Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz muž snů

Zaostřeno na zadeček: Jaký se líbí mužům?

access_time26.květen 2019personRedakce

Neustále řešíte velikost svého pozadí a samozřejmě také to, jestli ty nepopulární dolíčky nejsou příliš vidět v ložnicovém světle. Přitom právě velikost je to, co muže zajímá až na posledním místě…Muži se při pohledu na váš zadek zaměří hned na několik věcí. Na vyhodnocení přitom mají poměrně složitý algoritmus. Co je zajímá?1) SymetriePro spoustu mužů jsou rajcovní zadečky symetrické. Takové, které jsou zasazeny do celkového kontextu vaší figury. Musí sedět k šíři boků, stehen a také k prsům. Shodují se na tom, že čím vyšší žena je a čím delší má nohy, tím větší zadeček je u ní přípustný. To samé platí prsou. Pokud patříte k ženám s plnějším dekoltem, větší pozadí pak u vás vypadá přirozeněji a sexy, na rozdíl od toho, kdyby tomu bylo naopak.2) TvarTo, jak máte zadek tvarovaný, bude hned druhá věc, kterou na něm muž bude hodnotit. U většiny stoupenců mužského pokolení vyhrávají zadečky vystouplé dozadu a zakulacené. Placaté či protáhlé je naopak moc nezajímají, a to mohou být sebemenší.3) PevnostTaké záleží na tom, jak moc máte pozadí zpevněné. Zadečky osvalené, které se skoro nehnou, se ale líbí spíše víc ženám, než mužům. Ti preferují pevnost tak akorát, protože do zadečků rádi zatínají prsty a příjemné je jim cítit i reakci kůže při plácnutí. Je pak jasné, že pevnost tak akorát samozřejmě neznamená zadek, který se poklepává i dávno potom, co skončil jakýkoli pohyb.4) VelikostNe, že by na ní nezáleželo, ale jak už bylo poukázáno výše. Větší avšak kulatější zadeček je pro muže daleko větším lákadlem, než mini placka vyhotovená z kamene. A pakliže symetricky sedí ke zbytku, je jen málo podstatnou součástí hodnotících kritérií.5) DetailPoté, co se svléknete, zaujme muže také detail. Pokud tedy máte na zadku malou pihu, věřte, že o ní ví a určitě bude patřit i k jeho oblíbeným částem na vašem těle.6) Vady na kráseCelulitida je asi to poslední, co muže na zadečku zajímá. Daleko více jej upoutá, jestli je pokožka hebká na omak a to, zda máte nějaký dolík možná ani neví. Výrazná pomerančová kůže samozřejmě na kráse nepřidává. Muži si však celulitidy všímají jen ve stádiu 4, to znamená, pokud už jsou nerovnosti opravdu četné a vidět i z povzdálí v klidu, i když nezatínáte svaly.Ženy, které proslavil zadečekNěkteré celebrity jsou na svůj zadeček dokonce tak pyšné, že si jej nechaly pojistit. Asi nejznámější pozadí patří Jennifer Lopez. Že by vítězil co do velikosti, se rozhodně tvrdit nedá, zato vše dohání symetrií a sexy tvarem. Stejně se kouká i na pozadí Kim Kardashian. Patří k jedněm z nejobdivovanějších. Na žebříčku sexy zadečků je také ten, který patří Evě Mendes nebo třeba Evě Longorii.

folder_openPřiřazené štítky

SOS tipy, jak si rychle zlepšit náladu

access_time27.květen 2019personRedakce

Ať už jste se pohádala s kolegyní v práci, zjistila, že muž snů se bude ženit nebo jste nabourala skoro nové auto. To je jedno. Zvedněte si náladu. Tyhle rychlé tipy fungují.Noc není tak hrozné, jak se na první pohled může stát a všechno má svůj šťastný konec. Špatná nálada vám akorát zastíní mozek a řešení budete hledat o to déle a obtížněji. Takže až prožijete příště svůj den „blbec“, zkuste toto:1) Pusťte si svou oblíbenou písničkuHudba vás odprostí od stresu a na chvilku vás nechá „vypnout“. Tóny jsou spojeny se situacemi, které se při jejich zaznění vybavují. Vyberte proto takovou skladbu, na kterou máte navázané příjemné, nejlépe legrací přímo nahuštěné vzpomínky.2) Dejte si sladkéCukr se rychle dostane do krve v podobě návalu nové energie. Jeho zpracovávání zrychluje metabolismus. Tím se rychleji okysličuje i mozek. Navíc cukr obaluje nervy.3) Zavolejte a postěžujte siZavolejte kamarádce, kamarádovi, mámě, kolegyni, komukoliv. Nejspíš vám žádné řešení nepřinesou, zato ze sebe dostanete všechny negativní emoce a vyčistíte si mysl.4) Vyvztekejte sePohled na bytost kopající v jehlových podpatcích do zdi za řevu těch nejsprostších nadávek je poněkud rozpačný, ale občas prostě zapomeňte, jak u čeho vypadáte, když to pomáhá.5) Kupte si něco na sebeV situaci, kdy zboříte nové auto a víte, že jeho oprava bude mastná, jak papír od salámu vás možná napadne, že si to nemůžete dovolit. Ale můžete! Pětistovka nebo tisícovka vás stejně nezachrání. Nová taštička s úlovkem v ruce vám aspoň vyplaví endorfiny.6) Přeneste svůj vztek na někoho jinéhoPravidlo je, že klidně i na toho, kdo vás neštve. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenajela vám ta paní vozíkem na nohu nebo nezaparkoval tenhle člověka na místě, které jste si vyhlédla. Improvizujte a nebojte se. Riziko, že tohoto člověka potkáte v životě ještě jednou, je minimální.7) SexujteSex uvolňuje jednak hormony dobré nálady a jednak napětí. Je-li partner po ruce, není nic lepšího na špatnou náladu, než ji vyvážit pozitivním prožitkem.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz muž snů

Chcete vědět, jaký bude v posteli? Nechte ho zatančit!

access_time29.květen 2019personRedakce

Ženy obecně milují překvapení… Když se ale nejedná o sex. Tady je prostě zvědavost tak silná, že hledáme signály, které nám o sexuálním apetitu nového objevu aspoň trošku napoví. Čeho si tedy všímat? Zapněte radary! Tady jsou indicie, že s ním prožijete nezapomenutelnou nebo naopak rozporuplnou noc.Asi jste to zažila také. Je okouzlující, vtipný, drží vám dveře a ani na druhé večeři vás nenudí. Trochu se předvádí, ale tak, že vám to spíš imponuje, než že byste to brala jako vytahování. Milování jste si s ním několikrát představovala v posteli před usnutím. Máte miliony scénářů, jak a kdy to bude probíhat, kdo udělá první krok, kdy by se to asi tak mohlo stát. Ale stále vás hlodá strašná zvědavost – jaký bude asi doopravdy a bude to za to vůbec stát?ZATANČI MI!Nejvíce prozradí řeč těla a pohyby. Tanec je proto ideální prověrkou. Vezměte ho do baru na drink. Dříve nebo později zahrají něco, co vám nahraje k tomu si budoucího milence otestovat ještě před akcí. Pokud vás partner při tanci povede, můžete očekávat, že bude dominantní i v posteli a vytvoří scénář celého milování. Jestli vám bude neohrabaně šlapat na nohy, katapult do světa vášně moc neočekávejte. Při společném tanci si také všímejte, jak vás drží. Pokud vás pevně sevře, bude majetnický nejspíš i při milování. Sex s ním určitě bude vášnivý a živočišný. Pokud pomalu ani neucítíte, že vás chytl, bude pravděpodobně hodně jemný a nesmělý. Možná až moc. Takže si třeba nemusíte všimnout, že sex už probíhá. Pokud vám bude při tanci hladit zároveň i ruku nebo tvář, očekávejte dlouhý sex nabitý romantikou. Sáhne vám při tanci na zadek nebo na prsa? Je to jednoduše debil, co bude mít pravděpodobně naučené pohyby z porna, ale asi nevšimne, že pod ním leží skutečná žena.MUŽI PŘECE NETANČÍ (ALE POZNÁTE, JESTLI MAJÍ RYTMUS)Problém, na který můžete narazit je, že vám muž řekne, že netančí. Pak navrhněte klub, kde hraje hudba. Ta totiž dokáže strhnout dav a stačí, když vypozorujete, jestli má při postávání u baru a čekání na drink aspoň rytmus. Proč si myslíte, že se říká například o Italech, Brazilcích nebo Španělech, že jsou výbornými milenci? Právě protože ho mají. Muži, kteří mají rytmus a dokážou reagovat na jeho změny, stejně tak dokážou poslouchat i vaše tělo a frekvenci a hloubku přizpůsobovat, aniž byste mu musela přesně říkat, co chcete. Muži mimo rytmus budou mimo všude.

folder_openPřiřazené štítky

15 sexuálních tipů pro single lady Aneb Co byste měla stihnout, než se usadíte

access_time29.květen 2019personRedakce

Sex je obrovská kapitola naplněná našimi sny, přáními, touhou, vášní, příjemnými pocity, fantazií a zkoušením nových věcí, které nám dělají dobře. A kdy jindy do ní vpisovat, než před tím, co se 100% usadíte? Odhoďte stud a oddejte se dobrodružství. Možná je právě teď ten správný čas!Jsou praktiky, o kterých sníte, ale bojíte se nahlas vyslovit nebo jste ještě nenašla odvahu k tomu udělat první krok. A jestli jste teď právě v mezifázi bez partnera a „hodiny“ vám bijí na poplach, máte skvělou příležitost zrealizovat všechny své představy – i ty nemravné. Není se přece za co stydět.1. Sex na jednu nocAsi jste ho už zažila. Tak jej klidně opakujte tolikrát, dokud se nenasytíte. Jednoduše sveďte pana dokonalého v baru, užijte si a hned ráno opusťte beze slova jeho byt nebo hotel. S partnerem a dětmi se k tomu už nikdy nevrátíte. Budete milionkrát zodpovědnější.2. Sex s jinou ženouNe, že by to byla nevěra v pravém slova smyslu, většina žen to asi tak nebere – ale muži pro to moc pochopení nemají. Přeci jen jsou ješitní a žárliví. Povolenku by vám dali asi jen v případě, že je přizvete jako tichého pozorovatele. Ale užijete si to potom se svým drahým v „patách“?3. Sex ve třechJe spousta párů, které do ložnice přizvou jinou ženu (na muže muži moc nepřistupují), ale spousta z nich se v tomto kroku také spálí. Sex ve třech s partnerem a někým dalším většinou končí jen snůškou výčitek, že se muž věnoval více druhé ženě, popřípadě celý zážitek zkazí žárlivost. Sex ve třech s osobami, ke kterým nechováte hluboký citový vztah, je proto vždycky lepší. Tak proč ne teď.4. Skupinový sexMilování ve větším počtu lidí, kde máte možnost si sexuální partnery navzájem měnit, je vzrušující. Můžete jednak pozorovat milování jiné dvojice, či se připojit k jinému páru. Možností je spousta – záleží jen na tom, který scénář se vám bude nejvíce líbit.5. Swingers partyJe obdobná jako bod 4. Až na to, že pokud zrovna nebudete mít chuť, nemusíte se zapojit. Můžete se jen dívat a popíjet oblíbený Cosmopolitan. Tohle byste určitě měly aspoň jednou v životě zažít. Pokud možno bez partnera a případné žárlivosti.6. Sex s cizincemHorkokrevný Ital, vášnivý Španěl nebo milování po Francouzku s rodilým kouskem. Vyzkoušejte na vlastní kůži, jestli je pravda, co se povídá o sexu s cizinci – většina žen to popisuje jako lepší zážitek, než s českými muži.7. Sex na veřejnostiMoment ohrožení a lákavého strachu, že vás někdo může přistihnout, může vnést do milování zajímavou příchuť.8. Kyber sex s panem neznámýmSex po síti provozuje už značná část populace včetně partnerů, které v danou chvíli dělí kilometry. Co ale kyber sex s mužem, kterému nevidíte do tváře a on do vaší, protože jsou kamery nastavené na jiné partie? Zavítejte na nějaký portál pro kyber nadšence – uvidíte, že vás sex obkroužený tajemstvím, bude bavit.9. Sms sexLehčí varianta, pro ty stydlivé, kteří se ostýchají promluvit či laskat své tělo před kamerou. Ne však méně zajímavá. Okamžik napětí, jak moc žhavá bude odpověď, která přijde, má také něco do sebe.10. Sex s kamarádemKamarád s benefity. Takového už nebudete nikdy šanci mít, až se vrhnete do rodinného života.11. Natočení vlastního videaPro manžela či partnera může být hezkým dárkem. Ale zkoušela jste si někdy natočit vlastní video prostě jen pro sebe a pustit si ho ve chvíli, kdy budete mít chuť na „milování“?12. VoyeurstvíPostavte se do role tichého pozorovatele. Malá zkouška voyeurství se rozhodně nedá považovat za úchylku. Proč tedy nezkusit, jaké vzrušení ve vás bude pozorování páru, který se miluje, vyvolávat?13. Tantrický sexPodstatou tantrického sexu je vychutnání si více aktu jako celku, než soustředění se na grandfinále. Naučte se vnímat i jiné doplňky milování – vůně, prostředí, doteky, než samotnou stimulaci erotických zón. Zaručujeme hlubší prožitek.14. Profi erotická masážTřeba se na ni už nikdy neodvážíte, jen protože s tou párovou partner nebude souhlasit nebo mu to bude připadat divné a vy zase nebudete chtít jít na erotickou masáž sama, protože vám to bude připadat vůči němu hloupé. Erotická masáž s vyvrcholením v podobě stimulace intimních míst může znít sice zvláštně, o to víc vás ale může překvapit skutečný prožitek.15. Sex dovolenáIdeální varianta, když chcete vypnout, užít si dovolenou a doslova se jí promilovat, je vybrat si stejně zaměřeného „sparing“ partnera. Zapojte se do chatu cestovních agentur. Tuto sekci už jich má opravdu mnoho.

folder_openPřiřazené štítky

5 mužů a 5 věcí, kterými je odradíte v posteli: Takhle prý rozhodně ne!

access_time29.květen 2019personRedakce

Co vám možná neřeknou, ale zaručeně jim to vadí? Podívejte se na vyjádření mužů a to, co označili za zaručeně nejhorší věci, které je v posteli potkaly.Otazníků kolem milování je stále dost. Muži o něm ani po něm moc nemluví, takže vás občas můžou přepadnout pocit, že nevíte, na čem jste. A i když jste strašně moc zvědavá, prostě – tohle nedělejte a ani o tom nemluvte.Pořád se ptá na blbosti a nenechá mě spátA miluješ mě? Kolik ženských jsi měl? A líbilo se ti to se mnou? A kdybys to měl ohodnotit na škále od jedné do deseti, co by to bylo? Ne, neptejte se ho na tyhle otázky. Muži to nesnáší. „Počítejte s tím, že nejste první hvězda, se kterou spíme. Ale právě teď jste to vy, tak proč to sakra musíte pitvat?“ (Adam, 36)  Každý muž bude šťastný za to, že nebudete nic řešit.Srovnává mě s ex„Karel mě taky takhle chytal za zadek.“ „Honza byl také takhle vášnivý“. Bude určitě blahem bez sebe, že dělá něco stejně jako Honza nebo Karel. Nemluvte o svých bývalých a nemluvte ani o Anetě, Barče, Kačce (dosaďte dle sebe). „Nechápu, proč je tak důležitý, jak vypadaly moje ex. Prostě byly hezké, měl jsem je rád a proto jsem s nima byl. Pak se vyskytl problém a už jsme spolu být nemohli. Tečka. Záleží snad na tom, jestli měly dlouhé nebo krátké vlasy?“ (Roman, 29) My naopak víme, jak je pro vás důležité vědět, jestli jeho bývalka skutečně měla prsa po tátovi a zadek po jeřábu, ale neptejte se, „nepíděte“ se po minulosti a nesrovnávejte. A jestli to opravdu potřebujete nutně vědět, zeptejte se nenápadně jeho matky, ta určitě Kačku nebo Barču vylíčí i s detaily.Prostě nemluví – jak mám poznat, co má v posteli ráda? „Proč je proboha takový problém říct, chci tohle a tohle, tohle se mi nelíbí a tak to mám a nemám ráda? Mně už není 15 – už mě nebaví pátrat a objevovat, co se jí líbí a co ne. A teda rozhodně to nepochopím z řeči jejího těla.“ (Michal, 41) Komunikace je důležitá a to i v posteli. Nestane se vám potom, že vám váš sexuální partner bude dvacet minut olizovat bradavky v domnění, že vás rozpaluje a vám přitom nepoleze mráz po zádech. Možná se to líbilo jeho bývalé partnerce, ale není možné se řídit tím, co se líbí jednomu, se zaručeně musí líbit jinému. Navíc mluvit o sexu není nic, u čeho byste se ve svém věku (už vám bylo třiceeeeeeet!!!!) musela červenat. Nestyďte se za svá sexuální přání.Žádná iniciativa – je ta holka vůbec živá?„Nejradši mám odevzdané mrtvolky – moc mě to pak s nima baví a těším se na další sex – bude to vzrůšo!“ (Michal, 24). Buďte iniciativní. Jsme ve 21. století a misionář není jediná poloha, při které se musíte milovat. I partner ocení, že sama vezmete část scénáře do svých rukou a pasujete se do hlavní role. Konec konců – je příjemné si užívat nadvládu nad jeho tělem.Předstíráte orgasmusPřes devadesát procent žen se vyslovilo k tomu, že někdy předstíralo orgasmus. Skoro sedmnáct procent jej předstírá při milování často. O čem pak milování ale je? To, že vás nový sexuální partner nedokáže přivést na vrchol blaha, není ani tak jeho chyba, jako vaše. Hlaďte se, ukažte mu, co vám dělá dobře. Mluvte s ním, řekněte mu, že v této poloze nebo při tomto tempu je pro vás orgasmus nedosažitelný. „V žádném případě jej nepředstírejte. Jak vám máme vynahradit to, co jsme spolu ještě „nevypilovali“ třeba orálním sexem, když si bude myslet, že vše proběhlo tak, jak má?“ (Franta, 31).

folder_openPřiřazené štítky

Hrajeme si: na školačku, pokojskou i na cat woman

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste také ještě nenašla odvahu to vyzkoušet. Proto jsme požádaly ženy, které se naopak převlékají rády, aby shrnuly benefity, kvůli kterým by se svého převleku čas od času nevzdaly.Dlouhou dobu jsme aspoň my tady „ženy, které ví“ zastávaly názor, že tyhle sexuální hrátky jsou prostě pro páry, které potřebují zpestření, protože je už klasické milování omrzelo. Jenže po tom, co jsme tyhle dámy poznaly, trochu svůj úsudek měníme. Nejvíce nás na věci překvapuje, že všem párům to v posteli klape a vždycky klapalo a sem tam se vžít do role někoho jiného, je prostě a jednoduše baví.Jaké převleky baví chlapy?Kristýna: To si myslím záleží kus od kusu. Já mám doma pokojskou. Tu máme nejradši – prachovka se dá totiž skvěle použít k nabuzení parnera na milování.Lenka: Já mám převleky dva. Zdravotní sestřičku a školačku. Tak nějak je střídám podle nálady, ale musím říct, že školačka asi vede.Eliška: Můj muž miluje obepínavé převleky. V sestřičce bych ho asi moc nebrala. Je přesně ten typ, který si užívá křivky žen překryté, zato dokonale obrýsované. Krátká sukýnka, kde by mi bylo vidět do rozkroku nebo rozepnujtý delkot by ho moc nenadchly.Správný čas – jak ho poznáte?Lenka: Jako na to se převléknout? Nevím, prostě se v koupelně večer rozhodnu, že manžela překvapím a do ložnice už jdu s lízátkem, nadkolenkami a dvěma copy.Eliška: Také si neříkáme, když vezeme děti do školky“ „Hele, dneska si dáme divoký kočky“. Prostě to vyplyne ze situace. Největší úspěch jsem měla, když jsem šla partnera vyzvednout z práce a měla převlek schovaný pod kabátem. Takže určitě se snažím překvapit – ta chvíle dostává totiž úplně jiný náboj, když je neočekávaná a myslím, že to pak víc stojí za to.Co je fajn na rolích?Lenka: Tak mě třeba osobně nejvíc rajcuje, že svému muži vykám. Je to zvláštní, ale v převleku si řekneme daleko víc přání. Nebo aspoň můj muž – říká mi naplno co a jak chce a mně se to strašně líbí. A já nechci propadnout, takže mu plním každé přání.Eliška: Asi to, že se najednou stáváte na chvíli někým jiným a tak pupustíte uzdu své fantazii. Navíc já osobně vnímám doteky přes jemný latex jako daleko přitažlivější, než na holé tělo.Kristýna: My to máme čistě jako zábavu. Nebereme role nijak vážně. Je to sex s přidanou hodnotou – dobrý, neotřelý a zábavný.Jde hraní rolí srovnat s klasickým milováním?Eliška: Řekla, bych, že právě slovo milování je to správné. S manželem se milujeme, ale někdy máme chuť na ostřejší sex a ten máme, když se staneme někým jiným na pár chvil.Lenka: Asi to úplně srovnat nejde. Když spolu spíme bez toho, aniž bychom na sebe přebírali identitu někoho jiného, je to o mazlení, více dotekách, méně mluvení…Jak překonat stud?Kristýna: U nas to není o studu, jednou jsme si u vína prostě řekli, že nás to láká, pak jsem partnerovi k narozeninám dala balíček, kde byl převlek pokojské s kartičkou, kde jsem mu přislíbila, že ho překvapím. Poprvé jsem se trochu styděla – nechala jsem si to navečer, až přijde manžel z práce – bylo přítmí a já už čekala v ložnici, to mi hodně pomohlo na start.Lenka: My jsme za to, že vyzkoušet se má všechno. Jednou jsem to zkusila, ohlas byl veliký a od té doby jsme věrni jedné roli, která nás čas od času vytrhne ze všednosti.Eliška: Já se nestyděla ani na poprvé – ten kostým mi přišel strašně sexy.Kde je hranice?Kristýna: Je to překvapivé, ale já se raději převléknu, než abych svolila třeba k sexu ve třech nebo k análu. Prostě na to nejsem.Lenka: Neříká mi nic zlatý déšť ani anální sex. To jsou třeba věci, které fakt v posteli nemusím mít.Eliška: Ono se řekne cat woman a vypadá to, že to zavání sadomasochistickými hrátkami, ale tak to není. U nás je to čistě jen o tom, že je nám příjemný ten materiál a to, jak těsný je. Takže za mě žádné SM. V žádném případě.Ve výpovědích byla pozměněna jména.Text: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

5 vražedných témat, kterými ho zabijete hned na první večeři

access_time29.květen 2019personRedakce

Najít vhodné téma ke konverzaci, zvlášť pokud se neznáte, je někdy obtížné. Existují ale témata všeobecně zakázaná – ubíjí totiž každého muže.Chystáte se na první schůzku a před vámi je pověstné trapné vyměňování informací, které prolamují ještě trapnější proluky, kdy by se ticho dalo krájet. Těmito tématy konverzaci ale rozhodně nevylepšujte.MAMINKA ŘÍKALA, (…)Pro každého muže nepřítel číslo jedna. Schůzku s matkou se snaží muži oddálit tak nějak intuitivně. Ví totiž, že je čeká palba nepříjemných otázek, hloupého představování a hlavně etapa zkoumání, kdy matky neříkají nic, jen pozorují každý pohyb vašeho nového partnera. Muže to přivádí do rozpaků. Pokud s vámi chce být, ví, že se vaší matce nevyhne – bohužel pro něj. Je si dobře vědom toho, že přibere do svého života dalšího neoficiálního člena, který vám bude po zbytek vašeho vztahu dávat cenné rady, které ale vůbec nepotřebujete. Aspoň o ní tedy nemluvte hned na první schůzce stylem: Maminka říkala, že…, ať ho nevylekáte tím, že se necháte ovlivnit úplně každým slovem své matky, protože je pro vás svaté.MŮJ EX POLOBŮHJe víc důvodů, proč neodkrývat osobní zkušenosti z předešlých vztahů na prvním rande. Jednak to bude vypadat, že svou minulost ještě nemáte vyřešenou, když o něm budete neustále klevetat a navíc, neznáme muže, kterého by zajímal život a počínání jiného neznámého muže. A už vůbec ne toho, který s vámi spal před ním. Už jen to ho totiž předurčuje k tomu, aby ho váš muž číslo dvě neměl v lásce. Nepomůžete si ani v opačném případě, kdy budete zase svého ex líčit jako emocionálního barbara, darmožrouta, lakomce a pitomce. Varovné kontrolky v hlavě vašeho nového objevu začnou blikat, že něco není v pořádku a mozek začne vylučovat obavu, abyste takhle jednou také nemluvila o něm.JAK TO ASI MYSLELA?Stížnosti a řešení. Muži je prostě nemají rádi. Nemají rádi jakékoli řešení konfliktů a hlavně šťourání se v tom, kdo co řekl a jak to myslel. Možná je to tím, že neznají 50 odstínů šedi, ale jen ten jeden jediný – prostě a jednoduše šedý. Konverzací o tom, kdo vám co řekl a co si o tom myslí, ho unudíte k smrti. Navíc – bude to vypadat, že jen fňukáte a nedokážete si poradit a oni přece netouží po tom doma posléze neustále něco řešit, ale mít holku, co se směje, po ničem zbytečně nepátrá a nic moc neřeší – nejspíš si toho totiž užili dost v předešlém vztahu.JSEM V TOM TLUSTÁPořád neřešte to, jaké máte vlasy, že máte špatnou kvalitu nehtů, koupila jste si nové šaty nebo jste tlustá v těhlech džínách. I kdybyste vypadala nejhůř z celého roku, neřekne vám to. Navíc dožadovat se takhle hloupě pochvaly, že vám to sluší, je přinejmenším trapné. Zapomeňte na řešení všech holčičích cetek. Budete vypadat jako blbka, které chybí sebevědomí. A že by byla sháňka po zakomplexovaných holkách?PŘÍŠTÍ ROK POJEDEME K MOŘIHlavně s ním nic neplánujte. Vyděsíte ho k smrti! Jednak mu bude nepříjemné, že mu nenápadně začínáte řídit život a pak, třeba by rád také dýchal atmosférou dní tak, jak jdou za sebou a ne vašimi vyhlídkami do budoucna. Proto, že už se s ním vidíte před oltářem, zajisté máme pochopení, on však nikoliv.

folder_openPřiřazené štítky

Věci, za které nás muži milují (i když lžeme)

access_time29.květen 2019personRedakce

Říká se, že lež má krátké nohy, že kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe a kdesi cosi. Někdy se ale aspoň trošku lhát vyplatí. Hlavně partnerovi. Bude vás za to milovat. Opravdu!Říkat pravdu je sice určitě fair play, ale copak mu můžete do očí říct, že jeho nejlepší kamarád je idiot a že nesnášíte psa jeho rodičů, protože vám vždycky počůrá boty? Zkrátka jsou situace, kdy je lepší tak úplně neříkat svůj názor, protože si tím vysloužíte minimálně otázku „Jak jsi to jako myslela“, které i přes všechny úskočné manévry přeskočí k výměně názorů, anebo se pohádáte rovnou. Občas si představte, že před vámi stojí namísto partnera (neexistující) pan božský a řekněte mu něco, co si ani trochu nemyslíte, i když vám to nejde do pusy.1. ŘEKNĚTE MU, ŽE SEX S NÍM JE TEN NEJ, JAKÝ JSTE KDY ZAŽILASamozřejmě, že je to blbost. Byl a možná i bude lepší. Minimálně proto, že o tom nerozhodujte vy, ale hormony štěstí a zamilovanosti, které se starají i o to, že prvních několik sexuálních zážitků s milovanou osobou, novou osobou, osobou, která vás přitahuje a zajímá, má prostě grády. Každý muž je egoista, a u toho, který to kritizuje u ostatních, to platí dvojnásob. Prostě potřebuje a chce slyšet, že právě s ním vás sex baví nejvíc. Takže zapomeňte na to, že vám drtí bradavky, když vás líbá, že tak strašně sliní a prsty vám ve vagíně krouží stejným způsobem, jako když vaše babička hlubidlem vytvářela jamky, do kterých sypala semena zahradní mrkve. Pro vás je prostě ten nejlepší a determinuje ho k tomu to, že je prostě váš.2. PŘIPUSŤTE, ŽE JEHO MATKA MÁ PRAVDU – ASPOŇ NA OKOMatka je pro vašeho partnera tím nejdůležitějším člověkem na světě – srovnatelně s vámi. Máme podezření, že jsou stále svázáni neviditelnou pupeční šňůrou. Může se tvářit, že vás má ráda a vy ji, ale asi vždycky budete obě tušit, že je to tak trošku příliš afektovaná hra. To, že budete vždycky soupeřit, nikdy nezměníte. Matka bude za svého syna bojovat do smrti smrťoucí, a i když třeba máte pocit, že s ní máte dobrý vztah, vsaďte se, že ona bude ta první, která o vás řekne, že jste byla mrcha, kdybyste se náhodou rozešli. Stejně jako je syn posvátný pro svou matku, je i matka synova modla. Když s ní budete vycházet, uděláte mu neuvěřitelnou radost, a když ještě občas sice skrz skřípající zuby procedíte, že je fajn a že v tomhle či onom má pravdu, zajistíte si katapult na Olymp partnerova srdce.3. CHVALTE TO ZVÍŘEI když se mu zrovna nic nepovede. Důvod prostě vymyslete. Chvalte ho za to, že třeba zrovna nenechal chlupy ve vaně nebo si neutřel nohy do vašeho ručníku na obličej. Chvalte ho za to, že neumyl vanu vaší houbou s minerály, za to, že vám udělal kafe, za to, že nepřišel pozdě, za to, že držel slovo, za to, že se hezky oblékl, za to, že dal ponožky do koše na prádlo, že vyhodil pytlík od brambůrků do koše, chvalte ho za všechno, co vás napadne. A když už vás nic nenapadne, pochvalte ho za super nápad. Pochvalu za super nápad můžete totiž aplikovat skoro na jakoukoli větu (pozor aby se nejednalo o větu tázací, tam to úplně nefunguje). Když ho kritizujete, ihned vyvažte kritiku pochvalou. A pozor – nechvalte ho za věci, o kterých víte, že jsou jeho slabinou. Tady by si to totiž mohl vyložit jako prudérní poznámku. Uvidíte, že bude fascinován, jak úžasnou ženu doma má.

folder_openPřiřazené štítky

Miss Perfect: Pravidla přitažlivosti

access_time29.květen 2019personRedakce

Velká prsa, malý zadek, hezké husté vlasy, roztomilý kukuč, inteligence okořeněná kapkou neznalosti (to aby nás mohli vzdělávat) už dávno nestačí k tomu, aby po nás muži zešíleli touhou. Dneska musíte být i obětavá neurotická mrcha, která po ničem nepátrá, o to víc ale chválí.Muži většinou dají na první dojem, Nejprve nás samozřejmě posuzují vizuálně. Přitahují je na nás hluboké oči a celkový výraz křehké panenky. Okolo 72 % mužů dává přednost také dívkám s hustými dlouhými vlasy. Co je ale ještě zajímá?DRUHÝ POHLEDOční zkoumání mužů se dále přesouvá k oblasti dekoltu. Velká prsa už je ale nezajímají tolik, jako jejich celkové zasazení do postavy. „Pokud má žena větší prsa, může mít i souměrně větší zadeček,“ tvrdí dvaatřicetiletý produkční Martin. Naopak to ale prý nefunguje. „Prsatá holka s malým zadkem je „předepsaný“ ideál. Já ale naopak dávám přednost spíš tvaru prsou, než jejich velikosti. Líbí se mi pevné poprsí,“ doplňuje Kryštof. Pozadí je pod drobnohledem až na třetím místě. Stejně jako u prsou nejde mužům o velikost, ale o tvar. „I malý zadek může být nehezky povislý,“ říká provozní restaurace Luboš. To, že muži dávají spíše na plnější a zaoblený tvar, než velikost ukazuje i vnímání sexsymbolů. Taková JLo nebo Kim Kardashian jsou přímo na špici… no a že by byl jejich zadeček jak kamínek? To se říct rozhodně nedá!ANI HYSTERKA, ANI NECITAPřílišná empatie muže dohání k šílenství. Na žebříčku oblíbenosti nejsou ani ženy opatřené velkou dávkou hysterie. Muži nemají rádi ani scény, protože neví, jak se v nich chovat, ani plačtivé výlevy. Pokud vidí plačící ženu, namísto utěšování raději odchází z místnosti. Necitelné ženy jim zase nevyhovují, protože se nedokážou vcítit do jejich potřeb a muži pak mají pocit, že jim nerozumí. Vyhovuje jim ale lehká dávka neurotiky. Podle vědců to prý naznačuje, že žena bude dobrou matkou.ODDANÁ, OBĚTAVÁ A CHVÁLÍCÍ „HODNÁ MRCHA“Co muže také přitahuje, je obětavost a oddanost. Samozřejmě vyjadřovaná v akorátní denní dávce. Potřebují se cítit opečovávaní, milovaní, na prvním místě. Jsou schopni žárlit i na vaši čivavu, pokud jí budete věnovat více pozornosti i na pracovní sms, kterou píšete šéfovi, pokud usoudí, že ji píšete dlouho a oni musí tu věčnost bez povšimnutí ležet u televize. Podobně je to s pochvalami. Chtějí se neustále ubezpečovat, že něco udělali dobře. Důvod si proto najděte také aspoň jeden za den. Ocení také to, když se pro ně vzdáte věcí, které máte ráda či kvůli nim začnete dělat něco, co byste normálně nedělala (koukat na fotbal, lézt po skalách, naučit se mít ráda hady…). Oddanost je ale také cestou do propasti. Musíte najít hranici takovou, aby muž nikdy nenabyl pocit, že vás má jistou. Většina mužů dává přednost také ženám, které jsou na ně hodné, ale jinak se umí chovat i jako mrchy. Pokud navíc ovulují, vysílají do světa v tomto „kvintetu“ nebezpečně přitahující signály.NENÁPADNÁ NAVENEK, ALE OCHOTNÁ EXPERIMENTOVATA jeden superparadoxní odstavec sám pro sebe. Muži si všímají výrazných dívek s natočenými loknami a výrazně nalíčenýma očima oděných v minisukni. Jakmile vás ale budou mít doma, budou tvrdit, že nejkrásnější jste v riflích, tílku, ledabyle stočených vlasech do klubíčka a v nevýrazném make-upu. Ne, že by vám to tak zatraceně slušelo, ale nikdo vás „neočumuje“, takže nikdo také zákonitě nepředstavuje žádné nebezpečí. Ale doma se klidně zase můžete měnit v tu vyzývavou nymfu, která ráda experimentuje v posteli. 

folder_openPřiřazené štítky

Ženský pláč – platí na muže?

access_time29.květen 2019personRedakce

Občas pláčeme prostě demonstrativně (ano i vy)! Dají se ale slzy používat jako prostředek k tomu dosáhnout svého nebo to na muže nefunguje? A vyznají se muži v tom, kdy chceme pláčem něčeho dosáhnout?Lucka (34): Z demonstrativního pláče už jsem vyrostlaJak je to s ženami a pláčem? Asi tak, že se to mění s věkem. Dokud mi bývalo dvacet, dvacet pět, střídala jsem muže svých snů, protože jsem se s každým rokem vyvinula psychicky tak rychle, že mi muž snů číslo jedna přestal stačit a chtěla jsem víc, používala jsem pláč jako donucovací prostředek. Prostě jsem občas udělala chudinku a ono to zabralo. Muž snů měl pocit, že jsem křehká víla, o kterou se musí starat a já většinou dosáhla svého. Jednoho přítele jsem takto dokonce rozhádala s jeho matkou. Nebyla to příliš sympatická žena – přesně takový ten typ matky bojovnice, která proti mně měla pořád nějaké výhrady. Plakala jsem po každé návštěvě, přestože mě její urážky zas tolik neurážely – z vyčůranosti. Věděla jsem, že to zabere. Chtěla jsem vyhrát.K manželovi si to nedovolím. Zná každou skulinu mé duše. Zná mě natolik, že přesně pozná, kdy je můj pláč zoufalý, kdy vzteklý, kdy pláču, protože mi prostě prasknou nervy a já musím. Ví, který pláč má utěšovat a u kterého mi má důrazně říct, abych nefňukala. Osobně si myslím, že vynucovat si něco pláčem je dětinské a hlavně nedůstojné vzhledem k muži, kterému takovou scénu děláte. A jestli opravdu máte toho pravého, který vás zná, moc bych se pláčem neoháněla. Fňukny totiž úplně v kurzu nejsou.Tonda (31): Plačící žena mě iritujeVím, že spousta žen se snaží pláč různě nahrávat, abychom obměkli. Většinou se to dá rozeznat. Příliš afektovaná a emotivní scéna vždycky zavání neupřímností. S takovou nadílkou se moc dlouho nemazlím. Párkrát jsem zkusil pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo něco ne příliš lichotivého na adresu dotyčné říct a ejhle – ono to zafungovalo. Bylo po pláči a srdce dotyčné až doteď rozervané na kusy se najednou překvapivě rychle scelilo a dokonce nabralo síly k tomu vrhat na mne plamenné pohledy. Když tak nad tím ale přemýšlím, asi neznám ani chlapa, který dokáže ženský pláč zvládat obecně. I já s tím mám problém. Nevím, jak se zachovat, když pláče žena, kterou očividně něco trápí. Bojím se něco říct, abych trápení ještě neprohloubil. Myslím, že tohle je všeobecně naše slabina. Neumíme ženy utěšit – aspoň ne tak, jak by si představovaly. Chceme věci řešit racionálně. Když ženu něco trápí, umíme si o tom popovídat, vyhodnotit pro a proti a možná i dospět k nějakému řešení. Jenže plačící žena chce rozebírat svoje pocity a toho se právě bojíme. Jednak se do nich neumíme vcítit a za druhé je prostě nechápeme.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na mlčení

access_time29.květen 2019personRedakce

Někdy je fajn jen jít a mlčet, ale když ten druhý z páru mlčí příliš dlouho, neznačí to nic dobrého. Na tom se shodli i Ilona a Kryštof.Ilona (34): Obecně nesnáším, když můj muž mlčí. Značí to vždycky nějaký problém a přestože se třeba týká obou, já nikdy nejsem jeho součástí. Můj manžel totiž raději mlčí, než aby si o tom se mnou popovídal. Mlčí takhle i pět, šest dní a pak se to buď vyřeší samo a on mi jen oznámí, že je všechno dobré nebo už to nevydrží a oklikou se snaží dostat můj názor. Tohle jeho mlčení mě sužuje. U 90 % věcí se totiž nikdy nedozvím, co se vlastně stalo a u další poloviny si nejsem jistá, jestli to bylo něco vážného nebo ne.Já naopak o problémech mluvím a mlčím většinou, když jsem naštvaná. Je ale zajímavé, že on moje mlčení jako projev mého naštvání nevnímá. Pak mi třeba řekne: „Ty se zlobíš?“ Jenže já se nezlobím. Ve mně v tu chvíli hněv bublá tak, že bych musela řvát, ale namísto toho raději mlčím, protože ani moje řvaní nic nevyřeší.Vím ale, že jsou i muži, kteří mlčí z povahy. S mužem, který raději mlčí a kouká, než mluví, bych rozhodně být nemohla. Jsem společenská, ráda se bavím a ráda komunikuji. Jsem proto ráda i za svého věčně urýpaného muže, kterého miluju, i když okomentuje úplně všechno, co udělám.Kryštof (31): Myslím, že rozdíl mezi tím, když mlčí žena a muž je v tom, že chlapi mlčí i jen tak. Ženy málokdy mlčí bez důvodu. Buď jsou naštvané nebo jim něco hloubá v mysli.Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Já mám to zlato občas rád. Když přijdu z práce, chci si na chvíli sednout na gauč a užít si to ticho, kdy nikdo nic neříká. To jsem rád, když moje přítelkyně mlčí, miluju také procházky, kdy třeba neříká ani jeden z nás nic. Stačí, že jsme spolu. V tomto to máme s přítelkyní stejné. Ví, kdy potřebuju ticho – ticho nás léčí a já jí za to ticho miluju.Já zase vím, že když je moc dlouho ticho ona, honí se jí něco hlavou, neví si s něčím rady, přemýšlí. Tohle ticho úplně rád nemám, protože se v něm neumím orientovat.Měl jsem ale i přítelkyni, která nezavřela pusu. Jen, co jsem otevřel dveře, začala mluvit, mluvit, mluvit a přestala, až když usnula. Komentovala všechno lidi, filmy, zprávy v televizi a chtěla si po tom povídat. A když měla nějaký problém, potřebovala o něm zase mluvit. Všechno chtěla řešit. I to, co nebylo podstatné, nebo to nehořelo, nebo se to řešit vůbec nemuselo. Takže za mě jednoznačně lepší mlčení – i když se občas bojím, co se za ním skrývá.

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Ta druhá, ten druhý

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Nevěra je středem pozornosti stejně často jako láska. Neboť mezi nimi existuje závislost. Bez lásky by nemohly vzniknout obavy ze ztráty milované bytosti. Nelze být nevěrný, nejsme-li k sobě vázáni partnerským vztahem. Jinými slovy – abychom ztráceli, musíme nejdřív vlastnit. Stejné, a přece každá jiná Stejně jako existuje, řečeno slovy básníka, sto tváří lásky, i nevěra má nekonečně podob. V dnešní uvolněné době není podstatné, zda partnerský svazek je či není stvrzený slibem manželským. Charakteristické pro nevěru je, když partner či partnerka naváže další milostný vztah, aniž to „ten jejich“ ví. Kdo si potrpí na švédskou trojku/čtyřku – podle fantazie doplňte sami –, stěží bude mluvit o nevěře. I když… duše lidská je spletitá; i v absurdních propletencích se může vyskytnout utajený milenec, který nasadí hlavnímu kohoutovi na méně tradičním domácím dvorku parohy… nebo ne? Nenechme se mýlit – i ryze platonický milostný vztah k jinému muži (ženě) zavání nevěrou. Jak by se zamlouvalo vašemu partnerovi, kdyby vaše nejintimnější myšlenky patřily jinému muži? Považoval by se za podvedeného, i když byste mu nebyla nevěrná fyzicky, v běžném smyslu slova? Proč jsou si lidé nevěrní V partnerském vztahu hraje roli mnoho faktorů, a ty rozhodují i o tom, zda si lidé jsou či nejsou věrní. Důvodů k nevěře je hodně, zmiňme některé z nich. · Přelétavost. Vlastnost stejným dílem mužská jako ženská. Svědčí o nevyzrálé osobnosti (muži tomu říkají „hledání“), která nemá jasno, koho si přeje po svém boku mít. Blondýnu? Ženu-vampa? Přelétavost je typická pro egocentrické lidi, kteří jsou zaměřeni jen na sebe: partnery berou jako vhodný doplněk ke svým momentálním zájmům a společnosti, v níž se pohybují. Jejich cílem často bývá dělat na ostatní dojem: „Když jsem z klubu odešla domů s Martinem, holky zíraly, že se mi podařilo ho ulovit.“ · Zvědavost. Důvod k nevěře pro ty, kdo jsou si ve svém vztahuji jisti až moc, a sužují se touhou poměřit své sexuální zkušenosti s novým zážitkem. „Jen prstíček ohřejeme,“ tvrdí jako jezinky, aniž je napadne, že test zvědavosti nemusí skončit dobře. Nejsou v původním vztahu nespokojeni, jen je láká zjistit, jak to chodí u sousedů: „Jestlipak je Veronika taky tak sexy, jak vypadá? S tou bych asi zažil věci!“. Málokterý partner sexuálního zvědavce má pro jeho nevěru pochopení, protože je mu jasné, že se bude opakovat znova a znova. · Nedostatek sebedůvěry. Jinými slovy mindráky. Upevňovat sebevědomí se dá různě a nevěra je zrovna tak dobrý způsob jako přejídání se nebo nakupování bot ve velkém. I když se to může zdát absurdní, jsou borci, kteří si lovením další partnerky nebo partnera foukají svoje ego-bebíčka. „Možná je manželka finanční ředitelka a já jenom účetní, ale nasadil jsem jí parohy, že by neprošla dveřmi!“. · Nuda. Objevuje se u vztahu, který trvá dlouho nebo je rutinní. Geniální hláška o nadcházející manželské povinnosti „Karle, je čtvrtek!“ z filmu Kdo chce zabít Jessii je příkladnou ukázkou. · Oživení. Nevěru nemusí způsobit skutečnost, že ti dva si nemají co říct, že partnerský život je pro ně nekončící série povinností. „Nic tak neoživí manželství jako občasná nevěra“ je krédo některých mužů, kteří chovají k manželce i po dvaceti letech něžný vztah – a nehodlají kvůli věrnosti žít v hormonální tenzi. Obvykle mají jednu či více stálých partnerek, s nimiž se poklidně stýkají, aniž má kterákoli z obou zúčastněných stran touhu se rozvádět. · Důkaz věčného mládí. I na toto téma existuje dost literatury a filmu (nedávno proběhla v ČT britská Druhá míza). Partner se dopouští nevěry, aby sobě dokázal, že je v plné síle a stačí „na ty mladé vlčáky, kteří ani pořádně nevědí, co s mladou holkou dělat“. Nevěra diktovaná jako důkaz nestárnoucího sex-appealu přepadá i ženy tvrdící, že „noc strávená se zajíčkem v posteli vydá za nejlepší kosmetický salon“. · Sexuální apetence. Není žádnou výjimkou, že jeden z dvojice je sexuálně výbojnější než druhý. „Proboha, dneska ne, strašně mě bolí hlava“ – to je věta, která se dostala i do anekdot. Nicméně za sníženou sexuální apetencí mohou být různé důvody, fyzické i psychické, trvalého nebo přechodného charakteru. Mezi partnery může existovat tichá dohoda, že ten erotičtěji založený si v tichosti najde bokem „ventil“; ale obvykle se to řeší bez dohod s partnerem. Může (ale nemusí) to být kompromisní řešení pro dvojici, která se nechce kvůli vyšší hladině hormonů jednoho z nich rozcházet. · Sexuální nekompatibilita. Fakt, že to dvojici spolu v posteli neklape, se vyskytuje i v dnešní době. Bývá příčinou rozchodu a nevěra mu může předcházet jako test, „abych podruhé nenaletěl/a“. Tento motiv nevěry bývá častější u žen – mužský práskne dveřmi a ve vztahu nepokračuje, zatímco žena nerada opouští milence s vyhlídkou, že zůstane sama, než si najde někoho lepšího. · Sportovní pojetí. Typické pro některé muže, kteří věří, že sex je součást osobní hygieny, něco jako čištění zubů nebo pravidelná návštěva posilovny. Proboha, jen nic osobního! Tihle chlápci málokdy žijí v partnerském vztahu, protože by se cítili omezováni ve svých zájmech, které jim jsou nade vše. Mluvit v jejich případě o nevěře je vlastně nonsens – kdo nežije v partnerském vztahu, nemůže se dopouštět nevěry. · Pomsta. Ta bývá dost častý důvod k nevěře. Mstít se dá za domnělé i skutečné křivdy, za hádku, násilí, ponižování. Pochopitelně i za skutečnou nebo domnělou nevěru, které se dopustil partner. Těžko říci, zda metoda „zub za zub“ je specificky ženská nebo mužská. Je paradox, že notoričtí mstitelé se dopouštějí nevěry i preventivně: „Tak jsem si to na služební cestě rozdala s kolegou, protože manžel na mém místě by nezaváhal a určitě by využil situace.“ Ta druhá V drtivé většině milostných příběhů jsou ústřední postavou nevěrník + zrazená. Jen zřídkakdy je středem pozornosti „ten druhý“, „ta druhá“. V mnoha případech jde o člověka, pro kterého víkendy, svátky, dovolené (které jeho miláček tráví se svou rodinou) představují věčné čekání. Pokud „ta druhá“ vidí ve vztahu se zadaným partnerem příslib do budoucnosti, musí si uvědomit rizika, která z takového trojúhelníkového vztahu plynou. Pomineme-li chvilkový nezávazný flirt, v němž jsou si obě strany rovny, pak postavení „druhých houslí“ není moc povznášející. Co oči nevidí, to srdce nebolíNa otázku, co nevěra přináší, existuje mnoho odpovědí, ale jedna je jistá: problémy. Pokud se dopouštíte tzv. nezávazné nevěry a kvůli ní by vás ani ve snu nenapadlo opustit partnera, musíte si uvědomit, že by pro něho určitě nebylo potěšující zjistit, jak se věci doopravdy mají. Ať se tváří sebestatečněji, nevěra ho zraní. MUDr. Plzák, odborník na manželské a partnerské vztahy, na otázku, zda se přiznávat k nevěře odpovídá: „Nikdy!“ Tato možná nemorální, ale účinná rada „zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat“ platí pořád. Čestné přiznání „Mám sice nezávazný poměr se Zuzanou/Tomášem, ale miluju jen tebe“ je hodně silná káva. Zvlášť ženy mívají potřebu na sebe vyžvanit kde co. Nevěrníci obého pohlaví se domnívají, že přiznáním se jejich nevěra anuluje. Přitom náramně dobře vědí – i když se dušují: „spali jsme spolu jen párkrát“ –, že partnerovi přiznáním ubližují. Aby je netížilo svědomí, nutí ho stát se soudcem odpovědným za budoucnost pochroumaného vztahu. Nevěřte tomu, že pravda vítězí za všech okolností. Co se týče lehkovážných bokovek, určitě se nevyplácí kápnout božskou. Rcete pravdu, jen když jste opravdu rozhodnuti spálit za sebou všechny mosty a začít s někým jiným někde jinde.

folder_openPřiřazené štítky

Muži versus ženy

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Muži versus ženy Ironická poznámka klasika, že muž a žena si nikdy nemohou porozumět, protože každý chce něco jiného - muž ženu a žena muže - vychází nejen z nepopiratelných anatomických rozdílů. My totiž také jinak hodnotíme, jinak cítíme, jinak se rozhodujeme a stejné situace prožíváme jinak.Statisticky se potvrdilo, že ženy lépe vidí za šera, mají citlivější hmat, v průměru lépe slyší, lépe popisují emoce objevující se při rozhovoru a hlouběji se dokáží vcítit do nitra druhých lidí. Muži se naopak lépe orientují v prostoru a vnímají vztahy mezi čísly, zatímco schopnost vnímat vztahy mezi slovy je prokazatelně kvalitnější u žen. „Muži mohou snížit tělesnou hmotnost zvýšením fyzické aktivity. Ženy musí kromě cvičení omezit přísun kalorií,“ říká zpráva o výsledcích výzkumu v nemocnici Lenox Hill v New Yorku. Takže zatímco tvůj partner přebytečná kila lehce vyběhá, ty musíš držet dietu. Nedokáže ale dělat víc věcí najednou jako ty. Jeho mozek je stvořen pro akci, tvůj pro mluvení. Je aktivnější, snadněji se naštve a pak jde pryč, aby vychladl.Traduje se, že muž se dokáže lépe prosadit, vést a řídit, zatímco žena by měla mít větší sklon podvolit se a nechat se ovládat. Proto je devět z deseti vrcholových pracovních míst obsazeno muži. Když si malé děti hrají, tak chlapci ženou stavby do výšek a milují pohyblivé hračky všeho druhu. Dávají přednost srážkám a katastrofám, rádi používají špičaté objekty, jsou agresivnější, netrpělivější a soutěživější. Dívenky naopak budují prostory ohrazené proti nebezpečí, dovedně kouzlí interiéry zalidněné postavičkami. Dávají přednost horizontálnímu uspořádání.Na mužích obdivujeme především rozhodnost, cílevědomost, aktivitu, odvahu, akceschopnost, originalitu nápadů, schopnost vyniknout mezi ostatními, schopnost vydělat peníze, spolehlivost, soutěživost, samostatnost, schopnost poradit si s problémy, které život přináší, ochotu riskovat, velkorysost. Imponují nám činy ne slova. A vědomí, že se o ně můžeme přít, že se nám s nimi nemůže nic zlého stát. Co mají rádi muži? „Muž v lásce nehledá ženu, která by s ním soupeřila. Hledá ženu, která ho doplní,“ tvrdí psycholog Bill Moir. „Partnera, milenku. Je pro něj bytostí, kterou nemůže nikdy zcela pochopit, ovládnout nebo vlastnit.“ Chceš-li se dozvědět více: Proč muži nežehlí (Grada), Číše a meč, agrese a láska (Lidové noviny), Život a jak v něm zůstat naživu (Portál), Rodina a jak v ní zůstat naživu (Portál), Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše (Práh), Psychologie vrstev duševního dění osobnosti (Doplněk).

folder_openPřiřazené štítky

O vztazích mezi mužem a ženou

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Klíčové výrazy: dlouhodobá nevěra, duchovní partner, jak si udržet vztah, jak ukončit vztah, jak zachránit vztah, jak zlepšit vztah, karmické vztahy, krize vztahu, láska a vztahy, láska nebo přátelství, manželská nevěra, milenecký vztah, nevěra manžela, nevěra manželky, nevěra muže, nevěra partnera, nevěra v manželství, nevěra ve vztahu, osudový muž, paralelní vztah, partner duše, partnerské vztahy, partnerský vztah, problémy v manželství, přátelství je někdy víc než láska, rodinné vztahy, vážný vztah, vztah mezi mužem a ženou, vztah na dálku, vztah na pracovišti, vztah po nevěře, vztah se ženatým, vztah se ženatým mužem, vztahy mezi lidmi Vztahy je téma v dnešní době pro všechny aktuální. Aby ne, když se jedná o jeden ze základních vývojových nástrojů. Ve vztazích se setkávají naše vnitřní názory o světě (naše vnitřní fantazie) s realitou. Ale i zde lze nalézt určité zákonitosti.Aby byl vztah úplný, musí být rozvinutý v obou svých polovinách. V milenecké a v přátelské. Obě poloviny jdou ruku v ruce a hodně se ovlivňují. Vztah mezi mužem a ženou je většinou problém rozvinout v přátelské oblasti, za kterými se skrývají očekávání a obavy z obou stran. Tyto strachy si často už na svět přineseme, díky výchově se znovu zaktivizují a v dospělosti se s nimi pracuje. My lidé totiž dnes většinu vztahů začínáme na bázi přitažlivosti a citového vzplanutí. Druhou část na počátku nijak neřešíme. Pokud jsme se ovšem nenarodili v Indii, kde nám naši manželku vybrali rodiče.Přátelská rovina je rovina otevřená. Přátelé, pokud to jsou opravdoví přátelé, jsou schopni sdílet jakékoliv téma bez toho, aby jeden druhého posuzovali nebo odsuzovali. Nemusí spolu souhlasit, ale řeknou si otevřeně vše na rovinu a ve všem se tolerují. Tak to funguje mezi správnými kamarády. Vezměte si třeba téma krása. Pokud popisujete nějakou krásnou věc, jako třeba sportovní auto je zde ještě vše v pořádku. Pokud ale začnete popisovat nějakou krásnou kočičku, kterou jste dnes potkali s postřehy o její postavě, přestane to být u vaší partnerky věc přátelská, ale stane se z toho věc osobní. Už nesdílí váš smysl pro krásu, nepluje v přátelské neosobní rovině. Je to pro ni zásadní porušení rovnováhy a hrozba zboření celého systému. Bere celou věc osobně. Nedej bože se ještě zmínit, že je o 20 let mladší, má dokonalé „vlasy třeba…“ nebo jinou část těla a je to nová spolupracovnice, tak to jste většinou na dlouho skončili s klidem doma.To se běžně mezi muži ví, a tak se tyto zážitky doma neventilují, jen mezi přáteli a doma se pak žije v tom, co tolerance dovolí. Zde platí zásada neubližovat. Přátelská rovina je tím ale velmi okleštěná. Muži se bojí výčitek a neklidu doma, ženy zklamání. Co ale oba vždy dokáže spojit v otevřenosti, jsou děti. To je společný projekt.Mimochodem, uvědomujete si, že pokud prožíváte jakékoliv zklamání, že se jedná o obchod a ne o čistý dar? Zklamání totiž vždy znamená očekávání, že se mi vložená energie (investice) vrátí.Ženy málokdy dávají své city zadarmo. Ta zkušenost ale přijde, až když se vztah začne rozpadat.Vztah založený na obchodní bázi může fungovat, ale musí být nějak vyvážený. Takto fungovaly vztahy kdysi u našich prababiček, kdy každý z partnerů měl svou jasnou roli, např. žena domov, muž práce a ten druhý se mu do dané role nemíchal. Tyto role se setkávali jen na určitých rozhraních a výměna energie tam a zpět byla vyrovnaná.Dnes se ale vzájemné role promíchávají. Ženy se chtějí pracovně realizovat stejně jako muži, muži zase přebírají část péče o domov a děti. Protože oba mají zkušenost s tímtéž, je zde možnost srovnání obou přístupů a mohou nastat konflikty o to, který přístup je lepší. Tento systém zvyšuje daleko více tlak na toleranci toho druhého.Vývoj pokračuje i v této oblasti, tak jsem zvědavý, kam se to bude dále vyvíjet. Zajímavý byl tento článek z internetu:„Podívejte se s námi na nejoblíbenější alternativy tradičních vztahů:1. Otevřené manželství - kdy partneři spolu sice uzavřou sňatek, ale sexuální věrnost si neslíbí. Vztah tedy není založen na lži a každý z partnerů souhlasí, že si ten druhý může najít milence/milenku. Obvykle se tak ale děje za konkrétních pravidel, na kterých se partneři dopředu domluví.Podle zastánců tohoto stylu je to jedno z nejupřímnějších a přitom účinných řešení, které nenutí partnery ani po letech předstírat, že jsou monogamní, a klamat tak sami sebe.2. Manželství na zkoušku - stále oblíbenější způsob, jak si vyzkoušet, zda spolu dva lidé mohou skutečně žít. Obvykle si partneři stanoví dobu trvání tohoto vztahu, kdy si společně zhodnotí, zda má smysl spolu pokračovat a pak také, jakou formou.3. Přátelský svazek - tento vztah není o lásce jako takové a nemusí být ani o sexuální přitažlivosti. Jedná se čistě o praktickou záležitost, když dva lidé chtějí od života to stejné.Podle mnohých odborníků má dokonce toto manželství větší šanci na celoživotní svazek než to založené na intenzivní vášni. Předností tohoto vztahu je především stabilita.4. Manželství kvůli dětem - primárním účelem tohoto svazku je vychovávat děti. Jedná se o nejkřehčí vztah vůbec, jelikož kolem výchovy dětí panuje všeobecně nejvíce neshod mezi partnery a hrozí tedy i velké zklamání.5. Oddělené manželství - partneři jsou sezdáni, ale nežijí spolu, nebo jen naoko. Tento vztah vyhovuje všem, kteří chtějí mít hodně času jen pro sebe a zároveň nechtějí být úplně bez partnera. Vyhovuje tedy všem, co se vzájemně přitahují, ale osobnostně jsou si natolik vzdáleni, že by každodenní soužití nezvládli.Oba mají dostatek svobody na to, aby si dělali, co chtějí a společně jen tráví čas, který si spolu naplánují. Aby partneři takový vztah zvládli, je zapotřebí obrovské množství vzájemné důvěry.6. Manželství jako způsob ochrany - vztah postavený na vlastní bezpečnosti a vzájemném prospěchu. A je jedno, zda se jedná o emocionální stránku či tu finanční. Vždy jde o výhodný obchod, tedy něco za něco.“Každopádně dokud nenecháte partnera a nepodpoříte ho, aby svobodně projevil všechny své fantazie, vyzkoušel si to, co ho láká, do té doby nikdy nepoznáte, koho vlastně „milujete“. Nepoznáte také nikdy ve vnitřní hranice tolerance, svůj vlastní osobní vztah k partnerovi, míru svého vlastnění apod. Jen tušíte a svazují vás vnitřní strachy. Muži se jen velmi těžce nechají okrást o svou svobodu, a pokud cítí, že by byli nepochopeni, provedou čin stejně, jen tajně.Život a životní zkoušky nejsou totiž ničím jiným než hledáním a hlavně projevením své vlastní vnitřní kvality v reálném životě. Tu stejně všichni nosíme v latentní podobě v podvědomí a realita dává k jejímu projevení prostor.

folder_openPřiřazené štítky

Muži nejsou předurčeni k monogamii

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Muž a monogamie - jsou to pojmy, které jsou slučitelné, nebo jde jen o naivní iluzi žen, která jim dříve či později bude vyvracená? Pojďme si říci více… Naše kultura považuje monogamii za zcela přirozenou. Jenže co když je to jen vštípená společenská nutnost? MonogamieV západní civilizace je polygamie a bigamie zakázána v manželství. Je trestná. Ovšem polygamie ve vztazích, tj. nevěry, trestné nejsou. Naopak, jsou velmi oblíbené. Zdá se, že čím dál oblíbenější. Který pár spolu prožije celý život, aniž by jeden druhého nepodvedl? Je to smutné, ale takových párů ubývá a současně se vynořuje otázka, zda je monogamie přirozená. Jak něco, od čeho se čím dál více párů odchyluje, může být v pořádku? A tak se zrodil názor, že především u mužů vyžadovat monogamii je proti přírodě. J to pravda či jen zoufalý pokus obhájit mužskou nevěru?Muži a nevěraDodnes jsou s nevěrou spojováni více muži než ženy. Jsou muži častěji nevěrní? To je nesprávně položená otázka. Spíše je nutné se dívat na to, jak na nevěru pohlíží společnost a jaké nevěry se každé pohlaví dopouštějí. Mužská a ženská nevěra se totiž mnohdy ve své podstatě odlišuje.Je prokázáno, že muž je schopen podvést, i když svou partnerku bezmezně miluje. Často je to vysvětlováno tím, že muži zkrátka v téhle oblasti jednají pudově a lásku a sex od sebe důrazně oddělují.A co ženy? Ty přece také podvádí muže. Ano, ale u většiny žen je nevěra jiná než u mužů. Ty mnohem častěji k nevěře vztahují city, do nového partnera se zamilovávají a jsou ochotni se vrhat do nových vztahů a ty původní opouštět.A jak se na monogamii (polygamie) dívá společnost? Nevěra se stává součástí běžného života a tolerance společnosti k ní neustále stoupá. Je nutné ukončovat vztah kvůli nevěře? Většina lidí odpoví, že pokud vztah do této doby fungoval, měl by být zachráněn. Pravdou zůstává, že na mužskou nevěru se společnost dívá lépe než na ženskou nevěru. Více ji akceptuje.Proč? Vysvětlení je jednoduché. Stále se vychází z toho, že žena je citovou oporou rodiny a když odchází za jiným mužem, zanedbává ji a rodina tím mnohem více strádá, než když muž odchází za milenkou.Také od počátku věků je nevěra u žen horší v tom, že hrozí neplánované otěhotnění a co když nebude vědět matka, kdo je otec dítěte? To bylo, je a snad i bude z morálního hlediska nepřípustné.Asi proto se dodnes na muže záletníka často společnost dívá jako na kasanovu, o kterého zkrátka mají ženy zájem, ale pokud je žena častěji nevěrná, je považovaná za...jak to říci...za lehkou ženu.Je třeba se smířit s tím, že mužská nevěra bude vždy společností více akceptovatelná než ženská nevěra. A jak je to s pudem, který žene muže k nevěře? Je možné, že tomu tak skutečně je, i když to nás asi neuklidní, když svého milého najdete s jinou v posteli. Co s tím uděláte, už záleží jen na vás...

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

5 věcí, které o vás nechce vědět

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Myslíte si, že základem vašeho nového vztahu je upřímnost a otevřenost? Dejte si pozor, ať to příliš nepřeženete, existuje totiž pár věcí, které je lepší nechat si pro sebe. Mít svá tajemství nikdy není na škodu, zvlášť pokud se jedná o následující věci.Ex partneři a ex životMinulost k vám patří a on to dobře ví, ale určitě chce vědět detaily? Snažte se v otázkách kolem minulosti dát jasně najevo, že ji nechcete řešit a soustředíte se na to, co je a co bude.  Rozhodně nerozebírejte detaily svého předchozího vztahu a ani bývalého nepomlouvejte. Váš vztah je ukončen, není třeba házet na něj špínu. Sexuální zážitkyNesnažte se novému partnerovi vyzradit příběhy z vaší postele a pořádně si rozmyslete, co mu na sebe povíte. Počet vašich milenců, rádoby vtipné příběhy i vzpomínání na nejlepší sex, to vše je tabu. Riskujete tím, že si o vás muž vytvoří ne úplně ideální obrázek a váš sex bude nakonec fiasko.Tajné vychytávkyNechte ho při tom, že takhle krásná jste od přírody. Samozřejmě ví, že jste učesaná, oblečená a nalíčená, ale vůbec netuší, co za úsilí za tím stojí. Mlčte o nalepovacích řasách, holení podpaží a stahovacím prádle.Domek na předměstí, kočárek a labradorKaždý má své plány, představy a sny, na tom není vůbec nic špatného. S detailním popisem vaší budoucnosti však raději počkejte, až se váš vztah stane vážnějším. Muže dokáže spolehlivě odradit váš do puntíku naplánovaný život, zvlášť pokud zmíníte velké závazky.Zdravotní problémyPředstavte si, že vám nový objev začne popisovat, jak ho trápí vředy, cholesterol, záněty zubů a další nepříjemnosti.  První schůzky nejsou místem pro zdravotní rozbory, i když se domníváte, že o tom prostě musí vědět. 

folder_openPřiřazené štítky

Co Vám muží říkají květinou

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Poznáte, co Vám chce muž říct květinou beze slov? Jak dobře znáte květomluvu? Dokážete mužovy pocity rozluštit?Květiny jsou symbolem lásky a plodnosti a každá květina nám chce říct něco jiného.Nejvíce se květiny k vyjádření citů využívaly ve viktoriánské době, kdy muži neměli tolik odvahy k vyjádření citů slovy.  Ví vůbec dnešní muži, co chtějí květinou ženě říct?Budete asi divit, ale podle průzkumu, který byl před nějakou dobou proveden ve Spojených státech, ovládá květomluvu 98% mužů.A vědí ženy, co jim muž chce květinou říct, vyznáte se v květomluvě? Malý seznam květin Vám jejich význam připomene nebo se základy symboliky naučíte. Fialka – celým svým srdcem patřím jen toběKopretina – Tvá krása je jen pýchouRůže – myslím to s Tebou vážněKarafiát - zažehla jsi ve mě láskuNarcis – koho by neupoutala Tvá krása?Iris – jsem raději sámLilie – věřím Ti, že jsi nevinná, na pomluvy nedámOrchidej – jsi pro mě ženou mého životaLevandule – nevěřím TiTulipán – jsi skvělá milenkaŠeřík – opravdu mě miluješ?Konvalinky – zamiloval jsem se do Tebe na první pohled Co Vám prozradí barva květin?Barva květiny je také důležitá. Červená vyjadřuje vášeň a opravdovou lásku, zatímco růžová vyjadřuje něhu, romantiku a jemnost. Žlutou barvou nám muž říká: „Žárlím na Tebe!“ Bílá je symbolem nevinnost a čistoty a fialová vyjadřuje věrnost. Zajímavosti z květomluvy12 rudých růží znamená žádost o rukuverbena říká „vem si mě“břečtan je důkazem věčné věrnostiv 19. století vyjadřoval karafiát pohrdání, zatímco v tomto století karafiátem muž říká: „zažehla jsi ve mě lásku“ Rada na závěr:Nikdy příliš nepátrejte po významu kytky, kterou Vám partner přinesl. Nemusí znát květomluvu a prostě Vám chtěl jen udělat radost. 

folder_openPřiřazené štítky

Když muž zaslechne tikot biologických hodin

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

 Poplach! Co teď?Tikot hodin se nedá přeslechnout, muž se zcela probudí ze snu nekonečných staromládeneckých večírků a rozhodne se jednat. Jenže je tu problém. S kým si nositele jména pořídit. Děvčata pro zábavu nejsou těmi nejvhodnějšími kandidátkami, chce to ženu praktickou a vyspělou. Hodila by se perspektivní třicátnice, která je připravena zbudovat rodinné hnízdo. Svobodných třicátnic je v dnešní době k mání, jenže ne těch, které jsou ochotny vzdát se kariéry pro rodinný život – ty jsou považovány za nedostatkové zboží.Poplach! Nenech se vykolejit, mysli!Najdou se však i takoví muži, kteří alarm zaslechnou, ale při představě, že by měli měnit svůj dobře zajetý systém, budou dělat dál mrtvého brouka a pro jistotu si ještě koupí zátky do uší.  Biologické hodiny a plodnostMýtus, že jsou muži plodní věčně je jen krásná pohádka, kterou si vymysleli právě muži, aby si mohli bezstarostný život užívat, co nejdéle. Podle vědeckých výzkumů u mužů šance zplodit potomka klesají po 35. roku života a velmi výrazně se snižují po 40. narozeninách. Proto také ten alarmující tikot biologických hodin po třicítce.A co z toho vyplývá?I u mrtvého brouka jednou nastane den, kdy ty biologické hodiny přestane ignorovat a přepadne ho strach, jestli není pozdě. Neplodnost je v dnešní době hodně propírané téma, takže ani jeho ty strašlivé statistiky neminou. 

folder_openPřiřazené štítky

Ženy chtějí lásku, muži sex

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Proč tvoříme vztahy? Co od nich čekáme a co je naší největší motivací? Je to láska, sex, založení rodiny nebo snad manželství…?Ženy a muži – v čem jsou rozdílní?Ženy i muži chtějí tvořit vztahy. Ať už v nich hledají lásku, sex, peníze nebo cokoliv jiného, většinou se i vezmou. Podle statistiky však každé druhé manželství končí rozvodem. Proč se tedy i přesto lidé berou? Jakou mají ženy a muži motivaci utvářet vztahy a zakládat manželství?Láska vs. sexPodle nedávného výzkumu vědců ze San Franciska je motivace jasná – ženy touží po lásce, muži po sexu. Ženy totiž uvedly lásku jako důvod k vytvoření vztahu až třikrát častěji než muži. Sex zase preferovali muži, a to až čtyřikrát častěji než ženy. Nevýhody života ve společné domácnosti pak ženy spatřovaly hlavně v tom, že spolužití není tak legitimní jako manželství a je tedy velmi snadné vztah rozpustit. Muži se naopak nejvíce obávali toho, že kvůli navázání nového vztahu skončí jejich svoboda a oni přijdou o výhody samostatného rozhodování.A bude svatba…Je jasné, že ve starším věku muži i ženy touží po rodině. Ženy jsou však stále více zaměřené na lásku, city a romantiku, kdežto muži zůstávají ve vztahu především kvůli snadno dostupnému sexu. Samozřejmě, že láska a city jim nejsou zcela cizí. Kdyby k ženě necítili žádnou lásku, neměli u ní pocit podpory a porozumění a byli by s ní opravdu jen kvůli sexu, tak s ní do manželství nevstoupí. Když muž vstoupí do manželství, je to proto, že svou ženu miluje a nechce ji ztratit. Prvotně ale vztah utvořil hlavně kvůli vidině sexu a na manželství se mu nelíbí ztráta možnosti mít další milenky.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz muž snů

Hypnóza a naše vědomí a podvědomí. Rizika hypnózy

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Trocha historieJiž ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává. Použití hypnózy dnesDnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika. Vědomí a podvědomíMusím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž. Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999) Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva. Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999) „Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu. Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo. Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání. Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí. Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život. Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal? Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil. Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije. Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného. Sugesce versus vědomíJedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat. Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě. A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce. Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci. „Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě. Má hypnóza nějaká rizika?Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen). Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi. Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí. Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat. Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé. Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat. Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy? Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Dopřejte si letos opravdu pohodovou dovolenou

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Prázdniny jsou téměř za dveřmi, ač tomu počasí za okny vůbec neodpovídá. Už za pár týdnů budete balit kufry, batohy a jiná žebradla, abyste s velkým elánem a nadšením zamířili kamkoliv, kde se zbavíte starostí všedních dnů. A že těch starostí je leckdy celá hromada si ani nemusíme říkat. Pokud stále ještě nevíte, kam se letos o dovolené vydat, máme pro vás pár zajímavých tipů. Aktivní dovolenáAktivní dovolenou spojenou s pohybem, můžete strávit třeba v krásném prostředí Slapské přehrady v oblíbeném hotelu Měřín. Hotel má vynikající sportovní a wellness vybavení, navštívit zde můžete krytý aquapark s tobogánem, tenisové kurty, fitness, squash, bowling, nebo si zahrát plážový volejbal. Rozmazlovat se po sportovním dni se pak zase s klidem můžete v balneocentru se solární loukou, saunou, tureckou lázní, solnou jeskyní. K dokonalému uvolnění už vám budou chybět jen uvolňovací masáže. I ty si můžete dopřát. Pobyty jsou organizované tak, abyste si plnou měrou užila jak sportu, tak relaxace. Jeden z balíčků nabízí lekce aerobiku pro středně pokročilé klienty se závěrečným posilováním problémových partií. Zapotit se můžete i při formování jednotlivých partií, nebo při cvičení s míči. Nespornou výhodou těchto pobytů je dozajista služba určená maminkám. Po dobu cvičení je totiž zajištěno hlídání dětí se zábavným programem. Rozmazlujte seZjitřit své smysly dovolenou strávenou na zámku už nemusí být jen váš sen, ale skutečnost. Postačí k tomu pouze vybrat vhodného partnera a můžete si společně užít víkend splněných snů. Ubytování je zajištěno na zámku a kromě volného vstupu do fitness centra po celou dobu pobytu, si dopřejete také vířivou koupel ve dvou, zábal dle vašeho výběru (čokoládový či medový, tyto zdánlivě kulinářské přísady dokážou doslova kouzla s Vaší pokožkou), relaxační bylinnou koupel i klasickou masáž. Ubytování je zajištěno v Hotelu Vráž.Pro milovníky čokolády je tu víkend v Mariánských Lázních. S čokoládou tu provádí opravdu divy. Kromě čokoládové masáže si můžete dopřát i perličkovou koupel, kosmetiku a zkrátka nepřijde ani váš partner. Po celou dobu pobytu můžete využívat saunu i bazén kdykoliv se vám bude chtít. Ubytování je zajištěno ve čtyřhvězdičkovém Hotelu Continental.

folder_openPřiřazené štítky

Bydlet v ere pin up girls

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

 Také vnímáte tak intenzivně předměty z období, kdy sexbomby odpovídaly siluetě přesýpacích hodin Diorova stylu New Look i touze vojáků, kteří po časech odříkání většinou hledali zároveň matku i milenku a špendlili idoly svých srdcí všude kolem sebe? Ten čas dramatického zvratu, který přinesl explozi barev a odstartoval éru funkční moderny?Přesýpací hodinyNemusíte jen snít, i dnes se můžete obklopit předměty, při jejichž vzniku tvůrci čerpali z éry padesátých let. Není divu, vždyť šlo o tak strhující období. New Look, jak bývá také toto období označováno, byl chápán jako příslib elegance a radosti ze života a sloužil jako ostruhak dalšímu vzestupu. Ruku v ruce spolu s hospodářským zázrakem odstartoval vznik nové společenské vrstvy - střední třídy. Líbivý design byl považován za pokušitele, proto musel ustoupit stranou a ponechat prostor přísnému výrazu moderny, v níž měla forma sledovat funkčnost. Tvar přesýpacích hodin, který New Look přinesl, se promítal naprosto všude. Nejen v módě, ale od architektury a zařízení interiérů až po drobné spotřební předměty. Kontury ledvin a tulipánůJistě jste nezapomněli na stoly ledvinovitého tvaru, miskovité židle,tulipánovité poháry, kornoutovité lampy, štíhlé vázy a rozmáchlé skleněné popelníky – všechny předměty v sobě nesly rukopis sošných linií nového stylu. Firma Rosenthal dokonce v roce 1955 pojmenovala svůj nový kávový servis New Look. Padesátá léta prostě neznala odpírání. Kdo konzumoval, byl předurčen být šťastný. Časté vize se mimo jiné opíraly o iluzi života v domečku zasazeném v zeleni s dokonalou kuchyní, v níž je vše vysoce funkční a snadno se udržuje. Diorova červeňPadesátými léty doslova zatřásla exploze barev. Nepřehlédnutelnou sestala optimistická Diorova červeň, která ostatně i dnes slaví svůj comeback a oživuje nejen oděvy, ale stejně jako tehdy ji najdete všude.Jásavě červenou můžete mít dnes i koupelnu. A co teprve mnoho barevné cákance akčního malíře Jacksona Pollocka! Stejně jako v „růžových“padesátých letech módní barvy zasáhly celé lidské bytí, právě i teď,kdy jsou moderní například lehce zapudrované odstíny růžové či zelenkavé barvy, je objevíte na oděvech, v kosmetice, spotřebních předmětech i na vybavení interiérů. Přišpendlené ikonyPadesátáléta se stala náplastí na válečné strádání. Ženy toužily být ochraňované a hýčkané. Ovšem iluze ženy, která je přes den dokonale upravená i při práci v domácnosti a večer se promění ve svůdnou dámu velkého světa, byla spíš přáním než cestou k lepší budoucnosti. V lepším případě se stala skutečností jen pro majetnější vrstvy, ale rozhodně byla ikonou i u těch insolventních jako pin-up girls. Jen málokterý muž si nevybral z tehdejších idolů - blondýnky, brunetky i černovlásky, stačí připomenout slavná jména: Marylin Monroeová, Grace Kellyová, Liz Taylorová, Audrey Hepburnová, Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová, Gina Lollobrigida, Anita Ekbergová i Evita Perónová.

folder_openPřiřazené štítky

Oáza klidu

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Život, zvláště městský, poznamenává zvyšující se životní tempo i vnější negativní vlivy. Ovzduší a hluk přinášejí čím dál tím větší zátěž, takže má člověk stále stoupající potřebu stáhnout se do bezpečí osobního prostředí.Bytové textilie nejen chrání náš domov před chladem, hlukem a světlem, ale dodávají mu i teplo a útulnost. Jsou nejsnazší cestou k obměně obydlí na oázu klidu a bezpečí.Textil prozradí váš vkus Mezi součástmi vnitřního zařízení bytového interiéru patří textil k výrazným činitelům tvořícím náladu, udávajícím tón, poskytujícím prostoru osobitost a vyzrazujícím uživatelův vkus. Textil je v bytě převážně nositelem barvy a dekoru, tedy tím, co výrazně působí na náš zrak. Textilem lze vyvolat dojem velkého i malého prostoru, přiblížit některé části nebo je vzdálit. To vše souvisí s optickým působením barev. Vnímáme-li vnitřní zařízení jako scénu, pak je textil dekorací nejsnadněji manipulovatelnou, nejsnáze změnitelnou, nahraditelnou a doplnitelnou. A změna za úvahu stojí. Kolekce roku 2002 přináší romantiku a povzbuzení nálady.Trend v úpravě interiéru Pod heslem „uklidnění, zpomalení, uvolnění" prolínají nové aspekty životního stylu. Zdrojem úprav se stává touha po vnitřním míru, stabilitě hodnot v rušné neklidné době a potřeba smyslovějšího pobývání v interiéru. Na nutnost úniku před hektickým světem reaguje šarm improvizace, poezie všedního dne, vize harmonie, magie pohybu a touha po hojnosti, odlišené volbou materiálů, designu i barev.-Šarm improvizace pojí etnické prvky prošlé sezóny. Tvoří syntézu nádhery s jednoduchostí, lásky k ornamentu, harmonii severu Evropy s Afrikou a sílu tradice. Výslednicí je milá atmosféra plná obyčejně neobyčejných věcí. Možná trochu páté přes deváté, trochu přeplněné, ale lidské a vesele barevné.-Poezie všedního dne upřednostňuje individualitu, sen o řádu, zájem o detail i abstrakci. Vychází z toho, že tělo a du- še se má hýčkat. Inspirace působivou grafikou přírodních struktur a povrchů, a klasickými historizujícími motivy.-Vize harmonie, chceme-li, aby moderní svět vypadal romanticky, pak klíčovou roli hraje inscenace světelných her. Světlo je tím, co podporuje výsledný efekt, zakrývající realitu. Nabízí se tu široké pole pro fantazii designéra.-Magie pohybu je vzájemné prolínání snů a skutečnosti. Hledání a nacházení, touhy a sny. Tekoucí voda a bytostná lehkost jsou nosné prvky inspirace. Splývavé a těkavé tvary určují i design nábytku a zařízení. Studená, transparentní, nehotově působící atmosféra ovlivňuje výběr materiálů. Výsledný dojem je ovlivněn magií okamžiku, fascinací pohybu, působením krásy splývání a hry světla, třpytu i lesku.-Touha po hojnosti má atmosféru výzvy a oslovení, elegance i vášně, erotiky i svodu. Navazuje na glamour (trend prošlé sezóny), leč rafinovaněji a zdrženlivěji. Touha je elitářská, zábavná, excentrická, vypovídá o luxusu hojnosti. Inspiruje se květy i krystaly, snoubí přirozené i u- mělecké předlohy a nejvíc ze všeho preferuje květinové dekorace.Ať záclony vlají Nové trendy v ochraně před sluncem nabízejí řadu funkčních látek průsvitných, polotransparentních i zatemňujících. Paleta barev sahá od bílé klasiky přes něžný pastel až k silně zářivým barvám. Potisk a žakárové vzory se vyznačují moderními, spíše zdrženlivými desény. U záclon a závěsů se uplatňují batisty, organzy s výšivkami (tón v tónu). Vítězí materiály přírodní. Záclony mají působit dekorativně při pohledu ven. Nejvíce používané materiály jsou transparentní.Materiály budoucnosti Koberec už není jen způsob pokrytí podlahy, ale i prožitek. Preferují se drobné vzory. U přikrývek vyhrává materiál se snadnou údržbou. K chladnějším večerům patří pletené bavlněné přikrývky. U dekoračního textilu je obtížné obecný trend analyzovat. Existuje totiž velké množství stylů, a ty jsou i součástí vybavení oken. V podstatě jde o to, že materiály jsou především transparentní (případně kombinované). Musí plnit požadavek snadné údržby, být snadno aplikovatelný pro více použití (zavěšení na háčky i žabky).Ještě k ložnímu prádlu Kolekce záclon, dekoračních látek, nábytkových potahovin a ložního prádla je určena pro tři cílové skupiny. Kult mládí, moderní klasiku a cestující první třídy.Styl mládí vykazuje silné sklony k individualitě. Převládají grafické vzory, kára i pruhy. Moderní klasika nabízí výrobky vysoké kvality a barevné harmonie. Je inspirována přírodou a opět touhou po klidu. Dominují květinové vzory. A exkluzivní design určený pro skupinu - první třída? Asijské inspirace zpracované formou koláží. Elegantní pastelové tóny a mocné i neutrální barevné akcenty.

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz muž snů

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina - léčba rakoviny

access_time19.prosinec 2019personMarián Kroužel

Dieta proti rakovině- neřiď se heslem: "jím, co mi chutná"- nepřejídej se, jez do polosyta- jez hodně syrové zeleniny, hodně ovoce, ořechy, lněná a slunečnicová semena(všeho s mírou)- zredukuj maso, mléko, co nejvíce vejce(hlavně ne žloutek)- úplně vynech uzeniny- vynech koncentráty(cukr, sádlo, máslo, káva, čaj, maso, alkohol) - minimálně omezZelenina obsahuje dusičňany, ale vit.C je blokátorem dalšího rozvojje dusičňanů v těle na dusitany( více viz Zelená kuchyně).Kapustová zelenina(např. zelí či brokolice) stimuluje enzym, který blokuje vznik karcinogenních látek. Doporučuje se ve větším množství jíst jablka, vlákninu, syrovou zeleninu a ovoce.Nutno se vyvarovat stresu - prováděj duševní psychohigienu.ROSTLINNÉ PODPŮRNÉ PROSTŘEDKY PŘI RAKOVINĚ:Měsíček lékařský, kakost smrdutý - onemocnění zažívacích orgánůRakytníkový olej - rakovina, vředy, rakovina gynekologických orgánůMumio balzám - posiluje organismus, prevence proti rakovině, 2krát denně 0,2g mumiaKořen tužebníku jilmového, zeměžluč, karotka, měsíček, výtažek z rezovce šikmého, některé druhy chorošů a hub.Čaj:List olše lepkavé, plod jalovce, nať třezalky, semeno kmínu, nať mateřídoušky, list kopytníku evropského, dubová kůra, oddenek puškvorce, list rakytníku řešetlákového, kořen rozchodnice růžové(Rhodiola rosea)Rakovina žaludku:Vlaštovičník větší, pryšec mandloňovitý - pozor! jsou jedovatéŠtětka soukenická - koncentrovaný odvar(též při vředové chorobě a rakovině prsu na vnější potíže)Rakovina jater:Čaj ze zěmědýmu lékařskéhoJmelí bílé - protinádorové i ve vodních výluzíchZVÝŠENÍ OBRANYSCHOPNOSTI ORGANISMU A NĚKDY ZAMEZENÍ METASTÁZVýtažek z eleutherococcus senticosus, Panax gin-seng, žen-šen, Rhodiola rosea - rozchodnice růžová - výtažky, leusea rhaponticum - parha léčivá, Echinacea purpurea - třapatka nachová.Jahodník Rakovina hrtanuListy osuš, zabal do tmavého papíru, nech několik dní v ledničce, pak usuš, napráškuj, požij 1lžičku denně či přidej do čajů. (Toto lze dělat i s listy jitrocele - mohutný biogenní stimulátor).Vrba úzkolistá - Epilobium angustifoliumKvěty obsahují protinádorové látky, hlavně u rakoviny dělohy a žaludkuKomejka lékařská - Lithosperum officinalisOvlivňuje činnost hypofýzy, snižuje různé hormony, které jsou teoreticky obviňovány z vyprovokování rakoviny a zvětšení štítné žlázyPREVENCE RAKOVINYKapusta, brokolice - speciální potravinyOkurky - povzbuzují vylučování cholesteroluPetržel - blokuje syntézu škodlivých prostandlandinů a ničí silně rakovinotvorný benzypyrénRozmarýn - povzbuzuje tvorbu detoxikačních enzymůLuštěniny - deaktivují škodlivé enzymyČesnek - může blokovat působení určitých karcinogenů a podněcovat prekarcinózní buňky k návratu do normáluZelený čínský čaj - blokuje účinek karcinogenů; přidáním rakytníku se stává velmi účinnou prevencíLékořice lysá - kořen; útočí na rakovinu více než česnek, přerušuje množení rychle se dělících buněk, brzdí syntézu prostaglandinů podporujících růst nádorů, brání působení estrogenů, které podporují rakovinu prsu a dělohy a podněcuje prekarcinózní buňky k návratu do normáluOVLIVNĚNÍ RAKOVINOVÉHO PROCESU- ne příliš mnoho tuků, kalorií - dostatek vlákniny- ne konzervované, uzené, smažené a potraviny pečené za vysokých teplot- dehty vznikající v přepalovaných tucích mají mutagenní účinkydehet je i na všech masech připravovaných na otevřeném ohni, dřevěném uhlí i na pražené kávě(v cigaretách)- nitráty v zelenině jsou také nebezpečné, ale částečně je odbourává vit.C(např. šípky)- kouření- přírodní strava a léčivé rostliny působí jako antioxidanty, které zabraňují procesu stárnutí a vzniku nádorů- vyhni se červeným masům, omez ryby, drůbež, králíky- dopřej si dostatečně pohybu, vyhni se mentálním a emocionálním stresům- dostatečně spi a relaxuj- k jídlům přidávej pivovarské kvysnice, droždí, mořské řasy, rybí tuk, šípky a syrovátku- vyhýbej se cukru, bílé mouce, kávě, tabáku, čaji vyjma zeleného, soli, konzervovaným, rafinovaným a znehodnoceným potravinám- požívej kyselé mléko, jogurty, kefír, podmáslí, kyselé zelí, kvašený chlébVit.C - hraje velkou úlohu v oxidačně-redukčních pochodech ve tkáních, pomáhá při otravách a infekcích- velký rozdíl je mezi přírodním a umělým(nemusí účinkovat)Každý muž nad 40 má konzumovat hodně černého rybízu, který je kombinací vit.C a E, což má vliv na funkci pohlavních orgánů( vztah mezi pohlavní funkcí a tvořením vrásek). Černý rybíz je navíc výbornou prevencí rakoviny.Semínka jako dýně, slunečnice, sezamová - velká biologická hodnota.Halva Rozemel sezamová semínka s medemZázračný omlazovací prostředek pro ženy k restauraci vitality a půvabuOchrana a stimulace žláz - pšeničné klíčky, olej z nich. sezamová semínka, med, pyl, mléko, netavené sýry, kvasnice

folder_openPřiřazené štítky

Impotent – když muž nemůže

access_time05.únor 2020personRadka Eliášková

Jako impotent bývá označován každý muž, kterého trápí problémy s erekcí. Impotent je muž většinou z věkové kategorie od 35 do 65 let. Dle průzkumů erektilní dysfunkce postihuje v určitém stupni až 54 % mužů ze zmíněné věkové kategorie. Jestliže se stáváte impotentem, nezoufejte, protože dnes je k dostání celá řada produktů ke zlepšení erekce. Se čtyřicítkou určitě sexuální život nekončí, ale musíte pro to něco udělat. Slovo impotent odsuňte na druhou kolej.Když nastane problém s erekcíProblém s erekcí je ovlivněn mnoha faktory. Jednak má negativní vliv na erekci psychická stránka člověka. Pokud trpíte stresem, depresemi, pak se to na erekci určitě podepíše. Dále problém s erekcí souvisí s různými onemocněními – cukrovka, rakovina, onemocnění prokrvení a podobně. V neposlední řadě je erekce značně ovlivněna nesprávnou životosprávou. Pokud budete chtít problém s erekcí řešit, navštivte lékaře, který původce problému stanoví. V první řadě je nezbytné příčinu odstranit.Podpora erekce jménem ErectanVelké oblíbenosti se těší Erectan jako dlouhodobá podpora erekce. Jedná se o bylinný doplněk stravy, který se užívá dlouhodobě v případě varianta ManLONG, pokud si ale zakoupíte Erectan 400 mg, ten se užívá pár hodin před sexuálním stykem. Je zaručena jeho účinnost do 60 minut. Podpora erekce je efektivní a můžete se opět těšit na prožívání kvalitního sexuálního života. Nebojte se své problémy řešit i s partnerkou, předejdete tak mnohým nedorozuměním. Na trhu jsou k dostání také různé bylinky, které slouží pro podporu erekce. Vyzkoušejte, co bude sedět vám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz muž snů

Nenechte ho uklízet – Opravdu!

access_time29.květen 2019personRedakce

Péče o domácnost nikdy nebude rozdělená rovným dílem. Někdo častěji vaří, jiný žehlí, uklízí… A stejně jako každému chutná něco jiného a někdo žehlí prostěradla a jiný ne, tak i na úklid jsou různé názory. „Potřebuje to tu uklidit,“ řekne často žena a muž si pomyslí (protože nahlas se to neodváží říct): „A co? Vždyť je tu čisto!“Genderová vyváženost je sice snem každé ženy, ale když ono to v běžném životě tak snadno nefunguje. Mars a Venuše prostě na svých oběžných drahách, alespoň co se úklidu týče, průsečík nemají.Do posledního kusuPravidelně mýt nádobí je pro muže asi stejně bolestivou záležitostí, jako jet na víkend na návštěvu ke tchánům. Dokopou se k tomu až ve chvíli, kdy už není vyhnutí. Mužská schopnost ignorovat špinavé nádobí až do chvíle, kdy už si nemají do čeho uvařit čaj (protože mít ho v hlubokém talíři už i jim přijde moc neandrtálské), je skutečně výjimečná.Co není vidět, neexistujeV tomhle jsou jako děti. Když nadrobí, nesmetou drobky a nehodí je do koše, ale zametou je pod prostírku. Když při snídani v posteli pocintají džusem prostěradlo, nedají ho pak do prádla, ale zakryjí peřinou. Protože co není vidět…? Neexistuje!„Obkroužení“Když už se dokopou k utírání prachu nebo snad dokonce k vysávání, zapomeňte na to, že by to vzali do důsledku. Jediné, co důsledně udělají, bude to, že všechny předměty, se kterými by museli pohnout, prachovkou nebo vysavačem pěkně obkrouží.PlánováníUklízení musí mít muž dopředu naplánované, aby se na něj duševně připravil. Musí vědět, že následující hodinu svého času bude „šúrovat“, i když by raději spal, četl, díval se na televizi, šel na pivo, seděl na toaletě, opravoval auto, surfoval po internetu (dalších 93 věcí si doplňte).PochvalaAť už umyje nádobí sám od sebe nebo na vaši prosbu, ať spláchne po holení vousy z umyvadla nebo vynese koš, vyčistí zacákané zrcadlo nebo vezme štětkou toaletu, chvalte ho. Ne jednou, ale třikrát, pětkrát, desetkrát. Protože pochval není nikdy dost a protože pochvala na muže funguje jako záruka toho, že to, za co ho chválíte, udělá příště znovu.Tip: Vyzkoušejte Real nový! Nejenže vás zbaví špíny, ale spolehlivě vystraší i vašeho muže!

folder_openPřiřazené štítky

Muži chtějí potvory. A platí to i doma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Většina mužů prý touží po ženách, které jsou samostatné, chytré, ví, co chtějí, plus jsou to mrchy. Znamená to pak, že když budeme všechny vypočítavými potvorami, budou nás víc zbožňovat?„Byla až moc hodná“, objasnil mi nedávno jeden z nejbližších přátel rozchod s přítelkyní. Ano byla. Znala jsem jí. Teď má naopak nesnesitelnou mrchu, která se mu snaží dělat ze života peklo. Je ale šťastný? Nevím. Podle mne se postavil do role tak submisivní, že se snad i bojí nové přítelkyni potvoře říct, že to s ní chce ukončit. Zatímco Karla byla naprosto oddaná a dávala mu veškerou svou lásku dost často (a také všude) najevo, Kristýna Pavla buzeruje jak malého kluka i před jeho dlouholetými přáteli. Navíc způsobem, který by si i ta sebevětší mrcha měla nechat na doma.Ověřeno evoluční teorií i letitou praxíVedle toho nedávno Laura Janáčková vydala knihu – Muži chtějí potvory, která je součtem všech možných problémů mužů a žen, podřízenosti a nadřízenosti obou pohlaví i návodem, jak se stát potvorou tak, aby z vás muži zešíleli. Laura Janáčková vychází z mnohaleté psychologické praxe, já ze zkušeností pár svých přátel. Můj názor se tudíž nemůže se s fundovanými názory příliš srovnávat, ale zdravý selský rozum mi prostě říká, že pravda je někde na půli cesty.Hodná vs. zlobivá holkaS muži a potvorami nebo s muži a hodnými holkami je to asi stejné jako s muži a superkočkami a muži a obyčejnými holkami s lookem baby doll. Každý z nich se otočí za peroxidovou blondýnou s dlouhýma nohama a v minisukni – přitom kdyby si to oblékla právě jejich přítelkyně, budou se – slušně řečeno dost čertit. Doma prostě mají raději ženy přirozené bez všech těch vyumělkovaných cetek. A ano – určitě asi do jisté míry kvůli majetnickým sklonům a své vlastní ješitnosti – raději s obyčejnou, kterou nechce každý do postele, než s tou, o kterou se budou muset pořád bát, protože je prostě příliš krásná. A že by mužům dělal dobře pocit nejistoty? To ani omylem. Na druhou stranu přílišná jistota v nich zase probouzí rozsévačské tendence, protože prostě ví, že doma jim bude odpuštěna konec konců i bratrovražda.Potřebuje(te) chránit!Je dokázáno, že muži se rádi staví do role obránce a rádce, který může nenápadně svou hodnou ženušku sem tam správně nasměrovat. Musí se cítit nepostradatelní. Pak dokážou stát pevně oporou jako sloup. Pokud jim naopak ukážete, že na všechno stačíte sama, budou se cítit degradovaní a nepotřební. Ale potvory jsou přece samostatné a superdokonalé, schopné poručit téměř větru dešti. A netluče se to tu potom tedy?A potvora bude sama…Laura Janáčková, známá a respektovaná psycholožka a sexuoložka, vychází z vědeckých poznatků evoluční sexuologie, která hluboce zasahuje do našeho podvědomí. Já vycházím z poznatků, že kdybych se chovala doma jako úplná cílevědomá, sebevědomá a na vše připravená potvora, asi bych nechala svůj vztah krachnout. Můj dominantní a najednou nepotřebný muž, si myslím, raději najde nějakou jinou nepotvoru, které by měl co dát – minimálně pár dobrých rad. Na druhou stranu. Kdybych mu volala pokaždé, když mi bude instalatér tvrdit, že do záchodu se nestrká zadek, ale hlava, asi by se poohlédl po nějaké jiné, která se umí bez jeho svolení a doporučení aspoň vyčůrat.Zlatý střed, cesta ke štěstíOtázkou tedy zůstává – když se staneme všechny potvorami, zajistíme si lásku a věrnost mužů na věky věků? A nebudou se nás naopak víc bát, protože je připravíme o pocit, že jsme na nich závislé, který mají tak rádi? Nevím, jak vy, ale já volím přístup „zlatá střední cesta“. Jsou prostě věci, kdy potřebuju slovo chlapa – od toho ho také mám a nechám se jím ráda ovlivnit. On se mě ostatně také ptá na názor ve věcech, kde si není jistý v kramflekách. Kdybych chtěla, uměla bych být potvorou s několika hvězdičkami, stejně tak, jako by se on dokázal stát špičkovým šmejdem. Ale nevím, jestli je toto zrovna recept na štěstí…

folder_openPřiřazené štítky

Plačící žena = nejistý chlap. Plačící žena a nejistý chlap = výsledky

access_time29.květen 2019personRedakce

Neznáme muže, který by se dokázal vypořádat s ženským brekotem. Chlapi prostě neví, co dělat. A platí tu přímá úměra – čím víc žena pláče, tím víc je muž „bez sebe“.  No a nám se to občas náramně hodí…Ohledně ženského pláče existuje pár faktů – vědecky dokázaných (očividně i vědci mají doma ženy, s jejichž krokodýlími slzami si nedokážou poradit). Tak například ženy pláčou asi 65 x do roka a jeden pláč trvá průměrně 5 až 6 minut. A co se děje s organismem při pláči? Zároveň se slzami se začnou vylučovat látky, které otupují bolest a také hormon prolaktin, který ulevuje napětí.Haló, tady jsem. Všímej si mě!Stres a bezmoc jsou nejčastější důvody, proč ženy pláčou. Opravdu pláčou. Většinou potichu a tak, aby je nikdo neviděl. Vedle toho existuje pláč, který vědci nevyzkoumali, ale znají ho všechny ženy – pláč, který si klade za cíl něčeho dosáhnout. Vzhledem k tomu, že každá žena má aspoň minimální herecké předpoklady, není pro nás tak obtížné se rozplakat účelově. A tak scény „Málo si mě všímáš a ty už mě nemiluješ“ nebo „Nikam neodcházej“, popřípadě pláč typu „Chováš se ke mně, jak kdybych nebyla“ nabírají daleko zajímavější rozměr. Dá se na nich totiž skvěle profitovat.Lehká matematikaŽenský pláč představuje pro každého muže nepříjemnost. Rozčiluje je utěšovat vzlykající ženu, rozčiluje je pohled na umatlané oči a vůbec rozčiluje je ta nepohoda, kterou pláč rozsévá kolem sebe a co je rozčiluje úplně ze všeho nejvíc je ten pocit, že s tím absolutně neumí pracovat. Neví, co mají dělat. Chvíli zkouší pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo prostě dělat, že tam nejsou. Pro ženu symbol celkem lehce čitelný – trochu víc přidat. Silnější pláč = silnější bezmoc. Jeho! No a ta většinou vrcholí objetím, vyčítáním, brnkáním na city s implementací všech ženských zbraní a končí sexem na usmířenou a s bonusem v podobě: „Když zůstanu, přestaneš už brečet?“, „Vždyť já tě mám rád a všímám si tě,“ + omluvné „jen toho mám teď dost“ nebo „Zítra ti všechno vynahradím“. On je spokojený, protože ona zmlkla (to, co měl v plánu, vem čert pro ten klid), ona je šťastná, že dosáhla svého. On i ona se k sobě nějakou dobu chovají lépe – ona profituje, on se bojí, aby zase nenastal ten ubrečený teror. Všichni jsou spokojení – tak proč bychom si sakra čas od času nepobrečely, že jo?

folder_openPřiřazené štítky

Muži věčně něco nechápou – ženský proto musí držet při sobě

access_time29.květen 2019personRedakce

Můj partner už léta tvrdí, že ženský jsou hrozný slepice. Probírají nesmysly, zatímco on řeší důležité věci a na hlouposti nemá čas. A už vůbec prý nechápe, co nás na tom klevetání baví. Věci, které ale nechápe, se dají počítat na kusy denně. To máte za rok minimálně 365 věcí…Chápete to?Můj přítel je obrovskou kapitolou. Jsme spolu 8 let a já neustále nacházím neposkvrněná území jeho prazvláštních názorů a podivné tuposti. Splňuje základní kritéria, kvůli kterým mi jej kamarádky přejí – dobře vypadá, dobře vydělává, dobře se o mě dokáže postarat a taky mě celkem dobře a v mezích x letého stereotypu dokáže uspokojit. Ale vytáčí mě. Vytáčí mě svými povrchními názory a někdy až dětskou naivitou. Není to tak dávno, co mi na dovolené v Africe tvrdil, že to, co právě hraje za písničku, je původem od Svěráka a když jsem oponovala, že je to pitomost, tak mi s přesvědčivou neoblomností vysvětlil, že by to nebyl první ani poslední remake, který se na světě udál. Nechápe mě, že si myslím, že nemá pravdu.O kafíčkách, kamarádkách a facebookuTaké nechápe posedávání na kafíčkách a podrážděně reaguje vždycky větou: „Co si s ní furt povídáš,“ když se zaberu do delšího telefonního rozhovoru s kamarádkou. Nechápe, že vím, s kým zrovna spí moje kadeřnice, ani to, že moje nehtařka se právě rozvádí. A nenávidí facebook. Prý nechápe lidi, co plýtvají časem u jeho vysedávání. Je to podle něj jedna velká drbárna. Pravda je přitom taková, že jediné, co na něm nenávidí, je to, že s ní jednak neumí a také to, že se jedná o dost tenký led. Hranice, kdy se ten druhý z páru může dozvědět byť třeba drobnosti, o kterých neměl ponětí, je tenká a on je velmi nerad ohrožován.O nakupováníNechápe moje nákupy. Nechápe, že jsou jiné, než ty jeho. Holt prostě nechodím 16 let do stejného obchodu pro stejnou velikost stejného typu trička. Neprosím ho o pochopení. Jsou to přece moje nákupy a za moje peníze. Přesto mi musí po každém z nich sdělit minimálně 5x, že je nechápe. Podle mě je to pro muže super jednoduchá rovnice. Prostě prsa + vagina = miluju nákupy.O mé práciA pozor – nechápe, co furt ťukám do počítače. Vysvětluju mu pojem práce, což nechápe. Jeho práce spočívá v chození v jednom typu trička a říkání „ahoj draku,“ prý potenciálním zájemcům o prodej nebo koupi nemovitosti, kterými se zabývá. Nechápe, že se někdo jiný může zabývat psaním.O všem možnémPak často nechápe, nad čím přemýšlím, nechápe, co se mu snažím říct, nechápe, proč se pořád všeho bojím, nechápe, proč se líčím, nechápe, proč nemám ráda tenhle film a tak dále. Dokonce nechápe ani vysvětlení, která mně přijdou dostačující. Třeba, že prostě nemám ráda historické filmy, stejně jako historii jako takovou. Mám z ní strach už od gymplu. Pamatuji si jen datum bitvy na Bílé hoře. Líčím se proto, abych nebyla hnusná a všeho se bojím, protože potřebuju jako každá žena jistotu.O pravdě svatéNejhorší na tom je, že kdykoli na to přijde řeč mezi námi děvčaty, pojmům „nechápu to“ a „nechápu tohle! se najednou strašně otevírají obzory. Klářin partner nechápe, proč cvičí jógu podle jeho slov s teploušem, když jsou ty pozice tak divné. Ten teplouš jim prý chce jen koukat do rozkroku. Nechápe, že rozkroky ho nezajímají. Radčin partner nechápe, proč chce udržovat dobré vztahy s biologickým otcem svých dvou dětí a bývalým manželem. Už spolu nejsou a je to zbytečné. Jitčina drahá polovička nechápe, proč by si měli brát na sklonku třicítky hypotéku, když je jim v pronájmu, který je vychází na stejné peníze, dobře a Zuzčin muž nechápe, proč v noci často pláče, přestože ví, že je to sotva tři měsíce, co ho viděla vodit se za ručičku v parku s děvčátkem, kterému by mohla z fleku dělat matku.Muži prostě nechápou. Proto musí držet ženský pospolu. Všechny. Bez ohledu na to, co jim přinesla minulost i co se může stát v budoucnu.Žena, která ví: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

To, že s vámi nespí, nemusí znamenat, že někoho má

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste si myslela, že to, jestli váš partner někoho má nebo ne odhalíte úplně snadno podle toho, že s vámi přestane spát. Nejspíš byste se totiž zachovala takhle sama. Jenže „podle sebe soudím tebe“ tady tak úplně neplatí.To, že nemá zájem o sex, ještě nic neznamená. Existuje milion jiných důvodů, proč na to zrovna nemá chuť. Často to jsou třeba jen obyčejné starosti v práci, jakýkoli neúspěch, mizející peníze na účtu a stovky dalších věcí, kterými vás nechce zatěžovat.SPÁT S VÁMI NEJSPÍŠ NEPŘESTANEMá k tomu totiž hned několik důvodů. S vámi je sex jiný – přináší mu něco jiného, než sex s ní a pořád je to přece muž, takže proč by se o to ochuzoval (milence samozřejmě tvrdí, že s vámi nespí a že máte problémy kdesi cosi). Za další – milenky bývají paradoxně i dobrým stimulem k tomu zlepšovat v posteli něco doma. Proč to tak funguje, ještě žádný muž snad neobjasnil, ale berte to jako fakt. Muže, které mají sexuální zpestřování jinde, prostě sex o to víc začne bavit i doma. Navíc si muži myslí, že byste pojala podezření, kdyby s vámi přestali spát. Na tohle si opravdu umí dávat pozor.PRVNÍ SIGNÁLNÍ – MUŽI NEJSOU NEOMYLNÍAni tak chytří, aby si dokázali ohlídat úplně všechno. Více předvídáme my ženy a jsme daleko opatrnější. Proto také na naše vztahy, pokud nějaké máme, přijde daleko méně mužů, než my na ty jejich. I tak ale existují poměrně jasné signály.1. Na jeho telefonu se najednou objevilo hesloNikdy ho nepoužíval a teď má telefon zaheslovaný. Navíc jste si všimla, že i hesla často mění. Není tam náhodou něco, co se mu nechce mazat a co byste neměla vidět?2. Chodí mu večer zprávyA ještě než se sama zeptáte, má hroznou potřebu vám říct, kdo píše a jak ho to štve, že mu dotyčný píše takhle večer. Modelový příklad: „Ježiši, to je zase Souček, co zas chce“ – následuje samozřejmě rozezlené pohození hlavou pro zvýšení důvěryhodnosti.3. Telefon si bere i na záchodProstě z něj nespustí oči. A když ho omylem někde nechá ve vaší blízkosti, je strašně nervózní.4. Telefon si pokládá displejem na plochu stoluNe naopak. Jednoduše pro sichr, aby se tam neobjevilo jméno, od koho zpráva je. 5. Bezděčně se usmíváProstě se jen tak z ničeho nic začne pousmívat. Milenka má nejspíš i smysl pro humor, když si na její dobrý vtip vzpomene i doma.6. Má víc práceMusí večer ještě na tuhle a na támhletu schůzku – jsou důležité. Řeší teď totiž dost zajímavý byznys.7. Má do telefonu jiný tónPřirozeně vám bere telefon, i když je s ní, protože vytípávat ho je ještě větší „provar“. No, a jestli s vámi mluví jako s bráchou, něco je prostě špatně.8. Má vás v telefonu jménemMiláček už dávno nejste. Budete tam nejspíš jen jako Iveta, Katka, Sandra, Kamila a tak dále – žádná zdrobnělina, žádná přezdívka.9. Je odvážnějšíHlavně při hádkách. Má najednou hodně síly vám vyčíst daleko více věcí, než předtím a nebojí se, že ho pošlete do háje – přece mu vždycky jedna z vás zůstane.10. Stávají se mu divné věciTřeba zapomene telefon v práci a musí si pro něj hned zajet, jen co dojede domů. Nebo musí jet za kamarádem, protože mu nepřinesl papíry a musí se to vyřídit teď hned. Demonstrativní znechucení je samozřejmě na místě.Žena, která ví: Markéta

folder_openPřiřazené štítky

Jak v davu poznat debila?

access_time29.květen 2019personRedakce

Některé muže nemusíte podrobovat dlouhému prozkoumávání. Prozradí se sami. Pakliže muž vykazuje některý z následujících znaků, raději se k němu ani nepřibližujte na vzdálenost kratší 5ti metrů a utečte dřív, než vás tím nejtrapnějším způsobem na světě pozve na skleničku.1) Ve chvíli, kdy vás zahlédne, okamžitě rádoby nenápadně zvýší hlas – to aby vám neuniklo něco z jeho super zajímavého života.2) Pravděpodobně přihodí i historku s autem přičemž nezapomene několikrát důrazně zopakovat, že se jedná o Mercedes – nejspíš 20 let starý a ohnilý Merdeces.3) O svém starém autě bude mluvit jako o káře, přičemž bude jeho stav omlouvat tím, že miluje stará auta – přece není blb a nepřizná, že na lepší nemá.4) Nosí outdoorové oblečení mimo sportovní aktivity – outdoorové triko má výhradně zastrčené do kalhot.5) Na noze má Crocsky v kontrastní barvě, než jsou jeho ponožky – to aby vynikl.6) Neustále má (blbé a nevhodné) sexuální narážky – to, aby ukázal, že sex s ním bude hoooodně pestrý.7) Pokouší se říkat vtip a už v jeho polovině je smíchy zkroucený, jak paragraf – vtip není vtipný, i když to asi není třeba ani dodávat…8) Zvyšuje svou pracovní pozici a má potřebu o ní neustále mluvit – spolehněte se, že až bude říkat, kdy a jakým způsobem někoho „zprcal“, bude on tím, kdo prcán byl svým nadřízeným, kterému už roky závidí.9) Hodně nahlas se směje – a také hodně blbě.10) Dělá, že na vás nekouká –  civí vám na prsa a na zadek.11) Machruje a ošívá se – přečetl si totiž, že ženy mají rády pohodáře.12) Zná 12 druhů gelů na vlasy – používá ten nejlevnější a používá ho hojně.13) Snaží se ukázat svou autoritu – pravděpodobně si jako oběť vybere 15ti letou brigádnici, která mu o milimetr nedotočila pivo.14) Najednou začne mluvit hrubým hlasem – asi aby ukázal ochranářské pudy.15) U nohy má igelitku – pravděpodobně už několik let tu stejnou.Žena, která ví: Jana

folder_openPřiřazené štítky

Rybaření nejen pro muže

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Všechny ty pruty, háčky, šňůrky, zelené věcičky a síťky. Mnohým to může nahánět hrůzu, ale není to zdaleka tak strašné! Rybaření není jen pro muže. Zkuste to! Odreagujete se a poznáte přírodu také z jiné stránky. Pokud se navíc rozhodnete ukrást svému úlovku svobodu, přinesete domů vynikající večeři nebo oběd. Kde a co chytatV úvahu připadá jen stojatá nebo tekoucí voda. V prvním případě jsou to rybníky a jezera, v druhém potoky nebo horské bystřiny. Rybařit lze samozřejmě také na moři, je to ale komplikovanější. U pobřeží totiž nic nechytíte a na otevřené moře pak potřebujete průvodce. Pokud byste chtěla rovnou velrybu, pak věřte, že u nás jsou mezi rybáři nejoblíbenější kapři (povolená míra 35 cm), candáti, sumci, pstruzi, lipani, líni, candáti a z dravců pak štiky. Co potřebujete V prvé řadě rybářský lístek. Pokud nechcete domů přijít o pár set korun lehčí, navštivte nejbližší pobočku Českého nebo Moravského rybářského svazu a zaplaťte za povolení. Krajská "povolenka" stojí na jednu sezónu 500 korun. Dále se samozřejmě neobejdete bez rybářského "nádobíčka". Jednodušší to budou mít ty, jejichž partneři se tomuto koníčku věnují. Pokud to štěstí nemáte, budete muset investovat v některém z obchodů s rybářskými potřebami (většina z nich má v názvu "Petrův zdar" nebo něco podobného). Nakoupit ale můžete také po internetu, stránky o rybaření jsou velmi rozšířené a podrobné (www.rybareni.cz).Nezbytné vybavení vás bude stát poměrně slušnou sumu peněz, takže další pomůcky jako podběrák a sítě doporučujeme nakoupit až při větších zkušenostech a zájmu. V opačném případě je to zbytečná investice a zavazadlo. Pokud jste opravdu začátečnice, nechejte se na svůj první lov doprovodit zkušenějším rybářem. Co se týká oblečení, vítězí pohodlnost a nenápadnost. Ryby se vás nesmí leknout na dálku. Reflexní bundou nebo bílým tričkem je odradíte. Něco jsem chytla!Možná budete za svou trpělivost a odvahu ještě odměněna úlovkem! Nejdříve si ověřte, jestli má ryba správnou míru. Pokud ano, záleží jen na vás, jestli jí dáte svobodu nebo přesvědčíte blízké o svých kulinářských schopnostech. Málokterý muž pohrdne některým ze skvělých rybářských receptů. Nezbytné vybavení prut - kupte si jeden univerzální, který se hodí k rybaření na stojaté i tekoucí vodě. Ceny prutů se pohybují od 1 000 až do 10 000 korun. naviják - základní typ vás přijde asi na 500 korunvlasce, olůvka, háčky - tyto drobnosti jsou nezbytné, nechejte si poradit! návnady - ryby zabírají jak na umělé, tak na živé návnady. Ty umělé koupíte (mušky, třpytky), ty živé najdete v kuchyni (kukuřice, chleba, těsto, ovoce) nebo na louce (kobylky, cvrčci, mušky, žížaly …).batoh - v něčem potřebujete všechny ty věci nositpřenosná plážová židle nebo deka - zkrátka něco pod sebenůž

folder_openPřiřazené štítky

Práce snů? Jak je těžké ji najít?

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Už máte dost práce, která vás nebaví? Chtělo by to změnu? Máme pro vás pár rad a tipů od lidí, kterým se tato změna povedla.Jako první si uvědomte, co od své nové práce očekáváte. Chcete pracovat z domů? Mít pružnou pracovní dobu? Dělat přesčasy? Pokud toto zjištěno máte, neváhejte a zeptejte se osoby, která jí vykonává. Abyste si nepřipadali moc vtíravě, vystřihněte mu/jí poklonu za to jak tuto práci zvládá a po chvilce konverzace se nabídněte např. na zastoupení v případě, že bude za sebe někdy v budoucnu hledat náhradu. Ano, zní to trochu drze, ale může to i fungovat.Neváhejte také využít sociálních sítí. Všichni vaši přátele nebo známí, by měli vědět, že hledáte práci. Někteří z nich mohou znát ty pravé lidi. Každý nezaměstnaný se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že hledání práce není ani trochu snadné a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Ale pamatujte – trpělivost, růže přináší.Pokud jste čerstvě po škole, nevěšte hlavu. Plno zaměstnavatelů si chce své vlastní zaměstnance zaškolit samo – myslí si, že se jedná o lehčí způsob než o přeučení.Ve vašem okolí se může nacházet mnoho firem, které by pro vás mohly znamenat nový job. Máte zájem pracovat v některé z nich? Ujistěte se, zda v takové firmě nikoho neznáte. Pokud se vám podaří někoho poznat, sežeňte si kontakt na personalistu a nezávazně zašlete vaše CV – nejlépe i s motivačním dopisem, na kterém si dejte záležet.I kdyby vás chtěli jen na poloviční úvazek nebo brigádu, nesmutněte. Pracujte tak, jako byste neměli nikdy odejít a vyvarujte se chyb z předchozího zaměstnání. Může se stát, že si vás všimnou a dostanete řádnou pracovní nabídku.

folder_openPřiřazené štítky

Žiji ve světě snů... a to mi pomáhá přežít

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Některé z nás jsou úspěšné přirozeně - mají atraktivní  práci, která je navíc baví, skvělého partnera i rodinu a navíc jsou u všech oblíbené a každý večer mají plný. Jiné se neustále topí v depresích - práce je nebaví, navíc je mizerně placená, když náhodou narazí na chlapa, záhy se ukáže, že je ženatý či alkoholik, a o pravé přátele nezavadí. Tyto ženy pak často žijí dva životy, jeden ten nudný, šedý, nešťastný a pak ten druhý, „růžový“, který si vysní. V „růžovém“ světě jsou šedé kancelářské myšky manažerkami beroucími minimálně padesát tisíc měsíčně, s přesně padnoucími kostýmky, každotýdenní návštěvou kadeřníka a maséra, a hlavně s ideálním partnerem, který jim denně nosí čerstvé květiny, snídani až do postele a i po tříletém soužití jim pětkrát denně opakuje, jak je miluje.Byť všechny ženy už od počátku vědí, že se jim jejich „sny“ nevyplní a zpočátku hrají de facto jen hru na „kdyby“, později možná samy za dlouhých zimních večerů strávených o samotě před romantickými filmy uvěří, že se jejich představy změní ve skutečnost. Čím častěji se jim pak oddávají, tím věří intenzivněji a často se postupem času začnou stylizovat do role vysněné ženy. Uvažování takových žen může často zajít až do extrému, v práci si „odsedí“ osm hodin, kde se bez nutné konverzace s okolím téměř nekontaktují, aby pak po večerech spřádaly své růžové sny. Takové ženy tak začnou žít více fiktivním, než reálným životem, což je může přivést do průšvihu, protože se začnou uzavírat ještě více do sebe a šanci na seznámení či na pracovní postup si tak zazdí. Často se pak zhroutí, upadnou do alkoholové či jiné závislosti a ze života jim zbude opravdu jen sen.Ty pozitivnější se však do své vysněné role vžijí a pokud jim štěstí přeje, část svého vysněného světa promění v realitu. Šedá popelka si začne kupovat dražší a luxusní oblečení, změní účes a začne se pěkně líčit, párkrát navštíví psychologa, přečte si knížku o asertivitě, obejde pár pohovorů a vysněný život, byť trochu vzdálený tomu nalinkovaně růžovému, je realitou. Stačí jen trochu odvahy a chuti do změny. Tak se pěkně zasněte...

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz muž snů

Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Lucie Váchová-Křížková

access_time29.květen 2019personRedakce

V dubnu 2003 se stala nejkrásnější ženou republiky. Dnes roli modelky pomalu ale jistě mění v tu moderátorskou. A když zrovna nepracuje, tráví čas se svým synem a manželem na jachtě nebo relaxuje na golfovém hřišti.Sport je její velkou vášní, krása její předností. Potenciál obojího skvěle využila v roce 2005, kdy vyhrála soutěž World Beauty Championship v Miami. Byla to soutěž, kdy konečné výsledky vzešly součtem bodů ze sportovní a „modelkovské“ disciplíny.Co víme, o její povazeLucie je cílevědomá a umí si jít za svým. Miluje velké výzvy. Zastává názor, že s úsměvem jde všechno líp. Kdyby na sobě něco ale změnit mohla, prý by to byla paličatost a zarputilost. Její velkou předností, je pracovitost. Denně stíhá i dvoje moderování. Jejím životním cílem je dobře vychovat své děti a alespoň jednou denně vykonat dobrý skutek.Jaký muž jí může pozvat na večeřiLucie je šťastně vdaná za Davida Křížka, se kterým vychovává skoro čtyřletého syna, takže ji na večeři nikdo jen tak nedostane. Obecně ale miluje muže charismatické, sportovní a hlavně ty se smyslem pro humor. No a kdyby si mohla vybrat ideální restauraci na večer ve dvou, zvolila by italskou nebo thajskou.Co Lucie a nákupy?Vypadat dobře a oblékat se trendově je „nutností“ každé mediálně známé ženy. I Lucie má ráda módní trendy. Preferuje sportovní eleganci. A kolik času věnuje nakupování? Nezbytně nutnou dobu. „Nakupování mě baví, ale většinou si předem naplánuji, kam zajdu a do hodiny mám vyřízeno,“ říká.

folder_openPřiřazené štítky

Lucie Bílá: Klidná síla neklidu

access_time25.říjen 2019personRedakce

Lucie Bílá je nebezpečně krásná žena. Navíc nikdy nevíte, co si ve vás její usměvavé oči při setkání přečetly: prázdnotu, laskavost, lhostejnost, vypočítavost nebo faleš? Na první pohled vás na ní upoutá její upřímný a široký úsměv. Ke královně naší pop-music patří stejně neodmyslitelně jako její tří-oktávový hlasový rozsah. Někdo ji přirovnal ke slavné Edith Piaf a nazval ji českým „vrabčákem“, pro její útlou a křehkou postavu, prostořekou pusu a osobní kouzlo. Lucii Bílou ale lze jen těžko přirovnávat k jiné zpěvačce. Je jedinečná, je originální, je svá. Její život je pod drobnohledem lidí, kteří mají pocit, že jim jakoby patří. Je zkrátka jejich Lucií. Setkáváte se, předpokládám, i s lidskou závistí. Jak na ni reagujete? Lámete si ještě s pomluvami, zlobou, nenávistí hlavu, nebo jste „nad věcí?“Moje povolání je dělat lidem radost nebo je prostě probudit ze snu a z nudy. Možná jsem svým způsobem i člověk, který se snaží lidem léčit duši, a proto mě nezastaví a nesmí zastavit nic negativního. Snažím se spíš naopak pochopit, z jakého důvodu jsou ti lidé nešťastní. Těch důvodů může být spoustu. Například ten, že je řada lidí, materiálně zajištěných a navenek spokojených, kterým minulý režim všechno vzal, oni si ale myslí, že jim něco dal.Když listujete společenskými stranami časopisů a opakovaně tu vidíte svoji tvář, jaký z toho máte dojem? Zajímají vás ještě stále články, které o vás vycházejí? Nebo se z nich stává rutina s cílem udržovat si určitou image a popularitu, která je pro vaši profesi potřebná?Bez novin by se diváci nikdy nedozvěděli, jak mi na nich záleží, co dělám nového a na co zrovna myslím. Je to nedílná součást mého povolání. Já mám stejně neustále potřebu věci sdělovat, něco měnit, něco převrátit, a jsem opravdu moc ráda, že dostávám neustále nabídky na rozhovory. Je to důkaz, že zatím nenudím.Jedna známá si mi postěžovala, že z vás má až stísňující pocit dokonalosti. Jste úspěšná, bystrá, vtipná, atraktivní. I pěvecké hvězdy jsou ale jen ženy s docela obyčejnými radostmi. Co pro vás znamená pojem ženskost?Nejvíc mi záleželo na tom mít děťátko, protože bez něj bych byla neúplný člověk. Stálo mě to skoro šest měsíců v nemocnici, ale i tam jsem se cítila šťastná, protože jsem žila opravdovým posláním. Podle mne není opravdu větším symbolem ženskosti nic jiného než těhotná a kojící žena. Jinak své známé řekněte, že dokonalá nejsem, že mám tolik chyb, až je sama nespočítám.Jaké tedy máte slabosti a neřesti? Ať už typicky ženské jako nekonečné telefonické hovory s kamarádkami, mlsání sladkého, schopnost strávit hodiny nad svým šatníkem, u něhož zjistíte, že stejně nemáte co na sebe, nebo slabosti zcela jiné.Jsem bojovník a peru se už od školy za věci, které nezměním a se kterými se neumím a nechci vyrovnat. V tu chvíli jsem „mužskej“ a jde ze mě strach. Co mě štve a co bych chtěla změnit, se týká většinou našich špatných zákonů a nespravedlnosti, která se tu často lidem děje. Co se týče jídla, dlouho jsem se učila žít příslovím „nežij, abys jedla, ale jez, abys žila“. Myslím, že už jsem nad sebou vyzrála. Dá se shrnout do jedné věty jaká dnes jste? Jak vidíte samu sebe?Člověk zná nejméně sám sebe a já mám takový sklon k sebekritičnosti, že se mne raději na Bílou neptejte. Jediné, co o ní vím, je, že vás má moc ráda. A myslí tím i všechny, kteří si tenhle rozhovor přečtou. Je prostě taková.VIZITKALucie Bílá – vlastním jménem Hana Zaňáková – se narodila 7. 4. 1966, je dcerou skláře a pečovatelky v domově důchodců. Jejím debutovým albem bylo Miss Ariel, nejslavnějším klipem Láska je láska v režii Filipa Renče. V roce 2014 vydala novou desku, jedná se o trojalbum s názvem Diamond Collection, ve kterém se Lucie Bílá ohlíží zpátky za svojí kariérou. Deska obsahuje největší hity a mapuje vzestup slavné zpěvačky od 90. let. Lucie Bílá je plná emocí, vlídnosti, tvůrčího neklidu. Je ženou se vším všudy. Spojením grácie, humoru, šarmu, pracovitosti i ochoty obětovat se pro druhé a pro úspěch projektu, na kterém pracuje. Některým mužům může taková žena připadat až nebezpečná. Řekla bych ale, že k české slavici Lucii se lépe hodí charakteristika jiná – je to báječná dáma, která si úspěch pracovní i štěstí soukromé zaslouží. Proto všechno dobré, Lucie! 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz muž snů

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky