Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz hmotnosti

DIETA ZA DIETOU. JAK NA TO, ABY VĚČNÝ BOJ SKONČIL VÍTĚZSTVÍM?

access_time27.květen 2019personRedakce

Pokud jste ukončili dietu a dosáhli jste výsledků, které jste si předsevzali, neznamená to, že se byste se měli hned vrhnout k ledničce a dopřát si vše, co bylo z vašeho jídelníčku vyřazeno. Vracení se do tzv. normální stravování by mělo být pozvolné a definitivně byste se měli zbavit návyků, které mohou ztracená kila přivést zpět.„Právě tato fáze je pro dlouhodobou úspěšnost redukce zcela zásadní a právě zde se dělá nejčastější chyba, vedoucí k rozvoji tzv. jojo efektu. Spočívá v tom, že se přejde příliš rychle z režimu diety do režimu stravování před dietou,“ vysvětluje MUDr. Miloš Rýc ze společnosti Medidiet.KILA JAKO JOJO Po skončení diety je potřeba dát organismu dostatečný čas, aby si na novou, sníženou hmotnost zvykl. Není pravda, že k jojo efektu dochází tam, kde byl úbytek hmotnosti příliš rychlý. Ve skutečnosti je situace komplikovanější. Rychlost redukce nemá se vznikem jojo efektu nic společného, stejně jako platí, že nejvíce si pacienti škodí, když po dosažení kýžené hmotnosti začnou den ze dne jíst jako před redukcí. Skutečným problémem není ani tak opětovné nabrání kilogramové hmotnosti jako skutečnost, že si v situaci náhlého nadbytku po periodě krutého nedostatku organismus po prodělané dietě přednostně vytvoří další tukové buňky, místo toho, aby si nejprve doplnil ochablou svalovinu, neboť redukci vnímá jako hladomor, který se může kdykoliv opakovat a je třeba mu čelit vytvářením rezervní energetické zásoby-tedy tukové tkáně. Touto cestou se neustále zhoršuje poměr „libové“ tkáně (svalů) k tukové, se všemi neblahými důsledky pro organismus.V HLAVNÍ ROLI CUKRPo skončení diety se velmi často objevuje chuť na sladké, která má několik příčin, jenž jsou zpravidla velmi komplexní. Zahrnují dlouhodobý nedostatek vitamínů ze skupiny B, psychické vlivy i euforizující účinek pražených kakaových bobů, které lze řadit mezi návykové látky srovnatelné s praženými kávovými boby (kofein). V této fázi je třeba nabídnout dostatečně bohatou škálu „postdietních“ nízkokalorických jídel bohatých na bílkoviny, chudých na cukry a tuky.„Pokud si  klient nechce lámat po jakékoliv úspěšné dietě hlavu tím, jak se následně správně stravovat, může nahradit 1 – 3 denní jídla například některým snackingových přípravkem z řady FASTDIET (Dieta po dietě – KING OF SNACKING),“ říká MUDr. Rýc.

folder_openPřiřazené štítky

Dietní tajemství celebrit

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Mají celebrity skutečně ten nejlepší tajemný program na hubnutí narozdíl od nás?V loňském roce byl jedním z nejpopulárnějších hledaných výrazů na Google a Yahoo výraz Paris Hilton. Stručný přehled 500 nejlepších vyhledávání za loňský rok ukazuje také na jiné známé osobností, jako například Jenny McCarthy, Tara Reid, Shakira a Tyra Banks. Proč jsme tak fascinováni celebritami? Jedním z důvodů, proč se zajímáme o hvězdy je, jednoduše řečeno, že se zdá, že mají nějakou magickou schopnost zhubnout s nulovým úsilím.Existují tisíce, dokonce miliony lidí, kteří se snaží zjistit, jak celebrity dosáhly rychlého zhubnutí, když je to tak obtížné pro nás ostatní. Celebrity vypadají často tak dobře, že mnozí z nás se ptají, jestli celebrity nemají nějaký nejlepší tajemný recept na hubnutí, který zbytek světa nemá.Můžeme si téměř představit celebrity jako Hilary Duff, Mariah Carey a Jennifer Lopez jak se někde setkávají v tajném bunkru, připraveny podělit se mezi sebou o přísně tajný dietní plán nebo dietní produkt, který nezná nikdo jiný. Pouze prvotřídní osobnosti se mohou ucházet o členství v tomto soukromém klubu a dostat se tam je těžší než najít cheaty her pro nový Xbox 360.Celebrity mají některé výhody:I když pochybujeme, že hvězdy mají tajnou společnost, kde se učí o nejlepším dietním programu a mají k dispozici plán na hubnutí, je pravda, že celebrity mají některé výhody, které my ne, pokud jde o stravu a tělesnou hmotnosti. Například, hvězdy mají obvykle více času než my. časopis Life & Style nedávno uvedl, že Jessica Simpson vykonávála dvě hodiny denně, šest dní v týdnu připravu na její roli Daisy Duke. Málokdo z nás má tolik času.Celebrity mají také více peněz než my, což znamená, že si mohou dovolit každý výrobek na hubnutí i program na hubnutí, které je na trhu. Carmen Electra, Jenna Jameson, Pamela Anderson a další celebrity mají dostatečný příjem najmout si osobní trenéry a osobní kuchaře, což jim dává výraznou výhodu oproti nám.Mají celebrity i jiné tajné triky na odbourávání tuků, než že mají více času a peněz, které jim pomohou dosáhnout rychlého hubnutí? Musí mít! Podívejte se na Christinu Aguileru, Halle Berry nebo například Madonnu. Pokud nemají nějaké tajné dietní pilulky nebo pilulky na hubnutí, které používají, potom jak dosáhly těchto výsledků?Tajemství které celebrity používají pro rychlé hubnoutí:Tajemství snadného hubnutí, které celebrity před námi skrývají je, že žádné tajemstvím není! Jistě, celebrity mohou mít více peněz a času než my, ale jejich informace ohledně hubnutí jsou stejné, jako máme my. Kromě několika málo výjimek získali celebrity, které vypadají nejlépe, svůj vzhled zdravou dietní stravou a pravidelným cvičením. Je pravda, že některé hvězdy zkoušely spalovače tuku, leky na hubnutí, dietní náplasti nebo dokonce hubnutí s pomocí chirurgie, ale z větší části celebrity tvrdě pracovat na přirozeném hubnutí pomocí cvičení, stravy a výživy.Jennifer Aniston je skvělým příkladem toho, jak si celebrity drží zdravou váhu cvičením. "Shodil několik kilo a vytvarovala si postavu cvičením Budokon (bojové umění, jóga a meditace) a jógou třikrát týdně" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Lindsay Lohan "...opět posílila své křivky tím, že jí osobní trenér Justin Gelband vede třikrát týdně ve cvičení zahrnujícím volné činky, kardio, Pilates a sedy-lehy" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Dalším skvělým příkladem osobnosti která pomocí diety a cvičení dosáhla svého pěkného vzhledu je Jessica Alba, která jí několik malých, zdravých jídel denně. Také zajde pětkrát v týdnu do posilovny, dělá (mimo jiné) kruhový trénink.Mnoho dalších osobností, které prošly módní dietou, dietou pomocí prášků, pomocí pilulek na hubnutí na předpis, náplastí na hubnutí a všech dalších triků k dosažení rychlého zhubnutí, si místo toho vybraly rozumný plán na řízené snížení váhy, který klade důraz na nízkou kalorickou stravu a pravidelné cvičení.O Rebecce Romijn je známo, že cvičí každý den ve fitness klubu se svým snoubencem Jerry O'Connellem. Ben Affleck cvičení minimálně šestkrát v týdnu. Matthew Perry a George Clooney také nedávno zhubli pomocí cvičení zaměřeného na hubnutí.Další úspěchy v hubnutí můžete nalézt, když se podíváte na nové maminky - celebrity a jejich taktiky odstranit tuk na břiše. Heidi Klum nedávno řekla: "Byla jsem zpátky na své hmotnosti (před těhotenstvím) za šest týdnů" pomocí kombinace dvou věcí: 90 minut cvičení čtyři dny v týdnu a jídlo s vysokým obsahem proteinů místo koktejlů (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Denise Richardsová našla po porodu pomoc s hubnutím v tom, že potřebuje hodinu cvičení denně a omezení kalorií na 1500 denně. Po narození dítěte přešla Britney Spears na dietní zdravé hubnutí, kterým nahradila "své obvyklé smažené pokrmy zdravější nízkokalorickou listovou zeleninou" (Zdroj: Life & Style Weekly; 9. leden 2006).Jak můžeme kopírovat systém hubnutí celebrit?:Naposledy, když jsme to kontrolovali, Pamela Anderson dosud nedala svůj tajný plán na hubnutí nejvyšší nabídce na ebay. Pěkné na tom je, že nemusí! Už známe tajemství zdravého hubnutí celebrit: nejlepší způsob jak dosáhnout naší ideální hmotnost je pravidelným cvičením, stravou a výživou.My pravděpodobně nikdy nebudeme mít tolik času a peněz jako mají mnohé z hvězd, a proto naše cesta k celkovému zdraví a kondici může trvat déle. Ale to je v pořádku. Je to v pořádku, protože teď už víme, že opravdu neexistují žádným tajné informace o hubnutí. My známe nejlepší program hubnutí pro nás, a tím je úprava stravy a cvičení.

folder_openPřiřazené štítky

Liposukce

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Liposukce je jednou z nejoblíbenějších operací v plastické chirurgii, a při tom jeden ze starých, tak jak se používá již téměř více než tři desítky let. Ve světě liposukce právem nese titul nejoblíbenějších plastických operací.Liposukce – plastická chirurgie, která je zaměřena na odstranění přebytečné tukové tkáně. Tento postup se provádí pomocí vakuem. Pro tento pod kůži, v místě, kde potřebujete vyčerpat přebytečný tuk, je zavedena dlouhá dutá trubka – kanyla. Ona se připojí k vakum přístroji.Indikace k liposukciLiposukce se provádí s cílem odstranění přebytečné tukové tkáně. Takže, povinnost k ní – s přebytečného tuku, pokud to visí na záhyby na břiše, bocích, stehnech, rukou nebo krku. Obezita může být nejen u lidí, kteří mají rádi hodně jíst, nebo trpí sedavý způsob života. Přebytečný tuk se může objevit i u lidí, kteří vedou aktivní životní styl, nebo se snaží, aby se příliš tučná jídla. Hromadění přebytečného tuku, může nastat při poruchách metabolismu a při některých onemocněních.Nicméně, liposukce není vhodný pro všechny pacienty s obezitou. Faktem je, že v ideálním případě liposukci doporučují, aby lidé s nadváhou ne více než 9 kg, tak jak odstranit příliš mnoho tuku u pacientů s příliš výraznou obezitou – může být nebezpečné, a kromě toho, liposukci u nich muset kombinovat s postupy zpřísnění. Kromě toho, po liposukci nelze okamžitě sedl na přísnou dietu, tak jak to také může vést k spatna kůže.Liposukci doporučují provádět pacientům, kterým se zhubnout pomocí jiných metod – cvičení, běh, gymnastiku – je nemožné.Kontraindikace k liposukciLiposukce je jednou z jednoduchých a bezpečných operací v plastické chirurgii, ale také se k ní mohou být kontraindikací. Všimněte si, že liposukce není uchylují proto, aby se zhubnout. Tato operace, spíše se zaměřuje na korekci postavy. Pro snížení hmotnosti je třeba dodržovat dietu a cvičit. Jen tak je možné zbavit se nadváhy. Liposukce stejné cílem je odstranění přebytečného tuku. Takže, liposukce není vhodná pro pacienty s nadměrnou nadměrné hmotnosti a tukové usazeniny. V tomto případě je liposukce je možné pouze po snížení nadváhy.Při rozpacích snížení nadváhy stravy a cvičení, na pomoc může přijít bariatrichné chirurgie – „gastric bypass“. Při tomto zákroku chirurg jako by se snižuje žaludku, což vede k rychlejšímu nasycení a rychlé pocitu plnosti žaludku jídlem. To vede ke snížení tělesné hmotnosti pacienta. Kromě toho, liposukce se provádí u pacientů po výrazného snížení hmotnosti, například dietou, kdy jsou pozemky visící kůže na břiše, stehnech, pažích, krku a tak dále, V tomto případě je liposukce v kombinaci s přebytečné kůže a face – tzv. body lifting, a také abdominoplastika – plastická operace kůže, visící na spodní části břicha.Co můžete očekávat po liposukciJe důležité si uvědomit, že liposukce není schopen si vyměnit dodržování diety a cvičení. I když Můžete odstranit přebytečný tuk pomocí liposukce, při zachování původní způsob života s lehkostí akumulují to znovu. Takže, ještě jednou všimněte si, že snížit hmotnost pomocí liposukce se nedoporučuje. Liposukce si klade za cíl upravit postavu a odstranit přebytečný tuk.Druhy liposukceLiposukce může být jak operační, tak neinvazivní, tedy bez použití skalpelu chirurga. Při tomto, v obou případech přebytečnou tukovou tkáň čerpadlo pomocí kanyly a vakuové přístroje.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz hmotnosti

Vegetarianská dieta- jake jsou výhody

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Peclive sestavena vegetarianská dieta ( s vyjimkou veganske, vitarianske a fruitarianske ) mohou mit i nektere prednosti:- sehrava ulohu pri prevenci, ale i lecbe nekterych chorobnych stavu ( redukce hmotnosti a snazsi udrzeni primerene vahy, redukce vysokeho krevniho tlaku, cevni onemocneni) - maji vyssi obsah vlakniny, nekterych vitaminu a mineralnich latek ( konzumace ovoce a zeleniny) - obsahuji mene tuku nez smisena strava - snizuji krevni hladinu lipidu vcetne cholesterolu Co zaverem? Z potreby prijmu vsech nezbytnych zivin v optimalnim mnozstvi vyplyva pozadavek pestrosti a rozmanitosti stravy. Splneni techto pozadavku je zejmena dulezite v obdobi, kdy jsou zvysene naroky na mnozstvi a slozeni stravy. Jedna se o detsky vek, a i obdobi tehotenstvi a kojeni.Alternativni vyziva pro deti ani tehotne a kojici zeny neni vhodna, je nutne zcela odmitnout veganstvi. Deti by pri alternativni vyzive mely byt vysetreny. Rizikovost je dolozena vyssim vyskytem nedostatku zeleza, vapniku,vit. B12 a nizkou hladinou nenasycenych mastnych kyselin.Ze zdravotniho hlediska, ale nemusime mit namitek vuci pestremu semivegetarianskemu stravovani. V nasich podminkach je mozne zajistit plnou podporu zdravi smisenou racionalni stravou, jejimz zakladem jsou potraviny rostlinneho puvodu ( ovoce, zelenina, celozrnne pecivo..) doplnene vyberem nizkotucnych mlecnych vyrobku, dostatecnou konzumaci ryb a hub, ale take konzumaci masa drubeze a jinych druhu s nizkym obsahem tuku. Nezanedbatelnym faktem ale zustava, ze rozvoj vedy neustale prichazi s novymi poznatky, a to i v oblasti vyzivy. To, co se drive povazovalo za vhodne, dnes jiz neplati a stejne tak muze dojit k tomu, ze vyvazena racionalni strava bude za nejakou dobu povazovana za neprijatelnou a nevhodnou. Vzdyt jiz nyni se objevuji zpravy, ktere naznacuji podporu veganske strave a to jak pro deti, tak i tehotne zeny. Je skutecne na kazdem z nas, jaky zpusob stravovani a vyber potravin si zvolime. Jezme to, co nam chutna, ale naucme se, aby nam chutnalo hlavne to, co je zdrave. Makrobiotika Makrobioticke diety jsou vegetarianske diety zalozene na rovnovaze potravin "jin" a " jang". Diety maji nekolik stupnu, od mene prisnych az po ten nejstriktnejsi stupen a to konzumaci pouhe neloupane ryze. Je to ale vice nez jen zpusob stravovani, je to filozofie, vira dosahujici nekdy az fanatickych rozsahu. Zaklad 50 - 60 % z celkoveho denniho prijmu tvori cela obilna zrna ( nehlazena ryze, jecmen - kroupy, oves, zito, kukurice, psenice, jahly, pohanka - pokud mozno biologicky pestovane ). 5 - 10 % tvori lusteniny, 20 - 25 % zelenina tepelne zpracovana, 5 -10 % zelenina prirozene kvasena, 5-10 % zeleninova nebo lusteninova polevka, 10 % ostatni ( ryby, ovoce, moucnik, napoje). K zakazovanym potravinam patri vsechny druhy masa ( s obcasnou vyjimkou rybiho), zivocisne tuky, mleko, mlecne vyrobky, cukr, cokolada, ostre koreni, uzeniny, alkohol, umela sladidla, kava, orechy, tropicke druhy ovoce, chemicke prisady, potraviny prumyslove zpracovane a z druhu zeleniny pak brambory, lilek, chrest, rajcata, spenat. Caje, ktere jsou aromaticke a povzbuzujici, taktez patri k zakazanym. Je samozrejme, ze takto omezena strava nemuze byt vyhovujici po nutricni strance, je nevhodna pro vsechny tim vice pro skupiny se zvlastnimi nutricnimi naroky jako jsou deti, tehotne zeny a osoby nemocne. Makrobioticky zivene deti jsou zpravidla mensi nez deti zivene smisenou stravou a jsou popsany rady pripadu nedostatecneho prijmu plnohodnotnych bilkovin a energie u takto zivenych deti. Take je v makrobioticke strave zpravidla nedostatecne zastoupen vit. C, kyselina listova, hlavne vit. B12. Stejne tak je organismus nedostatecne zasoben vapnikem, zelezem a vit. D. Organicka vyziva Mezi zpusoby alternativniho stravovani muzeme okrajove zaradit i konzum organickych potravin nebo biopotravin vypestovanych bez pouziti umelych hnojiv. Jde o zpusob vyzivy, ktery je velmi tezko realizovatelna ve vetsim rozsahu a ktery je i ekonomicky narocny.Suplementa Suplementa, kterymi si mnozi lide obohacuji stravu, se stavaji problemem.V pripade doporuceni lekarem, trpi-li clovek nedostatkem urcite latky, je jiste vyber patricneho potravinoveho doplnku vhodny. Ale plno laiku, kteri podlehaji mylnym a zkreslenym informacim o vyzive, o ruznych dietach, reklamam, konzumuje pripravky temer neomezene. V nekterych pripadech muze jit az o jiste nebezpeci pro obsah nadmerne davky nekterych vitaminu a mineralnich latek ktere mohou vzajemnym pusobenim s dalsimi latkami narusit normalni metabolicke pochody, v jinych pripadech o zbytecnost, ktera pripravuje lidi o penize. Z celeho sveta se neustale objevuji nove a nove informace o vyzive, vcetne vyzive alternativni. Z mnohych zprav se muzeme poucit jak zlepsit nasi vyzivu, ale jsou i informace, ktere by nas mely spise varovat.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz hmotnosti

Harmonie trávení a hubnutí

access_time09.červen 2019personRedakce

Zátěž jater a ledvin při hubnutíHubnutí je pro organismus zatěžujícím procesem. Je nezbytná bezvadná souhra jednotlivých orgánů, bezvadná funkce každého z nich. Je nutné co možná nejlepší vyladění organismu. Takovým vyladěním se myslí především jeho pročištění, detoxikace, obnovení plné funkce životně důležitých orgánů, především těch, které se podílejí na zažívání, látkové přeměně a vylučování nežádoucích látek (játra a ledviny). Úspěchy OK ALfa Emulips plus při hubnutíVynikající výsledky v "ladění" těla na proces hubnutí vykazuje sada OK Alfa Emulips plus - Harmonie trávení. Obsah náplní této sady je určený na 1 měsíc užívání. 1 měsíc je zároveň minimální dobou pro přípravnou fázi hubnutí. Ve většině případů dosahují uživatelé úbytku na objemu v rozmezí 2 - 5 cm a hmotnosti 1 - 3 kg už v průběhu této přípravné fáze. Uvedené výsledky dokládají výtečnou schopnost Harmonie trávení připravit organismus na vlastní proces hubnutí.Harmonie trávení a škodlivinyHarmonie trávení - OK Alfa Emulips plus - je cenově přístupnou alternativou zodpovědného přístupu ke zdravému způsobu hubnutí. Za zdravé se přitom považuje hubnutí pozvolné, které skýtá imunitnímu systému těla dostatek času na odbourávání v tucích uložených škodlivin. Než začnete hubnout OK Alfa plus revitalizuje a čistí organismus, pomáhá při regeneraci jaterní tkáně, harmonizuje činnost trávícího traktu a jater. Emulips usnadňuje vstřebávání a odchod tuků z těla, minimalizuje zatěžování jater, pomáhá chránit tělo před volnými radikály a podporuje hubnutí. Doporučuji začít hubnutí přípravnou fází s OK Alfou Emulips plus, která tělo připraví pro ideální působení Emulipsu Slim. Sada OK Alfa Emulips plus je také velmi vhodná pro regeneraci a dočištění organismu po ukončení hubnutí.Hubnutí pro vyladěný organismus Hubnutí s Emulipsem Slim je hubnutí bez diet, cvičení a chemie pro "vyladěný" organismus. Emulips Slim stimuluje odbourávání podkožního tuku, působí v rizikových partiích - břicho, boky, hýždě. Urychluje spalování tuku v buňkách, omezuje ukládání tělesného tuku. Ovlivňuje snížení příjmu potravy a prodloužení intervalu mezi jídly. Užívání Emulipsu Slim lze opakovat 1 - 3 krát za sebou, podle potřeby. Výrobky OKG patří mezi exkluzivní, obsahují vysoce kvalitní rostlinné ingredience z celého světa.Buďte úspěšníPravidelné užívání, nepřejídání a nedojídání se, kvalitní pitný režim (2 - 3 l tekutin denně) - to jsou zásady užívání, které je pro úspěšné hubnutí s potravními doplňky firmy OKG důležité dodržet. Všechny zmíněné produkty pracují na principu odvodu škodlivin a nadbytečných tuků z těla prostřednictvím moči - proto pitný režim. Objem 2 - 3 l denně sice může na první pohled vypadat hrozivě, ale navozování přirozeného pocitu žízně patří mezi cenné vlastnosti, které řadí Emulips Slim mezi exkluzivní přírodní produkty na hubnutí.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutí

access_time19.listopad 2019personMarián Kroužel

 Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutíPokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku. To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku. Všichni jsme slyšeli, že tajemství k dosažení udržitelného hubnutí a udržování zdravé tělesné hmotnosti je životní styl. A co přesně je životní styl? Životní styl je pojem užívaný k popisu toho, co děláme každodenně nejčastěji. To znamená to, co jíme nejčastěji a jak pravidelně jsme aktivní. Jinými slovy je to to, co jíme a děláme důsledně.Chcete-li pomoci cvičit častěji, tady jsou naše nejlepší tipy:1. Když začnete cvičit, začněte velmi pomalu, a postupně v průběhu týdnů a měsíců zvyšujte intenzitu tréninku, jeho délku a frekvenci. Nejhorší, co můžete udělat, je přehánět svůj výkon a cvičit příliš těžce, dlouho nebo příliš často.2. Zkuste cvičit každý den ve stejnou dobu. To vám pomůže navyknout si na cvičení a časově oraganizovat další denní povinnosti.3. Provádějte a střídejte různá cvičení. To vám pomůže zabránit nudě a podpoří celkovou kondici, zdraví a maximální výhody hubnutí. Ujistěte se, že cvičení zahrnuje jak kardiovaskulární cvičení (chůze, jogging, cyklistika, atd.), tak posilování svalů a strečink (vzpírání, jóga, pilates atd.).4. Najděte si pro cvičení kamaráda nebo dva. To vám také pomůže zabránit nudě a povzbudí vás cvičit, když nemáte chuť. Kolegové z práce, přátelé a rodina jsou nejlepší kamarádi na cvičení, ale pokud se snažíte najít někoho se společným cílem a zájmem o pravidelné cvičení, existuje spousta online skupin a fór o cvičení, kde můžete hledat někoho přátelského ke cvičení.5. Najděte si cvičení, které vás baví a to provádějte nejčastěji. Například, pokud máte nejraději chůzi, udělejte si z chůze cvičení, které provádějte nejvíce a doplnit si příležitostně chůzi jiným cvičením např. kolo nebo pilates).6. Dopřejte si, tu a tam, zacvičit na nějakém stroji nebo s novou cvičební výstrojí. Skvělým příkladem jsou monitory srdečního tepu (pulsmetry), nová kola, cvičební DVD, nebo i jen nový pár běžeckých bot. Je úžasné, jak věci jako tyto, mohou motivovat ke cvičení, i když je to zatím jen cestu ven z krize.7. Rozdělte si vaše tréniky podle ročních období. Například, když jsme uprostřed zimy a venku je mráz, není dobré začínat venku s joggingem. Lepší nápad by měl být přihlásit se třeba na lekce jógy nebo Pilates, dokud se venku trochu neoteplí. Pak můžete začít běhat.8. Zvažte možnost dostat odbornou pomoc v tom jak začít nebo jak nadále pokračovat. Osobní trenér vám pomůže naplánovat tréninky a ukáže vám, jak provádět širokou škálu cvičení, tak aby bylo vaše cvičení bezpečné, zajímavé a efektivní.Pokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku.To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku.Doufáme, že vás tyto fakty přesvědčily a vyzkoušíte naše tipy, aby vám pomohly cvičit pravidelně a dosáhnout vašich cílů v hubnutí.Hodně štěstí při hubnutí a děkujeme za přečtění a za návštěvu.

folder_openPřiřazené štítky

Rizika obezity

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Obezita se považuje v nynější době za epidemii. Stejně jako jsou miliony lidí o hladu, existují i miliony obézních osob. Jistě každý ví, že tato nemoc přináší poměrně mnoho rizik a jednoznačně je spjata s vysokou pravděpodobností dřívějšího úmrtí (v ČR na nemoci spojené s obezitou umírá 10.000 lidí za rok). Obezita se projevuje jak ve fyzickém, tak i psychickém zdraví – a právě o tom pojednává tento článek. Jestli máte i vy "hezky tvarované bříško," tak neváhejte pokračovat ve čtení. Obezita vzniká na principu vyššího příjmu energie než která je později spotřebována. Tělo si přirozeně ukládá zásoby "na horší časy," což se nám lidem stává do jisté míry osudným. Pokud chcete zjistit objektivně, do které kategorie patříte (norma, nadváha, obezita I, II a III stupně), vypočítejte si jednoduše váš body-mass index na adrese http://www.spocitej.cz/body_mass_index.phpBolesti kloubů a páteře:Jak je známo, při obezitě jsou nejvíce zatěžovány tzv. nosné klouby. Patří mezi ně kyčle, kolena a meziobratlové kloubky na páteři. Kloubní plošky se díky vysoké hmotnosti a tím i tlaku na ně opotřebovávají – obrušují. Vzniká artróza. U kyčle je to koxartróza, u kolene gonartróza a na meziobratlových kloubkách potom spondylatróza. Díky tahu na páteř (bříško táhne záda směrem dopředu) se mění i zakřivení páteře, která je tím chronicky přetěžována a bolesti zad se prohlubují. Pro vysokou hmotnost může docházet i k patologickým tvarům kostí a kloubů – vybočení holeně a také rozvolnění kolenních kloubů (označované jako genua vara). Nádory:Dost málo se ví o tom, že mezi následky obezity se řadí ve vyšším měřítku se vyskytující některé nádory. Patří mezi ně gynekologické a to rakovina výstelky dělohy (endometria), krčku děložního a dělohy samotné, dále vaječníků a také prsu. U obou pohlaví jsou to potom novotvary v oblasti trávicího traktu – nejčastěji tlustého střeva, žlučových cest, jater a slinivky břišní. Z vylučovacího systému se může vyskytnout změna tohoto typu na ledvinách. U mužů je to potom karcinom prostaty. Cévní systém a srdce:Obézní lidé mívají ateroskleroticky změněnou výstelku cév, což vede k ischemické chorobě srdeční (tedy zúženým cévám zásobujících srdeční sval) infarktům myokardu, mozkovým cévním příhodám („mrtvicím“). Často s těmito pacienty jejich pozdějším životem jde i vysoký krevní tlak. Jejich srdce má zvětšenou svalovinu a je rozšířené (dilatované). Tito pacienti mívají poruchy srdečního rytmu, což může vést ke vzniku embolií, které se mohou vmést do cév zásobujících srdce nebo mozek. Obézní osoby mívají mnohem častěji křečové žíly (mj. z důvodu váznoucího žilního návratu k srdci). S tím jde ruku v ruce trombembolická nemoc (vznik sraženiny nejčastěji v žilách dolních končetin s pozdějším vmetením ve směru toku – nejčastěji jako plicní embolie ohrožující život člověka často i náhlým úmrtím). Nemoci dýchacího systému:Protože je na hrudník kladen z předního a spodního směru tlak podkožních tuků, dochází k mělkému dýchání – hypoventilaci. Následně vzniká tzv. Pickwickův syndrom, kdy je trvale zvýšený obsah oxidu uhličitého v krvi a pacienti jsou následně proto spaví. Obézní lidé mají také sníženou kvalitu spánku, kdy je porušena hloubka spánku – tzv. syndrom spánkové apnoe. Jejich spánek pak nepřináší úlevu od únavy. Pacienti se budí neodpočatí a utahaní – tím se celkově snižuje kvalita života daného člověka.Poruchy trávení a nemoci jater:V důsledku tlaku podkožního tuku na vnitřní orgány dutiny břišní dochází k vytlačování tráveniny do jícnu – tzv. refluxu. Následně vzniká překyselení tohoto trubicovitého orgánu a vy to cítíte jako pálení žáhy. Pokud se jedná o opakovaný stav, může se dlouhodobě poškozovat výstelka jícnu a to vést u některých jedinců k rakovině. Obézní lidé mají také častěji kýly, vyskytují se u nich nezřídka kaménky ve žlučníku (cholecystolitiáza), mívají záněty žlučníku (cholecystitidu) a v důsledku vysokého množství tuků u nich dochází ke ztukovění jater (jaterní steatóza). Kožní potíže:Obézní pacienti mívají mnohem častěji ekzémy a v místech vlhké zapářky (tam kde se stýkají kůže) i plísně. V důsledku napínání kůže vznikají strie (jizévky). V kůži jsou celulitidové změny. Tito lidé častěji bývají nadměrně ochlupení na pupku, dolních končetinách, předloktí, ad. (tzv. hypertrichóza a hirzutismus). Mívají frekventněji otoky (nejen na dolních končetinách) a hůře se jim hojí rány. Chirurgická a anesteziologická rizika:Obezita je rizikem pro chirurga vykonávajícího jakoukoliv operaci v celkové anestezii! Navíc může být komplikací pro operace hrudníku a břicha (chirurg se těžko přes velké množství podkožního tuku dostává do hlubších částí dutin). Pro výše uvedné srdečně-cévní nemoci je pacient pro chirurga i anesteziologa rizikovým. V případě nutnosti je ztížená resuscitace.Psychosociální aspekty:Nemocní jsou společensky diskriminováni („ati-fat rasismus“), hůře se společensky uplatňují, jsou znevýhodněni, hůře si hledají práci. Mají nízké sebevědomí, poruchu motivace a sebeobviňují se. Jsou depresivní a úzkostní. Z těchto všech důvodů nezapomínejte na zdravý životní styl, který předchází obezitě. Patří sem např. dostatek pohybu, zdravá strava s nevysokým obsahem tuků, nutnost hlídat si hodnoty tuků v krvi přes svého praktického lékaře (LDL a VLDL cholesterol, triglyceridy). Pokud již obezita nastala, tak aplikovat přiměřené nedrastické diety – nejlépe pod vedením odborníků (dietní sestry, dietetici, internisté, ad.)

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Poslední menstruace – období velkých změn

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Poslední menstruací končí u žen plodné období. Přichází většinou kolem 50. roku života. Skončí činnost pohlavních orgánů, ukončí se tvorba ženských pohlavních hormonů estrogenů a progestinů. Období se nazývá klimakterium, lidově přechod. Není to nemoc, jde pouze o přechod z jednoho, reprodukčního období ženy do druhého neplodného.Zatímco pro některé ženy období vyhasínání funkce vaječníků neznamená víc než, že přestanou krvácet, pro většinu je přechod spojen s mnoha nepříjemnostmi. Kromě návalů, podrážděnosti, závratěmi či bušení srdce také riziko závažných onemocnění ve stáří. Mezi ně patří i osteoporóza a kardiovaskulární choroby. Proti těm je totiž žena v plodném období relativně chráněna.Premenopauzou to začínáObdobí, kdy začne žena pociťovat potíže, ale zatím ještě stále krvácí, se nazývá premenopauza. Kvůli klesající hladině estrogenů se dostavují poruchy menstruačního cyklu, objevuje se silnější, častější nebo naopak slabé či méně časté krvácení. A v této době právě  začínají neurovegetativní potíže. U třetiny žen dokonce velmi silné. A projevy? Zvýšená potivost, nezřídka se v noci koupete ve vlastním potu, s tím souvisí i špatné spaní. Dalšími projevy jsou například nepředvídané rudnutí, malátnost, závratě, časté bušení srdce, nebo dušnost. Časem přibudou i psychické změny, poruchy paměti, změna sexuálního chování, podrážděnost, deprese, v těžkých případech i klimakterické psychózy. Později dojde i k tělesným změnám, což je právě období, kdy se významně zvyšuje riziko dalších onemocnění. První známkou bývá přibývání na váze, zvyšuje se podíl tělesného tuku. Ochabují také genitálie a prsa. Zvyšuje se riziko kardiovaskulárních příhod, dochází k vzniku diabetu a rozvíjí se osteoporóza. Skutečná menopauza přichází až po šesti až dvanácti měsících od poslední menstruace. V průměru se udává, že menopauza přichází kolem 50. roku ženy, ale může přijít kdykoli mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. Zpravidla platí, že čím dřív začne žena menstruovat, tím dříve také její plodné období skončí.Léčba hormonyPřechod je přirozená součást fyziologického procesu stárnutí ženy, utéct se před ním nedá. Je ale možné se nepříjemností spojených s klimaktériem nějak zbavit? Příčinou obtíží je nedostatek ženských pohlavních hormonů. Když se ženě dodají chybějící estrogeny i progestiny, měly by tělesné obtíže ustoupit. Pro tento způsob léčby se používá termín hormonální substituční terapie (HRT - hormone replacement therapy), jejímž cílem je zmírnění obtíží a také předejití vzniku osteoporózy a kardiovaskulárních chorob. Jak už to bývá, i když léčba je podle dlouhodobých výzkumů poměrně úspěšná, není pro všechny. Podmínkou účinku prevence je její zahájení včas, tedy kolem padesátky. Když už se totiž projeví osteoporóza a jiná onemocnění stáří, nemá už léčení hormony smysl. Protože podle doporučení má HRT trvat 10 až 15 let, je třeba s ní začít ve středním věku. Navíc je léčba určena zdravým ženám.Než se zahájí léčba hormonální substituční terapií, je nutné provést několik vyšetření. Mezi ně patří hlavně preventivní gynekologická prohlídka, ale také mamograf, ultrazvukové vyšetření dělohy, změření krevního tlaku, hmotnosti a krevní testy. Všechny vyšetření by se pak měla opakovat jednou za rok, případně častěji, pokud to cytolog či mamolog doporučí. Jestli je však ženě zjištěna nebo je léčená na rakovinu prsu nebo dělohy, má zánět žil či embolii, na tento způsob léčby může zapomenout.V současné době se k substituci (na rozdíl od hormonálních kontraceptiv) téměř výhradně používají přirozené estrogeny. Samotné estrogeny se podávají pouze ženám, které podstoupily operativní vynětí dělohy (hysterektomii). U žen s dělohou samotný estrogen vyvolává hyperplazii endometria (nadměrný růst děložní sliznice) a zvyšuje riziko karcinomu (rakoviny). Proto se těmto ženám podává spolu s estrogenem navíc i hormon progestin, který tomu má zabránit.Hormony se podávají v různých formách:Tablety, které se užívají ústy nebo vkládají do pochvy pravidelně jednou denně.Rozšířené jsou gely, kdy se hormony dostanou do krevního oběhu skrze kůži. Nevýhodou takového podávání je poměrně nepřesné dávkování.Další formou jsou transdermální náplasti (TTS). Mají zásobník, z kterého se postupně uvolňuje přesně definovaná dávka hormonů. Výhodou náplastí oproti tabletám je konstantní hladina hormonů, která má význam hlavně pro účinnější potlačení neurovegetativních obtíží, navíc se náplast nemusí aplikovat tak často. Zatímco tablety nebo gel se musejí užívat každý den, náplast se nalepí na kůži a podle konstrukce se mění jednou či dvakrát za týden.Použít lze i podkožní implantát, ze kterého se uvolňuje hormon po dobu asi půl roku. Pak je možné nechat si aplikovat další implantát. Jeho nevýhodou je však obtížné přerušení léčby při nežádoucích účincích, pro jeho odstranění je nutný malý chirurgický zákrok.Nejnovější formou je nosní sprej. Přesně odměřená dávka se pak do těla vstřebává přes nosní sliznici.Nevýhody HRT a nežádoucí účinkyHormonální léčba není určená pro všechny, navíc se při ní mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Nejčastěji to je zadržování sodíku a otoky. Estrogeny totiž zvyšují riziko nebezpečí ucpání cév (tromboembolické komplikace), zpozornit by měly především kuřačky a ženy s vysokým krevním tlakem. Zmínit je třeba také obavu, že se užíváním HRT zvyšuje riziko onemocnění rakovinou mléčné žlázy. Dále nesmí hormonální léčbu užívat ženy, které trpí akutním onemocněním jater, akutním zánětem žil, rakovinou prsu a samozřejmě při těhotenství. Doporučit HRT nelze ani ženám s chronickým onemocněním jater, žlučových kamenech, tromboembolické příhodě v anamnéze a karcinomu endometria a prsu v anamnéze.Alternativní možnosti léčbyNežádoucích účinků hormonální léčby je mnoho, žen, které ji nemohou nebo nechtějí využít také. Ale i ony se mohou poprat s klimakterickými potížemi. Například volbou alternativních přírodních prostředků. Především těch, které obsahují látky, jejichž účinky se podobají účinkům přirozených estrogenů. Patří mezi ně třeba ploštičník (výtažek je volně prodejný v lékárně pod názvem Menofem), isoflavony, které omezují neurovegetativní potíže najdeme v jeteli lučním (výtažek je v přípravku Menoflavon) a sojových bobech. Mnoho užitečných látek obsahují i včelí produkty. Rostlinné složky, které účinkují podobně jako tělesné estrogeny má lékořice. Pro zmírnění neurovegetativních obtíží a depresivních stavů je možné použít například i třezalku, kozlík lékařský, meduňku, chmel otáčivý, či mučenku. Existují ženy, kterým zmírňují návaly i vysoké dávky vitamínu E. Kalcium a magnesium jsou nezbytné pro udržení silných kostí, působí tedy preventivně proti osteoporóze, aby se dobře vstřebávaly, je nutné je kombinovat s vitamínem D. Vitamin E, vápník, hořčík a vitamin D je vhodné užívat i při hormonální substituční léčbě.

folder_openPřiřazené štítky

Cukrovka se šíří: V roce 2035 jí bude trpět desetina světa!

access_time06.březen 2020personRadka Eliášková

Podle zprávy mezinárodní federace diabetiků se tato nemoc šíří neskutečně rychle. Čísla jsou až hrozivá. Zpráva říká, že už dnes trpí na celém světě touto nemocí 382 milionů lidí. Současně také předpovídá, že jen do roku 2035 budemít cukrovku neskutečných 592 milionů lidí, tedy každý desátý člověkna světě. Mnoho z nich podle předpovědi bude pocházet z rozvojových zemí, kde lékařská péče nedosahuje ani z daleka západní úrovně.Lékaři přitom už dříve hovořili o cukrovce jako o epidemii, protože díky narůstající obezitě a sedavému životnímu stylu této chorobě podléhá stále více obyvatel vyspělého světa. Určujícími faktory také může být stres, který většina z nás denně zažívá v práci.Současně také matky méně kojí své děti, což může zapříčinit slabší imunitu vůči nemocem.   Výrobci potravin tomu vůbec nepomáhají, protože ve výrobním procesu často nahrazují řepný cukr fruktózou, která je levnější a současně sladší. Nikdy se také nekonzumovalo tolik masa, jako dnes. Přitom prorostlé maso, uzeniny a tuky také napomáhají zvýšit počet nemocných diabetem. Alarmující čísla už nyní pocházejí z USA, kde by měl počet nemocných stoupnout ze současných 8% na 11% populace v roce 2035. Neskutečné je, že zde každých 6 sekund zemře člověk na problémy způsobené cukrovkou. Celkově to dělá ročně 1,5 milionu úmrtí. Omezit rizika onemocnění diabetem přitom lze snížením tělesné hmotnosti,zdravější stravou a pravidelným pohybem. 

folder_openPřiřazené štítky