Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz dětmi

15 sexuálních tipů pro single lady Aneb Co byste měla stihnout, než se usadíte

access_time29.květen 2019personRedakce

Sex je obrovská kapitola naplněná našimi sny, přáními, touhou, vášní, příjemnými pocity, fantazií a zkoušením nových věcí, které nám dělají dobře. A kdy jindy do ní vpisovat, než před tím, co se 100% usadíte? Odhoďte stud a oddejte se dobrodružství. Možná je právě teď ten správný čas!Jsou praktiky, o kterých sníte, ale bojíte se nahlas vyslovit nebo jste ještě nenašla odvahu k tomu udělat první krok. A jestli jste teď právě v mezifázi bez partnera a „hodiny“ vám bijí na poplach, máte skvělou příležitost zrealizovat všechny své představy – i ty nemravné. Není se přece za co stydět.1. Sex na jednu nocAsi jste ho už zažila. Tak jej klidně opakujte tolikrát, dokud se nenasytíte. Jednoduše sveďte pana dokonalého v baru, užijte si a hned ráno opusťte beze slova jeho byt nebo hotel. S partnerem a dětmi se k tomu už nikdy nevrátíte. Budete milionkrát zodpovědnější.2. Sex s jinou ženouNe, že by to byla nevěra v pravém slova smyslu, většina žen to asi tak nebere – ale muži pro to moc pochopení nemají. Přeci jen jsou ješitní a žárliví. Povolenku by vám dali asi jen v případě, že je přizvete jako tichého pozorovatele. Ale užijete si to potom se svým drahým v „patách“?3. Sex ve třechJe spousta párů, které do ložnice přizvou jinou ženu (na muže muži moc nepřistupují), ale spousta z nich se v tomto kroku také spálí. Sex ve třech s partnerem a někým dalším většinou končí jen snůškou výčitek, že se muž věnoval více druhé ženě, popřípadě celý zážitek zkazí žárlivost. Sex ve třech s osobami, ke kterým nechováte hluboký citový vztah, je proto vždycky lepší. Tak proč ne teď.4. Skupinový sexMilování ve větším počtu lidí, kde máte možnost si sexuální partnery navzájem měnit, je vzrušující. Můžete jednak pozorovat milování jiné dvojice, či se připojit k jinému páru. Možností je spousta – záleží jen na tom, který scénář se vám bude nejvíce líbit.5. Swingers partyJe obdobná jako bod 4. Až na to, že pokud zrovna nebudete mít chuť, nemusíte se zapojit. Můžete se jen dívat a popíjet oblíbený Cosmopolitan. Tohle byste určitě měly aspoň jednou v životě zažít. Pokud možno bez partnera a případné žárlivosti.6. Sex s cizincemHorkokrevný Ital, vášnivý Španěl nebo milování po Francouzku s rodilým kouskem. Vyzkoušejte na vlastní kůži, jestli je pravda, co se povídá o sexu s cizinci – většina žen to popisuje jako lepší zážitek, než s českými muži.7. Sex na veřejnostiMoment ohrožení a lákavého strachu, že vás někdo může přistihnout, může vnést do milování zajímavou příchuť.8. Kyber sex s panem neznámýmSex po síti provozuje už značná část populace včetně partnerů, které v danou chvíli dělí kilometry. Co ale kyber sex s mužem, kterému nevidíte do tváře a on do vaší, protože jsou kamery nastavené na jiné partie? Zavítejte na nějaký portál pro kyber nadšence – uvidíte, že vás sex obkroužený tajemstvím, bude bavit.9. Sms sexLehčí varianta, pro ty stydlivé, kteří se ostýchají promluvit či laskat své tělo před kamerou. Ne však méně zajímavá. Okamžik napětí, jak moc žhavá bude odpověď, která přijde, má také něco do sebe.10. Sex s kamarádemKamarád s benefity. Takového už nebudete nikdy šanci mít, až se vrhnete do rodinného života.11. Natočení vlastního videaPro manžela či partnera může být hezkým dárkem. Ale zkoušela jste si někdy natočit vlastní video prostě jen pro sebe a pustit si ho ve chvíli, kdy budete mít chuť na „milování“?12. VoyeurstvíPostavte se do role tichého pozorovatele. Malá zkouška voyeurství se rozhodně nedá považovat za úchylku. Proč tedy nezkusit, jaké vzrušení ve vás bude pozorování páru, který se miluje, vyvolávat?13. Tantrický sexPodstatou tantrického sexu je vychutnání si více aktu jako celku, než soustředění se na grandfinále. Naučte se vnímat i jiné doplňky milování – vůně, prostředí, doteky, než samotnou stimulaci erotických zón. Zaručujeme hlubší prožitek.14. Profi erotická masážTřeba se na ni už nikdy neodvážíte, jen protože s tou párovou partner nebude souhlasit nebo mu to bude připadat divné a vy zase nebudete chtít jít na erotickou masáž sama, protože vám to bude připadat vůči němu hloupé. Erotická masáž s vyvrcholením v podobě stimulace intimních míst může znít sice zvláštně, o to víc vás ale může překvapit skutečný prožitek.15. Sex dovolenáIdeální varianta, když chcete vypnout, užít si dovolenou a doslova se jí promilovat, je vybrat si stejně zaměřeného „sparing“ partnera. Zapojte se do chatu cestovních agentur. Tuto sekci už jich má opravdu mnoho.

folder_openPřiřazené štítky

Místa, kde na vás čeká „ten pravý“

access_time29.květen 2019personRedakce

Také zatím narážíte jen na ty levé? Zkuste hledat jinde – a podle našich tipů na místa, která jsme rozdělili podle vašich preferencí a nároků na pana Božského.Víte, jaký by měl být nebo aspoň jaký by být neměl – myslíme charakterem (vizuál nechme stranou malého, ošklivého a s pletí plnou vředů nechce nikdo), zaostřete na místa, kde ho určitě potkáte. A bary a diskotéky to nejsou. Jednak jsou to pole milionkrát přeoraná a navíc se tak shlukuje podezřele moc těch levých.Intelektuál introvert se zájmem o uměníPokud jste si vysnily muže inteligentního, spíše plachého, ale zato věrnou milující duši s pořádnou dávkou empatie, zkoukněte aktuální nabídku divadelních představení, koncertů vážné hudby a to nejlépe v knihovně. Právě tam totiž stoupá koncentrace molekul úspěchu. To, jestli si necháte doporučit knihu nebo si během přestávky v představení půjdete stoupnout do fronty na víno a požádáte jej, jestli by vám jedno nemohl vzít, protože jste se dostala až na samý konec toho dlooooouhatánského hada, je pak už jen otázkou vaší ženské a sofistikovanosti.Táta na plný úvazek se zájmem o rodinuUž jste se byla podívat někdy v dětském interaktivním zábavním centru pro rodiče s dětmi? Mrkněte se třeba na stránky Funparku Žirafa nebo nějakého jiného dětského centra ve vašem okolí a pak vytáhněte kamarádku s dítětem nebo vyražte s malou neteří, synovcem atd. Uvidíte pana Dokonalého rovnou v akci. Pokud už vám třicítka klepe na dveře a toužíte po dítěti nebo za sebou už máte nevydařený vztah, máte na podnose ideální příležitost.Fešák, který se rád o sebe staráJednoznačně jděte do fitka a čím více profláknuté vyberete, tím větší možnost, že tam najdete, co hledáte. A to, že máte nezkoordinované pohyby a neumíte ovládat jediný cvičební stroj vůbec nevadí. Klidně si jen sedněte v dobrých „hadrech“ na bar a popíjejte ionťák. Oni to taky dělají a doma dohánějí svaly steroidy.Úspěšný byznysmen, který si jde za svými cílyVelká nákupní centra jsou většinou poblíž byznys center. Pro mnoho zajímavých mužů naskýtají možnost, kde si dát v místní kavárně rychlou schůzku. A pak je také hodně mužů, kteří vysedávají v těchto centrech ze stejného důvodu, proč tam půjdete vy – vědí, že ženy milují nákupy. Poměrně slušné šance na přímý zásah…

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Co znamená rozvod pro ženy a co pro muže

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Rozvod manželství, zvláště pak pokud se jedná o manželství s dětmi, není pro nikoho ze zúčastněných snadnou záležitostí. I v případě člověka – muže nebo ženy – který rozvod inicioval a čeká na něj jako na vysvobození z nesnesitelné situace, přináší rozvod velkou psychickou zátěž. Většina lidí totiž stále ještě do manželství vstupuje s tím, že bude trvat celý jejich život, a jeho konec tedy znamená určité symbolické selhání, které nás nutí předefinovat si celou vlastní životní historii a význam událostí, které jsme v minulosti prožili.Radka Dudová Muži, ženy, manželství a rozvod Pro oba z partnerů, toho kdo rozvod iniciuje i toho kdo je „opouštěn“, rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět, ve kterém bude žít, a zároveň potřebu vybudovat si novou identitu, která již není založena na tom, že jsem partnerem a manželem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Někdy je nutné najít si nové bydlení, zvyknout si na nové prostředí, najít si práci a kompletně přeorganizovat vztahy s dětmi. V minulosti byl řád našeho života založen na existenci rodiny a druhé osoby, která o nás věděla víc než kdokoli jiný, nyní se tento řád rozpadá a je třeba nalézt řád nový. Zároveň musíme objevit nové zdroje naší osobní identity, což znamená, že se vlastně stáváme úplně jiným člověkem. Pro toho, kdo rozvod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protože pravděpodobně o rozvodu již nějakou dobu předtím přemýšlel a již v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky – takříkajíc měl čas si na novou situaci zvyknout a připravit se na ni. Ten, pro koho je rozvod překvapením, musí řešit všechny problémy náhle a naráz a navíc je vystaven společenskému traumatu odmítnutí ze strany partnera. Existují ale specifické problémy, které rozvod přináší ženám a jiné, které přináší mužům. To je dáno tím, že postavení mužů a žen v manželství není stejné. Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v rodině stále předpokládá, že úkolem muže je finanční zajištění a úkolem ženy je péče o potomstvo, o muže a domácnost. V roce 2003 si stále 91 % mužů a 89 % žen v České republice myslelo, že hlavním úkolem muže je finančně zabezpečit svoji rodinu, a 79 % mužů a 78 % žen se domnívalo, že péče o malé děti je převážně ženskou záležitostí. Od žen se v manželství stále více než od mužů očekává, že zapomenou na své vlastní zájmy a touhy a postaví do popředí zájmy svého manžela a dětí. Na oplátku očekávají emocionální podporu, které se jim ne vždy dostává. Jeden z důsledků těchto rozdílů se odráží ve výzkumech spokojenosti s manželským životem: ženy jsou většinou spokojeny se svým manželstvím méně než muži. Ženám obecně přináší manželský vztah méně emocionálního uspokojení než mužům, stěžují si na uzavřenost a odměřenost svých partnerů, méně často než muži je pokládají za své důvěrníky a nejlepší přátele. To je jeden z důvodů, proč ženy častěji než muži podávají žádost o rozvod. I výzkumy obyvatelstva České republiky potvrzují, že ženy jsou v manželství častěji nespokojené a jsou shovívavější k rozvodu jako řešení situace, kdy pár není schopen řešit své manželské problémy. Ekonomické důsledky rozvodu Pro ženy obecně má rozvod větší ekonomické dopady než pro muže. Vzhledem k tomu, že péče o děti a o domácnost spočívá stále ve většině českých rodin na ženě, mnoho z nich rozděluje svůj čas mezi povinnosti profesního a rodinného života. „Rodinná kariéra“ znamená pro ženu ve většině případů menší investice do profesního života. Ženy často podřizují nejen čas strávený prací, ale i geografické místo práce svým dětem a svému manželovi. Během let trvání manželství mají sice ženy přístup k příjmu a prestiži svého manžela, během rozchodu ale tento přístup ztrácejí a nezískávají zpět to, co investovaly – čas a energii strávené péčí o rodinu a emocionální a jinou podporou svých mužů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz dětmi

Canisterapie, když tlapky pomáhají

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Hipoterapie – tedy léčba, při které pomáhají koně, je poměrně známá. Věděli jste, že pomáhat léčit umí také psi? Je to tak, speciální terapie se jmenuje canisterapie. Jak všechno probíhá?CanisterapieToto pojmenování vzniklo v Česku (vzniklo z latinského Canis – pes), je to metoda pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby.  Jde tu o léčebný kontakt mezi psem a člověkem. Pes vyvolává v lidech dobrou náladu už svou přítomností, kde všude může pomoci? Pes představuje rozptýlení např. pro lidi v domovech důchodců nebo děti v dětských domovech. V ústavech pro mentálně či fyzicky postižené je pes součástí rehabilitace. Canisterapie může mít jak indivudiální tak kolektivní formu, pracovat se dá téměř se všemi druhy plemen.Účinky metodyJaké jsou účinky této zajímavé metody? Má velký vliv na psychologickou stránku člověka. Účinky jsou dvojí, jednak psychosociální, jednak fyziorehabilitační.  Canisterapie může pomoci aktivovat myšlení, paměť a komunikaci, dále také zlepšit motoriku. Známá je technika tzv. polohování. Jde o to, že speciálně trénovaného psa přibližujeme (v podstatě přikládáme) k odhaleným částem klientova těla – jde o to, aby byla tato místa prohřátá, případně, aby si je člověk uvědomil. Dochází jednak k prohřátí, jednak je důležitá i blízkost živého tvora.  Tato technika se osvědčila hlavně u lidí, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem. Metoda existuje už dlouho, zmínky o ní jsou už z padesátých let minulého století. Ten, kdo se této metodě věnuje, je označen jako canisterapeut, těch skutečných je opravdu málo. Je to totiž velmi složité povolání, vyžaduje mnoho zkušeností. Každý, kdo chce být canisterapeutem, musí splnit všechny podmínky a zkoušky na tzv. casisasistenta (tedy jakýsi nižší stupeň na cestě k tomu být canisterapeut). Musí mít také dlouhodobou praxi – jde asi o 220 hodin teorie a 40 hodin praxe.  Mentor je pak v této hierarchii člověk, který má dlouhalotou praxi jako canisasistent nebo canisterapeut, a který zaučuje nováčky.Příběhy z praxeJeden z canisteraupetických týmů pravidelně navštěvuje integrovanou základní školu v Rokycanech se zlatým retrívrem Vikim. Canisterapie je součástí výuky. Ta je zaměřena na vytváření pozitivních vztahů mezi dětmi a zvířaty, na rozvoj citového vnímání (např. hlazení psa), dále také na komunikaci, pomáhá však i v dalších oblastech. Canisterapie pomáhá třeba také v Hospici svatého Lazara. Za lidmi, kteří kvůli nemoci nemohou opustit lůžko, tu přijde zvířecí kamarád. Tomu je jedno jak vypadáte, zda jste nemocní – je tu pro vás. Pacienti mají z malého návštěvníka, který je zahrnuje láskou a ochotně se pomazlí, velkou radost.Pomocné tlapkyV souvislosti s canisterapií vznikla obecně prospěšná společnost  Pomocné tlapky. Založena byla v únoru 2011 a jejím základním cílem je chov, převýchova a výcvik asistenčních psů. Vycvičení psi pak putují tělesně postiženým, těm, kteří jsou zcela nebo částečně upoutáni na invalidní vozík, jsou nevidomí, také pacientům se záchvatovým onemocněním. Kromě toho také pomáhají cvičit psy pro zmiňovanou canisterapii.

folder_openPřiřazené štítky

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Kuchyň - váš prostor

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

V dnešních kuchyních se už dávno jen nevaří, ale i relaxuje. A dnešní kuchyně i reprezentují. Styl a design vypovídá o celkovém vkusu či nevkusu jeho majitele, vybavení o jeho movitosti a kvalitní pressovač třeba o jeho závislosti na kofeinu. Majitel zajímavě designově řešené kuchyně určitě nebude nudný a rád popustí uzdu své fantazii - zvláště pokud si uspořádání jednotlivých komponentů navrhoval sám, což doporučuje většina bytových architektů. Hlavně nekopírujte katalogy a navrhněte si kuchyň podle toho, jak vám bude vyhovovat, shodují se do jednoho. Nadstandardní kuchyň si prý pořizuje člověk, který s ní počítá jako se součástí obytného interiéru. Kuchyň reprezentuje A jak by dnešní moderní kuchyň měla vypadat? I za plného provozu by měla být stále uklizená a hlavně by neměla působit příliš kuchyňsky. Její efektivní uspořádání a funkčnost mají své zásady, ale vždy musí být šita na míru konkrétním potřebám. Při jejím řešení je namístě obrátit se na odborníky, kteří mají více zkušeností a znají pravidla pro její účelné fungování. Významnou, i když ne hlavní roli, zde samozřejmě hraje její umístění a tvar. Velmi oblíbené jsou dnes takzvané otevřené kuchyně, které bývají propojené s obývacím pokojem. Jedním z hlavních kritérií je ale funkčnost. Při navrhování kuchyně nejprve zvážíme způsob a místo uložení všech předmětů, které k přípravě pokrmů potřebujeme. Tak, aby bylo všechno po ruce a nemuseli jsme zbytečně běhat z místa na místo. Existuje několik způsobů uspořádání kuchyně: Jednostranně: jednotlivé prvky jsou seřazeny do linky nad sebou. Toto uspořádání je vhodné pro úzké dlouhé prostory. Nepříliš účelná je však tato varianta pro nutnost překonávat velké vzdálenosti při přípravě pokrmů. Dvoustranně: při tomto uspořádání budeme mít téměř vše v dosahu paží. Na jedné straně, ale nikdy vedle sebe, by měl být dřez a sporák, naproti pak skladovací prostor. Jako téměř ideální se jeví uspořádání zařízení kuchyně do tvaru písmene L nebo U. Organizace přípravy pokrmů bude plynulá, vše budete mít po ruce a nebude chybět ani možnost využít část pracovního prostoru pro servírování pokrmů.Pečlivě vybírejte ledničku Kvalitu kuchyně v první řadě ovlivňuje dobrá dispozice, přiměřené výšky pracovních ploch a vhodně zvolené spotřebiče. Snem každé hospodyňky je například kvalitní varné centrum, které samozřejmě vyžaduje zvláštní přívod vody, odpad i dostatečný prostor pro odkládání věcí a chození kolem. Neodmyslitelnou součástí varného centra jsou digestoře, které zajišťují cirkulaci a kvalitu vzduchu a kuchyň zbavují nežádoucího pachu a páry při přípravě pokrmů. Pečlivě volit byste měli i materiál pro pracovní desku. Odborníci doporučují například desky z umělého kamene. Určitě zavrhněte nerezové pracovní plochy, které sice vypadají perfektně, ale jsou velmi náročné na údržbu. A pak už zbývá vybrat myčku nádobí, varnou desku, ledničku s mrazákem, varnou konvici, toustovač, mixéry, pressovač, zkrátka elektrospotřebiče, bez kterých se dnes snad žádná domácnost neobejde. Za elektrospotřebiče se obecně doporučuje si připlatit a spíše volit zboží značkové, které je přeci jen zárukou kvality. Zvláštní pozornost určitě věnujte ledničce. Ty moderní mají celou řadu funkcí. Do českých domácností si razí cestu například "americké" lednice. Tyto dvoudveřové spotřebiče mají uvnitř úložné police prakticky umístěné ve výši očí v chladící i mrazící části a umožňují tedy snadnější manipulaci s potravinami. Mají velký objem, jednotlivá patra jsou rozdělena do různých teplotních zón. Mnohé láká výroba ledové filtrované vody, ledové tříště, nebo kostek ledu pomocí "čepovacího okénka", díky čemuž nemusíte lednici namáhat jejím neustálým otevíráním. Drátěný program A pak tu jsou takové zdánlivé drobnosti jako vařečky, sběračky, dochucovadla, koření, ubrousky, nože, tedy předměty, které budeme brát do ruky zřejmě každý den. A vyvstává otázka, co s nimi. Některé zavěsíme na konzolu, jiné patří do stojanu. Určitě by měly být na dosah, připravené tam, kde s nimi pracujeme. Ideálním místem pro ukládání takových pomůcek je prostor mezi pracovní deskou a horními skříňkami. Neodmyslitelnou součástí moderních kuchyní se stal takzvaný "drátěný" program. K jeho přednostem patří variabilnost prvků, možnost libovolně kombinovat potřebné a dokupovat to, co schází. Dalším pozitivem je mobilita. Většinou se jedná o konzolu, která je zavěšena po celé délce kuchyňské linky, na níž se pomocí háčků nebo integrovaných úchytů zavěšují libovolné prvky. Osvědčeným materiálem je chrom nebo nerez. Neškodí jim vlhké prostředí, nevadí pára ani neagresivní čistící prostředky. Je ovšem potřeba je pravidelně udržovat. To, jak bude kuchyně vypadat, do značné míry záleží na vašem způsobu života a samozřejmě na vašich finančních možnostech. Hezkou kuchyň lze pořídit kolem 100000, ale také třeba za milion. Cenu kuchyně ovlivňuje především materiál, její barevnost a zvolený design. Každopádně, ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, vždy by měla vyhovovat účelu, k jakému ji budete používat a obyvatelům, kteří se v ní budou pohybovat. Jinak tedy bude vypadat varianta určená pouze pro dospělé, jinak kuchyně, po které se pohybují malé děti. Bezpečná kuchyně Pokud patříte právě mezi rodiny s malými dětmi, měli byste se řídit jistými pravidly, která zajistí vašim potomkům bezpečnost. Asi pro vás nebude žádnou novinkou, že největší hrozbou v kuchyni jsou spotřebiče. Batolatům, ale i školním dětem hrozí popálení, ať již o horkou plotýnku nebo o dvířka trouby. U trouby může určitý druh problému řešit například trojité zasklení dvířek trouby. Důležité je ale zabezpečit, aby si děti samy nespustily vamou desku nebo troubu. Proto už mnohé spotřebiče obsahují elektronické zámky, které je nutné držet po určitý čas, aby se deska odblokovala. Podobný princip funguje i u trub, kde je pro zámek vyhrazené bud' samostatné tlačítko, nebo je třeba troubu odblokovat stisknutou kombinací různých tlačítek. To bezpečně zabrání tomu, aby dítě spotřebič spustilo plácáním ruček. Některé trouby mají ještě mechanický zámek, jakousi západku, kterou je nutné nadzvednout při otevírání dvířek. Výrobci spotřebičů šli ale ještě dál a nabízejí například novinku, kdy je možné magnetický ovládací knoflík vamé desky sebrat z desky a uložit na bezpečné místo.Samozřejmě i vlastní nábytek představuje nebezpečí, ať již v podobě přivření prstíků do dvířek nebo přibouchnutí do kontejneru. Svým způsobem proti takovému přivření může sloužit jako vedlejší účinek mechanické dobržd'ování dvířek a kontejnerů, které výrobci nábytku nabízí jako komfortnější typ výsuvů.Důležité je ale zabránit dětem v přístupu k ostrým předmětům. K tomu slouží nejrůznější mechanické západky (lkea), které je nutné otevřít, aby bylo možné šuplík vysunout. Ještě důmyslnější je způsob na principu magnetu, který drží zásuvku zavřenou a my pomocí speciální karty magnet odblokujeme (Hettich).

folder_openPřiřazené štítky

Folklor a lidová kultura nejen na Moravě

access_time15.únor 2020personRadka Eliášková

Masopustní veselí vždy platilo a stále i platí za čas plný radosti, nespoutané zábavy a odpočinku. Mohli bychom říci, že Masopust je jeden z mála svátků, kde neplatí předpisy o chování. Lidé se smyslem pro humor se nemusí omezovat a zapomínají na své všední starosti. Tancují, dávají sbohem zimě a oslavují nový příchod jara. Nechávají se vtáhnout mezi rozverný rej masek. Masopust vždy platil za období plné požitků, pojídání zabijačkových pochoutek a tradičních koblih. Veselou náladu povzbuzuje hudba a zpěv muzikantů, kteří hrají staré lidové písničky.Z počátku jsem byla velmi udivena, že se v blízkosti mého bydliště koná akce tohoto typu, o které jsem neměla nejmenší potuchy. Nebylo to o tom, že bych se o kulturní tradice nezajímala, spíše o tom, že jsem je nevědomě opomíjela. Poté, co jsem si tuto skutečnost uvědomila a rozhlédla se kolem, nestačila jsem se divit, kolik plakátů s pozvánkou na sobotní Masopust v Kadani jsem přehlédla. Myslím, že co se týče publicity a prezentace této akce, byla veřejnost dobře informována. Již při zhlédnutí nabídek kulturních akcí na Internetu, jsem byla zavalena mnoha informacemi o této zábavě. Proto jsem se dne 17.února 2007 zúčastnila 3.ročníku masopustu v královském městě Kadani. Masopustní zvyky patří k nejvíce udržovaným společenským zvykům v naší zemi, v Kadani je to ale věc nová. První kadaňský masopust byl pojmenován CK, o což se postarala hlavní maska vojáka Švejka. Celá slavnost se nesla v duchu C.K. Rakouska – Uherska. Letošní Masopust v Kadani uspořádalo město pro svého občany již potřetí.Lidové masopustní slavnosti se dnes již odbývají v sobotu nebo v neděli. Město Kadaň nebylo výjimkou. V dnešní době se veselí již neslaví jen ve vesnicích, ale časté je i slavení ve městech. V deset hodin ráno od kadaňského hradu k radnici zahájil průvod masek s vyhrávajícími muzikanty, Švejkem a povozem taženým koňmi, celodenní program. Švejk vypadal opravdově, tak, jak ho všichni známe v podání pana Hrušínského. Měl v sobě bodrost i bezelstnost, rozšafnost ve slově. Příjemně a neúnavně bavil lidi. Na kadaňském hradě jsme pro zpestření mohli slyšet vyhrávat kapelu Motovidlo.Historickým centrem města začaly pobíhat různé masky, které měly za úkol zlobit všechny kolemjdoucí a snažily se zapojit do veselí kohokoli se smyslem pro humor. Masopust je slavností, kde lidé mění své role a proto se, alespoň na chvíli, mění z diváků v aktéry. V každém průvodu v různých krajích panují rozdíly a to dle místních tradic. Když skupina dorazila k radnici, kterou lidé také nazývají Bílá věž, svým křikem přivolala současného starostu Kadaně Jiřího Kulhánka. Masky ho v čele se Švejkem požádaly o povolení masopustního veselí. Po „kratším“ přemlouvání jim starosta udělil povolení uspořádat masopustní veselici po celý den a předal nadvládu nad městem, což ztvrdil glejtem opatřeným pečetí. Když masky dostaly symbolický klíč od města, vydal se smuteční průvod ulicí Jana Švermy směrem k mostu, aby se tu rozloučil se zimou. Průvod doprovázeli burcující masky a také přihlížející občané. Pohanská bohyně Morana je zosobněnou zimou. Aby skončila její vláda a vystřídala ji bohyně jara Vesna, musí zemřít trojím způsobem. Morana byla vhozena do řeky Ohře a novým cílem průvodu se stal františkánský klášter. I přesto, že v Kadani je to věc nová, je to předkřesťanský zvyk.Hlavní postava masopustního veselí Švejk vyhlásil po krátké promluvě všem maskám „rabování, znásilňování a plenění.“ Od té doby nastával útok masek na veřejnost přibližně každou hodinu. Bujaré chování masek však nikdy nepřekročilo pravidla hry. Vše bylo s nádechem erotiky a všímavosti vůči opačnému pohlaví. Nic víc. Mnoho dobrovolníků a nadšenců připravilo rozsáhlý průvod bizarních a vtipných masek ve stylu české tradice i dobových a vnějších témat. Pořadů a novodobých obchůzek se většinou ujímají folklorní soubory, školy, občanská sdružení a místní spolky.Ze spolků se zábavy zúčastnily někteří členové z Českého Klubu Velocipedistů, neboli jezdců na vysokých kolech. Vzbuzovali obdiv mnoha přihlížejících občanů. Český Klub Velocipedistů je prvním sportovním klubem v Čechách.Veřejnosti nejvíce imponoval řízný pochod šestnácti pětatřicátníků a dvanácti vojáků pluku Marie Terezie z náměstí do zahrad františkánského kláštera. Občanské sdružení Regiment Wied se zabývá rekonstrukcí života řadové pěchoty, jejích taktik a bojových postupů. Masky byly velmi pestré a rozmanité. Řadu masek doplnily novodobé maškary, ve kterých se aktivně zapojily hlavně malé děti. Někdy šlo o skutečně náročná švadlenská díla, nejspíše vzniklá pod rukama šikovných babiček. Dětským novotvarům dominovaly masky jako komiksové postavičky, například Spiderman a Ufouni. U malých slečen převažovaly masky typu princezen a strašidýlek. Děti doprovázeli buď jejich rodiče nebo babičky a dědečkové.Nejvíce respektu u diváků vzbuzovaly masky démonické v podobě kostlivce, piráta a staré masky démona smrti. Smrťák mával kosou lidem nad hlavami, což nebylo nikomu zrovna příjemné. A také nechyběly pohádkové postavy jako čarodějnice. Ženy přišly s nápadem zapojit se do akce v roli čarodějnic teprve nedávno. Čarodějnice je mezi masopustními maskami novější postavou. A jelikož se traduje, že vodník jako pohádkový démon se vyskytuje v masopustních pochůzkách pouze v jižních Čechách, tak kadaňský vodník zřejmě tuto tradici porušil.Mezi nejoblíbenější masky patřily masky zoomorfní. Nejvíce v podání prasátek, kočiček, slepiček a pejsků. Tyto masky zvířátek velmi často vystupovaly ve dvojicích. Zvířecí masky patří k nejstarším. Samozřejmě nechyběly ani tradiční masky, bez nichž by kouzlo tradice nebylo zachováno. Neopominutelným zvířecím motivem masopustu byl medvěd. Patří mezi nejvýznamnější masky domácích masopustních průvodů a obchůzek. Nikdy neschází v průvodech ani při masopustním veselí. Medvěd vždy symbolizoval plodivou sílu. Na řetězu jej po celou dobu držel medvědář a předváděl s ním cirkusové výstupy. Jako symbol nesmělo chybět zvíře nabité mimořádnou silou. Masopustní maska koně je nejtypičtější českou zvířecí maškarou a má několik podob a názvů. Ruku v ruce ulicemi také kráčely masky Černocha a Číňana s obrovskou hlavou. Řezníci měli tradiční oblečení dle cechů. Stejně tak se do ulic rozutekli rozdvojené osobnosti i třímetroví lidé. Obchůzka masek městem mířila k františkánskému klášteru.Františkánský klášter patří mezi národní kulturní památky. Je opřen záhadnou legendou. Dříve na jeho místě bylo popraviště. Měl zde být popraven jistý šlechtic. Když ho odváděli na popravu, počal litoval svého činu a prosil Boha o odpuštění. Bůh mu nejspíše odpustil. Tři dny visel na šibenici a přesto zůstal živ. Když toto kadanští radní uviděli, rozhodli se ho osvobodit. Popraviště bylo přeloženo až na druhý konec města. Na tomto místě postavili kapli Čtrnácti sv.pomocníků. V areálu kláštera již od rána zněla hudba a konala se obrovská hostina s dobovým tržištěm. Nemohl chybět bohatý sortiment nápojů. Ochutnávalo se mnoho chutných druhů teplé i studené medoviny, slivovice a kořalky. Pivo a víno teklo proudem. Nikdo taktéž nemohl odolat stánkům s pohoštěním, kde se prodávaly pravé zabijačkové pochoutky. Opékala se prasata a prodávaly jitrnice. Také se smažilo tradiční sladké pečivo jako koblihy a prodávaly se různé cukrovinky. Koblihy jsou u nás dodnes neodmyslitelným, a zjevně nedohledně starým masopustním pokrmem. Recept na smažení masopustních koblih je snadný.Zahradami se nesla hudba a mohli jsme také shlédnout ukázky starých řemesel. O hudbu bylo vždy postaráno. Celý den zněly lidové písničky v podání pozvaných kapel, jako byly například Josef Švejk & CK Šraml, skupina Motovidlo a Pražský pouťový orchestr, což je skupina hrající lidové a staropražské písničky. Pro pobavení návštěvníků byli připraveni kejklíři a komedianti. Nejednalo se o akci výdělečnou, ale o potřebu společnosti. Proto panovalo pravé uvolnění a veselí. Vstupné bylo zadarmo.Ve třináct hodin proběhlo velké defilé masek za režie Josefa Švejka a o hodinu později vystoupilo Divadlo v Pytli z Hrobu, jež předvedlo divákům zajímavé představení o veselé hudební kapele Pytlíci z Křížanova. Masopustní oslavy vyvrcholily v sedmnáct hodin, kdy se shromáždily všechny kapely a masky a vyhlašovala se soutěž „O putovní pohár“ pro nejlepší masku. Králem masopustu byl zvolen šlechtic. Kromě vzhledu tajná komise přihlédla k tomu, jak tato maska dokázala hecovat diváky a byla aktivní při „rabování“. Tento titul bude masce patřit celý rok až do příštího masopustu. Žezlo a jablko pro kralující masku nahradilo „kadaňské srdce“ a půllitr se znakem Švejka. Tradicí bývá, že králi masopustu patří poslední rej masek. Bohužel se vítěz kvůli svému již podnapilému stavu nemohl zúčastnit tance. Zřejmě se přespříliš ztotožnil s tzv. bohem ožralství Bacchusem.Na masopust v Kadani také zamířil historický vlak z Plzně. Lidé si tak mohli vychutnat atmosféru celé akce nejen ve františkánském klášteře, ale také na vlakovém nádraží. Masopustní veselí patří k nejoblíbenějším slavnostem Kadaně, proto se i přes nepříznivé počasí přišla podívat spousta lidí. Celý den bylo zamračeno a sluníčko nevyšlo. Veřejnost to ale neodradilo. Mezi nejčastější diváky patřily mladé rodiny s dětmi a prarodiče s vnoučaty. Děti se většinou s potěšením aktivně zúčastňovaly veselí a dokonce samy přišly oblečené do masek. Nejvíce přišlo předškolních dětí. Dospělí většinou jen nečinně přihlíželi radovánkám a sem tam se někdo připojil k tančícím maskám. Přihlížejících diváků bylo 4x více než aktivních masek. Rabující masky se skládaly především z členů místních občanských a divadelních spolků a také z lidí, kteří měli smysl pro humor a nebáli se zapojit do akce.Myslím si, že lidé zábavy tohoto typu rádi navštěvují. Rádi si odpočinou od celotýdenního shonu a vyrazí se pobavit. Rej masek sledovali s nadšením a reagovali tleskáním a úsměvy. Při tzv. rabování masek byli vždy štědří a nějakou tu korunu vždy dali. Mezi davem jsem zahlédla i zahraniční hosty s fotografy a kamerami. Žádná situace jim nepřišla natolik obyčejná, aby nebyla příležitost si ji zvěčnit. Dětem nejvíce imponoval krásný kůň Ceasar, který táhl povoz s vyhrávající skupinou Motovidlo. Ta vyhrávala příjemné písničky od kadaňského hradu až k františkánskému klášteru.Po celou dobu akce byli přítomni členové policie, kteří ochotně vysvětlovali řidičům, kde se vyhnout masopustnímu průvodu. Po celé délce trasy byl zamezen vjezd dopravním prostředkům.Média tuto akci vyhodnotila jako povedenou. Neopomněla připomenout organizátorům zvyšující se počet lidí. Tedy, aby příští rok byl více brán zřetel na dosavadní malou kapacitu františkánského kláštera.Dle reakcí jsem usoudila, že letošní Masopust očekávání lidí nad míru splnil.Z původního rozsahu tradičních zvyků dnes zůstala jen poměrně malá část. Někde zůstaly jen body zábavy, jinde se projevují v podobě slavností, festivalů a scénických folklorních tvoreb.Na Masopustu jsem byla poprvé a doufám snad, že ne naposledy. Nejvíce se mi líbila nálada, která po celou dobu panovala. Všichni se usmívali a snad i zapomínali na své všední starosti. Veselí bylo s nádechem starobylé tradice a kulturního bohatství. Měli bychom si takových akcí více vážit. Poskytují nám kulturní pozůstatky z minulosti našich předků. Tradice z doby, do které se nikdo z nás již nepodívá.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz dětmi

Petra Braunová : Zvedejte oči k nebi

access_time25.říjen 2019personRedakce

Petra Braunová je spisovatelka, která brázdí vody české literatury již od roku 2003. Na svém kontě má několik knih pro dospělé, ale její parketou jsou především knihy pro děti. Ve spolupráci s knihovnami vydává komiksové průvodce po městech. Mimo to vystupuje s herečkou Jitkou Smutnou v literárně dramatickém pořadu, ve kterém zdramatizovala pasáže svého kontroverzního románu pro dospělé Kalvárie. Spisovatelka píše pro děti zábavnou a zároveň poučnou formou, ale tak, aby malý čtenář neměl pocit, že je poučován. Její dětské knihy sbírají ocenění. Zatím nejúspěšnější knížka s názvem „Ema a kouzelná kniha“ získala v roce 2010 hned ceny tři. 1. místo za nejlepší knihu roku v anketě "SUK - Čteme všichni" 2010 v kategorii dětí, 2. místo v téže anketě v kategorii knihovníků a výroční cenu Albatrosu. Na pulty knihkupectví se nyní dostává novinka Petry Braunové, vánoční příběh „O chlapci, který spadl z nebe“.Kniha „O chlapci, který spadl z nebe“, je knihou pro děti. Můžete čtenářům, případně jejich rodičům, kteří budou knihu předčítat, nastínit jaký příběh vlastně vypráví?V knize se prolínají dvě roviny - náš pozemský svět a Svět okřídlených. Zatímco u nás se chystají Vánoce, na které se nesmírně těší hlavní hrdinka knihy osmiletá Eliška, ve Světě okřídlených se řeší neuvěřitelný případ. Objevilo se tu totiž zlé dítě! Ve Světě okřídlených už je tisíce let zlo vymýceno. Osmiletý Ryel svými skutky ničí pohodu a štěstí, v kterém Okřídlení žijí. Proto je Radou moudrých odeslán za trest k nám na Zem, kde zlo stále řádí. Jednoho dne spadne Elišce, která zrovna hledí z okna na hvězdy a čeká na sníh, pod okna na zahrádku. Eliška krásného chlapce s křídly logicky považuje za anděla. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlila. Kniha je o nápravě. O tom, proč je důležité, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Doufám, že jsem ji napsala tak dětsky, že bude bližší dětem než dospělým. Nedávno jsem četla jistou kritiku na mou knihu Tramvaj plná strašidel, kde paní redaktorka nabádala "kniha je dobrá pro děti, ale rodiče ať ji nečtou". Možná to měla být kritika negativní, ale vlastně jí musím poděkovat, napsala to naprosto přesně, jak to myslím já. Píšu knihy pro děti - ne pro rodiče.Knížku "O chlapci, který spadl z nebe", jsem právě dočetla. Hezky mě naladila a bylo mi líto, že kniha nemá dalších dvacet stran. Proto doporučuji, ať si ji rodiče čtou společně s dětmi. V knize jsou povedené ilustrace k tomuto příběhu. Vybrala jste si ilustrátora sama? Co pro Vás jako spisovatelku ilustrace znamenají?Vybírat ilustrátora je v pravomoci nakladatelství Albatros, pro které píšu. Takže i Magdu Veverkovou vybrali oni. Dokonce se s ní vůbec neznám a v životě jsme se neviděly, rukopis dostala elektronicky. Taky se mi její ilustrace moc líbí!.Vždy jsem zvědavá, jaký bude ilustrátor, a jak pojme to, co se nejdřív honilo hlavou mně. Je vždy zvláštní vidět, co fantazie ukáže tomu, kdo knihu čte. Na besedách se o tom bavím s dětmi, dokonce jsem vymyslela jednu hru, v které dětem dokážu, že každý má fantazii jinou – vlastní a originální. Ilustrace jsou velmi důležité. Já jsem klasik. Jsem ráda, když je na obrázku koza, která vypadá jako koza, příliš avantgardním ilustracím v dětských knihách nefandím. Samozřejmě je důležité, aby si dítě rozvíjelo fantazii, ale čeho je moc, toho je příliš. Není vůbec pravidlem, že kniha, kterou ocení dospělý kritik, se bude líbit dítěti. Ze zkušeností vím, že s takovou knihou malý čtenář velmi snadno praští a v knihovnách se na vystavených knihách oceněných bůhvíjakými cenami usazuje prach. Proto velmi obdivuji ty ilustrátory, kteří umí tu kozu nakreslit stylizovaně, přesto na ni dítě se zalíbením dlouze hledí. "O chlapci, který spadl z nebe" je kniha přímo protkaná andělskými křídly. Já osobně věřím v existenci andělů, že každý z nás má svého anděla strážného. Jaký je Váš názor na tyto éterické bytosti?Snad jsou a snad nad námi bdí. Mají ale určitě přísná pravidla pomoci, protože jinak nechápu, kam zmizí, když se stane skutečné neštěstí.Z knihy na nás dýchne vánoční atmosféra, vůně cukroví, vánočního stromečku. To jsou dojmy, které většinu z nás provázejí od dětství. Jak vy osobně vzpomínáte na Vánoce, když jste byla malá dívenka?Zbožňovala jsem Vánoce a mám je ráda dosud. Vzpomínám si, jak jsem na Štedrý den bývala dlouhatánské minuty na wc, protože mě příšerně bolelo břicho - ale byla to nervozita! Milovala jsem Vánoce tak, že jsem si schovávala jehličí a čichala k němu po celý rok.To je úsměvná a zároveň dojemná vzpomínka. Jaká knížka Vám pod vánočním stromečkem udělala největší radost?Milovala jsem Vánoce právě kvůli knihám. Dokud žil můj táta, věděla jsem, že dostanu knížky vybrané přesně pro mě. Táta dlouhé hodiny bloudil po knihkupectví a uměl pro každou z nás (pro mě, moje dvě sestry a mámu) vybrat přesně to, co nás bavilo. Dodnes mám schované všechny díly Neználka, Pipi dlouhou punčochu, ale i Malé ženy, Město šťastných lásek a Trpkou vůni podzimu. Od té doby, co táta není mezi námi, bloudím mezi regály knih sama, a pak nenápadně řeknu dětem, kterou knihu by mi mohly koupit. Je ale pravda, že nad ní pak tajně bulím a vzpomínám na tátu.Jako dítě ráda vzpomínám na knihu "Róza, strážné strašidlo" od autorky Christine Nöstlinger, příjemně jsem se u ní bála. Ve Vaší knize "Tramvaj plná strašidel" se to strašidly přímo hemží. Knížka je plná dobrodružství, záhad a nadpřirozena. Bála jste se jako dítě strašidel?Šíleně jsem se bála naprosto všeho. Byla jsem ubrečené, věčně vystrašené a frustrované dítě. Kousala jsem si nehty, potily se mi dlaně. Moje vlastní fantazie mě ničila.V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetla, že ke knize "Ema a kouzelná kniha" dokončujete scénář. Dočkáme se tedy filmového zpracování? My fanoušci jsme plni očekávání, prozradíte nám podrobnosti?Dostala jsem už dvakrát nabídku na možnost natáčení, napsala jsem scénář, ale realizace se jaksi zasekla. Sama nevím, kde se stala chyba. Pevně věřím, že se jednou s Emou na plátně setkáme, v ten pravý čas.Sama máte tři děti. Syn Vás inspiroval k sepsání Vaší prvotiny Rošťák Oliver. Příští rok se chystá pokračování této úspěšné knížky. Předčítala jste jim vaše knihy, když byly malé a jsou vášnivými čtenáři vašich knih?Ano, četla jsem jim každý večer a konzultovala jsem s nimi rukopisy. Bohužel vyrostly, a tak rukopisy nechávám číst dětem cizím, o to víc dbám na připomínky. Přestože jsou už moje děti hodně velké, občas si čteme ještě dnes. Ale už je to tak, že mi spíš předčítají povinnou četbu - v tuhle chvíli nejmladší dcera například knihu Tři muži ve člunu. Jsou to báječné chvíle. Piju kafe, ležím na zádech, pouslouchám, hledím na to své čtrnáctileté děťátko a mrzí mě, že už není malá. Občas na besedách vyzývám školáky, aby svým rodičům řekli, ať jim předčítají, že jim vyrostou a je to bude mrzet. Děti se zubí a dívají se na mě nevěřícně. Když se jich zeptám, koho by bavilo poslouchat večerní čtení od mámy, zvedne se les rukou. Když se však zeptám, komu máma doopravdy čte, zvedne se jedna, dvě. To je smutné.Všichni víme, že děti jsou opravdu upřímné. S jakou reakcí na vaše knihy jste se u nich setkávala?Mým dětem se moje knihy nekriticky líbí a líbily, umím je však brát s rezervou. Pamatuju si, jak syn jako malý s novou knihou vybíhal na schodiště a hodlal zvonit na sousedy, musela jsem ho zadržet. Postupem času si na moje psaní zvykly a myslím, že mě pojaly za spisovatelku, jako jiné dítě pojímá mámu za doktorku či prodavačku v trafice.A co ostatní dětští čtenáři, jakou míváte zpětnou vazbu? Ovlivňují Vás jejich postřehy? Inspirujete se jimi?Nedávno mi jeden desetiletý kluk řekl, že není možné, aby Ztraceni v čase napsala taková číča jako já. Tak to jsem se upřímně zasmála. Miluju děti. Jsou pravdomluvné, i ve chvíli, když si vymýšlejí. Ráda si s nimi povídám a poslouchám je. Bohužel vidím na vlastní oči, že rok od roku klesá úroveň čtení a psaní, děti nám vlčí a učitelé propadají skepsím. Mockrát mě napadlo, že by ministři měli navštěvovat školy, třeba v přestrojení za školníka. Anebo lépe za nového učitele. Myslím, že kdyby se ministr postavil před současnou třídu sedmáků v Praze na Černém Mostě nebo v Mostě či Ostravě, strávil by s nimi celý měsíc a pak vyfasoval výplatu běžného učitele, docela jistě by ho napadla ta správná změna ve školství.Můžete našim čtenářům poslat nějaký předvánoční andělský vzkaz?Dříve než než vypustíte z pusy nadávku, než někoho uhodíte, než upustíte na zem plechovku od koly či cigaretu, zvedněte oči k nebi.

folder_openPřiřazené štítky

Jak oznámit těhotenství

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Blahopřejeme! Jste těhotná. Ať už jste tu skvělou novinu zjistila včera nebo před měšícem, máme pro Vás několik tipů jak originálně a zábavným způsobem oznámit své těhotenství.TipyNěkteré ženy čekají s oznámením trochu déle dokud nepomine zvýšené riziko raného potratu. Pokud se vás to také týká, zvažte oznámení těhotenství po  uplynutí třech měsíců, kdy se míra potratů snižuje.Informujte všechny, pokud je to váš styl. Některé ženy oznámí tuto novinu rodině a přátelům minutu poté, co se ji samy dovědí. Mají pocit, že případný potrat budou lépe zvládat s psychickou podporou rodiny a přátel.Nejprve to řekněte partnerovi, až poté se rozhodněte, komu dalšímu o svém těhotenství řeknete. Chcete, aby to věděli kolegové v práci? A co třeba přátelé ze střední nebo z vysoké školy? Babička s dědou? Dobře si rozmyslete, komu a v jakém pořadí to sdělíte. Někteří lidé mohou být zklamáni, dozví-li se to později nebo od někoho jiného.PartneřiNezapomeňte, že dítě je i Vašeho partnera. Vzrůstá počet použití domácích těhotenských testů a Váš partner by mohl být u toho, držet Vás za ruku a společně s Vámi čekat na výsledek. Pokud to Váš manžel, přítel či partner ještě neví, vyvarujte se oznámení typu “Mimochodem, jsem těhotná”. Oznámení těhotenství je bezprostřední okamžik, jeden z těch, na který budete vzpomínat celý život! Pokud se jedná o nečekané – a možná i nežádoucí – těhotenství, dejte partnerovi čas, aby novinku vstřebal. První reakce ne vždy svědčí o skutečných pocitech.Oznamte své těhotenství tvůrčím způsobem. Pokud to nechcete na lidi jen tak vybalit, zvolte originální způsob, jak to říct těm, které máte ráda. Možná tak vytvoříte krásnou vzpomínku.Romantická večeřePřipravte romantickou večeři. Ikdyž Váš partner očekává jídlo o čtyřech chodech, naservírujte mu baby-jídla: malé žebírka, baby karotku, dětský jablečný džus v malé skleničce pro děti. Jako dezert můžete podat baby-keksy pro chroupání s prvními zoubky.Udělejte si filmový večer a vyberte filmy související s dětmi: Devět měsíců, Junior, Baby Boom atd. Napište tu skvělou novinku na kousek papíru a vložte jej do obalu od DVD  nebo VHS kazety. Pusťte první film, ne však ten s překvapením. Jakmile film skončí, zvedněte se s tím, že si odskočíte a poproste partnera, aby pustil další film. Samozřejmě ten, do kterého jste vložila zprávičku:-) Počkejte až si ji přečte a poté se vraťte s úsměvem a slovy “Ano miláčku, je to tak!”Počkejte na dovolenou a doslova “darujte” svému partnerovi tuto novinku. Kupte tričko s nápisem TAŤKA #1, dětský přívěšek na klíče, pohádkovou knížku, stejně jako další dětské drobnosti, vložte je do dárkové tašky zavázané stuhou a předejte svému partnerovi.Připravte partnerovi koupel a přidejte koupelovou pěnu. Napište sladký dopis oznamující Vaše těhotenství a vložte jej do dětské láhve. Láhev vložte do vany a skryjte v bublinkách.Jakmile si partner vleze do vany, něco ucítí, najde láhev a přečte si vzkaz.Zahrajte si Scrabble a snažte se vybírat pouze slova související s dětmi.Romantická sprchaDejte si společnou sprchu. Napište si na bříško “Mimčo na palubě” omyvatelným fixem a počkejte, až si toho všimneNechte upéct dort a na něj napsat “Blahopřejeme k Vašemu těhotenství”. Poté požádejte partnera, aby dort vyzvedl, protože máte moc práce. Jakmile se zeptá pro koho ten dort je, řekněte “Pro nás!  Budeme rodiče!”Pošlete zprávu oznamující tuto novinku, zvolené jméno a kopii ultrazvuku. Pochopitelně zálěží na tom, v jakém stádiu těhotenství se nacházíte. Nebo můžete s partnerem udělat společnou fotku, na které bude vidět Vaše bříško.Uspořádejte zahradní párty pro přátele. Jakmile budou všichni jíst, vstaňte a proneste přípitek. Řekněte, “Jen jsme Vám chtěli poděkovat, že jste přišli. To, že jsou tady všichni naši přátelé pro nás hodně znamená. A mimochodem, čekáme děťátko. Kdo si dá zákusek?” Všichni propuknou v smích, zeptejí se, zda to myslíte vážně a pak to spolu oslavíte.Nechejte v bytě pohozenou knihu s křestními jmény dětí.Sejděte se se všemi pod záminkou společné fotografie. Při první fotce řekněte “Řekněte sýýýr!” Při druhém pokusu pak “Všichni řekněte, Lucka je těhotná!” Rychle zmáčkněte spoušť – získáte tak skvělou fotku s překvapenými výrazy všech zúčastněných.Pokud se o svém těhotenství dozvíte v blízkosti partnerových narozenin, vyjděte si na večeři do romantické restaurace a nechte si ke stolu doručit narozeninové balónky, na kterých ovšem bude napsané “Blahopřejeme k děťátku!” nebo něco podobného. Váš partner bude očekávat, že na nich bude napsáno “Šťastné narozeniny!”, ale když si je prohlédne pozorně, bude překvapení na světě!RadyČím dříve těhotenství oznámíte, tím dříve můžete začít plánovat koupání miminka, výběr jména, nákup postýlky, kočárku, oblečení, výbavičky a hraček. Je mnoho věcí, které musíte zvládnout během devíti měsíců před narozením Vašeho potomka.Buďte nápaditá a zkuste vymyslet vlastní originální způsob oznámení těhotenství. Přizpůsobte si kterýkoli způsob oznámení jak chcete. Je to Vaše dítě a Vy si můžete u oznámení užít legrace kolik budete chtít!Pokud jste Vy a Váš partner netradiční dvojka, připravte se na to, že někteří lide reagují spíše negativně. Někteří lidé nejsou tak otevření, jak byste si přáli. To však neznamená, že byste to neměli pořádně oslavit!Dobře si rozmyslete pořadí, v jakém těhotenství oznámíte rodině a přátelům. Rodiče, sourozence a prarodiče mějte první na seznamu. Určitě nechcete, aby se to dověděli od někoho jiného. A věřte, že zprávy o nastávající mamince se šíří velmi rychle.UpozorněníPokud chcete s oznámením počkat, mějte na paměti, že zvracení, rostoucí bříško a častější návštěvy u lékaře mohou tajemství nechtěně vyzradit. Pokud se již těhotenství těžko skrývá, měla byste to oznámit nyní, dokud to ještě může být překvapení. Jinak můžete přijí o ten skvělý okamžik.Zvolte správné načasování. Vaše dobré zprávy mohou být pro jiného solí do rány. Potratila nedávno Vaše kamarádka? Buďte vnímavá k jejím pocitům. Představte si, jak byste se cítila na jejím místě.Nikdy neoznamujte těhotenství v hádce. Je to nevhodné a mohla byste se připravit o skvělou příležitost. Křik ve stylu “Jsem těhotná, takže už nikdy nebudeš chodit domů pozdě! A s kamarádama se rozluč!” bude nemilá vzpomínka pro vás oba. Mít dítě je dospělé rozhodnutí, tak se podle toho chovejte.Ještě jednou, první reakce nebývá vždy vyjádřením skutečných pocitů. Nebuďte dotčená, pokud se Vám bude zdát, že lidé nejsou mile překvapeni.Uvědomte si povahu svého partnera. Někteří si užijí výše popsané metody, jiní by však dali přednost vážnějšímu způsobu, jakým se dozví, že budou rodiči.Nechat své rodiče, sourozence či prarodiče dozvědět se o Vašem těhotenství od někoho jiného, je důvodem mnoha zraněných citů. Rodině to oznamte jako první. Rodiče a prarodiče se snadno mohou cítit nevýznamní, pokud se to nedozví jako první.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz dětmi

Období grilovaček zahájeno, přinášíme několik osvědčených receptů

access_time09.červen 2019personRedakce

Díky prvním teplým dnům možná už přemýšlíte o tom, že si letos konečně pořídíte zahradní gril. A výběr je široký. Na trhu je řada moderních grilů na dřevěné uhlí i na plyn, které jsou mezi zákazníky velmi žádané díky neotřelému designu a výborným uživatelským vlastnostem.Chcete-li si pořídit gril na dřevěné uhlí, je dobré se poohlédnout po takovém modelu, který díky kovové noze umožňuje stoupání vzduchu vzhůru a jeho součástí není žádný poklop. Dosáhnete tak totiž nejlepší teploty uhlíků pro grilování, 600 - 800 °C. Maso pak skutečně grilujete a nedusíte ho v nezdravém kouři.Grily na dřevěné uhlí lákají mnohé gurmány především příjemnou vůní, kterou dřevěné uhlí vydává. Při jejich výběru je však třeba zjistit, zda je možné zahradní gril jednoduše zapálit a uhasit. Každý si totiž asi rád odpustí trápení v podobě zdlouhavého rozpalování grilu pomocí fukarů, fénů a nejrůznějších chemických podpalovačů.A stejně snadné, bezpečné a rychlé by mělo být uhašení žhavých uhlíků. Některé z grilů na dřevěné uhlí mají proto ve spodní části komínu nádobku s vodou. Ta žhnoucí uhlíky uhasí hned po skončení grilování, a tak se nemusíte obávat popálení tehdy, kdy už grilování skončilo. Tento způsob uhašení grilu oceňují hlavně rodiny s dětmi.Plynové grily s poklopemModerní plynové grily se od ostatních odlišují především svým designem. Díky piezo zapalování je navíc jednoduše zažehnete jediným stisknutím tlačítka. Velmi praktické je,má-li plynový gril kovový poklop. Díky němu je pak vše, co grilujete, výrazně šťavnatější a propečenější, maso i zelenina mají ještě lepší chuť a krásně voní. Vzduch pod poklopem totiž rovnoměrně cirkuluje stejně jako v horkovzdušné troubě a vysoká teplota stahuje vlákna v mase. Všechna výborná šťáva tak zůstává uvnitř.Ty nejlepší zahradní grily na plyn mají navíc tzv. systém Aromaz – 2 misky, které naplníte třeba vínem, pivem nebo vodou s kořením. Z této směsi se pak uvolňuje aroma, které dodává všemu, co připravujete, ještě lepší chuť a vůni. Tyto grily tak umí připravit maso pro ty nejnáročnější.Ať už se rozhodnete pro gril na dřevěné uhlí nebo na plyn, při nákupu toho nejlepšího grilu věnujte pozornost výběru prodejce, u kterého si gril pořizujete. Jistě totiž oceníte dobrou radu a pomoc při výběru grilu i vysvětlení všech jeho funkcí.

folder_openPřiřazené štítky

Rafting nebo kajaky?

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Na vodní putování po řece ještě není pozdě! Na konci prázdnin nebo začátkem září ještě můžete uspořádat výlet s početným týmem vodáků, kamarádů nebo členů rodiny. Počasí ještě není tak chladné, aby nebylo možné řeku sjíždět. Před samotným vyražením na cestu je nutné vybrat loď – kajak nebo raft? Dobrodružství nebo pohodlí?Pohodlné raftyV poslední době se hodně využívá raft. Hodí se pro rodiny s dětmi hlavně díky bezpečné manipulaci a řízení, nebo také v prostoru, který nabízí. Pokud máte v úmyslu sjíždět Vltavu nebo jinou českou řeku, tak se prakticky nemáte čeho bát. S otevřenou zádí pro odtok vody se nevyklopíte. Na sjíždění divočejších řek si můžete pořídit sportovnější typ raftu, který je také dobře zajištěný proti nečekanému vyklápění.Nafoukněte si kajak a zažijte dobrodružstvíJste-li dobrodružnější a ryze tradiční vodák, je nám jasné, že si pro svou „plavbu“ raději vyberete kajak. Pro váhavější vodáky jsou k zakoupení i nafukovací kajaky. Tyto kajaky si nezapomeňte prověřit! Jde vám přeci o to, abyste si pořídili (popřípadě půjčili) kvalitní kajak. Dobře konstruované kajaky by měly vydržet i některé lehčí nárazy, ostré slunce a přepravu letadlem, pokud se vydáváte na exotičtější plavbu. Nafukovací kajaky jsou také velmi lehké, ty nejlehčí váží pouhých 6 kilogramů. U jezu jej snadno přenese jen jeden člověk.Ať už na kajaku nebo raftu, užijte si chvíle letního počasí plnými doušky!

folder_openPřiřazené štítky

Co potřebujeme při cestování s dětmi

access_time05.únor 2020personRadka Eliášková

Po několika dlouhých cestách s mým synem v prvních devíti měsících jeho života jsem se naučil hodně o tom, co by měl a neměl být přiveden. Proces balení před víkendem, co budete používat doma a realitou přetažením všude kolem s vámi, jsou zcela odlišné. Nečeká vás žádný wellnes víkend, ale krásné chvíle strávené se svými nejbližšími. Od bezpečnost automobilů na krmení nechcete, aby neúnavní. Přečtěte si o to zjistit, co nechcete zapomenout při cestování s dítětem.RodnéJedinou formou identifikace většina rodičů má z jejich maličkých je rodný list, který je třeba cestovat. Pokud cestujete mimo zemi, ve které měli ujistit, že si vaše dítě pas, protože jsou nezbytné pro každého nyní dnů. Letecké společnosti, aby vám ukázat rodný list, aby prokázal, že dítě je stejně starý jako vy říkají, že jsou, a tak mohou mít na záznamu v případě nouze.Car SeatÚžasná věc o cestování letadlem, v těchto dnech je to, že většina leteckých společností zkontrolujte autosedačku zdarma, pokud máte své dítě na klíně. Vzhledem k tomu, že je za poplatek na každé kontrolované položky může ušetřit asi dvacet pět dolarů v každém směru. Nicméně, pokud jste si koupili lístek na své dítě a pak budete muset vzít autosedačku na palubě bezpečně sedadla nich. Bez ohledu na to, co budete potřebovat autosedačku na druhém konci, takže to musí jít.TulákJako obrovské pohodlí pro vás letecké brána kontrolovat váš kočárek při cestování. To znamená, že můžete tlačit vaše dítě od roviny do roviny, a nemusíte se starat o nošení je kolem letišť. Pak si nechte to na dveře kajuty při vstupu na letadlo pro letecké aby se zavazadly po dobu letu. Když dorazíte do cíle, bude na vás čeká, když ukončíte.Portable SleeperExistuje několik různých položek, které můžete přinést pro své dítě spát, když jsou velmi mladí, jako spolutvůrce pražce nebo cestovní postýlka. Nicméně, když vaše dítě začne pohybovat, a nemůže spát bez dozoru, je důležité mít balík a hrát spolu, aby mohli spát bezpečně. Tato položka budete se muset podívat pod rovinou, ale je třeba mít na váleli a mobilní miminka a tak nemají zranit.Vlastní uklidňující položkyNěkteré děti používají binkies nebo dudlíky a některé použití přikrývky. Ať už funguje nejlépe pro vaše dítě ujistěte se, že budete balit ji na cestu ve vaší příruční zavazadla. Chyť hrst binkies a dát je do čisté vaku zipu, takže když jeden špinavý o letu stačí chytit další. Tam jsou také Paci-ubrousky pro prodej ve většině velkých obchodů v případě, že všichni dělají to na podlahu, nebo ztratíte některá cestách.Dětská CarrierLůžkem nebo popruh pracovat skvělé pro cestování s dítětem, zvláště když jste na cestách sám. Pomáhají, když potřebujete obě ruce k jídlu si vlastní jídlo, nebo jít na záchod. To je také hezké mít dopravce spolu, pokud dítě dostane vybíravý a budete muset projít ostrovy tak, že budete mít volné ruce v případě některých turbulence.Pleny, ubrousky a toaletní potřebyUjistěte se, že balení dostatek plenky, ubrousky a toaletní potřeby (pleny smetana, baby umýt, baby krém, plynové kapky, Infant Tylenol) pro den cestování a pár dní poté, co přijedete. Tímto způsobem budete mít čas najít si značku utírá pleny, a výrobků v obchodech, kde jste na návštěvě.Nicméně, pokud jste na cestách ze země pak budete chtít, aby zásobili v kufru, takže nemusíte mít strach o nalezení toho, co používáte v obchodech.OblečeníBalení oblečení podle počasí zprávy, kde jste na cestách, je dobrý začátek, ale ujistěte se, že budete balit s dlouhými rukávy, oblečení a také při cestách na teplejší podnebí. I když může být na sobě šortky a tílko Vaše dítě může potřebovat dlouhou rukávem ve stínu. Na druhou stranu, pokud jste na cestách do chladného klimatu pravděpodobně potřebovat pouze za chladného počasí oblečení pro vaše dítě.Pokud víte, že bude prádelna zařízení jsou k dispozici a pak si můžete přinést o polovinu mnoho oblečení. Tímto způsobem nemusíte se obávat, nebo balení příliš mnoho oblečení. Chcete-li být bezpečná plánuje používat asi dva oblečení na den a pyžamo.Jídlo a pitíAť už vaše dítě pije vzorce nebo mateřského mléka, budete chtít zabalit způsobem. Pro výživou pack tři nebo čtyři kompletní láhve, láhev štětka, vzorec a kupovat balenou vodu, jakmile předáte zabezpečení jízdě letadla. Balení dost vzorec trvat celou cestu, takže nemusíte mít strach o hledání více.Pro kojící maminky budete chtít zabalit ošetřovatelské kryt, ošetřovatelské chrániče a láhev dát nějaké dítě džus nebo voda v pro vzlet a přistání, aby jejich uši pop, když tlak vytváří. Také láhev šťávy a vody je skvělé, které pomohou udržet dítě hydratované mezi krmením.Pokud vaše dítě je také jíst pyré a dětské občerstvení ujistěte se, že budete balit spoustu na cestu. Přineste dostatek sklenice, náprsenky a lžíce na den cesty a první den se dostanete ve vašem příručním na případ, že ztratí kufr. Ujistěte se, že jste dali všechny dětské jídlo v jedné velké tašce na zip zámku, takže si můžete vytáhnout, když prochází bezpečnosti. Také, protože budete muset zabalit docela dost dětskou výživu pro cestu místnosti zabere ve vašem zapsaného zavazadla bude skvělý pro přinést domů suvenýry a dárky.HračkyKdyž děti jsou malé, že jsou snadno pobavila šálku nebo míč, který si můžete s největší pravděpodobností nalézt na druhém konci vašeho letu. Neužívejte příliš mnoho hraček, ale několik oblíbené ratolesti jsou v pohodě. Tyto odkazy jsou skvělé, protože si můžete připojit je na autosedačky nebo kočárku a dítě může hrát s nimi a pár chrastítka, zrcadla nebo dentice hračky spojeny do nich, zatímco jste mimo památek nebo návštěvu.Bezpečnostní TravelsPři cestování se může jevit jako obrovský utrpení může být spousta legrace s dítětem, když budete balit pravdu. Doufejme, že můžete použít seznam položek, které pomohou Pack pro vaši cestu, a ne pocit, že jste se příliš mnoho, nebo vynechal něco důležitého. Hodně štěstí s vaším dovolenou a mít bezpečné cesty.

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky

Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku

access_time08.květen 2020personRedakce

Proč se mají děti s knížkami seznamovat už v nejútlejším věku?Děti, které se s knížkami seznámí už v nejútlejším věku, o ně budou velmi pravděpodobně projevovat zájem i později. Batolata jsou všeobecně velmi zvídavá. Prostřednictvím obrázků, které v knížce dítěti ukazujeme a pojmenováváme, mu cíleně rozšiřujeme slovní zásobu. Dítě také získává první zkušenost se symbolickým ztvárněním předmětů v jeho okolí. Učí se, že míč, který má v pokojíčku a míč na obrázku jsou tatáž věc, i když vypadá pokaždé jinak. Knížky mohou víceúčelově posloužit nejen ke čtení, ale i ke hře. Z rozkládacích leporel se dá postavit ohrádka nebo domeček a děti si s nimi mohou hrát třeba tak, že posílají autíčko nebo panenku na nákup předmětů, které jsou na obrázku. Na trhu je řada rozmanitých leporel a interaktivních knížek, se kterými si lze společně s dětmi do sytosti vyhrát. Společné chvíle při předčítání posilují pozitivní citové vazby!Už pouhý fakt, že si dospělý udělá na dítě čas a intenzivně se mu věnuje, je pro dítě nesmírně důležitý. Během dne při péči o dítě musíme zvládat mnoho dalších činností a dítě cítí, že jsme sice s ním, ale jen tak napůl. Při čtení nic jiného dělat nelze! Navíc se prohlubuje pocit sounáležitosti. Jsme s dítětem v těsné blízkosti, aby dobře vidělo na obrázky, máme momentálně stejný zájem (pěknou knížku). A vzájemně si poskytujeme pozitivní citové projevy. Víme, že se máme rádi a je nám spolu dobře.Čtení rozšiřuje slovní zásobu!V předškolním věku už jsou poměrně patrné rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče pravidelně předčítají a dětmi, kterým rodiče nečtou vůbec nebo jen sporadicky. Odrazí se to na bohatosti slovní zásoby a vyjadřovacích schopnostech. Při předčítání mají totiž rodiče obrovskou příležitost dětem objasňovat slova, která jsou pro ně neznámá. Děti většinou nejprve vítají, když jim rodiče některá slova sami od sebe vysvětlí. Stydlivější děti se možná bojí zeptat, co znamená to které slovo nebo nechtějí rušit v průběhu čtení. Zpočátku je vhodné číst text s vědomím toho, že něco možná dítě ještě nezná a potřebuje vysvětlit. Později je dobré děti podněcovat k tomu, aby se samy ptaly, čemu nerozumí. Za každou takovou otázku si zaslouží pochvalu a následné vysvětlení.Také starší děti, které si čtou samy, by se měly naučit pracovat s encyklopediemi a slovníky. Slovní zásoba těchto „sečtělých“ dětí je oproti ostatním dětem o poznání bohatší. Čtení rozvíjí fantazii!Čtením rozličných příběhů se děti učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Mohou se ztotožňovat s hrdiny příběhů a hluboce s nimi jejich příběhy prožívat. Dětem se také líbí příběhy, ve kterých někdo provádí nepravosti a takové jednání odsuzují. Nejenže se učí rozpoznávat hodnoty dobra a zla, ale také jim to pomáhá „odžít“ si svá drobná provinění. Všechny děti někdy alespoň trošku zlobí, ale když v příběhu slyší o někom, kdo zlobí ještě víc, mohou si ze srovnání s negativním hrdinou prožít katarzi, jakési očištění, protože jsou rozhodně hodnější než „zlobivec“ v knížce.Navíc je možné dětem ihned objasnit, co je a co není v příběhu slušné a morální. Pomáháme tím dětem tvořit jejich hodnotový žebříček. Díky předčítání a čtení se děti učí soustředěníPravidelným předčítáním se děti nepochybně učí koncentrovat pozornost. Z vývojového hlediska není možné velmi malé děti udržet u intenzivní činnosti delší dobu. Jak děti rostou, prodlužuje se i doba, kterou jsou schopny se soustředit. Předčítání předškolákům alespoň 15-30 minut denně (podle individuálních potřeb dítěte) je velmi dobrým způsobem posilování schopnosti soustředění pozornosti.Čtení je namáhavé, ale rozvíjí náš mozek!Samotné čtení je velmi namáhavá činnost, při které je potřeba zapojit různé části našeho mozku. Dítě musí jednotlivá písmenka nejprve zrakem analyzovat, zapamatovat, následně si je vybavit v paměti, převést do zvukové podoby při čtení nahlas a navíc si ještě musí zapamatovat, co vlastně přečetlo. Čtení je opravdu velmi náročná činnost, která vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti nervové soustavy. Prvňáčci, jejichž mozek ještě není dostatečně zralý, mají se čtením obvykle potíže. A naopak - šikovní předškoláci mohou umět číst, protože jejich mozek je „trénovaný“ a zralý.Čtení vyžaduje trénink!Čtenáři jsou na tom v podstatě podobně jako sportovci. Také pro čtení je potřeba mít určité vrozené předpoklady. (Děti se sníženým rozumovým nadáním nebo děti s vývojovou poruchou učení to mají o mnoho složitější.) Pak už záleží jenom na procvičování. Vrcholoví sportovci dosahují špičkových výsledků především díky pravidelnému tréninku. Děti, které se poctivě věnují čtení, čtou rychleji a plynuleji a navíc mají mnohem větší rozsah znalostí a vědomostí.Co a kdy číst? Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, jiné zájmy a záliby. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti však samo nemůže. Je na nás, dospělých, abychom dětem poskytli příležitost prohlubovat jejich zájmy nejen prostřednictvím zájmových kroužků, ale také knížek. Nejlépe děti na knížky nalákáme prostřednictvím jejich koníčků. Pokud má někdo zálibu v dinosaurech, jistě ho potěší knížka o dinosaurech.Důležité je také správně zvolit náročnost textu tak, aby byla knížka pro dítě srozumitelná, poučná i zábavná zároveň. Nakladatelé se většinou snaží poskytnout doporučení, pro jaký věk je kniha určena, ale každé dítě je jiné a nejlépe jej znají jeho rodiče. Proto i předškolák může najít zalíbení v knize pro starší děti a naopak.Kdy poprvé navštívit knihovnu?Děti okolo tří let, které projevují zájem o knížky, už většinou také s rodiči poprvé navštíví knihovnu. Pro děti je to zpravidla obrovský zážitek zvláštního místa, ve kterém je nepřeberné množství různých knih. Dítě musí být poučeno, jak s knihou nakládat, aby ji neponičilo a být také připraveno, že knihu po přečtení vrátí, aby si ji mohlo vypůjčit jiné dítě.Kolektivně se děti s knihovnou většinou seznámí při nástupu do školy, protože v rámci školních akcí se pro školáky pořádají nejrůznější besedy v knihovnách.Exempla trahunt! Příklady táhnou!Dítě se naprosto přirozeně učí nápodobou, přebírá vzory chování svých rodičů a lidí v nejbližším okolí. Pokud vidí, že rodiče čtou, že mají na nočním stolku rozečtenou knížku, že se knihy kupují jako dárky a chová se k nim s úctou, je vyhráno! Pravidelné předčítání dětem by mělo být samozřejmostí, a to nejen večer před usnutím. Číst se dá kdykoliv – při delší cestě hromadným dopravním prostředkem, v čekárně u lékaře a podobně. Dítě se učí, že knihou se dá zahnat dlouhá chvíle.Ale také starším dětem, které si samostatně čtou, by rodiče občas měli něco přečíst. Nemusí to být pohádka, ale třeba zajímavý článek z novin nebo časopisu, nad kterým se dá posléze debatovat. Co cítím jako veliký nedostatek je to, že rodiče si se svými dětmi velmi málo povídají. A když, tak se okruh diskusních témat soustřeďuje na domácí a školní povinnosti a všední starosti.Čtení má nepochybně pozitivní vliv na dětskou psychiku, proto je důležité, aby rodiče dětem pravidelně předčítali, aby sami četli a školáky k samostatnému čtení motivovali. Je to nejen pro dobro našich dětí, ale i budoucích generací.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Recepty na dotaz dětmi

V hlavní roli vejce

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Vejce, jak je obecně známo, je počátečním vývojovým stadiem mnoha druhů živočichů (ptáků, plazů, ryb a obojživelníků). Vzniká v těle samice, která ho pak klade do vhodného prostředí, kde se vyvíjí samostatně až do vylíhnutí mláděte. Velikost vejce se liší podle druhu živočicha. Všem je pak společný pevný povrch, skořápka, která chrání vajíčko a představuje již zmiňované bezpečí a úkryt. Dále se pak vajíčko skládá z bílku, jehož součástí jsou poutka, která drží žloutek. Ten je nejdůležitější součástí vajíčka, nebot se v jeho vnitřku ukrývá zárodečný terčík - zárodek, z něhož se může i nemusí vyvinout mládě. Nejtypičtější v našem jídelníčku jsou samozřejmě vejce slepičí. Jíme je nejen samotná míchaná, natvrdo, naměkko, nahniličko, jsou i jednou z nejdůležitějších surovin při vaření, pečení a smažení. Zkrátka a dobře bez vajíček si těžko dokážeme představit náročnější jídlo. Dříve se vajíčka používala často i v syrovém stavu. Mluvilo se například o jejich přínosném vlivu na hlas. V posledních letech se však neustále připomíná riziko salmonelózy. Pokud toužíte po vlastním "vaječňáku", je lepší vědět, z jakého zdroje pocházejí vejce, která chcete použít. Nejlepší je, když ten zdroj je přímo váš, ale je jasné, že chovat v paneláku slepici kvůli troše likéru je trochu zbytečné. Obecně se jako nejlepší metoda na zpracování vajec doporučuje vařit je natvrdo, u ostatních postupů hrozí, že některé části zůstanou tepelně neupravené. Kromě vajec slepičích jsou stále více populární vejce křepelčí. Pro svou menší velikost (jsou 4-5krát menší než slepičí) se vyjímají zvláště dobře na různých jednohubkách nebo jako ozdoby na chlebíčkách. Často jsou také doporučována pro množství člověku přínosných živin. Mají vysoký obsah železa, hořčíku, vápníku, fosforu, zinku, mědi a vitaminů, velmi nízkou hladinou cholesterolu a obsahují vysoce hodnotné bílkoviny.Zřídka se na našich stolech objevují vejce pštrosí. K dostání jsou pouze v období od dubna do září a většinou jen přímo u chovatelů. Pštrosí vejce má jiný obsah a konzistenci bílku a žloutku než vejce slepičí. Žloutek je větší, bílek je zase hustší, a proto se lépe šlehá do pěny. Výhodou pštrosích vajec je nejen větší obsah hmoty (jedno pštrosí vejce vydá přibližně na 25 slepičích vajíček), ale také záruka jejich nezávadnosti. Pštrosi jsou chováni na farmách, kde podléhají přísným vyšetřením na salmonelu a různé parazity. Z jejich vajec si tak můžete s čistým svědomím udělat výborný likér. Nejlepší jsou jako smažená. Můžete si je dát i natvrdo, pokud chcete podstoupit riziko, že vám bude manžel reptat za zády, proč vám příprava večeře trvá hodinu. Naši předkové převážně na venkově měli v oblibě také vejce kachní a husí. Jejich konzumace klesla se zjištěním, že se v nich velice dobře daří bakteriím, hlavně salmonele. Je tedy potřeba používat je jedině opravdu čerstvá.Jíst se dají i další vajíčka - například racčí či holubí. Jestliže ovšem nechcete odchytávat racky na Karlově mostě, nebude lehké je sehnat. Mnoho lidí se bojí jíst vajíčka kvůli obsahu cholesterolu. Jejich škodlivost však vůbec není tak zásadní, jak se lidé domnívají. Doktoři dokonce v posledních letech obtátili a naopak vyzdvihují jejich pozitivní vliv na zdraví člověka. Vejce obsahují plnohodnotné lehce stravitelné bílkoviny a tuk bohatý na nenasycené mastné kyseliny, dále důležité minerální látky (vápník, fosfor, hořčík) a vitaminy. Díky obsahu lecitinu také povzbuzují paměť. Pokud máte doma studenta, který se horečnatě připravuje na zkoušky, zkuste mu pro svůj vlastní klid udělat trochu míchanice. Představa, že ,nám konzumace vajíček kvůli vysokému obsahu cholesterolu podlomí zdraví, je dosti scestná. Zdravému člověku nemůže pouze konzumace vajíček hladinu cholesterolu zvýšit. Ostatně lecitin, který vejce obsahují, má příznivý vliv na snižování cholesterolu v krvi. Ale i lidé, kteří mají cholesterolové hodnoty vyšší, mohou sníst 2-4 vajíčka týdně. Je třeba však počítat i s vajíčky již obsaženými v různých potravinách - v pečivu, zmrzlinách, majonézách. Také teorie o křepelčích vajíčkách jako "zdravé" náhradě slepičích vajec není úplně pravdivá. Samozřejmě že jedno křepelčí vajíčko obsahuje méně cholesrerolu než slepičí, ale je to jen proto, že je výrazně menší. Z hlediska stravitelnosti jsou nejlehčí vajíčka naměkko či míchaná, vejce natvrdo jsou naopak těžko stravitelná. Nejméně zdravá jsou bohužel vajíčka zpracovaná tak, jak je máme nejraději, v pečivu a smažená. V žaludku nám udělá nepořádek i další oblíbená kombinace - s luštěninami a tukem. Možná jste fanatickým zastáncem zdravé výživy a vajíčko byste nepozřela ani za nic. Možná se vajíček opravdu musíte vzdát, protože se po nich pokaždé osypete. Alergie na vejce není ničím neobvyklým, je jednou z nejčastějších alergií. Patříte-li do jedné či do druhé skupiny, neznamená to, že byste se nutně musela vzdávat jídel, v nichž jsou vajíčka nezbytnou ingrediencí. Existuje totiž několik způsobů, jak vajíčka nahradit. Například jeden sáček kypřicího prášku do pečiva nebo jeden balíček rozpustného droždí se rovná 1-2 vejcím. Další možností je želatina (jedním sáčkem nahradíme až tři vajíčka) nebo bramborový a kukuřičný škrob a pudinkový prášek. Plnohodnotnou náhražkou je tzv. vajahit, který má navíc oproti vejcím minimální množství cholesterolu. Syrové, či vařené? Potřebujete rozeznat syrové vajíčko od vařeného a nechcete rozbíjet skořápku? Je na to poměrně jednoduchý trik. Roztočte vejce dvěma prsty na mělkém talíři. Vařené vejce se točí mnohem rychleji než syrové. To je dokonce velice těžké vůbec roztočit. Skladování Vejce by se překvapivě neměla skladovat ve dvířkách ledničky, jak činí většina z nás, ale v její hlavní části, v misce, aby k nim mohl ze všech stran proudit vzduch. Měla by směřovat ostřejší špičkou dolů, aby bílek zůstal ve středu a nebyl v kontaktu se vzduchovou kapsou. V lednici vydrží až tři týdny.Test čerstvosti Pokud máte nějaké pochybnosti o tom, zda ještě můžete použít vajíčka, která máte v ledničce, zkuste tento test. Vložte vejce do sklenice naplněné studenou vodou. Bílek a žloutek se ve vajíčku postupem času zmenšují, čímž vzniká vzduchová bublina. Čerstvé vajíčko tak zůstane ležet na dně sklenice, týden staré vejce se vznáší lehce nakloněné zaobleným koncem vzhůru, vejce starší delší dobu než tři týdny plave na hladině a vyčnívá z vody. Dalším znakem čerstvosti je, když se po rozklepnutí vajíčka neslévá žloutek s bílkem. Slavná vejce Vejce Fabergé - Velikonoční vejce vyrobil slavný petrohradský zlatník Peter Carl Fabergé pro dva poslední cary Alexandra III. a Mikuláše II. Jsou nejcennější památkou z dob carského Ruska. Každé je zdobené drahoamy a perlami, dají se otevřít, uvnitř jsou miniatury kočárů, slepiček, květin a lodí. Kolumbovo vejce - Historku o Kryštofu Kolumbovi a vejci, které postavil na špičku, zná snad každý. Ustálený pojem Kolumbovo vejce pak vyjadřuje zdánlivě složitý problém, který má ale velice jednoduché řešení. Kinder vajíčko - Zklamání, když se v Kinder vajíčku skrývalo skládací autíčko místo figurky z aktuální sady, pocítila asi většina dětí. Hračky ukryté v čokoládě jsou nejen mezi dětmi jedním z nejúspěšnějších sběratelských předmětů všech dob. Pan Vajíčko - Oblíbená postavička, která se k nám v letech 1967-1989 snášela na televizních obrazovkách den co den na baloncích s nápisem REKLAMA.

folder_openPřiřazené štítky