Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz maminka říkala

Jak o sebe pečuje Tereza Maxová?

access_time28.květen 2019personRedakce

Dvaačtyřicetiletá topmodelka a maminka tří dětí žije trvale v Monaku. Alfou a omegou krásného vzhledu je pro ni opálená pokožka, avšak dobře chráněná kvalitním krémem.Tereza patří mezi nejkrásnější ženy světa. O svou pleť pečuje jako o klenot, aby jí zajistila mladistvý vzhled. Protože žije trvale pod palbou slunečních paprsků, investuje do kvalitního opalovacího krému. Používá faktor 25 – 30 a to jak u dětí, tak i u sebe. Říká, že bez krému na opalování by všichni večer trpěli, protože jim chybí středozemní geny. Tím, že žije v Monaku, má neustále krásně bronzový nádech. Proto nemusí pleť dále zatěžovat make-upem a dalšími líčidly, které přispívají k jejímu stárnutí. Bez čeho se ale neobejde je řasenka a zdravíčko. To si prý bere i do příručního zavazadla, když cestuje pro případ, že by se jí ztratily kufry.KVALITA, KTERÁ POMÁHÁA co patří mezi její top produkty? „V poslední době se mi osvědčil sprej pro děti s ochranným faktorem 25 od Oriflame, dobře se nanáší a má modré zbarvení, takže bez problémů poznám, kde všude jsem sebe i děti natřela.“ Proč si oblíbila právě značku Oriflame je jednoduché: „Již 14 let podporuje projekty nadace, čehož si vážím. Společně podporujeme program ve vybraných dětských domovech, který se snaží dostat co nejvíce dětí zpět do rodiny. To je velmi potřeba a jsem ráda, že se to daří. Díky kosmetickým poradcům dnes už nadace získala hrubě přes 10 milionů korun, a to je fantastické. Vážím si důvěry i snahy pomoci dětem, které to nemají v životě lehké a jsou odkázány na pomoc ostatních,“ tvrdí Tereza. Jako výrobce kosmetiky Oriflame též hodnotí pozitivně.  „Mám ráda přírodní kosmetiku, líbí se mi, že je šetrná k životnímu prostředí, není testovaná na zvířatech a dodržuje etický kodex. Proto jsem opakovaně propůjčila této kosmetice i svou tvář.“

folder_openPřiřazené štítky

31 zkrášlovacích tipů

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Péče o pleť je sama o sobě velmi namáhaví činnost, a co teprve péče o stárnoucí pleť! Vrásky, zaryté linie, fleky a mnoho dalších mohou vaši pokožku udělat nevzhlednou. Samozřejmě, že tu jsou i jiné cesty, jak stárnutí pozastavit, např.plastické operace, ale měla byste vždy mít na paměti, že takovýto zákrok něco stojí, a že stárnutí stejně nezastavíte.Příroda nám vždy nabízí to nejlepší, a proto se mnoho kosmetických firem rozhodlo přejít na organické, nebo-li bio produkty. Bohužel tyto kosmetické výrobky také něco stojí, ale vy si můžete být 100% jistá, že tím chráníte Matku přírodu, a že si dopřáváte to nejlepší, co vám na oplátku nabízí.Přichystali jsme pro vás list 31 zkrášlovacích tipů, které vás nahodí zpátky do formy!Vlivy slunečního zářeníSice je skoro nemožné se zcela vyhnout slunečním paprskům, ale pokuste se jim vystavovat co nejméně. Stárnoucí pokožka je náchylnější a sluníčko jen prohlubuje vrásky a linie v kůži. To samé platí pro solária, která také nejsou nejpříznivější, co se týče vaší pokožky.Může se zdát, že v zimě nepotřebujeme ochranu před sluníčkem, ale stále byste měla mít „eso v rukávu“. Sama víte, že se i v mrazivých dnech občas objeví sluníčko a je důležité, abyste byla na vše řádně připravená. Pamatujte na to, že sluneční záření prochází i přes vaše oblečení, takže je třeba se pořádně vyzbrojit.Tip č.1: Ochrana před sluncemSlunce září „o sto šest“ mezi jedenáctou a třetí hodinou, takže byste v tomto čase měla být v pozoru. Klobouky jsou neopomenutelnou součástí ženského šatníku a samozřejmě stylové sluneční brýle jsou jedním ze základních doplňků. Když k této dvojici připojíte i opalovací krém, tak si můžete být jistá, že pro svou pokožku děláte maximum.Tip č.2: Čerpejte z jídlaPamatujete na to, když vám maminka kdysi říkávala, že byste měla pravidelně jíst zeleninu? Víte, že bylo prokázáno, že zdravý životní styl zahrnující konzumaci ovoce a zeleninu zlepší stav vašich vlasů, zubů a pleti? Doplňujte svou tělesnou schránku o různé ovoce a zeleninu a nezapomeňte na to. že z nich můžete vždy udělat domácí pleťové masky!Tip č.3: Odbourejte stres a napětíPři vaření a pečení se nebojte do jídla přidat protizánětlivé a očišťující ingredience jako je zázvor, skořice a kurkuma. Jestli se divíte, proč je to tak důležité, zkuste si představit tento proces: dennodenně jste vystavována vnějším vlivům, které zvyšují riziko zánětů ve vašem těle (např. znečištění vzduchu). Tímto se kumuluje stres a napětí, které jsou rozhodně škodlivé pro zdraví a zvyšují riziko vzniku vrásek. Ale pokud budete mít v zásobě obranné látky, viditelně tím snížíte pravděpodobnost  vzniku linií a vrásek na vašem obličeji.Tip č.4: Vitamín CKonzumací jahod, papájy, brokolice, pomerančů a papriky zahájíte vráskám a suché pleti válku. Tyto potraviny jsou totiž velmi bohaté na vitamín C, který kůži zjemňuje a očistí vaše tělo od všech škodlivých radikálů vzniklých z UV záření. Vaše kůže potřebuje vitamín C pro správnou produkci kolagenu, který si umí skvěle poradit s vráskami. Samozřejmě, že na trhu naleznete produkty jako je kosmetika a pilulky s obsahem tohoto vitamínu, ale jeho přímá konzumace je vždy tou lepší volbou!Tip č.5: LykopenLykopen obsažený v mrkvích, vodních melounech a rajčatech je váš další pomocník v boji proti stárnutí. Odborníci potvrdili, že lykopen zlepšuje povrch pokožky, takže máte-li zahrádku, určitě tuto zeleninu začněte pěstovat.Tip č.7: IsoflavonyJezte hodně tofu, sojového mléka a edamamu, protože tyto potraviny obsahují isoflavony, které se stejně jako vitamín C podílejí na produkci důležitého kolagenu. Takže si to shrňme, UV záření tímto skvěle obelstíte!Tip č.8: Omega 3 mastné kyselinyTuňák, losos, pstruh a sardinky přímo překypují omega 3 mastnými kyselinami, které udrží vaši pleť mladistvou a zaručí vám dostatečnou produkci našeho dobrého kolagenu.Tip č.9: Zelený čajMísto kafe si raději dejte šálek zeleného čaje, který vaše tělo dostatečně hydratuje, podpoří váš metabolismus, obrní vás před škodlivými radikály a před možným vznikem rakovinotvorných buněk. Péče o vlasyVlasy patří k neodmyslitelné části našeho těla, která by měla být náležitě opečovávána. Zdravé vlasy mohou být snadno poškozeny častým fénováním, kulmováním, žehlením a barvením. Naštěstí tu jsou prostředky, které vám pomohou znovu získat krásné vlasy! Všechny potřeby najdete v obchodu s potravinami, které stojí o dost méně než zbytečnosti z drogerií. Tip č.10: Avokádová maskaAvokádová maska skvěle vyživí suché vlasy a ochrání je před jejich vysušením. Díky svému obsahu proteinů a tuků vám zaručí kompletní výživu a zdravé lesklé vlasy. Pro přípravu masky si připravte:Půlku oloupaného avokáda bez peckyVajíčko1 lžíci olivového oleje1 lžíci ricinového olejePšeničné klíčkyVšechny vyjmenované ingredience rozmačkejte a smíchejte v misce. Vzniklou směs vmasírujte do svých suchých vlasů (zejména do konečků). Použijte koupací čapku a vlasy do ní schovejte na 20-30 minut. Pokuste se kolem hlavy omotat teplý ručník a nechat ho danou dobu na hlavě.Pro vymytí masky použijte svůj oblíbený vlasový šampón. Tuto ozdravnou kúru byste vlasům měla dopřát alespoň jednou týdně, než se kompletně uzdraví.Tip č.11: RučníkPo umytí jsou vaše vlasy nejzranitelnější a jsou náchylné k vypadávání a třepení. Abyste tomu zabránila, neomotávejte ručník do vlasů, jako to obvykle děláte! Jemně ručníkem vlasy promněte, aby nasál přebytečnou vodu a nechte je samovolně uschnout.Tip č.12: Sladký spánekAbyste zabránila vypadávání vlasů, nikdy nechoďte spát s mokrou kšticí. Abyste své vlasy opečovávala na maximum, vyměňte klasické bavlněné povlečení za saténové nebo hedvábné. Tímto zabráníte i předčasnému vzniku vrásek!Tip č.13: Objem a leskPostrádá-li váš účes objem a lesk, připravte si tuto kouzelnou směs! Smíchejte jedno vajíčko a majonézu a tuto směs vmasírujte do pokožky hlavy až po konečky. Opět použijte koupací čepku pro upevnění a nechte směs působit 15-20 minut. Poté jako obvykle použijte šampón a kondicionér pro důkladné smytí. Aby měl tento trik viditelný účinek, je třeba ho praktikovat alespoň jednou týdně.Tip č.14: MlékoAbyste se mohla chlubit lesklými vlasy, podstupte sice dlouhý, ale účinný proces s mlékem. Pečlivě ho vmasírujte do pokožky hlavy a do vlasů (až po konečky) a nechte mléko hodinu působit. Mléko z vlasů vymyjte, ale bez pomoci šampónu! Další den vlasy jako obvykle umyjte šampónem a uvidíte, jaké divy s vaší kšticí mléko udělalo! Je třeba tuto proceduru opakovat 1-2 krát týdně pro dosažení viditelných výsledků.Tip č.15: Ochrana před sluncemVaše kůže není jediným terčem slunečních paprsků. Když jste venku, jsou vaše kadeře také vystaveny slunci, které z nich odnímá vlhkost a tím je nepříjemně vysušuje a ubírá jim objem. Abyste se vyhnula této nepříjemnosti, noste klobouky, šálky a deštníky, které nejen ochrání vaše vlasy, ale udělají vás stylovou!V drogeriích naleznete vlasové spreje s ochranným UV faktorem, takže neváhejte a přidejte ho zejména v horkých letních dnech do své kosmetické výbavy!Náš tip: Zkuste své vlasy zkrotit do drdolu, aby byly co nejméně odhalené! Péče o suchou pleťMnoho oblastí našeho těla má tendenci být nepříjemně suchá a napnutá. Naštěstí na trhu je k dispozici nesčetné množství tělových hydratačních krémů, které se o vaše tělo dobře postarají. Přemýšlela jste o tom, kolik chemických látek takové krémy obsahují? Co takhle dát přednost přírodním metodám, které vám zaručí efektivní výsledky a zdravé tělo?  Tip č.16: MasážPoužijte kafe, cukr, vanilku na drsná kolena, lokty, paty a další místa, která jsou hrubší. Při použití cukru přidejte malou kapku olivového oleje pro snazší aplikaci. Nejen, že tyto přírodní složky jako je vanilka krásně voní, ale třeba takové kafe působí jako účinný antioxydant.Tip č.17: Přírodní peelingAbyste si ho vyrobila masážní peeling z předchozího bodu, připravte si jednu lžíci vanilkového extraktu, půlku šálku čerstvé kávové drtě a šálek cukru. V menší misce smíchejte olivový olej s vanilkovým extraktem a ve větší misce smíchejte kávu a cukr. Poté všechny ingredience pečlivě smíchejte až vám vznikne pasta.Misku s připravenou pastou si vezměte s sebou do sprchy a po osprchování vmasírujte směs do vlhké pokožky. Tímto zvýšíte cirkulaci krve v celém vašem těle!Dejte si pozor na: Nenanášejte peeling na strupy a na citlivá místa vašeho obličeje. Máte-li hodně suchou pleť opakujte tento rituál dvakrát týdně.Tip č.18: Tmavá a vysušená místaVysušená místa jako jsou kolena a lokty je třeba hydratovat dvakrát denně. Pokud vám došel hydratační tělový krém, nahraďte ho olivovým olejem, který vmasírujete na postižená tmavá místa. Obecné tipy pro udržení mladistvého vzhledu Tip č.19: Barva rtůZměňte barvu svých rtů zakoupením světlejší rtěnky nebo lesku. Světlejší barvy dělají ženy mladší a živější. Naneste trochu lesku do prostřed horních a dolních rtů, abyste dosáhla 3D efektu.Tip č.20: Samoopalovací krémAplikujte samoopalovací krém na nohy, abyste zakryla vystouplé žilky, celulitidu a dosáhla hubenějšího vzhledu. Pokud se bojíte, že krém nerovnoměrně nebo špatně rozetřete, pořiďte si ten s přídavkem Aloe, který si s těmito problémy hravě poradí. Abyste vypadala skutečně jako přijetá z dovolené, naneste samoopalovací krém před ulehnutím do postele a nezapomeňte ho nechat řádně se vstřebat! Uvidíte, že budete ráno vypadat božsky!Tip č.21: Zvýraznění obličejových rysůPoužijte rozjasňovači, bílou tužku na oči nebo bílý oční stín pro zvýraznění vnitřních koutků oka. Tento trik vaše oči rozzáří, takže nebudou vypadat unaveně a navíc odtáhnete pozornost od vrásek. Poté použijte pudr v tmavším odstínu než je barva vaší pleti a zvýrazněte jím strany vašeho nosu, bradu, čelistní kosti a jablíčka. Tímto vytvoříte iluzi hubenějšího obličeje!Tip č.22: Voda, ovoce, zeleninaPijte hodně neperlivé vody, abyste očistila své tělo od odpadních látek a spálila pár přebytečných kalorií. Vždy preferujte jemně chlazenou vodu, která vám s hubnutím lépe poradí. Pro větší efekt dávejte led do každého nápoje, který vypijete, protože to urychlí proces spalování tuků. Před každým chodem snězte čerstvou zeleninu nebo ovoce, abyste tím nastartovala své chuťové buňky. Celer a hruška jsou v tomto ohledu absolutními vítězi, takže co takhle si je dát ke svačině?Tip č.23: Speciální papírkyMá-li vaše pleť sklony k nadměrnému maštění, mějte vždy po ruce speciální kosmetické papírky, které olej z vašeho obličeje zaručeně vysají. Pokuste se omezit použití pudru, protože má tendenci zvýraznit vrásky.Tip č.24: Barevná řasenkaPo použití klasické černé řasenky projeďte své řasy modrou řasenkou. Nebojte, vaše řasy nebudou pronikavě modré, ale tento trik dodá vašim očím tu správnou jiskru. Když už mluvíme o řasách, před nanesením řasenky nezapomeňte své řasy natočit pomocí speciálních kleštiček. Trpíte-li zarudlinkami kolem očí, použijte tužku v broskvové barvě a orámujte jí vnitřní koutky oka.Tip č.25: Správné přídavkyPoužíváte-li hubnoucí (zpevňující) tělové krémy, ujistěte se, že obsahují extrakt z mořských řas, kofeinu, ženšenu nebo hub. Nejlepší doba pro nakrémování je před ulehnutím do postele a po ranní osvěžující sprše.Tip č.26: ChladUmístěte svůj oční a pleťový krém do ledničky. Tímto podpoříte jejich vyživující složky. Až se ráno probudíte a nanesete chladivý krém na obličej, uvidíte, že vás pohltí svěží chladivý pocit. A navíc, pokud míváte opuchlé oči, určitě tuto radu oceníte! Oční krémy s obsahem ceramidu nebo niacinamidu posílí výživu pokožky v oblasti očí a sníží kožní podráždění.Tip č.27: Jemné rtyKaždá žena chce mít krásně jemné rty! A jak toho dosáhnout? Namočte čistý hadřík to teplé vody a masírujte jím své rty. Poté použijte silně hydratační balzám na rty. Tento krok provádějte vždy před spaním a uvidíte, jak budou vaše rty ráno krásně jemné a hebké, jednoduše přímo k zulíbání!Tip č.28: Trochu drogeriePokud vám přírodní vlasové masky nevyhovují, probrázděte drogerie a pořiďte si hydratační vlasovou masku. Naneste masku do vlasů, které následně zabalte do ručníku a nechte odležet 20 minut. Tento fígl udělá vaše vlasy jemné jako ty dětské a navíc se budou krásně lesknout! Používejte masku jednou týdně, abyste své hřívě pomohla.Tip č.29: Zázračná séraPřidejte pleťová séra do své denní rutinní péče, abyste zabránila vzniku vrásek. Používáním séra a pleťového krému najednou znemožníte vzniku vrásek. Pro pozitivní výsledky používejte séra 2krát denně společně se svým pleťovým krémem.Tip č.30: Držení tělaNikdy není pozdě na to, abyste se chovala jako „princezna“! Určitě se denně setkáváte s krčícími a shrbenými babičkami a moc dobře víte, že to není zrovna ten nejestetičtější zážitek. Choďte narovnaná a nikdy nekoukejte do země! Trénování dobrého držení těla vás odliší a udělá vás o několik let mladší!Tip č.31: TestujteMáte plné právo experimentovat se svým účesem, s barvou své kštice, oblečením a s osobním stylem! Samozřejmě, že se nepřebarvíte na křiklavou modrou, ale určitě ráda zakryjete pár svých šedin přelivem nebo stylovými melíry. Můžete si nechat trvalou nebo držet krok s aktuálními módními trendy!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz maminka říkala

Jak být trendy maminkou?

access_time28.květen 2019personRedakce

Mít bříško ještě neznamená oblékat se do neforemných hábitů. Inspirujte se slavnými maminkami a pořiďte si výbavu pro stylových 9 měsíců.Nastávajícím maminkám jde především o pohodlí. Pohodlné se však nemusí rovnat nevkusné. Chybou spousty maminek je, že se snaží zahalit do volného oblečení ideálně v černé barvě. Místo dobré služby jim však taková móda přikouzlí ještě nějaké to kilo navíc.Dobrý den, bříško venMnoho maminek se v těhotenství necítí moc sexy. Je ale zajímavé, že okolí na ně pohlíží jinak. Každá těhotná žena je krásná. Už jen proto, že pod srdcem nosí dítě. Nebojte se proto na bříško naopak upoutat pozornost. Obepnuté tuniky, trička a kardigany. To je to, co by vašemu módnímu monitoringu nemělo uniknout.Legíny – 100 % pohodlíDají se jednoduše přetáhnout přes bříško. I takové, které nejsou maminkám přímo šity na míru. Vybírat můžete z mnoha vzorů a barev. Stačí k nim pak navléknout jednobarevné tričko, obout kozačky a můžete vyrazit do ulic jako trendy maminka.Šaty, které nesvazujíMnoho celebrit prochodilo těhotenství také v šatech, které krásně zvýrazní bříško. Ani těch se nebojte. I napříč tomu, že je chladněji. Vzhledem k vyššímu tlaku možná i spíše uvítáte, že vám není takové teplo. Můžete pod ně obléknout třeba speciální těhotenské punčochy a nohy zahřát odspoda ve válenkách.Těhotenské kalhoty – na krtečka, prosím ne!Dříve bylo zvykem nosit v těhotenství kalhoty s laclem. Měly úžasnou vlastnost. Z každé maminky dokázaly udělat obtloustlou velrybu. Pro jistotu na ně zapomeňte rovnou. Namísto toho vybírejte to, co vás opticky zeštíhlí. Nemusíte se například vzdávat ani oblíbeného střihu slim jeans. Stačí si pořídit speciální model s vakem pro bříško.Žena ví: Adresář pro maminkyNevíte, kde nakoupit módu pro maminky? Tady je pár tipů:1) Kolekce H&M2) Kolekce C&A3) www.stilago.cz – kolekce Noppies, Neun Monate, Esprit for mums4) www.happymum.cz5) www.prodeti.cz – značka Jojo Maman BébéFoto: archiv Mc consultant, archiv firem

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz maminka říkala

5 vražedných témat, kterými ho zabijete hned na první večeři

access_time29.květen 2019personRedakce

Najít vhodné téma ke konverzaci, zvlášť pokud se neznáte, je někdy obtížné. Existují ale témata všeobecně zakázaná – ubíjí totiž každého muže.Chystáte se na první schůzku a před vámi je pověstné trapné vyměňování informací, které prolamují ještě trapnější proluky, kdy by se ticho dalo krájet. Těmito tématy konverzaci ale rozhodně nevylepšujte.MAMINKA ŘÍKALA, (…)Pro každého muže nepřítel číslo jedna. Schůzku s matkou se snaží muži oddálit tak nějak intuitivně. Ví totiž, že je čeká palba nepříjemných otázek, hloupého představování a hlavně etapa zkoumání, kdy matky neříkají nic, jen pozorují každý pohyb vašeho nového partnera. Muže to přivádí do rozpaků. Pokud s vámi chce být, ví, že se vaší matce nevyhne – bohužel pro něj. Je si dobře vědom toho, že přibere do svého života dalšího neoficiálního člena, který vám bude po zbytek vašeho vztahu dávat cenné rady, které ale vůbec nepotřebujete. Aspoň o ní tedy nemluvte hned na první schůzce stylem: Maminka říkala, že…, ať ho nevylekáte tím, že se necháte ovlivnit úplně každým slovem své matky, protože je pro vás svaté.MŮJ EX POLOBŮHJe víc důvodů, proč neodkrývat osobní zkušenosti z předešlých vztahů na prvním rande. Jednak to bude vypadat, že svou minulost ještě nemáte vyřešenou, když o něm budete neustále klevetat a navíc, neznáme muže, kterého by zajímal život a počínání jiného neznámého muže. A už vůbec ne toho, který s vámi spal před ním. Už jen to ho totiž předurčuje k tomu, aby ho váš muž číslo dvě neměl v lásce. Nepomůžete si ani v opačném případě, kdy budete zase svého ex líčit jako emocionálního barbara, darmožrouta, lakomce a pitomce. Varovné kontrolky v hlavě vašeho nového objevu začnou blikat, že něco není v pořádku a mozek začne vylučovat obavu, abyste takhle jednou také nemluvila o něm.JAK TO ASI MYSLELA?Stížnosti a řešení. Muži je prostě nemají rádi. Nemají rádi jakékoli řešení konfliktů a hlavně šťourání se v tom, kdo co řekl a jak to myslel. Možná je to tím, že neznají 50 odstínů šedi, ale jen ten jeden jediný – prostě a jednoduše šedý. Konverzací o tom, kdo vám co řekl a co si o tom myslí, ho unudíte k smrti. Navíc – bude to vypadat, že jen fňukáte a nedokážete si poradit a oni přece netouží po tom doma posléze neustále něco řešit, ale mít holku, co se směje, po ničem zbytečně nepátrá a nic moc neřeší – nejspíš si toho totiž užili dost v předešlém vztahu.JSEM V TOM TLUSTÁPořád neřešte to, jaké máte vlasy, že máte špatnou kvalitu nehtů, koupila jste si nové šaty nebo jste tlustá v těhlech džínách. I kdybyste vypadala nejhůř z celého roku, neřekne vám to. Navíc dožadovat se takhle hloupě pochvaly, že vám to sluší, je přinejmenším trapné. Zapomeňte na řešení všech holčičích cetek. Budete vypadat jako blbka, které chybí sebevědomí. A že by byla sháňka po zakomplexovaných holkách?PŘÍŠTÍ ROK POJEDEME K MOŘIHlavně s ním nic neplánujte. Vyděsíte ho k smrti! Jednak mu bude nepříjemné, že mu nenápadně začínáte řídit život a pak, třeba by rád také dýchal atmosférou dní tak, jak jdou za sebou a ne vašimi vyhlídkami do budoucna. Proto, že už se s ním vidíte před oltářem, zajisté máme pochopení, on však nikoliv.

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Co musíte vědět, než s ním začnete bydlet

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Bude Vás srovnávat se svou maminkouUvařila jste mu jeho oblíbené jídlo a už se těšíte, jak mu to bude chutnat a pochválí Vás. Místo pochvaly Vás však čeká jen: „maminka dělá lepší“. Na tuto větu si začněte rychle zvykat, uslyšíte ji totiž velmi často – jeho maminka totiž umí všechno lépe. Rýmička je smrtelné onemocněníNachlazený chlap je daleko horší než nájezd Avarů. Stačí obyčejná rýma a Váš partner už mluví o smrti. Připravte se na to, že budete muset celý den kolem něj běhat – vařit mu čaj, nosit jídlo do postele (může se stát, že ho budete muset i nakrmit).  Neumí přijít v uvedený časMuži a čas. Slíbí Vám, že se dostaví v určitou hodinu, není pro ně ale vůbec problém přijít se zpožděním několika hodin. Za to, když vy vyrazíte ven s kamarádkami, stačí zpoždění 5 minut a už vám volá, kde jste...on přece nedokáže být celý večer sám. Drobné opravy v domácnosti jsou hlavolamStane-li se, že se Vám v domácnosti objeví nějaká drobnější závada a Váš partner ji bude chtít opravit, připravte se na to, že tato jeho oprava vyvolá řadu dalších poruch. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz maminka říkala

Abstraktní Tetování, stále popularnější!

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

Abstraktní uměníje jak už jsem říkala, často tvořeno tvary a čáry. Jednoduché geometrické tvary mají mnohem větší význam, než si většina lidí je vědoma. Například kruh je považován za reprezentaci věčnosti a cyklické povahy života. Jedna čára může představovat prostor, čas, že život je konečný (s narozením na jednom konci a smrti na druhém).Trojúhelník  vztyčený bodem vzhůru je symbolem mužnosti, zatímco trojúhelník vzhůru nohama  je ve tvaru kalichu a symbolem ženskosti. Co je složité o symbolismu geometrických tvarů je to, že jeden tvar může mít diametrálně odlišný význam pro různé lidi. To je důvod, proč obrazy zhotovené z geometrických tvarů a vzorů se často zdavají být nesmyslné. Může to vést k významu, který nemá smysl, protože tvary mají jiný význam pro diváka, než-li dělaly na umělce. Mnoho lidí pojem "abstraktní umění" trochu odrazuje, protože je těžké přesně pochopit, co abstraktní umění je, zejména proto, že myšlenka v srdci tohoto umění je dobrou abstraktí. Abstraktní umění lze nalézt ve starých uměleckých dílech, ve formě kmenových vzorů zvířat a použití vzorů reprezentovat prvky a místa, jako jsou vlnkovaté linky pro vodu a trojúhelníky pro hory. V západním světě, byl výtvarně transformován v průběhu staletí, stále více a více realističtěji, dokud většina patnáctého-osmnáctého století umělců dále produkovala své obrazy, které zmínila fotorealismu. Obrazy renesanční a klasicistní éry byly velmi realistické s důrazem do nejmenších detailů. V 19. století, umělci začali pomalu odvracet od "CO", že oni byli představující v obraze, více se zaměřili na "JAK" se cítili o předmětu nebo "JAK" vyjádřit svou představu o předmětu. To vedlo k věku experimentování a inovace - tvůrčí období se nyní odkazuje na "abstraktní umělecké hnutí". Umělci se snažili skrýt své tahy v obraze, vytvořili hladký povrch. Jak umělci začali experimentovat s více a více abstraktními myšlenkami, tahy a dokonce čistých částí plátna, byla zahrnuty jako součást nátěru. Tyto techniky se nemusí zdát neobvyklé, moderní oko, ale k 19.století milovníkům umění , jako zneužití média umění bylo nádherné a šokující.Zkušenosti pro uměleckého diváka se změnil vedle měnící se zkušeností z umělců, kteří se cítili odvážní a nemorální, posunuje se hranice umění v cestách, které byly dříve zakázané vládami a náboženství. Do slavných abstraktních malířů patří Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Jackson Pollock. Není divu, že mnozí lidé jsou zmateni z abstraktního umění. Van Gogh, například, je klasifikován jako post-impresionista, zatímco Picasso je považován za kubistického malíře a Pollock je nyní známý jako expresionista. Všechny tyto umělecké styly tvoří mnohem větší umělecké hnutí známé jako abstraktní umění. Je ironií, že abstratní umění šlo po stejné cestě evoluce jako výtvarné umění.Starověké tetování byly tvořené vzory a ikonických reprezentací živočišných totemů nebo symboly. V 19. století tetování byly obecně zobrazeny symboly nebo zvířaty, jednoduché vzory, které rostly ve struktuře a podrobnosti, aby se stal směle uvedené plochy barev. V posledních několika desetiletích, se zavedením tetovacích zařízení, jako jsou bílé barvy a lepších tetovácích strojů, Taterští umělci byli schopni vytvořit fotorealističnost. Tyto hyper-realistické tetování jsou stále populární, ale abstraktní tetování  rychle získávají na popularitě. Ačkoliv obrazy slavných abstraktních umělců jsou velmi populární, jsou někteří abstraktní táterští umělci, kteří nabízejí komplet uměleckých děl, jejich vlastních návrhu.To znamená, že klient nosí originální umělecká díla na jejich těle, a tetování je dána volnost vyjádřit se prostřednictvím svého oblíbeného uměleckého média. Abstraktní tetování nemusí nutně znamenat, tetování, které vypadá  jako polité nebo dribluje s barvou. Tak dlouho, než tetování zapadá do základních předpoklad abstraktního umění, může být schváleno jako abstraktní tetování. Abstraktní tetování může být tvořeno z geometrických tvarů, rukopisů a šplouchá nátěry nebo neobvyklé využití malířských médií.

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz maminka říkala

EXISTUJE štěstí?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, CO JE A NENÍ ŠTĚSTÍ.Když se zeptáte sami sebe, co je štěstí, dokážete si odpovědět?Je to stav vědomí, pocit, energie, emoce? Či jen blud, o kterém všude okolo sebe slýcháváme a, jak jsem nedávno slyšela, tzv. nekonečná honba za fatou morgánou, která vlastně ani neexistuje?Nevím, kde je pravda a ani asi nebudu vědět, jen si mohu něco myslet.Štěstí nazývám štěstím, protože si pod tímto pojmem všichni něco představíme, tento pojem v nás něco vyvolává a jsem si naprosto jistá, že každý si aspoň jednou myslel, že je v životě šťastný.Štěstí může být pomíjivé a naopak… Záleží na nás, každopádně si myslím, že jen my si můžeme dovolit být šťastní, navodit tuto energii, pocit, vědomí a pracovat s tím. Udržet si tuto hladinu v sobě samých a vnímat okolí lepšíma očima.Chce to trochu sebekázně ????Můj názor je, že štěstí je vnitřní nastavení každého z nás. Musí se na něm ustavičně a vědomě pracovat. Musí se zalévat jako květina, aby rostlo. Myslím si, že je to energie, kterou si vytváříme sami v sobě a na úkor této energie si zrcadlíme vše do NAŠEHO okolí.Pokud je naše vnitřní energie pozitivní, šťastná, máme tendenci vnímat své okolí a sami sebe též šťastně a pozitivně. Nenecháváme se snadno zvábit negativismem a nepropadáme hned tak snadno zoufalství či depresi.Jsme více odolní.Zajímalo mě, jak vidí tuto otázku ostatní lidé a tak jsem se začala ptát. Ptala jsem se nejen ve svém blízkém okolí, ale i pro mě inspirativních lidí.Nejdůležitější člověk na světě je moje maminka. Když jsem se jí zeptala, co pro ni znamená štěstí, s úsměvem mi odpověděla:  „Když se cítím vnitřně klidná a spokojená, to je moje štěstí.“ Usmála jsem se a přikývla.Dále jsem se zeptala terapeutky Jany Hruškové, co pro ni znamená štěstí? Odpověděla mi takto: „Přijetí sebe, všeho kolem mě a také cítění sebe sama, být v sobě a ne příliš venku.“ Většinou s Janinou souhlasím a její odpovědi jsou pro mne inspirativní. I tentokrát byla.Zeptala jsem se i kartářky Jany Smolkové, co pro ni znamená štěstí. Odpověděla mi následovně: „Šári, štěstí pro mne znamená, když je člověk zdravý a spokojený se svým životem, nikdo ho neomezuje a má okolo sebe lidičky, co miluje a oni milují jeho.“ Jana je velice empatický člověk se srdíčkem na pravém místě, její odpověď mě vedla k zamyšlení a verdiktu, že bychom mohli všechny ty odpovědi spojit do jedné velké pravdy.Na závěr jsem si nechala muže Jiříka Tůmu, profesionálního maséra, hudebníka a velice milého člověka, který by snad ani mouše neublížil. Co že pro něj znamená štěstí? Odpověděl mi: „Štěstí? To bude zřejmě to, co jsem v životě získal a také získám. Nejen tedy materiální hodnoty, ale také ty duchovní. Jinak takové štěstí, jaké lidi znají, tak si ho většinou pletou s osudem. Štěstí je momentálně pro mne to, že mohu dělat práci, která mne baví, a že mám kolem sebe lidi (nebo začínám je mít), kteří mne mají rádi, ale štěstí asi bude jakási forma energie.“ Co si o tom myslíte Vy?Co pro Vás znamená štěstí?Existuje, neexistuje?

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla psát BLOG?

access_time24.květen 2020personRedakce

Nejdříve jsem sama sobě položila otázku, co je to vůbec ten BLOG? Proč ho všichni mají? K čemu mi bude?Hledala jsem, četla a zjistila jsem, že je to jeden z příjemných nástrojů, jak být s Vámi se všemi v neustálém kontaktu a pravidelně pro Vás psát články, které by Vás mohly zajímat, inspirovat či motivovat ke změně ve Vašem životě. ????Trochu mě zaleklo, ALE to psaní článků.JÁ A PSÁT??Nemám zrovna básnické střevo, na základní škole, střední i vysoké, byly všechny moje slohové práce hodnoceny za 5, nejlepší známka za 4 ????Dostavil se pocit nedokonalosti, strach a obavy z kritiky. Jak já jako koučka, budu hodnocena Vámi čtenáři.ALE… Postavila jsem se strachu čelem a poprosila ho, ať odejde. Intuice mi NAŠEPTÁVALA, ať si prostě sednu …  začnu psát ???? A tak jsem začala psát články A ZALOŽILA TENTO BLOG pro VÁS mí milí čtenáři. I kdyby jen jednomu člověku měl tento BLOG pomoci, tak mě to udělá šťastnou.Kromě životního koučování, ráda motivuji a inspiruji ke změně. Dlouhá léta práce na sobě samé se skrze mne odrazila v mém životě a já bych to velice ráda předala dál. Pomohla tak lidem s jejich životem, se životní změnou, kterou se chystají udělat, nebo o které tak dlouho sní, přemýšlí a mluví.Co mne k tomu všemu vedlo?Jako zdravotní sestra jsem se nejen v nemocnicích setkávala a stále setkávám s lidmi, kteří jsou velice rádi oběťmi svého života. Celý život HODUJÍ práškům a civilizačním nemocem, stěžují si na celý svět a život v něm.Říkala jsem si, že je něco špatně. Proč může být někdo šťastný a mít vysněný život a jiní se vláčí životem jako temný stín plný strachu, zloby?Bylo mi asi 15 let a ptala jsem se lidí, kteří mne inspirovali, jaké je jejich životní motto? Proč jsou tak veselí, plní lásky a života? Jak to dělají?Každý z nich mi odpověděl! STAL JSEM SE TVŮRCEM!Nejdříve jsem to nechápala, ale postupem času mi vesmír do cesty připravil milá překvapení, která mi pomohli dojít až sem. Stala jsem se tvůrcem.Nalezla jsem smysl mého života, lásku a svobodu.Staňte se i vy TVŮRCI svého života. Opusťte roli oběti.Nejde to lehce, ale jde to. Sami si vytvořte život, jaký chcete ŽÍT.Začněte každé ráno s pozitivní afirmací, myšlenkou. Držte se jí po celý den. A negativní tím pošlete od sebe pryč.Já než ráno vstanu, řeknu si, že mám krásný den, někdy si ho i představím. Tím, ale nepřestávám, říkám si to přes den nejmíň ještě 20krát. To pro začátek stačí. Nezabývám se minulostí a ani budoucností, žiji v přítomnosti.Podívejte se, kde jste teď, to vytvořilo Vaše myšlení a jednání v minulosti!Jak myslíte a konáte teď? Taková bude Vaše budoucnost!Moje ranní, první myšlenka: Mám KRÁSNÝ DEN, PLNÝ LÁSKY! A Večer usínám s myšlenkou VDĚČNOSTI za to vše, co již mám.Zkuste to také, nic Vás to nestojí a výsledek pocítíte sami. Vyzkoušejte ranní a večerní afirmaci na jeden týden ???? Sami budete překvapeni výsledkem.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz maminka říkala

Jennifer Lopez – hollywoodská hvězda pro nadaci Maribel

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Krásná Jennifer Lopez, která má kořeny v Portoriku a vyrůstala v“drsném“ newyorském Bronxu, je v současné době jednou z nejzářivějších hvězd Hollywoodu. Proslavila se nejen jako herečka, ale také zpěvačka, navíc podniká také v kosmetickém průmyslu.  Jennifer Lopez využila toho, že lidé vědí, kdo je a snaží se, aby se nejnovější lékařské technologie dostaly k dětem po celém světě.„Drsňačka“ z Bronxu?Rodina Jennifer Lopez pochází z Portorika, ona sama se narodila už v USA, v New Yorku, v nechvalně  proslulé čtvrti Bronx. Její rodiče se však snažili, aby děti uchránili od tvrdého života ve čtvrti a poskytli jim co možná nejkvalitnější výchovu. Známá herečka a zpěvačka se narodila v červenci 1970. Jeniifer má ještě dva sourozence. Už od útlého dětství se věnovala tanci, později přidala i hodiny zpěvu. V sedmnácti pak začala navštěvovat taneční školu na Manhattanu. Zpočátku pracovala jako tanečnice a později získala i několik menších rolí v televizních seriálech.Zrodila se hvězdaOd malých rolí v seriálech vedla ještě dlouhá cesta k tomu, aby se z J.Lo. – jak si jednu dobu říkala, stala skutečná megastar a pro mnohé i sexsymbol.  Natočila celou řadu známých filmů – především romantických komedií – Svatby podle Mary, Krásná pokojská, Příšerná tchyně, Policajtka a mnohé další. Úspěšná je i její hudební kariéra, i přesto, že v poslední době dává přednost herectví. Natočila několik alb, která obsahují hlavně taneční songy s latinskoamerickými prvky. Zajímá se také o oblast módy a kosmetika. Vytvořila několik svých parfémů a navrhla také módní kolekce. Potrpí si hlavně na módu, která zdůrazňuje ženskost – není se co divit, v mnoha anketách je totiž obdivována za své oblé pozadí, které se tak trochu vymyká kostnatému hollywoodskému trendu. Pokud jde o její osobní život, tak podle svých slov žije šťastný rodinný život se svým manželem  - režisérem Marcem Anthonym (je to její druhý manžel) se kterým vychovává dvojčata – chlapce Maxe a dívku Emme, která se narodila v roce 2008. I tato kráska je však obětí bulvárních novinářů a tak se neustále spekuluje o všem možném v jejím životě.Megastar bojuje za dětiJennifer Lopez se rozhodla využít svého bezesporu velkého vlivu a pomoci dětem, které jsou nemocné, aby se k nim dostala lékařská pomoc. Vznikla proto nadace s názvem Maribel – která dostala jméno po sestře manžela J. Lopez, která zemřela jako dítě  kvůli mozkovému nádoru.  V čem tedy spočívá program Maribel Foundation? Nadace se snaží pozvednout povědomí o moderním telemedicínském programu, který v současné době probíhá v nemocnici v Los Angeles – jde o dětskou nemocnici. V čem projekt spočívá? Jde o využití pokročilých technologií, kdy je obraz přenášen pomocí internetu. Jde např. o diagnostické webkamery –tedy v podstatě lékař za laptopem. Díky těmto technologiím se moderní lékařské postupy mohou dostat k dětem po celém světě.  Pokud tedy vážně onemocní dítě v nějaké odlehlé části světa, nemusí to již znamenat  tragický konec, díky projektu telemedicíny se může dostat do rukou těm nejlepším lékařům v Los Angeleské nemocnici.Jedna nejslavnějších hollywoodských  krásek, která se proslavila jako herečka, zpěvačka i tanečnice , tak pomáhá zachraňovat životy dětí po celém světě.Pomocné zdroje:  http://zivotopis.osobnosti.cz/jennifer-lopez.php Vyhrajte dárkovou kazetu BIO kosmetiky od RYORU

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz maminka říkala

Mami, já nechci do školky

access_time29.květen 2019personRedakce

Některé se těší, některé pláčou a prosí, jiné se vztekají a odmítají vystoupit před školkou z auta. Jak maličkým vysvětlit, že školka není bubák?Nejsilnější emocí, kterou děti pocítí při nástupu do mateřské školky, je odloučení od rodičů, většinou od matky. Samozřejmě vždy záleží na povaze dítěte, rodinné situaci i na tom, jestli maminka první tři roky s dítětem byla nepřetržitě. Celková adaptace pak nejvíce záleží nejen na dítěti, ale především na rodičích, na jejich sebevědomí a sebekázni. A nejen to.Vysvětlujte, mluvte, vyprávějteNa prvním místě je třeba s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Vše mu úměrně věku vysvětlit. Povídejte mu třeba pohádku o tom, jak jeden chlapeček/holčička také nechtěli chodit do školky, ale kolik se tam naučili věcí a jak si pak hráli. Nebo mu vyprávějte, jak jste chodili do školky i vy.NeuplácejteNeslibujte dítěti odměny typu: „Když půjdeš do školky, dostaneš nové auto.“ Není důvod odměňovat dítě za to, že do školky chodí. A ani mu nevyhrožujte stylem: „Když tam nepůjdeš, budu se na tebe zlobit, odnese tě bubák atd…“ Pomozte mu přijmout fakt, že už bylo malinké a potřebovalo být s mámou, která ho musela naučit spoustu věcí a teď už je větší a musí tyhle věci naučit své nové kamarády.Pomozte jim Pro některé děti může být odloučení od matky tak emotivní, že pociťují strach a samotu. U každého dítěte je adaptace různě dlouhá. Proto Romana Kotěrová radí: „Nejen v prvních dnech můžete sobě i ratolesti naordinovat První pomoc ve formě spreje. Stříknete ji přímo do úst před odchodem do školky, kdy je dítě nejvíce vystaveno vašim emocím.“Dejte jim časU rodičů je pro zdárný průběh adaptace nejdůležitější klid, rozhodnost a pozitivní myšlení, kteréžto emoce pak snadno posílá směrem k dítěti. Neustupujte, buďte laskaví a láskyplní, ale tváří v tvář dítěti rozhodní a přesvědčiví v tom, že věříte, že noví kamarádi, paní učitelky, hry i prostředí ho jenom obohatí a přinese mu nové zážitky a dovednosti. Dříve nebo později se vše zlepší a dítě se do školky bude těšit.

folder_openPřiřazené štítky

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Za zdravé zuby budoucích maminek a jejich dětí

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Čištění zubů nepatří mezi nejoblíbenější činnosti člověka. Převážná většina lidí považuje poškození zubních tkání a dásní za nutné zlo, jemuž nelze ani sebelepším čištěním zubů zcela zabránit. Nesprávně se lidé domnívají, že příčinou vzniku zubního kazu je měkká sklovina, dědičnost, těhotenství apod.Panuje názor, že zuby nejsou životně důležité a navíc přece existují „zubaři“, kteří je v případě potřeby spraví nebo nahradí. Zubní kaz je bohužel stále a zcela zbytečně nejrozšířenějším onemocněním lidského těla, které ovlivňuje naše celkové zdraví mnohem víc, než si myslíme. Zdá se však, že řešení této situace je začarovaným kruhem, protože nesprávné hygienické návyky se stále dědí v rodině z generace na generaci.Péče o zuby budoucích maminek a jejich dětí je důležitáUdržet si zdravý chrup po celý život by mělo být cílem každého z nás. U dětí však největší zodpovědnost mají rodiče. Právě na nich záleží, jak povedou své dítě ke zdravému životnímu stylu a příkladné osobní hygieně. Proto je nutné, aby již nastávající maminky byly plně informovány o tom, jaké změny v jejich ústech mohou během těhotenství nastat a jak pečovat o pusinku a zoubky svého dítěte. Poměrně velké procento malých dětí bohužel nemá chrup zcela v pořádku a musí absolvovat nepříjemné a bolestivé ošetření u zubního lékaře. Po takových zážitcích se pak dítě stává „neošetřitelným“ pacientem, což může přetrvávat do dospělosti.Těhotenství vyvolává v mateřském organismu řadu změn souvisejících se zajištěním vývoje plodu, přípravou na porod a kojení. Proto je každá nastávající maminka preventivně pod lékařským dohledem, je jí vystavena „Průkazka pro těhotné“ a je pravidelně zvána do těhotenské poradny. Při první návštěvě je sepsána anamnéza a provedeno celkové orientační vyšetření. S těhotenskou průkazkou by měla žena absolvovat ještě další vyšetření, mimo jiné i stomatologické. Bylo by vhodné, aby již gynekolog těhotnou ženu poučil a náležitě motivoval k péči o její chrup. Zásadním problémem je, že většina těhotných žen se do stomatologické ordinace vůbec nedostaví. Může to být jednak ze strachu ze stomatologického ošetření nebo nedostatečnou informovaností od svého gynekologa o důležitosti tohoto vyšetření. V těhotenské průkazce je však kolonka věnována péči o chrup, a pokud nastávající mamince nedoporučí návštěvu zubního lékaře gynekolog, měla by se k němu objednat sama. Zubní lékař by měl provést podrobné klinické vyšetření dutiny ústní budoucí maminky a na jeho základě pak sestavit plán případného ošetření, přičemž v prvním trimestru se obvykle odloží ta ošetření, která nejsou nezbytná. Druhý trimestr je pro zubní ošetření optimální. Ve třetím trimestru, tedy v pokročilém stupni těhotenství se doporučuje provádět jen neodkladné výkony, neboť žena v tomto období snáší jakoukoliv zátěž hůře. Součástí návštěvy těhotné pacientky u stomatologa nebo dentální hygienistky by mělo být vhodné poučení budoucí matky, jak předcházet zubnímu kazu nejen u ní, ale zejména u dítěte. Měla by dostat informace o významu dietních opatření a o přípravcích s obsahem fluoru a jejich efektu v prevenci zubního kazu. Správně poučená maminka by měla vědět, že zubní kaz není dědičné onemocnění. „Dědičné“ jsou jen návyky v oblasti výživy a ústní hygieny. Zdravý vývoj dítěte, včetně jeho zoubků, v největší míře závisí na péči a správné výživě budoucí matky. Ideální samozřejmě je, když jí v tom pomáhají nejen gynekologové, zubní lékaři, dentální hygienistky a další odborníci, ale také ostatní členové rodiny.Proč se těhotným ženám více kazí zuby?U těhotných žen dochází k odlišnému vnímání chuti jídla i změnám životních návyků. U mnoha stoupá konzumace sladkostí, které mohou snižovat dávivý reflex a zvracení nebo konzumace kyselých a slaných jídel, tedy potravin, které zvyšují riziko zubního kazu. U řady těhotných klesá úroveň ústní hygieny z důvodu strachu ze zvýšeného krvácení dásní, které jsou v těhotenství často citlivější a v ústech pak dochází ke zvýšenému ukládání plaku a stoupá počet mikroorganismů, které zapřičiňují zubní kaz. V případě častého zvracení se v dutině ústní vytváří kyselé prostředí, jehož vlivem dochází k odvápnění skloviny a snížení její odolnosti vůči činnosti mikroorganismů. To jsou nejčastější mechanizmy, které vedou ke zvýšené kazivosti zubů a onemocnění dásní u těhotných žen. Takzvaná těhotenská gingivitida, tedy zánět dásní, který se projevuje jejich krvácením, je způsobena hormonálními změnami v těhotenství, které snižují odolnost dásní vůči průniku škodlivin z dentálního plaku do gingivy (dásní). Zvláště u žen, kterým se objevovalo krvácení dásní již před těhotenstvím, dochází v začátku těhotenství poměrně náhle k většímu krvácení z gingivy. To ženu samozřejmě překvapí, zalekne se a omezí čištění chrupu. Následkem je další hromadění plaku v ústech a zhoršení stavu gingivy. Je velmi důležité vědět, že krvácení z dásní není přímo způsobeno drážděním zubního kartáčku, ale zánětlivým onemocněním dásní, které může ve svém důsledku vést až ke ztrátě zubů a které dokonce přispívá i k onemocnění vnitřních tělesných orgánů. Krvácení dásní, lze zastavit pouze důslednou ústní hygienou. Proto by nejen těhotná žena, ale každý kdo zjistí byť i občasné krvácení z dásní, měl neprodleně navštívit zubního lékaře či dentální hygienistku, kteří jí po nezbytném ošetření chrupu a odstranění případného zubního kamene dráždícího dásně, také odborně poradí, jak správně a šetrně čistit zuby i měkké tkáně v ústech.Výživa a ústní hygiena v těhotenstvíTěhotenství je pro ženu určitým „zátěžovým obdobím“, kdy dochází ke změnám na úrovni metabolismu všech živin. Většina změn je reakcí vnitřního prostředí na zajištění růstu plodu. V 1. trimestru gravidity je nárok na energetický přívod ze stravy nižší, v průběhu 2. a 3. trimestru s růstem plodu energetický příjem stoupá na 1260 kJ/den. Je proto nutné dbát na správný podíl základních živin ve stravě. Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitamíny. Bílkovin má těhotná žena přijímat asi 100 g denně a to rostlinných a živočišných ve stejném poměru. Část má být ve formě mléka a mléčných výrobků, čímž je zajištěn i přísun minerálů (CA, P) a vitamínů.Tuky se zásadně omezují, ve stravě jich nemá být více než 80–90 g denně. Sacharidy mají být ve stravě zastoupeny méně, než mimo graviditu. Jejich denní množství nemá přesáhnout 350–400 g. Minerály a vitamíny mají být v těhotenství ve stravě bohatě zastoupeny podáváním ovoce a zeleniny. Vyšší spotřebu železa zabezpečí konzumace vajíček, zeleného salátu, kakaa a mořských ryb. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného energetického příjmu (nad 11300 kJ/den), omezit nebo lépe vyloučit uzené pokrmy, výrobky s kofeinem (káva, čaj, Coca-Cola, čokoláda), alkohol a vyvarovat se kouření. Správná ústní hygiena u těhotné ženy znamená odstraňování zbytků jídel a povlaku ze zubů 2x denně – tzn. ráno po snídani a večer před spaním zubním kartáčkem. Zubní kartáček má mít co nejmenší pracovní část (hlavičku se štětinkami), aby nevyvolával dávivý reflex. U žen, které mají problémy při čištění zubů je vhodný jednosvazkový zubní kartáček. Některé ženy nesnášejí v těhotenství zubní pasty. Když jim nevyhovuje žádný typ zubní pasty, mohou si zuby čistit bez ní a po vyčištění si vyplachovat ústa jednu minutu ústní vodou s fluorem. Mezizubní prostory je nutné čistit dentální nití nebo interdentálním kartáčkem dle doporučení ošetřujícího stomatologa nebo dentální hygienistky. Po dobu těhotenství by měla budoucí maminka navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku nejméně 3x. V rámci první návštěvy obvykle dostane všechny potřebné informace o správné výživě, ústní hygieně a fluoridaci. Při druhé návštěvě zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují, jak si žena osvojila správné návyky ústní hygieny a fluoridace a pomohou jí odstranit všechny zjištěné nedostatky. V druhém trimestru je vhodné ošetřit všechny zubní kazy. Ve třetí návštěvě v posledních třech měsících těhotenství zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují těhotné ženě stav chrupu a ústní hygieny. V tomto období poučí budoucí maminku také o tom, jak se bude starat o dutinu ústní svého dítěte.Budoucí maminka si udrží zdravé zuby a dobře se postará o zuby svého dítěte, když bude vědět že:1. Zubní kaz v období těhotenství vznikne jen její vlastní vinou, a to nesprávnou výživou – hlavně zvýšeným příjmem sladkostí a nedostatkem potřebných živin ve stravě a především nesprávnou ústní hygienou, tedy nedostatečným čištěním zubů. 2. V období těhotenství musí alespoň třikrát navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku. Dentální hygienistka správně motivuje a instruuje v používání dentálních pomůcek a zubní lékař kontroluje a v případě potřeby ošetřuje její chrup.3. Rodiče se často ptají, zda jejich dítě bude mít pěkné zuby a my jim odpovíme: „Rodiče, kteří jsou správně informovaní a tyto informace svědomitě přenáší do praxe v rodině, budou mít dítě, které nepozná bolest zubů a strach z ošetření u zubního lékaře.      

folder_openPřiřazené štítky

Dia Život

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Děti s diabetem nerozeznáme na první pohled od dětí zdravýchJejich nemoc se však dotýká všech, kteří s nimi žijí a pracují – nejen rodičů, prarodičů a sourozenců, ale i učitelů, vychovatelů, kamarádů, sousedů. Aby tyto děti mohly žít normálním životem, musíme jim k tomu umět pomoci. Každý člověk zná někoho, kdo onemocněl cukrovkou. Většinou jsou to ale lidé dospělí, někdy ve starším věku, často s nadváhou. Tito lidé onemocněli cukrovkou 2. typu. Toto onemocnění je možné léčit pouze dietou nebo dietou a prášky nebo dietou a podáváním inzulínu injekcemi. Tato látka se těmto nemocným v těle vyrábí, ale není dostatečně využita.Je však mezi námi v České republice skoro 2000 dětí, které cukrovkou onemocněly také. Tento typ onemocnění je ale zcela odlišný. Nese název cukrovka či úplavice cukrová neboli diabetes mellitus 1. typu. Tento typ se vyznačuje jediným možným způsobem léčby, kterým je injekční podávání inzulínu. Tyto děti od ostatních nerozeznáme, ale chceme-li, aby žily normálním životem, musíme jim v tom umět pomoci. A v tuto chvíli se to týká nás všech, ať už jsme rodiče nebo příbuzní, učitelé, přátelé nebo sousedé. Abychom mohli pomoci, musíme znát několik základních informací o tomto onemocněníBez inzulínu nelze žítZa diabetes mellitus 1. typu nikdo nemůže. Onemocnění nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebo silné, má-li v oblibě sladkosti a nemá-li rádo sport. V organismu dítěte nastala složitá situace. Přestal se zde vyrábět v dostatečném množství a později v celém k životu nezbytném množství inzulín. Látka inzulín patří mezi hormony, vzniká v části slinivky břišní a je chemickou látkou, která je nezbytná pro proces látkové výměny. Ta je pro život naprosto nezbytná. A stejně tak je tedy nezbytné potřebný inzulín tělu dodávat. V dnešní době není jiný osvědčený způsob, než inzulín podávat injekčně a nejméně čtyřikrát denně. Veškeré pokusy inzulín dostat do těla jinak než jehličkou nebyly zatím úspěšnéInzulín je velmi důležitý pro zpracování glukózy neboli krevního cukru v těle. Ten je zdrojem energie pro všechny buňky lidského organismu. Glukózu do těla dostáváme potravou. Patří sem nejen chléb, housky a veškeré přílohy a samozřejmě sladkosti, ale i mléko a ovoce.Množství cukru v krvi – tzv. glykémie – je u zdravého člověka poměrně stálá. Základní rozpětí na lačno je od 3,3 milimolů na litr do 6,0 mmol/l. Je jen malý rozdíl mezi hladinou na lačno a po jídle, kdy glykémie malinko stoupne. Inzulín udržuje hladinu cukru v krvi v tomto ideálním rozmezí během celého dne. Zdálo by se tedy, že stačí dodávat jisté množství v pravidelných dávkách denně našim malým pacientům, a vše by bylo v pořádku. Dosáhnout ale „rozumných“ a bezpečných glykémií je velmi složité. Existuje mnoho činitelů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi.Je důležité, aby každý pacient, ale i jeho pečující rodič, uměl vyvážit dávky inzulínu, příjem sacharidů (cukrů) v potravě, a množství pohybové aktivity dítěte. Dalšími faktory ovlivňujícími průběh cukrovky jsou duševní zátěž a stresy a také počasí. To už ale příliš neovlivnímeDávky inzulínu a četnost podávání závisí hlavně na lékaři a jeho přesných instrukcích. Není problém se naučit inzulín aplikovat. Píchá se nejčastěji do stehen, paže (horní část nad loktem), hýždí a někdy i do břicha. Dítě asi od 9 let je už schopné se samo bezpečně píchnout, je ale dobré ho při tom zkontrolovat. Je důležité také inzulín podávat v jistém určeném časovém předstihu před každým hlavním jídlem.Dietní opatřeníKaždé dítě s cukrovkou má svůj jídelní plán určený lékařem a dietní sestrou, aby dobře prospívalo a zároveň nemělo pocit hladu. Je potřebné ho po celý den dodržovat. Z toho vyplývá, že každý, kdo o dítě pečuje, musí znát základní obsahy sacharidů v potravě. Je to ale velmi jednoduché a není problém pozvat dítě, které je nemocné cukrovkou, na návštěvu či nějakou oslavu. Je třeba vše předem domluvit s rodiči, kteří znají přesná množství sacharidů v potravinách. Dnes se už nedoporučuje kupovat jakékoliv potravinové výrobky pro diabetiky, vyjma těch, které jsou slazeny některými nezátěžovými sladidly. U jídla je důležité nejen dodržet množství (lze ochutnat i kousek dortu nebo čokolády v rámci výpočtu v dietě), ale i přesný časový harmonogram všech šesti jídel. Patří mezi ně i malá druhá večeře před spaním.Celý jídelníček omezuje příjem cukrů, využívá hodně zeleniny a celý je přizpůsoben zdravému životnímu stylu. Proto ho může využívat celá rodina s jistotou, že to všem přinese zdraví.Ve škole je třeba dohlédnout na to, že dítě sní celou svačinu a chodí-li na obědy, dohlédnout na množství příloh. V případě sladkých jídel je dobré se domluvit s kuchařem, že uvaří něco jiného, nebo dítěti dávat jiný oběd s sebou. Může být i studený. Je důležité mít na paměti, že mnoho cukru obsahuje většina nápojů včetně slazených čajů ve školní jídelně.Větší fyzická námaha v podobě sportu či dětských her také ovlivňuje glykémii. Pracující svaly potřebují energii, a proto odebírají glukózu z krve. Následkem toho glykémie klesá. Vždy je dobré se o trochu víc najíst nebo snížit předchozí dávku inzulínu. Pohyb je ale velice doporučován, nejlépe pravidelně každý den. Lepší je ovšem rekreační forma sportu než závodní.Pozor na hypo- a hyperglykémiiPokud tedy nastane nevyváženost mezi inzulínem, stravou a pohybem může být nečekaně cukru v krvi málo nebo naopak moc. Pokud se dítě začne potit, má vrávoravou chůzi, nemluví smysluplně (někdy jako opilec), třesou se mu ruce nebo je moc spavé, je to příznak mála cukru v krvi. Nejlepší je dítě (i dospělého) posadit, dát mu sladký nápoj (třeba i cukr rozpuštěný ve vodě) nebo sladkou sušenku či kostku cukru pod jazyk. To proto, aby ji nevdechlo. Když je mu trochu lépe, je třeba sníst ještě rohlík, chléb nebo banán. Každý diabetik, ale i pečující o něj, by měl mít stále něco sladkého při sobě. Pokud by se snad diabetik dostal do bezvědomí, je nutné zavolat sanitku a ohlásit lékaři, že dítě je diabetik.Je to stav, který při delším trvání může ohrozit život. V dnešním systému péče je ale tato možnost stavu výjimečná a není-li dítě hodiny v bezvědomí, není se čeho obávat.V případě, že si dítě zapomene píchnout inzulín nebo se přejí nebo onemocní, může mu cukr v krvi stoupnout. To se projeví nadměrnou žízní, častým močením a někdy i zvracením. Nejdůležitější je, aby se dítě nenamáhalo, hodně pilo vodu nebo neslazený čaj, nic nejedlo a případně si dopíchlo malé množství inzulínu -1 jednotku. Je vhodné informovat rodiče, ale není nutné volat záchrannou službu. Pokud by stav trval mnoho hodin, je dobré konzultovat s lékařem. Každé dítě s diabetem má dnes k dispozici glukometr, který měří hladinu cukru v krvi. Vždy je doporučované v mimořádných situacích krev změřit. Pokud při sobě glukometr nemá, není dobré panikařit.Žít plnohodnotný životKaždý, kdo s dítětem přichází kdykoliv do styku, by měl mít základní informace o první pomoci. Tuto informaci by měl získat od rodičů, případně od zdravotní sestry, která zajišťuje vzdělávání pacientů a jejich rodičů. Tato část péče o nemocné se jmenuje edukace a je naprosto stěžejní. Každý totiž denně řeší mnoho otázek kolem cukrovky a nemůže být neustále v kontaktu s lékařem. Musí si poradit sám. Proto je užitečné mít i doma knížky, které mohou poradit nejen rodičům, ale i učitelům, trenérům a vychovatelům.Pokud dítě onemocní cukrovkou, zasáhne to samozřejmě celou rodinu. Každá maminka ocení, když se základní informace a dovednosti s obsluhou injekcí a glukometru naučí více členů rodiny. Dítě nemocné cukrovkou potřebuje vyrůstat v klidné a pohodové atmosféře a s pocitem, že může žít jako jiné děti. Nikdy není dobré nemocné dítě upřednostňovat před sourozenci nebo ho naopak zatracovat. Toto vážně nemocné dítě má šanci žít úplně normální život, najít si příjemné koníčky, studovat a vykonávat téměř veškerá povolání. Dnes je také možné cestovat a dělat většinu sportů. Každý má šanci založit si rodinu a dát život svým dětem. Aby mohl žít plnohodnotný život, potřebuje mít podporu ve svém okolí. A to hlavně podporu psychickou. Pokud se všichni budou snažit, aby měl pacient vyrovnané hladiny cukru v krvi, nemusí vůbec nebo až za mnoho desítek let, dojít k poškození některých cév. Bývají pak nejčastěji poškozeny ledviny, oči a končetiny, kde se špatně hojí veškeré rány a nebo mohou bolet a pálit. Tomu se lze ale vyhnout důslednou péčí, kde ovšem není potřebné lámat si hlavu s občasnými výkyvy. Tato nemoc zatím není vyléčitelná, ale je léčitelná. Proto s radostí žijme život, který je nám dán a bez zármutku a s optimismem pečujme o naše dětské diabetiky. Můžeme být šťastní, že v naší zemi je péče o tyto pacienty opravdu znamenitá a řadí se mezi nejkvalitnější péči na světě

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Dětské očkování - noční můra nejen dětí, ale i maminek

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Ať zvedne ruku ta maminka, která ráda vzpomíná na období, kdy její dítě muselo podstoupit povinné dětské očkování. Věřím, že řada z vás nechala své ruce dole a že i vy patříte k těm maminkám, které na očkování nevzpomínají s úsměvem na rtech. Protože dětské očkování je nutné zlo, kterému se nemůžete vyhnout, budeme si dnes o něm povídat. Dozvíte se nejen o nemocech, proti kterým musíte nechat své dítě očkovat, ale také si zde napíšeme pár tipů, jak očkování dítěti ulehčit a samozřejmě se nezapomeneme zmínit také o očkování proti neštovicím, které sice nespadá do povinného očkování, ale je mnohým maminkám doporučováno. Povinné očkování dětíS povinným očkováním dětí se maminka setká již v porodnici, pár dní po narození miminka. Další očkování probíhá v průběhu prvních dvou let na základě očkovacího kalendáře, který jasně říká, kdy a proti kterým nemocem je nutné dítě očkovat. Dítě, které si jde k lékaři pro svou včeličku, musí být vždy zdravé. Pokud se u něj projeví nějaké nachlazení nebo jiné onemocnění, je nutné očkování odložit. Díky očkování se podařilo zastavit a částečně vymýtit řadu nepříjemných chorob, které dříve epidemicky postihovaly velkou část dětské populace. Díky očkování se v dítěti probudí jeho imunitní reakce na různé nemoci a tím je dítě chráněno. Nemusíte mít strach, milé maminky, že by dítě po absolvování očkování onemocnělo danou chorobou, proti které bylo očkováno.Očkovací průkazOčkovací průkaz vlastní každé dítě. Je to důležitý dokument, do kterého se zaznamenává přehled očkování. Lze z něj snadno vyčíst kdy a proti čemu bylo dítě očkováno, název vakcíny a její číslo. Každý rodič by měl proto očkovací průkaz svého dítěte pečlivě uschovat, aby tak bylo vždy snadno zjistitelné, proti kterému onemocnění je dítě chráněno.Přehled nemocí na které se vztahuje povinné očkováníA proti kterým nemocem je tedy nutné nechat dítě povinně očkovat? Zarděnky - jedná se o velmi nakažlivé virové onemocnění, které doprovází vysoké teploty a vyrážky. Onemocní-li touto nemocí těhotná žena, hrozí velmi vážné a těžké poškození plodu.Záškrt - bakteriální onemocnění krku, které může postihnut centrální nervovou soustavu i srdce.Přenosná dětská obrna - virus, který napadá nervovou soustavu a může zanechat trvalé následky. Nemoc může skončit také smrtí, pokud virus napadne svaly hrudníku.Příušnice - jedná se o virový zánět slinných žláz, který vyvolává nejen zánět pohlavních žláz, ale také zánět mozkových blan.Haemophilus influenzae B - další závažné bakteriální onemocnění, které vyvolává velmi vážné nemoci, jako je např. zánět mozkových blan či zápal plic.Tetanus - jedná se o bakteriální onemocnění, které může skončit smrtí. Způsobuje svalovou obrnu a velmi bolestiví křeče.Virová hepatitida B - infekční onemocnění, velmi závažné.Dávivý (černý) kašel - bakteriální infekce, která způsobuje velmi nepříjemný a dlouhotrvající úporný kašel, zvracení a poškození plic.Spalničky - virové onemocnění, které je velmi nakažlivé. Způsobuje nejen zánět horních cest dýchacích, ale také vysoké horečky, vyrážku, zánět spojivek a také trvalé poškození mozku.Jak tedy dětem co nejvíce usnadnit očkování?Mnoho dětí se bojí ordinace, protože si očkování spojilo se strachem, s leknutím a s pláčem. Jestliže je vaše dítě ve věku 2 - 3 let, měli byste mu už předem říci, že musí k lékaři na očkování a vysvětlit mu, co se s ním bude u lékaře dít a co ho čeká. Strach z neznáma mnohdy napáchá více škody, než samotné očkování. Seznamte ho s tím, že očkování může trošičku bolet a snažte se mu bolest přirovnat k jiné bolesti, které si už dítě zažilo. Ukažte mu na hračce, co se s ním bude u doktora dít, aby se bálo co nejméně. U samotného lékaře se jistě mnohdy maminky setkávají s uplakaným a hysterickým dítětem. Pokud je váš lékař lidský, jistě pochopí, když chvíli počkáte, než se dítě uklidní. Nezapomeňte dítěti vzít do ordinace také jeho nejoblíbenější hračku a je-li to alespoň trošku možné, snažte se při očkování mít dítě na klíně a utěšovat ho. A nezapomínejte ani na odměnu za jeho statečnost!Sledujte své dítě po očkováníNěkteré děti mohou na očkovací látku zareagovat způsobem, který maminky vždy vyděsí. Po očkování se snažte vždy udržet své dítě v klidu. V případě, že dostane vaše dítě náhle vysokou horečku (39°C), pláče několik hodin a vy jej nemůžete uklidnit, popřípadě se objeví v místě vpichu otok či zarudnutí větší než 10 cm, kontaktujte svého lékaře. Stejně tak i v případě, že by se objevily i jiné závažné reakce. Milé maminky, pokud však vaše dítě po očkování má zvýšenou teplotu do 39°C, pak vězte, že se jedná o přirozenou reakci těla na očkovací látku. Teplotu tedy srážejte antipyretiky stejně jako když je vaše dítě nemocné.

folder_openPřiřazené štítky

Opruzené zadečky?! Nikdy více!

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Milé maminky, ať zvedne ruku ta, která se doposud nesetkala s opruzeným zadečkem. Určitě vás moc není, viďte? Opruzené zadečky, bohužel, patří k mateřství a my se musíme naučit, jak opruzeniny nejen zvládat, ale především jim předcházet. Milé maminky, pohodlně se usaďte a připravte se na užitečný příjem informací. :)Opruzeniny zná každá maminka a věřím, že si přesně pamatuje, jak se miminko cítilo, když se s nimi potýkalo. A každá maminka vám poví, že je lepší jim předcházet, než se s nimi přímo potýkat a poté se snažit podrážděnou kůži co nejdříve zklidnit.Opruzeniny, ačkoliv se zdá, že se jedná o banální podráždění kůže, není dobré podceňovat. Můžou vést k nepříjemným a velmi bolestivým infekčním zánětům. Opruzeniny vznikají dvojím možným způsobem podráždění kůže. První je mechanické poškození, které vzniká odíráním špatně padnoucí pleny, druhé pak je chemické, ke kterému dochází při dlouhodobém kontaktu s močí, stolicí nebo jinou chemickou látkou, např. špatnou volbou kosmetických přípravků apod.Pokud se tedy na zadečku vašeho dítěte objeví zarudlá kůže, přemýšlejte nejprve nad změnou plen. Moderní pleny sice udrží dětský zadeček v suchu, ale obsahují také chemické látky, které citlivá dětská pokožka nemusí dobře snášet. Také nevhodně zvolená velikost může způsobit opruzeniny. Pokud ani změna jednorázových plen nepomůže, zvolte tedy pleny látkové. Při praní však mějte na paměti, že látkové pleny by se měly několikrát vymáchat, aby na nich neulpěl žádný prací prášek. A nebo je můžete vyvařovat stejně jako to dělaly naše maminky pro nás.Další zásada, kterou by měly maminky dodržovat, je snaha o udržení suchého a čistého zadečku. Plenky byste měly, milé maminky, měnit dětem tak často, jak to jen jde. Pokud spatříte na zadečku lehce zarudlou kůži, okamžitě se mějte na pozoru. Při podráždění kůže se doporučuje omezit jakýkoliv kontakt s mýdlem, který může pokožku ještě více vysušit a podráždit. Dětský zadeček tak můžete omývat pouze teplou vodou a následně ho velice jemně osušit. Dopřávejte také dítěti čas bez plenky, aby byl jeho zadeček na “čerstvém vzduchu” a aby se po omytí důkladně vysušil.Teprve na skutečně suchý zadeček můžete aplikovat léčivou mast či krém. Skvělým krémem na opruzeniny je Sudocrem, který používá řada maminek a nedají na něj dopustit. Pokud se však opruzeniny začnou výrazně rozšiřovat, objeví se výrazné zrudnutí pokožky, puchýřky, hnisavé ranky, kůže začne mokvat nebo se objeví horečka, navštivte okamžitě lékaře. Právě tyto příznaky s sebou nese infekční onemocnění kůže, se kterým si už samy, milé maminky, doma neporadíte.Pokud se i u vašeho miminka z opruzenin stal infekční zánět, nejspíše jste si mohla všimnout, že vaše díte není veselé, při přebalování pláče ještě více než obvykle a může se objevit nechutenství. Všechny tyhle stavy jsou důsledkem velmi bolestivého onemocnění kůže.Své dítě před opruzeninami a možným následným zánětem kůže ochráníte pouze důkladnou péči a preventivním opatřením. A posuďte samy, milé maminky, znáte lepší pocit, než když se vaše dítě spokojeně na vás usmívá s holým zadečkem, protože se cítí opravdu dobře?

folder_openPřiřazené štítky

Stravovací návyky dětí

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Milé maminky, taky si přejete, aby vaše dítě odolávalo nezdravým slazeným nápojům, automatům s různými sladkostmi, bramborovým lupínkům pečlivě naskládaných v regálech vašeho obchodu a skvostně vypadajícím hamburgerům a smaženým kuřecím křidélkům v nádherně barevné televizní reklamě? Pak je nutné si uvědomit, že jedině vy samy, milé maminky, můžete ovlivnit budoucí stravovací návyky vašeho milovaného dítěte. Žádná maminka si nepřeje obézní dítě, které se bude muset v mladém věku potýkat s vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo jiným onemocněním, které úzce souvisí se špatným stravovacím návykem.Každá maminka si musí uvědomit, že je to právě ona, kdo musí jít svému dítěti v oblasti  stravování příkladem.  Prvním důležitým krokem tedy je, abyste začala měnit své  stravovací návyky vy sama. Začněte jíst pravidelně, v klidu a vhodné potraviny.Dalším krokem je dávat dítěti do školy svačinky. Měly by být pestré a bohaté na ovoce i  zeleninu. Vaše dítě by se mělo naučit jíst přibližně každé 3 hodiny menší porce. Nebude-li  vaše dítě znát pocit hladu, nebude mít ani potřebu se přejídat nebo si kupovat nevhodné  potraviny. Pokud vaše dítě odmítá jíst ovoce nebo zeleninu, snažte se mu upravit jejich  vzhled tak, aby byl pro děti co nejvíce poutavý.Dalším důležitým krokem při učení dětí správným stravovacím návykům je naučit je se u  jídla zklidnit. Nejlepší je, když se celá rodina sejde u jednoho stolu, kde si společně  popovídají a oznámí si novinky - radostné i žalostné. Dopřejte sobě a svým dětem si hezky  v klidu vychutnat chuť jídla a rodinnou společnost. Velmi důležitou součástí správného stravovacího návyku je také dostatečný příjem tekutin.  Děti by měly vypít minimálně 1,5 litru tekutin. Vhodnými tekutinami jsou především čaje, kvalitní ovocné šťávy a samozřejmě čistá voda bez bublinek. Vyhýbejte se nekvalitním  slazeným nápojům, které jsou nevhodné i pro nás dospělé.Čím dříve začnete praktikovat ve své rodině zdravé stravovací návyky, tím zdravější bude vaše dítě. A nezapomínejte, že špatné stravovací návyky se odbourávají velmi špatně.  Naučit své dítě správnému stravování - to je jedna z nejlepších investic do jeho zdraví po zbytek jeho života.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky