Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz matce

5 vražedných témat, kterými ho zabijete hned na první večeři

access_time29.květen 2019personRedakce

Najít vhodné téma ke konverzaci, zvlášť pokud se neznáte, je někdy obtížné. Existují ale témata všeobecně zakázaná – ubíjí totiž každého muže.Chystáte se na první schůzku a před vámi je pověstné trapné vyměňování informací, které prolamují ještě trapnější proluky, kdy by se ticho dalo krájet. Těmito tématy konverzaci ale rozhodně nevylepšujte.MAMINKA ŘÍKALA, (…)Pro každého muže nepřítel číslo jedna. Schůzku s matkou se snaží muži oddálit tak nějak intuitivně. Ví totiž, že je čeká palba nepříjemných otázek, hloupého představování a hlavně etapa zkoumání, kdy matky neříkají nic, jen pozorují každý pohyb vašeho nového partnera. Muže to přivádí do rozpaků. Pokud s vámi chce být, ví, že se vaší matce nevyhne – bohužel pro něj. Je si dobře vědom toho, že přibere do svého života dalšího neoficiálního člena, který vám bude po zbytek vašeho vztahu dávat cenné rady, které ale vůbec nepotřebujete. Aspoň o ní tedy nemluvte hned na první schůzce stylem: Maminka říkala, že…, ať ho nevylekáte tím, že se necháte ovlivnit úplně každým slovem své matky, protože je pro vás svaté.MŮJ EX POLOBŮHJe víc důvodů, proč neodkrývat osobní zkušenosti z předešlých vztahů na prvním rande. Jednak to bude vypadat, že svou minulost ještě nemáte vyřešenou, když o něm budete neustále klevetat a navíc, neznáme muže, kterého by zajímal život a počínání jiného neznámého muže. A už vůbec ne toho, který s vámi spal před ním. Už jen to ho totiž předurčuje k tomu, aby ho váš muž číslo dvě neměl v lásce. Nepomůžete si ani v opačném případě, kdy budete zase svého ex líčit jako emocionálního barbara, darmožrouta, lakomce a pitomce. Varovné kontrolky v hlavě vašeho nového objevu začnou blikat, že něco není v pořádku a mozek začne vylučovat obavu, abyste takhle jednou také nemluvila o něm.JAK TO ASI MYSLELA?Stížnosti a řešení. Muži je prostě nemají rádi. Nemají rádi jakékoli řešení konfliktů a hlavně šťourání se v tom, kdo co řekl a jak to myslel. Možná je to tím, že neznají 50 odstínů šedi, ale jen ten jeden jediný – prostě a jednoduše šedý. Konverzací o tom, kdo vám co řekl a co si o tom myslí, ho unudíte k smrti. Navíc – bude to vypadat, že jen fňukáte a nedokážete si poradit a oni přece netouží po tom doma posléze neustále něco řešit, ale mít holku, co se směje, po ničem zbytečně nepátrá a nic moc neřeší – nejspíš si toho totiž užili dost v předešlém vztahu.JSEM V TOM TLUSTÁPořád neřešte to, jaké máte vlasy, že máte špatnou kvalitu nehtů, koupila jste si nové šaty nebo jste tlustá v těhlech džínách. I kdybyste vypadala nejhůř z celého roku, neřekne vám to. Navíc dožadovat se takhle hloupě pochvaly, že vám to sluší, je přinejmenším trapné. Zapomeňte na řešení všech holčičích cetek. Budete vypadat jako blbka, které chybí sebevědomí. A že by byla sháňka po zakomplexovaných holkách?PŘÍŠTÍ ROK POJEDEME K MOŘIHlavně s ním nic neplánujte. Vyděsíte ho k smrti! Jednak mu bude nepříjemné, že mu nenápadně začínáte řídit život a pak, třeba by rád také dýchal atmosférou dní tak, jak jdou za sebou a ne vašimi vyhlídkami do budoucna. Proto, že už se s ním vidíte před oltářem, zajisté máme pochopení, on však nikoliv.

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz matce

Bulka v prsu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Nepanikařte předemDobrá zpráva. Devět z deseti bulek, které si ženy objeví v prsu, je neškodných. K lékaři samozřejmě musíte upalovat ihned, jakmile takový útvar objevíte. Ale děsit se předem, že máte rakovinu, nemusíte. Co vše může útvar v prsu znamenat? Fibroadenomy problém mladých žen Mléčná žláza, ze které jsou prsa tvořena, někdy mění svůj vzhled, množí se či hrubne. Příčinou jsou nejčastěji hormonální změny. Vznikají pak nebolestivé kuličky, fibroadenomy - nezhoubné nádory prsu složené z buněk mléčné žlázy. Velmi často se objevují u mladých žen už kolem dvaceti let. V těhotenství i během kojení se mohou zvětšit. Před menstruací někdy bolí a také rostou. Po skončení krvácení se většinou vrátí do svých původních rozměrů. Mnoho žen tato diagnóza vyděsí, skutečně se ale není čeho bát. Lékaři by však měli fibroadenomy pečlivě sledovat, hlavně to, zda se rychle nezvětšují. -Jak vypadají: Fibroadenomy mají ostré hrany a jsou hladké, pružné a pevné. Dobře pohyblivé proti kůži. -Co s nimi: Zvlášť v případech, kdy rostou a utlačují okolní tkáně, je lepší bulky odstranit. Lipom je odborný název pro nezhoubný tukový nádor.Mají ho hlavně ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, kdy ozdoby ženské krásy začínají postupně stárnout. Důsledkem je zmenšování podílu mléčné žlázy a růst tukové složky. Po přechodu lipomy někdy samy od sebe mizí. Příčinou vzniku tukových nádorků mohou být i rozházené hormony. Například zvýšená produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. Lékař by měl myslet i na možnou nerovnováhu mezi estrogeny a gestageny, což jsou další pohlavní hormony. Anebo žena "tuková prsa" jednoduše zdědí po své matce. -Jak vypadají: Lipomy se nejčastěji nacházejí kolem bradavek a v horní části prsu. Jsou měkké a pružné, jde s nimi dobře pohybovat do stran. Obvykle nebolí.-Co s nimi: Lze je chirurgicky odstranit, nebo jen sledovat. Aby měl lékař opravdu jistotu, že se nejedná o nic vážnějšího, doporučuje se odebrat vzorek a podrobit ho histologickému prozkoumání. Někdy pomůže i hormonální léčba. Cysty varují před nebezpečím Cysty jsou vlastně váčky naplněné tekutinou nebo tužší hmotou. Vznikají v důsledku nadměrného růstu mléčné žlázy. Ženu na životě nijak neohrožují, často se ale zvětšují. Typické je, že před menstruací pobolívají. Riziko vzniku rakoviny je relativně malé. Nicméně jejich vznik signalizuje, že prsa nejsou v pořádku a v budoucnu by se mohly objevit vážnější problémy. Zvlášť u žen, které mají cyst v prsou více. -Jak vypadají: Jejich velikost kolísá od několika milimetrů až po několik centimetrů. Jsou měkké a pružné. -Co s nimi: Lékaři je v případech, kde jsou cysty opravdu velké a dost bolí, doporučují vyřezat. Důvodem pro odstranění je i to, že se v okolí cyst často vytvářejí záněty a také mohou prasknout. A nakonec, právě cysty lze někdy jen těžko odlišit od nebezpečného nádoru. I proto by vám zdravotníci měli dát jednoznačnou odpověď, co to vlastně v těle máte. Nespokojte se s odpovědí, že pravděpodobně cystu a žádejte minimálně odebrání vzorku. Zvětšené uzliny známka zánětu či špatné imunity V podpaží se u žen mohou vyskytnout zvětšené lymfatické uzliny, které jejich "nositelky" často zaměňují za nádor prsou. Často jde ale o jiný problém a uzlina poukazuje na přítomnost zánětu nebo na špatně fungující imunitu. Ve vážnějších případech jsou zvětšené uzliny opravdu známkou rakovinového bujení. Může jít primárně o rakovinu lymfatických uzlin nebo o metastázy do uzlin. V každém případě je proto lepší nechat si uzliny zkontrolovat. Spolehlivě je zmapuje ultrazvuk. -Jak vypadají: S neškodnými uzlinami lze dobře pohybovat do stran. Jejich velikost může být různá. Od jednoho milimetru až po několik centimetrů. Podle některých odborníků jsou uzliny v podpaží o velikosti až 1,5 centimetru zcela normálním jevem. -Co s nimi: Platí to, co v předchozích případech. Můžete se s nimi rozloučit chirurgickým zákrokem. Mezi ženami se traduje, že bulky, které nebolí, jsou mnohem nebezpečnější než ty, které bolí. Ve většině případů to tak opravdu je, ale není to žádné pravidlo. Nevyplatí se proto dát na tvrzení přítelkyně, že "rakovina přece nebolí" a proto je jakékoliv vyšetření zbytečné. Druhým mýtem je to, že pružné bulky, s kterými lze dobře hýbat do stran, nepředstavují žádné vážnější riziko. A pozor bychom si měly dát hlavně na útvary, které jsou jakoby vrostlé ke kůži. Opět platí: obvykle to tak skutečně bývá, ale výjimek se najde také dost. Každou bulku, zduřeninu či zatvrdlinu by měl proto vidět lékař. Zvlášť, když s ní nejde pohybovat, kůže v okolí je červená a má póry jako na pomeranči, prsa bolí a svědí. To jsou nejčastější příznaky rakoviny prsu. Pokud se při sportu uhodíte do prsou, mohou se pohmoždit a vzniknou v nich malé hrudky. Kůže kolem často zmodrá nebo zčervená. Nemusíte se obávat, že jde o něco vážného. Pokud ale bulky nezmizí ani po několika dnech, pro jistotu vyhledejte lékaře. VYŠETŘENÍ JE NUTNÉ VŽDY!!! I když bulky v prsou nemusí vždy znamenat tu úplně nejhorší diagnózu, NESPOLÉHEJTE na to. Jedině gynekolog může určit, zda je bulka v prsu neškodná. A stoprocentní jistotu dá až odborné vyšetření na ultrazvuku nebo na mamografu. Při každém podezřelém nálezu proto žádejte doporučení na toto vyšetření. U mladých žen je ideální ultrazvuk, jeho nevýhodou ovšem je, že nedovede tak přesně zachytit počáteční stadia nádorů. Ženy nad 40 let většinou chodí na mamograf, který lépe zachytí změny v prsou starších žen. Někdy je vhodné obě vyšetření kombinovat, zvlášť, když není diagnóza jednoznačná. Ultrazvuk pracuje se zvukovými vlnami, které se odrážejí od prsou a pak se zobrazují na monitoru. Vyšetření vůbec nebolí. Mamograf využívá měkkého rentgenového záření. Některé ženy se ale bojí bolesti ze stlačení prsou. Pro provedení kvalitního vyšetření je stlačení prsu zcela nezbytné. Tkáň prsu je nutno rozložit tak, aby byly vidět jednotlivé struktury. Komprese prs v žádném případě nezraňuje, rakovinu nevyvolává a hodně žen vyšetření ani nepříjemně nepociťuje. Pouze ženy s citlivými prsy mohou jisté nepohodlí vnímat. Některé ženy mají prsa poseta desítkami bulek. Poukazuje to na fakt, že jejich prsa jsou mimořádně citlivá například na hormonální nerovnováhu organismu. Jiné ženy je prostě zdědí po své matce, podobně jako se dědí tvar prsou nebo velikost bradavek. Zvýšený počet bulek automaticky neznamená, že žena v budoucnu onemocní rakovinou prsu. Je ale pravdou, že má k tomu větší sklony. Pravidelné kontroly a samovyšetřování jsou jedinou prevencí.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz matce

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky