Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz nechápe

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz nechápe

Muži věčně něco nechápou – ženský proto musí držet při sobě

access_time29.květen 2019personRedakce

Můj partner už léta tvrdí, že ženský jsou hrozný slepice. Probírají nesmysly, zatímco on řeší důležité věci a na hlouposti nemá čas. A už vůbec prý nechápe, co nás na tom klevetání baví. Věci, které ale nechápe, se dají počítat na kusy denně. To máte za rok minimálně 365 věcí…Chápete to?Můj přítel je obrovskou kapitolou. Jsme spolu 8 let a já neustále nacházím neposkvrněná území jeho prazvláštních názorů a podivné tuposti. Splňuje základní kritéria, kvůli kterým mi jej kamarádky přejí – dobře vypadá, dobře vydělává, dobře se o mě dokáže postarat a taky mě celkem dobře a v mezích x letého stereotypu dokáže uspokojit. Ale vytáčí mě. Vytáčí mě svými povrchními názory a někdy až dětskou naivitou. Není to tak dávno, co mi na dovolené v Africe tvrdil, že to, co právě hraje za písničku, je původem od Svěráka a když jsem oponovala, že je to pitomost, tak mi s přesvědčivou neoblomností vysvětlil, že by to nebyl první ani poslední remake, který se na světě udál. Nechápe mě, že si myslím, že nemá pravdu.O kafíčkách, kamarádkách a facebookuTaké nechápe posedávání na kafíčkách a podrážděně reaguje vždycky větou: „Co si s ní furt povídáš,“ když se zaberu do delšího telefonního rozhovoru s kamarádkou. Nechápe, že vím, s kým zrovna spí moje kadeřnice, ani to, že moje nehtařka se právě rozvádí. A nenávidí facebook. Prý nechápe lidi, co plýtvají časem u jeho vysedávání. Je to podle něj jedna velká drbárna. Pravda je přitom taková, že jediné, co na něm nenávidí, je to, že s ní jednak neumí a také to, že se jedná o dost tenký led. Hranice, kdy se ten druhý z páru může dozvědět byť třeba drobnosti, o kterých neměl ponětí, je tenká a on je velmi nerad ohrožován.O nakupováníNechápe moje nákupy. Nechápe, že jsou jiné, než ty jeho. Holt prostě nechodím 16 let do stejného obchodu pro stejnou velikost stejného typu trička. Neprosím ho o pochopení. Jsou to přece moje nákupy a za moje peníze. Přesto mi musí po každém z nich sdělit minimálně 5x, že je nechápe. Podle mě je to pro muže super jednoduchá rovnice. Prostě prsa + vagina = miluju nákupy.O mé práciA pozor – nechápe, co furt ťukám do počítače. Vysvětluju mu pojem práce, což nechápe. Jeho práce spočívá v chození v jednom typu trička a říkání „ahoj draku,“ prý potenciálním zájemcům o prodej nebo koupi nemovitosti, kterými se zabývá. Nechápe, že se někdo jiný může zabývat psaním.O všem možnémPak často nechápe, nad čím přemýšlím, nechápe, co se mu snažím říct, nechápe, proč se pořád všeho bojím, nechápe, proč se líčím, nechápe, proč nemám ráda tenhle film a tak dále. Dokonce nechápe ani vysvětlení, která mně přijdou dostačující. Třeba, že prostě nemám ráda historické filmy, stejně jako historii jako takovou. Mám z ní strach už od gymplu. Pamatuji si jen datum bitvy na Bílé hoře. Líčím se proto, abych nebyla hnusná a všeho se bojím, protože potřebuju jako každá žena jistotu.O pravdě svatéNejhorší na tom je, že kdykoli na to přijde řeč mezi námi děvčaty, pojmům „nechápu to“ a „nechápu tohle! se najednou strašně otevírají obzory. Klářin partner nechápe, proč cvičí jógu podle jeho slov s teploušem, když jsou ty pozice tak divné. Ten teplouš jim prý chce jen koukat do rozkroku. Nechápe, že rozkroky ho nezajímají. Radčin partner nechápe, proč chce udržovat dobré vztahy s biologickým otcem svých dvou dětí a bývalým manželem. Už spolu nejsou a je to zbytečné. Jitčina drahá polovička nechápe, proč by si měli brát na sklonku třicítky hypotéku, když je jim v pronájmu, který je vychází na stejné peníze, dobře a Zuzčin muž nechápe, proč v noci často pláče, přestože ví, že je to sotva tři měsíce, co ho viděla vodit se za ručičku v parku s děvčátkem, kterému by mohla z fleku dělat matku.Muži prostě nechápou. Proto musí držet ženský pospolu. Všechny. Bez ohledu na to, co jim přinesla minulost i co se může stát v budoucnu.Žena, která ví: Jana 

folder_openPřiřazené štítky