Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz nesmějí

Ragdoll kočka

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Když se řekne slovo Ragdoll, každý, kdo alespoň trochu ovládá anglický jazyk, ví, že toto pojmenování znamená hadrová panenka. O kočkách je všeobecně známo, že jsou svérázným osobnostmi, které se jen tak lehce nepoddají a už vůbec nenechají s sebou manipulovat jako s handernou panenkou. Ragdoll kočka je však přesně opačná a my si nyní řekneme, v čem spočívá její výjimečnostPlemeno s názvem Ragdoll bylo poprvé vyšlechtěno do dnešní podoby ještě v šedesátých letech minulého století v Kalifornii. V naši končinách bylo zaregistrováno poměrně pozdě, a sice až v 90. letech. Pro rychlejší rozšíření se o něm začali rozšiřovat nepravdivé fámy, jako například, že Ragdoll kočka necítí chlad či bolest. Není to však pravda, tato kočka je stejná jako každá jiná. Má však jednu specifickou povahovou vlastnost, díky níž i dostala své pojmenování. Ragdoll kočka ze všech koček nejvíce důvěřuje svému majiteli. Proto, když s ní její pán manipuluje, drží ji na rukou, zvedá a pod., dokáže se dokonale uvolnit, až z ní máte pocit, že nedržíte živé stvoření, ale úplně obyčejnou hadrovou panenku. Co se týče vzhledu, toto plemeno kočky je poměrně velké a mohutné, dospělí kocouři váží průměrně kolem 8 kilogramů. Kočka působí navenek velmi pevně a stabilně, zdobí ji polodlouhá a hedvábná srst. Charakteristickým znakem je široká hlava zakončena mimořádně hustým a bohatým límcem ze srsti. Nespletete si ji ani díky dalšímu znaku, kterým je barva jejích očí. Čistokrevné pravé Ragdoll kočky nesmějí mít oči jiné barvy než modré, proto se při koupi rozhodně nenechte oklamat. Co se týče stavby těla, kočka disponuje poměrně dlouhými a štíhlými nohama. Vidět ji lze v několika barevných variantách. Prvním je černohnědá srst, pak modrá srst, čokoládová a takzvaná lila barva, přičemž uši, tlapky a ocas musí mít nejvýraznější zbarvení. Srst je kluzká, hustá a při chůzi či jiném pohybu se jakoby láme. Její největší výhodou je, že navzdory minimální péči nevidno na srsti žádné negativní vlivy a vypadá vždy upravená. Přejděme však k tomu nejzajímavějšímu, čímž je nepochybně povaha této kočky. I když je kočka velká, nemění to nic na její přítulnosti, něžnosti a dobrosrdečné povaze. Už po několika dnech v domácnosti si dokáže vytvořit se svým majitelem mimořádně úzký vztah a svého pána pronásleduje doslova na každém kroku. Jejich povaha je tedy dělá ideálními společníky do každé domácnosti. To však platí nejen o jejich vztahu k lidem, ale i k ostatním zvířatům v domě. Nemusíte se bát jejich nesnášenlivosti s jinými kočkami nebo psy. Jejich povaha je totiž často charakterizována jako jakýsi střed mezi povahou psa a povahou kočky. Určitě se nepustí do souboje s jinou kočkou, Ragdoll je totiž defenzivní a při nejmenší vyhlídce souboje vždy raději odvrátí tvář a uteče do bezpečí, jakoby se měla sejít tváří v tvář konfliktu. Totéž platí při vztahu k pánovi. Pokud ji za něco hřešíte, i když si je vědoma své chyby, prostě zmizí ještě dříve, než byste stihli udělat ráznější krok. Ragdoll kočka je nadmíru inteligentní plemeno. Díky tomu se také velmi snadno vychovává a cvičí. Je zvědavá a její pozornému pohledu nic neunikne. Zajímavostí je, že tato kočka obvykle velmi ráda aportuje jako pes. Jejich vyrovnaná a přizpůsobivá povaha zaručuje, že se s ní určitě nebudete nikdy nudit.Ragdoll kočka je spíše brána jako bytové plemeno, určitě však bude vděčná i za volný výběh či procházku po venku. Pokud ji naučíte odmalička na vodítko, určitě s ní v tomto směru nebudete mít žádný problém. Je velmi společenská, proto by neměla zůstávat velmi dlouho sama. Nemusíte se jí naplno věnovat, celkem jí bude stačit pouze vaše přítomnost v domě či bytě. Samotu snáší špatně a proto, pokud většinu dne trávíte v práci, měli byste jí pořídit kamaráda v podobě jiné kočky, klidně i úplně jiné rasy. Jak je tedy vidno, Ragdoll kočka je ideálním druhem kočky, protože v sobě dokonale spojuje kompromis mezi pěkným a zdravým vzezřením a vynikajícími povahovými vlastnostmi. Její koupi určitě neprohloupíte a najdete v ní mimořádně věrného a oddaného společníka.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz nesmějí

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky