiřazené štítky

Pojištění rodinného domu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Pojištění rodinného domu je něco jako záložní plán a jistota, když se stane něco nepředvídatelné. My si v našem článku z rubriky o domácnosti povíme o tom, jaké druhy pojištění známe, jaké jsou jednotlivé pojistné produkty a který typ pojistky nás ochrání před zloději, který před živelnými pohromami a který typ pojistky ochrání nejen náš dům, ale i majetek v něm. Krátký průvodce po komplexním světě pojistek plném mnoha zákoutí začíná.Pojistit si můžete dům dvěma různými způsoby - pojištěním samotné stavby domu a pojištěním domácnosti. Vysvětleme si nejprve rozdíl mezi těmito dvěma druhy pojištění.-Pojištění stavby domu zahrnuje pojištění čistě jen samotného domu - čili vše od základů po střechu. Takové pojištění chrání samotný dům obvykle před živelnými pohromami typu bouře, voda, oheň, vítr, zemětřesení či pád letadla. Tedy, slovíčko chrání není úplně na místě, spíše by se dalo říci, že pokud vás postihne taková neštěstí, pojišťovna vám proplatí určitou část vzniklé škody.-Pojištění domácnosti je již pojištění ne samotné stavby, ale toho, co je uvnitř, vybavení domu a věcí v něm. Jedná se většinou o nábytek, elektroniku, obrazy, umělecká díla, zlaté šperky a jiné hodnotnější věci. Znamená to, pokud vám zloději vykradou dům nebo vybavení odnese voda, jestli ho poškodí jiný živel, pojišťovna proplatí vzniklé škody. Oba typy pojištění mají své opodstatnění a pojistit jedno bez druhého je jen polovičatým řešením. Na druhou stranu, i zde platí, že není pojištění jako pojištění. Třeba si dobře prostudovat všechny konkurenční nabídky, protože pojišťoven na našem trhu je jako máku a každá nabízí v podstatě totéž, ale za jiných podmínek. Obecně se nejprve vychází z pojistné částky - to je předpokládaná tržní hodnota pojistné věci. Více tedy bude platit někdo, kdo má větší dům a také někdo, kdo má vybavení domu luxusnější a nákladnější. Od pojistné částky se pak vždy odvíjí v případě nějaké události i pojistné plnění - čili to, kolik vám pojišťovna zaplatí za zničený nebo ukradený majetek. Vyplatí se prostudovat a porovnat si všechny existující pojišťovny a také jejich jednotlivé pojistné produkty. Tímto samozřejmě nechceme nabádat na výběr konkrétního druhu pojištění, jen se řídíme zdravým selským rozumem, který nám říká, že nejprve dvakrát měřit a pak jednou stříhat. Při pojištění domácnosti se vychází zejména z pojistné částky. Na čím větší hodnotu si majetek pojistíte, tím více budete ročně platit, ale také o to více vám pojišťovna proplatí. Při pojištění stavby rodinného domu však pojistná smlouva kromě pojistné částky počítá is různými úrovněmi nebezpečí a odškodnění za ně. Prohlédněte si proto velmi dobře balíky různých pojistných rizik a pojistěte se proti všemu, co považujete za relevantní. V základních balíčcích pojištění totiž nemusí být zahrnuty úplně všechna rizika, například riziko vzniku požáru z elektroinstalace nebo vadného spotřebiče.Mohli byste pak být dost nemile překvapen, kdyby vám pojišťovna oznámila, že právě vaši nehodu nemáte pojištěnou - v podstatě byste si vlastně celou dobu platili pojistku nadarmo. Kromě toho, že pojišťovna nemusí v základním balíku nabízet všechny pojistné události, důležité je i to, jak moc vás následně odškodní. To zejména znamená to, kolik procent z pojistné částky byste dostali vyplaceny za tu kterou nehodu nebo pohromu. Pro ilustrační příklad například takové poškození střechy po silné vichřici - základní balíček pojištění vám proplatí třeba jen 40 procent z ceny nové střechy, nebo omezí finanční úhradu nějakou pevnou částkou.Zvolením naopak vyššího balíčku pojištění v konkrétní pojišťovně můžete docílit proplacení většího procenta nákladů nebo vyšší částky odškodnění, odstranění vadného stavu nebo napravit poškození. Proto si třeba při pojištění domu pořádně všechno přečíst a promyslet si, abyste pojistnou smlouvu, kterou se chystáte uzavřít, uzavřeli tak, aby měla svůj smysl pro případ, že budete pojišťovnu někdy potřebovat. Samozřejmě, jsou i případy, kdy se za 30-40 let bydlení nikdy nic nestalo, protože člověk bývá v méně rizikové oblasti. Naopak, kdo bydlí v oblasti s častými povodněmi, možná bude mít i problém výhodnou pojistku uzavřít. Proto je třeba si vážit každé pojištění, které máme. Nikdo nikdy přece neví, kdy se nám to může sejít.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz azylového domu

Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Cara Delevingne

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná ji neznáte jménem. Její tvář jste ale určitě neviděli jen jednou. Pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Cara Delevingne se narodila 12. srpna 1992 v Londýně v Anglii. Je dcerou developera Charlese Delevingnea a Pandory Stevensové, která pracovala jako osobní nákupčí pro Selfridges a publicistka anglické mutace legendárního Vogue. Cara vyrůstala v Londýně se svými dvěma staršími sestrami, z nichž jedna je modelka Poppy Delevingne.Co víme o její kráseOkouzlující vzhled Cara zdědila po své babičce, také modelce. Charakteristickými znaky Cary je výrazné krásné obočí a uhrančivé oči.Šestnáctileté Cary si všimla ředitelka agentury Storm Sarah Doukasová, což jí o rok později, tedy 2009, nastartovalo úspěšnou kariéru modelky. V roce 2011 se ve věku pouhých 18 let stala oficiální tváří ikonické britské značky a pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Co víme o jejím životním úspěchuRoku 2011 se její jméno objevilo na seznamu 1000 nejvlivnějších Londýňanů, který vydal list London Evening Standard. V roce 2012 kráčela po molech špičkových módních domů po celém světě a získala titul modelky roku v rámci Britského týdnu módy. Na konci roku 2014 se Cara stala první topmodelkou, která po druhé v řadě získala ocenění modelka roku při ceremoniálu udílení cen British Fashion Awards. V prosinci 2014 byla slavnostně představena její vosková figurína v pařížském Musée Grévin, konkrétně v nově otevřeném křídle věnovaném módě.Cara Delevingne byla součástí kampaní Yves Saint Laurent Beauté už v letech 2013 a 2014. Roku 2015 pokračuje ve svém dobrodružství spojeném se značkou a stala se tváří make-upu Yves Saint Laurent Beauté.Co víme tom, co dělá, když zrovna nefotí nebo nekráčí po moleHraje. A dobře. Objevila se po boku Keiry Knightley a Judea Lawa ve snímku Anna Karenina režiséra Joe Wrighta.Co víme o jejím vztahu k fanouškůmCara je velmi aktivní na sociálních sítích, především na Instagramu, kde má více než 8 milionů fanoušků.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz azylového domu

5 věcí do bytu, které zútulňují na počkání

access_time29.květen 2019personRedakce

Finální podoba domu nebo bytu není nikdy otázkou pár dní. Teplo domova většinou budujeme léta. Tyhle věci jsou ale dobrý start a určitě by u vás doma měly mít dříve nebo později své místo.Je jedno, v jakém stylu jste se rozhodli interiér vybavit. Jsou kousky, které by měly být všude – jsou to ty, kterých si u vás návštěva všimne napoprvé a které dodají vašemu bytu osobnější ráz.ZrcadlaZrcadlo na stěně dokáže změnit vzhled celé místnosti, kromě toho jde o dekorativní prvek, který s minimálním úsilím dodá prostoru, ve kterém žijete, nádech luxusu. Kromě toho zrcadla velmi snadno dokážou rozjasnit i ty nejtemnější kouty v bytě, opticky zvětšit prostory, které by se podle vašeho názoru mohly hodit tak na odkládání nepotřebných věcí. Navíc se jedná o dlouhodobé záležitosti. Stačí si vybrat univerzální design.Obrazy a fotkyPokud zůstáváte věrni klasickému stylu, možná pro vás bude vhodnou variantou poohlédnout se po portrétním fotografovi, který zachytí okamžiky spokojenosti vaší rodiny a vytvoří tak jedinečné designové kousky, které vás budou provázet celým životem. Nechte si udělat rodinný portrét, případně sexy odvážné fotky a portréty všech členů rodiny. A máte originální doplněk, který dodá vašemu interiéru nádech luxusu zámeckých budoárů.Koberečky a předložkySpousta z nás volí spíše dřevěnou podlahu, lamino nebo opět moderní marmoleum, namísto velkých koberců.  Vhodnou variantou, jak například rozčlenit interiér nebo jej jednoduše zateplit, je volit menší koberečky například pod konferenční stolky, designové předložky před postele nebo máte-li krb, třeba ovčí kůže. Vypadají fantasticky a investice do nich není velká.SochySochy a sošky jsou obrovskou dominantou interiéru. Můžete si být jistí, že socha bude to první, čeho si návštěva všimne. Do moderního interiéru s leskem, můžete volit sošky kovové nebo skleněné. Pokud doma máte hodně do dřeva a přírodních materiálů, volte kámen. Kamenné sochy totiž mají punc originality. Navíc vypadají daleko luxusněji. A „schvaluje“ je i teorie harmonie feng šuej, podle které je kámen nositelem pozitivní energie jang.VůněNejsou nikde moc vidět, přesto udělají obrovský dojem. Vůně. Do svého nového domova určitě zařaďte oblíbené esence formou svíček, aroma lamp nebo difuzérů, které navíc vzduch i příjemně pročistí.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Stadia učení

access_time30.leden 2020personRedakce

Pozorování dětského chování – způsobu, jak dítě reaguje na situace i lidi – poskytuje cennou informaci o tom, jak se vyvíjejí duševní schopnosti, díky kterým se dítě dokáže vyrovnat s okolním světem.Myšlenkové procesy se v období od narození po celé dětství vyvíjejí velmi rychle. Ale tyto procesy zahrnující učení, paměť a chápání nejsou na první pohled viditelné třeba tak jako fyzický růst. Že se myšlenkové procesy u dítěte rozvinuly, zjistíme podle toho, jak se dítě v určitém období chová.A stejně jako potraviny poskytují látky potřebné pro tělesný růst, na vývoj myšlení působí zkušenosti získané kontaktem s okolním světem, neboť vyvolávají změny v chování. Tyto změny ukazují, že se dítě učí. Jenže k tomu, aby se vůbec mohlo učit, musí mít i paměť, jakési záznamové zařízení prožitých zkušeností.A jak učení, tak i paměť jsou úzce spjaty s danými mentálními strukturami umožňujícími získaným zkušenostem zároveň rozumět. Jiným i slovy řečeno, zapamatovat nebo naučit se můžeme jenom to, čem u rozumíme, co chápeme.Sledování dětíZa vědomosti o tom, jak se rozvíjejí dětské schopnosti učit se, vděčíme zejména Jeanu Piagetovi (1896 – 1980), švýcarskému psychologovi, který podrobně studoval vývoj dětských poznávacích funkcí.Zajímalo ho, jak dokonce i velmi malé děti získávají vědomosti o světě kolem sebe. V průběhu studia vývoje dětského procesu myšlení dospěl Piaget k názoru, že dítě prochází čtyřmi velmi rozdílnými a snadno identifikovatelnými (rozlišitelnými) stadii mentálního vývoje.Stadium senzomotorické inteligencePrvní období, které Piaget nazval stadiem senzomotorické inteligence, spadá do prvních dvou let života. Během tohoto vývojového stadia chápe dítě svět kolem sebe především přes smyslové vnímání, a sice přes chuť, hmat, zrak, sluch a čich.Dříve převládal názor, že dítě si to, co se kolem něho děje, musí uvědomovat jako neustálý velký zmatek, příval neznámých a nevysvětlitelných smyslových vjemů. Dnes díky mnoha pokusům a pozorováním víme, že tom u tak není.Dítě má hned při narození mentální strukturu, která mu umožňuje navázat kontakt se světem přes takové činnosti, jako je pozorování a „ochutnávání“. Dítě dává do úst ty nejneuvěřitelnější předměty, ale to je jen jeden z oněch nemnoha způsobů vnímání světa či přizpůsobování se mu.V prvních měsících dítě zřejmě bude rozpoznávat předměty, pokud se před ním budou objevovat znovu a znovu, ale nemá ještě tak dobrou paměť, aby si je znovu vybavilo, když je přímo nevidí. Tato schopnost se objevuje teprve mezi šestým až dvanáctým měsícem života.Během prvních osmnácti měsíců života můžeme pozorovat vývoj dětského porozumění na tom, jak roste schopnost dítěte reagovat na různé podněty a vyhledávat předměty v různých situacích.Dítě si dokáže poradit se stejným předmětem, dokonce, i když ho vidí z různých úhlů, v různých polohách a v různých časových obdobích.Stadium předoperačních představDalší stadium vývoje definuje Piaget jako období předoperačních představ. Během tohoto stadia, které zahrnuje období od dvou do sedmi let věku dítěte, získává dítě dovednosti jazykové a už tak přesné motorické schopnosti, jako je třeba kreslení nebo psaní. Toto stadium zahrnuje i porozumění a paměť. Obojí umožňuje dítěti zakódovat si předměty a události a rozumět jim, a to dokonce i v případě, že je zrovna nevidí či neprožívá.Tyto schopnosti se týkají jak myšlení, tak činnosti. Zatímco dítě mladší osmnácti měsíců si hraje s předměty tak, že s nimi různě manipuluje, dítě starší osmnácti měsíců si bude „hrát na…“, bude se „vžívat“. Když takto staré dítě položí na zem kousek látky a řekne, „tohle je moje postýlka a já jdu spát“, už ví, že ta látka není ve skutečnosti jeho postýlka a že nebude opravdu spát. Dítě tímto způsobem ukazuje svoji novou schopnost, a sice že chápe přirozenou funkci předmětů nebo situací dokonce i tehdy, když předměty zrovna nevidí nebo když situace právě neprobíhají.O trochu později spadají do tohoto vývojového stadia představy viděných věcí a jejich umístění v prostoru. Tříleté nebo čtyřleté dítě se může naučit cestu z domova do obchodu nebo do školky, ale když ho požádáme, aby nám cestu popsalo, popíše ji činnostmi, které ji provázejí. Řekne nám: „Zatočím takhle, potom jdu takhle…“ a bude při tom mohutně gestikulovat. Když před něj postavíme model, na kterém bude okolí jeho domu, a požádáme ho, aby nám na něm ukázalo cestu do školky, nebude to umět. Nemá žádnou mentální mapu, „obraz“ cesty tak, jak to bude mít uloženo později, až bude starší.Během stadia předoperačních představ se dětské chápání postupně osvobozuje od potřeby přímých smyslových prožitků či činností. Ale pořád ještě to má k chápání dospělého člověka hrozně daleko. Například jestliže ukážeme pětiletému dítěti model krajiny s modely zvířátek a potom ho požádáme, aby nám vybralo tuto krajinu z řady obrázků, kde je stejná krajina znázorněná z různých úhlů pohledu, udělá to správně.Nicméně pokud ho požádáme, aby vybralo obrázek, na kterém je to, co vidí člověk stojící na opačné straně, než jak vidí model dítě, vybere opět stejný obrázek jako předtím. Asi do šesti let jsou děti zcela závislé na tom, co skutečně vidí, a jsou omezeny na jedinou možnost pohledu – na tu svoji vlastní.V tomto stadiu není dítě schopno ani vnímat abstraktnější vlastnosti předmětů, jako je třeba jejich počet, hmotnost nebo objem. Toto pojetí vyžaduje porozumění, které je však často v rozporu s okamžitým smyslovým vjemem.Piaget dokazoval tuto skutečnost na klasickém pokusu. Dítěti ukázali krátký a široký pohár naplněný vodou. Potom se dítě dívalo, jak vodu přelili do vysokého a tenkého poháru. Dítě řeklo, že v druhém poháru je nyní více vody. Bylo přesvědčeno, že objem vody vzrostl, protože se zvýšila hladina vody ve druhém poháru, ačkoli vidělo, že do druhého poháru se přelilo úplně stejné množství vody z poháru prvního.Stadium konkrétních operacíKdyž si dítě začne uvědomovat, že jeho intuitivní představy neodpovídají skutečnosti, začne rozvíjet mentální struktury, které mu umožní koordinaci několika hledisek. Tyto mentální struktury nebo konkrétní operace se vyvíjejí v rozmezí sedmého až jedenáctého roku dítěte.V tomto vývojovém stadiu je dítě schopno mentálně zvládnout činnosti, které si může dělat s předměty – může je počítat, třídit je a řadit například podle velikosti. Rozvoj schopnosti třídění (klasifikace) předmětů můžeme ukázat na chování dítěte při pokusu s květinami. Jestliže dítěti v tomto období ukážeme šest petrklíčů a šest sedmikrásek a zeptáme se ho, jestli je tam více petrklíčů, nebo více květin, potom nám obvykle odpoví, že je tam petrklíčů stejně jako květin. Potom dítě zmátneme tím, že se ho zeptáme, zda náhodou nejsou petrklíče taky květiny. Dítě ví, že petrklíče stejně jako sedmikrásky jsou květiny, ale není schopno ve stejnou chvíli pojmout celou třídu květin (petrklíče a sedmikrásky) a ještě její část (petrklíče). Jakmile se však dětská schopnost třídění rozvine, začne rozumět i tomu, podle jakého hlediska jsou věci tříděny a zařazovány do skupin.Jestliže dítěti ukážeme hromádku tyčinek, nedá mu v tomto stadiu konkrétních operací moc práce seřadit je. Už chápe, že pokud je první tyčinka větší než druhá a druhá tyčinka větší než třetí, že tedy první tyčinka musí být také větší než třetí.Zkusíme-li totéž s dítětem, u kterého schopnost tzv. operativního myšlení ještě není vyvinuta, není dítě schopno pochopit všechny vztahy. Je pouze schopno porovnávat vždycky jenom dvě tyčinky spolu.Operativní myšlení vytváří základy pro logické myšlení a chápání světa. Pravděpodobně není náhoda, že školní docházka začíná ve věku pěti až sedmi let, kdy je dítě připraveno začít myslet tímto způsobem. Právě tak, jako nemůžeme dítě učit chodit, dokud nedosáhlo určitého stupně fyzického vývoje, nemůžeme dítě učit počítat, dokud přes obvyklá vývojová stadia nedospěje až k tomuto důležitému bodu.Dítě je jako vědec, který má vytvořenou teorii o světě. Aby mohl proběhnout mentální vývoj, musí být dítě vybaveno zkušenostmi, které teorii buď podporují, nebo vyvracejí. V tom to vývojovém stadiu je důležitý jazyk jako komunikační prostředek. Umožňuje dospělým vysvětlit dítěti případy, kdy jsou jeho teorie v rozporu s jejich vlastními. Tímto způsobem se dítě může učit ze zkušeností druhých a mít z nich prospěch.Stadium formálně logických operacíKonečným stadiem mentálního vývoje je stadium formálně logických operací. Začíná někdy kolem jedenáctého roku věku dítěte a je pro něj příznačný rozvoj logického myšlení. Během tohoto období se u dítěte rozvíjí schopnost přemýšlet o věcech a událostech, které jsou možné, pravděpodobné ve světě konkrétní zkušenosti, ale nemusí zrovna probíhat.Dítě už toho umí víc než jenom logicky přemýšlet o předmětech – už dokonce umí přemýšlet i o svých myšlenkách. To dokazuje dětská schopnost něco vyřešit, vymyslet, přestože jeho argumenty nemusí být vždycky logické.Dosažení cíleMentální schopnosti se nevyvíjejí izolovaně. Zkoušením a různými inteligenčními testy můžeme dětskou schopnost rozumět a myslet dokonce i měřit, ale slabé výkony ještě nemusí nezbytně naznačovat nízkou mentální úroveň.Mentální, emoční a fyzický rozvoj jsou propojeny způsobem, který ještě nebyl zcela prozkoumán. Příčiny, proč dítě není vždy schopno využívat maximálně svoje mentální možnosti (a to se týká kteréhokoliv vývojového stadia), jsou mnohé a složité. City (emoce) jsou úzce spjaty s důvody, proč něco děláme, a tyto důvody jsou dány buď nutností, nebo motivací. Jak se vyvíjíme, city i důvody se díky získávaným zkušenostem mění.Úspěch v učení podporuje naši motivaci učit se ještě více, ale při selhání se projevuje pravý opak. Zlobíme se, že nejsme schopni učit se tak, aby to bylo účinné, efektivní. Hodně malé dítě projevuje nekonečnou zvědavost a touží po tom učit se, ale v tomto stadiu potřebuje podporu dospělých, aby mohlo dál pokračovat a rozvíjet se.Když před něj postavíme nerealisticky vysoké cíle, připravíme mu situaci, kdy selhání je nevyhnutelné. Vytyčované cíle proto musí brát v úvahu současnou úroveň schopností dítěte. Jakmile je cíl od této úrovně hodně vzdálený, dítě se toho naučí méně. A co je ještě horší, ztratí o další učení zájem.Osobnost a chováníVyvíjející se dítě se učí nejenom o světě kolem sebe, ale dozvídá se mnohé o sobě samém. Svoje vlastní já objeví především pozorováním reakcí ostatních lidí.Komunikace začíná širokou škálou gest a už hodně malé dítě je schopno rozpoznat, kdy je z něho dospělý rozčarován a kdy je s ním nespokojen. Pozná to dokonce i tehdy, kdy rodič třeba říká, že mu dítě dělá radost, ale gesty nevědomky prozrazuje opak. Dítě se začne považovat za toho, kdo nic neumí, kdo není schopen se učit. Tento postoj ho může potom provázet celý život a ovlivňovat i jeho vztahy k jiným lidem.

folder_openPřiřazené štítky

Co potřebujeme při cestování s dětmi

access_time05.únor 2020personRadka Eliášková

Po několika dlouhých cestách s mým synem v prvních devíti měsících jeho života jsem se naučil hodně o tom, co by měl a neměl být přiveden. Proces balení před víkendem, co budete používat doma a realitou přetažením všude kolem s vámi, jsou zcela odlišné. Nečeká vás žádný wellnes víkend, ale krásné chvíle strávené se svými nejbližšími. Od bezpečnost automobilů na krmení nechcete, aby neúnavní. Přečtěte si o to zjistit, co nechcete zapomenout při cestování s dítětem.RodnéJedinou formou identifikace většina rodičů má z jejich maličkých je rodný list, který je třeba cestovat. Pokud cestujete mimo zemi, ve které měli ujistit, že si vaše dítě pas, protože jsou nezbytné pro každého nyní dnů. Letecké společnosti, aby vám ukázat rodný list, aby prokázal, že dítě je stejně starý jako vy říkají, že jsou, a tak mohou mít na záznamu v případě nouze.Car SeatÚžasná věc o cestování letadlem, v těchto dnech je to, že většina leteckých společností zkontrolujte autosedačku zdarma, pokud máte své dítě na klíně. Vzhledem k tomu, že je za poplatek na každé kontrolované položky může ušetřit asi dvacet pět dolarů v každém směru. Nicméně, pokud jste si koupili lístek na své dítě a pak budete muset vzít autosedačku na palubě bezpečně sedadla nich. Bez ohledu na to, co budete potřebovat autosedačku na druhém konci, takže to musí jít.TulákJako obrovské pohodlí pro vás letecké brána kontrolovat váš kočárek při cestování. To znamená, že můžete tlačit vaše dítě od roviny do roviny, a nemusíte se starat o nošení je kolem letišť. Pak si nechte to na dveře kajuty při vstupu na letadlo pro letecké aby se zavazadly po dobu letu. Když dorazíte do cíle, bude na vás čeká, když ukončíte.Portable SleeperExistuje několik různých položek, které můžete přinést pro své dítě spát, když jsou velmi mladí, jako spolutvůrce pražce nebo cestovní postýlka. Nicméně, když vaše dítě začne pohybovat, a nemůže spát bez dozoru, je důležité mít balík a hrát spolu, aby mohli spát bezpečně. Tato položka budete se muset podívat pod rovinou, ale je třeba mít na váleli a mobilní miminka a tak nemají zranit.Vlastní uklidňující položkyNěkteré děti používají binkies nebo dudlíky a některé použití přikrývky. Ať už funguje nejlépe pro vaše dítě ujistěte se, že budete balit ji na cestu ve vaší příruční zavazadla. Chyť hrst binkies a dát je do čisté vaku zipu, takže když jeden špinavý o letu stačí chytit další. Tam jsou také Paci-ubrousky pro prodej ve většině velkých obchodů v případě, že všichni dělají to na podlahu, nebo ztratíte některá cestách.Dětská CarrierLůžkem nebo popruh pracovat skvělé pro cestování s dítětem, zvláště když jste na cestách sám. Pomáhají, když potřebujete obě ruce k jídlu si vlastní jídlo, nebo jít na záchod. To je také hezké mít dopravce spolu, pokud dítě dostane vybíravý a budete muset projít ostrovy tak, že budete mít volné ruce v případě některých turbulence.Pleny, ubrousky a toaletní potřebyUjistěte se, že balení dostatek plenky, ubrousky a toaletní potřeby (pleny smetana, baby umýt, baby krém, plynové kapky, Infant Tylenol) pro den cestování a pár dní poté, co přijedete. Tímto způsobem budete mít čas najít si značku utírá pleny, a výrobků v obchodech, kde jste na návštěvě.Nicméně, pokud jste na cestách ze země pak budete chtít, aby zásobili v kufru, takže nemusíte mít strach o nalezení toho, co používáte v obchodech.OblečeníBalení oblečení podle počasí zprávy, kde jste na cestách, je dobrý začátek, ale ujistěte se, že budete balit s dlouhými rukávy, oblečení a také při cestách na teplejší podnebí. I když může být na sobě šortky a tílko Vaše dítě může potřebovat dlouhou rukávem ve stínu. Na druhou stranu, pokud jste na cestách do chladného klimatu pravděpodobně potřebovat pouze za chladného počasí oblečení pro vaše dítě.Pokud víte, že bude prádelna zařízení jsou k dispozici a pak si můžete přinést o polovinu mnoho oblečení. Tímto způsobem nemusíte se obávat, nebo balení příliš mnoho oblečení. Chcete-li být bezpečná plánuje používat asi dva oblečení na den a pyžamo.Jídlo a pitíAť už vaše dítě pije vzorce nebo mateřského mléka, budete chtít zabalit způsobem. Pro výživou pack tři nebo čtyři kompletní láhve, láhev štětka, vzorec a kupovat balenou vodu, jakmile předáte zabezpečení jízdě letadla. Balení dost vzorec trvat celou cestu, takže nemusíte mít strach o hledání více.Pro kojící maminky budete chtít zabalit ošetřovatelské kryt, ošetřovatelské chrániče a láhev dát nějaké dítě džus nebo voda v pro vzlet a přistání, aby jejich uši pop, když tlak vytváří. Také láhev šťávy a vody je skvělé, které pomohou udržet dítě hydratované mezi krmením.Pokud vaše dítě je také jíst pyré a dětské občerstvení ujistěte se, že budete balit spoustu na cestu. Přineste dostatek sklenice, náprsenky a lžíce na den cesty a první den se dostanete ve vašem příručním na případ, že ztratí kufr. Ujistěte se, že jste dali všechny dětské jídlo v jedné velké tašce na zip zámku, takže si můžete vytáhnout, když prochází bezpečnosti. Také, protože budete muset zabalit docela dost dětskou výživu pro cestu místnosti zabere ve vašem zapsaného zavazadla bude skvělý pro přinést domů suvenýry a dárky.HračkyKdyž děti jsou malé, že jsou snadno pobavila šálku nebo míč, který si můžete s největší pravděpodobností nalézt na druhém konci vašeho letu. Neužívejte příliš mnoho hraček, ale několik oblíbené ratolesti jsou v pohodě. Tyto odkazy jsou skvělé, protože si můžete připojit je na autosedačky nebo kočárku a dítě může hrát s nimi a pár chrastítka, zrcadla nebo dentice hračky spojeny do nich, zatímco jste mimo památek nebo návštěvu.Bezpečnostní TravelsPři cestování se může jevit jako obrovský utrpení může být spousta legrace s dítětem, když budete balit pravdu. Doufejme, že můžete použít seznam položek, které pomohou Pack pro vaši cestu, a ne pocit, že jste se příliš mnoho, nebo vynechal něco důležitého. Hodně štěstí s vaším dovolenou a mít bezpečné cesty.

folder_openPřiřazené štítky

Narození miminka

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Tak jste si přivezli Vaše miminko domů. Je to jistě nejúžastnější děťátko na světě. Čeká Vás spousta radostí, také trochu starostí, aby bylo jich bylo co nejméně, pokusíme se Vám poradit, co miminku a Vám pořídit, aby jste nemuseli utrácet za zbytečnosti a zároveň měli to co potřebujete.Kojenec a jeho psychomotorický vývojObdobí prvních 6-ti měsíců Vašeho miminka lze rozdělit, z hlediska psychomotorického vývoje, na dvě stádia. Odborně se jim říká I. trimenom (0. - 3. měsíce) a II. trimenom (4. - 6. měsíců). Ačkoliv se každé miminko vyvíjí trochu jinak, existují obecné vzorce vývoje miminek, které jsou plus minus platné pro každého zdravého kojence. Pokud Vaše miminko nezvládne v konkrétním období třeba přetočení na bříško apod. rozhodně to není důvod k panice. Každé miminko je pravidelně kontrolováno dětským lékařem, který by měl případné problém včas odhalit.Kojenec I. trimenon 0. - 3. měsíceCharakteristická pro toto období je převaha spánku nad bděním. Kojenec ještě nemá představu o prostoru, před krmením má větší pohybovou aktivitu než po něm. Doporučujeme balit miminko do deky nebo zavinovačky jako "housku". U některých dětí to pomáhá k uklidnění. Od šestého týdne dokáže kojenec vzpřímit hlavičku a začínají se objevovat reakce na vizuální podněty. Vhodné jsou nyní speciální senzorické hračky, které dokáží vizuálně a zvukově stimulovat. Objevuje se koortinace ruka-ruka, ruka-ústa a miminko slintá ostošest :) Od dvanáctého týdne má kojenec na bříšku trojúhelníkovou oporu(pase hříbátka). Ke konci prvního trimenonu se začíná miminko otáčet na bok, kde i chvíli vydrží.Kojenec II. trimenon 4. - 6. měsícV poloze na bříšku již s jistotou pase hříbátka, otáčí hlavičkou a pozoruje okolí. Kojenci mají rádi polohu na bříšku, protože je stabilní a mají rozhled. Z boku se postupně otáčejí na bříško. Otočení na bříško je zpravidla pohybovým vrcholem do konce šestého měsíce. Velkou chybou je, že mnoho maminek v tomto období miminko posazuje, to se v sedu neudrží, kymácí se a začne si nenápadně osvojovat špatné pohybové vzorce.Co koupit pro Vaše miminko Monitor dechuDíky monitoru dechu bude Vaše miminko ve spánku v bezpečí a pod stálým dohledem. Monitor Vás upozorní na případnou zástavu dechu nebo problém.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky