Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz dostat

7 věcí, které dělají šťastné ženy: Vyzkoušejte je!

access_time26.květen 2019personRedakce

Přinášíme vám účinné triky, které vás napumpují štěstím a přiučí vás brát svět s nadhledem!Myslíte si, že k tomu, abyste byla šťastná, potřebujete mít život bez jediné chybičky? Ale kdepak!Dělejte to, co vás bavíZcela jste propadla psaní, kosmetice nebo vaření? Staňte se blogerkou, napište knížku, založte si e-shop nebo si pro začátek otevřte bistro u frekventované cyklostezky. Ano, nebudete to jednoduché a na úspěch si budete muset počkat, ale vězte, že se po celou dobu budete královsky bavit.Stopněte závistInspirujte se tím, když se někomu ve vašem okolí daří a neváhejte mu prokázat obdiv. Potěšíte tím nejen daného jedince, ale i své já naladíte na tu správnou a nápaditou notu. Co nevidět, se vám to vrátí.Neužírejte se tím, co byloMinulost je pryč, tak proč se v ní pořád pitvat? Není lepší užívat si přítomnosti a těšit se z toho, co přinese budoucnost?Zázraky neexistujíSpokojené ženě vědí, že zázraky v podobě třech oříšků jako měla Popelka patří výhradně a jen do pohádkových scénářů. Splnit si své sny musíme samy a samozřejmě to nebude hned, pracujte na svých přáních a přitom nezapomínejte vést naplňující život s partnerem a milovanou rodinou.Vneste si do života něco novéhoRozhodněte se pro rekonstrukci bydlení, přihlaste se na kurzy vaření nebo oprašte rodinné vztahy s vašimi prarodiči. Vyhledávejte nové příležitosti a neprchejte před vidinou zajímavých možností, vždyť nikdy nemůžete vědět, co vám do života přinesou a v tom právě tkví jejich kouzlo.Naučte se odmítat druhéProč byste měla souhlasit s tím, co se vám ani za mák nezamlouvá? Utněte tipec všem, kteří s vámi chtějí manipulovat a dostat vás tak do situace, ve které jste nikdy nechtěla být.Optimismus není klišéJe mnohem jednodušší myslet negativně a mít mysl plnou černých myšlenek. Na místo toho se pomalu snažte nasměrovat k tomu, abyste od života čekala jen to dobré. Přestaňte podezírat muže z nevěry, když k tomu nemáte pádné důvody, těšíte se na miminko, ale těhotenství nikde? Neutápějte se v žalu a věřte, že úloha být matkou na vás čeká, jen teď na ni není ten správný čas.

folder_openPřiřazené štítky

Čas jen pro vás dva: Ukradněte si vzácné chvilky!

access_time27.květen 2019personRedakce

Také to u většiny z vás vypadá tak, že máte dovolenou na střídačku, ale nikdy ne spolu, protože jeden z vás prostě hlídá děti? Ukradněte si pro sebe aspoň týden.O vztah se musí pečovat a nedostatek času jednoho na druhého příliš dobře nedělá. Pojměte letošní prázdniny trochu jinak. Přestaňte na sebe zapomínat a najděte si čas také sami pro sebe – vždyť máte přeci také právo na odpočinek nebo ne?Zařiďte dětem tábor – bez pocitu, že obtěžujete babičkyTábory už dávno nejsou to, co bývaly. Ty moderní děti baví. Navíc odpadá dennodenní volání babiček a pocit, že jim musíte být zavázáni – nehledě na to, že pro větší děti nejsou prázdniny u babičky žádné „terno“. „Naše táborové programy jsou postaveny na dvou základech, které jsou však úzce propojeny. Hravou formou si děti v rámci přirozené konverzace s rodilými mluvčími procvičují anglický jazyk a zároveň jsou účastníky celotáborové hry, která vhodně kombinuje prvky akční a tvůrčí, soutěže dovednostní a vědomostní, dobrodružství a poučení,“ říká Ing. Josef Syka, zástupce cestovní kanceláře SYKA AGENCY, která pořádá jazykově zaměřené letní tábory již více než 20 let, k tomu, jak k organizaci dětských táborů přistupují s léty zkušeností oni. Letos se tak například v rámci desetidenního programu letního tábora SUMMER TIME děti vydají na Divoký západ, kde se pustou prérií prohání „Splašená Appalloosa“. Budou zde muset využít všech kombinační schopnosti a smysl pro taktiku i cit pro spravedlnost. Na jiném anglickém táboře pořádaném cestovní kanceláří SYKA AGENCY s názvem EUROCAMP se pak zase účastníci zaměří na prohloubení komunikačních dovedností a multikulturní výchovu. Mezi české děti se zařadí děti cizinců a tak tráví čas zcela přirozeně spolu s všudypřítomnou angličtinou. Pojítkem tohoto mezinárodního tábora je celotáborová hra, která má letos název Deset dní v Irsku. Děti se „podívají“ na Smaragdový ostrov za hrdým národem Irů, do země Keltů, skřítků, svatého Patricka, Oscara Wilda a chovatelů ovcí.Vybavte si společnou dovolenou – včera bylo pozděNež to ale uděláte, měli byste znát svá práva a povinnosti. Podle zákoníku práce platí základní pravidlo, že termín čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, pokud by vaše absence zhoršila radikálně provoz, zaměstnavatel vás nemusí pustit. Vy ale zase máte nárok na čerpání 2 týdnů v kuse, což zase spousta zaměstnavatelů popírá. Ideální je už nyní předložit zaměstnavateli, které termíny čerpáte, přičemž máte nárok vyčerpat si klidně všechny 4 týdny v létě. Zaměstnavatel má nárok vám dovolenou takto zamítnout a udělat návrh na rozložení. Termín si ze zákona musíte potvrdit písemně alespoň 14 dnů předem. Zaměstnavatel bude benevolentnější, pokud budete mít práci dopředu nadělanou či za sebe seženete záskok.Jeďte na blint a za levnoBez dětí si můžete dovolit riskovat. Zabookujte si hotel z Čech a pak jen chytněte letadlo, kde je zrovna volno. „Například do řeckých Atén se lze dostat už za 2800 korun. Ani se nemusíte sbalit do hodiny, protože do odletu vám může zbývat i poklidných 10 dnů. Totéž se týká například tureckého Istanbulu, kam doletíte za 3 tisíce korun. Atraktivních evropských i neevropských destinací za podobné ceny je řada. Je však nutno počítat s rizikem, že kdo příliš dlouho čeká, nakonec nestihne letenku zarezervovat včas nebo už v letadle nezbude místo pro jeho partnera či další spolucestující,“ říká Josef Trejbal, ředitel portálu Letuška.cz.

folder_openPřiřazené štítky

Dietní tajemství celebrit

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Mají celebrity skutečně ten nejlepší tajemný program na hubnutí narozdíl od nás?V loňském roce byl jedním z nejpopulárnějších hledaných výrazů na Google a Yahoo výraz Paris Hilton. Stručný přehled 500 nejlepších vyhledávání za loňský rok ukazuje také na jiné známé osobností, jako například Jenny McCarthy, Tara Reid, Shakira a Tyra Banks. Proč jsme tak fascinováni celebritami? Jedním z důvodů, proč se zajímáme o hvězdy je, jednoduše řečeno, že se zdá, že mají nějakou magickou schopnost zhubnout s nulovým úsilím.Existují tisíce, dokonce miliony lidí, kteří se snaží zjistit, jak celebrity dosáhly rychlého zhubnutí, když je to tak obtížné pro nás ostatní. Celebrity vypadají často tak dobře, že mnozí z nás se ptají, jestli celebrity nemají nějaký nejlepší tajemný recept na hubnutí, který zbytek světa nemá.Můžeme si téměř představit celebrity jako Hilary Duff, Mariah Carey a Jennifer Lopez jak se někde setkávají v tajném bunkru, připraveny podělit se mezi sebou o přísně tajný dietní plán nebo dietní produkt, který nezná nikdo jiný. Pouze prvotřídní osobnosti se mohou ucházet o členství v tomto soukromém klubu a dostat se tam je těžší než najít cheaty her pro nový Xbox 360.Celebrity mají některé výhody:I když pochybujeme, že hvězdy mají tajnou společnost, kde se učí o nejlepším dietním programu a mají k dispozici plán na hubnutí, je pravda, že celebrity mají některé výhody, které my ne, pokud jde o stravu a tělesnou hmotnosti. Například, hvězdy mají obvykle více času než my. časopis Life & Style nedávno uvedl, že Jessica Simpson vykonávála dvě hodiny denně, šest dní v týdnu připravu na její roli Daisy Duke. Málokdo z nás má tolik času.Celebrity mají také více peněz než my, což znamená, že si mohou dovolit každý výrobek na hubnutí i program na hubnutí, které je na trhu. Carmen Electra, Jenna Jameson, Pamela Anderson a další celebrity mají dostatečný příjem najmout si osobní trenéry a osobní kuchaře, což jim dává výraznou výhodu oproti nám.Mají celebrity i jiné tajné triky na odbourávání tuků, než že mají více času a peněz, které jim pomohou dosáhnout rychlého hubnutí? Musí mít! Podívejte se na Christinu Aguileru, Halle Berry nebo například Madonnu. Pokud nemají nějaké tajné dietní pilulky nebo pilulky na hubnutí, které používají, potom jak dosáhly těchto výsledků?Tajemství které celebrity používají pro rychlé hubnoutí:Tajemství snadného hubnutí, které celebrity před námi skrývají je, že žádné tajemstvím není! Jistě, celebrity mohou mít více peněz a času než my, ale jejich informace ohledně hubnutí jsou stejné, jako máme my. Kromě několika málo výjimek získali celebrity, které vypadají nejlépe, svůj vzhled zdravou dietní stravou a pravidelným cvičením. Je pravda, že některé hvězdy zkoušely spalovače tuku, leky na hubnutí, dietní náplasti nebo dokonce hubnutí s pomocí chirurgie, ale z větší části celebrity tvrdě pracovat na přirozeném hubnutí pomocí cvičení, stravy a výživy.Jennifer Aniston je skvělým příkladem toho, jak si celebrity drží zdravou váhu cvičením. "Shodil několik kilo a vytvarovala si postavu cvičením Budokon (bojové umění, jóga a meditace) a jógou třikrát týdně" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Lindsay Lohan "...opět posílila své křivky tím, že jí osobní trenér Justin Gelband vede třikrát týdně ve cvičení zahrnujícím volné činky, kardio, Pilates a sedy-lehy" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Dalším skvělým příkladem osobnosti která pomocí diety a cvičení dosáhla svého pěkného vzhledu je Jessica Alba, která jí několik malých, zdravých jídel denně. Také zajde pětkrát v týdnu do posilovny, dělá (mimo jiné) kruhový trénink.Mnoho dalších osobností, které prošly módní dietou, dietou pomocí prášků, pomocí pilulek na hubnutí na předpis, náplastí na hubnutí a všech dalších triků k dosažení rychlého zhubnutí, si místo toho vybraly rozumný plán na řízené snížení váhy, který klade důraz na nízkou kalorickou stravu a pravidelné cvičení.O Rebecce Romijn je známo, že cvičí každý den ve fitness klubu se svým snoubencem Jerry O'Connellem. Ben Affleck cvičení minimálně šestkrát v týdnu. Matthew Perry a George Clooney také nedávno zhubli pomocí cvičení zaměřeného na hubnutí.Další úspěchy v hubnutí můžete nalézt, když se podíváte na nové maminky - celebrity a jejich taktiky odstranit tuk na břiše. Heidi Klum nedávno řekla: "Byla jsem zpátky na své hmotnosti (před těhotenstvím) za šest týdnů" pomocí kombinace dvou věcí: 90 minut cvičení čtyři dny v týdnu a jídlo s vysokým obsahem proteinů místo koktejlů (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Denise Richardsová našla po porodu pomoc s hubnutím v tom, že potřebuje hodinu cvičení denně a omezení kalorií na 1500 denně. Po narození dítěte přešla Britney Spears na dietní zdravé hubnutí, kterým nahradila "své obvyklé smažené pokrmy zdravější nízkokalorickou listovou zeleninou" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Jak můžeme kopírovat systém hubnutí celebrit?:Naposledy, když jsme to kontrolovali, Pamela Anderson dosud nedala svůj tajný plán na hubnutí nejvyšší nabídce na ebay. Pěkné na tom je, že nemusí! Už známe tajemství zdravého hubnutí celebrit: nejlepší způsob jak dosáhnout naší ideální hmotnost je pravidelným cvičením, stravou a výživou.My pravděpodobně nikdy nebudeme mít tolik času a peněz jako mají mnohé z hvězd, a proto naše cesta k celkovému zdraví a kondici může trvat déle. Ale to je v pořádku. Je to v pořádku, protože teď už víme, že opravdu neexistují žádným tajné informace o hubnutí. My známe nejlepší program hubnutí pro nás, a tím je úprava stravy a cvičení.

folder_openPřiřazené štítky

Trampolína vám vykouzlí sexy křivky

access_time27.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Chcete-li zhubnout a dostat se do kondice, nemusíte hned začít zvedat stokilové činky a běhat maratón. Vybrali jsme pro vás něco lepšího – skákání na trampolíně! Garantujeme vám, že těžko najdete zábavnější způsob, jak si zpevnit postavu a odbourat tukové zásoby.Při skákání na trampolíně se skvěle pobavíte, zároveň spálíte kalorie a vytvarujete svou postavu. Skákání na trampolíně je totiž spojeno s velkým výdejem energie (zhruba 1 500 kJ za hodinu). To znamená, že spálíte více kalorií než při klasickém běhu a navíc nebudete zatěžovat klouby. Zároveň si zlepšíte stabilitu těla a posílíte celý svalový aparát včetně svalů vnitřních, o kterých většinou ani nevíte, že existují. Třeba vnitřní břišní svaly, jejichž zpevněním docílíte nejen správného držení těla, ale i plochého bříška. Zároveň posílíte svaly hýžďové, lýtkové, zádové, mezižeberní a stehenní. Na skákání je skvělé hlavně to, že během něj vůbec nebudete vnímat, že cvičíte a kolik svalů zapojujete. Fakt, že vaše tělo dostalo pořádně zabrat, pocítíte až druhý den. Zbavíte se celulitidySkákání je jedním z nejlepších způsobů, jak rozproudit lymfu v těle. Opakující se pohyb nahoru a dolů výrazně podporuje krevní oběh i lymfatický systém, a napomáhá tak k odplavování toxinů a škodlivých látek z těla. To má na náš organismus spoustu blahodárných účinků.Skákání zvyšuje imunitu organismu, posiluje srdce a plíce, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a bojuje proti celulitidě. Také rozvíjí rovnováhu, vede ke zpevnění kostí, a tím působí preventivně proti osteoporóze a civilizačním chorobám. Skákání rovněž podporuje uvolňování serotoninu (hormonu dobré nálady), dodává tělu energii a zbavuje ho stresu. Trampoliningu se dokonce úspěšně využívá i při terapiích psychických poruch. Napoprvé nepoletíte osm metrů vysokoIdeální je skákat v tričku a lehkých teplákách či legínách, které nebrání v pohybu. Boty nepotřebujete žádné, stačí jen silnější ponožky. Abyste si neodřeli lokty, hodí se dlouhý rukáv. Ze začátku byste se měli mírně pohupovat. Teprve až budete cítit, kam vás trampolína může vyhodit, začněte skákat. Postupně přidávejte na intenzitě, a tím i na výšce skoků.Zapomeňte na to, že hned napoprvé poletíte osm metrů vysoko. I metr bude docela dostačující a budete mít co dělat, abyste své tělo „uřídili“. I když se to nezdá, trampolína patří mezi pohybově náročnější sporty. Ale nebojte se. Pokud jste sportovně založeni, bude se vám na trampolíně líbit. Skákat můžete snožmo, roznožmo, ze strany na stranu, lehy na břicho a na záda, roznožky atd. Trojná salta a přemety ale raději přenechte profesionálům.Je libo adrenalin?Trampolín je nespočet druhů. Vybrat si můžete trampolínu kruhovou, obdélníkovou, malou i velkou. Pro děti je vhodná nafukovací trampolína, která neobsahuje žádné pevné součásti, a zajišťuje tak maximální bezpečnost. Pokud chcete zažít skutečný adrenalin, vyzkoušejte bungee trampolínu.Pevná konstrukce nad trampolínou umožňuje skokanovi, který je upnutý na pružných lanech, provádět třeba i několikanásobná salta a přemety a skákat až šest metrů vysoko. A pokud by vám to pořád ještě nestačilo, můžete se nechat uvázat do Aerotrimu – tří navzájem propojených kruhů, ve kterých se vlastní vahou a přenášením těžiště otáčíte na všechny strany, takže občas skončíte i hlavou dolů. Kde skákat?Trampolínu můžete umístit na zahradu, a pokud máte vyšší stropy, tak klidně i do bytu. Jste-li vlastníky nejen zahrady, ale i většího bazénu, popřemýšlejte o zakoupení speciální vodní trampolíny. U větších skákacích ploch, které budete umísťovat ven, je možné jejich částečné zapuštění do terénu.Pořídíte-li si venkovní typ trampolíny, nemusíte ji na zimu uklízet, stačí ji jen zakrýt povlakem. Chcete-li si užít o něco více zábavy, není problém si jít zaskákat do některých sportovních či rekreačních center, kempů, parků či hřišť. Případně se můžete domluvit s partou přátel a trampolínu si pronajmout. Pro koho je skákání vhodné?Skákání je stejně jako chůze jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Při skákání nenamáháte klouby, dopady jsou naprosto měkké, takže skákat může prakticky každý, v každém věku. Této aktivity by se měli vyvarovat pouze lidé se srdečním onemocněním, nemocemi žil, kloubů, kostí či jiným závažným chronickým onemocněním.Profesionální skokani o skákání s nadsázkou tvrdí, že je „to sport jenom pro chytré“. Skákání na trampolíně je totiž koordinačně náročné a také je třeba si zapamatovat celé sestavy prvků, což není zrovna jednoduché.Co vám dá skákání* podporuje dobrou náladu* zpevňuje tělo* zbaví vás přebytečných kilogramů* bojuje proti celulitidě* posiluje imunitu* dodává tělu energii* pomáhá snižovat hladinu cholesterolu* posiluje srdce a plíce 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz dostat

Jak o sebe pečuje Tereza Maxová?

access_time28.květen 2019personRedakce

Dvaačtyřicetiletá topmodelka a maminka tří dětí žije trvale v Monaku. Alfou a omegou krásného vzhledu je pro ni opálená pokožka, avšak dobře chráněná kvalitním krémem.Tereza patří mezi nejkrásnější ženy světa. O svou pleť pečuje jako o klenot, aby jí zajistila mladistvý vzhled. Protože žije trvale pod palbou slunečních paprsků, investuje do kvalitního opalovacího krému. Používá faktor 25 – 30 a to jak u dětí, tak i u sebe. Říká, že bez krému na opalování by všichni večer trpěli, protože jim chybí středozemní geny. Tím, že žije v Monaku, má neustále krásně bronzový nádech. Proto nemusí pleť dále zatěžovat make-upem a dalšími líčidly, které přispívají k jejímu stárnutí. Bez čeho se ale neobejde je řasenka a zdravíčko. To si prý bere i do příručního zavazadla, když cestuje pro případ, že by se jí ztratily kufry.KVALITA, KTERÁ POMÁHÁA co patří mezi její top produkty? „V poslední době se mi osvědčil sprej pro děti s ochranným faktorem 25 od Oriflame, dobře se nanáší a má modré zbarvení, takže bez problémů poznám, kde všude jsem sebe i děti natřela.“ Proč si oblíbila právě značku Oriflame je jednoduché: „Již 14 let podporuje projekty nadace, čehož si vážím. Společně podporujeme program ve vybraných dětských domovech, který se snaží dostat co nejvíce dětí zpět do rodiny. To je velmi potřeba a jsem ráda, že se to daří. Díky kosmetickým poradcům dnes už nadace získala hrubě přes 10 milionů korun, a to je fantastické. Vážím si důvěry i snahy pomoci dětem, které to nemají v životě lehké a jsou odkázány na pomoc ostatních,“ tvrdí Tereza. Jako výrobce kosmetiky Oriflame též hodnotí pozitivně.  „Mám ráda přírodní kosmetiku, líbí se mi, že je šetrná k životnímu prostředí, není testovaná na zvířatech a dodržuje etický kodex. Proto jsem opakovaně propůjčila této kosmetice i svou tvář.“

folder_openPřiřazené štítky

Make-up přiměřený věku

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Existují 3 hlavní důvody, proč my ženy nosíme make-up. První důvod je chránit naši pokožku před škodlivými ultrafialovými paprsky, které způsobují poškození kůže a stárnutí. Většina make-up produktů má v současné době faktory chránící před sluncem, který chrání kůži před expozici ultrafialovému záření.Druhým důvodem, proč ženy nosí make-up je, že se snaží skrýt nedostatky, co mají na obličeji. Mohou to být vrásky, opuchlá oční víčka, pupínky, tmavé skvrny, nevzhledné mateřské znaménko nebo další nedostatky, které jsou potřeba schovat. Make-up pomáhá odvést pozornost od těchto problematických míst tím, že upozorní na jiné reprezentativní znaky našeho obličeje.Třetím důvodem, proč ženy nosí make-up j, že chtějí posílit ty největší přednosti v obličeji. Krásné oči, si zaslouží být krásnější pomocí pár jednoduchých triků s řasenkou a očními stíny. Samozřejmě, že plné našpulené rty jsou potřeba zvýraznit, aby vypadaly ještě více svůdné a k zulíbání.Ať už máme jakýkoliv důvod k nošení make-upu, nejdůležitější k zapamatování je, že bychom měly nosit náš make-up tak přirozeně vypadající jak jen je to možné. Také bychom měli nosit make-up, který vyhovuje našemu věku.Následují všeobecné pokyny a rady, na jaký druh make-upu by měla žena zaměřit podle svého věku.Teenager (15-19)Jste-li ve věku náctiletých, vaší největší předností je vaše mládí, a proto byste měli nosit make-up, který hraje do karet právě mládí. Nestyďte se za něj! Jste také ve věku, kdy se vaše hormony bouří a stále se snaží dostat na povrch, proto můžete pro svůj věk nalézt mnoho kosmetických produktů, které by měly bránit problémům s akné.Díky tomuto byste měla používat lehké make-upy na vodní bázi. Make-upům na bázi olejové se prozatím vyhýbejte. Zaměřte se na přirozený vzhled, díky přirozeně vypadajícím velkým očím. Používejte proto tedy nahé oční stíny a řasenku. Výraznější líčení si dovolte především na party. Ohledně tvářenky, zkuste v sobě objevit přirozeně zdravé tváře a nepřehánějte to s v ýraznými barvami. K vašemu věku se hodí lesky na rty nebo lehké rtěnky.Dvacítka (20-29)Nacházíte se v rozkvětu svého ženství, a tak i make-up by toto měl odrážet. Takže vybírejte barvy a odstíny jak pro vaše oči, pleť i rty podle své současné nálady i vzhledu. Když je to potřeba, zvolte lehký make-up, když jdete do práce, dovolte si tvářenku i lehce tónovaná rtěnku. Co se týče večerních akcí, můžete si dovolit téměř cokoliv. Experimentujte, zkoušejte, tvořte, máte na to nejlepší věk.Třicítka (30-39)Přichází první neklamné známky stárnutí, proto byste měla začít ztmavovat barvy vašeho make-upu a přejít na make-upy těžšího založení. Tvářenku noste v tlumenějších barvách. Nošení tmavého make-upu se vyhněte, přitahuje pozornost na drobné vrásky a jemné linky.Čtyřicet na krkuZnámky stárnutí jsou ještě zřejmější než dříve. Noste nyní jen make-up, který bude k vaší pokožce něžný. Začněte nosit make-up na olejové bázi, jestliže se vám pokožka začíná vysušovat. Pro zakrytí lehkých vrásek používejte lehký podklad nebo korektor. Korektor zakryje tmavé skvrny, kruhy pod očima lépe než pouhý make-up. Vyhýbejte se matným nebo kovovým očním stínům, především pokud jsou vaše oči oteklé. Na tváře používejte měkčí barvy.Padesát a víceJedná se o dobu, kdy byste měla začít elegantně skrývat svůj skutečný věk. Tudíž buďte ke svému obličeji laskavá a vyhoďte zmatňující make-upy. mrazivé, lesklé a metalické barvy na oči vyhoďte nebo rozdejte, protože by jenom upozorňovaly na vaše otoky pod očima či vrásky. Noste světlé rtěnky a vyhněte se modrým či červeným barvám.Make-up je věc dobrá, ale je také důležité zvážit svůj skutečný věk. Zabraňte okolí, aby si z vás mohlo utahovat. Nevypadejte směšně, vypadejte úžasně! Bavte se! 

folder_openPřiřazené štítky

Inspirováno celebritami: Májové líčení

access_time16.únor 2020personRadka Eliášková

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas. Taky se tak těšíte na tento den? První máj přímo vybízí ke speciálnímu líčení. Motto toho dne je: elegantnost, koketnost a půvab. Inspirujte se celebritami a buďte v tento výjimečný den jako princezna! Buďte hravá, najděte si to pravé líčení pro vás. Dovolte líčení, aby podtrhlo vaši osobnost a styl.Ať už jste pozvána na romantickou večeři nebo na divokou párty s přáteli, je důležité ohromit ostatní svým líčením. Pokud jste v koncích a nevíte, jaké líčení se hodí na den D, omrkněte líčení celebrit. Ony totiž vědí, jak lidem zamotat hlavu.Třpytivé a smyslné líčení ve spojením s vašimi oči nenechá nikoho chladného. Dovolte sex-appealu, aby z vás sršel. Buďte pastvou pro oči!Tip č.1: Ty jsi zlatá!Julianne Hough dokáže díky zlatému očnímu líčení dostat do kolen tolik mužů! Věnujte pozornost pleti. Udržte ji bezchybnou pomocí korektoru a pudru. Mějte po ruce zlaté a růžové oční stíny. Nejprve naneste růžové oční stíny na celé víčko. Pro vyniknutí zlaté ji naneste jen doprostřed víčka. Řasy pročísněte řasenkou a celé líčení je hotové. Rty se pokuste udržet co nejpřirozenější-vyhněte se výrazným barvám. Pozornost by měly upoutat vaše oči.Tip č.2: BarevnostFascinujte okolí stejně jako Bria Murphy. Její neodolatelné líčení si určitě oblíbíte i vy. Díky výborné modré se toto líčení stává jedním z nejpoužívanějších. Ať už máte hnědé, modré nebo zelené oči, můžete se s tímto líčením pyšnit. Důležité je, abyste měla na výběr více odstínů modré. Udělejte z vašich očí duhu. Začněte u světle modré, kterou použijete na dolní víčko. Poté na horní víčko postupně naneste tmavší odstíny modré. Konečnou barvou může být i černá. Pro vylepšení použijte modré třpytky. A jako obvykle zakončete líčení použitím řasenky. Rty se opět pokuste udržet co nejpřirozenější. Nechte váš pohled mluvit za vás!Tip č.3: Korálová ladyTaké vás uchvátilo líčení Olivie Palermo? Olivia patří mezi nejkrásnější celebrity dnešní doby. A navíc, libuje si na romantickém líčení. Její tajnou zbraní jsou korálové barvy, které ji dodávají nevinný nádech. Korálové barvy letos bodují, takže neváhejte a přesedlejte na ně! Nezáleží na tom, jakou barvu očí nebo jaký odstín pleti máte. Korálová sluší všem ženám. Naneste korálové oční stíny na pohyblivé víčko. Hnědou tužkou na oči veďte linku těsně nad horními řasami. Řasám přidejte objem vaší oblíbenou řasenkou. Na jablíčka naneste růžovou nebo broskvovou tvářenku a rty přetřete průhledným leskem. V jednoduchosti je krása!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz dostat

Jeho a její pohled: V 11 doma!

access_time29.květen 2019personRedakce

Muži se baví rádi a poměrně často. Bez žen – samozřejmě. Jdou přece „s klukama“ a nikdy tam přece nedělají nic špatného, což je dle jejich logiky opravňuje k tomu vracet se za svítání. Vy si to ale dovolit nemůžete – jednoduše do 11 doma! Potvrzují to i Katka a Honza.Katka: O půlnoci doma …a i to je problémJeště se mi to nikdy nepodařilo pochopit, ale můj přítel, přímo nesnáší, když jdu někam večer s přáteli. Lépe řečeno s přítelkyněmi. Vždycky udělá takovou scénu, že mi to za ty pohledy a vyčítavé řeči snad ani nestojí. Chodím s kamarádkami minimálně. Raději se na něco vymluvím. Přeci jen říkat pořád dokolečka, že Jirka to a támhleto, mi přijde trapné. Nechápou to. Většina mých kamarádek žádný vážný vztah nemá. Vždycky to shrnou větou: Tak mu prostě řekneš, že jdeš ven a že nevíš, v kolik přijdeš no. Nebaví mě poslouchat už ani jeho, ani je. Už několikrát jsme to řešili. Domluvili jsme se, i že budeme chodit ve stejný den – každý zvlášť a třeba ve 2:00 se někde sejdeme a budeme pokračovat spolu, aby měl Jirka jistotu, že nemám „zaječí“ úmysly, z kterých mě léta žárlivě podezírá, ale ani tak to neklape. Zkusili jsme to jednou – volal mi celý večer, takže jsme s holkama nemohly sni nikam do klubu, které bývají v podzemí a není tam signál, a okolo půlnoci mě to přestalo bavit a odjela jsem domů. Jirka se vrátil ráno opilý, že nemohl stát jako vždycky, řekl mi pár jedovatých slov a upadl do postele. S holkama proto chodíme jen na večeře s vínem a už i tak poslouchám, že se nějak moc chystám a že bych si neměla brát tak vyzývavé tričko a taky, že mám zmalovaný oči atd. Kamarádky pak pokračujou dále, já jdu domů, aby nebyl oheň na střeše dalších x dní potom.Honza: Holky a kluci prostě nejsou totéž – nemůžou mít stejná párty právaBavím se rád. Moc rád. A taky nemám rád, když se baví moje přítelkyně. Nestydím se za to. Možná se vám tato filosofie zdá podivná, ale má opodstatnění. Jsem chlap – koukám po ženách. Vím, jak je prudí moji kamarádi, když jsme s partou venku. Jde jim o to dostat úlovek do postele. Já mám přítelkyni a jsem s ní poměrně rád, proto si tyto aktivity odpouštím. Nerad jí pouštím ven ze dvou důvodů – nechci, aby mi jí někdo okukoval, to je přece jasné – patří ke mně a pak ji nechci vystavovat tomuhle nebezpečí. Opilý chlap je vždycky nevyzpytatelný. Bojím se o ni. Nemůžu být v klidu doma s tím, že myslím každou sekundu na to, kdo jí zrovna zve na drink nebo jestli jí někdo nevhodně nekouká pod sukni. Nejraději jí mám doma Ještě raději, když mi po ránu udělá vajíčka, právě protože jsem přišel domů až ve 2:00 a po vodkách s Redbullem mi není zrovna dobře. My chlapi prostě potřebujeme mít jistotu. Jistotu, že je naše přítelkyně v pořádku a že nás neopustí, protože se ve skrytu duše bojíme, aby nepřišel někdo lepší.  To samé sice může namítat žena – že se bojí, že jí z místa slávy vyšoupne jiná konkurentka. Ale ona konkurentka je pro nás zajímavá maximálně na jednu noc (jestli vůbec) a to právě proto, že to není ta, která oddaně čeká doma. A ano. Vím, že je to strašně nespravedlivé. A možná se nám to jednou otočí v příštím životě, až budu ženou a má přítelkyně mužem.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na mlčení

access_time29.květen 2019personRedakce

Někdy je fajn jen jít a mlčet, ale když ten druhý z páru mlčí příliš dlouho, neznačí to nic dobrého. Na tom se shodli i Ilona a Kryštof.Ilona (34): Obecně nesnáším, když můj muž mlčí. Značí to vždycky nějaký problém a přestože se třeba týká obou, já nikdy nejsem jeho součástí. Můj manžel totiž raději mlčí, než aby si o tom se mnou popovídal. Mlčí takhle i pět, šest dní a pak se to buď vyřeší samo a on mi jen oznámí, že je všechno dobré nebo už to nevydrží a oklikou se snaží dostat můj názor. Tohle jeho mlčení mě sužuje. U 90 % věcí se totiž nikdy nedozvím, co se vlastně stalo a u další poloviny si nejsem jistá, jestli to bylo něco vážného nebo ne.Já naopak o problémech mluvím a mlčím většinou, když jsem naštvaná. Je ale zajímavé, že on moje mlčení jako projev mého naštvání nevnímá. Pak mi třeba řekne: „Ty se zlobíš?“ Jenže já se nezlobím. Ve mně v tu chvíli hněv bublá tak, že bych musela řvát, ale namísto toho raději mlčím, protože ani moje řvaní nic nevyřeší.Vím ale, že jsou i muži, kteří mlčí z povahy. S mužem, který raději mlčí a kouká, než mluví, bych rozhodně být nemohla. Jsem společenská, ráda se bavím a ráda komunikuji. Jsem proto ráda i za svého věčně urýpaného muže, kterého miluju, i když okomentuje úplně všechno, co udělám.Kryštof (31): Myslím, že rozdíl mezi tím, když mlčí žena a muž je v tom, že chlapi mlčí i jen tak. Ženy málokdy mlčí bez důvodu. Buď jsou naštvané nebo jim něco hloubá v mysli.Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Já mám to zlato občas rád. Když přijdu z práce, chci si na chvíli sednout na gauč a užít si to ticho, kdy nikdo nic neříká. To jsem rád, když moje přítelkyně mlčí, miluju také procházky, kdy třeba neříká ani jeden z nás nic. Stačí, že jsme spolu. V tomto to máme s přítelkyní stejné. Ví, kdy potřebuju ticho – ticho nás léčí a já jí za to ticho miluju.Já zase vím, že když je moc dlouho ticho ona, honí se jí něco hlavou, neví si s něčím rady, přemýšlí. Tohle ticho úplně rád nemám, protože se v něm neumím orientovat.Měl jsem ale i přítelkyni, která nezavřela pusu. Jen, co jsem otevřel dveře, začala mluvit, mluvit, mluvit a přestala, až když usnula. Komentovala všechno lidi, filmy, zprávy v televizi a chtěla si po tom povídat. A když měla nějaký problém, potřebovala o něm zase mluvit. Všechno chtěla řešit. I to, co nebylo podstatné, nebo to nehořelo, nebo se to řešit vůbec nemuselo. Takže za mě jednoznačně lepší mlčení – i když se občas bojím, co se za ním skrývá.

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jsem opravdu paranoidní?

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

„Jsi paranoidní!“ Tuhle větu už asi každá z nás někdy slyšela, obzvláště ve chvíli, kdy spouštíme proud výčitek a podezření o tom, že nás někdo podvádí. Možná, že vyzněla i našich úst. A možná, že dokonce patřila nám samotným. Máme se toho bát? Paranoia, to je diagnóza. Být paranoidní možná ale tak neobvyklé není. Samozřejmě, v jistých mezích. Mít občas určité představy, méně či více utkvělé, je naprosto normální.  Samy možná nejlépe víme, jak je slovo paranoia a paranoidní často používáno. Pro mnohé se totiž stalo velmi využívaným prostředkem, jak se dostat z nepříjemné situace. Je jasné, že pokud se nám zdá, že náš drahý má tajnou milenku, jsme paranoidní.  Když něco podobného slýcháme často, není divu, že si občas řekneme: „Jsem paranoidní?“. Bylo zaseto sémě pochyb. S podivem málokdo opravdu ví, co paranoia je. Psychiatrie ji definuje jako druh psychózy, která se vyznačuje bludy, zatvrzelými představami a pocitem ohrožení. Za paranoidní a často i hysterické většinou býváme označovány v okamžiku, kdy se to hodí, ne kdy je to na místě. Někdy ale samy začínáme pochybovat, zda je naše myšlení ještě zdravé. V tuto chvíli možná začínáme přemýšlet nad věcí usilovněji, rodí se nám v hlavě stále extrémnější myšlenky a jsme na nejlepší cestě k závěru „jsem paranoidní“.Lidé velmi často trpí neupřímností a drží se pravidla „Zatloukat, zatloukat a zase zatloukat!“, a to i v případech, kdy to není vůbec nutné. Pak tedy místo, aby nám drahý řekl, že se díval na televizi, se dozvídáme, jak někomu usilovně pomáhal. Výsledek je takový, že často ani neví, co v televizi běželo, a nám je jasné, že před tou televizí asi stěží seděl. Pak není divu, že se nám po nějaké době hlavou honí nejčernější myšlenky.  V dnešním světě, který je plný možností a neočekávaných převratů, je více než kdy jindy důležité uvádět věci na správnou míru a „mít jasno“. Dlouhodobá nejistota v jakémkoli směru vede k neustálému přemítání a náš mozek má prostor pro fantazii. Není tedy divu, že plodí i ty nejhrůznější scénáře, je to jeho přirozená schopnost. Pak se tedy stane, že okolní svět z nás takové „paranoiky“ udělá. Pro nás samotné je to ale nepříjemné a je hlavně v našem zájmu, abychom s tím zkusily něco udělat. Jednoduché to není, jisté ale je, že i kdybychom přemýšlely jakkoliv, s největší pravděpodobností stejně nepřijdeme na pravou příčinu toho či onoho. Proto je lepší se nemučit nepříjemnými myšlenkami a oprostit se od daného problému, jak jen to jde. Pamatujme tedy na to, že každý má určité představy o světě, to je totiž dílem přirozené činnosti našeho mozku. Pokud se nám tedy hlavou honí nejrůznější představy, je to v pořádku, dokud nás zcela neovládnou. Na pozoru před tou skutečnou paranoiou bychom měly být hlavně ve chvíli, kdy toto slovo vyjde z úst těch, kteří ho nemohou použít jako zbraň proti nám.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz dostat

Hypnóza a naše vědomí a podvědomí. Rizika hypnózy

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Trocha historieJiž ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává. Použití hypnózy dnesDnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika. Vědomí a podvědomíMusím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž. Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999) Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva. Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999) „Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu. Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo. Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání. Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí. Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život. Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal? Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil. Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije. Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného. Sugesce versus vědomíJedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat. Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě. A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce. Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci. „Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě. Má hypnóza nějaká rizika?Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen). Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi. Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí. Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat. Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé. Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat. Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy? Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se bránit proti malému podlému a nebezpečnému útočníkovi, číhajícímu na nás v trávě podél cest- KLÍŠTĚ

access_time16.leden 2020personRadka Eliášková

Klíště obecné (Ixodes ricinus)              Tento zákeřný roztoč žije především ve vlhkých oblastech listnatých a smíšených lesů podél řek. Jeho život, trvající až šest let, probíhá ve čtyřech vývojových stádiích. Z vajíček se líhnou asi půlmilimetrové šestinohé světlé larvy, vyšplhají se na stébla trávy a hladově čekají na první krmení, na krev. Tu jim zpravidla poskytne malý hlodavec, ještěrka nebo pták. Klíště se na tělo svého prvního hostitele přichytí přísavnými destičkami a háčky na konci nožiček. Jak ale klíště pozná, že se blíží krmení? Na chodidlech prvního páru nohou má citlivá čidla, zaznamenávající zvýšený obsah vydechovaného oxidu uhličitého ve vzduchu, zvýšenou vlhkost a teplotu, kterou kolem sebe příští hostitel šíří. Po přichycení klíště vyhledá vhodné místo na kůži, kudy vsune do své oběti savý chobotek opatřený zpětnými háčky. Potom už se začne vesele krmit a usnadňuje si to tím, že do rány vypouští sliny zabraňující srážení krve i svědění tohoto místa. Larva saje až 6 dní, plní svá velkokapacitní střeva krví, až se jí z toho nafoukne zadeček. Potom odpadá a skryje se do půdy. Tady proběhne její několikaměsíční proměna v osminohou nymfu, která je již asi 1 milimetr velká. Nymfa šplhá do vyšších pater trav, aby zde číhala na větší kořist než larva. Hostitelem nymf jsou proto menší nebo středně velcí obratlovci. Saje na nich až 7 dní. Napapaná nymfa se znovu vrací do půdy, kde proběhne její závěrečná přeměna v dospělého jedince. Ten je až 4,5 milimetrů velký a útočí i na velké savce. Útočí však pouze samice, samci krev nesají. Svezou se ale s hostitelem také a to za účelem oplodnění samičky. Ta se při krmení dokáže nacpat tak, že zvětší svůj objem až 100 x. Potřebuje k tomu i 14 dní a pak jí čeká nejdůležitější úkol jejího života - kladení vajíček. Klade jich až několik tisíc a potom, po naplnění smyslu svého života, umírá. Během životního cyklu se tak klíště nají nanejvýš třikrát. Jen málo jedinců se však dožije poslední fáze vývoje - dospělosti. Člověka jako hostitele a zdroj potravy napadají všechna tři savá vývojová stádia klíštěte. Nejčastěji si ale na člověku pochutnávají nymfy.             Klíšťata potřebují ke svému životu vlhkost, aby jejich tělíčka nevyschla, zdržují se proto ve vlhkých oblastech a na hostitele čekají v místech, která je proti vyschnutí chrání, nebo jim umožňují rychlý ústup do vlhka. Nejvýše si troufnou dospělí jedinci, nejvíce odolní proti vyschnutí. Ti číhají ve výšce až do jednoho metru nad povrchem země. Ze stromů, jak se dříve tradovalo, ale klíšťata nepadají. Z důvodu vlhkomilnosti jsou tito roztoči nejaktivnější na jaře a na podzim. Léto je pro ně příliš suché a zima moc studená. Tou dobou jsou schováni v půdě a snaží se přežít sucho a mrazy. Jakmile ale sleze sníh nebo padne první podzimní mlha, lezou nedočkavě do trávy a hladově scanují svými čidly vzduch. Na území České republiky je najdeme i v nadmořských výškách okolo 800 metrů. Jejich hlavní teritoria výskytu jsou ale v okolí středočeských a jihočeských řek.Klíšťata jsou však nejen nepříjemná, ale i nebezpečná. S jejich slinami, vypouštěnými pod kůži se do těla člověka můžou dostat i viry klíšťové encefalitidy (zánět mozku a mozkových blan) nebo bakterie lymeské borreliózy.Klíšťová encefalitida              Jde o onemocnění centrálního nervového systému, které může být pro člověka i smrtelné. Infekci klíšťata získají od svého předchozího hostitele, kterými jsou často třeba hlodavci. Proto je intenzita výskytu infikovaných klíšťat pozitivně ovlivněna například loňským přemnožením hlodavců, mírnou zimou apod. V ohniscích nákazy je infikováno asi 0,5 - 5% klíšťat. Z infikovaných osob onemocní přibližně 30 - 40%. Inkubační doba trvá většinou 7 - 14 dní. V první fázi se onemocnění projeví bolestmi hlavy, horečkami, nevolností, malátností, a bolestmi v kloubech. První fáze trvá asi 14 dní. Druhá fáze nastává po období 8 - 15 denního klidu a projevuje se znovu bolestmi hlavy, zvracením, meningeálními příznaky (tuhost svalstva šíje), poruchami paměti, dezorientací, poruchami spánku, svalovým třesem, závratěmi i obrnou nervů. Při nejtěžších formách nemoci dochází k obrně (7%) a později i k smrti (1%). Pro úspěšné vyléčení nemoci bez trvalých následků je důležité včasné diagnostikování, fyzická aktivita nemocného utlumená na minimum a následná odborná léčba. Jako prevence proti onemocnění je nejúčinnější očkování. Vakcína obsahuje mrtvý, množení neschopný virus encefalitidy, provokující v těle tvorbu protilátek. Po třech očkovacích dávkách je 97% očkovaných chráněno proti infekci na dobu tří let.Lymeská borrelióza         Lymeskou borreliózu způsobují bakterie přítomné ve slinách přenášejícího klíštěte. V oblastech nákazy může být přenašečem bakterií borreliózy každé třetí klíště. První příznaky onemocnění se mohou objevit už po několika dnech, ale i týdnech od přisátí klíštěte a jeví se jako pomalu se šířící červená skvrna. Uprostřed zarudlého místa později dochází k blednutí, takže vzniká jakýsi červený prstenec. V dalších stádiích onemocnění se mohou dostavit četné příznaky jako bolesti zad, hlavy, únava, poruchy vidění, mravenčení v končetinách, závratě, nepravidelný srdeční rytmus, poruchy citlivosti a hybnosti nebo ochrnutí lícního nervu. V pozdním stádiu se nemoc projevuje postižením kůže, kloubů a nervového systému. Zasažené srdce se může chovat jako při infarktu myokardu. Nemoc se někdy vrací i po několika letech nebo přetrvává v chronické podobě třeba jako artritida. Pro úspěšnost léčby prováděné antibiotiky je opět důležité včasné odhalení nemoci.

folder_openPřiřazené štítky

Dům a bydlení

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Květiny jako ozdoba bytuVětšinou mluvíme o tom, jak a co v místnosti přestavíme, kde bude lampička, kde knihovna, kam umístíme svícen… Ale na květiny zapomínáme. Přitom dokáží hodit domov hezky do gala! BarvyBarvu květin můžete zvolit takovou, která se přizpůsobí celkovému designu. Ale taky nemusíte, záleží jen na vás, jak moc si potrpíte na to, aby bylo vše v dokonalosti. Kombinujte teplé tóny s těmi studenými. Neobvyklá aranžmá vnáší do našich domovů pocit luxusu a zároveň světlo a teplo. Zvolíte-li zemité barvy (orientální), pískovou, fialkovou, temně červenou, odstíny hnědé nebo zlatou, vnesete do vašeho pokoje pocit pohody.VůněPři výběru květin si ale zcela určitě dávejte pozor na vůně a trošku přemýšlejte nad tím, kam je hodláte umístit. Rostliny omamných vůní se rozhodně nehodí do ložnice. Jednak by se vám špatně usínalo, ale taky byste mohli dostat slušný bolehlav.KvětinyKvětiny mohou být živé, sušené nebo umělé. Ty posledně jmenované se spíše ale hodí do venkovního aranžmá. Vsaďte raději na ty živé nebo sušené. I když samozřejmě předpokládáme, že kupovat květiny není zrovna levná záležitost a raději je budete mít z vlastní zahrádky. I ze sušených květů se dá nadělat mnoho parády! Takže až příště dostanete od někoho kytku, nechte si ty části, které se k sušení hodí. Nemusíte pak nikde nic shánět a sami si můžete vytvořit vlastní dekoraci.DekoraceNezapomeňte také na zdobení. Využijte samet, hedvábí, různé barevné stuhy, krepový papír nebo i starou tapetu. Všechno dohromady můžete spojit kovovými očky, sponami, pásky. Fantazii se rozhodně meze nekladou! A kam květiny umístit? Do vázy, hrnků, experimentovat můžete z různými nádobami, do kterých by vás možná ani květiny nenapadlo dát. A ty sušené můžete jednoduše naaranžovat jen tak na stůl.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz dostat

Lymská Borelióza #1 díl

access_time09.červen 2019personRedakce

V nové, probouzející se medicíně je stále více uznáván názor, že chronická onemocnění nejsou idiopatického nebo čistě psychosomatického původu, ale jsou způsobovány skrze stále vzrůstající toxickou zátěž organizmu a chronickými infekcemi, které se na tomto pozadí etablují. Rychlost a míra, s níž se toxiny ukládají je určována aktivitou a efektivitou molekulárních fyziologických mechanizmů, které jsou zodpovědné za detoxikaci organizmu. Tyto jsou opět kontrolovány velkým počtem genů, které nejsou u našich klientů buďto vůbec založeny nebo nefungují.Enzymům Glutation-S-transferáza a Metyltransferáza připadá tak zvláštní význam. Geny jsou regulovány epigenomem, mnohočetným řídícím mechanizmem, u nějž rozhodující roli hraje psychika a strava. Stejně tak je i imunitní systém etablován a regulován mechanizmy, které jsou určeny genetikou. Jména chronických infekcí, která jsou z pohledu školní medicíny zodpovědná za mnohá chronická onemocnění se v posledních letech změnila a jejich seznam se rozrostl. Existuje minimálně dvanáct choroboplodných zárodků, které jsou k nalezení v kloubech změněných arthritidou. U primární chronické polyarthritýdy nalézáme vždy přemrštěně reagující imunitní systém, který bojuje proti těmto zárodkům. Seznam zárodků, zodpovědných za chronický únavový syndrom, Morbus Alzheimer, rakovinu a další chronické nemoci zahrnuje následující: Mycoplasma, Herpes Typ 6 (HHV6), Trichomonaden, Chlamydia pneumoniae, Toxoplasmose, Rikettsien, Leptospirose, zmutované streptokoky, Tuberkulózu, Shigelleny, Lamblie a další.Novým choroboplodným zárodkem, který je považován za původce chronických onemocnění, je Borrelia burgdorferi (BB). Většina z nás terapeutů hledí již po řadu let na tento zárodek s velkou podezíravostí. Je pravděpodobné, že Borrelie otevírají dveře imunitního systému a mnohé infekce se následně mohou v systému rozšiřovat. Jsou to např. infekce Candidy, stále se vracející chřipkové infekce, Herpes Zoster atd. Často jsou tyto druhotné oportunistické (využívající příležitosti) infekce rozpoznány a léčeny, ale Borrelie v pozadí je často přehlédnuta. Mikrobioložka Gitte Jensen ve svých výzkumech dokázala, že naše DNA s narůstajícím věkem, obsahuje stále více sekvencí, které pocházejí od bakterií nebo virů. V okamžiku smrti je naše DNA téměř dvakrát tak dlouhá než při našem narození.Poněvadž je léčba Boreliózy nespecifická, nemůžeme vycházet z toho, že pacient opravdu boreliózou onemocněl, i když se skrze léčbu antibiotiky uzdravil. Cizí DNA a RNA, které se nacházejí v našich buňkách určí, kdo se z nás na konci života stane. Günter Enderlein již ve 30 letech minulého století prokázal, že mikroorganizmy neexistují ve stálé formě, ale pod vlivem prostředí se relativně rychle proměňují z jednoho zárodku do druhého. Borrélie nejsou v tomto procesu výjimkou. Toto chování je nazýváno polymorfizmus.Existuje více než 300 druhů Borrelií, z nichž ne všechny způsobují u člověka onemocnění. U našich pacientů nacházíme především tři různé druhy borrélií, které jsou i školní medicínou uznány jako spouštěče chronických nemocí:- Borrelia Burrgdorferi- Borrelia garinii- Borrelia afzeliiLékařské zprávy o Borreliích garinii a azfelii jsou k dispozici od roku 1966 (1,2). V knize „Lab 257“, vydaná před dvěma lety v USA, je uvedeno, že Borrelia Burgdorferi je mikrob, který byl okolo roku 1945 vypěstován v laboratoři. Německý mikrobiolog Traub byl vedoucím biologické válečné laboratoře za 2. světové války a experimentoval s Borreliemi. Velké pokusy probíhaly v Rusku, kdy byly Borrelie rozstřikovány německými letadly nad pastvinami. Cílem bylo dostat ruské zemědělství na kolena. Ten samý vědec byl okamžitě po válce zaměstnán, aby vystavěl biologickou laboratoř v USA. Byl vybrán malý poloostrov nedaleko New Yorku: Plum Island. Po úspěšném otevření laboratoře, ve které bylo převážně experimentováno s borreliemi, dostal Traub pozvání jako profesor na univerzitu v Tübingenu a odešel zpět do Německa. Laboratoř byla dále vedena poněkud naivními vědci z USA. Očití svědci dokládají, že v pokusném areálu laboratoře viděli divoké srny z blízkého lesa státu Conneticut, které se při odlivu přišli podívat, co že se to na poloostrově děje. Stěhovaví ptáci byli pravidelně pozorováni, jak na své každoroční pouti dělají na poloostrově přestávku. Městečko Lyme, Connecticut, kde byla v roce 1975 pozorována první epidemie Boreliózy, leží pouhých devět mil od Plum Island, přímo v letové dráze ptáků.Geneticky jsou tyto borrelie kombinací přirozeně se vyskytujících evropských variant a různých virů, které její infekčnost a agresivitu výrazně zvyšují. Z Plum Island se borrelie relativně rychle rozšířili po celých USA. Díky diferenční diagnóze, kterou dnes s borreliemi provádíme, můžeme přesně říci, kde ten který pacient nakazil. Tento test se jmenuje“Multi-Peptide Elisa Test“ od Immuno Sciences v Los Angeles.Jeden můj známý, původem němec, který žije již 23 let v USA, byl pozitivně testován na berrelia afilii, druh borrelie, který se vyskytuje hlavně ve Schwarzwaldu. U většiny Američanů je pozitivní test na borrelia burgdorferi. Podle prof. Mattmana jsou borrélie u 80% Američanů prokazatelné v krvi. Pouze u části infikovaných osob je pozitivní Western Blot test, který je možno interpretovat jako měřítko aktivity nemoci.V roce 1976 jsem strávil nějaký čas jako lékař asistent u prof. Dr. Fausta na oddělení neurologie při univerzitě ve Freiburku. Byl schopen podle neurologických symptomů a bez předchozího rozhovoru rozpoznat, z jakého údolí nebo vesnice ten který pacient pochází. Schwarzwaldské borrelie jsou schopné natolik mutovat a adaptovat, že se přizpůsobí svému prostředí. Skrze svou metabolickou aktivitu a své antigeny na povrchu, se od sebe natolik odlišují, že jimi vyvolané symptomy jsou tak specifické, že je možné je od sebe odlišit pouhým pozorováním.DiagnózaBorrélie dnes nacházíme u nejrůznějších onemocnění: sarkoidosa, multiple sklerosa, morbus parkinson, amiotrofická laterální skleróza (ALS), autizmus, kloubová artritýda, chronický únavový syndrom, fibromyalgie, citlivost na chemikálie, u různých karcinogenních nemocí a téměř u všech pacientů s psychiatrickými nemocemi.Zde vyvstává jedna důležitá otázka: způsobuje onemocnění sama infekce, nebo způsobí onemocnění oslabení imunitního a dalších systémů s následnými chorobami, které jsou zodpovědné za projevené symptomy. Moje zkušenost je založena na následujících diagnostických metodách:a. přímá imunofluorescentní mikroskopie k prokázání borréliíb. RD-diagnostika (6)c. stále rostoucí poznání nemoci s jejími četnými neurologickými, psychologickými, psychiatrickými a dalšími symptomy. Tato informace je mi především sdělována mými vědecky smýšlejícími pacienty.d. moje vlastní zkušenost z klinické praxe (30ti letá lékařská činnost)e. laboratorní parametry, které často u Boreliózy pozorujiBorrélie se v nás vyskytují ve třech variacích: 1. jako plně vyzrálé Spirochety (malinké vývrtky), 2. ve formě ochuzené o buněčnou stěnu, 3. v cystické formě. Borrélie infikují buňky a dnes je již známo, že žijí převážně uvnitř a ne nutně mimo buňku. Mimo jiné infikují také B-lymfocity a další složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za tvorby protilátek. Diagnostika klasické medicíny spočívá na prokázání protilátek ELISA nebo Western Blot testem. Poněvadž je tvorba protilátek u infikovaných pacientů silně snížena, nedává tedy smysl tyto testy používat jako standart k prokázání infekce Boreliózy (7). Buňky imunitního systému nemohou produkovat protilátky!Kousnutí klíštětem by nemělo hrát dnes již žádnou roli a bráno jako kritérium při diagnóze Borrélie. Již od roku 1986 je známo, že v endemických oblastech v USA je 22% bodalek stájových a komárů (lit. 2,8,9,10) infikováno borréliemi a dalšími známými ko-infekcemi (babézia, ehrlichióza, rickettsia, mycoplazma, bartonella). V jedné československé studii je prokázáno, že 12% komárů je nositeli borrélií. Dále je známo, že mnoho druhů pavouků, blech, vší a další bodavý hmyz je infikován stejnými choroboplodnými zárodky. Jednoduché pozorování statistiky postačí: když vás v USA pětkrát píchne komár, máte stoprocentní statistické riziko, že jste infikováni borréliemi.V používání Western Blot a ELISA testu jako diagnostického nástroje je jeden paradox: Pacient musí být nejprve úspěšně léčen, aby se lymfocyty zotavily a mohli dále vytvářet protilátky. Teprve poté může být test pozitivně vyhodnocen.S pomocí regulační diagnostiky jsem šel jinou cestou. Rozděluji pacienty pouze do 3 skupin:1. pacienti, kteří nejsou infikovaní a trpí jiným onemocněním2. pacienti, kteří jsou infikovaní borréliemi, jejichž symptomy nejsou vyvolány borréliemi3. pacienti, kteří jsou infikování borréliemi a část jejich symptomů je vyvolána borréliemiDůležitá je diferenciální diagnostika nemocí způsobených neurotoxiny. Existují 4 v základě se lišící příčiny, které vedou k těm samým komplexním symptomům:1. chronická bakteriální infekce (borelióza a ko-infekce). Používáme naší testovací sadu se 7 zárodky.2. nemoci způsobené mykotoxiny (znečištění obydlí a těla plísněmi) Nejdůležitější jsou aspergilus, Mucor a různé penicilínové plísně (k testu používáme léky D5 firmy Sanum v přímém rezonančním testu)3. choroby způsobené životním prostředím (skrze petrochemikálie v pracovním prostředí nebo výpary jedů v obydlí, především z kobercových podlah a nábytku). Toluen, xylen a další látky k testování jsou k dostání u firmy Staufen Farma.4. Otrava těžkými kovy (rtuť, kadmium, olovo, hliník) a infekce v čelistní kosti (thioéter).Těžké kovy je možné prokázat podobně jako borrélie: nejdříve musí být provedena detoxikace, poté použijeme analýzu vlasů nebo minerální test erytrocytů, ke zjištění, které toxické kovy byly v posledních týdnech nebo měsících mobilizovány a nyní jsou prokazatelné v krvi, v červených krvinkách nebo ve vlasech.Velmi pečlivě rozlišujeme mezi ko-infekcemi borrélie a oportunními infekcemi. Ko-infekce jsou zárodky, které byly přeneseny při stejném hmyzím kousnutí jako vlastní borrélie. K těmto patří babesia microti, ehrlichiosa, rickettsia, chlamydia pneumoniae a několik dalších.Oportunní infekce jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do těla až po jeho oslabení borréliemi. Sem patří hlavně osm herpesvirů, na které je stále více nahlíženo jako na spouštěče mnoha dalších chorob. Epstein Bar virus je stále častěji brán v potaz při rakovině prsu, Herpes typ VI při chronickém únavovém syndromu, Herpes Simplex při psychiatrických onemocněních a ztrátě krátkodobé paměti, Herpes Typ 8 při roztroušené skleróze atd.Jedno z oportunních onemocnění, které je často přehlíženo je napadení červy. Škrkavky (ascaris) nacházíme nejčastěji, tasemnice (cestoidea) pak řidčeji. Červy mutují stejně jako bakterie a vyskytují se ve své známé morfologické formě, mohou však existovat i v mikroskopické velikosti (19).Je zřejmé, že jsou to ti samí pacienti, kteří jsou intoxikováni těžkými kovy, trpí zvýšenou citlivostí k chemikáliím a nejvíce trpí Borréliemi. Zabývali jsme se touto věcí opravdu pečlivě a zjistili jsme u většiny postižených pacientů genetickou blokádu. Blokáda enzymu glutation s-tranferázy je relativně snadné prokázat, testy enzymů cytochrom P450 Pathway jater, kódování enzymů pro acetylizaci a metalizaci jsou velmi drahé.Sám používám RD test, k rychlému určení diagnózy a následně laboratorní diagnostiku k jejímu podpoření. Při prokazování onemocnění plísněmi používám ELISA test, zjišťují se tak určité antigeny (Aspergilus niger, mucor, různé druhy penicilínu, stachybotrys). Nejsložitější a nejdražší je prokázání VOC (Volatile oganic compounds) jedů z životního prostředí. Zde používáme rozbor moči zaměřený na obsah organických kyselin. Tento obsah nepřímo poukazuje na otravu organizmu jedy. Pro prokazování Borrélií používáme v Německu výhradně test MELISA - laboratoř v Brmémách (26). V USA pak test Western Blot v laboratoři IgeneX (Nick Harris, PhD).Jako vědec zastávám následující názor: v evoluci lidstva tomu bylo dříve tak, že přežili pouze ti nejsilnější, krutí a nejagresivnější. Dnes jsou to ti, kteří mají dobré detoxikační enzymy. Naše práce lékaře nebo léčitele je vlastně kontra-evoluční. Stojíme evoluci v cestě.Tři složky Lymské BoreliózySložka 1:Přítomnost borrélií, ko-infekcí a oportunních infekcí.Svou metabolickou aktivitou, vylučováním peptidů, které pak řídí hostitelský organizmus a dále skrze své odpadní látky a samou svou přítomností vytvářejí mikroby změnu prostředí což se v nejrůznějších podobách projevuje na zdraví organizmu. Dochází ke změně hodnot pH, obsahu elektrolytů, změně permeability buněčné stěny, ke změnám reakce -schopnosti střevního systému atd.V tomto aspektu léčby se všeobecně přistupuje k léčbě antibiotiky. Sám upřednostňuji pečlivý výběr antibioticky působících bylin, dále vhodných minerálů a ortomolekulárních látek. Jako doplněk používám pulzních elektromagnetických polí. Technologie, kterou používáme, je známa pod jménem KMT (Klinghardt-Matrix-Therapie). Ve spolupráci s jednou japonskou firmou jsme vyvinuli sérii nástrojů, které se používají podobně jako přístroje TENS. Přístroje jsou složené z počítačového zařízení a čtyř elektrod, které je možné použít třemi různými způsoby:1. elektrody se položí nebo přilepí a převádějí pulzní proudy do pacientova těla2. elektrody se přiloží k pacientovi a vytvářejí neviditelná pulzní světelná pole, která modulují a strukturují biofotonní pole pacienta3. elektrody jsou vloženy do vany a přenášejí tak pulzní pole do vody a následně do pacientova těla (17).Přístroje jsou v USA schváleny FDA (státní zdravotnická organizace). Přístroj vytváří současně několik vysokofrekvenčních polí o biologické vlnové délce. Tyto vlny jsou modulovány tak, aby interferenční vzorce vytvářely požadovanou pulzní frekvenci. Současně vznikají synergetické harmonické alikvotní tóny, které dodávají přístroji hlubokou působnost. Vlnové nosiče jsou modulovány tzv. „Microbial Inhibition Frequencies“. To jsou vědou uveřejněné frekvence, které omezují nebo zastavují růst určitých zárodků. Předchůdci této metody byly ve 30. letech Dr. Royal Rife v Kalifornii a Hulda Clark, která technologii dále rozvíjela. Více jak 100 krát za sekundu měří tento přístroj kožní odpor a nastavuje tak sílu proudu vůči neustále se měnícímu kožnímu odporu. Díky tomu nedochází k adaptaci organizmu na proud a mikrovlny prostupují volně všemi tkáněmi. Přístroj nabízí pro každý choroboplodný zárodek desítky různých frekvencí. Některé z těchto vln omezují sexuální aktivitu mikrobů, jiné zase štěpení DNA a řízení reprodukce atd. Používáme pouze vědecky podložené frekvence, ne empirické frekvence z oblasti esoterické medicíny. Tyto frekvence mají také enormní vliv na řízení imunitního systému. Mají určitý tréninkový vliv na buňky imunitního systému, které po léčbě dokáží lépe identifikovat příslušné mikroby a následně je dokáží lépe rozpoznat od vlastních tělních tkání. Dále řídí tyto frekvence také přijímání léků v různých tkáních. Podaná léčiva nejsou vedena pouze do mikroby zasažených tkání, ale koncentrují se také jiných oblastí těla. (Drug Uptake Enhancement).Složka 2:Exo a endotoxiny vytvářené mikroorganizmy.Téměř všechny toxiny produkované mikroby patří do velké skupiny neurotoxinů, některé také do skupiny s“. karcinogenů. Existují ale také toxiny, které blokují receptor T3 na buněčné stěně atd. Snížená hormonální produkce gonád a nadledvinek je u Lyme-pacientů častým problémem způsobeným neurotoxiny. Centrální blokáda epifýzy, hypotalamu a hypofýzy je téměř vždy přítomná a často vyžaduje zvláštní lékařské nebo léčitelské opatření. Nejefektivnější metody jsou zde Psycho-Kineziologie a neurální terapie. Biotoxiny mikroorganizmů mají synergetický efekt spolu s těžkými kovy, jedy z životního prostředí a thioéterem (infekce v čelistní kosti a nicoléze), a také typickými jedy ze zubů s kanálkovou výplní.Mnou uveřejněný protokol k detoxikaci neurotoxinů je důležitou součástí léčby Borrélií. (6, Hier&Jetzt, vydání 4/2001).Používáme látky s vazebnou schopností neurotoxinů jako např. vláknitou, nevařenou zeleninu, samento, cholesryramin (13), beta-sitosterol, řasy chlorella, jablečný pektin a fazolový prášek mucuna (14). V první fázi léčby by měl být vypracován efektivní detoxikační protokol. Šetrné a účinné vyloučení těžkých kovů je z velké části věda, ale trochu také umění. Nutné informace k tématu jsou dnes snadno dostupné. (15).Těžký krok v detoxikaci neurotoxinů je jejich samotné uvolnění ze stávajících vazeb. Teprve poté mohou být dopraveny do jater a dále vyloučeny přes žluč a střeva. Z tohoto místa mohou vazebné látky toxiny vyvést z těla. Toxiny, které blokují T3 receptor, mohou být vyloučeny podle Wilsonova protokolu orálním T3. Toxiny, které blokují Cortisol receptor mohou být vyvedeny ayurvédským rostlinným přípravkem Forskolinem.Samento (14), CGF (Chlrella Grow Factor, Chlorella Extract) a koriandr společně s neozářeným práškem z fazolí mucuna (14) zvládnou vyvést z tkáně téměř vše ostatní. SH Glutation nitrožilně, orálně nebo inhalačně napomáhá vyvést neurotoxiny z buňky. DMPS a kalcium EDTA a nitrožilně podaný vitamín C dopravují jedy v mezibuněčném prostoru k vylučovacím orgánům. Kyselina Alfa-liponová pomáhá vylučovat těžké kovy navázané na glutation v játrech a žlučníku. „Novou“, nejdůležitější látkou, která pomáhá vyvést neurotoxiny z nitra buňky, jsou fosfolipidy. Již po dva roky používáme s úspěchem „Phospolipid Exchange“ - energeticky upravená kombinace sojových fosfolipidů, EDTA, kyseliny alfa-liponové a hořčíku (14).Tento detoxikační prostředek je v současnosti pro naše pacienty trpící lymskou boreliózou nejefektivnější a je nejlépe snášen. KMT mikrofrekvenční přístroj může vylučování toxinů značně urychlit, především tam, kde biochemické substance neuspěly (17). Psychoterapeutické intervence jako PK nebo MFT (15), techniky s intencí odhalení a léčení starých traumat, mají často hlubší efekt na vyvazování a následné vylučování neurotoxinů z tkáně právě tam, kde ostatní metody neuspěly.Před každým MFT/PK sezením premedikujeme pacienta chlorellou a CGF/Chlorella Extrakt. Někdy je nutná extrakce mrtvého zubu nebo injekce autonomního ganglionu Glutathion nebo jiným chalátem ke zrychlení vyplavení neurotoxinů. Lymfatická drenáž a colonhydroterapie mohou pomoci vyplavit toxiny z těchto systémů. Klinghardtova Matrix Terapie spojuje všechny tyto elementy v jednoduché a snadno naučitelné metodě.Složka 3:Reakce imunitního systému způsobená toxiny a mikrobyJsou známy tři varianty modifikace imunitního systému Lymskou boreliózouZpůsob jakým imunitní systém reaguje na přítomnost mikrobů je z větší části závislý na stavu a životních podmínkách hostitele:- geneticky naprogramovaná kvalita a množství detoxikačních enzymů- raná onemocnění- dětská traumata- elektromagnetický stres (místo na spaní, používání mobilního telefonu, vystavení elektromagnetickým polím v autě, na pracovišti)- potravinové alergie a stravovací návyky- sociálně ekonomické vlivy- operace a prodělané choroby- výživa- nedostatek pohybu- stres- zatížení zubů jedy (amalgám, snížený skus, kanálkové výplně, infekce v čelistní kosti)Anergie - chybějící adekvátní reakce imunitního systémuZnámý mechanizmus, který mikroby používají k vyřazení imunitního systému se nazývá hyperkoagulace. Mikroby se především usazují v cévním endotelu, kde mají nepřeberný dostatek živin. Aby nebyly buňkám imunitního systému nápadné, řídí mechanizmus koagulace hostitele. V krvi je tvořeno nadměrné množství fibrinu, který je následně ukládán v endotelu a vytváří nad mikroby něco jako přikrývku. Živiny se mohou skrze tuto přikrývku dostat, ale imunitní systém není schopen mikroby rozpoznat. Laboratorní test, který je schopen tento problém prokázat je krevní test na „rozpustné monomery fibrinu“. K terapii používáme opět KMT technologii k oživení buněk imunitního systému.Rechtsregulat je enzymatický nápoj vedoucí k rozpouštění patologických fibrinových monomerů a odstraňuje tak tento aspekt. V našich vyšetřeních jsme zjistili, že Rechtsregulat je efektivnější nežli dvojitá denní injekce Heparinu. Navržené dávkování: 2 denně polévkové lžíce ve sklenici vody. Dalším známým obranným mechanizmem mikrobů je tzv. „Molecular Mimicry“ - buněčná stěna spirochet obsahuje molekuly cukru a stavební prvky proteinů, které jsou identické s myelinem nervových pochev. Z toho důvodu nás už nepřekvapuje, že u 60ti % našich pacientů s MS nacházíme infekci borreliózy.Alergie:Pod tímto pojmem rozumíme přiměřenou nebo přemrštěnou reakci imunitního systému na přítomné jedy a mikroby.Klasická medicína měří hlavně dva aspekty:1. T -Help-Suppressor-RatioKdyž je přítomno více pomocných T-lymfocytů než supresoních buněk, dochází k přemrštěné imunitní reakci. V opačném případě je imunitní reakce snížena. U Lymské borreliózy dochází k oběma reakcím. U T-pomocných buněk rozlišujeme mezi reakcemi TH 1 a TH2. Dříve se v němčině zjednodušeně nazývaly celulární a humorální imunitní reakce. 80 procent pacientů s boreliózou má příliš aktivní imunitní systém. K regulaci imunitního systému je zatím nejvhodnější desenzibilizace pomocí PK nebo MFT (15). Pacient drží alergen (např. bakterielní kulturu), během této doby je jeho autonomní nervový systém držen ve stavu uvolnění. Používáme techniku poklepávání na akupunkturní body a hypnoterapeutické techniky, které se učíme, v rámci psycho kineziologie (PK). Další efektivní metoda jak vyvážit TH 1 a TH 2 reakce je terapie vlastní močí. Pacientova vlastní moč je filtrovací jehlou natažena do stříkačky a dvakrát týdně jsou injektovány 2 kubíky hluboko do svalu. Po čtvrté injekci je pacientovi často lépe. Jako doprovodnou léčbu dávám sérii 12ti injekcí.Autoimunita - toxiny a mikroby jako haptenyI když u toho kterého pacienta nepůsobí těžké kovy a bakterie jako alergeny, mohou se „nalepit“ na pacientovu vlastní buněčnou stěnu. V této kombinaci působí jako alergeny a imunitní systém útočí na vlastní buňky pacienta, ve kterých jsou tyto hapteny uloženy. Toto je hlavní mechanizmus autoimunních onemocnění. Důležitá je zde biologická detoxikace těžkých kovů.Spirochety vyvinuly ještě další trik. Jde o interakci mezi specifickým virulescentním faktorem (OspE = outer surface protein E) a hostitelským proteinem jménem fuH. Tyto mechanizmy mohou být zbaveny účinku pomocí KMT - technologie.Mnoho lékařů v Evropě před několika málo lety naskočilo na již jedoucí vlak v léčbě Lymské borreliózy a snaží se udělat si jméno kopírováním knih a webových stránek amerických autorů jako je např. Joe Burrescano, MD. Nováčka poznáte podle toho, že vám stále tvrdohlavě předepisuje antibiotika, která všeobecně vedou ke krátkodobému zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska přinášejí jen málo úspěchů. V současnosti je známo, pokud vezmeme v potaz všechny mechanizmy, které borrélie vyvinuly, že k dosažení uzdravení je nutné léčit antibiotiky minimálně 18 měsíců (25). Pozorujeme trvalé vedlejší účinky této terapie, např. selhání ledvin, tinitus, slábnutí imunity atd. Pokud věříme vědě a literatuře a bydlíme v prostředí jako Schwarzwald, kde je 12-22 % mušek a komárů přenašeči borreliózy, trvá to pouze několik týdnů, kdy bude uzdravený pacient znovu infikován. Nedává žádný smysl léčit antibiotiky 1 a 1/2 roku, abychom docílili několika týdnů bez symptomů, před tím, než bude opět nutno podstoupit léčbu. V žádném případě nejsem nepřítelem léčby antibiotiky. Antibiotika pomohla mnoha mým pacientům dostat se z nejhoršího ven. Jakmile ale pacient začne opět myslet a fungovat, měla by být léčba okamžitě upravena na již zmíněné metody. Při zohlednění již popsaných synergetických principů se pacienti zotaví a mohou pak vést plnohodnotný život. Některé aspekty léčby by měly být vedeny dále po zbytek života. Pokračovat na další díl.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutí

access_time19.listopad 2019personMarián Kroužel

 Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutíPokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku. To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku. Všichni jsme slyšeli, že tajemství k dosažení udržitelného hubnutí a udržování zdravé tělesné hmotnosti je životní styl. A co přesně je životní styl? Životní styl je pojem užívaný k popisu toho, co děláme každodenně nejčastěji. To znamená to, co jíme nejčastěji a jak pravidelně jsme aktivní. Jinými slovy je to to, co jíme a děláme důsledně.Chcete-li pomoci cvičit častěji, tady jsou naše nejlepší tipy:1. Když začnete cvičit, začněte velmi pomalu, a postupně v průběhu týdnů a měsíců zvyšujte intenzitu tréninku, jeho délku a frekvenci. Nejhorší, co můžete udělat, je přehánět svůj výkon a cvičit příliš těžce, dlouho nebo příliš často.2. Zkuste cvičit každý den ve stejnou dobu. To vám pomůže navyknout si na cvičení a časově oraganizovat další denní povinnosti.3. Provádějte a střídejte různá cvičení. To vám pomůže zabránit nudě a podpoří celkovou kondici, zdraví a maximální výhody hubnutí. Ujistěte se, že cvičení zahrnuje jak kardiovaskulární cvičení (chůze, jogging, cyklistika, atd.), tak posilování svalů a strečink (vzpírání, jóga, pilates atd.).4. Najděte si pro cvičení kamaráda nebo dva. To vám také pomůže zabránit nudě a povzbudí vás cvičit, když nemáte chuť. Kolegové z práce, přátelé a rodina jsou nejlepší kamarádi na cvičení, ale pokud se snažíte najít někoho se společným cílem a zájmem o pravidelné cvičení, existuje spousta online skupin a fór o cvičení, kde můžete hledat někoho přátelského ke cvičení.5. Najděte si cvičení, které vás baví a to provádějte nejčastěji. Například, pokud máte nejraději chůzi, udělejte si z chůze cvičení, které provádějte nejvíce a doplnit si příležitostně chůzi jiným cvičením např. kolo nebo pilates).6. Dopřejte si, tu a tam, zacvičit na nějakém stroji nebo s novou cvičební výstrojí. Skvělým příkladem jsou monitory srdečního tepu (pulsmetry), nová kola, cvičební DVD, nebo i jen nový pár běžeckých bot. Je úžasné, jak věci jako tyto, mohou motivovat ke cvičení, i když je to zatím jen cestu ven z krize.7. Rozdělte si vaše tréniky podle ročních období. Například, když jsme uprostřed zimy a venku je mráz, není dobré začínat venku s joggingem. Lepší nápad by měl být přihlásit se třeba na lekce jógy nebo Pilates, dokud se venku trochu neoteplí. Pak můžete začít běhat.8. Zvažte možnost dostat odbornou pomoc v tom jak začít nebo jak nadále pokračovat. Osobní trenér vám pomůže naplánovat tréninky a ukáže vám, jak provádět širokou škálu cvičení, tak aby bylo vaše cvičení bezpečné, zajímavé a efektivní.Pokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku.To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku.Doufáme, že vás tyto fakty přesvědčily a vyzkoušíte naše tipy, aby vám pomohly cvičit pravidelně a dosáhnout vašich cílů v hubnutí.Hodně štěstí při hubnutí a děkujeme za přečtění a za návštěvu.

folder_openPřiřazené štítky

Bradavice – problém nejen estetický

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

S bradavicemi se během života setká snad každý z nás. Jde o nezhoubný výrůstek na kůži, který má virový původ a snadno se přenáší. Pro svého nositele však představuje problém nejen kosmetický. Jak se proti bradavicím bránit a když už se staneme jejich majiteli, jak se jich účinně zbavit?Odkud se vzaly?Bradavice jsou nezhoubným výrůstkem na kůži, který má původ v papilomaviru HPV. Tento vir způsobuje nadměrný růst právě rohových buněk. Bradavice se mohou objevit prakticky kdekoli na těle, nejčastěji se s nimi setkáváme na rukou, nohou či v obličeji. Bradavice jsou lehce přenosným onemocněním – přenášejí se dotykem, do podkoží se mohou dostat malou rankou.  Nejčastěji k nákaze dochází při návštěvě veřejných koupališť a bazénů nebo dalších míst, kde je vysoká vlhkost a lidé se zde pohybují bosky.  To znamená např. i v šatnách či tělocvičnách. Nákazou jsou nejvíce ohroženi mladí lidé, děti a  dále také jedinci se sníženou imunitou.Jak se bránit Neznamená to však, že se musíme úplně vzdát návštěv bazénů a koupališť. Jde spíše o dodržování několika pravidel. Ve všech výše uvedených prostorách je vhodné používat speciální obuv, nechodit naboso a vyhýbat se kontaktu s nakaženými jedinci. Je jasné, že poslední bod ani tak nezáleží na nás, ale na ohleduplnosti a vlastní zodpovědnosti ostatních.Způsoby léčbyPokud objevíme bradavice, měli bychom zamířit ke kožnímu lékaři, který navrhne vhodný způsob léčby. Těch je hned několik, vybírají se  podle rozsahu onemocnění. Bradavice můžeme léčit pomocí léčiv, která obsahují aktivní látky ničící chorobně množící se buňky. Další možností je využít kapalný dusík a bradavic se zbavit pomocí lokálního zmrazení, následně jsou odstraněny. Využít se dá také léčba za pomoci přírodních látek – proti bradavicím příznivě působí např. šťáva z vlaštovičníku. V lékárně se dají koupit i speciální náplasti na bradavice, jejichž pravidelnou aplikací bychom měli docílit toho, že bradavice vypadne. V lékárnách jsou k dostání i další přípravky – některé se snaží suplovat lékařské zmrazení (bradavičník) jiné spoléhají spíše změkčování a zpomalování růstu (cibulová mast).Když dostane příležitost přírodaJak už bylo uvedeno, na bradavice se dá vyzrát i „přírodní cestou“. Na trhu je k dispozici celá řada výrobků, které proti bradavicím bojují právě pomocí přírodních výtažků.  Osvědčily se např. produkty s výtažkem ze včelích produktů. Využijeme propolis, který na špičce lžičky krátce nahřejeme a poté jej „přilepíme“ na bradavici. Postup opakujeme až do doby, než se nám podaří bradavici vyloupnout. Stejnou službu poskytnou i propolisové kapky, také aplikujeme do doby až se bradavice sama zatáhne a vypadne. Důležité je, nepoužívat zbytečně násilí, bradavice nevystříhávat, nebo nevyřezávat. Hrozí totiž nebezpečí krvácení, infekce. Navíc obvykle tímto způsobem neodstraníme celou bradavici a ta tak vyroste znova.Jak na bradavice „podomácku“Pokud se vám nechce utrácet v lékárně za zázračné masti nebo s podobnými výrobky nemáme dobrou zkušenost, nabízí se řada „babských rad“, jak s bradavicemi zatočit. Často se doporučovala šťáva z vlaštovičníku. V tomto případě bychom si měli dát pozor, protože tato šťáva je svým způsobem jedovatá. Jsou ale i jiné možnosti. Doporučuje se používat rozetřený česnek – potíráme bradavice tři krát denně. Využít se dá také citrónová šťáva, kterou bradavice také pravidelně „zaléváme“. Na bradavice prý také určitě zabírá vnitřek banánové slupky. Doporučuje se přikládat na postižená místa hned po koupeli.

folder_openPřiřazené štítky

Nepleť si nachlazení s chřipkou

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Mám chřipku, zvykli jsme si říkat, když ulehneme s teplotou, kašlem a rýmou. Skutečná chřipka však vypadá jinak - na rozdíl od nachlazení jí lze předejít očkováním a bohužel je také mnohem nebezpečnější.Pravá chřipka také patří mezi přenosná onemocnění - jejím původcem je virus Orthomyxovirus influenzae, který byl poprvé izolován v roce 1933. Zjednodušeně řečeno, dělí se na skupiny A, B a C a nejčastější příčinou epidemií je typ A. Toto onemocnění je charakteristické rychlým nástupem. K příznakům patří především horečka přesahující 39 stupňů, schvácenost, únava, bolesti kloubů, svalů a hlavy. Mohou se přidat zažívací obtíže, jako je zvracení, zácpa či průjem. Obvyklý bývá také suchý dráždivý kašel měnící se v průběhu dvou dnů ve vykašlávání hlenů.Kde chytneš chřipkuChřipka se přenáší formou kapénkové nákazy. Stačí, když si v tramvaji stoupneš proti někomu, kdo kýchne, zakašle nebo třeba jen promluví. To vše vede k tomu, aby virus změnil hostitele a tebe pak za několik hodin či dnů přepadnou již zmíněné příznaky.Co pomůže při léčeníLéčení chřipky je symptomatické. To znamená, že se užívají přípravky proti doprovodným příznakům, jako je kašel či horečka. K lékaři většinou chodit nemusíš, stačí, když zůstaneš několik dní doma v klidu. Kromě nejrůznějších kapek, sirupů a tabletek proti kašli, které koupíš v lékárně bez receptu, můžeš použít i léky obsahující paracetamol (Paralen, Panadol) nebo kyselinu acetylsalicylovou (Anopyrin, Acylpyrin, Aspirin). Kupuj raději léky, v nichž je obsažena jenom jedna účinná látka, a neužívej různé přípravky najednou.Nezapomeň také hodně pít, neboť při infekci dochází k odvodňování organismu. Nemusíš si vybírat jen horké čaje, jak bývalo dříve doporučováno. Klidně si dej ovocnou šťávu nebo džus. Led ovšem pro jistotu vynechej. Pokud se neobjeví komplikace (následné bakteriální záněty, obvykle postihující horní cesty dýchací a vyžadující antibiotika), choroba odezní během čtyř dnů až jednoho týdne. Pak ovšem mohou až několik týdnů přetrvávat únava, malátnost a nechuť cokoli dělat. Nezmírní-li se horečka a příznaky do tří dnů, zajdi raději k lékaři.Prevence je důležitáJako u každé nemoci, je samozřejmě nejlepší bránit se preventivně. Nejlepší je očkování, to však musíš zvládnout dost dlouho předtím, než se objeví každoroční epidemie. Podstoupit ho můžeš buď u svého praktického lékaře nebo na hygienické stanici. Vakcíny, kterými se očkuje, jsou každý rok jiné. Národní monitorovací centra koordinovaná Světovou zdravotnickou organizací totiž sledují aktivitu chřipkového viru po celém světě a podle jejich pokynů vyrábějí farmaceutické firmy vakcínu pro konkrétní rok. Injekci musíš dostat jeden až tři měsíce předtím, než se chřipka obvykle začíná šířit. Je na rozhodnutí každého, jestli se bude takto chránit, některé skupiny lidí by však váhat neměly. Jsou to ti, kdo mají nějaké chronické onemocnění, a staří lidé. Komplikace, které chřipka přináší, by totiž pro ně mohly být smrtelné. Další prevencí je také posílení imunity organismu otužováním (s tím musíš začínat v létě), vitaminy a zdravým životním stylem.

folder_openPřiřazené štítky

Parazity – tasemnice

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Známe mnoho známých parazitů: tasemnice dvanáctníku, škrkavka dětská, roup lidský, motolice, tasemnice, tenkohlavec. Něco více o tasemnici: lat. Taenia saginata (tasemnice bezbranná) a Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná). Tasemnice bezbranná dosahuje délky 3-10 metrů, přičemž tasemnice dlouhočlenná 2-3 metry. Taeniasis je střevní onemocnění způsobené tasemnicí. Může být vyvolána konzumaci syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného mraženého masa. Parazity, jak tasemnice dlouhočlenná může vyvolat také nemoc, zvanou cysticercosis. Endoparazité se vyskytují v chudších zemích, kde obyvatelé žijí v přímém kontaktu s prasaty a konzumují nedostatečně tepelně upravené vepřové maso. Zde je převaha výskytu parazitů typu Taenia solium. V naší zemi se tento parazit vyskytuje vzácně, ale nákaza se k nám může dostat zvenčí. Člověk je pro tyto tasemnice nejlepším hostitelem. Pokud se tasemnice oplodní, jejich vajíčka se přenášejí výkaly. Ve venkovním prostředí prožívají vajíčka tasemnice několik dnů až měsíců. Zárodky nákazy se uhnízdí ve střevech zvířete a po proniknutí přes střevní stěnu příčně pruhovaných svalů, se z nich následně zformuje úhoř tzv. cysticerkus.

folder_openPřiřazené štítky

Chřipka udeřila. Co dělat?

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Co zvládnete sami, a KDY UŽ RADĚJI K LÉKAŘI? Poradíme, jak postupovat, když vás zasáhne chřipka. Máte horečku a bolí vás svaly. Možná jste se v minulých dnech vrátili ze zahraniční služební cesty a bojíte se prasečí chřipky. Není důvod k panice. Pokud nepatříte mezi ohrožené skupiny lidí, pravděpodobně chřipku zvládnete sami. Přinášíme vám postup, co dělat. Zůstaňte v posteli Inkubační doba prasečí chřipky je nejčastěji jeden až dva dny, může být však až týden. První dny byste měli zůstat v absolutním klidu a hodně pít. „Důležité je vědět, že horečka do 38,5 °C má pozitivní efekt, a proto by se chřipka měla především v období horeček vyležet, a pokud to jde, bez léků proti horečce,“ zdůrazňuje imunolog Jiří Beran. Vysoká teplota totiž zjednodušeně řečeno viry zabíjí. Pokud je vám špatně, snižte horečku pocením či zábaly, teprve potom by měly následovat léky na snížení horečky. „Léky je dobré brát, pokud je horečka vyšší než 39 °C, ale opět jen krátce a pro úlevu při ležení,“ dodává. První týden se snažte nevycházet mezi lidi, bude lepší, když budete spát v oddělené místnosti. Nezapomínejte pravidelně větrat. Vždy kýchejte a smrkejte do kapesníku a ihned jej vyhazujte do uzavřeného koše. Pokaždé si umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Tím eliminujete přenos chřipky na zbytek domácnosti. Mějte na paměti, že k vylučování viru dýchacími cestami dochází jeden až dva týdny. Stolicí a močí až tři týdny. Kdy zavolat lékařiPokud onemocnění probíhá jako standardní chřipka, nemá smysl se vypravit k lékaři, ještě horší volbou by byla pohotovost. Lékaře je nutné kontaktovat, jestliže se horečky víc než 24 hodin pohybují kolem 39-40 stupňů a nereagují na léčbu. Je lepší lékaři zavolat než v čekárně nakazit další lidi. U malých dětí samozřejmě kontaktujte lékaře dříve, vysoké horečky by mohly vyvolat febrilní křeče. Když se stav zhoršíNávštěva praktického lékaře je nutná, pokud se po třech dnech váš stav vůbec nezlepší, nebo dokonce se zhorší. Varujícími příznaky jsou přetrvávající vysoké horečky, abnormální únava, potíže s dechem, výrazná dušnost a pokles krevního tlaku. K lékaři by vás mělo dovést také vykašlávání krve. Budou-li vaše obtíže závažné, je možné, že vás lékař odešle do nemocnice. Jak se dostat do dobré kondicePodobně jako léčba je důležitá rekonvalescence po prodělané chřipce. Nejlépe uděláte, když si další dva týdny po vyléčení zařídíte mírnější režim. Hodně spěte a aktivity, na které jste zvyklí, přidávejte postupně. To se týká i sportu a jiné fyzické námahy. Horečka - to je nejlepší zbraň proti virům. Proto ji nemá smysl hned srážet léky. Zkuste zábaly. Kdo by měl být opatrný?Pro zdravé lidi nemusí být chřipka nebezpečná. Rizikové jsou zejména tyto skupiny: - těhotné ženy ve vyšším stupni těhotenství - děti do věku 24 měsíců - dospělí ve věku 65 let a starší - lidé s některým chronickým onemocněním (například plic, srdce, ledvin, s cukrovkou, s nádorovým onemocněním) - lidé s výraznou obezitou 

folder_openPřiřazené štítky

Klimakterium - léčba

access_time05.březen 2020personRadka Eliášková

Aneb jaké jsou možnosti léčení při nepřijemných stavech souvisejících s přechodem HORMONÁLNÍ SUBSTITUČNÍ TERAPIE = náhrada ženských pohlavních hormonů estrogenů.(Zkratka HST, ev. z angl. HRT).HST je metoda, založená na podávání preparátů obsahujících ženský pohlavní hormona to ženám, které mají nedostatek ženských pohlavních hormonů léčbu může zahájit jen lékař - gynekolog ! Než se dáte do čtení dalších řádek, zkuste rychle zapomenout na tradované pověry(např. o tom, že hormony způsobují rakovinu, že přiberu strašně na váze,že budu "celá chlupatá",.......). Když potřebuje hormonální léčbu např. diabetik,kterému podáváme hormon inzulin, je to samozřejmé, ale pokud si dovolíme nahradit ženský pohlavní hormon estrogen, je to pro většinu ženské populace téměř vidina nastávající katastrofy ! Výpadek hormonu estrogenu, byť přichází s věkem přirozeně, může mít v pozdějších letech nežádoucí dopad na zdravotní stav ženy. Výsledkem mohou být tak závažné stavy jako je invalidizace nebo dokonce smrt vzniklá z komplikací (např. z komplikací osteoporotických zlomenin). Věda dala vznik i "přirozeným hormonům",které pomáhají ženám v přechodu, pokud se u nich vyskytnou nepříjemné příznaky!Mnoho žen se bojí přechodu, ale často se bojí i možnosti hormonální léčby!!Dosud se setkávám s názory, že se "to přece dá vydržet!! Vydržela to tvoje prababička, babička, proč to nemůžeš vydržet i ty ???" . Anebo že "je proti přírodě zasahovat do tohoto procesu! Přece to tak příroda chtěla!!" Zde je nutné použít argument,že příroda nám nadělila taky třeba pravé neštovice,..., a že jsme tedy na ně měli asi všichni pokorně zemřít !! Ne všechny ženy, které by měly dostat HST, ji dostanou, a mnoho žen, jimž je předepsána, ji užívají dostatečně dlouho na to, aby zabránila řídnutí kostí a ochránila je před onemocněním srdce (tedy tak dlouhou, aby se uplatnil jejich preventivní účinek).Pikantní poznámka: ženy, které DESÍTKY let užívaly v antikoncepčních pilulkách umělé hormony navíc, aniž by uvažovaly o možných vedlejších účincích, dostávají najednou strach z nahrazení přirozených chybějících hormonův přechodu……( když diabetikovi chybí hormon inzulin, vůbec se nepozastavujeme nad tím, že dostane injekce nebo tablety s tímto hormonem, když ale ženě chybí hormon estrogen, zavládne strach, někdy i panika,…) Dříve jsme měli k dispozici jen preparáty, které dokázaly snížit nebo dokonce na určitoudobu dokonce i "zlikvidovat" nepříjemné obtíže související s přechodem.Dnešní preparáty dovodou totéž, ale navíc dokáží "bojovat" proti nepříznivému poměru"zlého a ochranného" cholesterolu, chránit kost proti řídnutí, kůži před "vysoušením a vráskám",.........Jak dlouho užívat HST ?V současné době není jednotný názor na dobu užívání, ALE léčba by měla trvatněkolik let ( asi 5-10 let). Pokud by ale potíže i po této době pokračovaly, je možnopokračovat i po této době!!!Kdy podáváme HST nejčastěji ?Při příznacích jako jsou návaly horka a potu (které se vyskytují až u 80% žen).Zde by léčba mohla být i krátkodobá, ohraničená dobou trvání příznaků, řádovědo 5ti let.nebo optimální se jeví doba do 5 let po posledních menses, ale obecně lze říci,že lze začít kdykoliv, kdy ženu ohrožuje nebo již dokonce poškozujenedostatek hormonůKdy skončit ?Léčba by měla trvat těch 5-10 let, ideálně 10 let, aby se mohl plně rozvinout její ochranný charakter. Je třeba počítat s tím, že po vysazení bude dále pokračovat úbytek kostní hmoty, bude se zhoršovat ischemická nemoc srdeční!HST podávaná preventivně nebo jako léčba chronických poškození by měla trvat dlouhodobě, řádově 10 a více let.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz dostat

Jak nebýt lifestylovou kráskou v dluhové pasti

access_time29.květen 2019personRedakce

Pro lodičky Dior, kabelku od Vuittona nebo prsten z Alo Diamonds jsou ženy schopné udělat cokoli. Jak poznáte ale, že už to s nákupy přeháníte? A jak se dostat z dluhů, pokud jste to už přehnala? Ženy mají jednu neřest – řídí se chtíčem a touhou. A v takových případech ustupuje rozum i oko, které kouká do budoucnosti. Pak se jednoho dne probudí a zjistí, že kromě spousty krásných věcí, které jsou podpisovým vzorem jejich stylu nemají na zaplacení posledního nájemného a nikdo jim nepůjčí, protože jejich jméno dávno figuruje v registrech dlužníků – byť jen pro pozdní splátky.1.      POČÍTEJTE DOPŘEDUAť už vám padne do oka cokoli, co vás svádí k tomu si půjčit, mějte na paměti, že žádná půjčka není zadarmo, vždy půjčenou částku přeplatíte. V případě porušení smluvních podmínek se k úrokům přidávají sankce a smluvní pokuty, které půjčku dokáží hodně prodražit.2.      MONITORUJTENe vždycky jen obchody, ale také to, kolik utrácíte. Mějte vždy přehled o svých příjmech, výdajích a dluzích.3.      KONSOLIDUJTEJestliže máte více dluhů, slučte je do jednoho – tzn. konsolidujte. Ušetříte nemalé poplatky a budete mít svůj dluh lépe pod kontrolou.4.      ZJISTĚTE SI VÍCE O INSOLVENCIPokud vám dluhy už přerostly přes hlavu, máte možnost se jich jednou provždy zbavit díky vyhlášení osobního bankrotu. Osobní bankrot (neboli insolvence) je forma řešení úpadku. Pokud máte pravidelný příjem a jste schopni splatit alespoň 30% svých dluhů během 5ti let, máte vyhráno. Po 5ti letech začínáte s čistým štítem bez dluhů.5.      PŘEBÍREJTE POŠTUMnoho lidí má zakořeněnou představu, že pokud si nepřevezmou poštu,  nenabyde právní moci. Jste na velkém omylu, existuje fikce doručení. Takže i když si obsílku nepřečtete, stejně vhozením do schránky běží lhůta pro možnost podání odporu z vaší strany. Pokud nereagujete, soud to bere jako potvrzení souhlasu z vaší strany a dané rozhodnutí nabyde právní moci.

folder_openPřiřazené štítky

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Zvládání vlastních emocí

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Management emocíEmoce jsou velmi diskutovaným tématem. Představa stále se smějících a šťastných lidí některé lidi dokonce odpuzuje a mají tendenci představy o dosažení takového stavu nazývat „sektářstvím“. Je třeba říct, že v určitém smyslu mají takoví lidé pravdu. Smát se tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, který se nás chystá rozsápat, není přirozené. V takové chvíli je naprosto normální, že člověk dostane strach.Takže v podstatě nejde o to, abychom byli trvale „vysmátí“, ale aby naše emoce odpovídaly dané situaci a abychom v nich nezůstávali chronicky. Mít strach z rozzuřeného tygra je přirozené. Ale mít strach celý život a téměř ze všeho už přirozené není. Jde o to, aby byl člověk schopen své emoce přirozeně měnit a z negativních emocí byl schopen se co nejdříve vzpamatovat. Někteří lidé někdy cítí nechtěné emoce (např. nepřátelství, nenávist, hněv nebo upadají do apatie). Manželka na manžela například vypustí svůj hněv a dá mu co proto. Vzápětí ji to sice velmi mrzí, ale „nemůže si pomoct“. Nebo člověk trpí depresí a neumí se z ní prostě „vykopat“. Ostatně kdyby to bylo tak jednoduché, celá planeta Země a náš život by vypadaly trochu jinak. V takovém případě je nejefektivnějším řešením terapie. Pomocí té se odstraní náboj z negativních zkušeností, které byly příčinou nechtěných negativních emocí a člověk je náhle schopen prožívat emoce takové, jaké odpovídají situaci a jeho vlastnímu úsudku. Chronická emoceChronická emoce je emoce, kterou má člověk trvale, bez ohledu na to, co se kolem něj děje. Taková emoce nemusí být vždy negativní emoce, ale také pozitivní. Člověk může mít chronickou emoci nadšení. Když použiji lehce absurdní příklad, může pak zůstat nadšený, i když mu volají, že mu zemřela babička. I tady je řešením terapie, která najde příčinu zafixování emoce a emoce uvolní.  Příčina  a dopad negativních emocíPokud se člověk větší část svého každodenního života nechází v negativních emocích, jako jsou strach, hněv, nepřátelství, důvodem je hodně negativních zkušeností. Když si vezmeme například ztráty parnterů, z první ztráty se člověk většinou zotaví realtivně rychle, z druhé už je to o něco horší a pokud jich má v životě za sebou nějaký počet, tak se mohou negativní emoce se ztrátami spojené stát součástí jeho každodenního života. Pokud taková situace nastane, člověku se v životě už nedaří tak dobře jako před tím. Člověk v negativních emocích má totiž tendenci na své okolí útočit (v případě hněvu, nenávisti) nebo se z okolí stahovat (jako je tomu v případě strachu, apatie, žalu). Takové chování mu samozřejmě nepomáhá ani v práci ani v osobním životě. Management emocíTedy i přesto, že naše emoce by neměly být v rozporu se skutečnými okolnostmi, ve kterých se nacházíme (jako je akutní nebezpečí, bezprostřední ztráta), za běžných okolností bychom měli opravdu být v pozitivních emocích nebo bychom měli být schopní se do nich brzy dostat. Je to i proto, že negativní emoce nám berou sílu a energii, v apatii se nám do ničeho nechce, v hněvu toho víc zkazíme, než vytvoříme, ve strachu máme tendenci se schovat někam do bezpečí. K tomu, abychom v životě něčeho dosáhli, abychom dokázali překonat těžké situace, motivovat tým, potřebujeme dokázat používat pozitivní emoce. Navíc, kdyby se všichni, kdo přijdou na místo autonehody, sesypali a upadli do žalu, apatie nebo deprese, zranění by zemřeli, protože by tam nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout pomoc. Člověk na tom může pracovat sám tak, že najde něco, z čeho může mít radost, co se mu líbí, podívá se na komedii, najde něco, čemu se může od srdce zasmát. Pustí se do nějaké činnosti, která ho těší a baví. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. I jednoduchá terapie může člověku pomoci emoce uvolnit, dostat se v emocích výš a hlavně je dostat pod vlastní kontrolu a používat je vědomě. 

folder_openPřiřazené štítky

Přijímací pohovor

access_time30.březen 2020personRadka Eliášková

 20 rad, které vás posadí na katapult zvaný kariéra!Máte stále stejný plat, ale dřete se čím dál více? Máte ambice, ale jsou vaším šéfem nedoceněné? Tak to je ten správný čas s tím něco udělat! Změna je život a přijímací pohovor je tím prvním stupínkem k vaší nové, závratné kariéře!1. Než půjdete k přijímacímu pohovoruDobrá rada nad zlato zní – podívejte se, co jste o sobě napsali do životopisu. Jestli jste se například vychválili v jazycích, je velká pravděpodobnost, že na vás zaměstnavatel začne mluvit anglicky.2. Co dělat: týden před přijímacím pohovoremZnáte jméno společnosti a nic víc? Tak to musíte rychle napravit! Pozorně si prostudujte na jejich webových stránkách zaměření, kdo je ředitelem, jaké má společnost úspěchy. Nic totiž neodradí zaměstnavatele tak, jako když nevíte, proč byste právě u něj chtěli pracovat.3. Co dělat: dva dny před pohovoremPokud si nejste jisti, kde sídlí společnost, raději se tam zajeďte podívat předem. Budete vědět, jak dlouho vám cesta potrvá a zabráníte tak chaotickému hledání v den pohovoru.4. co dělat: den před pohovoremPrvní dojem hraje největší roli. Jak se uvedete již při vstupu, hraje velkou roli. Neponechávejte tedy výběr oblečení až na ráno, kdy budete nervózní, ale připravte si ho předem. U mužů se předpokládá oblek s kravatou, dámy nic nezkazí kostýmkem.5. Den D – radši o půl hodiny napřed, než minuta zpožděníJste věční opozdilci? Tak to hlavně nedávejte znát na první den. Přijďte raději o půl hodiny dříve, než o jednu minutu později. Váš případný pozdní příchod by totiž nepůsobil vůbec dobře – byli byste považováni za nespolehlivé a ty si přece zaměstnavatel pod svá křídla rozhodně nevezme.6. Jejda, jdu pozděKdyby se vám ale stalo, že nebude stíhat, mějte po ruce číslo zaměstnavatele a telefonicky se mu omluvte. Když už zlo, tak alespoň minimální.7. Nebuďte leklá ryba!Podání ruky o sobě říkáte možná více, než si myslíte. Proto si již doma můžete nacvičit, jak se správně podává ruka. Ruku zaměstnavatele nedrťte, avšak ani podaná ruka a la leklá ryba neudělá ten nejlepší dojem.8. Úsměv prolomí ledyHned na počátku odhoďte trému a usmějte se. Uvolníte tak své prvopočáteční napětí.9. U pohovoru nemáte co ztratitS tím přistupujte i k samotnému rozhovoru. Nemáte co ztratit, ale můžete toho hodně získat. Proto se snažte působit a jednat přirozeně.10. Ukažte svoji motivaciJako první se vás zaměstnavatel bude ptát na motivaci, proč jste si vybrali „jeho“ společnost a proč jste se rozhodli ucházet o práci právě u něj.11. Nestyďte se za své úspěchyZaměstnavatel se na ně bude ptát, stejně jako na vaše IT a jazykové znalosti.12. Ptejte se!Cokoliv vás bude zajímat, hned se ptejte. Projevíte tak zájem o práci, která každého zaměstnavatele potěší.13. A co plat?Diskuzi o platě začíná zaměstnavatel, nikdy se neptejte sami.14. Buďte vnímavíHovořte k věci, ne příliš rychle, nahlas ani tiše. Pište si poznámky, ale při tom se zároveň snaže udržovat oční kontakt.15. Jak nezpanikařitNikdy se nenechte vyvést z míry. Mohou vás čekat nejen anglické testy (ale i logické nebo matematické), individuální nebo skupinové prezentace. Snažte se zkoncentrovat a dostat ze sebe maximum.16.  Na co zaměstnavatel nemá právoRozhodně by vám neměl pokládat otázky týkající se rodiny, náboženství, pohlaví či rasy. Pokud by se i přesto zeptal, oznamte mu zdvořilým způsobem, že nevidíte souvislost s otázkami k pozici, na kterou se hlásíte.17. Jak bude pohovor dlouhýStandardní délka verbálního pohovoru je 45–60 minut. Délku pohovoru určuje zaměstnavatel, a proto si vyčleňte dostatek času tak, abyste se nesnažili krátkými odpověďmi pohovor zkracovat. Mohl by pak vzniknout klamný dojem, že o pozici nestojíte.18. Kdy budu znát výsledek?Závisí to na počtu dalších kandidátů, a proto rozhodovací proces může trvat v průměru jeden měsíc.19.  Je možno i více kolPokud se budete hlásit na lukrativnější pozici, musíte počítat s tím, že budete muset podstoupit více kol. Zpravidla to bývá od dvou do pěti kol.20. Zpětná vazbaPokud vám zaměstnavatel slíbí, že se vám ozve, ale neudělá to, vyčkejte ještě jeden až dva dny a potom mu zavolejte a zdvořilým způsobem se ho zeptejte na výsledek. Na zpětnou vazbu máte každopádně vždycky nárok.Na pohovor: - si zjistěte o společnosti informace   - nechoďte pozdě                               - mějte vypnutý mobil                       - neskákejte zaměstnavateli do řeči   - projevte zájem o pozici- buďte přirození Tři perličky z praxe aneb Nad čím vstávají zaměstnavatelům vlasy hrůzou na hlavě(co se stalo Tatianě Mikolajové, ale nemělo se stát):a) kandidátovi zazvonil při pohovoru mobilní telefon, i když se předpokládá, že by měl být vypnutý. Kandidát se pak zaměstnavateli omluvil s tím, že čekal důležitý telefonát z jiné firmy, zda je přijatý; b) kandidát z Ghany v životopise uvedl jako datum narození rok, kdy nastoupil na základní školu. Jeho krajan mu totiž poradil, že pokud si ubere pár let, bude mít větší šanci při pohovoru uspět; c) kandidátka si do životopisu uvedla pokročilou znalost anglického jazyka. Na otázku, jak by svou úroveň angličtiny charakterizovala, odpověděla: „I am communication.“Pojmy, které (ne)znáterecruitment – nábor nových zaměstnancůfeedback – zpětná vazbaCV (curiculum vitae) – životopisAC (Assesment centre) – forma výběrového řízení, která má více hodnotitelů a většinou i účastníků

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz dostat

Jennifer Lopez – hollywoodská hvězda pro nadaci Maribel

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Krásná Jennifer Lopez, která má kořeny v Portoriku a vyrůstala v“drsném“ newyorském Bronxu, je v současné době jednou z nejzářivějších hvězd Hollywoodu. Proslavila se nejen jako herečka, ale také zpěvačka, navíc podniká také v kosmetickém průmyslu.  Jennifer Lopez využila toho, že lidé vědí, kdo je a snaží se, aby se nejnovější lékařské technologie dostaly k dětem po celém světě.„Drsňačka“ z Bronxu?Rodina Jennifer Lopez pochází z Portorika, ona sama se narodila už v USA, v New Yorku, v nechvalně  proslulé čtvrti Bronx. Její rodiče se však snažili, aby děti uchránili od tvrdého života ve čtvrti a poskytli jim co možná nejkvalitnější výchovu. Známá herečka a zpěvačka se narodila v červenci 1970. Jeniifer má ještě dva sourozence. Už od útlého dětství se věnovala tanci, později přidala i hodiny zpěvu. V sedmnácti pak začala navštěvovat taneční školu na Manhattanu. Zpočátku pracovala jako tanečnice a později získala i několik menších rolí v televizních seriálech.Zrodila se hvězdaOd malých rolí v seriálech vedla ještě dlouhá cesta k tomu, aby se z J.Lo. – jak si jednu dobu říkala, stala skutečná megastar a pro mnohé i sexsymbol.  Natočila celou řadu známých filmů – především romantických komedií – Svatby podle Mary, Krásná pokojská, Příšerná tchyně, Policajtka a mnohé další. Úspěšná je i její hudební kariéra, i přesto, že v poslední době dává přednost herectví. Natočila několik alb, která obsahují hlavně taneční songy s latinskoamerickými prvky. Zajímá se také o oblast módy a kosmetika. Vytvořila několik svých parfémů a navrhla také módní kolekce. Potrpí si hlavně na módu, která zdůrazňuje ženskost – není se co divit, v mnoha anketách je totiž obdivována za své oblé pozadí, které se tak trochu vymyká kostnatému hollywoodskému trendu. Pokud jde o její osobní život, tak podle svých slov žije šťastný rodinný život se svým manželem  - režisérem Marcem Anthonym (je to její druhý manžel) se kterým vychovává dvojčata – chlapce Maxe a dívku Emme, která se narodila v roce 2008. I tato kráska je však obětí bulvárních novinářů a tak se neustále spekuluje o všem možném v jejím životě.Megastar bojuje za dětiJennifer Lopez se rozhodla využít svého bezesporu velkého vlivu a pomoci dětem, které jsou nemocné, aby se k nim dostala lékařská pomoc. Vznikla proto nadace s názvem Maribel – která dostala jméno po sestře manžela J. Lopez, která zemřela jako dítě  kvůli mozkovému nádoru.  V čem tedy spočívá program Maribel Foundation? Nadace se snaží pozvednout povědomí o moderním telemedicínském programu, který v současné době probíhá v nemocnici v Los Angeles – jde o dětskou nemocnici. V čem projekt spočívá? Jde o využití pokročilých technologií, kdy je obraz přenášen pomocí internetu. Jde např. o diagnostické webkamery –tedy v podstatě lékař za laptopem. Díky těmto technologiím se moderní lékařské postupy mohou dostat k dětem po celém světě.  Pokud tedy vážně onemocní dítě v nějaké odlehlé části světa, nemusí to již znamenat  tragický konec, díky projektu telemedicíny se může dostat do rukou těm nejlepším lékařům v Los Angeleské nemocnici.Jedna nejslavnějších hollywoodských  krásek, která se proslavila jako herečka, zpěvačka i tanečnice , tak pomáhá zachraňovat životy dětí po celém světě.Pomocné zdroje:  http://zivotopis.osobnosti.cz/jennifer-lopez.php Vyhrajte dárkovou kazetu BIO kosmetiky od RYORU

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz dostat

Za zdravé zuby budoucích maminek a jejich dětí

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Čištění zubů nepatří mezi nejoblíbenější činnosti člověka. Převážná většina lidí považuje poškození zubních tkání a dásní za nutné zlo, jemuž nelze ani sebelepším čištěním zubů zcela zabránit. Nesprávně se lidé domnívají, že příčinou vzniku zubního kazu je měkká sklovina, dědičnost, těhotenství apod.Panuje názor, že zuby nejsou životně důležité a navíc přece existují „zubaři“, kteří je v případě potřeby spraví nebo nahradí. Zubní kaz je bohužel stále a zcela zbytečně nejrozšířenějším onemocněním lidského těla, které ovlivňuje naše celkové zdraví mnohem víc, než si myslíme. Zdá se však, že řešení této situace je začarovaným kruhem, protože nesprávné hygienické návyky se stále dědí v rodině z generace na generaci.Péče o zuby budoucích maminek a jejich dětí je důležitáUdržet si zdravý chrup po celý život by mělo být cílem každého z nás. U dětí však největší zodpovědnost mají rodiče. Právě na nich záleží, jak povedou své dítě ke zdravému životnímu stylu a příkladné osobní hygieně. Proto je nutné, aby již nastávající maminky byly plně informovány o tom, jaké změny v jejich ústech mohou během těhotenství nastat a jak pečovat o pusinku a zoubky svého dítěte. Poměrně velké procento malých dětí bohužel nemá chrup zcela v pořádku a musí absolvovat nepříjemné a bolestivé ošetření u zubního lékaře. Po takových zážitcích se pak dítě stává „neošetřitelným“ pacientem, což může přetrvávat do dospělosti.Těhotenství vyvolává v mateřském organismu řadu změn souvisejících se zajištěním vývoje plodu, přípravou na porod a kojení. Proto je každá nastávající maminka preventivně pod lékařským dohledem, je jí vystavena „Průkazka pro těhotné“ a je pravidelně zvána do těhotenské poradny. Při první návštěvě je sepsána anamnéza a provedeno celkové orientační vyšetření. S těhotenskou průkazkou by měla žena absolvovat ještě další vyšetření, mimo jiné i stomatologické. Bylo by vhodné, aby již gynekolog těhotnou ženu poučil a náležitě motivoval k péči o její chrup. Zásadním problémem je, že většina těhotných žen se do stomatologické ordinace vůbec nedostaví. Může to být jednak ze strachu ze stomatologického ošetření nebo nedostatečnou informovaností od svého gynekologa o důležitosti tohoto vyšetření. V těhotenské průkazce je však kolonka věnována péči o chrup, a pokud nastávající mamince nedoporučí návštěvu zubního lékaře gynekolog, měla by se k němu objednat sama. Zubní lékař by měl provést podrobné klinické vyšetření dutiny ústní budoucí maminky a na jeho základě pak sestavit plán případného ošetření, přičemž v prvním trimestru se obvykle odloží ta ošetření, která nejsou nezbytná. Druhý trimestr je pro zubní ošetření optimální. Ve třetím trimestru, tedy v pokročilém stupni těhotenství se doporučuje provádět jen neodkladné výkony, neboť žena v tomto období snáší jakoukoliv zátěž hůře. Součástí návštěvy těhotné pacientky u stomatologa nebo dentální hygienistky by mělo být vhodné poučení budoucí matky, jak předcházet zubnímu kazu nejen u ní, ale zejména u dítěte. Měla by dostat informace o významu dietních opatření a o přípravcích s obsahem fluoru a jejich efektu v prevenci zubního kazu. Správně poučená maminka by měla vědět, že zubní kaz není dědičné onemocnění. „Dědičné“ jsou jen návyky v oblasti výživy a ústní hygieny. Zdravý vývoj dítěte, včetně jeho zoubků, v největší míře závisí na péči a správné výživě budoucí matky. Ideální samozřejmě je, když jí v tom pomáhají nejen gynekologové, zubní lékaři, dentální hygienistky a další odborníci, ale také ostatní členové rodiny.Proč se těhotným ženám více kazí zuby?U těhotných žen dochází k odlišnému vnímání chuti jídla i změnám životních návyků. U mnoha stoupá konzumace sladkostí, které mohou snižovat dávivý reflex a zvracení nebo konzumace kyselých a slaných jídel, tedy potravin, které zvyšují riziko zubního kazu. U řady těhotných klesá úroveň ústní hygieny z důvodu strachu ze zvýšeného krvácení dásní, které jsou v těhotenství často citlivější a v ústech pak dochází ke zvýšenému ukládání plaku a stoupá počet mikroorganismů, které zapřičiňují zubní kaz. V případě častého zvracení se v dutině ústní vytváří kyselé prostředí, jehož vlivem dochází k odvápnění skloviny a snížení její odolnosti vůči činnosti mikroorganismů. To jsou nejčastější mechanizmy, které vedou ke zvýšené kazivosti zubů a onemocnění dásní u těhotných žen. Takzvaná těhotenská gingivitida, tedy zánět dásní, který se projevuje jejich krvácením, je způsobena hormonálními změnami v těhotenství, které snižují odolnost dásní vůči průniku škodlivin z dentálního plaku do gingivy (dásní). Zvláště u žen, kterým se objevovalo krvácení dásní již před těhotenstvím, dochází v začátku těhotenství poměrně náhle k většímu krvácení z gingivy. To ženu samozřejmě překvapí, zalekne se a omezí čištění chrupu. Následkem je další hromadění plaku v ústech a zhoršení stavu gingivy. Je velmi důležité vědět, že krvácení z dásní není přímo způsobeno drážděním zubního kartáčku, ale zánětlivým onemocněním dásní, které může ve svém důsledku vést až ke ztrátě zubů a které dokonce přispívá i k onemocnění vnitřních tělesných orgánů. Krvácení dásní, lze zastavit pouze důslednou ústní hygienou. Proto by nejen těhotná žena, ale každý kdo zjistí byť i občasné krvácení z dásní, měl neprodleně navštívit zubního lékaře či dentální hygienistku, kteří jí po nezbytném ošetření chrupu a odstranění případného zubního kamene dráždícího dásně, také odborně poradí, jak správně a šetrně čistit zuby i měkké tkáně v ústech.Výživa a ústní hygiena v těhotenstvíTěhotenství je pro ženu určitým „zátěžovým obdobím“, kdy dochází ke změnám na úrovni metabolismu všech živin. Většina změn je reakcí vnitřního prostředí na zajištění růstu plodu. V 1. trimestru gravidity je nárok na energetický přívod ze stravy nižší, v průběhu 2. a 3. trimestru s růstem plodu energetický příjem stoupá na 1260 kJ/den. Je proto nutné dbát na správný podíl základních živin ve stravě. Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitamíny. Bílkovin má těhotná žena přijímat asi 100 g denně a to rostlinných a živočišných ve stejném poměru. Část má být ve formě mléka a mléčných výrobků, čímž je zajištěn i přísun minerálů (CA, P) a vitamínů.Tuky se zásadně omezují, ve stravě jich nemá být více než 80–90 g denně. Sacharidy mají být ve stravě zastoupeny méně, než mimo graviditu. Jejich denní množství nemá přesáhnout 350–400 g. Minerály a vitamíny mají být v těhotenství ve stravě bohatě zastoupeny podáváním ovoce a zeleniny. Vyšší spotřebu železa zabezpečí konzumace vajíček, zeleného salátu, kakaa a mořských ryb. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného energetického příjmu (nad 11300 kJ/den), omezit nebo lépe vyloučit uzené pokrmy, výrobky s kofeinem (káva, čaj, Coca-Cola, čokoláda), alkohol a vyvarovat se kouření. Správná ústní hygiena u těhotné ženy znamená odstraňování zbytků jídel a povlaku ze zubů 2x denně – tzn. ráno po snídani a večer před spaním zubním kartáčkem. Zubní kartáček má mít co nejmenší pracovní část (hlavičku se štětinkami), aby nevyvolával dávivý reflex. U žen, které mají problémy při čištění zubů je vhodný jednosvazkový zubní kartáček. Některé ženy nesnášejí v těhotenství zubní pasty. Když jim nevyhovuje žádný typ zubní pasty, mohou si zuby čistit bez ní a po vyčištění si vyplachovat ústa jednu minutu ústní vodou s fluorem. Mezizubní prostory je nutné čistit dentální nití nebo interdentálním kartáčkem dle doporučení ošetřujícího stomatologa nebo dentální hygienistky. Po dobu těhotenství by měla budoucí maminka navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku nejméně 3x. V rámci první návštěvy obvykle dostane všechny potřebné informace o správné výživě, ústní hygieně a fluoridaci. Při druhé návštěvě zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují, jak si žena osvojila správné návyky ústní hygieny a fluoridace a pomohou jí odstranit všechny zjištěné nedostatky. V druhém trimestru je vhodné ošetřit všechny zubní kazy. Ve třetí návštěvě v posledních třech měsících těhotenství zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují těhotné ženě stav chrupu a ústní hygieny. V tomto období poučí budoucí maminku také o tom, jak se bude starat o dutinu ústní svého dítěte.Budoucí maminka si udrží zdravé zuby a dobře se postará o zuby svého dítěte, když bude vědět že:1. Zubní kaz v období těhotenství vznikne jen její vlastní vinou, a to nesprávnou výživou – hlavně zvýšeným příjmem sladkostí a nedostatkem potřebných živin ve stravě a především nesprávnou ústní hygienou, tedy nedostatečným čištěním zubů. 2. V období těhotenství musí alespoň třikrát navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku. Dentální hygienistka správně motivuje a instruuje v používání dentálních pomůcek a zubní lékař kontroluje a v případě potřeby ošetřuje její chrup.3. Rodiče se často ptají, zda jejich dítě bude mít pěkné zuby a my jim odpovíme: „Rodiče, kteří jsou správně informovaní a tyto informace svědomitě přenáší do praxe v rodině, budou mít dítě, které nepozná bolest zubů a strach z ošetření u zubního lékaře.      

folder_openPřiřazené štítky

Dia Život

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Děti s diabetem nerozeznáme na první pohled od dětí zdravýchJejich nemoc se však dotýká všech, kteří s nimi žijí a pracují – nejen rodičů, prarodičů a sourozenců, ale i učitelů, vychovatelů, kamarádů, sousedů. Aby tyto děti mohly žít normálním životem, musíme jim k tomu umět pomoci. Každý člověk zná někoho, kdo onemocněl cukrovkou. Většinou jsou to ale lidé dospělí, někdy ve starším věku, často s nadváhou. Tito lidé onemocněli cukrovkou 2. typu. Toto onemocnění je možné léčit pouze dietou nebo dietou a prášky nebo dietou a podáváním inzulínu injekcemi. Tato látka se těmto nemocným v těle vyrábí, ale není dostatečně využita.Je však mezi námi v České republice skoro 2000 dětí, které cukrovkou onemocněly také. Tento typ onemocnění je ale zcela odlišný. Nese název cukrovka či úplavice cukrová neboli diabetes mellitus 1. typu. Tento typ se vyznačuje jediným možným způsobem léčby, kterým je injekční podávání inzulínu. Tyto děti od ostatních nerozeznáme, ale chceme-li, aby žily normálním životem, musíme jim v tom umět pomoci. A v tuto chvíli se to týká nás všech, ať už jsme rodiče nebo příbuzní, učitelé, přátelé nebo sousedé. Abychom mohli pomoci, musíme znát několik základních informací o tomto onemocněníBez inzulínu nelze žítZa diabetes mellitus 1. typu nikdo nemůže. Onemocnění nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebo silné, má-li v oblibě sladkosti a nemá-li rádo sport. V organismu dítěte nastala složitá situace. Přestal se zde vyrábět v dostatečném množství a později v celém k životu nezbytném množství inzulín. Látka inzulín patří mezi hormony, vzniká v části slinivky břišní a je chemickou látkou, která je nezbytná pro proces látkové výměny. Ta je pro život naprosto nezbytná. A stejně tak je tedy nezbytné potřebný inzulín tělu dodávat. V dnešní době není jiný osvědčený způsob, než inzulín podávat injekčně a nejméně čtyřikrát denně. Veškeré pokusy inzulín dostat do těla jinak než jehličkou nebyly zatím úspěšnéInzulín je velmi důležitý pro zpracování glukózy neboli krevního cukru v těle. Ten je zdrojem energie pro všechny buňky lidského organismu. Glukózu do těla dostáváme potravou. Patří sem nejen chléb, housky a veškeré přílohy a samozřejmě sladkosti, ale i mléko a ovoce.Množství cukru v krvi – tzv. glykémie – je u zdravého člověka poměrně stálá. Základní rozpětí na lačno je od 3,3 milimolů na litr do 6,0 mmol/l. Je jen malý rozdíl mezi hladinou na lačno a po jídle, kdy glykémie malinko stoupne. Inzulín udržuje hladinu cukru v krvi v tomto ideálním rozmezí během celého dne. Zdálo by se tedy, že stačí dodávat jisté množství v pravidelných dávkách denně našim malým pacientům, a vše by bylo v pořádku. Dosáhnout ale „rozumných“ a bezpečných glykémií je velmi složité. Existuje mnoho činitelů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi.Je důležité, aby každý pacient, ale i jeho pečující rodič, uměl vyvážit dávky inzulínu, příjem sacharidů (cukrů) v potravě, a množství pohybové aktivity dítěte. Dalšími faktory ovlivňujícími průběh cukrovky jsou duševní zátěž a stresy a také počasí. To už ale příliš neovlivnímeDávky inzulínu a četnost podávání závisí hlavně na lékaři a jeho přesných instrukcích. Není problém se naučit inzulín aplikovat. Píchá se nejčastěji do stehen, paže (horní část nad loktem), hýždí a někdy i do břicha. Dítě asi od 9 let je už schopné se samo bezpečně píchnout, je ale dobré ho při tom zkontrolovat. Je důležité také inzulín podávat v jistém určeném časovém předstihu před každým hlavním jídlem.Dietní opatřeníKaždé dítě s cukrovkou má svůj jídelní plán určený lékařem a dietní sestrou, aby dobře prospívalo a zároveň nemělo pocit hladu. Je potřebné ho po celý den dodržovat. Z toho vyplývá, že každý, kdo o dítě pečuje, musí znát základní obsahy sacharidů v potravě. Je to ale velmi jednoduché a není problém pozvat dítě, které je nemocné cukrovkou, na návštěvu či nějakou oslavu. Je třeba vše předem domluvit s rodiči, kteří znají přesná množství sacharidů v potravinách. Dnes se už nedoporučuje kupovat jakékoliv potravinové výrobky pro diabetiky, vyjma těch, které jsou slazeny některými nezátěžovými sladidly. U jídla je důležité nejen dodržet množství (lze ochutnat i kousek dortu nebo čokolády v rámci výpočtu v dietě), ale i přesný časový harmonogram všech šesti jídel. Patří mezi ně i malá druhá večeře před spaním.Celý jídelníček omezuje příjem cukrů, využívá hodně zeleniny a celý je přizpůsoben zdravému životnímu stylu. Proto ho může využívat celá rodina s jistotou, že to všem přinese zdraví.Ve škole je třeba dohlédnout na to, že dítě sní celou svačinu a chodí-li na obědy, dohlédnout na množství příloh. V případě sladkých jídel je dobré se domluvit s kuchařem, že uvaří něco jiného, nebo dítěti dávat jiný oběd s sebou. Může být i studený. Je důležité mít na paměti, že mnoho cukru obsahuje většina nápojů včetně slazených čajů ve školní jídelně.Větší fyzická námaha v podobě sportu či dětských her také ovlivňuje glykémii. Pracující svaly potřebují energii, a proto odebírají glukózu z krve. Následkem toho glykémie klesá. Vždy je dobré se o trochu víc najíst nebo snížit předchozí dávku inzulínu. Pohyb je ale velice doporučován, nejlépe pravidelně každý den. Lepší je ovšem rekreační forma sportu než závodní.Pozor na hypo- a hyperglykémiiPokud tedy nastane nevyváženost mezi inzulínem, stravou a pohybem může být nečekaně cukru v krvi málo nebo naopak moc. Pokud se dítě začne potit, má vrávoravou chůzi, nemluví smysluplně (někdy jako opilec), třesou se mu ruce nebo je moc spavé, je to příznak mála cukru v krvi. Nejlepší je dítě (i dospělého) posadit, dát mu sladký nápoj (třeba i cukr rozpuštěný ve vodě) nebo sladkou sušenku či kostku cukru pod jazyk. To proto, aby ji nevdechlo. Když je mu trochu lépe, je třeba sníst ještě rohlík, chléb nebo banán. Každý diabetik, ale i pečující o něj, by měl mít stále něco sladkého při sobě. Pokud by se snad diabetik dostal do bezvědomí, je nutné zavolat sanitku a ohlásit lékaři, že dítě je diabetik.Je to stav, který při delším trvání může ohrozit život. V dnešním systému péče je ale tato možnost stavu výjimečná a není-li dítě hodiny v bezvědomí, není se čeho obávat.V případě, že si dítě zapomene píchnout inzulín nebo se přejí nebo onemocní, může mu cukr v krvi stoupnout. To se projeví nadměrnou žízní, častým močením a někdy i zvracením. Nejdůležitější je, aby se dítě nenamáhalo, hodně pilo vodu nebo neslazený čaj, nic nejedlo a případně si dopíchlo malé množství inzulínu -1 jednotku. Je vhodné informovat rodiče, ale není nutné volat záchrannou službu. Pokud by stav trval mnoho hodin, je dobré konzultovat s lékařem. Každé dítě s diabetem má dnes k dispozici glukometr, který měří hladinu cukru v krvi. Vždy je doporučované v mimořádných situacích krev změřit. Pokud při sobě glukometr nemá, není dobré panikařit.Žít plnohodnotný životKaždý, kdo s dítětem přichází kdykoliv do styku, by měl mít základní informace o první pomoci. Tuto informaci by měl získat od rodičů, případně od zdravotní sestry, která zajišťuje vzdělávání pacientů a jejich rodičů. Tato část péče o nemocné se jmenuje edukace a je naprosto stěžejní. Každý totiž denně řeší mnoho otázek kolem cukrovky a nemůže být neustále v kontaktu s lékařem. Musí si poradit sám. Proto je užitečné mít i doma knížky, které mohou poradit nejen rodičům, ale i učitelům, trenérům a vychovatelům.Pokud dítě onemocní cukrovkou, zasáhne to samozřejmě celou rodinu. Každá maminka ocení, když se základní informace a dovednosti s obsluhou injekcí a glukometru naučí více členů rodiny. Dítě nemocné cukrovkou potřebuje vyrůstat v klidné a pohodové atmosféře a s pocitem, že může žít jako jiné děti. Nikdy není dobré nemocné dítě upřednostňovat před sourozenci nebo ho naopak zatracovat. Toto vážně nemocné dítě má šanci žít úplně normální život, najít si příjemné koníčky, studovat a vykonávat téměř veškerá povolání. Dnes je také možné cestovat a dělat většinu sportů. Každý má šanci založit si rodinu a dát život svým dětem. Aby mohl žít plnohodnotný život, potřebuje mít podporu ve svém okolí. A to hlavně podporu psychickou. Pokud se všichni budou snažit, aby měl pacient vyrovnané hladiny cukru v krvi, nemusí vůbec nebo až za mnoho desítek let, dojít k poškození některých cév. Bývají pak nejčastěji poškozeny ledviny, oči a končetiny, kde se špatně hojí veškeré rány a nebo mohou bolet a pálit. Tomu se lze ale vyhnout důslednou péčí, kde ovšem není potřebné lámat si hlavu s občasnými výkyvy. Tato nemoc zatím není vyléčitelná, ale je léčitelná. Proto s radostí žijme život, který je nám dán a bez zármutku a s optimismem pečujme o naše dětské diabetiky. Můžeme být šťastní, že v naší zemi je péče o tyto pacienty opravdu znamenitá a řadí se mezi nejkvalitnější péči na světě

folder_openPřiřazené štítky