Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz důvody nejde

7 věcí, které dělají šťastné ženy: Vyzkoušejte je!

access_time26.květen 2019personRedakce

Přinášíme vám účinné triky, které vás napumpují štěstím a přiučí vás brát svět s nadhledem!Myslíte si, že k tomu, abyste byla šťastná, potřebujete mít život bez jediné chybičky? Ale kdepak!Dělejte to, co vás bavíZcela jste propadla psaní, kosmetice nebo vaření? Staňte se blogerkou, napište knížku, založte si e-shop nebo si pro začátek otevřte bistro u frekventované cyklostezky. Ano, nebudete to jednoduché a na úspěch si budete muset počkat, ale vězte, že se po celou dobu budete královsky bavit.Stopněte závistInspirujte se tím, když se někomu ve vašem okolí daří a neváhejte mu prokázat obdiv. Potěšíte tím nejen daného jedince, ale i své já naladíte na tu správnou a nápaditou notu. Co nevidět, se vám to vrátí.Neužírejte se tím, co byloMinulost je pryč, tak proč se v ní pořád pitvat? Není lepší užívat si přítomnosti a těšit se z toho, co přinese budoucnost?Zázraky neexistujíSpokojené ženě vědí, že zázraky v podobě třech oříšků jako měla Popelka patří výhradně a jen do pohádkových scénářů. Splnit si své sny musíme samy a samozřejmě to nebude hned, pracujte na svých přáních a přitom nezapomínejte vést naplňující život s partnerem a milovanou rodinou.Vneste si do života něco novéhoRozhodněte se pro rekonstrukci bydlení, přihlaste se na kurzy vaření nebo oprašte rodinné vztahy s vašimi prarodiči. Vyhledávejte nové příležitosti a neprchejte před vidinou zajímavých možností, vždyť nikdy nemůžete vědět, co vám do života přinesou a v tom právě tkví jejich kouzlo.Naučte se odmítat druhéProč byste měla souhlasit s tím, co se vám ani za mák nezamlouvá? Utněte tipec všem, kteří s vámi chtějí manipulovat a dostat vás tak do situace, ve které jste nikdy nechtěla být.Optimismus není klišéJe mnohem jednodušší myslet negativně a mít mysl plnou černých myšlenek. Na místo toho se pomalu snažte nasměrovat k tomu, abyste od života čekala jen to dobré. Přestaňte podezírat muže z nevěry, když k tomu nemáte pádné důvody, těšíte se na miminko, ale těhotenství nikde? Neutápějte se v žalu a věřte, že úloha být matkou na vás čeká, jen teď na ni není ten správný čas.

folder_openPřiřazené štítky

Tablety na hubnutí. Víme, kdy fungují

access_time27.květen 2019personRedakce

O hubnoucích tabletách se toho napsalo už mnoho. V podstatě tady panuje jeden velký názor, že nefungují a že s nimi nezhubnete. Proč se ale tak dobře prodávají, když jim nikdo nevěří? Pátrali jsme. Řekněme si to na rovinu. Trh s doplňky stravy slibujícími úbytek váhy prostě prosperuje. Lidé trpící nadváhou nebo jednoduše lidé, kteří nejsou spokojeni se svou siluetou, sáhnou nejprve po práškách. A přes informační šum okolo o neúčinnosti, je užívají. O tom, že jejich účinky nejsou jen řeči do větru mluví fakt, že si je ti samí lidé kupují opakovaně. Chyba tedy není v jejich účincích, ale v našem přístupu.Žádné prášky nehubnou za vásCo zaručeně nefunguje je spolknout dvě tablety a zajíst je smažákem s tím, že čekáte, že zítra se postavíte na váhu o 3 kila lehčí. Doplňky stravy a léky na hubnutí obecně i ty, které předepisuje lékař, vám mají spíše podat pomocnou ruku. Smýšlejte tedy o nich jako o tom, že když uděláte 30 % práce sami, oni vytáhnou efekt na 40 %, když uděláte 60 %, oni vám pomohu k 80 %. Práce na vás samozřejmě znamená dobře jíst, snídat, 2x během dne svačit, večeřet a dopřávat si cukry, tuky, bílkoviny zhruba v poměru 55 %: 10 %: 35 %. Tato čísla se mohou mírně lišit cca o 5 % v závislosti na vašich pohybových aktivitách, zaměstnání, zkrátka s ohledem na váš energetický výdej.Jak doplňky stravy fungujíVětšina doplňků je založena na tom, že se buď vážou na funkce omezující chuť k jídlu, či zrychlují spalování tuků a většinou ještě obsahují vlákninu, která zasytí. To je docela dobrá kombinace proto, potřebujete-li shodit pár kilo. V kombinaci s odlehčeným jídelníčkem, ze kterého vyřadíte tučná masa, příliš sladké přílohy a budete je nahrazovat více zeleninou, budete dostatečně pít a zvyknete si na pravidelnost porcí, tzn. jíst po 3 až 4 hodinách, můžete zhubnout celkem rychle a pokud po dobrání platíčka zase nezačnete nekontrolovatelně futrovat vše, co vás napadne i poměrně s dlouhotrvajícím účinkem.Zkuste: Green Cofee Plus, Alli, Acai Berry, Ultra Slim, PipperinOrganismus musí být na hubnutí připravenýNa to se dost často zapomíná. Poikud se snažíte a ono to nejde, nebo to jde zoufale pomalu, je dost možné, že úbytku kilogramů brání špatná funkce organismu. Nejčastějšími problémy jsou pak zavodnění, překyselení nebo zanesení toxiny. I s tím vám pomohou některé doplňky stravy. Pomohou vám nastartovat správné metabolické procesy v těle a tělo vyčistí od odpadních látek. Odpad totiž zatěžuje orgány, jež se starají o látkovou výměnu a ten pak nedokáže správně a rychle pracovat.  I k doplňkům tohoto typu se musíte trochu snažit a to kombinací s odhlečenou detoxikační stravou. Co vás může překvapit je velmi rychlá ztráta kil. Pokud během týdne shodíte 4 kila, neděste se, je to normální. Znamená to, že jste konečně pustili zadržovanou vodu a nyní vám nic nebrání v dalším hubnutí – teď už tuků!Zkuste: Prodetox, Alo Vera, Jucca, Ostropestřec mariánskýPořiďte si dobrou váhu!Při jakémkoli hubnutí a užívání preparátů tohoto typu se jednou týdně vždy převažte na váze, která ukazuje hodnoty jako je tuk, svalová hmota a voda. Správně to je ve chvíli, kdy jde dolů voda a tuk. V žádném případě nesmíte tratit svalovou hmotu!Náš tip: Osobní váha Gallet, Euronics 549 Kč.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete být ve formě? Osvojte si ranní rituály.

access_time27.květen 2019personRedakce

Nehladovte. Už stejně  víte, že zhubnete maximálně tři kila, odvodníte se, ztratíte na svalové hmotě a výsledek nemá dlouhého trvání. Změňte přístup k vlastnímu tělu.Některé věci se rády opakují ze setrvačnosti. Některé proto, že to bez nich opravdu nejde. U hubnutí prostě musíte chtít změnit životní styl. Správná výživa a pět porcí ovoce a zeleniny denně je jediná správná cesta k získání a hlavně udržení skvělé postavy. Zeptali jsme se Martina Hrazdila, fitness trenéra a nutričního specialisty Relax, jak správně začít.Mějte rádi rána„Pro hubnutí je nejdůležitější pozitivní naladění a motivující rituály,“ říká Martin Hrazdil. „Svým klientům radím nařídit si budík o půl hodiny dříve a vstávání si více užít.“ Jak na to? Vstávejte pomalu – začněte jemným protahováním. Přehrajte si v hlavě alespoň jednu věc, na kterou se těšíte a nalaďte úsměv, díky kterému si užijete pocit štěstí. Ještě před sprchou jemně promasírujte obličej, vsaďte na sílu aromaterapie: citrusy povzbuzují, levandule a pačuli evokují pohodu.SnídejteKaždý den snídejte a dbejte na vyvážený poměr živin, snídaně by měla tvořit pětinu až čtvrtinu vaší denní energetické dávky. Na talíř si naservírujte kvalitní proteiny, komplexní sacharidy a kromě nezbytné kávy či čaje si dopřejte 200 ml sklenku 100% džusu Relax, která plnohodnotně nahradí jednu z pěti doporučených porcí ovoce a zeleniny denně. „Je prokázáno, že lidé, kteří nesnídají, se častěji uchylují k přejídání během dne a vyhledávají kaloričtější druhy pokrmů,“ radí nepodceňovat první denní jídlo Martin Hrazdil. Ovoce a zelenina 5x denně? Dejte si!Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá z dlouhodobého sledování kondice 50 tisíc amerických zdravotních sester. Ty, které denně konzumovaly alespoň 5 porcí ovoce a zeleniny, byly více fit, a to i ve vyšším věku. Jak toto doporučení převést do praxe? Porcí se rozumí takové množství, které se vejde do dlaně, pět porcí tedy zvládnete s trochou snahy snadno. „Ovoce a zelenina jsou ideální fitness pomocníci, neboť mají vyšší obsah vody a vlákniny a méně kalorií než jiné, méně zdravé svačinky.Dejte si mléko – jako když jste byli malí„Mléčný výrobek doporučuji k ovoci proto, že sníží jeho glykemický index, a cukr se tak do krve uvolňuje pozvolna. K obědu či večeři porci zeleniny uhradí zeleninová krémová polévka, míchaný salátek či příloha jako jsou zelené fazolky, špenát či hrášek.“Mějte nohy na zemi„Stanovte si reálné cíle. Sepište si plusy a mínusy vaší postavy, čím konkrétněji, tím lépe. Pokud si nebudete vědět rady s pozitivy, požádejte svého partnera nebo kamarádku. Pak se zamyslete, které z negativních bodů je reálné změnit. A začněte na nich pracovat, krok za krokem. Za každý pokrok se odměňujte – ať už masáží, návštěvou kadeřníka nebo lekcí jógy,“ radí Martin Hrazdil.

folder_openPřiřazené štítky

Jak vybrat fitness centrum

access_time19.listopad 2019personMarián Kroužel

Klíčem k úspěšnému hubnutí je cvičení.Pro některé z nás může chození do tělocvičny znamenat nové znalosti, cvičební stroje, motivaci, změnu a atmosféru kterou potřebujeme, aby se pravidelný pohyb stal součástí našeho života.Ale fitness centra nejsou pro každého a ne všechna jsou stejná. Tento článek zkoumá výhody a nevýhody fitness center a poskytuje některé úvahy pro jejich posuzování.Výhody vstupu do fitness centraPro některé lidi může znamenat to, že se zapojí do fitness centra jiskru, která zažehne celoživotní lásku ke cvičení a tím nesmírně zlepšují svůj život.Některé z mnoha výhod vstupu do fitness centra jsou, že poskytují:• Přístup ke kvalitnímu cvičebnímu vybavení• Přístup k podpoře kvalifikovaného personálu, který vám pomůže plánovat a dosáhnout svých cílů• Přístup k široké škále zařízení a typů cvičení• Příležitosti najít nové přátele• Příležitosti, abychom se dozvěděli více o cvičení, výživě, zdravém způsobu života a o nás• Motivační atmosféru S ohledem na osobní úvahy bychom se měli sami sebe ptát:• Jaké jsou naše cíle ve fitness nebo hubnutí?• Jak jsme motivovaní pravidelně cvičit a držet se ho?• Můžeme si dovolit zapojit se do fitness centra?• Jak důležité je pro nás naše zdraví a hubnutí?• Jaké další možnosti ke cvičení máme?• Budou rozpaky ve cvičení překážkou držet se cvičení ve fitness centru?• V jakou denní dobu budeme chtít a mít možnost cvičit?• Jak často chceme cvičit a je to reálné?• Bude mě cvičení ve fitness centru nudit?Dobrý nápad je zvážit každý bod a zjistit, který bude největší barierou a vyřešit ho.Pokud jste například rozhodnouti, že cvičení na veřejnosti bude váší největší překážkou, můžete si naplánovat trénink v době, kdy tam není mnoho jiných lidí, jako například brzy dopoledne, brzy odpoledne nebo později večer.Úvahy o fitness centruS ohledem na to je pravděpodobné, že některé z osobních důvodů na které jsme mysleli budou asi závažné a pomůžou nám vybrat to správné fitness centrum.Zde jsou nejčastější důvody, které vám pomohou se rozhodnout, do kterého fitness centra se připojit, jakmile jste se rozhodli, že fitness centrum je pro Vás obecně vhodné:• Je umístění fitness centra výhodné?• Vyhovuje vám jeho otevírací doba?• Jaký je složení většiny klientely (např. všechny ženy, smíšené, fitness vs. hubnutí atd.)?• Je tam dost zařízení a vybavení správného typu pro vás?• Jsou tam sprchy, vysoušeče vlasů, parkování zdarma, skříňky, atd.?• Jaké lekce se tam nabízejí, např. Jóga, Pilates, box atd.?• Existují různé typy členství a pokud ano, co které obsahuje?• Je k dispozici koutek pro děti?• Je tam bazén pro výuku plavání a lekce vodního aerobiku?• Je zařízení poměrně nové a v dobrém stavu?• Jaká jsou pravidla (např. otírání zařízení po použití)?• Je k dispozici čerstvá voda?• Vyhovuje čas lekcí vašim potřebám?• Existují časová omezení pro zařízení ve frekventovaných časech?• Jak často dostanu fitness hodnocení?• Jsou tam k dispozici osobní trenéři, pokud bych ho chtěl?• Je tam přátelský a nápomocný personál?• Jak hodně budu zpočátku sledován?• Kolik je tam členů a jak dlouho centrum funguje?• Mohu zmrazit nebo převést své členství?• Jsou slevy pro členy, kteří chtějí trénovat mimo špičku?• Co zahrnuje pojistné krytí centra které má v případě, že jste účastníkem nehody?• Nabízí centrum různé možnosti platby?• Jaké druhy osobní poradenské služby jsou k dispozici (např. dietologové)?• Je zařízení vybavené pro případ ošetření a dalších mimořádných událostí?• Mohu mít jeden týden vstup zdarma?• Mohu cvičit jako příležitostný člena a zatím platit za každou návštěvu?• Existují návody nebo letáky v blízkosti zařízení, které vysvětlují, jak je používat?• Je v centru udržována komfortní teplota a má dobrou cirkulaci vzduchu?• Patří centrum k profesionální asociaci?• Cítím se tam dobře?ZávěrPro některé lidi může znamenat to, že se zapojí do fitness centra jiskru, která zažehne celoživotní lásku ke cvičení a tím nesmírně zlepšují svůj život.Pro některé z nás může chození do tělocvičny znamenat nové znalosti, cvičební stroje, motivaci, změnu a atmosféru kterou potřebujeme, aby se pravidelný pohyb stal součástí našeho každodenního života.Ale fitness centra nevyhovují všem a ne všechna jsou na stejné úrovni. Tento článek prozkoumává některé z hlavních kladů a záporů vstupu do fitness centra a poskytuje některé úvahy pro posouzení, zda byste se měli k některému připojit.Jako u většiny věcí v životě, zda se zapojit do fitness centra a které fitness centrum je právě pro vás je velmi osobní věc.Doufáme, že výše uvedené vám poskytlo pár užitečných informací, které vám pomohou učinit správné rozhodnutí ohledně svého každodenního cvičení a tím vám pomůže přiblížit se o krok blíže tomu stát se šťastnější a zdravější.Hodně štěstí a děkujeme vám za návštěvu stránek a přečtění textu♣

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz důvody nejde

4 důvody, proč v létě změnit parfém

access_time28.květen 2019personRedakce

Lehkost a svěžest jsou letní nutností. Vybírejte podle toho i vůni, která vás provede teplým letním obdobím. Máte k tomu minimálně 4 dobré důvody.„V létě se hodí nosit lehčí verze vašich oblíbených parfémů. Přednost dávejte toaletním nebo kolínským vodám, které obsahují pouze 4 až 8 procent vonných látek, zatímco parfémová voda obsahuje až 15 procent,“ říká Karel Brožek z Parfemy.czDŮVOD Č. 1: BOLEST HLAVYParfém, který používáte v zimě, se nehodí do letního počasí. Těžké kořeněné vůně, které jsou ideální na zimní večery, vám v létě mohou přinést spíše bolest hlavy než voňavé potěšení.DŮVOD Č. 2: NEŽÁDOUCÍ INTENZITAV teplých měsících se vyvarujte kořeněným a příliš sladkým vůním, které v teple ještě více naberou na své intenzitě a mohou být nepříjemně silné.DŮVOD Č. 3: KOŽNÍ REAKCENavíc silné vůně mohou při střetu se sluníčkem vyvolat nepříjemné kožní reakce v podobě pigmentových skvrn. Ideální je zvolit voňavý koktejl ze svěžích citrusů, květin nebo exotického ovoce. I lehké toaletní vody raději nanášejte v létě na místa, kam se sluníčko nedostane, např. za uši nebo do vlasů, kde se vůně krásně rozvine.DŮVOD Č. 4: VŮNĚ MUTUJEParfém, na který jste byla doposud zvyklá, může v létě také měnit vůni. To je dáno tím, že ve střetu se sluncem se rozvíjejí složky jinak, než obvykle. Většina parfémů není na vysoké teploty stavěná. Parfémy také nikdy nenechávejte na slunečném místě, zničí se tak rychleji vonné složky. Nejlepší je skladovat v původních krabičkách na místě, kde je cca 20 stupňů.ŽENA VÍ:Vzhledem k tomu, že parfémy voní na každém jinak, je nejlepší vyzkoušet je doslova na vlastní kůži, takže zapomeňte na papírové tyčinky. V jeden den se nedoporučuje zkoušet víc než tři až čtyři vůně, další už vaše čichové ústrojí nerozliší příliš dobře. V dobrých parfumeriích vám nabídnou dózu se zrnkovou kávou. Když k ní přičichnete, aroma kávy vůně ve vašem nose se zneutralizuje a vy tak můžete pokračovat ve výběru. Dobré je také zkoušet voňavky po ránu, kdy jsou vaše čichové buňky „ve střehu“ a nejsou unavené po celém dni.DVA TIPY PRO VOŇAVÉ LÉTO NAKONECVyzkoušet můžete třeba novinku od Bvlgari: Omnia Indian Garnet, vůně, která je inspirována exotickou Indií. Výborná je také květinová vůně Florabotanic od značky Balenciaga.

folder_openPřiřazené štítky

Make-up přiměřený věku

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Existují 3 hlavní důvody, proč my ženy nosíme make-up. První důvod je chránit naši pokožku před škodlivými ultrafialovými paprsky, které způsobují poškození kůže a stárnutí. Většina make-up produktů má v současné době faktory chránící před sluncem, který chrání kůži před expozici ultrafialovému záření.Druhým důvodem, proč ženy nosí make-up je, že se snaží skrýt nedostatky, co mají na obličeji. Mohou to být vrásky, opuchlá oční víčka, pupínky, tmavé skvrny, nevzhledné mateřské znaménko nebo další nedostatky, které jsou potřeba schovat. Make-up pomáhá odvést pozornost od těchto problematických míst tím, že upozorní na jiné reprezentativní znaky našeho obličeje.Třetím důvodem, proč ženy nosí make-up j, že chtějí posílit ty největší přednosti v obličeji. Krásné oči, si zaslouží být krásnější pomocí pár jednoduchých triků s řasenkou a očními stíny. Samozřejmě, že plné našpulené rty jsou potřeba zvýraznit, aby vypadaly ještě více svůdné a k zulíbání.Ať už máme jakýkoliv důvod k nošení make-upu, nejdůležitější k zapamatování je, že bychom měly nosit náš make-up tak přirozeně vypadající jak jen je to možné. Také bychom měli nosit make-up, který vyhovuje našemu věku.Následují všeobecné pokyny a rady, na jaký druh make-upu by měla žena zaměřit podle svého věku.Teenager (15-19)Jste-li ve věku náctiletých, vaší největší předností je vaše mládí, a proto byste měli nosit make-up, který hraje do karet právě mládí. Nestyďte se za něj! Jste také ve věku, kdy se vaše hormony bouří a stále se snaží dostat na povrch, proto můžete pro svůj věk nalézt mnoho kosmetických produktů, které by měly bránit problémům s akné.Díky tomuto byste měla používat lehké make-upy na vodní bázi. Make-upům na bázi olejové se prozatím vyhýbejte. Zaměřte se na přirozený vzhled, díky přirozeně vypadajícím velkým očím. Používejte proto tedy nahé oční stíny a řasenku. Výraznější líčení si dovolte především na party. Ohledně tvářenky, zkuste v sobě objevit přirozeně zdravé tváře a nepřehánějte to s v ýraznými barvami. K vašemu věku se hodí lesky na rty nebo lehké rtěnky.Dvacítka (20-29)Nacházíte se v rozkvětu svého ženství, a tak i make-up by toto měl odrážet. Takže vybírejte barvy a odstíny jak pro vaše oči, pleť i rty podle své současné nálady i vzhledu. Když je to potřeba, zvolte lehký make-up, když jdete do práce, dovolte si tvářenku i lehce tónovaná rtěnku. Co se týče večerních akcí, můžete si dovolit téměř cokoliv. Experimentujte, zkoušejte, tvořte, máte na to nejlepší věk.Třicítka (30-39)Přichází první neklamné známky stárnutí, proto byste měla začít ztmavovat barvy vašeho make-upu a přejít na make-upy těžšího založení. Tvářenku noste v tlumenějších barvách. Nošení tmavého make-upu se vyhněte, přitahuje pozornost na drobné vrásky a jemné linky.Čtyřicet na krkuZnámky stárnutí jsou ještě zřejmější než dříve. Noste nyní jen make-up, který bude k vaší pokožce něžný. Začněte nosit make-up na olejové bázi, jestliže se vám pokožka začíná vysušovat. Pro zakrytí lehkých vrásek používejte lehký podklad nebo korektor. Korektor zakryje tmavé skvrny, kruhy pod očima lépe než pouhý make-up. Vyhýbejte se matným nebo kovovým očním stínům, především pokud jsou vaše oči oteklé. Na tváře používejte měkčí barvy.Padesát a víceJedná se o dobu, kdy byste měla začít elegantně skrývat svůj skutečný věk. Tudíž buďte ke svému obličeji laskavá a vyhoďte zmatňující make-upy. mrazivé, lesklé a metalické barvy na oči vyhoďte nebo rozdejte, protože by jenom upozorňovaly na vaše otoky pod očima či vrásky. Noste světlé rtěnky a vyhněte se modrým či červeným barvám.Make-up je věc dobrá, ale je také důležité zvážit svůj skutečný věk. Zabraňte okolí, aby si z vás mohlo utahovat. Nevypadejte směšně, vypadejte úžasně! Bavte se! 

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz důvody nejde

Kruhy náušnice

access_time18.únor 2020personRadka Eliášková

Náušnice ve tvaru kruhu byly v nabídce asi vždycky. Momentálně jsou ale skutečně "in", prostě letí. Zdaleka to ale není poprvé, co jsou kruhové náušnice opravdu tím módním trendem číslo jedna. Důvody jsou nasnadě. Kruhy v uších prostě a jednoduše sluší téměř každé ženě. Navíc nabízejí mnoho variant - velikostí kruhů to začíná, ale zdaleka nekončí! Vybere si tedy každá z vás!Zlaté náušnice kruhy zpět v módě Náušnice ve tvaru kruhů se tedy vrátily do módy. A to už poněkolikáté. Díky tomu, že si kruhy do uší můžete pořídit v jakékoli velikosti, je tento typ velmi oblíbený. Kruhové náušnice totiž umí být zcela nenápadným módním doplňkem takzvaně pro každodenní nošení do školy nebo zaměstnání. Malé kroužky v uších vás ozdobí, doladí out-fit, ale nebudou působit nijak kýčovitě, nebudoupřitahovat pozornost okolí, o kterou nemáte zájem. Navíc budou vhodnéi pro ženy zralejšího věku. A lidé si vás všimnou.....Naproti tomu velké kruhy přitáhnou pozornost na plese, romantické schůzce či diskotéce zcela určitě. A hlavně ne za cenu toho, abyste se zdobila náušnicemi kýčovitými. Tvar kruhu větších rozměrů upozorní,přiláká pohledy okolí, ale rozhodně neurazí. Jedná se o čistý tvar.Jednoduše řečeno, kruhovými náušnicemi nikdy nic nezkazíte. V podstatě se to nedá. Volte je zcela bez obav i v případě, že máte tak trochu omezený vkus, co se šperků a doplňků týká. MateriályVedle velikosti kruhových náušnic si můžete zvolit i z několika variant materiálů. Klasikou samozřejmě zůstávají zlaté kroužky. Pokud ale chcete trošku levnější variantu, nabízí se stříbro, chirurgická ocel,případně pozlacená. A pokud chcete kruhové náušnice příležitostně ozvláštnit? Zavěste na ně například přívěšek nebo prstýnek nebo něco vtipného. Fantazii se meze nekladou a uvidíte, jak budete náhle středem pozornosti.

folder_openPřiřazené štítky

Jak bezpečně nakupovat šperky z drahých kovů přes internet?

access_time20.duben 2020personRedakce

Kupovat šperky přes internet je ošemetnou záležitostí, obzvlášť jde-li o drahé kovy. Vynalézavost různých podvodníků bývá obrovská, a tak je na místě opatrnost. Většinou při takovém nákupu nejde zrovna o malé částky, proto se chvilka věnovaná ověření pravosti šperku a spolehlivosti obchodníka opravdu vyplatí.Šperk musí být označenJediným znakem, kterým si zákazník může ověřit pravost šperku z drahého kovu, je puncovní značka. Zákon stanovuje, že každý šperk vyrobený z drahého kovu a vážící alespoň 0,5 gramu v případě zlata a 3 gramy v případě stříbra musí být označený puncem. Punc uděluje pouze Puncovní úřad, nemůže si ho v žádném případě stanovit sám zlatník.Hledejte puncovní značkuPuncovní značkou je vyražené číslo, písmeno nebo obrázek zvířete. Obrázek je státní puncovní značkou, vyznají se v nich však spíše jen odborníci. Pro laického zákazníka je jednodušším ukazatelem ryzosti číselný údaj. Ryzost se uvádí v poměru drahého kovu k ostatním použitým kovům ve slitině, kdy první číslo udává právě poměr drahého kovu z celku. Ryzí zlato, stříbro a platina mají označení 999/1000. U běžných šperků se však obvykle používá stříbro s ryzostí 925/1000 a zlato s ryzostí 585/1000, což odpovídá 14 karátům. Čisté zlato je totiž jako velmi měkký kov pro výrobu šperků nevhodné.Puncovní úřad je dobrým pomocníkemPřehled všech puncovních značek najdete na webových stránkách českého Puncovního úřadu, konkrétně zde v záložce Puncovní značky. Kromě toho si na tomto webu můžete před nákupem také ověřit, zda je obchod u tohoto úřadu registrovaný. To je jedna z variant, jak se co nejvíce bránit podvodníkům. Pak je vhodné samozřejmě nakupovat pouze u spolehlivých obchodníků s dobrými referencemi a nehledět jen na nejnižší cenu. Padělatelé mají spoustu triků, jak své oběti obelstít. Často například místo čísla 585 u zlata vyráží písmena SBS, což v drobounkých rozměrech vypadá velice podobně. Také váha šperku může být záměrně uváděna vyšší, než je skutečnost. Prodejce šperků přes internet musí na faktuře deklarovat název šperku, jeho váhu a ryzost. Pokud toto není dodrženo, nahlaste takového prodejce Puncovnímu úřadu a ten jej následně prověří.Určení pravosti šperku při pochybáchJestliže máte pochybnosti o již zakoupeném šperku a i pod lupou se vám zdá puncovní značka zvláštní, můžete využít služby určení pravosti šperku. Puncovní úřad, který má svou pobočku v devíti městech po celé České republice, provede chemický rozbor kovu, na základě kterého určí pravost šperku. Tato služba stojí řádově desetikoruny a u dražších šperků se tedy v případě podezření na padělek vyplatí. Otázkou však je, zda by se vám následně od podvodného prodejce podařilo získat své peníze zpět bez dlouhých soudních tahanic. Proto raději dbejte na opatrnost už před samotným nákupem.Opravdu drahé šperky kupujte pouze od osvědčených prodejců, jejichž reputaci si můžete prověřit na Heuréce, či podobných serverech.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz důvody nejde

Hrajeme si: na školačku, pokojskou i na cat woman

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste také ještě nenašla odvahu to vyzkoušet. Proto jsme požádaly ženy, které se naopak převlékají rády, aby shrnuly benefity, kvůli kterým by se svého převleku čas od času nevzdaly.Dlouhou dobu jsme aspoň my tady „ženy, které ví“ zastávaly názor, že tyhle sexuální hrátky jsou prostě pro páry, které potřebují zpestření, protože je už klasické milování omrzelo. Jenže po tom, co jsme tyhle dámy poznaly, trochu svůj úsudek měníme. Nejvíce nás na věci překvapuje, že všem párům to v posteli klape a vždycky klapalo a sem tam se vžít do role někoho jiného, je prostě a jednoduše baví.Jaké převleky baví chlapy?Kristýna: To si myslím záleží kus od kusu. Já mám doma pokojskou. Tu máme nejradši – prachovka se dá totiž skvěle použít k nabuzení parnera na milování.Lenka: Já mám převleky dva. Zdravotní sestřičku a školačku. Tak nějak je střídám podle nálady, ale musím říct, že školačka asi vede.Eliška: Můj muž miluje obepínavé převleky. V sestřičce bych ho asi moc nebrala. Je přesně ten typ, který si užívá křivky žen překryté, zato dokonale obrýsované. Krátká sukýnka, kde by mi bylo vidět do rozkroku nebo rozepnujtý delkot by ho moc nenadchly.Správný čas – jak ho poznáte?Lenka: Jako na to se převléknout? Nevím, prostě se v koupelně večer rozhodnu, že manžela překvapím a do ložnice už jdu s lízátkem, nadkolenkami a dvěma copy.Eliška: Také si neříkáme, když vezeme děti do školky“ „Hele, dneska si dáme divoký kočky“. Prostě to vyplyne ze situace. Největší úspěch jsem měla, když jsem šla partnera vyzvednout z práce a měla převlek schovaný pod kabátem. Takže určitě se snažím překvapit – ta chvíle dostává totiž úplně jiný náboj, když je neočekávaná a myslím, že to pak víc stojí za to.Co je fajn na rolích?Lenka: Tak mě třeba osobně nejvíc rajcuje, že svému muži vykám. Je to zvláštní, ale v převleku si řekneme daleko víc přání. Nebo aspoň můj muž – říká mi naplno co a jak chce a mně se to strašně líbí. A já nechci propadnout, takže mu plním každé přání.Eliška: Asi to, že se najednou stáváte na chvíli někým jiným a tak pupustíte uzdu své fantazii. Navíc já osobně vnímám doteky přes jemný latex jako daleko přitažlivější, než na holé tělo.Kristýna: My to máme čistě jako zábavu. Nebereme role nijak vážně. Je to sex s přidanou hodnotou – dobrý, neotřelý a zábavný.Jde hraní rolí srovnat s klasickým milováním?Eliška: Řekla, bych, že právě slovo milování je to správné. S manželem se milujeme, ale někdy máme chuť na ostřejší sex a ten máme, když se staneme někým jiným na pár chvil.Lenka: Asi to úplně srovnat nejde. Když spolu spíme bez toho, aniž bychom na sebe přebírali identitu někoho jiného, je to o mazlení, více dotekách, méně mluvení…Jak překonat stud?Kristýna: U nas to není o studu, jednou jsme si u vína prostě řekli, že nás to láká, pak jsem partnerovi k narozeninám dala balíček, kde byl převlek pokojské s kartičkou, kde jsem mu přislíbila, že ho překvapím. Poprvé jsem se trochu styděla – nechala jsem si to navečer, až přijde manžel z práce – bylo přítmí a já už čekala v ložnici, to mi hodně pomohlo na start.Lenka: My jsme za to, že vyzkoušet se má všechno. Jednou jsem to zkusila, ohlas byl veliký a od té doby jsme věrni jedné roli, která nás čas od času vytrhne ze všednosti.Eliška: Já se nestyděla ani na poprvé – ten kostým mi přišel strašně sexy.Kde je hranice?Kristýna: Je to překvapivé, ale já se raději převléknu, než abych svolila třeba k sexu ve třech nebo k análu. Prostě na to nejsem.Lenka: Neříká mi nic zlatý déšť ani anální sex. To jsou třeba věci, které fakt v posteli nemusím mít.Eliška: Ono se řekne cat woman a vypadá to, že to zavání sadomasochistickými hrátkami, ale tak to není. U nás je to čistě jen o tom, že je nám příjemný ten materiál a to, jak těsný je. Takže za mě žádné SM. V žádném případě.Ve výpovědích byla pozměněna jména.Text: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

Věci, za které nás muži milují (i když lžeme)

access_time29.květen 2019personRedakce

Říká se, že lež má krátké nohy, že kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe a kdesi cosi. Někdy se ale aspoň trošku lhát vyplatí. Hlavně partnerovi. Bude vás za to milovat. Opravdu!Říkat pravdu je sice určitě fair play, ale copak mu můžete do očí říct, že jeho nejlepší kamarád je idiot a že nesnášíte psa jeho rodičů, protože vám vždycky počůrá boty? Zkrátka jsou situace, kdy je lepší tak úplně neříkat svůj názor, protože si tím vysloužíte minimálně otázku „Jak jsi to jako myslela“, které i přes všechny úskočné manévry přeskočí k výměně názorů, anebo se pohádáte rovnou. Občas si představte, že před vámi stojí namísto partnera (neexistující) pan božský a řekněte mu něco, co si ani trochu nemyslíte, i když vám to nejde do pusy.1. ŘEKNĚTE MU, ŽE SEX S NÍM JE TEN NEJ, JAKÝ JSTE KDY ZAŽILASamozřejmě, že je to blbost. Byl a možná i bude lepší. Minimálně proto, že o tom nerozhodujte vy, ale hormony štěstí a zamilovanosti, které se starají i o to, že prvních několik sexuálních zážitků s milovanou osobou, novou osobou, osobou, která vás přitahuje a zajímá, má prostě grády. Každý muž je egoista, a u toho, který to kritizuje u ostatních, to platí dvojnásob. Prostě potřebuje a chce slyšet, že právě s ním vás sex baví nejvíc. Takže zapomeňte na to, že vám drtí bradavky, když vás líbá, že tak strašně sliní a prsty vám ve vagíně krouží stejným způsobem, jako když vaše babička hlubidlem vytvářela jamky, do kterých sypala semena zahradní mrkve. Pro vás je prostě ten nejlepší a determinuje ho k tomu to, že je prostě váš.2. PŘIPUSŤTE, ŽE JEHO MATKA MÁ PRAVDU – ASPOŇ NA OKOMatka je pro vašeho partnera tím nejdůležitějším člověkem na světě – srovnatelně s vámi. Máme podezření, že jsou stále svázáni neviditelnou pupeční šňůrou. Může se tvářit, že vás má ráda a vy ji, ale asi vždycky budete obě tušit, že je to tak trošku příliš afektovaná hra. To, že budete vždycky soupeřit, nikdy nezměníte. Matka bude za svého syna bojovat do smrti smrťoucí, a i když třeba máte pocit, že s ní máte dobrý vztah, vsaďte se, že ona bude ta první, která o vás řekne, že jste byla mrcha, kdybyste se náhodou rozešli. Stejně jako je syn posvátný pro svou matku, je i matka synova modla. Když s ní budete vycházet, uděláte mu neuvěřitelnou radost, a když ještě občas sice skrz skřípající zuby procedíte, že je fajn a že v tomhle či onom má pravdu, zajistíte si katapult na Olymp partnerova srdce.3. CHVALTE TO ZVÍŘEI když se mu zrovna nic nepovede. Důvod prostě vymyslete. Chvalte ho za to, že třeba zrovna nenechal chlupy ve vaně nebo si neutřel nohy do vašeho ručníku na obličej. Chvalte ho za to, že neumyl vanu vaší houbou s minerály, za to, že vám udělal kafe, za to, že nepřišel pozdě, za to, že držel slovo, za to, že se hezky oblékl, za to, že dal ponožky do koše na prádlo, že vyhodil pytlík od brambůrků do koše, chvalte ho za všechno, co vás napadne. A když už vás nic nenapadne, pochvalte ho za super nápad. Pochvalu za super nápad můžete totiž aplikovat skoro na jakoukoli větu (pozor aby se nejednalo o větu tázací, tam to úplně nefunguje). Když ho kritizujete, ihned vyvažte kritiku pochvalou. A pozor – nechvalte ho za věci, o kterých víte, že jsou jeho slabinou. Tady by si to totiž mohl vyložit jako prudérní poznámku. Uvidíte, že bude fascinován, jak úžasnou ženu doma má.

folder_openPřiřazené štítky

Miss Perfect: Pravidla přitažlivosti

access_time29.květen 2019personRedakce

Velká prsa, malý zadek, hezké husté vlasy, roztomilý kukuč, inteligence okořeněná kapkou neznalosti (to aby nás mohli vzdělávat) už dávno nestačí k tomu, aby po nás muži zešíleli touhou. Dneska musíte být i obětavá neurotická mrcha, která po ničem nepátrá, o to víc ale chválí.Muži většinou dají na první dojem, Nejprve nás samozřejmě posuzují vizuálně. Přitahují je na nás hluboké oči a celkový výraz křehké panenky. Okolo 72 % mužů dává přednost také dívkám s hustými dlouhými vlasy. Co je ale ještě zajímá?DRUHÝ POHLEDOční zkoumání mužů se dále přesouvá k oblasti dekoltu. Velká prsa už je ale nezajímají tolik, jako jejich celkové zasazení do postavy. „Pokud má žena větší prsa, může mít i souměrně větší zadeček,“ tvrdí dvaatřicetiletý produkční Martin. Naopak to ale prý nefunguje. „Prsatá holka s malým zadkem je „předepsaný“ ideál. Já ale naopak dávám přednost spíš tvaru prsou, než jejich velikosti. Líbí se mi pevné poprsí,“ doplňuje Kryštof. Pozadí je pod drobnohledem až na třetím místě. Stejně jako u prsou nejde mužům o velikost, ale o tvar. „I malý zadek může být nehezky povislý,“ říká provozní restaurace Luboš. To, že muži dávají spíše na plnější a zaoblený tvar, než velikost ukazuje i vnímání sexsymbolů. Taková JLo nebo Kim Kardashian jsou přímo na špici… no a že by byl jejich zadeček jak kamínek? To se říct rozhodně nedá!ANI HYSTERKA, ANI NECITAPřílišná empatie muže dohání k šílenství. Na žebříčku oblíbenosti nejsou ani ženy opatřené velkou dávkou hysterie. Muži nemají rádi ani scény, protože neví, jak se v nich chovat, ani plačtivé výlevy. Pokud vidí plačící ženu, namísto utěšování raději odchází z místnosti. Necitelné ženy jim zase nevyhovují, protože se nedokážou vcítit do jejich potřeb a muži pak mají pocit, že jim nerozumí. Vyhovuje jim ale lehká dávka neurotiky. Podle vědců to prý naznačuje, že žena bude dobrou matkou.ODDANÁ, OBĚTAVÁ A CHVÁLÍCÍ „HODNÁ MRCHA“Co muže také přitahuje, je obětavost a oddanost. Samozřejmě vyjadřovaná v akorátní denní dávce. Potřebují se cítit opečovávaní, milovaní, na prvním místě. Jsou schopni žárlit i na vaši čivavu, pokud jí budete věnovat více pozornosti i na pracovní sms, kterou píšete šéfovi, pokud usoudí, že ji píšete dlouho a oni musí tu věčnost bez povšimnutí ležet u televize. Podobně je to s pochvalami. Chtějí se neustále ubezpečovat, že něco udělali dobře. Důvod si proto najděte také aspoň jeden za den. Ocení také to, když se pro ně vzdáte věcí, které máte ráda či kvůli nim začnete dělat něco, co byste normálně nedělala (koukat na fotbal, lézt po skalách, naučit se mít ráda hady…). Oddanost je ale také cestou do propasti. Musíte najít hranici takovou, aby muž nikdy nenabyl pocit, že vás má jistou. Většina mužů dává přednost také ženám, které jsou na ně hodné, ale jinak se umí chovat i jako mrchy. Pokud navíc ovulují, vysílají do světa v tomto „kvintetu“ nebezpečně přitahující signály.NENÁPADNÁ NAVENEK, ALE OCHOTNÁ EXPERIMENTOVATA jeden superparadoxní odstavec sám pro sebe. Muži si všímají výrazných dívek s natočenými loknami a výrazně nalíčenýma očima oděných v minisukni. Jakmile vás ale budou mít doma, budou tvrdit, že nejkrásnější jste v riflích, tílku, ledabyle stočených vlasech do klubíčka a v nevýrazném make-upu. Ne, že by vám to tak zatraceně slušelo, ale nikdo vás „neočumuje“, takže nikdo také zákonitě nepředstavuje žádné nebezpečí. Ale doma se klidně zase můžete měnit v tu vyzývavou nymfu, která ráda experimentuje v posteli. 

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na dirty talk

access_time29.květen 2019personRedakce

Ostřejší slovník prý dokáže znásobit sexuální prožitek o 17 % – platí u mužů. Jak jsou na tom ale ženy. Líbí se jim pár slov pěkně z ostra nebo se k nim uchylují spíše kvůli tomu, aby partnera potěšily? Dva pohledy rozkrývají Šárka a Vašek.Šárka (25): Slova jako taková mě nevzrušují, vzrušuje mě ale to, jak se to líbí jemuNepatřím mezi ty stydlivé holky. Nedělá mi problém si v sexu říct, co chci. Spousta mých kamarádek to třeba nedokáže – neví jak, stydí se, bojí se, že „ho“ urazí a nevím, co ještě. My jsme si to tak nastavili od začátku, když jsme se poznali. Ještě předtím, než jsme spolu vůbec spali poprvé, jsem už z 50 % věděla, co má Jakub rád. Napsali jsme si o tom stovky textovek před spaním… O tom, že se příteli bude líbit, když nebudu zrovna mluvit jako slušná školačka, jsem poznala už jen z toho, jaký jazyk používal, když mi psal. Šlo jen o to vše správně načasovat, abych ho tím mohla překvapit.Dnes si dirty talk necháváme také příležitostně. Nechci, aby to příteli zevšednělo. Každé milování je u nás jiné. Střídá ho romantika, pulzující touha nebo si před něj prostě stoupnu a řeknu mu všechno z plných plic tak, jak to má rád. Od toho, jak spolu mluvíme, se vlastně odvíjí celý průběh milování. Vím, že když budu mluvit přisprostle, nezatáhne si mě do postele a nevěnuje mi dlouhé pečlivé minuty, ale opře mě o nejbližší zeď.Jestli mám já sama ráda dirty talk? Nevím, nepotřebuju to mít. Nijak mi to nevadí, ale osobně preferuji skryté významy slov, dvojsmysly a tak. Je to hravější a vzrušuje mě to daleko víc. Co mám ale na tom ráda, je pozorovat, jak moc to funguje na partnera, jak ho to vyprovokovává k nepříčetnosti a jakou touhu to v něm probouzí.Vašek (26): Dirty talk se mi líbí, ale musí na to holka mít povahuMyslím, že všemožné sprosťárny se líbí hodně chlapům – je to asi náš genetický kód. Je pravda, že o tom snívám a i jsem měl pár žen, které to na mě takhle vybalily a bylo to opravdu o něčem úplně jiném. Nejsem si ale jistý, jestli bych chtěl, aby tak mluvila moje přítelkyně. Jsme spolu poměrně dlouho, znám všechny její touhy a sny. Kdyby z ničeho nic najednou přišla a řekla mi pár pořádně ostrých slov, asi bych se spíš zarazil, než vzrušil. Prostě mi to k ní nejde – vím, že taková není.Kdybych ale potkal nějakou holku v baru – takovou tu odrzlou a vyzývavou, zafungovalo by to opačně. Prostě chci tím říct, že dirty talk si myslím, je pro spoustu chlapů strašně vzrušující, ale asi ne u těch křehkých stvoření, které mají doma tedy aspoň, pokud to tak nemají nastavené od začátku.

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Ta druhá, ten druhý

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Nevěra je středem pozornosti stejně často jako láska. Neboť mezi nimi existuje závislost. Bez lásky by nemohly vzniknout obavy ze ztráty milované bytosti. Nelze být nevěrný, nejsme-li k sobě vázáni partnerským vztahem. Jinými slovy – abychom ztráceli, musíme nejdřív vlastnit. Stejné, a přece každá jiná Stejně jako existuje, řečeno slovy básníka, sto tváří lásky, i nevěra má nekonečně podob. V dnešní uvolněné době není podstatné, zda partnerský svazek je či není stvrzený slibem manželským. Charakteristické pro nevěru je, když partner či partnerka naváže další milostný vztah, aniž to „ten jejich“ ví. Kdo si potrpí na švédskou trojku/čtyřku – podle fantazie doplňte sami –, stěží bude mluvit o nevěře. I když… duše lidská je spletitá; i v absurdních propletencích se může vyskytnout utajený milenec, který nasadí hlavnímu kohoutovi na méně tradičním domácím dvorku parohy… nebo ne? Nenechme se mýlit – i ryze platonický milostný vztah k jinému muži (ženě) zavání nevěrou. Jak by se zamlouvalo vašemu partnerovi, kdyby vaše nejintimnější myšlenky patřily jinému muži? Považoval by se za podvedeného, i když byste mu nebyla nevěrná fyzicky, v běžném smyslu slova? Proč jsou si lidé nevěrní V partnerském vztahu hraje roli mnoho faktorů, a ty rozhodují i o tom, zda si lidé jsou či nejsou věrní. Důvodů k nevěře je hodně, zmiňme některé z nich. · Přelétavost. Vlastnost stejným dílem mužská jako ženská. Svědčí o nevyzrálé osobnosti (muži tomu říkají „hledání“), která nemá jasno, koho si přeje po svém boku mít. Blondýnu? Ženu-vampa? Přelétavost je typická pro egocentrické lidi, kteří jsou zaměřeni jen na sebe: partnery berou jako vhodný doplněk ke svým momentálním zájmům a společnosti, v níž se pohybují. Jejich cílem často bývá dělat na ostatní dojem: „Když jsem z klubu odešla domů s Martinem, holky zíraly, že se mi podařilo ho ulovit.“ · Zvědavost. Důvod k nevěře pro ty, kdo jsou si ve svém vztahuji jisti až moc, a sužují se touhou poměřit své sexuální zkušenosti s novým zážitkem. „Jen prstíček ohřejeme,“ tvrdí jako jezinky, aniž je napadne, že test zvědavosti nemusí skončit dobře. Nejsou v původním vztahu nespokojeni, jen je láká zjistit, jak to chodí u sousedů: „Jestlipak je Veronika taky tak sexy, jak vypadá? S tou bych asi zažil věci!“. Málokterý partner sexuálního zvědavce má pro jeho nevěru pochopení, protože je mu jasné, že se bude opakovat znova a znova. · Nedostatek sebedůvěry. Jinými slovy mindráky. Upevňovat sebevědomí se dá různě a nevěra je zrovna tak dobrý způsob jako přejídání se nebo nakupování bot ve velkém. I když se to může zdát absurdní, jsou borci, kteří si lovením další partnerky nebo partnera foukají svoje ego-bebíčka. „Možná je manželka finanční ředitelka a já jenom účetní, ale nasadil jsem jí parohy, že by neprošla dveřmi!“. · Nuda. Objevuje se u vztahu, který trvá dlouho nebo je rutinní. Geniální hláška o nadcházející manželské povinnosti „Karle, je čtvrtek!“ z filmu Kdo chce zabít Jessii je příkladnou ukázkou. · Oživení. Nevěru nemusí způsobit skutečnost, že ti dva si nemají co říct, že partnerský život je pro ně nekončící série povinností. „Nic tak neoživí manželství jako občasná nevěra“ je krédo některých mužů, kteří chovají k manželce i po dvaceti letech něžný vztah – a nehodlají kvůli věrnosti žít v hormonální tenzi. Obvykle mají jednu či více stálých partnerek, s nimiž se poklidně stýkají, aniž má kterákoli z obou zúčastněných stran touhu se rozvádět. · Důkaz věčného mládí. I na toto téma existuje dost literatury a filmu (nedávno proběhla v ČT britská Druhá míza). Partner se dopouští nevěry, aby sobě dokázal, že je v plné síle a stačí „na ty mladé vlčáky, kteří ani pořádně nevědí, co s mladou holkou dělat“. Nevěra diktovaná jako důkaz nestárnoucího sex-appealu přepadá i ženy tvrdící, že „noc strávená se zajíčkem v posteli vydá za nejlepší kosmetický salon“. · Sexuální apetence. Není žádnou výjimkou, že jeden z dvojice je sexuálně výbojnější než druhý. „Proboha, dneska ne, strašně mě bolí hlava“ – to je věta, která se dostala i do anekdot. Nicméně za sníženou sexuální apetencí mohou být různé důvody, fyzické i psychické, trvalého nebo přechodného charakteru. Mezi partnery může existovat tichá dohoda, že ten erotičtěji založený si v tichosti najde bokem „ventil“; ale obvykle se to řeší bez dohod s partnerem. Může (ale nemusí) to být kompromisní řešení pro dvojici, která se nechce kvůli vyšší hladině hormonů jednoho z nich rozcházet. · Sexuální nekompatibilita. Fakt, že to dvojici spolu v posteli neklape, se vyskytuje i v dnešní době. Bývá příčinou rozchodu a nevěra mu může předcházet jako test, „abych podruhé nenaletěl/a“. Tento motiv nevěry bývá častější u žen – mužský práskne dveřmi a ve vztahu nepokračuje, zatímco žena nerada opouští milence s vyhlídkou, že zůstane sama, než si najde někoho lepšího. · Sportovní pojetí. Typické pro některé muže, kteří věří, že sex je součást osobní hygieny, něco jako čištění zubů nebo pravidelná návštěva posilovny. Proboha, jen nic osobního! Tihle chlápci málokdy žijí v partnerském vztahu, protože by se cítili omezováni ve svých zájmech, které jim jsou nade vše. Mluvit v jejich případě o nevěře je vlastně nonsens – kdo nežije v partnerském vztahu, nemůže se dopouštět nevěry. · Pomsta. Ta bývá dost častý důvod k nevěře. Mstít se dá za domnělé i skutečné křivdy, za hádku, násilí, ponižování. Pochopitelně i za skutečnou nebo domnělou nevěru, které se dopustil partner. Těžko říci, zda metoda „zub za zub“ je specificky ženská nebo mužská. Je paradox, že notoričtí mstitelé se dopouštějí nevěry i preventivně: „Tak jsem si to na služební cestě rozdala s kolegou, protože manžel na mém místě by nezaváhal a určitě by využil situace.“ Ta druhá V drtivé většině milostných příběhů jsou ústřední postavou nevěrník + zrazená. Jen zřídkakdy je středem pozornosti „ten druhý“, „ta druhá“. V mnoha případech jde o člověka, pro kterého víkendy, svátky, dovolené (které jeho miláček tráví se svou rodinou) představují věčné čekání. Pokud „ta druhá“ vidí ve vztahu se zadaným partnerem příslib do budoucnosti, musí si uvědomit rizika, která z takového trojúhelníkového vztahu plynou. Pomineme-li chvilkový nezávazný flirt, v němž jsou si obě strany rovny, pak postavení „druhých houslí“ není moc povznášející. Co oči nevidí, to srdce nebolíNa otázku, co nevěra přináší, existuje mnoho odpovědí, ale jedna je jistá: problémy. Pokud se dopouštíte tzv. nezávazné nevěry a kvůli ní by vás ani ve snu nenapadlo opustit partnera, musíte si uvědomit, že by pro něho určitě nebylo potěšující zjistit, jak se věci doopravdy mají. Ať se tváří sebestatečněji, nevěra ho zraní. MUDr. Plzák, odborník na manželské a partnerské vztahy, na otázku, zda se přiznávat k nevěře odpovídá: „Nikdy!“ Tato možná nemorální, ale účinná rada „zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat“ platí pořád. Čestné přiznání „Mám sice nezávazný poměr se Zuzanou/Tomášem, ale miluju jen tebe“ je hodně silná káva. Zvlášť ženy mívají potřebu na sebe vyžvanit kde co. Nevěrníci obého pohlaví se domnívají, že přiznáním se jejich nevěra anuluje. Přitom náramně dobře vědí – i když se dušují: „spali jsme spolu jen párkrát“ –, že partnerovi přiznáním ubližují. Aby je netížilo svědomí, nutí ho stát se soudcem odpovědným za budoucnost pochroumaného vztahu. Nevěřte tomu, že pravda vítězí za všech okolností. Co se týče lehkovážných bokovek, určitě se nevyplácí kápnout božskou. Rcete pravdu, jen když jste opravdu rozhodnuti spálit za sebou všechny mosty a začít s někým jiným někde jinde.

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz důvody nejde

Zkoušeli jsme: Co zabírá na suché jemné vlasy

access_time28.květen 2019personRedakce

Jestli se někde na mně příroda hodně vyřádila – jednoznačně jsou to vlasy (mimo to, že její smysl pro humor je jinak samozřejmě daleko pestřejší). Mám jich málo, jsou jemné, zničené, nepoddajné, lámou se a nelesknou se ani poté, co s novou barvou opouštím kadeřnické křeslo. Na mých vlasech mi nevadí jen to, že vypadají jako plsť a když mne někdo pohladí, zelektrizuje mi je snad na týdny, ale to, že přes veškeré snahy vypadají, že se o ně nestarám. I čerstvě ostříhané konečky, které pomalu vždy obrečím, protože vedle toho, že moje vlasy nepobraly co do vizuálu, ještě vůbec nerostou, jsou po týdnu opět rozlétané na všechny strany a nedrží žádnou „fazónu“. Když je vyžehlím, vyniknou konce spálené deseti lety odbarvování a melírů a objem padne asi tak na 20 % z toho mála, co mám, když je nevyfénuji, zrkoutí se, ale ne tak hezky do sexy vln, ale do chemlonového cucku a nandám-li na ně tužidlo, rozčesávací bázi, objemový prášek, lak a olej do konečků, po čemž vypadají v rámci možností lépe, už odpoledne jsou více mastné a druhý den je to na mytí nebo na culík za předpokladu, že použiji hojné množství suchého šamponu.Zastřižené konečky vypadají po týdnu jako by se nezastříhávaly léta.Běh na dlouhou traťJednoduše jako někdo bojuje s kily, někdo s akné a jiný zase s ekzémy, pro mne jsou celoživotním bojem mé vlasy. Vyzkoušela jsem mnoho zlepšováků – od rad kadeřníků po ty  babské, mnoho šamponů drahých i střední třídy, všemožná séra, emulze, báze a krémy. Ale hledat něco právě pro moje vlasy je jako hledat jehlu v kupce sena. Nicméně pár beauty hrdinů mám.  A právě o ty se s vámi chci podělit.Top produktyŠampony a kondicioneryZjistila jsem, že čím více toho chci od jednoho produktu, tím více je produkt nekvalitní. Když jsem sahala po šamponech, které byly objemové a zároveň regenerační, nedosháhla jsem ani jednoho efektu. Začala jsem proto hledat krémové textury (přijde mi, že narozdíl od gelových lépe připravují vlasy na aplikaci kondicioneru, protože je od sebe částečně oddělí a není pak potřeba jej používat tolik a přetěžovat je), které zlepší strukturu vlasu a vyživí ho, aby vlasové vlíkno vypadalo uceleně a z hlavy mi nepoletovaly takové ty mikrochlopky, které ještě více umocňují optické poničení. Řada Kérastase Resistance celkově vlasům propůjčuje pěknou texturu, neplihnou po ní, ale zároveň nejsou hrubé. Nevýhodou je vysoká cena. Obstojně funguje i Gliss Kur Ultimate Oil Elixir, kterou pořídíte za šestinu ceny Kérastase.Gliss Kur Ultimate Oil Elixir je ideální levný šampon pro denní použití. Spokojenost.Kondicioner navazuje na šampon.Řada Resistance dá vlasy do kupy – ale připlatíte si.Cenová náročnost: Gliss Kur okolo 80 až 90 Kč za produkt, Kérastase 500 až 650 Kč za produkt.MaskyMasky obecně nepoužívám moc ráda. Takové ty minutové péče, které máte používat jednou týdně vlasům moc nepomáhají a jen přispějí k jejich rychlejšímu zmaštění. Proto preferuji BIO Kokosový olej od Saloos, který nechávám působit pod ručníkem a fólií a průběžně ručník zahřívám fénem a co se hloubkové regenerace týče – připlácím si za ni jednou za 2 měsíce u kadeřnice, která mi na vlasy aplikuje monodósu Fusio-Dose od Kérastase.BIO kokosový olej můžete používat jako masku i do konečků – vedle toho, že je dobrý na tělo a vysušené rty.Cenová náročnost: Ošetření Fusio-Dose cca 600 Kč, kokosový olej 150 Kč.Oleje do konečkůDo konečků používám oleje denně. Jestli některý funguje lépe, než jiný? Velké rozdíly v nich nevnímám. Sahám po již zmíněném kokosovém. Docela jsem ale byla překvapená, že mi vyhovuje krémová textura BB beauty balm Essence Ultime od Schwarzkopf, kterou můžete aplikovat i do vyšších délek bez efektu maštění. No a až ucítíte tu úžasnou vůni…Šampon a kondicioner z této řady mi nevyhovují, ale tohle je opravdu super věc.Cenová náročnost: do 150 KčNej pomocníkNaprosto skvělou věcí, která vlasy krásně vyhladí, aniž by jim ale ubírala na objemu je Z.ONE MILK SHAKE Conditioning Whipped Cream. Jedná se o bezoplachový kondicionér, ale já jej používám ještě přes klasický kondicionér. Dobré je, že nezatěžuje a nemastí vlasy.Nejlepší věc, co znám. Tohle si fakt kupte!Cenová náročnost: do 250 KčObjemový pudrObjem mi dodávají suché šampony. Aplikuji je v předklonu i na umyté vlasy, protože je opravdu krásně nadzvednou a nadzvednuté i drží. Skvělý je ale také prášek POWDER.PUFF od Kevin Murphy. Jde to sice vyšší investice, ale stačí ho tak málo, že skoro nemizí. Balení vydrží déle, než půl roku.Dražší, ale neubývá. Měsíčně vás vyjde na stovku.Cenová náročnost: okolo 700 KčTablety a vitaminyA protože kondice vlasů zvenku nejde bez vnitřní podpory, 2x do roka používám vždy po třech měsících i vitaminy. Zjara preferuji Methionin complex od Phyteneo, který zamezuje vypadávání vlasů, od podzimu nastupuje pak Priotin Extra, který má při poctivém používání (balení je na měsíc a musíte jich vypotřebovat 3 až 6) opravdu velmi viditelný efekt zesílení a vyhlazení struktury.Tablety, které spíše zlepšují stav vlasového vlákna a dodají výživu vlasovým folikulám.Tablety, které zamezují víc vypadávání.Cenová náročnost: Methionin do 200 Kč, Priotin do 350 Kč.A pak samozřejmě pravidelnost a dostatek času, který svým vlasům budete věnovat.Text: Jana Tobrmanová Čiháková

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz důvody nejde

Hypnóza a naše vědomí a podvědomí. Rizika hypnózy

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Trocha historieJiž ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává. Použití hypnózy dnesDnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika. Vědomí a podvědomíMusím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž. Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999) Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva. Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999) „Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu. Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo. Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání. Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí. Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život. Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal? Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil. Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije. Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného. Sugesce versus vědomíJedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat. Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě. A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce. Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci. „Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě. Má hypnóza nějaká rizika?Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen). Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi. Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí. Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat. Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé. Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat. Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy? Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.

folder_openPřiřazené štítky

Salon pro psy - co byste měli vědět před první návštěvou

access_time16.leden 2020personRadka Eliášková

 Když budete poprvé objednávat pejska do salonu, je dobré uvést: Jaké je pejsek rasy. Jak snáší stříhání, pokud již někdy stříhán byl. Jestli nemá na těle nějaké bulky nebo ekzémy. Co budete v rámci služeb požadovat (stříhání s koupáním, bez koupání - v tom případě jste povinni ho vykoupat sami – viz bod. 2. stříhání drápků, epilace ušních chloupků, čištění análních žlázek...) Pokud chcete pejska trimovat, určitě to sdělte – je na to třeba vyhradit více času a pejska před trimováním minimálně 14 dní až 3 týdny nekoupejte ! (Trimovat koupaného psa skoro nejde.) Sdělte své telefonní číslo (kdyby střihač onemocněl, může vám zavolat a opačně by to mělo platit také), jméno. Je dobré si také zjisti orientační cenu, aby jste na to byli připraveni. 2.) Majitel je povinen přinést pejska na stříhání vykoupaného, pokud nechce, aby koupání bylo součástí služby.(Nástroje na stříhání a jejich broušení jsou poměrně drahá záležitost. Když není pejsek vykoupaný, může dojít k jejich zničení nebo ztupení, proto je to tak důježité) 3.) Pejsek by měl být řádně očkovaný.Očkovací průkaz vezměte s sebou. 4.) Fenky které hárají do salonu neobjednávejte.(Mužská část populace by potom návštěvu salonu neunesla). 5.) Pokud je pejsek agresivní sdělte to předem. Počítejte s tím, že v některýchsalonech Vám takového pejska neošetří vůbec a jinde si třeba připlatíte. Určitě je to riziková a náročná práce. Je možné, že budete muset požádat o zklidňující prostředky veterináře. Vše je dobré domluvit se střihačem.6.) Pokud víte, že je pejsek na některé části těla háklivý, sdělte to předem střihač s tím bude počítat. 7.) Pokud má váš pes nemocné srdíčko nebo jiné závažné onemocnění, podstupujete stříhání na vlastní nebezpečí.(Pro mnoho pejsků znamená stříhání určitý stres a vypětí). 8.) Někteří pejsci snášejí úpravu lépe v přítomnosti majitele, jiní naopak bez něj. (V některých salonech nemají majitelé možnost být u stříhání, pokud vám to vadí, budete muset hledat jinde, ale mnoho pejsků se chová hůře v přítomnosti majitele, než bez něj a navíc budete samý chlup). 9.) Doba stříhání se pohybuje od 1 hodiny do 1,5 hodiny.Výstavní střihy a trimování mohou trvat i více než 2 hodiny 10.) Pokud má pejsek citlivější kůži, je dobré ho vykoupat ještě po stříhání, aby se vymyly drobné chloupky které vznikají stříháním a jsou ostré- mohou kůži některých pejsků dráždit. 11.) Pokud se nemůžete dostavit v uvedeném termínu, zavolejte a omluvte se. (Váš střihač je pracující člověk stejně jako vy a potřebuje svou pracovní dobu dobře 

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Vyzrajte na počítače. S příručkou

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

„Když se mě při poslední návštěvě zeptala pětasedmdesátiletá babička, jestli také používám ICQ, už mě to ani nepřekvapilo. Od té doby, co si pravidelně mailujeme a schůzky si domlouváme také po síti, spíš mě jen udivuje, že ještě neobjevila kouzlo notebooků a nechtěla k narozeninám třeba BlackBerry,“ říká úsměvně Jana Diváková. Babička se do počítačů zamilovala, místo toho, aby se v důchodovém věku věnovala pletení svetrů a zahrádce, pořídila si počítač, kupu knížek a učila se prakticky sama. Na tom ostatně není dnes nic divného, na trhu je čím dál více příruček pro malé nebo velké začátečníky s počítači. Že jste žádnou nikdy neviděli. Tak čtěte pozorně a snad si díky některé z publikací najdete cestu k nepříliš oblíbenému Outlooku nebo PowerPointu.Příručky pro ženyNeberte jako diskriminaci ale jako devizu fakt, že mezi policemi v prodejnách občas objevíte příručky výhradně pro ženy. Tituly jako PC příručky pro ženy, nebo Internet pro ženy, pocházejí většinou z pera autorek, které ví, jaké problémy ženy s počítači mají. Váháte-li ještě, jestli chcete být zatažena do tajů kyberprostoru, neváhejte, přišla byste o hodně. Průvodce vám poradí, jak nakupovat online, jak posílat emaily s velkými přílohami nebo jak se s internetem zabavit a dozvědět se spoustu zajímavých informací. Co by nemělo chybět k domácí knihovněTakovou biblí pro všechny počítačové nadšence, kteří jako operační systém používají Windows, je nejnovější verze Microsoft Windows – Jednoduše, srozumitelně, názorně. V internetovém obchodě je k pořízení za sto padesát korun, v kamenném obchodě trochu dráž, pod dvě stovky se ale pořád vejdete. Nespornou devizou knížky je fakt, že v ní neuvidíte nicneříkají postupy, které by psali počítačoví experti. Právě naopak, knížka si klade za cíl naučit všechny věkového skupiny s různou úrovní nadání základům práce, proto si přijdou na své všichni, kteří potřebují jednoduché popisy, přesné instrukce a hlavně obrázky. Autoři si odpustili vysvětlování teorií, kterými dřív uživatele odrovnali, a zaměřili se opravdu prakticky přesně na to, co se bude hodit. Chcete-li tedy několik zlepšováků na tvorbu tabulek a vzorců v Excelu, volba je celkem jasná.Pokud chcete naučit babičku nebo dědečka základům práce na počítač, sáhněte po knížce z dílny Computer Press – Počítač pro seniory, který se nově prodává již v druhém aktualizovaném vydání. Je pochopitelné, že příručka je přizpůsobena uživatelům a jejich věku. Vysvětlení teorií je omezeno na minimum, na dvou stech a šesti stranách se senioři naučí používat počítač prakticky, to znamená, že všechno budou moct využívat. Naučte babičku mailovatProto pokud by hledali návod, jak programovat, nebo poskládat vlastní počítač, budou asi zklamáni. Mezi kapitolami, které jsou v knize obsaženy, najdete návod na  používání Wordu, Excelu a samozřejmě i Internetu. Tak se připravte, seniorům s počítači zdar.OdborníkůmPro fajnšmekry, kteří běžnou práci s počítačem zvládají, a mnohem víc než Word je baví zpracování třeba digitálních forografií, je tady kniha Tomáše Barčíka - Retušování a úpravy fotografií v Adobe Photoshop CS/CS2.  Nejde o příručku teoretika, ale člověka z praxe, který je grafikem a také fotografem. Od každého něco si v něm najdou úplní začátečníci a pokročilejší fotografové, kteří si rádi ještě s fotkami pohrají a vylepší je.    

folder_openPřiřazené štítky

Prostituce – řemeslo či kuplířství?

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás se živí jinak. Někdo tvrdí, že se potřebuje v práci realizovat a nezáleží mu tolik na tom, kolik za ni dostane zaplaceno, jiní si zase s utrpením „odsedí“ dvaadvacet osmihodinovek měsíčně, a i když je práce neuvěřitelně štve, zůstávají v ní proto, že se díky tučnému platu nemusí nijak omezovat. Existují však i práce, které Vám tolik času nezaberou, a i přesto se můžete těšit z více než nadprůměrných příjmů. Ano, řeč je např. o prostituci.Nejstarší řemeslo?Prostituce (z lat. Prostituere) znamená poskytování sexuálních služeb všeobecně, ať už se jedná o manuální stimulaci, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex, a to za finanční či jiný revanš. Již dlouho se traduje, že prostituce je nejstarší řemeslo, což je mylné pojmenování, neb o řemeslo v pravém slova smyslu vůbec nejde, navíc není ani nejstarším způsobem obživy. Těžko lze datovat její vznik, zajímavým objevem je ale fakt, že ji nepraktikují pouze lidé, je známo, že v primitivním slova smyslu ji provozovali už někteří primáti. Podle etologů není neobvyklé, když opičí samička uloví něco k snědku a aby se vyhnula nutnosti dělit se o úlovek se samcem, nastaví mu genitálie. Ukojeni jsou tak oba – samici zbude celá porce a opičák je uspokojen sexuálně. Tuto formu „dávání se“ lze za prostituci označit opravdu jen s velkou dávkou nadsázky, dle vědců se však její prvopočátky dají řadit opravdu již před vznik člověka. Prostituce, která se alespoň rámcově blíží formám té současné, se objevovala ale už u prvních vyspělých civilizací, je známo, již v Babyloně se objevila její tzv. chrámová či posvátná forma. Odborníci se stále zabývají tím, proč vznikla; jako nejpravděpodobnější se  jeví teorie, že se jedná o pozůstatek z prvobytně pospolné společnosti, kdy žili všichni členové tlupy de facto jako jedna rodina, a to se vším, co k rodinnému životu patří.Jak se na ni dívají ve světě?Velmi odlišně. Stejně jako existují různá náboženství, přístupy k evoluci a dalším sporným otázkám, o prostituci, její funkci ve společnosti, legalizaci či zákazu se vedou neutuchající diskuze napříč zeměmi i národy. Nelze říci, že např. Západ by ji toleroval a Východ tabuizoval, přístupy se mění v jednotlivých oblastech i během historického vývoje. Např. na Sumatře prostitutkami opovrhovali, ty tedy musely své řemeslo provozovat tajně. V nedaleké Indii je zase prostituce de facto zakotvena již v proslulém eposu Mahábháráta „Kdo, požádán důvěrně toužící a zralou bytostí, nevejde k ní, přestává být ctnostným a moudrými je nazýván vrahem klíčící bytosti."Přístupy státu k prostituci:Prostituce ve vyspělých civilizacích bývá často pomyslným kuřím okem samospráv či celých vlád. Politici praktikují ve vztahu k ní tři přístupy:1) Reglementace – prostituce je podřízena dozoru státu, aktivity organizovaného zločinu v souvislosti s ní jsou tak výrazně omezeny a případně zprůhledněny.2) Abolice – stát se nezaměřuje na prostituci samotnou, ale spíše na její průvodní jevy, jakými jsou např. obchod se ženami či kuplířství; problém prostituce jako takové je však neřešen.3) Represe – prostituce je nelegální, za její provozování hrozí tresty; zda se problém vyřeší je ale otázka, protože prostitutky provozují většinou svou činnost ilegálně.Zlegalizovat či ne?Odpůrci, u nás např. z řad příslušníků KDU -  ČSL, tvrdí, že legalizace prostituce nic nevyřeší, ba naopak, že počet žen poskytujících služby může ještě vzrůst. Prostituce nebude mít nálepku nepřijatelné činnosti, tudíž i ženy, které se třeba nyní obávají postihů, by mohly toto „řemeslo“ začít provozovat. Dalším argumentem proti legalizaci je názor, že pokud bude stát od lehkých žen vybírat poplatky, stát se tak na daních bude obohacovat na neštěstí druhých, neb mnohé z prodávajících se žen – jak už bylo zmíněno výše – jsou k prostituci nuceny.Druhá strana – příznivci uzákonění – však tvrdí, že pokud v dlouhodobém horizontu chceme snížit počet prostitutek, neb o vymýcení nehovoří ani ti největší idealisti, je nutné ji legalizovat. A důvod? Dobrým příkladem tohoto přístupu je jedna z nejvyspělejších evropských zemí, Island. Vláda zde v roce 2007 obhájila - mnohými kritizovaný – krok tím, že ty /většinou se jedná o ženy, prostitutky, pokud prostituují muži, v téměř stech procent se týká o služby poskytované zase mužům/, které prostituci provozují, jsou k činnosti většinou donuceny. Pokud tedy bude legální, mohly by více spolupracovat s policií a dalšími orgány, čímž by se mohlo usnadnit a urychlit dopadení lidí v pozadí, které ženy k prostituci nutí. Zda se tento záměr v praxi projeví pozitivně, se ukáže ale až za několik let.Kuriozní případy legalizace V sousedním Německu dokonce zákonodárci došli tak daleko, že díky zrovnoprávnění prostituce a dalších erotických služeb s ostatními způsoby obživy, jsou např. ženy okolo padesátky, evidované na úřadu práce, nuceny vzít práci v sexuálním průmyslu, byť třeba coby sexuální  „dračice“ na telefonu. Co na tom, že se jedná o cudnou ženu, která celý život počestně obstarává svého muže a třicet let nalepovala v továrně plyšákům fousky a očička; nechce li přijít o sociální dávky, nabídku práce erotických služeb musí přijmout!V osmačtyřiceti milionové Jihoafrické republice (JAR) žije pět milionů HIV pozitivních, právě tato země si však jako vzor zvolila právě Německo a prostituci má v plánu také zlegalizovat, a to alespoň po dobu trvání fotbalového šampionátu, který se zde má konat v roce 2010. Nápad na její uzákonění přinesl paradoxně bývalý policejní prezident a šéf interpolu, který je nyní vyšetřován pro podezření z korupce. Zda se v JAR prostituce skutečně uzákoní, ale jasné není a zřejmě v dohledné době ani nebude, proti jsou totiž jednak náboženské skupiny, jednak opozice, která se bojí, že by mohla prostituce „zůstat“ legální i po skončení šampionátu. Perličkou je, že šéf  vládnoucího Afrického národního kongresu (AFC) a pravděpodobný příští prezident země Zuma, je takový bohém, že zcela veřejně prohlašuje, že měl nechráněný sex s ženou nakaženou virem HIV. Podle jeho slov byl ale akt bezpečný, neb se po něm osprchoval. Zda má smysl v této zemi legalizovat něco jiného než celkovou osvětu je otázka…Co u nás?Ač se i u nás o případné legalizaci prostituce vedou mnohé chladné i vášnivé debaty, které primární odpovědnost váží na místní samosprávu, stále je v našem právu tato činnost označována jako trestná. Kromě trestných činů kuplířství a Mezinárodní úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, kterou je ČR vázána, existuje i ochrana dětí – část zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zaměřuje právě na děti, které se nedobrovolně živí prostitucí. Praha sice připravuje zákon o regulaci prostituce, podle ministryně pro lidská práva Stehlíkové se ho však v nejbližší době rozhodně nedočkáme, proces schvalování dokumentu odhaduje na nejméně dva až tři roky.Prostituce jako taková je palčivé téma jak pro odpůrce legalizace, tak pro příznivce. Otázkou je, zda silné vazby, které si podsvětí u nás, ale i jinde ve světě, vytvořilo, dokáže něco jako právní úprava destruovat. Na to, zda se to podaří u nás, si musíme tedy ještě minimálně nějaký ten rok počkat. Můžeme jen doufat, že čeští zákonodárci nepůjdou po vzoru západních, např. právě těch německých. Co kdybychom v padesáti povinně musely poskytovat erotické služby?

folder_openPřiřazené štítky

Evoluce

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Živote každého z nás plyne více či méně pravidelně a velké změny nás příliš netěší, protože nám přidávají starosti a práci. Podobně jsou na tom všichni živí tvorové, ale většina z nás lidí se o ně příliš nezajímá. Když na předměstí zmizí stromy a keře, později i tráva a svrchní vrstva hlíny a uprostřed asfaltu tam vyroste supermarket, nedojde nám, kolik starostí přibylo například hnízdícím ptákům.Z ptačího hlediska postihla jejich vlast revoluce, která je připravila o všechno. Nejen ptákům, ale ani lidem nesvědčí revoluce a je dobře, že jich zase tolik není. Většinu života tedy prožíváme normálně a změny kolem nás jsou evoluční, nastupují postupně a tím pádem se dokážeme na pozvolna se měnící podmínky adaptovat.Vývoj člověka byl dlouhý a stopy tohoto vývoje najdeme i v našich tělech. Kvalifikované odhady říkají, že v těle dospělého člověka žije až kilo a půl mikroorganismů, které jsou symbiotické a vykonávají prospěšné činnosti. Někdy se ale setkáme s mikroorganismy, kteří se v našem těle začnou překotně množit a narušují životní funkce natolik, že může dojít i havárii zdraví. Dokonce dokáží doputovat i k dalším lidem a také v nich se chovají nepatřičně.Dnes jsou epidemie méně časté, než tomu bylo v minulosti a existují dvě verze vysvětlující, proč tomu tak je. První z nich zastávají výrobci vakcín a na ně navázaní lékaři. Podle nich s epidemiemi zatočilo očkování a chtěli by stále očkovat, aby zažehnali každou možnou epidemii. Druhý názor vychází ze skutečnosti, že epidemie vymizely tam, kde byly vybudovány inženýrské sítě, tedy vodovod a kanalizace. Hygiena opravdu dělá své. Například epidemii horečky omladnic, která kdysi řádila ve Vídni, způsobili lékaři, kteří si nechtěli mýt ruce a doktor Semmelweiss, který je mytí naučil, to s nimi neměl lehké.Na úlohu mikroorganismů, zvláště všelijakých mikrobů a bacilů, existují také dva rozličné náhledy, i když ten druhý je málo známý. První zná každý, jsou to prostě škodlivé potvory a když proti nim hned nezakročíme, onemocníme. Pro druhý názor se těžko hledají důkazy a v literatuře ho téměř nenajdete. V knize Stanislav Nardelli, V okruhu biopole najdete zmínku o tom, že při pěstování mikrobů v geopatogenní zóně a mimo ni se mikrobům dařilo právě v zóně.Zkušenost lidí, kteří se zabývají diagnózou a alternativním léčením, tedy prací s polem Temné energie, svědčí pro to, že mikrobům se daří na určitých parametrech tohoto pole a když se najde charakteristická odchylka od normálních hodnot, najde se i příslušný mikrob. Mikroorganismy tedy podporují chorobu a jsou jejími souputníky, nikoli však příčinou.Příroda se snaží udržet normální parametry pole T (pole Temné energie), protože když dojde k odchylkám, vázne proudění energie a to životu nesvědčí. Vytváří proto velmi stabilní ekosystémy, které se vyrovnají s odchylkami. Pokud dojde k výrazné změně prostředí, například vlivem přírodní katastrofy nebo činnosti lidí, ustavuje se nová rovnováha, ale není totožná s původním stavem.Pěkným příkladem je snaha o obnovení původního ekosystému v oblasti Boleveckého rybníka v Plzni. Dílo se zdařilo, ekosystém funguje, ale – ne ten původní. Došlo k evolučnímu posunu, který lidé neumí předpovědět – a vlastně mu vůbec nerozumí. Podobné je to s rekultivacemi bývalých důlních oblastí nebo s pokusy znovu zasadit zničený deštný prales. Ekosystém sestává z mnoha složek, které vytváří rovnováhu a jsou symbionty. My lidé jsme také jednou ze součástí, nic víc.Mají tyto poznatky nějaký význam pro naše zdraví? Kupodivu mají, někdy dokonce stěžejní, ale protože fyzika pole T je zatím v plenkách, skoro nikdo není správně informován. Praxe ukazuje, že lidé například uvěří v existenci GPZ až tehdy, když si pobytem v ní poškodí zdraví natolik, že školní medicína selže. Teprve potom začnou GPZ respektovat a zpravidla se jim uleví, i když poškození může být nenapravitelné.Jiným příkladem může být cukrovka. Jde o poruchu funkce slinivky, která vyrábí inzulín, tělo si neporadí s metabolickým zpracováním cukru a člověk je potom do smrti závislý na užívání umělého inzulínu. Ten dnes vyrábí geneticky modifikované bakterie a v těle splňuje potřebnou funkci. Jiný pohled ovšem získáte, když umělý inzulín, například Humulin, analyzujete v poli T. Zjistíte, že rozhodně není na správných číslech a jeho užívání de facto vylučuje uzdravení slinivky, neuspěje ani školní, ani alternativní postup. Nic s tím nenaděláte, obchod s inzulínem je gigantický a tudíž neohrozitelný. V předchozím příkladě šlo o přirozenou poruchu zemského pole T, kdežto nyní máme co dělat s umělým poškozením vnitřního pole T.Nejen biochemie, ale i chemie, vysokofrekvenční technika, odlesňování, moderní zemědělství a jiné aktivity jsou projevy rozsáhlých evolučních změn prostředí, kterým se musí všechno živé přizpůsobit. Nikdo se nezabývá dopady moderních řešení na ekosystém a zpozorníme až tehdy, když zamoříme plastovým odpadem oceány. Což je zbytečné, protože je stejně nevyčistíme. Dali jsme ale přírodě impuls k další evoluční změně a protože jsme její součástí (i když to neradi slyšíme), musíme se přizpůsobit i my.Řada lidí už postřehla, jak významnou roli hraje v procesu přizpůsobení voda. Pan Masaru Emoto našel způsob, jak zviditelnit odezvu vody na změny pole T a pan Grandner a jiní umí dodat vodě vlastnosti, které nám s přizpůsobením pomohou. Oficiální věda zatím mlčí, ale o to přece nejde, skutečnou vědu nikdy nedělali vznešení koryfejové, ale lidé zabraní do tvůrčí práce – a ti nemají na nějaké publikování a řečnění ani chuť, ani čas.

folder_openPřiřazené štítky

Jak naložit s časem, aby nás nepřeválcoval? Někdy stačí jen papír a tužka

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

ProkrastinaceČas je abstraktní veličina, na kterou rádi svádíme svoji neschopnost dělat věci efektivně. Času máme totiž všichni stejně, nejde ho zastavit ani natáhnout. Jen záleží na tom, jak ho využijeme a co jsme schopni oželet. Takzvaný time management se stále více stává žádaným manuálem, jak naložit s vlastním životem. Takže jak se vypořádat s časem, který nám byl dán?Papír a tužka, když panikařímeStihnout salvu nejrůznějších povinností, které se na nás valí ze všech stran celý pracovní týden, nemusí být hračka. Zvlášť pokud se necháme strhnout okolnostmi a podléháme panice. Já když mám pocit, že nic nestíhám, přestanu se snažit, nepracuji a pouštím si videa na Youtube. Děláte to samé? Pokud ano, nezvládáte „manažovat“ svůj čas a prokrastinujete. Na pomoc přichází staří známí, na které se dnes dost zapomíná – papír a tužka!Napište si, co všechno vás čeká a je nutné udělat dnes a co počká do zítřka. Řeč je o takzvaném „to-do listu“. Podle priority si můžete úkoly podtrhávat odlišnými barvami – červenou urgentní povinnosti  a modrou věci, co mohou počkat na později. Jak se říká, co je psáno, to je dáno. Priority se najednou zhmotní a snáze se rozhodujeme, co udělat dřív. A jakmile splníme jednu povinnost, můžeme si ji odškrnout a cítit úlevu.Nejdřív jedno a pak druhé aneb koncentracePatříte-li k běžným kancelářským pracovníkům, asi to znáte. Pípne vám e-mail a vy se hned chcete podívat, kdo a co vám píše. Přerušíte všechno, co jste doposud dělali, a podíváte se. A najednou vás to myšlenkami přenese jinam, začnete se zabývat jinou činností a k rozdělanému už se nevrátíte. Typický scénář. Tady přichází na řadu vůle a sebeovládání.Jestli máte něco rozdělaného, e-maily ignorujte a vypněte si zvuk. To je jediná cesta k tomu mít věci včas hotové a nemrhat minutami, možná i hodinami nad poštou, která určitě snese odklad. Odbíhat od rozdělaného nic nepřináší, jen zabředávání do činností, které často ani nebývají denní prioritou.Delegování ulevíDelegování v práci je jedním z nástrojů, jak ušetřit čas. Někteří ale předávají úkoly ostatním neradi, protože to zkrátka neumí. Nalijme si čistého vína. Možná to ani umět nechtějí. Třeba nemáte chuť vysvětlovat jiným, jak potřebujete, aby projekt, článek, plán či prezentace vypadaly. Jenže tak se nikdy nezbavíte chorobného nedostatku času. Jasně určete, co po svém podřízeném či kolegovi vyžadujete. Řekněte, jak to děláte vy, prozraďte své know-how, definujte, jakých výsledků má dotyčný dosáhnout. Samozřejmě je to risk. Možná máte pocit, že sami byste úkol zvládli lépe. Ale za jakou cenu? Volný čas si zpátky nekoupíte. Perfekcionismus si šetřete pro jiné příležitosti.Přizpůsobme úkoly svým biorytmůmÚspěch či neúspěch v časném plnění denních činností tkví v naší výkonnostní křivce. Někdo je efektivnější ráno a dopoledne, jiný odpoledne nebo večer. Skřivani jsou bdělejší do oběda, u nich je lepší plánovat si důležité a náročné úkoly právě na tuto dobu. Zase jinak si musí aktivity naplánovat sovy, které umí efektivně řešit úkoly v noci. Rutinní záležitosti a administrativu vyřizujte ve svůj „slabší“ čas, kdy jde pomyslná křivka výkonnosti dolů. Jednoduše: poslouchejte své tělo.Lamentujme nad těžkým údělem co nejkratší dobuNejvětším nepřítelem disciplíny je sebelítost. Bez mučení přiznávám, že i mě někdy přepadá a ráno si stěžuji sama sobě, jak těžké a nepříjemné úkoly mě čekají. Jak se mi nechce a nezvládnu to, důvodů si můžu najít vždycky hodně. Je to však jen iluze, která mě třeba na počátku pracovního týdne paralyzuje i na víc než hodinu, za kterou jsem už mohla mít za sebou spoustu práce. Mám ráda úsloví, že kdo nechce, hledá důvody, a kdo chce, hledá způsoby. Profík se neohlíží kolem sebe, ale rovnou hledá cestu, jak něco splnit a dokončit. Nelamentuje.Správné rozvržení činností je o změně myšlení. Nemáte-li náladu, nehnípejte se v tom a prostě konejte. Stačí udělat první krok. Zapnout skype, otevřít e-mail, vytočit číslo na mobilu. Brzy člověk zjistí, že co se zdálo nepřekonatelné, je ve skutečnosti lehké jako facka. Stačí zkrátit dobu mezi „nechce se mi“  a „jdu do toho“  na minimum.

folder_openPřiřazené štítky

Jak sázet tůje

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Tůje patří v našich končinách k jedné z nejčastěji pěstovaných dřevin.Je to dáno zejména tím, že existuje mnoho možností jejího využití. Sázet ji lze do květináče, do záhonu jako ozdobný strom a velmi oblíbená je i její výsadba jako součást živého plotu. Dnešním článkem se vám proto pokusíme přiblížit, jak sázet tůje, co všechno si péči o ně vyžaduje a které odrůdy jsou na určitou výsadbu vhodné a které ne. Po přečtení článku tedy hezky vzhůru do zahrady!Jak jsme vzpomínali, je to právě často živý plot, který je zejména při novostavbách jakýmsi základem celé zahrady. Je však třeba podotknout, že určitým způsobem znehodnocuje tůje jako takové, které se právě kvůli tomu stávají jakousi jednotvárnou a jednoúčelnou dřevinou. Obvykle tak ztrácí svou rozmanitost či uvolněnost. Zahrady či pozemky se tak podobají jako vejce vejci. U pravého zahrádkáře však najdou tůje i mnohem širší uplatnění. Tuje totiž mají velké množství kultivarů. Najdeme tůje různých typů a tvarů. Mohou být stromovitého vzrůstu, ale také kuželovitého, úzkého sloupovitého nebo keřovitá. Široké jsou také možnosti zabarvení. Tuje totiž mohou být světlé, tmavé, lesklé, žluté, zlaté či namodralé. Ve spojení s různými kombinacemi tvarů se tak naskýtají opravdu téměř nekonečné možnosti jejich pěstování. Tuje lze dále využít jako solitéry, tedy samostatně stojící stromy, nebo i do skupinových výsadeb, do skalek nebo přenosných záhonů.Pokud se však rozhodneme kombinovat více druhů tújí, netřeba to přehánět s barevností celého záhonu a spíše se držet jednoho nebo dvou odstínů. Podívejme se tedy, jaké druhy tújí můžeme sázet s ohledem na typ výsadby. Začneme oblíbeným živým plotem. Pro výsadbu živého plotu se hodí zejména husté odrůdy, které se vyznačují svým velmi rychlým růstem. Na jeden metr živého plotu bychom měli vysadit dvě, nanejvýš tři rostliny. Výška živého plotu by neměla přesahovat tři metry. Jen tak získá potřebnou odolnost a sílu a odolá i těžkému sněhu a nebude se pod ním vůbec prohýbat. K výsadbě živého plotu se již tradičně využívá druh Smaragd, který má pěkný symetrický a kuželovitý růst, který lze poprvé stříhat hned, když dosáhne požadovanou výšku. Řez by se měl provádět pokud možno pravidelně, a to jednou ročně. Obvykle je tímto obdobím měsíc červen. Stříhání bychom neměli zanedbat. Tak totiž může příliš přerůst a nesnese už řez do starého dřeva. Zastřihávat můžeme nejen vrcholky jednotlivých rostlin, sestříháme i jejich boky. Tůje se totiž rozrůstá nejen do výšky, ale i do šířky, takže občas je potřebný i takovýto zásah. Pokud chceme dosáhnout živý plot s vysokou hustotou, stačí, když budeme stříhat jen vrch. O tom, že tují můžeme sázet opravdu do různorodého prostředí, svědčí i fakt, že existují i zakrslé formy tújí, které se hodí na výsadbu skalek či nádob. Tyto druhy tújí se hodí na terasy, schodiště a podobně, protože svou výškou kolem osmdesáti centimetrů je možné umístit je i do prostorově omezeného prostranství. Jsou odolné vůči mrazu, v květináči tak vydrží i několik let a následně je lze přesadit do volného prostranství, leckdy to potřebujete. V případě, že máte opravdu dostatek místa či velkou zahradu, můžete vysadit japonské druhy tůje, které nezřídka dorostou do úctyhodné výšky více než dvanáct metrů. Třeba také počítat s jejich nezanedbatelnou šířkou, která může být u dospělého stromu až sedm metrů, přičemž jen samotný kmen může mít průměr čtyři metry. Roste pomalu a můžeme se setkat i s jeho zakrslými druhy. Může se uplatnit i jako výrazný solitér, který bude určitě dominantou vašeho pozemku.Co se týče její životnosti, můžete si být jisti, že přežije několik dalších generací. Dožívá se totiž věku i více než šest set let. Pokud už se rozhodnete pro výsadbu tújí, musíte počítat s tím, že stejně jako ostatní stromy či rostliny ve vaší zahradě, mohou trpět chorobami. Pokud vaše tůje začne hnědnout, může to být způsobeno přílišným zaléváním. V zimě zase mohou vysychat, proto je před prvními mrazy třeba polít o něco vydatnější. Časté je i rezivění tújí způsobené nedostatkem živin. Samozřejmostí při péči je i pravidelné postřikování proti zahradním škůdcům, kteří tůje s radostí napadají. Tolik tedy na téma jak sázet tůje. Nejde v podstatě o žádnou náročnou činnost a s trochou zkušeností to zvládne i začínající zahrádkář.

folder_openPřiřazené štítky

Já, nejdůležitější člověk...

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

„S kým prožívám největší část života?“ Samozřejmě že se sebou, a to dokonce celý život, od počátku do konce. Jednoduchá odpověď na jednoduchou otázku. Proč na to ale tak často zapomínáme? „On“ jako nejdůležitější člověkKdyž se rozejdeme s partnerem, velmi často prožíváme pekelné doby. Litujeme ztráty, chybí nám společné probouzení, honí se nám hlavou tisíce tragických myšlenek. O koho tu ale ve skutečnosti jde? „O něj“, zdá se v první chvíli. Není ale on spíše jen důvodem, proč jsme byly šťastné? V podstatě v životě nejde o důvody, ale o výsledek, o to, co z toho máme. Zní to jako nechutný kalkul, ale ve finále je tomu opravdu tak. Jedna věc je, že nás bývalý může být opravdu výjimečná osobnost. Můžeme mu přát to nejlepší na světě i po rozchodu. Pořád nás ale raní to, že „my“ o něj přicházíme. Na jednu stranu to zní bezcitně. „On“ jako pouhý důvod naší spokojenosti. Pro nás to ale může být v mnoha chvílích velmi povzbuzující fakt. Znamená to totiž, že jde o naši spokojenost obecně a že „on“ v tom nehraje tak zásadní roli. Po mnohaletém vztahu je nemožné k rozchodu hned přistupovat tímto způsobem. Důležité ale je, že zásadní je pouze spokojenost a že s jistotou budeme zase šťastné. Protože „já“ je ten člověk, o kterého ve skutečnosti jde.     Éra egoistek Na sebe bychom měly myslet i jiných okamžicích. Často děláme běžné věci, které se ale někomu jinému nelíbí. Třeba si rozhodneme o svém volném čase nebo o tom, že chceme více pracovat či studovat. Někdy můžeme na základě toho získat přívlastek „egoistická“, obzvlášť pokud se to někoho dotkne. Také se může stát, že někomu řekneme „ne“ a dodatečně uvažujeme, jestli jsme přeci jen nemyslely až příliš na sebe.V každém okamžiku je nejdůležitější, v jakém vztahu je „já“ a okolní svět. Nikdy bychom neměly stavět naše „já“ do středu veškerého dění. Většinou to ale ani nechceme. Nechceme se stát středem vesmíru. Pro nás je nejzásadnější, aby to „já“ bylo středem našeho života. Je to věc naprosto přirozená, žádoucí, bohužel často opomíjená. A také čím dál častěji zazlívaná. Pokud se rozhodneme, že se začneme více věnovat sobě samotné, může se stát, že to okolí přijme méně či více negativně. Stáváme se pro egoistickými sólistkami. Nemáme ale právo ovládat samy náš vlastní život? Toto právo bychom si neměly nechat odepřít. Ke každému právu ale náleží také nějaká povinnost. Tou povinností je stále myslet na to, že středem našeho života jsme my samotné, že jsme za něj zodpovědné, a také se k sobě dle toho náležitě chovat. 

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v různých kulturách – Thajsko

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

Další země, do které se podíváme, jak se tam nakládá a nakládalo s prastarým tetováním, je Thajsko. Jezdíte tam na dovolené, znáte to tam, takže někteří mají pocit, že tohle bude nuda. Omyl! Ve zkratce vám povím to, že je to například jediná země světa, která má svátky oslavující přímo tetování, je to země, kde se stále praktikuje duchovní tetováž, tetuje se zde až metr dlouhou obrovskou jehlou, provádí se zde „neviditelné“ tetování a mnohé další zajímavosti. Ano, Thajsko není nuda a já vám to v nadcházejících řádcích dokážu.Asi nejzajímavější věc, kromě tetování samotného, je fakt, že Thajsko je jedinou zemí na téhle planetě, která zasvětila tetování svátky. Stejně jako my slavíme vánoce, velikonoce či svátky svých svatých, v Thajsku se slaví svátky tetování. Oslavuje se celá dlouhá tradice a tyto svátky jsou každoročním velkolepým svátkem, jak jinak než náboženského charakteru. Tyto svátky už nejsou ale jen doménou tamních obyvatel, ale vlivem cestovního ruchu se na tyto oslavy sjíždějí tisíce lidí z celého světa a větší cestovní kanceláře již na tuto akci nabízí samostatné zájezdy. Takže pokud vás to zaujalo, zeptejte se ve vaší oblíbené cestovce, možná se tam příští rok potkáme v hojném počtu. Ale nejprve si tyto svátky přiblížíme. Tento svátek by se dal také nazvat svátkem vonných tyčinek, kadidel, květin a seancí. Je totiž zvykem, že se na oslavu vážených duchovních a tatérských mistrů přinášejí dary právě v podobě květin, vonných tyčinek a směsí. Tyto dary musíte přinést i v případě, že jste cizinec a na oslavu jste jen zavítali. Je to projev úcty a toho, že si tohoto umění vážíte. Celá tato sláva se odehrává ve slavném Chrámu létajícího tygra, který najdete nedaleko Bangkoku, tedy v centru celé země. Pokud budete hledat chrám na tamních mapách, hledejte ho pod názvem Wat Bang Phra. Tam celoročně žijí potetovaní mniši a duchovní spolu s mistry tatérského umění. V období svátků se zde ale shromažďují mniši a tatérští mistři z celé země. Zde se pro tatéry používá označení mistr, nikoliv tatér jako v západním světě. On vlastně celý charakter tetování je naprosto odlišný od Evropy a zbytku západu. Zde jde hlavně o jediné – o duchovno.Možná je na vině pověrčivost a mýty, které tetování provázejí, protože Thajci jsou národem velice ale velice pověrčivým a tetování je přisuzována duchovní a magická moc, podobně jako třeba na Borneu či u Indiánů. S tím také úzce souvisí motivy, které se v Thajsku tetují. Nejde o žádné moderní výstřelky, ale o prastaré symboly, které svému nositeli slouží. Nikoliv však jako ozdoba, ale jako amulet. Můžete si tedy nechat vytetovat symbol štěstí, lásky, plodnosti, hojnosti, požehnání bohů, božské ochrany, věčného mládí, zdraví, náklonnosti a tak dále. Je jen na vás, co si přejete a v jaké sféře vašeho života si od bohů chcete nechat pomoci. Podle toho si zvolíte symbol, jehož zhotovení provází duchovní rituál. Takovéto rituály, během kterých se ony symboly tetují, se konají ve velkém právě na oné slavnosti tetování.Nemusíte se ovšem nechat ani tetovat, stačí si zde nechat své tetování posvětit. To bývá doménou již tetovaných mnichů, kteří si sem každoročně zas a znovu chodí svůj symbol a talisman nechat znovu posvětit a tím ho tak nabít novým požehnáním a silou. Takže součástí oslav je i velkolepé žehnání buddhistických mnichů, kteří žehnají starým tetováním. U mnichů tyto stavy často provází až hluboký trans, neboli prohloubené stavy vědomí s přesahem do podvědomí, a to jen díky neustálým zpěvům modliteb (a taky v tom asi budou ta kadidla či jiné vonné esence).Obecně zde platí, že tetování má duchovní ráz. Magická moc je zde připisována motivům, tetovážím, náčiní, mistrům a hlavně samotnému procesu. Velkou moc a důležitou roli hrají také modlitby, které se během tetování tohoto charakteru prozpěvují a celý proces tetováže doprovázejí. Takže necháte li si vytvořit duchovní tetováž, budou kolem vás zpívající mniši, mniši s kadidly, spousta květin, vonných tyčinek a svíček a prostě neskutečný šum. Nehledě na to, že vám toto tetování neudělají strojkem, ale téměř metr dlouhou tetovací jehlou. Velmistr drží tuto jehlu podobně, jako se drží tágo na kulečník a svými prsty směřuje hrot tam, kde má být provedena linka či vpich. Jedna ruka slouží k míření, druhou pak mistr klepáním bodá do kůže. Místní mistři jsou ovšem neuvěřitelně rychlí a během jedné sekundy udělají až tři vklepy. Tetování tedy není provedené jednolitou čárou nebo linkou, ale je z maličkých teček, které jsou jedna vedle druhé. Kdo to vydrží, je obdivován, oslavován a po zbytek dne se oddává duchovnímu rozjímání či radovánkám. Existuje ovšem i technika druhá a kdo si myslí, že příjemnější, toho asi zklamu. Je to technika, kde vzniká linka, nikoliv tečky, a to díky tomu, že se jehlou linka vypíchá a barvivo se následně vtírá dovnitř. Opět doprovázeno modlitbami, které vznikající kérce dávají moc a sílu.Stát se mistrem či velmistrem thajské tetováže také není sranda a není to jen tak. Podobně jako v Japonsku musí tatér projít dlouhým učením. Tedy abych byla přesná, tetovat tam může kdokoliv, ale aby tetování mělo onu moc a bylo opravdu posvátné a mělo všechnu sílu, je nutné, aby jí prováděl pouze ten, kdo umí dosáhnout stavu absolutního klidu svého nitra, kde dojde ke sladění duše, těla, srdce a celkové mysli a kdy je vše v souhře a rovnováze. Teprve v tomto stavu může tatér vykonat onu magickou tetováž. Před každým tetováním také musí následovat přípravný rituál. Takže to není jen tak. Musíte odrecitovat posvátnou báseň, zvanou sútra, která má ve své nejkratší verzi sto osm částí. Vaše mysl a tělo musí být oproštěno od všeho zlého, srdce musí být zbaveno zášti, zátěží, zlých vlastností a egoismu. To samé s vámi recituje i mistr tatér a jen tak dosáhnete magického motivu, který bude spolehlivě fungovat.Moderní tetování strojkem od tatéra vám ale v Thajsku také zhotoví, přece jen se tato vlna sem dostala a usadila se tady, takže zvláště ve velkoměstech a v turistických destinacích najdete klasické tetovací salóny. Těmi ale tradiční mistři opovrhují a varují, že takové tetování je jen dekorací a nemá žádnou moc. V Thajsku tedy mají dva proudy, fungující vedle sebe a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte.Stálým zvykem v Thajsku je například tetováž u vojáků, kteří se nechávají tetovat se vstupem do armády ochrannými vzory. Tyto vzory nesou pojmenování sak jant a mají hlubokou tradici. V jejich účinky se hluboce věří a to i dnes, v dobách vyspělé civilizace a vysoké úrovně společnosti, dosažené díky vědě. Někteří lidé věří, že pokud je tetování provedeno správně, zasvěceným velmistrem a poté je náležitě posvěceno a jeho svěcení a žehnání je obnovováno, tak že toto tetování zastaví i smrt, například ostří nože nebo letící kulku vystřelenou proti tetovanému. Máte li tetování, které považujete za ochranný symbol, doma to nezkoušejte, maximálně tak na sebe nechte střílet kuličkovou pistolí.Podívejme se ještě společně na tradiční motivy a vzory. Hlavním motivem je zvíře, v popředí pak stojí tygr. Aby měl tygr co největší moc, ideální místo pro něj jsou záda. Pokud přijmete tetování tygra, přijmete i jeho sílu a duši a ta vás bude po celý zbytek života ovládat. Tuto tetováž si z Thajska od samotného mistra odvezla například Angelina Jolie a duchovním tetováním se pyšní i Robbie Williams. Dalším typickým motivem jsou duchovní, chrámy či psané modlitby, které se píší ve starém thajském jazyce. Těm se říká jantra. Chcete li štěstí nebo bohatství, vyberte si Buddhu, lotos či slunce. Zdraví zajistí Brahma, opičí bůh Hanuman, svatý orel, nebeský pes či ženské bohyně. Spatří li zlý duch tuto tetováž, jistě se k vám nepřiblíží. V moderní symbolice se dále objevuje kromě tygra třeba fénix, lev, drak nebo had. A slyšeli jste o tom, že tetování může přinést sympatie a zlepšovat mezilidské vztahy? I takové thajská tetováž nabízí. Chcete li zlepšit mezilidské vztahy a sociální vazby ve vašem okolí nebo chcete získávat sympatie, nechte si vytetovat ša li ka, což je pták se zlatým jazykem a ten už se o všechno postará. Samozřejmě to ale musí tetovat mistr a musí se jednat o duchovní tetováž ruční technikou. Posiluje se vám pak sebevědomí, umění komunikace a empatie. Má to ale jeden háček. Tento pták se tetuje na jazyk. Asi proto jste pak výřeční. Zde také platí jedno z pravidel thajského tetování, že čím je tetování blíže hlavě, tím větší je jeho účinek, takže pokud zvolíte hlavu, máte vyhráno.Thajsko ale myslí i na ty, kteří se chtějí vydat na dráhu, kde tetování není vítané. Pokud se bojíte, že se to nebude líbit šéfovi, manželce nebo prarodičům, stačí říct, Thajci ví jak na to. Říká se tomu neviditelné tetování a jde o tetování sezamovým olejem. Toto tetování má stejný průběh, stejné modlitby, mantry, stejné motivy, následuje prostě vše, co jsem zde popisovala, jen se místo barvy použije sezamový olej. Takže vy si projdete celou náročnou procedurou, máte ochranný symbol, svůj amulet s kouzelnou mocí, ale není vidět a nekazí vám tak slušnou image například v práci. Postrádá to tedy pigment, ale magická moc je plně v provozu.Tak co říkáte na Thajsko? Chcete zažít nevšední bolestivý rituál? Nebo donést květiny a vzdát hold mistrům? To vše Thajsko nabízí, navíc si odvezete na své kůži ochránce na celý život.

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz důvody nejde

Goji, konopí i chia. Dejte si semínka

access_time29.květen 2019personRedakce

Věděly o nich starověké civilizace, my na ně postupně přicházíme až dnes. Řeč je o tzv. superpotravinách. Dejte si na zdraví i na chuť!Superpotraviny jsou doslova poklady přírody. Díky svým blahodárným účinkům na lidské zdraví mohou nahrazovat některé doplňky stravy. „Jsou to obvykle plody malé velikosti, v sobě ukrývají ohromné množství nutričních hodnot. To je způsobeno tím, že rostou v dosti nehostinných podmínkách jako je poušť či vysoká nadmořská výška, proto byly rostliny nuceny uvnitř svých plodů koncentrovat velké množství výživných látek,“ vysvětluje Blanka Szabó, odbornice na zdravé stravování PestryJidelnicek.cz. Jak našemu zdraví pomáhají a jak je nejlépe zařadit do jídelníčku?Goji berry neboli Kustovnice čínskáPochází z Himalájí a je známá především pro svoje antioxidační účinky a pozitivní působení na podporu imunity. Dalším bonusem je vyrovnání ph v krvi a vysoký obsah betakarotenu.Tip na přípravu: sušené plody Goji jsou výborné do čaje, případně v RAW variantě na zdobení smoothies, salátů či dezertů.Acai berrySeznamte se s plody palem Střední a Jižní Ameriky. Vynikají zejména vysokým obsahem antioxidačních flavonoidů, vitaminu C a nenasycených mastných kyselin. Příznivě tedy působí na imunitu a cévní problémy. Plody Acai jsou výborným doplňkem stravy zejména při vyšší psychické a fyzické zátěži. Výborně se hodí do ranní dávky müsli.Konopná semínkaTrápí-li vás hormonální nerovnováha či problémy s vlasy, nehty nebo pokožkou, sáhněte po konopných semínkách. Nemusíte se bát, o žádnou drogu nejde. Tato superpotravina je známá především díky esenciálním mastným kyselinám blahodárně působícím na buňky lidského těla – stabilizuje produkci hormonů a viditelně zlepšuje stav pokožky. Příjemně oříšková chuť se bude vyjímat v nejrůznějších druzích salátů a doplní i ovesné vločky.Chia semínkaNe nadarmo se jim přezdívá „semínka běžců“. Málokterá potravina dokáže zajistit tak dokonalou hydrataci organismu. V dávných dobách je jedli Aztékové při dlouhých a náročných výpravách. Podporují psychickou koncentraci i fyzickou výdrž. Obsahují vysoké množství vápníku a mastných kyselin, které si lidské tělo nedokáže samo vyrobit. Přidejte chia semínka do svého jídelníčku hlavně v období stresové zátěže nebo, když vás čeká velký sportovní výkon. Výborně chutnají například s mozarellou, rajčaty a bazalkou zakápnutými olivový olejem.

folder_openPřiřazené štítky

Zdravější vaření

access_time09.červen 2019personRedakce

Chtěli byste vyměnit nezdravá jídla za mnohem zdravější, ale nevíte, jak na to? V prvé řadě tentokrát zapomeňte na hledání inspirace u svých babiček, tedy na doby, kdy jídlo mělo být především levné, co nejvíce zasytit a co nejlépe se beze zbytku zužitkovat… Hodně se zavařovalo a prototypem luxusu byl smažený řízek a bramborový salát nebo zapečené plátky masa s hranolky a tatarkou…Doba se mění, a tak se nechte inspirovat zdravými trendy a recepty! Pro začátek několik základních pravidel, jaké změny vás čekají.Méně znamená více – jakkoliv v současné době solíte, sladíte, zkuste od nynějška ubrat o polovinu. Stejně tak se zamyslete nad velikostí porcí jídel, které jste si zvykli připravovat.Každý je v životě nahraditelný – tedy i rafinovaný cukr a další nezdravé suroviny. Bílý cukr lze nahradit bez problémů medem, třtinovým cukrem, v některých případech můžete přestat sladit zcela.Kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, ten hledá způsob – moc hezké přísloví, které se do vaší kuchyně také hodí. Nehledejte neustále důvody, že tahle surovina je sice zdravější než tamta, ale je hůře dostupná. V současné době je sortiment zdravých potravin rozšířen tak, že si i v nejbližším supermarketu něco vyberete. Způsob hledejte i z hlediska přípravy. Vynecháte smažení, raději duste, pečte, ale nejideálněji vařte či připravujte jídla v páře.Nebuďte konzervativní – ano, doslova jako konzerva, a na konzervování typu zavařování potravin přistupujte jen výjimečně. Suroviny jako jsou třeba ovoce a zelenina si dopřávejte raději přímo čerstvé a ne jako zavařeninu či kompot, který by byl plný cukru a různých chemických konzervačních látek, aby vydržel přes zimní období.Není důležitá kvantita, ale kvalita – neorientujte se při nákupu jen cedulkami „nejlevnější“ a nebo „akce“ a podobně. Raději si čtěte také nutriční informace na obalech potravin. Chcete-li se vyhnout nákupu chemicky upravovaných potravin, volte potraviny v bio kvalitě. Koutky se zdravou výživou dnes najdete i v supermarketech a nebo navštivte prodejny s biopotravinami.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Bulka v prsu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Nepanikařte předemDobrá zpráva. Devět z deseti bulek, které si ženy objeví v prsu, je neškodných. K lékaři samozřejmě musíte upalovat ihned, jakmile takový útvar objevíte. Ale děsit se předem, že máte rakovinu, nemusíte. Co vše může útvar v prsu znamenat? Fibroadenomy problém mladých žen Mléčná žláza, ze které jsou prsa tvořena, někdy mění svůj vzhled, množí se či hrubne. Příčinou jsou nejčastěji hormonální změny. Vznikají pak nebolestivé kuličky, fibroadenomy - nezhoubné nádory prsu složené z buněk mléčné žlázy. Velmi často se objevují u mladých žen už kolem dvaceti let. V těhotenství i během kojení se mohou zvětšit. Před menstruací někdy bolí a také rostou. Po skončení krvácení se většinou vrátí do svých původních rozměrů. Mnoho žen tato diagnóza vyděsí, skutečně se ale není čeho bát. Lékaři by však měli fibroadenomy pečlivě sledovat, hlavně to, zda se rychle nezvětšují. -Jak vypadají: Fibroadenomy mají ostré hrany a jsou hladké, pružné a pevné. Dobře pohyblivé proti kůži. -Co s nimi: Zvlášť v případech, kdy rostou a utlačují okolní tkáně, je lepší bulky odstranit. Lipom je odborný název pro nezhoubný tukový nádor.Mají ho hlavně ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, kdy ozdoby ženské krásy začínají postupně stárnout. Důsledkem je zmenšování podílu mléčné žlázy a růst tukové složky. Po přechodu lipomy někdy samy od sebe mizí. Příčinou vzniku tukových nádorků mohou být i rozházené hormony. Například zvýšená produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. Lékař by měl myslet i na možnou nerovnováhu mezi estrogeny a gestageny, což jsou další pohlavní hormony. Anebo žena "tuková prsa" jednoduše zdědí po své matce. -Jak vypadají: Lipomy se nejčastěji nacházejí kolem bradavek a v horní části prsu. Jsou měkké a pružné, jde s nimi dobře pohybovat do stran. Obvykle nebolí.-Co s nimi: Lze je chirurgicky odstranit, nebo jen sledovat. Aby měl lékař opravdu jistotu, že se nejedná o nic vážnějšího, doporučuje se odebrat vzorek a podrobit ho histologickému prozkoumání. Někdy pomůže i hormonální léčba. Cysty varují před nebezpečím Cysty jsou vlastně váčky naplněné tekutinou nebo tužší hmotou. Vznikají v důsledku nadměrného růstu mléčné žlázy. Ženu na životě nijak neohrožují, často se ale zvětšují. Typické je, že před menstruací pobolívají. Riziko vzniku rakoviny je relativně malé. Nicméně jejich vznik signalizuje, že prsa nejsou v pořádku a v budoucnu by se mohly objevit vážnější problémy. Zvlášť u žen, které mají cyst v prsou více. -Jak vypadají: Jejich velikost kolísá od několika milimetrů až po několik centimetrů. Jsou měkké a pružné. -Co s nimi: Lékaři je v případech, kde jsou cysty opravdu velké a dost bolí, doporučují vyřezat. Důvodem pro odstranění je i to, že se v okolí cyst často vytvářejí záněty a také mohou prasknout. A nakonec, právě cysty lze někdy jen těžko odlišit od nebezpečného nádoru. I proto by vám zdravotníci měli dát jednoznačnou odpověď, co to vlastně v těle máte. Nespokojte se s odpovědí, že pravděpodobně cystu a žádejte minimálně odebrání vzorku. Zvětšené uzliny známka zánětu či špatné imunity V podpaží se u žen mohou vyskytnout zvětšené lymfatické uzliny, které jejich "nositelky" často zaměňují za nádor prsou. Často jde ale o jiný problém a uzlina poukazuje na přítomnost zánětu nebo na špatně fungující imunitu. Ve vážnějších případech jsou zvětšené uzliny opravdu známkou rakovinového bujení. Může jít primárně o rakovinu lymfatických uzlin nebo o metastázy do uzlin. V každém případě je proto lepší nechat si uzliny zkontrolovat. Spolehlivě je zmapuje ultrazvuk. -Jak vypadají: S neškodnými uzlinami lze dobře pohybovat do stran. Jejich velikost může být různá. Od jednoho milimetru až po několik centimetrů. Podle některých odborníků jsou uzliny v podpaží o velikosti až 1,5 centimetru zcela normálním jevem. -Co s nimi: Platí to, co v předchozích případech. Můžete se s nimi rozloučit chirurgickým zákrokem. Mezi ženami se traduje, že bulky, které nebolí, jsou mnohem nebezpečnější než ty, které bolí. Ve většině případů to tak opravdu je, ale není to žádné pravidlo. Nevyplatí se proto dát na tvrzení přítelkyně, že "rakovina přece nebolí" a proto je jakékoliv vyšetření zbytečné. Druhým mýtem je to, že pružné bulky, s kterými lze dobře hýbat do stran, nepředstavují žádné vážnější riziko. A pozor bychom si měly dát hlavně na útvary, které jsou jakoby vrostlé ke kůži. Opět platí: obvykle to tak skutečně bývá, ale výjimek se najde také dost. Každou bulku, zduřeninu či zatvrdlinu by měl proto vidět lékař. Zvlášť, když s ní nejde pohybovat, kůže v okolí je červená a má póry jako na pomeranči, prsa bolí a svědí. To jsou nejčastější příznaky rakoviny prsu. Pokud se při sportu uhodíte do prsou, mohou se pohmoždit a vzniknou v nich malé hrudky. Kůže kolem často zmodrá nebo zčervená. Nemusíte se obávat, že jde o něco vážného. Pokud ale bulky nezmizí ani po několika dnech, pro jistotu vyhledejte lékaře. VYŠETŘENÍ JE NUTNÉ VŽDY!!! I když bulky v prsou nemusí vždy znamenat tu úplně nejhorší diagnózu, NESPOLÉHEJTE na to. Jedině gynekolog může určit, zda je bulka v prsu neškodná. A stoprocentní jistotu dá až odborné vyšetření na ultrazvuku nebo na mamografu. Při každém podezřelém nálezu proto žádejte doporučení na toto vyšetření. U mladých žen je ideální ultrazvuk, jeho nevýhodou ovšem je, že nedovede tak přesně zachytit počáteční stadia nádorů. Ženy nad 40 let většinou chodí na mamograf, který lépe zachytí změny v prsou starších žen. Někdy je vhodné obě vyšetření kombinovat, zvlášť, když není diagnóza jednoznačná. Ultrazvuk pracuje se zvukovými vlnami, které se odrážejí od prsou a pak se zobrazují na monitoru. Vyšetření vůbec nebolí. Mamograf využívá měkkého rentgenového záření. Některé ženy se ale bojí bolesti ze stlačení prsou. Pro provedení kvalitního vyšetření je stlačení prsu zcela nezbytné. Tkáň prsu je nutno rozložit tak, aby byly vidět jednotlivé struktury. Komprese prs v žádném případě nezraňuje, rakovinu nevyvolává a hodně žen vyšetření ani nepříjemně nepociťuje. Pouze ženy s citlivými prsy mohou jisté nepohodlí vnímat. Některé ženy mají prsa poseta desítkami bulek. Poukazuje to na fakt, že jejich prsa jsou mimořádně citlivá například na hormonální nerovnováhu organismu. Jiné ženy je prostě zdědí po své matce, podobně jako se dědí tvar prsou nebo velikost bradavek. Zvýšený počet bulek automaticky neznamená, že žena v budoucnu onemocní rakovinou prsu. Je ale pravdou, že má k tomu větší sklony. Pravidelné kontroly a samovyšetřování jsou jedinou prevencí.

folder_openPřiřazené štítky

Jak na chřípku - očkování

access_time23.březen 2020personRedakce

Nejúčinnější prevencí před chřipkou je očkování. Očkování je třeba provádět každoročně, neboť chřipkové viry mutují. Očkovací látka se připravuje každý rok tak, aby byla účinná na virus chřipky, který se bude pravděpodobně vyskytovat na našem území v daném roce.Očkování je vhodné provádět včas před očekávaným chřipkovým obdobím, což znamená časový úsek od září do poloviny prosince (předpokládaný termín výskytu chřipky v našich podmínkách je nejčastěji od poloviny měsíce ledna).Očkování není vhodné, pokud již pociťujete příznaky jakéhokoliv onemocnění dýchacích cest. V takovém případě je nutné očkování odložit. Toto opatření má dva důvody. Pokud je to již první projev chřipky, její průběh by byl po očkování vážnější. Pokud nákaza nebyla chřipková, objeví se postupně jiné postižení dýchacích cest. Toto onemocnění by bylo pravděpodobně dáváno do souvislosti s očkováním. Buď jako reakce na vakcinaci, nebo její selhání.Očkování může být nebezpečné, pokud očkovací vakcína obsahuje látky, na něž u vás existuje alergická reakce. Proto je nutné vhodnost očkování konzultovat s lékařem, pod jehož dohledem očkování probíhá, případně s Vaším osobním lékařem. Očkování proti chřipce provádějí praktičtí lékaři, hygienické stanice či očkovací centra. Pokud se rozhodnete očkovat, je nutné počítat s investicí několika desítek minut a pár stovek korun. Nejčastěji se injekce aplikuje pod kůži do ramene.Používané vakcíny obsahují usmrcené původce a jsou vysoce čištěné. Proto je nemožné, aby člověk onemocněl chřipkou v důsledku očkování. Vedlejší účinky očkování jsou ve srovnání s chřipkou zcela zanedbatelné, reakce po očkování jsou mírné, převážně místní a zahrnují zarudnutí nebo bolestivost v místě vpichu. Proto je vhodné očkovat praváky do levé ruky.Protilátky se objevují již za 14 dní po očkování a jejich maximum je dosaženo mezi třetím až pátým týdnem. Pokud se rozhodnete pro očkování proti chřipce, můžete počítat s ochranou proti očkovanému viru chřipky nejdříve za 14 dní. V době chřipkové epidemie můžete onemocnět jinou chorobou dýchacích cest. Původcem mohou být jiné viry nebo bakterie, pravděpodobně bakterie z kmene pneumokoků, které způsobují zápal plic.Očkováním by se měly chránit zejména následující skupiny lidí: zdravotníci, zaměstnanci dopravy a spojů, ozbrojených složek, ale také chronicky nemocní a ženy, jež plánují početí. Nejrizikovější skupiny, pro které je očkování určeno především, jsou pacienti s chronickými chorobami srdce a cév, dýchacích cest, ledvin a diabetici. Pro tyto skupiny je očkování hrazeno zdravotními pojišťovnami. Ostatní zdraví jedinci by se měli rozhodnout, zda se nechají očkovat nebo budou chřipce předcházet cíleným posilováním svého imunitního systému přirozenými způsoby.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz důvody nejde

Plačící žena = nejistý chlap. Plačící žena a nejistý chlap = výsledky

access_time29.květen 2019personRedakce

Neznáme muže, který by se dokázal vypořádat s ženským brekotem. Chlapi prostě neví, co dělat. A platí tu přímá úměra – čím víc žena pláče, tím víc je muž „bez sebe“.  No a nám se to občas náramně hodí…Ohledně ženského pláče existuje pár faktů – vědecky dokázaných (očividně i vědci mají doma ženy, s jejichž krokodýlími slzami si nedokážou poradit). Tak například ženy pláčou asi 65 x do roka a jeden pláč trvá průměrně 5 až 6 minut. A co se děje s organismem při pláči? Zároveň se slzami se začnou vylučovat látky, které otupují bolest a také hormon prolaktin, který ulevuje napětí.Haló, tady jsem. Všímej si mě!Stres a bezmoc jsou nejčastější důvody, proč ženy pláčou. Opravdu pláčou. Většinou potichu a tak, aby je nikdo neviděl. Vedle toho existuje pláč, který vědci nevyzkoumali, ale znají ho všechny ženy – pláč, který si klade za cíl něčeho dosáhnout. Vzhledem k tomu, že každá žena má aspoň minimální herecké předpoklady, není pro nás tak obtížné se rozplakat účelově. A tak scény „Málo si mě všímáš a ty už mě nemiluješ“ nebo „Nikam neodcházej“, popřípadě pláč typu „Chováš se ke mně, jak kdybych nebyla“ nabírají daleko zajímavější rozměr. Dá se na nich totiž skvěle profitovat.Lehká matematikaŽenský pláč představuje pro každého muže nepříjemnost. Rozčiluje je utěšovat vzlykající ženu, rozčiluje je pohled na umatlané oči a vůbec rozčiluje je ta nepohoda, kterou pláč rozsévá kolem sebe a co je rozčiluje úplně ze všeho nejvíc je ten pocit, že s tím absolutně neumí pracovat. Neví, co mají dělat. Chvíli zkouší pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo prostě dělat, že tam nejsou. Pro ženu symbol celkem lehce čitelný – trochu víc přidat. Silnější pláč = silnější bezmoc. Jeho! No a ta většinou vrcholí objetím, vyčítáním, brnkáním na city s implementací všech ženských zbraní a končí sexem na usmířenou a s bonusem v podobě: „Když zůstanu, přestaneš už brečet?“, „Vždyť já tě mám rád a všímám si tě,“ + omluvné „jen toho mám teď dost“ nebo „Zítra ti všechno vynahradím“. On je spokojený, protože ona zmlkla (to, co měl v plánu, vem čert pro ten klid), ona je šťastná, že dosáhla svého. On i ona se k sobě nějakou dobu chovají lépe – ona profituje, on se bojí, aby zase nenastal ten ubrečený teror. Všichni jsou spokojení – tak proč bychom si sakra čas od času nepobrečely, že jo?

folder_openPřiřazené štítky

Chcete ho vyhodit? Tak jo, ale tak, aby mu to došlo!

access_time29.květen 2019personRedakce

Rady, jak se seznámit píšeme pořád – ale co nastane problém úplně opačný? Prostě – potřebujete se ho zbavit. A to HNED!Možná jste se nějakou dobu milovali. Pak se ale něco stalo a je jedno, jestli v tom visí někdo jiný nebo vám při jeho dalším krknutí po tom, co snědl nakládaný hermelín v česneku, došla síla jakkoli vysvětlovat, že se vám takhle hnusí a rozhodla jste se na tento vztah 100% rezignovat. Prostě už ho nechcete – jenže nemůžete ho setřást. Na jakékoli pokusy o to mu vysvětlit důvody rozchodu odmítá reagovat.Pohoda, jazz!Pokud vám při vaší 150 přednášce na téma Nejsem s tebou šťastná, říká stále dokolečka: „Počkej, beruško, vyřešíme to jindy, teď se chci koukat na zprávy,“ napište mu dopis, nechte ho na stole a odjeďte na víkend k rodičům nebo kamarádce. Ovšem počítejte s tím, že až se vrátíte, nebudete mít dokonale vyklizený byt. Pravděpodobně se bude válet na gauči s dalším hermelínem na klíně a dělat, že se nic neděje a čekat, že vás to, co vám přelítlo přes noc, zase pustí. Buďte statečná! Pokud dopis není na svém místě, určitě si ho minimálně přečetl, zjistil, že to myslíte vážně, celý víkend mu to vrtalo hlavou a teď dělá, že nic, protože je to poloha, která je pro něj v tuto chvíli nejbezpečnější.Hlavně ne domaNež ale začnete hystericky řvát, aby už vypadl, raději řešte všechno v klidu. Mohl by totiž zase nabýt dojmu, že vás někdo naštval a že je to další z hádek, kde se snažíte ventilovat svůj vztek z čehokoli a nebude tomu přikládat jakoukoli větší pozornost.Zkuste ho vytáhnout na místo, kde se necítí tak jistý a kde bude nucený s vámi komunikovat – do baru, na večeři – kamkoli, kde nebude moci utéct k televizi, počítači nebo kamkoli jinam, protože se mu to nechce řešit. Tam budete mít prostor mu všechno říct. Nejspíš se dočkáte jen mlčení, v horším případě přesvědčování, že to vidíte moc černě a že to určitě půjde nějak napravit.Prostor pro sebeHned po tom, co mu vysvětlíte, že váš vztah opravdu nejde sešroubovat jako domeček pro děti, stvrďte svá slova vymezením prostoru. Jednoduše s ním přestaňte sdílet jednu postel, ideálně jednu místnost. Aktivity se snažte nadále rozvrhnout tak, abyste se s ním doma potkala co nejméně a při každém zvednutí telefonu reagujte: „Ahoj, stalo se něco nebo co potřebuješ.“Krok 2: Datum stěhováníPo nějaké době, co vytrváte v tomto módu, se s ním opět na neutrální půdě snažte domluvit na věcech týkajících se majetku, bytu, vlastnických práv aj. Pokud máte společnou hypotéku, spojte se s vaší hypoteční poradkyní a zjistěte si možnosti. Hypotéka lze převést jen na jednoho z partnerů, pokud je bonitní či umořit prodejem bytu. Bydlíte-li v pronájmu, jednodušší a jistější je, když se odstěhujete vy od něj, třebaže slevíte z lokality či nároků na byt. Pokud bydlí on u vás, dejte mu pevné datum, dokdy musí dům opustit. Pakliže ho nebude respektovat, přistupte k radikálnějšímu řešení a to vystěhování jeho. Zabalte mu všechny věci, nechte mu je na chodbě, vyměňte zámky, na účet mu pošlete půlku peněz za společně pořízené věci. I kdybyste si na to měla vzít půjčku. Aspoň budete moci spát s klidný srdcem, že má nějaké peníze na to, aby si pořídil sám své vlastní bydlení a nové věci.Přečkejte dozvukyPo této fázi mohou nastat už jen dvě situace. Buď se budete nepříjemně hádat ať už o peníze nebo majetek anebo budete muset snášet pokusy o návrat – sms, emaily, čekáním před vaší prací, uzurpováním společných známých, ať vás přemluví aj. První varianta vás aspoň utvrdí ve správnosti rozhodnutí – s člověkem, na kterého jste naštvaní se lépe končí obecně. Ta druhá je psychicky náročnější – možná si budete muset zakázat jeho telefonní číslo nebo rovnou nastavit jeho emaily jako spam, aby vám chodily přímo do koše, ale vydržte. I ty nejextrémnější dozvuky ustanou do pár týdnů.

folder_openPřiřazené štítky

Ten další nebude jiný – zapracujte na vylepšení toho, co máte.

access_time29.květen 2019personRedakce

Tak a je to tady. Schyluje se ke konci. A nezáleží na tom, jestli se nacházíte ve stavu manželském, nebo jen žijete s přítelem. Utržená ruka bolí každého stejně. Ale co teď? Vyplatí se zachránit stávající vztah nebo sbalit poslední rámeček s fotkou a udělat tlustou čáru?Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Výběr té správné podprsenky je věda!

access_time29.květen 2019personRedakce

Už delší dobu jsem přemýšlela o svých podprsenkách. V pubertě jsem si na ně moc nepotrpěla. Nakupovala jsem je v běžných mezinárodních obchodech a vybírala je jen podle vzhledu, tedy vlastně barvy. V posledních letech mi ale začalo docházet, že to, co mám pod oblečením, není zanedbatelné…Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Máte to jako já? - článek pro vysoce citlivé lidi

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Přecitlivělost, velká citlivostPřipadáte si někdy jako mimozemšťan? Už jako děti jste měli pocit, jako byste byli z jiné planety? Nezapadáte a připadáte si jiní? Druzí vám nerozumí a dávají vám najevo, že jste přecitlivělí a divní?Pocity prožíváte intenzivně a silně, zavalí vás jako mořská vlna od hlavy až k patě a druzí se na vás dívají jak na exota, co blbnete? Proč to nedokážete nechat plavat?S největší pravděpodobností jste typ člověka s vysokou citlivostí a vnímavostí. Narodili jste se tak, ale vzhledem k jisté bezohlednosti a bezcitnosti dnešní společnosti si připadáte divně a jaksi mimo „normál“ a pořád to řešíte a pořád nevíte, co je s vámi v nepořádku.Někdy můžete mít pocit, že jste nepřizpůsobiví a cítíte se díky tomu špatní a vinní.• Žijeme emocionálně a citově v době temnaEmoce, citlivost, soucítění se dodnes moc nenosí. Naučili nás považovat je za slabost, které je třeba se zbavovat všemi myslitelnými způsoby. Spousta lidí je v tom úspěšná.Ale vám to prostě nejde! Pořád cítíte! A všechno nesmírně silně prožíváte. A vaší nejhlubší touhou je touha po světě, v němž je láska, lidská blízkost, mír a klid.• Vyrůstali jste s pocitem, že je s vámi něco špatně?Narodila jsem se jako čisté a radostné dítě. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěla ochutnávat, cítit. V jednu chvíli jsem se dokázala zalykavě smát, hned v zápětí se zoufale rozplakat nad rozšláplým broučkem, vztekat se, když něco nešlo, abych po chvíli zůstala v úžasu a bez dechu stát nad třepotavou krásou motýla.Prožívala jsem vše s takovou intenzitou, takovou vášní, bez hranic a omezení. Všechny ty silné pocity mne dokázaly tak pohltit, že jsem zapomínala na okolní svět.Velmi časně mne však uchopila tvrdá ruka výchovy a dala mi nekompromisně najevo, že takhle ne. Buď se stanu tzv. normálním dítětem nebo bude zle.Nechápala jsem, co je se mnou špatně. Copak to druzí takhle nemají? Copak to necítí stejně? Něco se mnou není v pořádku. Konečný verdikt: jsem divná! Nepatřím sem. Nějakým hrozným omylem jsem se narodila na jinou planetu lidí, kterým nerozumím a kteří nerozumí mně.V zájmu přežití jsem musela svůj nádherný dar citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat pohřbít jako něco nežádoucího, otřesného a nenormálního.Popřela jsem sama sebe a svou velkou citlivost začala považovat za prokletí.Okolí mi dávalo najevo „jsi přecitlivělá, všechno si zbytečně moc bereš, moc to prožíváš, proč to pořád rozebíráš, nech to plavat“. A já se snažila. Nešlo to. Pocity zůstávaly, akorát jsem se je naučila schovávat, nemluvit o tom, co cítím.Můj život se tak stal postupně velmi smutný a prázdný. Bez pocitů, bez lásky, nenaplněný, prázdný. I uprostřed své rodiny jsem si připadala hluboce osamělá a jaksi mimo. Život se zdál nesmyslný. Uvnitř jsem se cítila prázdná. • Netušila jsem tenkrát, že jsem tu správněŽe jsem se prostě jen narodila s darem velké citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat a vnímat tak, jak to většina lidí ve svém životě nikdy nepozná, protože tuto schopnost nemají.• Máte to stejně jako já?1) velmi silně vnímáte pocity druhých lidí, umíte je tzv. načítat a cítíte je v sobě, jakoby byly vaše2) snadno se dokážete dojmout a plakat nebo rozzlobit a často ani nevíte, proč se tak cítíte3) během chvíle se u vás vystřídá hned několik pocitů a tak se ve svých emocích občas „topíte“4) vše děláte s mnohem větším emočním nasazením, než je běžné5) všechno si velmi berete k srdci a často za vše přebíráte zodpovědnost6) jste mimořádně citliví na hluk, děsí vás křik, preferujete ticho a klid7) máte nesmírně barvitou představivost, zdají se vám živé sny8) umíte naslouchat a dát druhému člověku prostor a lidé se vám díky tomu rádi svěřují9) máte nízký práh citlivosti – jste velmi citliví na bolest – už pouhé očekávání bolesti vám působí bolest10) nemáte rádi změny – každá změna vás dokáže emočně rozhodit a velmi silně na ni reagujete11) nedokážete se rychle rozhodovat12) rychle se unavíte nebo se často cítíte unaveni bez zřejmého důvodu13) vyčerpávají vás místa, na kterých je hodně lidí (nákupní střediska apod.)14) negativní lidé vás velmi vysávají15) jste velmi sebekritičtí a máte tendenci o sobě pochybovat16) kritika se vás silně dotýká a zraňuje vás17) sníte o lepším světě, kde je láska a soucit normální18) nemáte rádi těžké a výrazné vůně19) zírání „do blba“ vás uklidňuje, často jste zasnění20) hluboce vás citově zasahuje jakákoliv nespravedlnost21) jste velmi citliví a soucitní ke zvířatům a dětem, ke slabým a trpícím22) potřebuje nadprůměrně času jen pro sebe, ticho, klid, přírodu, jarní rána v lese23) je pro vás obtížné navazovat nové známosti24) máte jen pár přátel, ale vaše vztahy jsou hluboké a stálé, jste oddaní a věrníCo díky své velké citlivosti neumíteNeumíte být tvrdí a soutěživí. Neumíte odstrčit druhého jen proto, abyste byli někde dřív. Raději se podělíte, než abyste si urvali poslední sousto na úkor jiného. Neumíte jen tak doběhnout první – chcete běžet s druhými, ne je porazit. Neumíte být bezohlední a draví.K tomu vám řeknu jedno: ukazuje se, že tolik preferovaná dravost a bezohledná soutěživost v životě lidském podřízená zákonu „sežer nebo budeš sežrán“ není moc slučitelná se šťastným životem, po jakém všichni toužíme. Kdyby totiž byla, tak dnešní společnost přetéká šťastnými a spokojenými lidmi. Takže je to všechno trochu jinak…Co krásného díky své velké citlivosti umíteUmíte pochopit druhé. Umíte pohladit a obejmout. Umíte vyslechnout a porozumět bolesti a pocitům druhého člověka. Umíte být naplno s druhým člověkem, když ho srdce bolí a po tváři mu kanou horké slzy. Umíte se s druhými smát a radovat se z jejich štěstí – protože to díky své vysoké citlivosti vnímáte sami v sobě.Umíte být s druhým, i když se zlobí, protože za jeho zlostí vnímáte světlo jeho duše – taková je schopnost vašeho citlivého srdce.Umíte spolupracovat, podpořit, motivovat a inspirovat. Díky své velké představivosti dokážete nalézat netradiční a nová řešení.Umíte vnímat a vidět krásu i tam, kde ji většina lidí nevidí. Umíte se radovat z maličkostí.• Jste andělé v lidských tělech, tak to proboha neskrývejteChodí ke mně klienti, kteří by si přáli se své citlivosti zbavit. Chtěli by být normální, chtěli by zapadnout, chtěli by být jako většina.Nedělejte to! Nezahazujte na smetiště svůj překrásný a tolik potřebný dar! Jinak budete svůj život vnímat jako nesmyslný, těžký, bez lásky a plný utrpení.Co potřebujete udělat je – rozkrýt a očistit všechna zranění, jež vám způsobilo nepochopení vaší jedinečnosti vašimi blízkými. Když sebe vnitřně změníte a uzdravíte, stanete se neuvěřitelně inspirující, velmi aktivní a šťastnou osobností.Objevíte, že vaše nádherná schopnost vše hluboce cítit a vnímat je DAR, který vám umožní uvidět život v celé jeho nádheře a stejně tak ho prožívat. Pochopíte, že s touto schopností váš život bude citově bohatší a smysluplnější než životy většiny lidí.Jste naprosto v pořádku!A díky vám tato hektická, chaotická a nervózní společnost jednoho dne zmizí a vytvoří se společnost klidnější, harmoničtější a šťastnější.Jste schopni díky své vzácné citlivosti proměnit svět a učinit ho krásnějším. Tak to prosím dělejte. A nebojte se, nejste v tom sami. Je nás víc!Na Zemi je pro vás místo, jste tu doma, jste tu správně!

folder_openPřiřazené štítky

Zvládání vlastních emocí

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Management emocíEmoce jsou velmi diskutovaným tématem. Představa stále se smějících a šťastných lidí některé lidi dokonce odpuzuje a mají tendenci představy o dosažení takového stavu nazývat „sektářstvím“. Je třeba říct, že v určitém smyslu mají takoví lidé pravdu. Smát se tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, který se nás chystá rozsápat, není přirozené. V takové chvíli je naprosto normální, že člověk dostane strach.Takže v podstatě nejde o to, abychom byli trvale „vysmátí“, ale aby naše emoce odpovídaly dané situaci a abychom v nich nezůstávali chronicky. Mít strach z rozzuřeného tygra je přirozené. Ale mít strach celý život a téměř ze všeho už přirozené není. Jde o to, aby byl člověk schopen své emoce přirozeně měnit a z negativních emocí byl schopen se co nejdříve vzpamatovat. Někteří lidé někdy cítí nechtěné emoce (např. nepřátelství, nenávist, hněv nebo upadají do apatie). Manželka na manžela například vypustí svůj hněv a dá mu co proto. Vzápětí ji to sice velmi mrzí, ale „nemůže si pomoct“. Nebo člověk trpí depresí a neumí se z ní prostě „vykopat“. Ostatně kdyby to bylo tak jednoduché, celá planeta Země a náš život by vypadaly trochu jinak. V takovém případě je nejefektivnějším řešením terapie. Pomocí té se odstraní náboj z negativních zkušeností, které byly příčinou nechtěných negativních emocí a člověk je náhle schopen prožívat emoce takové, jaké odpovídají situaci a jeho vlastnímu úsudku. Chronická emoceChronická emoce je emoce, kterou má člověk trvale, bez ohledu na to, co se kolem něj děje. Taková emoce nemusí být vždy negativní emoce, ale také pozitivní. Člověk může mít chronickou emoci nadšení. Když použiji lehce absurdní příklad, může pak zůstat nadšený, i když mu volají, že mu zemřela babička. I tady je řešením terapie, která najde příčinu zafixování emoce a emoce uvolní.  Příčina  a dopad negativních emocíPokud se člověk větší část svého každodenního života nechází v negativních emocích, jako jsou strach, hněv, nepřátelství, důvodem je hodně negativních zkušeností. Když si vezmeme například ztráty parnterů, z první ztráty se člověk většinou zotaví realtivně rychle, z druhé už je to o něco horší a pokud jich má v životě za sebou nějaký počet, tak se mohou negativní emoce se ztrátami spojené stát součástí jeho každodenního života. Pokud taková situace nastane, člověku se v životě už nedaří tak dobře jako před tím. Člověk v negativních emocích má totiž tendenci na své okolí útočit (v případě hněvu, nenávisti) nebo se z okolí stahovat (jako je tomu v případě strachu, apatie, žalu). Takové chování mu samozřejmě nepomáhá ani v práci ani v osobním životě. Management emocíTedy i přesto, že naše emoce by neměly být v rozporu se skutečnými okolnostmi, ve kterých se nacházíme (jako je akutní nebezpečí, bezprostřední ztráta), za běžných okolností bychom měli opravdu být v pozitivních emocích nebo bychom měli být schopní se do nich brzy dostat. Je to i proto, že negativní emoce nám berou sílu a energii, v apatii se nám do ničeho nechce, v hněvu toho víc zkazíme, než vytvoříme, ve strachu máme tendenci se schovat někam do bezpečí. K tomu, abychom v životě něčeho dosáhli, abychom dokázali překonat těžké situace, motivovat tým, potřebujeme dokázat používat pozitivní emoce. Navíc, kdyby se všichni, kdo přijdou na místo autonehody, sesypali a upadli do žalu, apatie nebo deprese, zranění by zemřeli, protože by tam nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout pomoc. Člověk na tom může pracovat sám tak, že najde něco, z čeho může mít radost, co se mu líbí, podívá se na komedii, najde něco, čemu se může od srdce zasmát. Pustí se do nějaké činnosti, která ho těší a baví. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. I jednoduchá terapie může člověku pomoci emoce uvolnit, dostat se v emocích výš a hlavně je dostat pod vlastní kontrolu a používat je vědomě. 

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla psát BLOG?

access_time24.květen 2020personRedakce

Nejdříve jsem sama sobě položila otázku, co je to vůbec ten BLOG? Proč ho všichni mají? K čemu mi bude?Hledala jsem, četla a zjistila jsem, že je to jeden z příjemných nástrojů, jak být s Vámi se všemi v neustálém kontaktu a pravidelně pro Vás psát články, které by Vás mohly zajímat, inspirovat či motivovat ke změně ve Vašem životě. ????Trochu mě zaleklo, ALE to psaní článků.JÁ A PSÁT??Nemám zrovna básnické střevo, na základní škole, střední i vysoké, byly všechny moje slohové práce hodnoceny za 5, nejlepší známka za 4 ????Dostavil se pocit nedokonalosti, strach a obavy z kritiky. Jak já jako koučka, budu hodnocena Vámi čtenáři.ALE… Postavila jsem se strachu čelem a poprosila ho, ať odejde. Intuice mi NAŠEPTÁVALA, ať si prostě sednu …  začnu psát ???? A tak jsem začala psát články A ZALOŽILA TENTO BLOG pro VÁS mí milí čtenáři. I kdyby jen jednomu člověku měl tento BLOG pomoci, tak mě to udělá šťastnou.Kromě životního koučování, ráda motivuji a inspiruji ke změně. Dlouhá léta práce na sobě samé se skrze mne odrazila v mém životě a já bych to velice ráda předala dál. Pomohla tak lidem s jejich životem, se životní změnou, kterou se chystají udělat, nebo o které tak dlouho sní, přemýšlí a mluví.Co mne k tomu všemu vedlo?Jako zdravotní sestra jsem se nejen v nemocnicích setkávala a stále setkávám s lidmi, kteří jsou velice rádi oběťmi svého života. Celý život HODUJÍ práškům a civilizačním nemocem, stěžují si na celý svět a život v něm.Říkala jsem si, že je něco špatně. Proč může být někdo šťastný a mít vysněný život a jiní se vláčí životem jako temný stín plný strachu, zloby?Bylo mi asi 15 let a ptala jsem se lidí, kteří mne inspirovali, jaké je jejich životní motto? Proč jsou tak veselí, plní lásky a života? Jak to dělají?Každý z nich mi odpověděl! STAL JSEM SE TVŮRCEM!Nejdříve jsem to nechápala, ale postupem času mi vesmír do cesty připravil milá překvapení, která mi pomohli dojít až sem. Stala jsem se tvůrcem.Nalezla jsem smysl mého života, lásku a svobodu.Staňte se i vy TVŮRCI svého života. Opusťte roli oběti.Nejde to lehce, ale jde to. Sami si vytvořte život, jaký chcete ŽÍT.Začněte každé ráno s pozitivní afirmací, myšlenkou. Držte se jí po celý den. A negativní tím pošlete od sebe pryč.Já než ráno vstanu, řeknu si, že mám krásný den, někdy si ho i představím. Tím, ale nepřestávám, říkám si to přes den nejmíň ještě 20krát. To pro začátek stačí. Nezabývám se minulostí a ani budoucností, žiji v přítomnosti.Podívejte se, kde jste teď, to vytvořilo Vaše myšlení a jednání v minulosti!Jak myslíte a konáte teď? Taková bude Vaše budoucnost!Moje ranní, první myšlenka: Mám KRÁSNÝ DEN, PLNÝ LÁSKY! A Večer usínám s myšlenkou VDĚČNOSTI za to vše, co již mám.Zkuste to také, nic Vás to nestojí a výsledek pocítíte sami. Vyzkoušejte ranní a večerní afirmaci na jeden týden ???? Sami budete překvapeni výsledkem.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz důvody nejde

Miláčku, pojď, koupíme si bazén!

access_time29.květen 2019personRedakce

Mít bazén na zahradě je bezpochyby pohodlné! Můžete si tu lenošit a neprat se na koupališti o místo, nemusíte řešit, že vypadáte zle v plavkách a odpadá i tahání jídla s sebou na celý den či dilema, jestli je pro děti menší zlo hamburger na přepáleném oleji nebo staré hranolky. Mít zapuštěný bazén ale dost nákladné – nehledě na to, že pokud máte děti, nejde moc mluvit o velké bezpečnosti. Máte ale i jiné elegantní možnosti a i ty se musí dobře zvážit, aby vás nečekalo rozčarování.Nejjednodušším a také nejekonomičtějším způsobem je pořízení rodinného nafukovacího bazénu s pružnou konstrukcí. Jsou vyrobeny z třívrstvého PVC a mají vrchní nafukovací límec. Nemusí se nijak stavět a budovat, po nafouknutí se napouštěním vody začne bazén „stavět sám“. Jejich pořizovací cena je okolo 2000 až 5000 Kč v závislosti na kvalitě materiálu a velikosti. Trochu dražší variantou s nákladem do 30 000 Kč je pořízení nadzemního bazénu z plastu. Vyrábí se často v imitaci dřeva nebo kamene a stojí celkem zdobným prvkem ve vaší zahradě. Počítejte ale s tím, že budete muset provést některé terénní úpravy – zhutnit terén a aspoň jej uzamknout vibrační deskou.Velikost není to jediné…Velikostní rozpětí nafukovacích bazénů je obrovské. Můžete mít brouzdaliště v rozměrech kolem 1,80 m x 0,5 m, ale i solidní šestimetrový ovál, který má výšku 1,2 metru. Plastové bazény začínají na průměru 3, 5 metrů a stejné výšce. Nenechte se zmást tím, že když máte děti malé, napustíte jen 80 čísel, aby se neutopili. Nejde to! Oba typy bazénů musíte naplnit téměř po okraj, aby byly stabilní. Daná plocha musí být také zcela rovná. Jakákoliv nakloněná rovina znamená, že se voda bude navalovat na jednu stranu, rozhodí přirozený tvar bazénu, bude se přelívat a bude hrozit poškození bazénu. Hladký povrch je zase nutný kvůli nebezpečí poškození dna drobnými kamínky a také kvůli tomu, že plastová podlážka bude tlakem vody na zem vyloženě natlačena – každá ostřejší hrana pak může znamenat narušení a tím únik vody na pozemek.Na co se zapomínáV prvé řadě pracujte s čísly a ne odhady. Krom faktu, že se bazén musí na dané místo vejít, přemýšlejte také nad tím, aby na místo dopadalo co nejdéle slunce, aby poblíž pokud možno nestály stromy, které budou stínit a navíc z nich budou padat listy přímo do vody. Dále si uvědomte, že potřebujete mít v dosahu přívod vody, u většiny bazénů také elektrického proudu pro čističku a také prostor pro vypouštěnou vodu! To je nesmírně důležité, protože až budete bazén vypouštět, budou to řádově tisíce litrů vody a mohli byste si také vyplavit sklep. Pořízení bazénu není jen otázka jeho nákupní ceny, která může u toho nejmenšího zmiňovaného začínat již na 800 korunách a vyšplhat se třeba na patnáct tisíc za šestimetrový ovál s pískovou filtrací. Vůbec první důležitou položkou je voda. Takový standardní a hodně oblíbený bazén o rozměrech 3,66 m x 0,76 m má objem 7 991 litrů. Sice ho nenaplníte až po okraj, ale počítejte s tím, že ho budete časem doplňovat, jak se voda bude odpařovat, vycákáte ji nebo ji budete částečně měnit kvůli čistotě. Cena vody se v jednotlivých regionech liší, ale vysoká je všude.Kdo se o to bude starat?Čistota bazénu je další věc a i to je potřeba zvážit, protože počítejte s tím, že vám zabere asi tak půl hodiny obden ať prší nebo svítí slunce. Vodu musíte filtrovat (k menším bazénům se v sadě většinou prodává levnější kartušová filtrace, ale pokud hodláte mít bazén na zahradě v použitelné podobě od konce jara do podzimu, bude to chtít kvalitní pískový filtr). Ideálně 2x denně po dobu 4 hodin. Ideální je koupit si hodiny, které se postarají o to, že se filtrace sama zapne a vypne. Další věc je čištění bazénu. Pravidelně je potřeba testovat pH vody a vodu desinfikovat a to buď chlorovou tabletou nebo třeba běžně dostupným Savem Original. Použití je velmi jednoduché a chlornan sodný se vypořádá s bakteriemi a řasami, které by se chtěly v bazénu usadit. Vy sami se ho ale obávat nemusíte, ve vodě se rozkládá, a tak stačí jen dodržet správné dávkování a zhruba za půl hodiny po desinfekci můžete směle do bazénu. Uvědomělí majitelé bazénů ještě doplňují ochranu vody například o ultrafialové průtokové zařízení, které vodu rovněž dezinfikuje. A pak nezapomínejte ani na to, že každý den musíte síťkou vyndavat povrchové nečistoty, které do bazénu napadaly.A pokud tyto starosti považujete za krásné, jděte do toho (mrněte se třeba na Bazenyshop.cz), protože děti zabavíte na celé léto a pak také není nad to se po ránu osvěžit nebo si dát v bazénu večer s partnerem  sklenku vína, když děti (konečně!) usnou.

folder_openPřiřazené štítky

Potřebují kojenci vitamin C?

access_time21.listopad 2019personRedakce

Vitamin C patří k nemnoha důležitým látkám, které si naše tělo nedokáže vyrobit. Stačí ale kojencům množství získané z mateřského mléka nebo náhradní výživy? Dospělí mohou čerpat vitamin C z různých druhů ovoce, u kojenců to tak lehce nejde.Podle lékařů z Fakultní nemocnice v Martině vyplývá z dosavadních průzkumů, že mateřské mléko je nejideálnější výživou dětí do šestého měsíce věku. S výjimkou vitaminů D, K a C, u nichž dosahuje pouze hraničních hodnot, zajišťuje mléko dostatek vody, minerálů i dalších biologicky aktivních látek. Předpokladem je ale dostatečná výživa matky.Mateřské mléko obsahuje v průměru 4,3 mg vitaminu C ve 100 ml mléka. Dříve bylo doporučováno od šestého týdne kojencům podávat 50 mg vitaminu C denně. Tato dávka se ale dnes zdá některým pediatrům příliš vysoká. Jde totiž o denní doporučenou dávku včetně přísunu z mléka. Proto je tedy spíše na zvážení rodičů, jestli kojenci mladšímu 6 měsíců přidávat vitamin C nebo ne. Nejlepší je asi situaci konzultovat s pediatrem, kterému matka sdělí, jak často a kolik asi mléka dítě vypije.Náhradní kojenecká výživa dnes počítá s přísunem vitaminu C. Podle směrnic EU je minimální množství 4,8 mg na 100 ml roztoku, ovšem některá sušená mléka obsahují až 7 mg na 100 ml a snadno tedy zajistí doporučenou denní dávku.Od šestého měsíce, kdy se začíná s příkrmy, může být přísun vitaminu C stravou ještě vyšší, protože dokrmujeme bramborem, mrkví, kapustou, jablky... ovšem i tak může dítě dostávat vitaminu C málo. Vitamin totiž nepříznivě reaguje na světlo, na teplotu, jeho množství dokonce snižuje i strouhání. Proto pediatři doporučují doplnění vitaminu C u nedonošených dětí, u kojenců, kteří čelí anémii, infekcím a v dalších podobných případech.

folder_openPřiřazené štítky

Stadia učení

access_time30.leden 2020personRedakce

Pozorování dětského chování – způsobu, jak dítě reaguje na situace i lidi – poskytuje cennou informaci o tom, jak se vyvíjejí duševní schopnosti, díky kterým se dítě dokáže vyrovnat s okolním světem.Myšlenkové procesy se v období od narození po celé dětství vyvíjejí velmi rychle. Ale tyto procesy zahrnující učení, paměť a chápání nejsou na první pohled viditelné třeba tak jako fyzický růst. Že se myšlenkové procesy u dítěte rozvinuly, zjistíme podle toho, jak se dítě v určitém období chová.A stejně jako potraviny poskytují látky potřebné pro tělesný růst, na vývoj myšlení působí zkušenosti získané kontaktem s okolním světem, neboť vyvolávají změny v chování. Tyto změny ukazují, že se dítě učí. Jenže k tomu, aby se vůbec mohlo učit, musí mít i paměť, jakési záznamové zařízení prožitých zkušeností.A jak učení, tak i paměť jsou úzce spjaty s danými mentálními strukturami umožňujícími získaným zkušenostem zároveň rozumět. Jiným i slovy řečeno, zapamatovat nebo naučit se můžeme jenom to, čem u rozumíme, co chápeme.Sledování dětíZa vědomosti o tom, jak se rozvíjejí dětské schopnosti učit se, vděčíme zejména Jeanu Piagetovi (1896 – 1980), švýcarskému psychologovi, který podrobně studoval vývoj dětských poznávacích funkcí.Zajímalo ho, jak dokonce i velmi malé děti získávají vědomosti o světě kolem sebe. V průběhu studia vývoje dětského procesu myšlení dospěl Piaget k názoru, že dítě prochází čtyřmi velmi rozdílnými a snadno identifikovatelnými (rozlišitelnými) stadii mentálního vývoje.Stadium senzomotorické inteligencePrvní období, které Piaget nazval stadiem senzomotorické inteligence, spadá do prvních dvou let života. Během tohoto vývojového stadia chápe dítě svět kolem sebe především přes smyslové vnímání, a sice přes chuť, hmat, zrak, sluch a čich.Dříve převládal názor, že dítě si to, co se kolem něho děje, musí uvědomovat jako neustálý velký zmatek, příval neznámých a nevysvětlitelných smyslových vjemů. Dnes díky mnoha pokusům a pozorováním víme, že tom u tak není.Dítě má hned při narození mentální strukturu, která mu umožňuje navázat kontakt se světem přes takové činnosti, jako je pozorování a „ochutnávání“. Dítě dává do úst ty nejneuvěřitelnější předměty, ale to je jen jeden z oněch nemnoha způsobů vnímání světa či přizpůsobování se mu.V prvních měsících dítě zřejmě bude rozpoznávat předměty, pokud se před ním budou objevovat znovu a znovu, ale nemá ještě tak dobrou paměť, aby si je znovu vybavilo, když je přímo nevidí. Tato schopnost se objevuje teprve mezi šestým až dvanáctým měsícem života.Během prvních osmnácti měsíců života můžeme pozorovat vývoj dětského porozumění na tom, jak roste schopnost dítěte reagovat na různé podněty a vyhledávat předměty v různých situacích.Dítě si dokáže poradit se stejným předmětem, dokonce, i když ho vidí z různých úhlů, v různých polohách a v různých časových obdobích.Stadium předoperačních představDalší stadium vývoje definuje Piaget jako období předoperačních představ. Během tohoto stadia, které zahrnuje období od dvou do sedmi let věku dítěte, získává dítě dovednosti jazykové a už tak přesné motorické schopnosti, jako je třeba kreslení nebo psaní. Toto stadium zahrnuje i porozumění a paměť. Obojí umožňuje dítěti zakódovat si předměty a události a rozumět jim, a to dokonce i v případě, že je zrovna nevidí či neprožívá.Tyto schopnosti se týkají jak myšlení, tak činnosti. Zatímco dítě mladší osmnácti měsíců si hraje s předměty tak, že s nimi různě manipuluje, dítě starší osmnácti měsíců si bude „hrát na…“, bude se „vžívat“. Když takto staré dítě položí na zem kousek látky a řekne, „tohle je moje postýlka a já jdu spát“, už ví, že ta látka není ve skutečnosti jeho postýlka a že nebude opravdu spát. Dítě tímto způsobem ukazuje svoji novou schopnost, a sice že chápe přirozenou funkci předmětů nebo situací dokonce i tehdy, když předměty zrovna nevidí nebo když situace právě neprobíhají.O trochu později spadají do tohoto vývojového stadia představy viděných věcí a jejich umístění v prostoru. Tříleté nebo čtyřleté dítě se může naučit cestu z domova do obchodu nebo do školky, ale když ho požádáme, aby nám cestu popsalo, popíše ji činnostmi, které ji provázejí. Řekne nám: „Zatočím takhle, potom jdu takhle…“ a bude při tom mohutně gestikulovat. Když před něj postavíme model, na kterém bude okolí jeho domu, a požádáme ho, aby nám na něm ukázalo cestu do školky, nebude to umět. Nemá žádnou mentální mapu, „obraz“ cesty tak, jak to bude mít uloženo později, až bude starší.Během stadia předoperačních představ se dětské chápání postupně osvobozuje od potřeby přímých smyslových prožitků či činností. Ale pořád ještě to má k chápání dospělého člověka hrozně daleko. Například jestliže ukážeme pětiletému dítěti model krajiny s modely zvířátek a potom ho požádáme, aby nám vybralo tuto krajinu z řady obrázků, kde je stejná krajina znázorněná z různých úhlů pohledu, udělá to správně.Nicméně pokud ho požádáme, aby vybralo obrázek, na kterém je to, co vidí člověk stojící na opačné straně, než jak vidí model dítě, vybere opět stejný obrázek jako předtím. Asi do šesti let jsou děti zcela závislé na tom, co skutečně vidí, a jsou omezeny na jedinou možnost pohledu – na tu svoji vlastní.V tomto stadiu není dítě schopno ani vnímat abstraktnější vlastnosti předmětů, jako je třeba jejich počet, hmotnost nebo objem. Toto pojetí vyžaduje porozumění, které je však často v rozporu s okamžitým smyslovým vjemem.Piaget dokazoval tuto skutečnost na klasickém pokusu. Dítěti ukázali krátký a široký pohár naplněný vodou. Potom se dítě dívalo, jak vodu přelili do vysokého a tenkého poháru. Dítě řeklo, že v druhém poháru je nyní více vody. Bylo přesvědčeno, že objem vody vzrostl, protože se zvýšila hladina vody ve druhém poháru, ačkoli vidělo, že do druhého poháru se přelilo úplně stejné množství vody z poháru prvního.Stadium konkrétních operacíKdyž si dítě začne uvědomovat, že jeho intuitivní představy neodpovídají skutečnosti, začne rozvíjet mentální struktury, které mu umožní koordinaci několika hledisek. Tyto mentální struktury nebo konkrétní operace se vyvíjejí v rozmezí sedmého až jedenáctého roku dítěte.V tomto vývojovém stadiu je dítě schopno mentálně zvládnout činnosti, které si může dělat s předměty – může je počítat, třídit je a řadit například podle velikosti. Rozvoj schopnosti třídění (klasifikace) předmětů můžeme ukázat na chování dítěte při pokusu s květinami. Jestliže dítěti v tomto období ukážeme šest petrklíčů a šest sedmikrásek a zeptáme se ho, jestli je tam více petrklíčů, nebo více květin, potom nám obvykle odpoví, že je tam petrklíčů stejně jako květin. Potom dítě zmátneme tím, že se ho zeptáme, zda náhodou nejsou petrklíče taky květiny. Dítě ví, že petrklíče stejně jako sedmikrásky jsou květiny, ale není schopno ve stejnou chvíli pojmout celou třídu květin (petrklíče a sedmikrásky) a ještě její část (petrklíče). Jakmile se však dětská schopnost třídění rozvine, začne rozumět i tomu, podle jakého hlediska jsou věci tříděny a zařazovány do skupin.Jestliže dítěti ukážeme hromádku tyčinek, nedá mu v tomto stadiu konkrétních operací moc práce seřadit je. Už chápe, že pokud je první tyčinka větší než druhá a druhá tyčinka větší než třetí, že tedy první tyčinka musí být také větší než třetí.Zkusíme-li totéž s dítětem, u kterého schopnost tzv. operativního myšlení ještě není vyvinuta, není dítě schopno pochopit všechny vztahy. Je pouze schopno porovnávat vždycky jenom dvě tyčinky spolu.Operativní myšlení vytváří základy pro logické myšlení a chápání světa. Pravděpodobně není náhoda, že školní docházka začíná ve věku pěti až sedmi let, kdy je dítě připraveno začít myslet tímto způsobem. Právě tak, jako nemůžeme dítě učit chodit, dokud nedosáhlo určitého stupně fyzického vývoje, nemůžeme dítě učit počítat, dokud přes obvyklá vývojová stadia nedospěje až k tomuto důležitému bodu.Dítě je jako vědec, který má vytvořenou teorii o světě. Aby mohl proběhnout mentální vývoj, musí být dítě vybaveno zkušenostmi, které teorii buď podporují, nebo vyvracejí. V tom to vývojovém stadiu je důležitý jazyk jako komunikační prostředek. Umožňuje dospělým vysvětlit dítěti případy, kdy jsou jeho teorie v rozporu s jejich vlastními. Tímto způsobem se dítě může učit ze zkušeností druhých a mít z nich prospěch.Stadium formálně logických operacíKonečným stadiem mentálního vývoje je stadium formálně logických operací. Začíná někdy kolem jedenáctého roku věku dítěte a je pro něj příznačný rozvoj logického myšlení. Během tohoto období se u dítěte rozvíjí schopnost přemýšlet o věcech a událostech, které jsou možné, pravděpodobné ve světě konkrétní zkušenosti, ale nemusí zrovna probíhat.Dítě už toho umí víc než jenom logicky přemýšlet o předmětech – už dokonce umí přemýšlet i o svých myšlenkách. To dokazuje dětská schopnost něco vyřešit, vymyslet, přestože jeho argumenty nemusí být vždycky logické.Dosažení cíleMentální schopnosti se nevyvíjejí izolovaně. Zkoušením a různými inteligenčními testy můžeme dětskou schopnost rozumět a myslet dokonce i měřit, ale slabé výkony ještě nemusí nezbytně naznačovat nízkou mentální úroveň.Mentální, emoční a fyzický rozvoj jsou propojeny způsobem, který ještě nebyl zcela prozkoumán. Příčiny, proč dítě není vždy schopno využívat maximálně svoje mentální možnosti (a to se týká kteréhokoliv vývojového stadia), jsou mnohé a složité. City (emoce) jsou úzce spjaty s důvody, proč něco děláme, a tyto důvody jsou dány buď nutností, nebo motivací. Jak se vyvíjíme, city i důvody se díky získávaným zkušenostem mění.Úspěch v učení podporuje naši motivaci učit se ještě více, ale při selhání se projevuje pravý opak. Zlobíme se, že nejsme schopni učit se tak, aby to bylo účinné, efektivní. Hodně malé dítě projevuje nekonečnou zvědavost a touží po tom učit se, ale v tomto stadiu potřebuje podporu dospělých, aby mohlo dál pokračovat a rozvíjet se.Když před něj postavíme nerealisticky vysoké cíle, připravíme mu situaci, kdy selhání je nevyhnutelné. Vytyčované cíle proto musí brát v úvahu současnou úroveň schopností dítěte. Jakmile je cíl od této úrovně hodně vzdálený, dítě se toho naučí méně. A co je ještě horší, ztratí o další učení zájem.Osobnost a chováníVyvíjející se dítě se učí nejenom o světě kolem sebe, ale dozvídá se mnohé o sobě samém. Svoje vlastní já objeví především pozorováním reakcí ostatních lidí.Komunikace začíná širokou škálou gest a už hodně malé dítě je schopno rozpoznat, kdy je z něho dospělý rozčarován a kdy je s ním nespokojen. Pozná to dokonce i tehdy, kdy rodič třeba říká, že mu dítě dělá radost, ale gesty nevědomky prozrazuje opak. Dítě se začne považovat za toho, kdo nic neumí, kdo není schopen se učit. Tento postoj ho může potom provázet celý život a ovlivňovat i jeho vztahy k jiným lidem.

folder_openPřiřazené štítky

Kojení a kouření nejde dohromady!

access_time09.březen 2020personSimona Chvátilová

Kojení a kouření nejde dohromady!Mnoho žen sice přestane s kouřením po dobu těhotenství, ale hned po porodu znovu začíná kouřit. Jak pasivní kouření, tak i nikotin v mateřském mléku ale představuje pro novorozence závažné zdravotní riziko.Při kouření se dostávají do mateřského mléka kuřaček škodliviny a nikotin. Kvalita mateřského mléka se tím samozřejmě zhoršuje, organismus dítěte je zatěžován škodlivinami a nikotinem. Dětský organismus přitom odbourává škodlivé látky mnohem pomaleji než dospělý. Zátěž je tím větší, čím kratší odstup je mezi vykouřením poslední cigarety a kojením. Teprve za hodinu a půl po vykouření cigarety se totiž obsah nikotinu v krvi snižuje na polovinu a příslušně dlouhou dobu trvá, než se odbourá zcela. Tento cyklus je neslučitelný s přestávkami mezi kojením novorozeného dítěte.Kouření navíc ovlivňuje hormonální hladinu matky. U silných kuřaček dochází v důsledku k tomu ke zpožďování laktace a tvoří se méně mléka než u žen, které nekouří.Dlouhodobé účinky kouření na děti kojících matek zatím nejsou důkladně prozkoumány, někteří vědci ale kouření v době kojení dávají do souvislostí s náhlým úmrtím kojenců.Jako okamžité reakce kojených dětí silných kuřaček na nikotin byly popsány koliky, zvracení, špatné přibývání na váze a omezená schopnost pít a také celkový neklid a zvýšená plačtivost miminek. Lékaři upozorňují také na velmi závažné zdravotní důsledky pasivního kouření, pokud matka-kuřačka kouří v místnosti, kde pobývá malé dítě. To jsou všechno důvody, hovořící pro to, aby kojící matka v zájmu dítěte s kouřením přestala a aby si „požitek“ z cigarety odpustila po celou dobu kojení. Nekojit dítě kvůli kouření je podle expertů velmi špatné rozhodnutí, protože kojení má zásadní význam pro další vývoj dítěte a pro jeho zdraví.Existují nejrůznější metody a pomůcky usnadňující odvykání kouření. V případě opravdu závislých kuřaček, které se svého nezdravého návyku nedokážou zbavit, odborníci naléhavě doporučují alespoň co nejvíce snížit počet vykouřených cigaret a snažit se nekouřit co nejdelší dobu před kojením. Nikdo zatím nevložil komentář. Budete první?Zanechte nám zprávu!

folder_openPřiřazené štítky