Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz opakovaně orientační cena

Tablety na hubnutí. Víme, kdy fungují

access_time27.květen 2019personRedakce

O hubnoucích tabletách se toho napsalo už mnoho. V podstatě tady panuje jeden velký názor, že nefungují a že s nimi nezhubnete. Proč se ale tak dobře prodávají, když jim nikdo nevěří? Pátrali jsme. Řekněme si to na rovinu. Trh s doplňky stravy slibujícími úbytek váhy prostě prosperuje. Lidé trpící nadváhou nebo jednoduše lidé, kteří nejsou spokojeni se svou siluetou, sáhnou nejprve po práškách. A přes informační šum okolo o neúčinnosti, je užívají. O tom, že jejich účinky nejsou jen řeči do větru mluví fakt, že si je ti samí lidé kupují opakovaně. Chyba tedy není v jejich účincích, ale v našem přístupu.Žádné prášky nehubnou za vásCo zaručeně nefunguje je spolknout dvě tablety a zajíst je smažákem s tím, že čekáte, že zítra se postavíte na váhu o 3 kila lehčí. Doplňky stravy a léky na hubnutí obecně i ty, které předepisuje lékař, vám mají spíše podat pomocnou ruku. Smýšlejte tedy o nich jako o tom, že když uděláte 30 % práce sami, oni vytáhnou efekt na 40 %, když uděláte 60 %, oni vám pomohu k 80 %. Práce na vás samozřejmě znamená dobře jíst, snídat, 2x během dne svačit, večeřet a dopřávat si cukry, tuky, bílkoviny zhruba v poměru 55 %: 10 %: 35 %. Tato čísla se mohou mírně lišit cca o 5 % v závislosti na vašich pohybových aktivitách, zaměstnání, zkrátka s ohledem na váš energetický výdej.Jak doplňky stravy fungujíVětšina doplňků je založena na tom, že se buď vážou na funkce omezující chuť k jídlu, či zrychlují spalování tuků a většinou ještě obsahují vlákninu, která zasytí. To je docela dobrá kombinace proto, potřebujete-li shodit pár kilo. V kombinaci s odlehčeným jídelníčkem, ze kterého vyřadíte tučná masa, příliš sladké přílohy a budete je nahrazovat více zeleninou, budete dostatečně pít a zvyknete si na pravidelnost porcí, tzn. jíst po 3 až 4 hodinách, můžete zhubnout celkem rychle a pokud po dobrání platíčka zase nezačnete nekontrolovatelně futrovat vše, co vás napadne i poměrně s dlouhotrvajícím účinkem.Zkuste: Green Cofee Plus, Alli, Acai Berry, Ultra Slim, PipperinOrganismus musí být na hubnutí připravenýNa to se dost často zapomíná. Poikud se snažíte a ono to nejde, nebo to jde zoufale pomalu, je dost možné, že úbytku kilogramů brání špatná funkce organismu. Nejčastějšími problémy jsou pak zavodnění, překyselení nebo zanesení toxiny. I s tím vám pomohou některé doplňky stravy. Pomohou vám nastartovat správné metabolické procesy v těle a tělo vyčistí od odpadních látek. Odpad totiž zatěžuje orgány, jež se starají o látkovou výměnu a ten pak nedokáže správně a rychle pracovat.  I k doplňkům tohoto typu se musíte trochu snažit a to kombinací s odhlečenou detoxikační stravou. Co vás může překvapit je velmi rychlá ztráta kil. Pokud během týdne shodíte 4 kila, neděste se, je to normální. Znamená to, že jste konečně pustili zadržovanou vodu a nyní vám nic nebrání v dalším hubnutí – teď už tuků!Zkuste: Prodetox, Alo Vera, Jucca, Ostropestřec mariánskýPořiďte si dobrou váhu!Při jakémkoli hubnutí a užívání preparátů tohoto typu se jednou týdně vždy převažte na váze, která ukazuje hodnoty jako je tuk, svalová hmota a voda. Správně to je ve chvíli, kdy jde dolů voda a tuk. V žádném případě nesmíte tratit svalovou hmotu!Náš tip: Osobní váha Gallet, Euronics 549 Kč.

folder_openPřiřazené štítky

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz opakovaně orientační cena

Jak o sebe pečuje Tereza Maxová?

access_time28.květen 2019personRedakce

Dvaačtyřicetiletá topmodelka a maminka tří dětí žije trvale v Monaku. Alfou a omegou krásného vzhledu je pro ni opálená pokožka, avšak dobře chráněná kvalitním krémem.Tereza patří mezi nejkrásnější ženy světa. O svou pleť pečuje jako o klenot, aby jí zajistila mladistvý vzhled. Protože žije trvale pod palbou slunečních paprsků, investuje do kvalitního opalovacího krému. Používá faktor 25 – 30 a to jak u dětí, tak i u sebe. Říká, že bez krému na opalování by všichni večer trpěli, protože jim chybí středozemní geny. Tím, že žije v Monaku, má neustále krásně bronzový nádech. Proto nemusí pleť dále zatěžovat make-upem a dalšími líčidly, které přispívají k jejímu stárnutí. Bez čeho se ale neobejde je řasenka a zdravíčko. To si prý bere i do příručního zavazadla, když cestuje pro případ, že by se jí ztratily kufry.KVALITA, KTERÁ POMÁHÁA co patří mezi její top produkty? „V poslední době se mi osvědčil sprej pro děti s ochranným faktorem 25 od Oriflame, dobře se nanáší a má modré zbarvení, takže bez problémů poznám, kde všude jsem sebe i děti natřela.“ Proč si oblíbila právě značku Oriflame je jednoduché: „Již 14 let podporuje projekty nadace, čehož si vážím. Společně podporujeme program ve vybraných dětských domovech, který se snaží dostat co nejvíce dětí zpět do rodiny. To je velmi potřeba a jsem ráda, že se to daří. Díky kosmetickým poradcům dnes už nadace získala hrubě přes 10 milionů korun, a to je fantastické. Vážím si důvěry i snahy pomoci dětem, které to nemají v životě lehké a jsou odkázány na pomoc ostatních,“ tvrdí Tereza. Jako výrobce kosmetiky Oriflame též hodnotí pozitivně.  „Mám ráda přírodní kosmetiku, líbí se mi, že je šetrná k životnímu prostředí, není testovaná na zvířatech a dodržuje etický kodex. Proto jsem opakovaně propůjčila této kosmetice i svou tvář.“

folder_openPřiřazené štítky

Po čem ženy touží? Vede vyhlazená tvář, upravená víčka a větší rty!

access_time28.květen 2019personRedakce

Hluboké vrásky, kruhy pod očima a unavený smutný výraz nechce vídat při pohledu do zrcadla žádná žena. A tak stále více přibývá Češek, které se odhodlají navštívit kliniku plastické chirurgie. Která ošetření jsou trvalá, kolik stojí a kolik vám uberou let? podívejte se na stručný přehled!Face – liftFace-lift je jednou z nejvyhledávanějších metod chirurgického zkrášlení obličeje. Hlavním důvodem je zásadní proměna vzhledu a viditelné omlazení. V důsledku stárnutí a ztráty elasticity kůže dochází k jejímu povolení a ke změně rozložení tukových polštářků. Face-lift však dokáže v tomto ohledu skutečné zázraky. Zákrok je prováděn v celkové anestezii a jeho průběhu je odstraněna přebytečná kůže a podkožní tuk a zpevněn vazivový aparát. Tím dojde k vypnutí pleti, vyhlazení vrásek a celkovému omlazení. Typů face-liftu je více, od menších zákroků zaměřených na určitou část obličeje, až po celkové vypnutí obličeje, spánků a krku. „Řez se u klasického face-liftu vede z řezu kolem ušních boltců, společně s kůží se zvedá a ukotví také podkožní tkáň i svalová povázka – tzv. SMAS. Tím dojde k vytažení a požadovanému zpevnění kontury obličeje,“ vysvětluje MUDr. Zimovčáková z brněnské Body kliniky. U face-liftu není přesně určený věk, ve kterém je ideální ho podstoupit. Hodně záleží na kvalitě a typu kůže, profesi, dědičných faktorech, ale i na slunečním záření, kterému je kůže vystavována. Dolní hranice se proto pohybuje mezi 40 až 50 lety. Obecně však platí, že čím dříve žena face-lift podstoupí, tím dříve se znovu objeví projevy stárnutí. Hospitalizace obvykle trvá dva až tři dny. Je nutné počítat s tím, že dva až tři týdny po operaci přetrvávají na obličeji otoky a modřiny. Proto je vhodné zajistit si na tuto dobu dovolenou v práci. Pacientka by po zákroku měla vynechat větší fyzickou námahu celý měsíc po operaci. Výsledný efekt obvykle vydrží pět až deset let a zákrok je možné podstoupit opakovaně. Orientační cena zákroku: do 50.000,-Úprava očních víčekPřevislá horní víčka či tukové váčky pod očima trápí řadu lidí již od mládí. Nejen u nich však s přibývajícím věkem kůže ztrácí na pružnosti a na víčkách vznikají kožní nadbytky. Člověk vypadá o několik let starší a jeho výraz působí neustále smutným a unaveným dojmem. Estetické hledisko může navíc lehce přerůst ve zdravotní problém. Více již MUDr. Zimovčáková: „Korekce víček často neřeší jen estetický problém oteklých, unavených či pokleslých víček což způsobuje unavený a smutný výraz tváře, ale také zdravotní problém. Díky převisu kůže horního víčka může být omezeno i zorné pole.“ Před operací jsou víčka znecitlivěna injekcí anestetik. Následně se odstraní kožní nadbytky a tukové váčky a kůže se sešije tenkým stehem. Díky lokální anestezii není nutná hospitalizace. Po operaci přichází zjemnění, rozjasnění a omlazení výrazu v obličeji. Značně se uleví také očím a zlepší se vidění v celé šíři. Po operaci je doporučeno 24 hodin v klidu na lůžku s podloženou hlavou. Několik dalších dnů je dobré vyhýbat se zakouřeným a zaprášeným prostorám a chladit operovaná místa. Kancelářská práce je možná po třech až čtyřech dnech. Výsledný efekt se projeví po třech až šesti měsících, stejně tak individuální je doba jeho trvání. Ta závisí na kvalitě kůže a životosprávě a v průměru bývá pět až deset. Zákrok může být proveden opakovaně. Orientační cena zákroku: 13.000,-Botulotoxin a výplně kyselinou hyaluronovouBotulotoxin je nejčastěji prováděnou kosmetickou úpravou na světě. Láká zejména svou bezpečností, dle studií totiž nevyvolává alergické reakce. Jeho aplikace slouží k vyhlazení vrásek na čele, mezi obočím, a k odstranění vějířků kolem očí. Dávka botulotoxinu se injekcí vpraví pod kůži, kde dojde k dočasnému vyřazení některých mimických svalů obličeje z funkce. Díky tomu se vyhladí mimické vrásky v obličeji. Po aplikaci se dva až tři dny nedoporučuje větší fyzická námaha. Samotná bezbolestná aplikace botulotoxinu trvá cca deset minut, účinek se dostaví mezi třetím a sedmým dnem. Výsledný efekt trvá tři až šest měsíců, aplikace nových dávek může být podstoupena opakovaně. Omlazení a hydratace kůže tváře, brady, krku, dekoltu a rukou – takové jsou výsledky po aplikaci kyseliny hyaluronové metodou tzv. mezoterapie (injekční zavádění účinných látek). Během ní se kyselina aplikuje do střední vrstvy kůže, kde dojde k nastartování regenerace a hydratace kůže. Tento proces zpomaluje stárnutí a omezuje jeho nejvýraznější projevy. Je doporučeno absolvovat tři sezení, avšak okamžitý efekt se dostaví již po prvním. Metoda je proto vhodná po každého, kdo chce po kosmetickém ošetření vidět rychlé zlepšení. Efekt ošetření lze ještě umocnit kombinací s plazma terapií. „Po létě, kdy pleť byla vystavena náročným podmínkám – vysokým teplotám a působení UV záření, určitě doporučuji ošetřit pokožku obličeje nezasíťovanou kyselinou hyaluronovou metodou mezoterapie. Toto ošetření pleť perfektně hydratuje a regeneruje,“ prozrazuje MUDr. Zimovčáková Výsledný efekt trvá 6 až 12 měsíců, poté je možné ošetření opakovat. Orientační cena zákroku: Botox: 2.000,- až 4.000,- (dle rozsahu). Mezoterapie od 4.000,-.Laserové ošetřeníFrakční laser CO2 si rychle poradí s nevítanou pigmentací, stejně tak s vyhlazením vrásek. Laserový paprsek ošetří kůži pouze na povrchu, hlubší vrstva zůstává nedotčena. Díky tomu je hojení rychlejší a s minimálním rizikem je dosaženo maximálního efektu. Výsledkem ošetření je vyhlazení a vypnutí kůže, sjednocení její barvy a zjemnění textury – tzv. liftingový efekt. Výsledný efekt nastupuje zhruba tři měsíce, během nichž se kůže stále vyhlazuje a sjednocuje. Jeho trvání pak individuálně záleží na životosprávě a kvalitě kůže. Po zákroku je nutné delší dobu používat krémy s vysokým UV faktorem a vyhýbat se přímému pobytu na slunci, jinak by mohlo dojít k nežádoucí pigmentaci. Orientační cena zákroku: od 2 – 10.000,- (dle rozsahu)Zvětšení rtůSnad každá žena zatoužila někdy v životě po plných a smyslných rtech. V dnešní době je toto přání relativně lehce splnitelné. Stačí podstoupit zvětšení rtů jedním z vybraných způsobů. Těmi nejoblíbenějšími jsou zvětšení vlastním tukem a výplněmi na bázi kyseliny hyaluronové. Tuk či kyselina hyaluronová se injekčně aplikuje do rtu a tím dojde k jeho zvětšení. V případě využití vlastního tuku je velkou výhodou nulová pravděpodobnost alergické reakce. V prvních dnech vypadá výsledek nepřirozeně, avšak jedná se o přechodný stav. Část tuku se totiž vstřebá do těla, je proto zapotřebí aplikovat ho více. Po zákroku je vhodné ret chladit a dodržovat klidový režim. Mohou se objevit drobné modřinky či otoky. Výsledný efekt zvětšení rtů je patrný ihned a vydrží 6 až 12 měsíců, poté je možné zvětšení opakovat. Orientační cena zákroku: od 6.500,-

folder_openPřiřazené štítky

Drákulova terapie: Podivuhodné omlazování podle Angeliny Jolie nebo Kim Kardashian.

access_time28.květen 2019personRedakce

Vlastní krev vám nemusí kolovat jen v žilách. Můžete pomocí jí i celkově rozkvést. Kim Kardashian nebo Angelina Jolie to už dělají no a o výsledcích snad není potřeba mluvit. Plastické operace jsou staromódní a navíc už je jich tolik, že už je dokážeme celkem dobře rozeznávat v tváři  – a to nemusíme být super odborníky. Existuje ale tajemství mladistvého vzhledu daleko zajímavější. Jediné, co k tomu budete potřebovat je pár kapek vlastní krve.O co jde?„Ošetření pomocí krevní plazmy bohaté na krevní destičky (A-PRP) je vědecky podložená metoda, která je založená na autoregeneračních procesech v krvi obsažených látek,“ říká MUDr. Ilona Gutwaldová z Polikliniky I. P. Pavlova. V praxi to pak vypadá jako když jdete na klasický odběr krve. Rozdíl je jen v tom, že krev se potom neposílá do laboratoře na rozbor, ale jde do zařízení, kde se oddělní plasma od zbytku. Plazma bohatá na destičky se aplikuje injekcí do pokožky.Kolik mě to bude stát?To, jak moc se nastartují ozdravné procesy jednoduše záleží na kvalitě vašeho vlastního materiálu. Od prvního výsledku se pak doporučuje také počet injektáží. V průměru by měla žena podstoupit asi tři ošetření, ale pokud u vás dermatolog stanoví počáteční stadium, doporučí třeba jen jednu nebo dvě. A od toho se samozřejmě  odvíjí i cena, kterou za svůj mladistvější vzhled zaplatíte (jedno ošetření stojí 3500 Kč).  A ani tím finanční výdaje nekončí. Po roce je vhodné mladistvý vzhled opětovně podpořit aspoň jednou dávkou plazmy.Kdy omládnu?Na výsledek se můžete těšit asi za deset týdnů, kdy by se měla pleť jevit vypnutím vrásek, vypnutím mimických rýh, celkových projasněním, zjemněním, přirozeným zdravým vzhledem a mladistvějším vzezřením.Kde to dělají? Kam si na takové ošetření zajít? To jsme pro vás samozřejmě také našli. Skvělé reference mají Klinika I. P. Pavlova a Medicom Clinic. Užitečné odkazy a více info o ošetření najdete na adresách jednotlivých pracovišť www.medicomvip.cz a poliklinikaippavlova.cz.Takže na jaro už bez vrásek? 

folder_openPřiřazené štítky

Solárko, nástřik nebo samoopalovák? Jak vypadat stále jako byste se právě vrátila z pláže?

access_time28.květen 2019personRedakce

Bílá se nenosí. Buďte snědá jako od moře! Má to prostě své výhody. Nejen, že opálení je znakem zdraví. Snědá barva hlavně také opticky zeštíhluje. A to se vždycky hodí, ne?Možná jste ještě trochu políbená zbytky z dovolené nebo začínáte nanovo. To je jedno. Máme tipy pro každou z vás.Když to potřebujete jen podporovatEliška Bučková dobře ví, že hydratace je důležitá. Když ale vybledne od moře už úplně, první kroky vedou do Dolce Diva na nástřik Xen Tan.Slunce pokožku vysušuje a způsobuje její stárnutí. Abyste tyto procesy eliminovali, je velice důležitá hydratace. Začněte hned, jak přijedete a pokud jste to ještě neudělaly, tak hned dnes. Vyberte si pečujícíc oleje nebo tělová mléka. Mohou být i s obsahem samoopalovacích pigmentů. Také dejte pokožce pořádně napít. „Jednou ze zásad po letních dnech je dostatečná hydratace pokožky,“ uvádí Veronika Kleinerová, odbornice z pražského studia krásy Dolce Diva, a dodává: „Ideální je ošetřit pokožku nejdříve peelingem. Ten zbaví pokožku odumřelých kožních buněk a kůži vyhladí. Pravděpodobně se tak připravíte o část přirozeného opálení, ale pro pokožku je peeling důležitým krokem. Následně kůži dostatečně hydratujte tělovým mlékem.“Podvod? No a co – když dobře vypadá…I na podzim můžete vyrazit na party či večírek krásně opálení a nemusíte být přitom fanoušky opékání se v soláriích. Zkuste samoopalovací nástřik. Na trhu je spousta značek. My třeba máme vyzkoušený ten od značky Xen Tan a nebo Vita Liberata. Oba zajistí rychlé a zdravotně nezávadné opálení bez působení slunečních paprsků a navíc se zcela přirozeným efektem. Díky samoopalovacímu nástřiku nejenže docílíte požadovaného snědého odstínu, ale opálení bude vypadat naprosto přirozeně bez jakýchkoliv nažloutlých oranžových skvrn. Navíc kůže po něm příjemně voní. Jednorázový nástřik sice vydrží jen 7 – 10 dní, ale cena je natolik příznivá, že budete moci za 14 dní nástřik zopakovat a kdyby se vám nechtělo nikam chodit, zavoláte si mobilní tým Dolce Diva, který přijede k vám domů.UV opálení, také opáleníO soláriích se toho napsalo mnoho. My na to nemáme zas až tak černý názor, jak se rádo píše. Samozřejmě existují zdravé varianty, na druhou stranu, budete-li navštěvovat certifikované studio, které nechává pravidelně kontrolovat a měnit opalovací trysky (čímž by se vám měli bez obtíží prokázat), zvolíte si menší či středně silnou intenzitu, nebudete pobyt prodlužovat na více, než 10 minut a nebudete chpdit do solária denně, žádná velká rizika vám nehrozí. Naopak si užijete benefity, které solárko přináší a to je kromě snědého odstínu i zlepšení krevního oběhu, prohřátí bolavých zad, podpora tvorby serotoninu, menší příznky kožních potíží a údajně prý i menší chutě na sladké.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz opakovaně orientační cena

Zkuste laky na nehty ve vintage stylu – jsou jako kůže!

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

NehtyVintage styl se probojoval už i do naší manikúry. Maybelline New York a značka Colorama představily laky na nehty inspirované kůží. Ne tou naší lidskou, ale tou, ze které se šijí kožené kabelky a další módní doplňky. Nová trendy kolekce laků na nehty se jmenuje Colorama Vintage Leather.aybelline New York a značka Colorama představily jedinečnou kolekci laků na nehty inspirovanou módními trendy přehlídkových mol a také aktuálním módním trendem – vintage stylem. Módní doplňky opět ovládla kůže – kožené tašky a také kožené bundy, které se v této sezóně vrátili ve střihu motobund, jsou nestárnoucími módními ikonami. Čím jiným outfit s nimi doplnit lépe, než laky na nehty imitujícími vzhled kůže.Colorama Vintage Leather – laky na nehty ve vintage stylu vypadají jako kůže.Nová kolekce Colorama Vintage Leather následuje letošní módní trendy. Díky zajímavému složení se zmatňujícím efektem a úlomky perel dodají laky Colorama Vintage Leather vašim nehtům dokonalý vintage look. Vybrat si můžete z celkem čtyř odstínů této limitované kolekce – Turquoise Temptation, Red Grained, Tanned and Ready nebo Mudslide Tote. Který bude váš nejoblíbenější? Nezvyklé jsou všechny, ale v těch hnědých budete skutečně trend-setterem, který všem kolem ukáže nový módní trend. Hnědé laky na nehty imitující kůži se jen tak nevidí. A méně netradiční nejsou ani petrolejově modro-zelený či červený lak na nehty z této vintage kolekce Colorama.Doplňte svůj stylový outfit o luxusní vintage vzhled vašich nehtů. Se zajímavým a trendy leather vzorem laku na nehty budete rozhodně v kurzu. Co si k tomuto laku ne nehty vzít na sebe? Rozhodně koženou kabelku a zkusit můžete v této sezóně tak módní biker jarní kozačky nebo koženou motobundu.Laky jsou v prodeji od posledního kvartálu loňského roku 2013. Doporučená maloobchodní cena je 59,90 Kč. Zdroj informací: http://www.maybelline.com

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz opakovaně orientační cena

Afrodisiaka: Co zaručí lepší sex a co se jen tak povídá?

access_time29.květen 2019personRedakce

Španělské mušky, čokoláda, ústřice nebo dokonce drcené rohy kozla. Co mají společného? Říkají si afrodisiaka a slibují intenzivnější sexuální prožitek. Ale fungují opravdu všechny?Každá část světa má své „osvědčené“ triky na potenci. Evropským hitem jsou ústřice, sází na ně stále mnoho párů v naději, že se dostaví více než vzrušivé účinky. Pravdou je, že vás vzruší hlavně cena a možná netradičnost pokrmu, ostatní účinky jsou více než nejisté. Asiaté pak sází na nejrůznější zvířata, opravdovým trhákem jsou drcené rohy mladého kozla či roh z nosorožce. Inu jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Dalším „osvědčeným“ afrodisiakem je stále ještě čokoláda. Bohužel ani spojení čokolády s lepším sexuálním prožitkem není prokazatelné, ale při její konzumaci alespoň netrpí vaše peněženka a chuťové pohárky.Nebezpečné vzrušení„Možná vás to překvapí, ale opravdu účinnými afrodisiaky je možné se předávkovat, neboť ve vyšších dávkách jsou to často jedy. Takovým afrodisiakem, které vám rozproudí krev v orgánech malé pánve a podporuje erekci, jsou například španělské mušky,“ říká Jaroslav Sotona z internetového obchodu Prozdravi.cz. Jedná se o prášek z rozdrceného zelenozlatého broučka puchýřníka lékařského, který se vyskytuje nejvíce ve Španělsku, odtud jeho název. V případě, že se látkou cantharidin v něm obsaženou předávkujete, můžete si přivodit dokonce poškození ledvin či vnitřní krvácení.Žár bez rizikaPropadáte beznaději, zda skutečně existuje bezpečné a účinné afrodisiakum? Zázraky nečekejte, ale beznadějné to také není. Tím nejobyčejnějším afrodisiakem, které je téměř v každé lednici je celer, ten stimuluje centrální nervovou soustavu a činnost nadledvinek, které ovlivňují kvalitu sexuálního prožitku. „Silně stimulující účinky má pak ženšen, který ovlivňuje endokrinní pohlavní žlázy. Za zmínku také stojí kustovnice čínská, která je symbolem síly, vytrvalosti, sexuální potence a touhy. Prokazatelné afrodisiakální účinky má také peruánská bylina Maca, která zlepšuje psychickou i fyzickou výkonnost, snižuje impotenci mužů a odbourává frigiditu žen,“ uzavírá Jaroslav Sotona.

folder_openPřiřazené štítky

Afrodisiaka: Co zaručí lepší sex a co se jen tak povídá?

access_time29.květen 2019personRedakce

Španělské mušky, čokoláda, ústřice nebo dokonce drcené rohy kozla. Co mají společného? Říkají si afrodisiaka a slibují intenzivnější sexuální prožitek. Ale fungují opravdu všechny?Každá část světa má své „osvědčené“ triky na potenci. Evropským hitem jsou ústřice, sází na ně stále mnoho párů v naději, že se dostaví více než vzrušivé účinky. Pravdou je, že vás vzruší hlavně cena a možná netradičnost pokrmu, ostatní účinky jsou více než nejisté. Asiaté pak sází na nejrůznější zvířata, opravdovým trhákem jsou drcené rohy mladého kozla či roh z nosorožce. Inu jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Dalším „osvědčeným“ afrodisiakem je stále ještě čokoláda. Bohužel ani spojení čokolády s lepším sexuálním prožitkem není prokazatelné, ale při její konzumaci alespoň netrpí vaše peněženka a chuťové pohárky.Nebezpečné vzrušení„Možná vás to překvapí, ale opravdu účinnými afrodisiaky je možné se předávkovat, neboť ve vyšších dávkách jsou to často jedy. Takovým afrodisiakem, které vám rozproudí krev v orgánech malé pánve a podporuje erekci, jsou například španělské mušky,“ říká Jaroslav Sotona z internetového obchodu Prozdravi.cz. Jedná se o prášek z rozdrceného zelenozlatého broučka puchýřníka lékařského, který se vyskytuje nejvíce ve Španělsku, odtud jeho název. V případě, že se látkou cantharidin v něm obsaženou předávkujete, můžete si přivodit dokonce poškození ledvin či vnitřní krvácení.Žár bez rizikaPropadáte beznaději, zda skutečně existuje bezpečné a účinné afrodisiakum? Zázraky nečekejte, ale beznadějné to také není. Tím nejobyčejnějším afrodisiakem, které je téměř v každé lednici je celer, ten stimuluje centrální nervovou soustavu a činnost nadledvinek, které ovlivňují kvalitu sexuálního prožitku. „Silně stimulující účinky má pak ženšen, který ovlivňuje endokrinní pohlavní žlázy. Za zmínku také stojí kustovnice čínská, která je symbolem síly, vytrvalosti, sexuální potence a touhy. Prokazatelné afrodisiakální účinky má také peruánská bylina Maca, která zlepšuje psychickou i fyzickou výkonnost, snižuje impotenci mužů a odbourává frigiditu žen,“ uzavírá Jaroslav Sotona.

folder_openPřiřazené štítky

Co vám závidí single ženy?

access_time29.květen 2019personRedakce

Jste už nějaký ten pátek spokojeně zadaná, ale i přesto všechno je stereotyp všednosti na pořadu dne a vy vedle sebe žijete spíš ze zvyku, než z lásky? Možná vás probudí z letargie žebříček záviděníhodných benefitů, pro které by vám nezadané konkurentky vyškrábaly oči.Zapracujte na svém vztahu dřív, než vás vystřídá ta, co závistivě hleděla na vašeho mužského, když vás držel za ruce.Porce lásky, něhy a vášněOny si sice mohou užívat flirtu, co hrdlo ráčí a třeba okouzlit prošedivělého ženáče, co jim dá pár hodnotných dárků, nebo naopak mohou měnit muže jak na běžícím pásu (tohle jim možná zase ve skrytu duše závidíte občas vy), ale co naplat, když se pokaždé probouzejí a usínají s pohledem na prázdnou půlku postele. Žádné pohlazení, žádný úsměv, prostě nic, surová samota. A když na ně vlítne pocit skepse, není tady nikdo, kdo by je uchránil v bezpečí rozložité hrudi před světem.Znáte to: Poručíte si salát a milému s chutí ujídáte kroketyVzhledem k dietnímu snažení si objednáte rizoto, kdežto drahý steak a smažené bramborové cosi a vy mu bez problémů můžete sáhnout do talíře a opakovaně ochutnávat. Osamocené ženy tohle dělat nemohou  a  možná, že tohle pro vás znamená neškodnou maličkost. Jenomže jsou to právě maličkosti, co dělají život intenzivně nádherným. Takže si tu krádež z jeho talířku pokaždé do sytosti užívejte.S kým na dovolenou? No přece s partnerem!Kdežto vy rozumujete nad tím, kam vyrazíte, single holky trápí otázka sedmého pádu, a tedy s kým. Je jasné, že daná destinace dělá hodně, ale vědomí, že jste tam s někým, na kom vám záleží a máte ho rádi, dělá mnohem víc. Opět jste ve výhodě!Je fajn mít láskyplný názor mužeRozladila vás máti, kamarádka, nebo sestra? Můžete to bez pardonů vysypat drahému na hlavu a on vám to podle mužského smýšlení přebere. Po jeho zjednodušeném přístupu bez emocí nakonec zjistíte, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Třeba vás tato prkotina zachrání před hádkou, nebo dokonce před zbytečnou záští k dlouholeté přítelkyni.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Tabu: věci, o kterých se těžko mluví

access_time09.prosinec 2019personMarián Kroužel

„První sex“„První sex“ je jeden z nejdůležitějších sexuálních zážitků v životě muže a může způsobit úzkost, a to nejenom výhradně u muže. U mužů se orgasmus shoduje s ejakulací, zatímco u žen odpovídá opakované kontrakci stěn vaginy. Je důležité věnovat čas prozkoumání vlastního těla a rovněž těla partnerky. Čtěte víceMužská sexuální křehkost je tabuV 70. letech bylo zpochybněno mnoho jistot, což změnilo staré rovnováhy, které určitým způsobem držely pár pohromadě. Osvobození ženy ukázalo závislost a slabost mužů, která byla dosud skrývána. Čtěte víceLáska je hra pro dvaSexuální potěšení je právo ženy stejně jako muže a je to něco, co je třeba se naučit. Reciprocita v rámci vztahu je skutečně schopna vytvořit pevnou intimitu a soudržnost, která udržuje při životě touhu. Vše, co je potřeba pro dosažení tohoto stavu, je prozradit partnerce své preference a naopak poslouchat, čemu dává přednost ona. Čtěte víceUspokojení ženy a délka pohlavního stykuBěhem orgasmu se velikost vaginy zmenší o 30 %. Kontrakce dělohy během orgasmu mohou ve skutečnosti podpořit oplodnění. Kromě toho pomáhá radost ze sexuálního aktu udržovat soudržnost páru. Jak dlouho by však měl uspokojující sexuální styk trvat, aby žena dosáhla rozkoše? Čtěte víceOrgasmus ženyZatímco muži mají pouze jednu hlavní „bránu“ k potěšení, žena má dvě – vaginu a klitoris. Ženy mohou mít orgasmus prostřednictvím stimulace klitorisu, vaginy nebo kombinací obou. Vaginální orgasmus prožívá 20–30 % žen a je spojený s penetrací během pohlavního styku. Čtěte vícePornografie a internetHlavním rizikem pornografie je skutečnost, že jedinci mohou považovat pornografický výkon za model ideálního sexuálního života. V těchto případech může internet a související pornografie indukovat sexuální choroby. Na druhé straně mnoho sexuologů považuje pornografii za součást sexuální terapie párů za podmínky, že výměna informací na internetu proběhne prostřednictvím kontaktu s odborníky. Čtěte víceErotické pomůckyInternetový průzkum u více než 2 000 žen ve věku od 18 do 60 let odhalil, že 52,5 % použilo nejméně jednou vibrátor. Také z přibližně 1 000 mužů ve věku 18 až 60 let méně než polovina účastníků (44,8 %) použila v určité fázi svého života s partnerkou vibrátor. Jaké jsou však přínosy, které mohou být získány z používání těchto erotických pomůcek?

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz opakovaně orientační cena

Zkoušeli jsme: Co zabírá na suché jemné vlasy

access_time28.květen 2019personRedakce

Jestli se někde na mně příroda hodně vyřádila – jednoznačně jsou to vlasy (mimo to, že její smysl pro humor je jinak samozřejmě daleko pestřejší). Mám jich málo, jsou jemné, zničené, nepoddajné, lámou se a nelesknou se ani poté, co s novou barvou opouštím kadeřnické křeslo. Na mých vlasech mi nevadí jen to, že vypadají jako plsť a když mne někdo pohladí, zelektrizuje mi je snad na týdny, ale to, že přes veškeré snahy vypadají, že se o ně nestarám. I čerstvě ostříhané konečky, které pomalu vždy obrečím, protože vedle toho, že moje vlasy nepobraly co do vizuálu, ještě vůbec nerostou, jsou po týdnu opět rozlétané na všechny strany a nedrží žádnou „fazónu“. Když je vyžehlím, vyniknou konce spálené deseti lety odbarvování a melírů a objem padne asi tak na 20 % z toho mála, co mám, když je nevyfénuji, zrkoutí se, ale ne tak hezky do sexy vln, ale do chemlonového cucku a nandám-li na ně tužidlo, rozčesávací bázi, objemový prášek, lak a olej do konečků, po čemž vypadají v rámci možností lépe, už odpoledne jsou více mastné a druhý den je to na mytí nebo na culík za předpokladu, že použiji hojné množství suchého šamponu.Zastřižené konečky vypadají po týdnu jako by se nezastříhávaly léta.Běh na dlouhou traťJednoduše jako někdo bojuje s kily, někdo s akné a jiný zase s ekzémy, pro mne jsou celoživotním bojem mé vlasy. Vyzkoušela jsem mnoho zlepšováků – od rad kadeřníků po ty  babské, mnoho šamponů drahých i střední třídy, všemožná séra, emulze, báze a krémy. Ale hledat něco právě pro moje vlasy je jako hledat jehlu v kupce sena. Nicméně pár beauty hrdinů mám.  A právě o ty se s vámi chci podělit.Top produktyŠampony a kondicioneryZjistila jsem, že čím více toho chci od jednoho produktu, tím více je produkt nekvalitní. Když jsem sahala po šamponech, které byly objemové a zároveň regenerační, nedosháhla jsem ani jednoho efektu. Začala jsem proto hledat krémové textury (přijde mi, že narozdíl od gelových lépe připravují vlasy na aplikaci kondicioneru, protože je od sebe částečně oddělí a není pak potřeba jej používat tolik a přetěžovat je), které zlepší strukturu vlasu a vyživí ho, aby vlasové vlíkno vypadalo uceleně a z hlavy mi nepoletovaly takové ty mikrochlopky, které ještě více umocňují optické poničení. Řada Kérastase Resistance celkově vlasům propůjčuje pěknou texturu, neplihnou po ní, ale zároveň nejsou hrubé. Nevýhodou je vysoká cena. Obstojně funguje i Gliss Kur Ultimate Oil Elixir, kterou pořídíte za šestinu ceny Kérastase.Gliss Kur Ultimate Oil Elixir je ideální levný šampon pro denní použití. Spokojenost.Kondicioner navazuje na šampon.Řada Resistance dá vlasy do kupy – ale připlatíte si.Cenová náročnost: Gliss Kur okolo 80 až 90 Kč za produkt, Kérastase 500 až 650 Kč za produkt.MaskyMasky obecně nepoužívám moc ráda. Takové ty minutové péče, které máte používat jednou týdně vlasům moc nepomáhají a jen přispějí k jejich rychlejšímu zmaštění. Proto preferuji BIO Kokosový olej od Saloos, který nechávám působit pod ručníkem a fólií a průběžně ručník zahřívám fénem a co se hloubkové regenerace týče – připlácím si za ni jednou za 2 měsíce u kadeřnice, která mi na vlasy aplikuje monodósu Fusio-Dose od Kérastase.BIO kokosový olej můžete používat jako masku i do konečků – vedle toho, že je dobrý na tělo a vysušené rty.Cenová náročnost: Ošetření Fusio-Dose cca 600 Kč, kokosový olej 150 Kč.Oleje do konečkůDo konečků používám oleje denně. Jestli některý funguje lépe, než jiný? Velké rozdíly v nich nevnímám. Sahám po již zmíněném kokosovém. Docela jsem ale byla překvapená, že mi vyhovuje krémová textura BB beauty balm Essence Ultime od Schwarzkopf, kterou můžete aplikovat i do vyšších délek bez efektu maštění. No a až ucítíte tu úžasnou vůni…Šampon a kondicioner z této řady mi nevyhovují, ale tohle je opravdu super věc.Cenová náročnost: do 150 KčNej pomocníkNaprosto skvělou věcí, která vlasy krásně vyhladí, aniž by jim ale ubírala na objemu je Z.ONE MILK SHAKE Conditioning Whipped Cream. Jedná se o bezoplachový kondicionér, ale já jej používám ještě přes klasický kondicionér. Dobré je, že nezatěžuje a nemastí vlasy.Nejlepší věc, co znám. Tohle si fakt kupte!Cenová náročnost: do 250 KčObjemový pudrObjem mi dodávají suché šampony. Aplikuji je v předklonu i na umyté vlasy, protože je opravdu krásně nadzvednou a nadzvednuté i drží. Skvělý je ale také prášek POWDER.PUFF od Kevin Murphy. Jde to sice vyšší investice, ale stačí ho tak málo, že skoro nemizí. Balení vydrží déle, než půl roku.Dražší, ale neubývá. Měsíčně vás vyjde na stovku.Cenová náročnost: okolo 700 KčTablety a vitaminyA protože kondice vlasů zvenku nejde bez vnitřní podpory, 2x do roka používám vždy po třech měsících i vitaminy. Zjara preferuji Methionin complex od Phyteneo, který zamezuje vypadávání vlasů, od podzimu nastupuje pak Priotin Extra, který má při poctivém používání (balení je na měsíc a musíte jich vypotřebovat 3 až 6) opravdu velmi viditelný efekt zesílení a vyhlazení struktury.Tablety, které spíše zlepšují stav vlasového vlákna a dodají výživu vlasovým folikulám.Tablety, které zamezují víc vypadávání.Cenová náročnost: Methionin do 200 Kč, Priotin do 350 Kč.A pak samozřejmě pravidelnost a dostatek času, který svým vlasům budete věnovat.Text: Jana Tobrmanová Čiháková

folder_openPřiřazené štítky

Nové auto nebo ojeté

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Tato volba není kolikrát snadná. Koupě auta je závazek, který se nedá jen tak zrušit. Při koupi auta si musíte uvědomit, že automobil není hračka. Je potřeba být zodpovědný.Pokud si chcete koupit nové auto nevýhodou bude jistě jeho vyšší cena. Výhodou pak bude kvalita všech součástek, protože budou nové. Na nové auto dostanete záruku a tak se v případě poruchy můžete obrátit zpět na prodejce. Koupit auto je možná výhodnější, protože vám třeba déle vydrží, ale samozřejmě také záleží na tom, jak se o váš automobil staráte. Ojeté automobily jsou většinou levnější a mnohdy zároveň i vysoce kvalitní. Pokud nakupujete u ověřených prodejců aut, ověřených autobazarů, nemusíte se koupě ojetého automobilu obávat. I ojeté automobily jsou spolehlivé a čím lépe se o ně staráte, tím déle vám vydrží. Při koupi auta záleží tedy na tom, kolik jste ochotni do auta investovat. A ne vždy cena znamená kvalitu.Nová auta i ta ojetá mají své výhody i nevýhody. Pokud byste kupovali auto v nějakém podezřelém autobazaru, nemůžete si být jistí, zda vás neokradou a za cenu, kterou zaplatíte nedostanete jen nějaká špatné auto, které se vám po pár týdnech rozbije. Je lepší nakupovat v nějakém autobazaru nebo v prodejně aut, kterou už má někdo z vašich známých osvědčenou. Pak se nemusíte bát, že byste koupili automobil, který by za to nestál.Nechte si poraditTřeba vaši známí již mají s některými automobily zkušenosti, a tak se jich můžete zeptat, který by vám doporučili. Popřípadě, se vašich známých můžete i zeptat s jakými auto-prodejnami mají zkušenost. Pak budete mít kvalitu zaručenou zase o něco více. Poradí vám samozřejmě i přímo v auto-prodejnách. I v online autobazarech a automobilových prodejnách vám s koupí auta ochotně poradí. Vůbec se ohledně koupě auta nebojte zeptat. Je lepší se zeptat, než-li koupit automobil, který vám nebude dobře sloužit.

folder_openPřiřazené štítky

Jak koupit notebook

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Notebooky se pomalu ale jistě stali součástí našeho života. Práce s ním je pro mnoho lidí totiž mnohem pohodlnější než s klasickým stolním počítačem. Všechny potřebné informace máte vždy po ruce, tedy i tehdy, pokud musíte opustit domov. Než si notebook zakoupíte, byste měli pořádně pouvažovat nad tím, na jaký účel ho plánujete využívat av závislosti od toho byste měli zohlednit jeho parametry. Náš dnešní článek bude tedy o tom, jak koupit notebook a jak si vybrat ten správný.V dnešní době je důležité zmínit i jeden nezanedbatelný fakt, který často přímo ovlivňuje výběr notebooku. Jde o cenu, kterou se všichni výrobci snaží neustále snižovat na co možná nejnižší úroveň. Při jiné spotřební elektronice nemusí být orientace na cenu až tak velkým problémem, avšak v případě notebooků by právě cena neměla být určujícím kritériem. Hlavním kritériem u notebooků by měla být v první řadě značka. Na značku se orientují náročnější zákazníci, kteří kromě toho, co se nachází uvnitř notebooku, řeší i to, jaká je kvalita zpracování modelu.Mnoho výrobců si totiž dá záležet i na tom, do jakého šasi samotný počítač osadí. Zatímco někteří používají klasické levné plastové tělo, jiní se přiklánějí k robustnějšímu kovovému, které toho samozřejmě vydrží mnohem více a nemusíte se bát, že už po pár měsících váš notebook skončí v servisu. Kvalita zpracování totiž přímo podmiňuje jeho životnost, kazivost, kvalitu jednotlivých použitých komponentů a podobně. Nechte si proto u odborného prodejce poradit. Nejvhodnějším řešením je najít jakýsi kompromis mezi špičkově vybaveným počítačem a vysokou kvalitou zpracování. Průměrnému uživateli, který si však trochu potrpí na kvalitu, proto určitě doporučujeme zvolit si zlatou střední cestu. Tou je sice ne špičkově, ale poměrně slušně vybavený notebook, avšak v kvalitním provedení.Možná si to mnoho uživatelů ani neuvědomuje, ale zpracování má vliv na spoustu věcí. Notebook v kvalitním provedení se nebude příliš zahřívat, a tedy bude mít účinně vyřešeny chlazení, na druhé straně však nebude vůbec hlučný jako jeho konkurent v levnějším provedení. Kvalitu notebooku je možné odhalit například i při nabízené záruce. Kvalitní notebook má totiž obvykle záruku tříletou, zatímco méně kvalitní modely se spokojí se záruční lhůtou. Je to dáno i tím, že low - endové modely jsou poruchovejšie a výrobce si nedovolí dát na ně prodlouženou záruku. Při koupi notebooku pouze velmi malé procento uživatelů zohledňuje další, neméně důležité kritérium, kterým je displej. Možná si to člověk tak neuvědomuje, ale displej je jednou z nejdůležitějších součástí každého notebooku. Výjimkou jsou případy, kdy potřebujete využívat řekněme větší externí monitor ao kvalitu toho vestavěného se tedy nemusíte vůbec starat. Dnes jsou pro sledování videa ve vysokém rozlišení běžnou součástí notebooků monitory s vysokým rozlišením. Kdysi běžné rozlišení, tedy 1280x768 se už pomalu ale jistě stává minulostí. Stejně třeba hledět i na to, zda je displej lesklý nebo matný. V módě totiž už nejsou ani zmíněné lesklé displeje, protože při dopadu slunečního či jiného světla na ně se výrazně omezuje možnost jejich sledování, co naopak vůbec nehrozí při displejích matných.Dále byste neměli zapomínat ani na výdrž baterie. Pokud totiž potřebujete s notebookem pracovat především v terénu, měli byste si koupit notebook s tím, že si standardní baterii necháte vyměnit za silnější. Velmi podobné je to iv případě portů notebooku, tedy možností jeho propojení s externími zařízeními. Pokud dopředu víte, že budete mít k němu připojeno více zařízení, nekupujte notebook, který disponuje méně než třemi USB porty. Pokud si někdy chcete zpříjemnit svůj čas hraním hry, dejte si pozor na grafickou kartu. Zbytečně totiž koupíte stroj s velkou operační pamětí a rychlým procesorem, pokud jim nedokáže sekundovat grafika.Pozor i na klávesnici. Nové stylové notebooky sice vypadají velmi dobře, avšak nemusí se vždy na nich psát tak, jak byste si představovali. Dbejte i na rozložení klávesnice. Pokud bude totiž jiné, na jaké jste zvyklí, nebude možné ho změnit tak, jako při stolním počítači, kde stačí jednoduše koupit novou klávesnici. Pokud se tedy budete držet zmíněných rad a vše si před koupí notebooku pořádně zvážíte, vyhnete se nepříjemnostem, které vám v konečném důsledku vaši práci zkomplikují.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz opakovaně orientační cena

Salon pro psy - co byste měli vědět před první návštěvou

access_time16.leden 2020personRadka Eliášková

 Když budete poprvé objednávat pejska do salonu, je dobré uvést: Jaké je pejsek rasy. Jak snáší stříhání, pokud již někdy stříhán byl. Jestli nemá na těle nějaké bulky nebo ekzémy. Co budete v rámci služeb požadovat (stříhání s koupáním, bez koupání - v tom případě jste povinni ho vykoupat sami – viz bod. 2. stříhání drápků, epilace ušních chloupků, čištění análních žlázek...) Pokud chcete pejska trimovat, určitě to sdělte – je na to třeba vyhradit více času a pejska před trimováním minimálně 14 dní až 3 týdny nekoupejte ! (Trimovat koupaného psa skoro nejde.) Sdělte své telefonní číslo (kdyby střihač onemocněl, může vám zavolat a opačně by to mělo platit také), jméno. Je dobré si také zjisti orientační cenu, aby jste na to byli připraveni. 2.) Majitel je povinen přinést pejska na stříhání vykoupaného, pokud nechce, aby koupání bylo součástí služby.(Nástroje na stříhání a jejich broušení jsou poměrně drahá záležitost. Když není pejsek vykoupaný, může dojít k jejich zničení nebo ztupení, proto je to tak důježité) 3.) Pejsek by měl být řádně očkovaný.Očkovací průkaz vezměte s sebou. 4.) Fenky které hárají do salonu neobjednávejte.(Mužská část populace by potom návštěvu salonu neunesla). 5.) Pokud je pejsek agresivní sdělte to předem. Počítejte s tím, že v některýchsalonech Vám takového pejska neošetří vůbec a jinde si třeba připlatíte. Určitě je to riziková a náročná práce. Je možné, že budete muset požádat o zklidňující prostředky veterináře. Vše je dobré domluvit se střihačem.6.) Pokud víte, že je pejsek na některé části těla háklivý, sdělte to předem střihač s tím bude počítat. 7.) Pokud má váš pes nemocné srdíčko nebo jiné závažné onemocnění, podstupujete stříhání na vlastní nebezpečí.(Pro mnoho pejsků znamená stříhání určitý stres a vypětí). 8.) Někteří pejsci snášejí úpravu lépe v přítomnosti majitele, jiní naopak bez něj. (V některých salonech nemají majitelé možnost být u stříhání, pokud vám to vadí, budete muset hledat jinde, ale mnoho pejsků se chová hůře v přítomnosti majitele, než bez něj a navíc budete samý chlup). 9.) Doba stříhání se pohybuje od 1 hodiny do 1,5 hodiny.Výstavní střihy a trimování mohou trvat i více než 2 hodiny 10.) Pokud má pejsek citlivější kůži, je dobré ho vykoupat ještě po stříhání, aby se vymyly drobné chloupky které vznikají stříháním a jsou ostré- mohou kůži některých pejsků dráždit. 11.) Pokud se nemůžete dostavit v uvedeném termínu, zavolejte a omluvte se. (Váš střihač je pracující člověk stejně jako vy a potřebuje svou pracovní dobu dobře 

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Když se notebook přehřívá

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

„Prosím poraďte mi, nevím, co se děje s mým počítačem, ale když na něm delší dobu pracuji, anebo je jenom spuštěný, rychle se zahřeje, přestane reagovat na moje pokyny a nakonec se sám vypne.“ I takto začínají dotazy uživatelů osobních počítačů a notebooků, kteří ve specializovaných online poradnách hledají pomoc. Můj počítač se klidně zahřeje na osmdesát stupňů, skoro bych si na něm mohl vařit kafe, píše další uživatel. Počítač do postele nepatříJeště před tím,  než začnete problém hasit, je třeba najít důvod. U notebooků je problém s přehříváním častější v případě, že mají větrák s chlazením na spodní části, která se dotýká stolu. Je proto pochopitelné, že když počítač máte celý den spuštěný, začne se dřív nebo pozděj zahřívat na vysokou teplotu. Jak jednoduché by to bylo, kdybyste na čas počítač nechali „nadechnout“ a jednoduše ho překlopili na stranu. Občas neškodí, když počítač vysajete, zbavíte se tak prachu, který uvízl uvnitř, hlavně pokud nemáte chuť počítač rozebírat na součástky a jednotlivě je čistit. Jen pozor, abyste si nevysáli tlačítka. Dalším prohřeškem uživatelů notebooků je nošení si ho do postele. Tím přímo podporujete počítač v tom, aby se vám přehřál. Nikdy ho nepokládejte na kožešiny, do peřin, nebo na deku. Větrák s chlazením by měl být vždy i mimo stůl, aby mohl také „dýchat“.Méně znamená rychlejiObčas bývá také příčina v tom, že máte ve stejné době spuštěno mnoho procesů. Že nevíte, jak zjistit, kolik procesů vám funguje? Po zmačknutí klávesové zkratky Ctrl+Alt+Delete se vám na monitoru objeví okénko s probíhajícími procesy. Optimálně by jich mělo fungovat asi dvacet pět, takže pokud na vás svítí číslo padesát,  je na čase některé z nich ukončit. Nebojte se, že byste z počítače něco umazali, zavřete jen ty programy, které nepotřebujete. Často se zcela automaticky spouštění komunikační programy jako ICQ nebo Skype. Zrušte automatické přihlašování a raděj je spusťte, až je opravdu budete chtít používat.Pokud nezabrala ani jedna z výše uvedených vychytávek, máte další možnosti. Buď navštivte výrobce, ideálně ještě v záruční době, který je povinen vám s problémem pomoct, anebo vyzkoušejte jednu z moderních pomůcek tzv. chladící desky. Ty se dají výborně využít nejenom, když se počítač zahřívá, ale i tehdy, potřebujete-li mít laptop výš než je stůl, anebo kvůli práci se zápěstím potřebujete vyvýšit vzdálenější stranu počítače.Podložky a držáky, vše pro vaše noťáskyVelikost, váhu a skladnost každé chladící desky si při dnešní nabídce můžete doslova nadiktovat. Od podložek, které můžete srolovat, hodit do tašky nebo kabelky, až po masivní kusy z hliníku, které budou vašemu stolu dominovat. Podle toho se také pohybuje cena, nejlevnější desky pořídíte kolem 600 korun, nečekejte ale designový zázrak. Pokud budete chtít víc než jen počítač zchladit, zkuste zainvestovat do modelu  ZM-NC2000 od firmy ZALMAN, který vás sice vyjde na více než dvojnásobek, ale kvalita výrobku mluví za sebe. Je vyroben z převážné části z hliníku, některé části jsou ale i plastové. Na denní přenášení určitě není, s váhou téměř kilo a půl se spíš bude hodit na pracovní stůl.Zlatou střední cestou by klidně mohl být Cooler Master NotePal S, u kterého si můžete zvolit černou nebo šedou barvu. Jeho devizou je nastavitelná výška vzdálenější strany a plastové úchytky, které brání klouzání notebooku dolů. Zároveň ho můžete využít pro notebooky s patnáctipalcovým a menším monitorem.  

folder_openPřiřazené štítky

Sadó je cesta čaje

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Čajový obřad má i v dnešním Japonsku stále své důležité místo ve společenském životě. Na čajových slavnostech se setkávají významné osobnosti politického i kulturního života a být pozván je velkou ctí. Sadó však má svá přesně vymezená pravidla a jejich zvládnutí vyžaduje několik roků pilného tréninku.Sadó znamená v doslovném překladu "cesta čaje" a ve smyslu buddhismu školy zen představuje především jednu z cest k dosažení pravého poznání - "osvícení" satori.Čajový obřad se odehrává ve zvláštní čajové místnosti čašicu v samostatném domku uprostřed zahrádky, upravené rovněž podle přesných pravidel. Aby se setřely sociální rozdíly a hosté se naplnili skromností, je vchod do domku velmi nízký, takže při vstupu donutí hluboce se sklonit. Také nádrž v zahradě, v níž si všichni před obřadem myjí ruce, je umístěna přímo na zemi. Pro obřadní místnost čašicu jsou předepsány rozměry čtyři a půl rohože - tj. necelých osm čtverečních metrů. Nesmí v ní být jiná výzdoba ani nábytek, než jediný svitek s obrazem na stěně a jedna váza s květinami.Při vlastním sadó dostane postupně každý od toho, kdo obřad řídí, svůj šálek čaje a také na malém talířku speciální sladké pečivo. Je přesně předepsáno, jak šálek uchopit, jak jej po napití pootočit, jakým způsobem se zálibně pokochat jeho tvarem apod. Pro celý obřad je přesně předepsáno použití celkem 24 různých předmětů, z nichž jsou samozřejmě nejdůležitější šálky. Ty jsou tvarem poměrně velké a spíše široké než vysoké, nemají žádná ouška ani držátka. Přestože jsou to často opravdová unikátní umělecká díla, musí vždy působit jen neokázalým, skromným půvabem - nikdy ne příliš nápadným zdobením. Vzor na jejich povrchu často odpovídá ročnímu období, ve kterém se používají.Po celou dobu obřadu, který může trvat i několik hodin, sedí všichni v tradiční japonské pozici seiza - tj. na patách s nohama složenýma rovně pod sebou. Zatímco v restauraci si mohou muži ulevit v "tureckém" posedu se skříženýma nohama, při sadó by to byla neodpustitelná nevychovanost. Pro netrénovaného cizince je téměř nemožné vydržet sedět na patách déle než asi dvacet minut.Nápoj, který se při sadó pije, nemá s naším čajem mnoho společného. Je to nefermentovaný zelený čaj (namíchaný jen z určitých druhů, umletých na jemný prášek), který se spařuje téměř vařící vodou. Čaj se před pitím šlehá štětkou z jemně naštípaného bambusu, takže vznikne kašovitá tekutina tmavě zelené barvy. Do šálku se jí lije vždy jen málo - asi do čtvrtiny jeho obsahu. Čaj se přirozeně nikdy nesladí.Speciální práškový čaj pro sadó má chuť dosti odlišnou od běžných druhů, ale přitom velmi lahodnou. Proto se v poslední době mezi Japonci šíří i jeho pití v domácnosti bez obřadu, přestože cena je několikanásobně vyšší než u ostatních čajů. Jinak lze tento čaj ochutnat i při návštěvě některých buddhistických klášterů, kde bývají zřízena zvláštní místa pro jeho podávání turistům. V Praze ho můžeš vyzkoušet v čajovnách určených pro opravdové znalce čaje.

folder_openPřiřazené štítky

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Odvlhčovače pro domácnost i průmysl

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Jak již z názvu vypovídá, odvlhčovače slouží primárně pro odvlhčování místností a odstranění zápachu. I přes kvalitní utěsnění oken či dveří, prostupuje vlhkost betonovými zdmi. Právě zmíněná vlhkost je příčinou plísní, které poškozují nejen zdi samotné, ale také spotřebiče, obaly, či skladované potraviny.Odvlhčovače lze zakoupit v mnoha provedeních, kdy základní výběr lze udělat z odvlhčovačů pro domácnost, či odvlhčovačů průmyslových. Oba typy jsou vybaveny důmyslným systémem, který vlhký vzduch nasává a zchlazuje jej pod rosný bod. Díky tomuto se z přebytečné páry stává kapalina, která následně stéká do nádobky. Odvlhčený vzduch je následně vyfukován zpět do prostoru, čímž dochází k jeho opětnému vyčistění.Odvlhčovače pro domácnostOdvlhčovače mobilní (pro domácnost) jsou díky snadné manipulaci vhodné do prostor, kde je nutné odvlhčovač přemísťovat na více míst. Jsou vhodné také do místností, kde přirozená rekuperace vzduchu v podobě větrání oknem je nedostačující nebo z jakéhokoliv důvodu nevyhovující. Mobilní odvlhčovače jsou energeticky úsporné a bez větších nároků na údržbu. Většina z nich také disponuje systémem, který Vás bude varovat po naplnění odtokové nádobky. Většina moderních odvlhčovačů je vybavena také vestavěným hygrostatem, s jehož pomocí lze jednoduše regulovat požadovanou vlhkost. Díky tomuto lze předejít přesušení či přílišné vlhkosti vzduchu.Odvlhčovače průmyslovéPrůmyslové odvlhčovače jsou díky špičkovému technologickému i materiálovému zpracování určeny do náročných provozních podmínek. Jedná se o profesionální techniku, která je nepostradatelná na stavbách pro rychlejší vysoušení zdiva, při záplavách, či skladech a archivech pro udržení ideální vlhkosti vzduchu. Průmyslové odvlhčovače jsou plně automatické a vyznačují se dlouhou životností i při nepřetržitém provozu v náročných podmínkách. Techniku lze zakoupit v mnoha provedeních s různými variantami výkonu, rozměry a samozřejmě také cenou. Pokud máte zájem o odvlhčovače s nejlepším poměrem cena/výkon, navštivte specialisty z obchodu ventilatory-shop.cz.Příslušenství pro odvlhčovačeV obchodě najdete také širokou nabídku příslušenství pro odvlhčovače. V převážné většině se jedná o náhradní filtry, držáky kabelů, nádrže na kondenzát, termostaty, náhradní díly či antivibrační podpěry.

folder_openPřiřazené štítky

Domácí mazlíčci tráví volno v přepychu

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

Osvěžující koupel, návštěva tělocvičny nebo vířivka? Psi, kočky, ale i další domácí mazlíčci si mohou vybrat, jak stráví dovolenou v době nepřítomnosti svých majitelů.I domácí mazlíčci si mohou užívat luxusní dovolené a prvotřídní péče stejně jako jejich pánové. „Jsem žena" informuje, jak je postaráno o domácí mazlíčky majitelů, když jsou na dovolené. Jejich psi mohou trávit volné dny osvěžujícími koupelemi a speciální hydroterapií nebo si mohou zaběhat v určeném výběhu.Luxusní středisko poskytuje luxusní službyNic jim nebrání ani v návštěvě tělocvičny či odpočinku při plavání ve vířivce. To vše však mohou dělat jen díky tomu, že se firma vyrábějící čokoládové tyčinky vrhla na podnikání v péči o domácí mazlíčky. Když si potřebují čtyřnozí mazlíčci odpočinout, mohou se odebrat do postele vystlané polštáři nebo na pohovce sledovat video.Majitelé psů mohou na své miláčky i dohlížet přes internet díky kamerám, které jsou umístěny v každé psí boudě. Tohoto blahobytu si však nemusejí užívat pouze psi. Kočky se mohou například vyhřívat na svém vlastním balkoně a poslouchat vážnou hudbu. Podle výzkumů má tato hudba na kočičí mazlíčky uklidňující účinky.Dokonce i afričtí papoušci se mohou cítit v centru péče o domácí mazlíčky jako doma. Svůj volný čas totiž mohou trávit sledováním videoprojekce se scénami z džungle. Podle provozní hotelu Sarah Cheesmanové si mohou majitelé objednat i speciální péči o jejich čtyřnohé mazlíčky."Jestliže kočka ráda sedí na vašem koleně a nechává se hladit, tak náš personál se bude snažit jí vyhovět. Jestli je však spíše nezávislá, naši zaměstnanci budou v její blízkosti jen pár minut a budou se například dívat z okna. Jsem žena, která se dokáže do pocitů domácích mazlíčků vcítit a chci jim dopřát jen to nejlepší," uvedla Sarah Cheesmanová.Součástí je i luxusní psí salonSpisovatel Cliff Goodwin navštěvuje toto středisko se svými třemi psy pravidelně každý týden. Jeho mazlíčci si užívají speciální hydroterapie a občas navštíví i psí salon, kde se mohou nechat rychle ostříhat, vyfoukat a učesat. "Jedinou negativní věcí je cena. Návštěva psího salonu mě pokaždé stojí 38 liber, což však není zas tak špatné vzhledem k tomu, že celková úprava mého psa trvá tři a půl hodiny," řekl Cliff Goodwin.Dvoutýdenní luxusní pobyt stojí majitele domácích mazlíčků skoro stejně jako jejich vlastní dovolená. Toto zařízení také nabízí denní "jesle", kde mohou majitelé během dne zanechat své domácí mazlíčky. Personál se postará o křečky, rybičky, opičky, a dokonce i leguány. "Ano, účtujeme si mnohem více než ostatní podobné podniky v této oblasti, ale jsme přesvědčeni, že lidé žádají služby, které poskytujeme. Domácí mazlíčci jsou totiž nedílnou součástí rodiny," uvedl ředitel střediska Peter Branson.

folder_openPřiřazené štítky

Zajímavosti o čaji

access_time26.leden 2020personRadka Eliášková

Kromě těchto 3 druhů dnes existuje i mnoho vyšlechtěných pododrůd a klonů.Čajovník roste ve nejlépe vyšších nadmořských výškách, ideálně kolem 1800 m, kde má dostatek vlhkosti díky častým mlhám, které zároveň zabraňují nadměrnému přístupu slunečního svitu. Tím je zajištěn pozvolný vývoj listů a výhonků. Rostliny se při pěstování ořezávají na maximální výšku 1 metru, aby umožňovali snadné zacházení.Při sběru se z keře odštipují pouze mladé koncové výhonky s maximálně 5 lístky. Pro lepší čaje jsou však sbírány pouze první dva lístky společně s výhonkem pokrytým bílým chmýřím, který je nejkvalitnější. Anglicky se nazývá pekoe. Takovýchto sběrů je v teplejších oblastech i několik v roce.Čaj jako produkt má na rozdíl od čajovníku stovky druhů. Hlavní třídění je však dáno způsobem zpracování. Podle něho rozeznáváme tyto kategorie:Zelený čajPo sklizni se lístky ihned nebo po krátkém zavadnutí zpracovávají prudkým zahřátím, aby se zastavila oxidace, která je někdy nesprávně nazývaná jako fermentace. Zelený čaj tedy oxidací neprochází. Zahřátí probíhá buď opražením na pánvi, což probíhá u 90% zpracovávaných zelených čajů v Číně, napařováním, což je typické pro Japonsko a poslední možností je pečení. Poté se lístky svinují a suší, což může probíhat i několikrát. Kvalitní zelené čaje se vyrábí převážně v Číně, Japonsku a na Tchaj-wanu.Černý čajČajové lístky černého čaje, který je v Číně nazývám červený, se nejprve nechávají několik hodin zavadnout, aby změkly a nepolámaly se při následném svinování. Cílem je narušení listů tak, aby se za přístupu vzduchu vlivem chemických látek nastartovala oxidace. Na této části zpracování nejvíce závisí výsledná chuť, vůně a barva čaje. Po zastavení oxidace prudkým zahřátím horkým vzduchem, které nejčastěji probíhá ve velkých pecích, se následně ještě dosušují např. pražením. Na závěr se suchý čaj zbavuje nečistot a třídí dle kvality. Z hlediska výroby nejvíce rozšířený druh dosahuje nejlepší kvality v Číně, Indii, Nepálu, Keni a na Srí Lance. Bílý čajJedná se o velmi vzácný a ceněný druh. Obsahuje velké množství ochmýřených, dosud nerozvinutých výhonků, někdy i s jedním nebo dvěma přilehlými lístky. Podobně jako zelený čaj se nechává zavadnout a po lehké oxidaci, která však někdy prakticky neprobíhá, se suší. Výsledný nápoj je bledě zelený až žlutý a má nasládlou chuť. Produkován je v Číně.OolongOolong patří někam mezi zelený a černý čaj, neboť prochází jen částečnou oxidací. Její délka je u jednotlivých druhů různá. Lístky na oolong jsou sbírány v plné zralosti. Nejprve se nechávají zavadnout na přímém slunci. Poté se protřásají v bambusových válcích, aby se narušili okraje listů a začala oxidace. Tento proces je zajímavý tím, že oxidace probíhá převážně na okrajích listů, které následně začnou červenat, zatímco střed zůstává zelený, což je ten pravý čas pro sušení vyšší teplotou než u jiných čajů. Díky tomu je čaj trvanlivější. Tyto čaje se vyrábí v Číně a na Tchaj-wanu a pokusy o výrobu probíhají též v Indické oblasti Darjeeling.Kromě popsaných možností existují ještě další způsoby zpracování, jejichž výsledkem jsou např. čaje ovoněné, zpracované nad kouřem (uzené) nebo opakovaně oxidované a uleželé mnoho let jako vyhlášený čaj Pchu-er (Pu-erh).Čaj a JaponskoJaponsko bylo jednou z prvních zemí, jejíž kulturu pití čaje velmi ovlivnilo. Dostal se sem již v 6. století, kdy je jako vzácný dárek přiváželi muži vracející se z Číny. Dle japonských historických záznamů již v roce 729 císař Šomu pohostil sto mnichů.Znalosti spojené s jeho pěstováním, přípravou a kulturou Japonci převzali z Číny. V dalších stoletích si však získané zkušenosti přizpůsobili a přestože i dnes je mnoho znaků společných s Čínou, čajová kultura v Japonsku je dnes považována za zcela samostatnou.Semena čajovníku byla do země poprvé přivezena v roce 805 a posloužila jako základ první čajové plantáže. Přestože i v dalších desetiletích vznikaly další osazené plochy, byl čaj v Japonsku velmi vzácný a převážně se dovážel z Číny. Poté však v důsledku bouřlivého vývoje téměř ustaly veškeré styky s Čínou, což čajovou kulturu velmi oslabilo. Po uklidnění situace koncem 12. století bylo z Číny přivezeno větší množství semen čajovníku společně se znalostmi o jeho pěstování a zpracování a následně začaly vznikat čajové plantáže mnohem rychleji.Japonsko dnes až na malé výjimky produkuje pouze zelený čaj.Čaj v EvropěDo Evropy čaj jako zboží poprvé na svých lodích přivezli Holanďané v roce 1610 z Jávy, kam jej přivezli čínští obchodníci kolem roku 1607 a shodou okolností zřejmě i japonští obchodníci. Ještě dříve, v průběhu 16. století se sním při svých platbách museli setkat Portugalci, kteří možná i nějaký vzorek do Evropy přivezli, ale zřejmě je nezaujal jako obchodní artikl.Zpočátku se čaj prodával velmi draze jako zázračný lék, ale protože jeho popularita neustále stoupala, museli v roce 1637 představitelé holandské Východoindické společnosti svému zástupci na Jávě dopis, ve kterém uvedli, že na každé lodi očekávají i několik bedniček čínského a zeleného čaje.V dalších letech se čaj stával stále oblíbenějším a již kolem roku 1675 byl prodáván i v obchodech s potravinami. Z Holandska se čaj exportoval i do dalších zemí, např. do Británie, která jej však od roku 1669 prostřednictvím britské Východoindické společnosti začala dovážet sama.Čaj v RuskuPoprvé se čaj do Ruska dostal v roce 1618 jako čínský dar caru Michailu Fjodoroviči Romanovovi. Dovážen začal být po roce 1689 velbloudími karavanami, které jako protihodnotu z Ruska vozili kožešiny. Karavana byla složena z 200-300 velbloudů, kteří nesli každý 4 bedny s čajem a jedna cesta trvala až 18 měsíců. Obchod neustále narůstal a v roce 1796 již Rusové spotřebovali objem představující 6000 velbloudích nákladů. Před koncem 19. století se čaj pro jednodušší možnost přepravy začal lisovat do cihliček. Tento druh dovážení skončil na přelomu 19. a 20. století důsledkem modernějších a hlavně rychlejších způsobů. S Ruskem je dodnes spojena 1 velká tradice, kterou je příprava čaje v samovaru, což je kovová nádoba s kohoutkem, ve které vře neustále voda a ta se používá k ředění silné čajové esence.

folder_openPřiřazené štítky

Hledáte levné vozy v dobrém stavu? Víme , jak na to

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Zamýšlíte, jak si koupit kvalitní auto a zároveň na něm zcela ušetřit? Jaké vozy vám zaručí kvalitu a současně i příznivou cenu? Poohlídněte se po referenčních či ročních vozech.Referenční vozyJednou z možností, jak si koupit levnější auto v dobrém technickém stavu, je koupě referenčního vozidla.Jestli jste se ještě s pojmem „referenční vozy“ nesetkali a netušíte , co přesně bychom si pod tímto pojmem měli představit , referenční vozy jsou dány k prodeji poté, co je už využívali zaměstnanci autosalonů či automobilek. Referenční vozy se vyznačují tím, že nejezdily dlouhou dobu (ani ne rok) a nemají najeto příliš kilometrů. Nelze je prodat jako nové, ale na rozdíl od ojetých vozů bývají v mnohem lepším technickém stavu. Přitom je cena auta velmi dobrá .Referenční vozy jsou vhodné pro všechny, kteří chtějí kvalitní vůz v dobrém stavu za nižší cenu a nevadí jim, že už ve voze někdo před nimi jezdil.Roční vozyRádi si koupíte ojetý automobil, ale zároveň chcete, aby byl ve zcela zachovalém stavu? Poohlížejte se po ročních vozech.Roční vozy jsou ojeté vozy, ovšem zpravidla nejsou starší než 18 měsíců. Takové vozy mají najeto maximálně 35 000 km a můžete si být u nich jisti dokonalým technickým stavem, který je se zárukou od výrobce.Zákazníci se na roční vozy soustřeďují velmi často. Berou totiž na vědomí , že během prvního roku užívání dojde k největšímu poklesu jeho ceny a zároveň je opotřebení automobilu za tuto dobu minimální . To je ideální kombinace, která určitě zaujme i vás.Je zcela možné, že některá auta mají najeto opravdu málo kilometrů . Musíte ovšem počítat s tím, že se počet těchto najetých kilometrů bude lišit na základě typu vozidla .Referenční vozy i roční vozy představují způsob, který vám umožní viditělně ušetřit při koupi auta. Šetřete tak, aby se finanční úspora negativně neodrazila ve stavu kupovaného vozidla.

folder_openPřiřazené štítky

Jak zazimovat zahradní nábytek

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Až se nás  jaro zeptá na zahradní nábytek, nemělo by nás to zaskočit. Stolky, židličky, lavice, ale třeba i altánky a pergoly potřebují na podzim trochu naší péče, aby nám dál sloužily - a hlavně - aby na nich zub zimy a mrazu byl co nejméně znát. Nejdůležitější je samozřejmě odolnost a kvalita materiálu. U plastového nábytku platí přímá úměra - čím dražší, tím kvalitnější, tím déle vydrží, ale pozor: Tím důkladněji bychom o něj měli pečovat a také investovat do speciálních přípravků. Pokud jsme se rozhodli pro přírodu, tedy dřevo, je to přesně naopak - čím hlouběji jsme sáhli do peněženky, tím méně se musíme o nábytek starat! STARÉ ČASY PŘIPOMÍNAJÍCÍ ŽELEZO A MODERNÍ HLINÍK Staré kované židle a stolky, popřípadě "stěny" altánků, v nichž odpočívaly už naše babičky, vydrží (skoro) všechno - jen je nesmíme nechat zrezivět!ÚDRŽBA: Ta je po léta stejná. Na podzim je třeba vše důkladně prohlédnout. Pokud se lak místy odlupuje a pod ním je rez, musíme nátěr odstranit a drátěným kartáčem se "propracovat" až na čistý kov. Jaký antikorozní nátěr použít, to si nechte poradit od odborníků - na trhu jsou stále "chytřejší a chytřejší" produkty. Nábytek celohliníkový, popřípadě hliníkový s plastovým výpletem je odolný a nenáročný.ÚDRŽBA:  Nejprve jej očistíme měkkým kartáčem a vodou s mýdlem nebo neagresivním saponátem a po vysušení můžeme použít například vosk na autokaroserie. ZAHRADĚ SLUŠÍ DŘEVO! Měkké dřevo má krásnou barvu i kresbu a voní lesem - tu vůni si vychutnáme zvláště tehdy, když budeme o nábytek nebo třeba pergolu pečovat. Nejčastěji se využívají smrk a borovice, které nemají dřevo příliš trvanlivé, a tak vyžaduje pravidelnou péči. Výrazně odolnější pak je modřín. ÚDRŽBA: Pokud nátěrem ošetřený povrch začíná šupinatět, je nutné jej zbrousit brusným papírem a znovu přelakovat bezbarvým lakem nebo barvou. Dostaneme-li se při broušení až na holé dřevo, musíme před definitivním nátěrem použít fermež nebo napouštědlo proti hnilobě. Na zimu je dobré schovat to, co jde, pod střechu.Dubový nábytek vás s minimem práce přežije, tvrdí někteří obchodníci a nejsou daleko od pravdy. Z tuzemských dřevin je hodně tvrdý i akát. ÚDRŽBA: Na podzim nábytek omyjeme běžnými přípravky, po vyschnutí vetřeme speciální olej a uklidíme na krytou terasu nebo do garáže. Trvanlivá exotika, to jsou bambus a ratan. Oba tyhle materiály do zahrady patří, i když z déletrvajícího vlhka nebude nadšen ani jeden z nich, spíš se jim líbí někde v altánku nebo na zakryté terase. ÚDRŽBA: Stačí otřít vlhkým hadrem, přeleštit leštěnkou na nábytek a přemístit někam, kde nemrzne. Pokud jste se rozhodli investovat do nábytku z týku, nebo chcete-li teaku, pak máte touhle dobou spoustu volného času. Jde o materiál mimořádně odolný, a proto máme, co se týče péče, po starostech.ÚDRŽBA: Úplně stačí nábytek nyní omýt mýdlovou vodou a dotáhnout všechny šrouby, aby se pod ně nedostala voda a led pak dřevo netrhal (tohle platí pro veškerý šroubovaný nábytek!). Chcete-li, aby dřevo nezískalo stříbro šedou patinu (kterou leckdo obdivuje a která rozhodně neznamená poškození) a zůstalo stále jako nové, budete muset zakoupit týkový (teakový) olej a dva až třikrát za rok jím nábytek natřít. Toť vše - tenhle nábytek na zimu uklízet nemusíte!ODPOČÍVÁTE NEJRADĚJI V PLASTECH? Rozhodli-li jste se pro laciný plastový nábytek (cena křesílek začíná těsně nad padesátikorunou), pak také nejspíš počítáte s tím, že za tři čtyři roky budete výbavu muset obnovit - ty nejlevnější židličky a stolky totiž o moc déle pěkné nevydrží. Lze je samozřejmě používat i dál, ale povrch "zflekatí", vyšisuje, zdrsní, bude přibývat poškození, šupinky plastu se začnou olupovat. ÚDRŽBA: Nyní je čas na omytí křesílek, lehátek i stolků mýdlovou vodou. Uklidíme je někam do sucha. Nákup drahých přípravků se nevyplatí. Životnost veškerého plastového nábytku se prodlouží, nebude-li vystaven mrazu. Nábytek z kvalitních plastů (křesílka asi od 600 Kč) už je určen k víceletému užívání, a proto je odolnější vůči slunečnímu záření, povětrnostním podmínkám i náhodnému méně šetrnému zacházení. Jedním z materiálů je například resin, což je umělá pryskyřice. ÚDRŽBA: Dražší, většinou už značkový nábytek samozřejmě také omyjeme mýdlovou vodou, případně použijeme neagresivní univerzální čistič. Můžeme také investovat do pečovacích přípravků čističe na plasty, politury. Na starší kusy nábytku můžeme použít i speciální jemně abrazivní (brusný) přípravek na plasty, který spolehlivě očistí svrchní "zašlou" vrstvu.

folder_openPřiřazené štítky

Jak (ne)nakupovat online

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Nakupovat tzv. na síti je dnes nejen módní, ale mnohdy to šetří čas, který byste jinak ztratili procházením obchodů a prodíráním se k tomu nejlepšímu kousku. Výhod, které nabízí nakupování online, je hned několik. Od zmíněné úspory času až po možnost nechat si přivézt originální kousek klidně až z Číny. Na paměti je třeba mít i nevýhody a úskalí internetového prodeje. Pro a proti sítiU internetového nákupu se nemusíte nechat omezovat „otevírací dobou“ či pracovními dny. Nakoupit můžete kdykoli se vám to hodí, ihned vidíte cenu, popis a složení a pokud jste častými návštěvníky internetových obchodů, neunikne vám ani akční nabídka či slevové akce. Pokud toužíte po nějakém kousku oděvu, musíte počítat s tím, že ne všechno vám tzv. sedne. Každá oděvní společnost používá jiné číslování velikostí, a ne vše, co na modelce vypadá dobře, sedne i vám. Stejně tak si na síti nemůžete na oděv sáhnout. V případě, že nebudete se zbožím spokojeni, máte podle Občanského zákoníku právo odstoupit od smlouvy. Jako zákazník, který pořídil zboží na dálku, můžete do 14 dní od převzetí plnění od smlouvy odstoupit a máte nárok na vrácení částky.  Jak platitMožností, jak částku za zboží uhradit, je hned několik. První z nich je platba na dobírku, kdy je však potřeba počítat s navýšením ceny o poplatek za zaslání zboží. Platební karta na druhé straně je méně bezpečná varianta, některé internetové servery proto doporučují platbu provádět přes zabezpečené protokoly začínající https://. Internetové bankovnictví pomocí GSM banking nebo Telebanking je další možností platby, která probíhá v samotném systému banky, a je proto bezpečnější. Bankovní převod je také dobrým způsobem úhrady. Poté, co odešlete požadovanou částku na účet prodejce, obdržíte zboží do několika dní poštou. Pro konzervativnější typy se stále nabízí možnost zaslání faktury spolu ze zbožím na vaši adresu. Online aukce a tři její plusyV našich končinách existují celkem čtyři hlavní aukční servery (aukro.cz, odklepnuto.cz, ikup.cz a ebum.cz, mnohem známější je možná mezinárodní Ebay). Oproti klasickým obchodům mají aukce tu výhodu, že na nich seženete úplně všechno od céček až po nejnovější CD populárních zpěváků. Pokud máte chuť se aukce zúčastnit, musíte se zaregistrovat (zdarma) do dané aukce a pak už jen nabízíte cenu a čekáte, jestli vás někdo „přehodí“. Při registraci na českých serverech zadáváte běžné údaje – jméno, email, bydliště, ebay po vás např. vyžaduje jako jeden z identifikačních znaků a i číslo kreditní karty.  Na českých serverech je vyvolávací cena 1 koruna a přihodit vždy musíte minimálně stejnou částku. Aukce probíhají od jednoho dne až do dvou týdnů a nejvyšší nabídka přirozeně vyhrává. Mezi hlavní přednosti internetové aukce patří obrovský výběr zboží, a to nejen momentálně moderního, ale i několik let starého. Dále pak snadné vyhledávání zboží a přehlednost stránek, v neposlední řadě komunikace s prodejcem, který ve většině případech komunikuje obratem a s vidinou prodeje se snaží zodpovědět všechny vaše dotazy. Naopak se připravte na to, že o zboží budete muset doslova bojovat, pokud bude více zájemců, tak kontrola ceny výrobků tak bude na denním pořádku. Vyhrát může jen jeden.     Online je všechno i potravinyNení ojedinělé, že se dnes nakupují i potraviny online, které vám doručí domů do 24 hodin a při větším objemu nákupů máte dovoz zdarma. Seznam potravin můžete poslat emailem anebo zavolat přímo operátorovi. Pokud se rozhodnete pro email, nezapomeňte napsat seznam věcí podrobně. Nestačí napsat čtyři papriky, je vhodné napsat jejich barvu, přiblížit velikost, popř. cenový limit. A co je nejčastěji nakupuje online? Na serveru nabízejícím nákup potravin a nápojů online gigapult.cz jsou neprodávanějšími výrobky - loupaná pohanka (500g za 63Kč), Fragolino šumivé jahodové (0,75l za 95Kč), Red Bull Sugarfree (250mo za 37Kč) anebo Napoletana Panzani ( 425g za 64Kč). Internet vám ušetří stovky korunNakupovat letenky na internetu je dnes každodenní záležitostí. A není tajemstvím, že právě letenky zakoupené touto cestou, jsou o stovky korun levnější. Je to pochopitelné, celou rezervaci si děláte sami, takže operátoři, kteří by vám jinak všechno zadávali do počítače, se mohou věnovat jiným věcem. Opět tedy ušetříte, a to nejen cestu do cestovní kanceláře, ale i čas, který byste ztratili čekáním na volného operátora, ale i nějakou tu stovku. Platit online letenku je možné platební kartou, anebo si ji můžete přijít vyzvednout a zaplatit v hotovosti v kamenném obchodě prodejce. Stále více lidí si nakupuje online i zájezdy, protože je to po mnoha stránkách pohodlné.

folder_openPřiřazené štítky

Tajemné perly

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Kdysi dávno byly perly výsadou panovníků a bohatých lidí. My, obyčejní smrtelníci, jsme si o nich mohli nechat pouze zdát. Vždyť jejich cena byla závratná. Závratné však byly i tvary, barvy, lesk, mýty a legendy, kterými byly odedávna opředeny. Každá žena po šperku s perlou vždy toužila, neboť jedině ona dokázala plně zrcadlit její něžnou ženskost. Tento sen si mohly ženy uskutečnit až od roku 1921, kdy byla v Japonsku vynalezena unikátní metoda - pěstování perel či chcete-li lidověji, farmy s perlami. Dříve se potápěli lovci perel v téměř všech populacích přímořských států, aby uloupili tyto poklady skrývající se v hlubinách. Měli rozedřené ruce, popraskané ušní bubínky a z nosu jim často tekla krev. Byla to fyzicky velmi náročná práce, kterou hlavně z hlediska kapacity dechu nemohl dělat každý. Navíc pravděpodobnost nalezení nádherné perly byla mizivá. Proto se lovci potápěli hlouběji a hlouběji. Většina perlorodek byla navíc prázdná, některé zase měly uvnitř perly zvláštních, ale tehdy neprodejných tvarů. Dnešní doba má jiné možnosti - na obrovských farmách pěstují farmáři svoje perlorodky. Je to práce opravdu jako na farmě - do jemných síťek, podobných síťkám na brambory, se umísťují perlorodky těsně pod hladinu a tam se nechávají několik let perly kultivovat. Konkrétně to vypadá následovně: farmář opatrně perlorodku vyjme ze síťky, jemným a silným pohybem s použitím kleští perlorodku trochu rozevře (to je opravdu chirurgický výkon), nesmí mu to trvat déle než 30 vteřin, jinak na vzduchu perlorodka zemře, a nesmí jí rozevřít moc (aby ji neroztrhl), pak umístí pomocí pinzety připravenou a pečlivě opracovanou kuličku, napoprvé o velikosti 7mm. Stejný proces je po roce možno opakovat s kuličkou o průměru 8mm a nakonec po dalších rocích kuličku s 9mm rozměrem. Pak již je perlorodka tak vyčerpaná, že je nejlepší jí použít do gurmánských specialit či polévek. Kuličky, které se do perlorodky vkládají, se získávají pouze v řece Mississippi, protože pouze takové mají tu správnou tvrdost. Vedle kuličky se ještě umísťuje malilinkaté "dráždidlo", na kterém pak závisí konečná barva kultivované perly - např. černá, růžová, zelená apod. Nemyslete si ale prosím, že všechny perly budou krásné a dokonalé, opět ne, protože příroda je prostě příroda. Naopak, pokud se urodí v některé perlorodce 20 perliček na každé straně, maximálně jedna z nich je hezká, mnohdy žádná. Navíc potvůrky perlorodky kuličku ve většině případů ani nepřijmou a vyloučí ji jako cizorodou látku ven. Proto je již předem kolem nachystaná síťka, do které se kulička chytí a celý chirurgický proces začíná znovu. Perly se potom pečlivě měří, váží a posuzují, aby se mohla stanovit jejich výsledná cena na světových trzích. Kolik by vás tedy měla orientačně perla stát? Kolem 5 - 6000 Kč, dle jejích parametrů (tvar, nečistoty, pokrytí perletí a barva).Příště o legendách kolem perel.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete zhubnout za 2 měsíce? Projděte peklem v podobě Insanity!

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Možná vám bude připadat název článku děsivý a přehnaný, ale kdo nezkusil, neuvěří. Také ne nadarmo v překladu anglické slovo insanity znamená šílenství a po zhlédnutí ukázkových videí mi věřte, že lidé, cvičící tento program, vám opravdu tak připadat budou. Už jste dostatečně vystrašení? A to jste ho ještě ani nevyzkoušeli. Tak se se mnou pojďte podívat Insanity na zoubek.Popravdě vás vůbec nechci děsit. Ale byla bych ráda, než se rozhodnete seznámit s Insanity, abyste byli alespoň podobně vystrašení před začátkem 60 denní dřiny jako já. Jen tak si totiž uvědomíte, že Insanity je "trochu" jiné cvičení, než na které jste byli zvyklý. Uvědomíte si, že to není rozhodně ten druh, který si „dáte“ v reklamní pauze mezi dvěma filmy a ještě u toho stihnete zdlábnout housku s paštikou. Tohle je dřina v tom pravém slova smyslu. Vyždímá z vás poslední kapičku potu, nenechává vás vydechnout, a když už si myslíte, že je po všem, začne vás pekelně bolet celé tělo. Ano, stále se bavíme o Insanity, ne o nějakém středověkém mučení. Je potřeba, abyste si to přečetli a mohli si říct (kdykoliv to budete chtít vzdát), že nikdo neříkal, že to bude snadné.Dá se povědět, že k tomu, abyste zvládli Insanity, potřebujete jenom tři věci – silnou motivaci, nějakou tu fyzičku a velký přísun vody. Jak jednoduché, že? Ale teď si to, co si představujete pod silnou motivací, vynásobte třikrát. Mohu vám totiž už teď zcela spolehlivě zaručit, že budete chtít mnohokrát v průběhu cvičení „vypnout“ toho otravného trenéra (já pro něj mám i jiná, nepublikovaná pojmenování) a jít se rozvalit k televizi. Proto pokud nejste ochotní věnovat se cvičení naplno, změnit životní styl a žít tzv. „Insanity“, ani nezačínejte. Bude to jen ztráta času.Ptáte se, proč tohle trýznění podstupovat? To je jednoduché: Protože to funguje a to stoprocentně u každého. Cvičíte ho šest dní v týdnu, v neděli odpočíváte (pokud si tedy pod pojmem odpočinek představujete sebe ležícího spícího a hlavně naprosto vyčerpaného). Každý den budou cviky o něco náročnější, než ten předešlý. Každý den bude těžší. Tělu se totiž musí zabránit, aby si zvyklo na danou zátěž. Každá z lekcí trvá 35 – 40 minut. Druhý měsíc je však už o něco náročnější – vyhraďte si alespoň hodinku svého času. Připravte se na to, že tato doba bude opravdu do poslední chvilky využitá. Insanity je totiž založeno na tzv. obráceném intervalovém tréninku. Cvičí se v extrémním vypětí delší dobu (3-4 minuty) a chvilku se odpočívá (30 sekund). Výsledkem je maximální účinnost za krátkou dobu, což 60 dní skutečně je.Největší výhoda tohoto cvičení i přes tak extrémní zátěž je jeho trenér a zakladatel – Shaun Thompson. I když ho zřejmě budete nenávidět, tak jako já (nic osobního), se svými neustálými povzbuzovacími výkřiky vás dokope k maximu. Je to jen na vás, jestli se odhodláte. Stojí to však za to se překonat. Nevěříte? Podívejte se na srovnávací fotografie na internetu.Na závěr jedna další zkušenost:Mirka: Neznám nic, co by bylo více účinné cvičení na doma, než je Insanity. Zhubnete, vybudujete si svaly a budete mít výbornou fyzičku. A jaká je cena za takový zázrak? Bolest, obrovské množství potu a nevolnosti. Není hold pro slabé povahy. Jestliže se smíříte s tím, že nejlepší postava ve vašem životě není zdarma a budete čekat velkou bolest, dril na tep kolem 180 tepů/min a nedostatečnost dechu, vydržíte to. Já to vydržela více jak 6 měsíců v kuse a to sportuji teprve od svých 27 let (dnes mi je 30 let). I teď se k tomu vrátím, bude to perfektní průprava pro bojový sport :-).Co vás vlastně čeká? Prvních 14 dnů Vás bude šíleně bolet tělo – ŠÍLENĚ. Nebudete stačit s dechem, jakékoliv jídlo, které sníte dvě hodiny před cvičením, pocítíte a to doslova. Ehmmm… bude se vám vracet zpátky. Chvilkami se vám bude chtít brečet. Po 14 dnech se vše zlepší - nebude vás tak šíleně bolet tělo. Pořád to však bude stejná „zabíračka“ s dechem a tělo bude neustále prezentovat své jasné limity v podobě palčivé bolesti.Limity se postupem času budou posouvat, vy budete rychlejší, silnější a technika cvičení lepší. Bohužel, čím lépe budete cvičit, tím budete stále vlastně více „vyflusaní“. Zkrátka nikdy nepřijde ten moment, že byste to odcvičili celé najednou – zapomeňte. Když vydržíte první měsíc, ten druhý si pro vás Shaun T. vymyslel ještě horší věci. Holt je třeba posunovat limity a nutit tělo, aby si nezvykalo na zátěž – právě to je cesta k tak skvělým výsledkům. Insanity se nedá cvičit celý rok. Ne každý den v běžném životě člověka máte tolik energie na takové vypětí. Navíc vás to přestane bavit. Nicméně sama za sebe mohu doporučit, abyste se k němu během roku vraceli, jestliže to vaše srdce a klouby dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz opakovaně orientační cena

Zářivý důvod k úsměvu: Jaká „bělidla“ platí na zuby

access_time29.květen 2019personRedakce

Mají vaše zuby do „bílých perliček“ daleko? Změňte to. Možností je tolik, že si můžete vybírat.Bělení zubů se stává čím dál oblíbenější procedurou a v následujícím článku se dozvíte, jaké metody existují a vše, co byste měli vědět, než se pro něj rozhodnete.CO UDÁVÁ ODSTÍN ZUBUNejprve je třeba říci, že vaše zuby nikdy nebudou zářivě bílé. Jejich základní odstín je dán geneticky, podobně jako barva vlasů či očí. Stomatologové rozlišují tři základní odstíny – žlutý, šedý a hnědý. O tom, který barevný odstín mají vaše zuby, rozhoduje tloušťka skloviny, pod kterou prosvítá vrstva zuboviny. Nejčistší přirozený odstín tedy máte daný. Ovlivnitelnou příčinou nechtěného zbarvení zubů je pak špatná dentální hygiena, která má za následek snadnější ulpívání nečistot na zubech. Povlak, který se vytváří na zubech v důsledku nedostatečného čištění, totiž usnadňuje usazování barviva. Rizikovými potravinami jsou čokoláda, sójová omáčka, káva, čaje, červené víno a kyselejší jídla, která narušují sklovinu, což také usnadňuje usazování barviv. Další příčinou nevzhledného zabarvení může být kouření nebo užívání léků, které mohou zbarvení skloviny či zuboviny změnit, například některá antihistaminika.NĚCO NA DOMANejdostupnější metoda bělení zubů je pomocí zubních past s bělicím účinkem, ty jsou založeny buď na chemickém, nebo fyzikálním principu. Chemické bělí za pomoci peroxidu, či jiných, agresivnějších látek. Zatímco fyzikální princip spočívá ve zvýšené abrazivitě, jejíž působení si představte jako šmirgl papír. Kromě bělení zubů si tak obrušujete nečistoty a bohužel i poškozujete zubní sklovinu. Naštěstí jsou k dostání také šetrné pasty bez této nevhodné vlastnosti, které využívají jiný mechanismus účinku (například zubní pasta Sensodyne True White). Další možností mohou být pudry na bělení (třeba White Pearl Smile Mentol), kdy účinná odbarvující látka proniká do zubu. Použít potom můžete i bělicí gel (například iWhite Instant). U gelů ovšem počítejte s komplikovanější aplikací než u pasty a pudru. Závisí sice na konkrétní značce, ale většinou balení obsahuje násady na zuby, do kterých se gel nanese, nasadí se na zuby a nechají působit. K dostání jsou i bělící pásky, které se lepí přímo na zuby a sundají se po několika minutách. U těchto metod sice může dojít k výraznějšímu bělení než v případě zubních past a pudrů, ale výsledek obvykle vydrží jen pár týdnů a cena je podstatně vyšší.Vzhled vašich zubů je i o volbě rtěnky. Červená barva jim vizuálně prospívá, zatímco růžová nebo fialová je dělá „žlutějšími“, než ve skutečnosti jsou.ORDINAČNÍ BĚLENÍ ZUBŮ – ŘEŠENÍ NA ROKBělení probíhá pomocí speciálního přístroje, ten zvýší účinnost speciálního gelu, který vám dentální hygienik nanese na zuby, a celý proces urychlí. Bělení probíhá působením světla z plazmové lampy, polymerační halogenové lampy nebo laseru na gel. Přemýšlíte o tomto způsobu bělení, ale děsí vás speciální nástavce, kterými vám specialista zeširoka rozevře ústa? Ty jsou ale nutností, ochrání totiž vaše dásně a rty, aby nepřišly do kontaktu se zmiňovaným gelem. Ten totiž obsahuje vysoce koncentrovaný peroxid vodíku a způsobil by poškození ústní dutiny. Nevýhodou je, že ve většině případech je nutné pro vytoužený výsledný efekt návštěvu kliniky či stomatologa zopakovat. O vhodné délce a počtu opakování se vždy poraďte s lékařem, pokud byste příliš dlouho zuby takto intenzivně vystavovali chemickým látkám, hrozí, že si je nenávratně poškodíte. Výhoda této metody je, že výsledek by měl vydržet minimálně rok, ale podmínkou je dodržování ústní hygieny.BABSKÉ RADY – NE KAŽDÁ JE DOBRÁNa domácí pokusy raději zapomeňte, tzv. babské rady, jak docílit bílých zubů totiž mohou poškodit sklovinu. Efekt takového bělení je navíc mizivý a výsledkem by pak mohla být akorát vyšší kazivost zubů. Mezi takové rady patří čištění zubů solí, jedlou sodou nebo šťávou z citrónu. Nespoléhejte se ani na vyplachování úst octem, který sklovinu naleptává. Pokud přece jen chcete vyzkoušet přírodní cestu, pořiďte si panenský kokosový olej. Před vyčištěním zubů si dejte do pusy čajovou lžičku oleje a chvíli v ústech přemílejte. Olej na sebe naváže nečistoty a zubní plak, to vám dopomůže k odstranění nežádoucího zabarvení. Poté si jako obvykle zuby vyčistěte. Další možností je aplikovat ho na zuby pomocí prstu až po vyčištění. Kokosový olej navíc zklidňuje dásně a zamezuje tvorbě aftů. Jak již bylo řečeno, základem úspěchu v boji proti nechtěnému zabarvení je správná dentální hygiena, proto nic nezkazíte využitím bylinek, které působí blahodárně na stav chrupu. Prevencí proti zánětům je heřmánek, šalvěj, měsíček, tymián či třepatka, zkuste je pít ve formě čaje nebo kloktat jejich koncentrát. Dalším ochráncem zubů jsou brusinky, které zabraňují vzniku zubního kazu a kamene, a hřebíček pro své antiseptické účinky. Při bolestech pomůže máta, která se zároveň postará o svěží dech.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Ventilacni trubicky.

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

U deti se ve strednim uchu casto hromadi tekutina, anebo hlen. Je to obvykle dusledek poruchyfunkce sluchove (Eustachovy) trubice. Tato trubice spojuje stredni ucho a horni cast hltanu. Umoznujevyrovnavani tlaku ve strednim uchu a tim normalni funkci ucha. Vsichni dobre zname situaci, kdyz Eustachovatrubice spatne funguje. Znate napriklad pocit tlaku v usich pri stoupani v letadle, anebo v lanovce.Je to dusledek prechodne poruchy sluchove trubice, ktera nevyrovnava tlakove rozdily mezi strednim uchem aokolim. U deti se stava, ze sluchova trubice nefunguje jako u dospelych a muze u nich delsi dobu pretrvavattakovato porucha funkce. Nosni mandle lezi v tesne blizkosti hltanoveho usti sluchove trubice, v klenbenosohltanu, za nosem. Svym zvetsenim a zanetlivymi zmenami muze ucpavat sluchovou trubici a spusobovatdlouhodobou poruchu ventilace stredniho ucha. Casto se pridava alergie a infekce vedlejsich dutin a nosus naslednym otokem sliznic a zvysenou tvorbou hlenu. Vsechno toto prispiva k zhorsenemu provzdusnovani ucha.Ve strednim uchu vznika podlak a hromadi se v nem tekutina. Samotna tekutina neznamena pro dite nebezpeci. Muze vyvolavat lehkou nedoslychavost a muze se ale stat zivnou pudoupro bakterialni infekci. Infekce se leci antibiotikem,paracentezou - drobny zarez v bubinku v mistnim znecitliveni.Pokud ale ve strednim uchu pretrvava tekutina, mohou se objevit dalsi infekce a zanety stredniho ucha. Mimo antibiotikse stav leci pripravky na odstraneni otoku sliznic - dekongescentnim pripravkem, jako je napriklad celkove Rhinopront,Disofrol, lokalne se podavaji kapky. S vylecenim infekce se nekdy vytrati z ucha i tekutina. Vzhledem kespatne funkci sluchove trubice ale staci bezne nechlazeni a zanet stredniho ucha se zopakuje. Operace.U nekterych deti tekutina v uchu pretrvava i po opakovane lecbe antibiotikem, paracentezou a dekongescentnimy leky. V takovem pripade je nutna operace. Pri tomto zakroku, ktery se provadi obvykle ambulantne v kratke celkove anestezii,se v bubinku vytvori drobny zarez, obsah bubinkove dutiny se odsaje a do bubinku se vsadi ventilacni trubicka (VT) na vyrovnavanitlaku. Trubicka zustava v bubinku ruzne dlouho, obvykle ale kolem sesti mesicu. Zajistuje "vetrani", vyrovnavani tlaku v uchu. Zabrani dalsitvorbe tekutiny v uchu. Behem teto doby se trubicka obvykle sama z bubinku vylouci a perforace se obvykle spontanne zahoji. Za tu dobuma ucho a sluchova trubice sanci zahojit se, lepe se vyvinout a obnovit svoje normalni fungovani. Tento zakrok se obvykle spoji s odstranenim nosni mandle, coz ma zajistit obnoveni funkce sluchove trubice. Po zalozeni ventilacni trubicky je nevyhnutne zabranit vniknuti vody do ucha. Voda by mohla proniknout trubickou do stredniho ucha a zanesttam infekci. Je dobre pri koupani ucho chranit vhodnou ucpavkou, napr. vatovym tamponkem napustenym vazelinou. Ucho neni treba zvlast cistit.Pokud se objevi vytok, je treba ihned upozornit sveho lekare.

folder_openPřiřazené štítky

Antidepresiva. Skvělý vynález nebo mor lidstva?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás už se někdy setkal s depresemi, ale ne každý ví, jak je řešit. Protose to většina z nás snaží vyřešit sami, bez jakékoliv pomoci doktorů a jejich„zázračných“ pilulek. Pak ale vzniká otázka, zda se tím depresí zbavíme, nebo zda senám neustále vracejí, aniž bychom si uvědomovali proč.Nejprve krátce k depresi.Je třeba si uvědomit, že je to vážná nemoc, která nám opravdu může přerůst přes hlavu. Deprese je vlastně špatná nálada jedince, která ovšem netrvá pouhou chvíli, ale je to dlouhodobý stav. Jedinec má trudomyslnou náladu, často se mu celý svět zdá špatný a smutný. Často si připadá osamocený a bez přátel, většinu dne není schopen nic smysluplného dělat a pouze bezčinně leží. Proto také člověka s depresemi většina lidí považuje za lenocha, který nemá sebemenší snahu něco dělat. Člověk s depresemi nejenom že nic nedělá, ale ztrácí také o všechno zájem, takže přestává dělat koníčky, které ho dříve naplňovaly, dělá je pouze z donucení a bez jakékoliv radosti. Jak depresi léčit je velmi častá otázka, ale existuje na ní mnoho odpovědí. Každý odborník i každý neodborník si myslí něco jiného. Prvním takovým známějším způsobem je takzvané „přirozené řešení“. To znamená léčba v přirozeném prostředí jedince, bez zásahů lékařů a medikamentů. V tomto způsobu léčby je velmi důležitá funkce rodiny, protože její podpora je pro nemocného velmi důležitá.Další možnou léčbou je psychoterapie. Ta probíhá u odborníka pomocí sezení, kdy s vámi rozebírá vaše příznaky a možnou léčbu. Jednou z možností, jak začít depresi léčit jsou antidepresiva. Tento pojem zná každý, ale málokdo už tuší, jaké nežádoucí účinky mohou také antidepresiva mít. Protože oni vás sice můžou zbavit depresí, ale mohou vám i velmi uškodit. Druhů antidepresiv existuje několik, ale mezi nimi některé převládají v množství jejich používání. Jsou to antidepresiva SSRI, MAOI a tricyklická antidepresiva. Antidepresiva obvykle lékaři nepředepisují jenom na deprese, ale i jako léčbu například na nespavost, anxiozitu nebo při poruše příjmu potravy. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus.Antidepresiva by vás měly zbavit deprese po přiměřeně dlouhé léčbě. Ta je dlouhá několik měsíců až let. Podle lékařů při její léčbě velmi záleží na osobnosti člověka či na podpoře jeho rodiny. Deprese se pří vracejí hlavně proto, že nedodržíme jejich léčbu a antidepresiva vysadíme příliš brzo. Nemoc je potom nedoléčená a stejně jako jakákoliv jiná nedoléčená nemoc se opakovaně vrací. Jak jsme ale již zmínili, antidepresiva nemají jenom pozitivní vliv na naše zdraví, ale způsobují nám i spoustu nepříjemných problémů. Jaké problémy to jsou? Prvním problémem je ten sexuální. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus. Dále se vám objeví přechodné nevolnosti a bolesti hlavy, které mohou velmi znepříjemnit život.Pokud se chcete vyhnout apatii a ztrátě zájmu, vynechejte antidepresiva. Ty totiž přesně tohle způsobují. Také se vám po nich mohou zdát velmi živé noční můry. Mezi další negativní projevy patří sucho v ústech, závratě, špatné vidění a činnost srdce a přibírání na váze. Samozřejmě, že antidepresiva nezpůsobují toto všechnonajednou. Každý typ antidepresiv má jiné vedlejší příznaky a hlavně se u vás vůbec nemusí objevit. Antidepresiva jsou medikamenty, které opravdu pečlivě musíte prodiskutovat se svým lékařem. Dejte si pozor, abyste se o nich bavili s psychiatrem a ne se svým praktickým lékařem, který má také povolení antidepresiva předepisovat. Protože psychiatři mají v tomto oboru přeci jenom větší zkušenosti než lékaři, kteří obvykle léčí jenom chřipku. U antidepresiv si nejprve zjistěte všechny možnosti, a co se vám může stát. To je první a nejdůležitější pravidlo. Zdravý život

folder_openPřiřazené štítky

Totální endoprotéza kyčelního kloubu

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

   Problémy s kyčlemi trápí čím dál více lidí. Rozhodně neplatí, že tyto problémy přichází až ve stáří, vlivem špatného životního stylu mohou postihnout i lidi středního věku. Potíže s kyčelními klouby se zpočátku často projevují mírně, většinou přichází pouze po námaze. Postupem času se bolesti zhoršují a mohou vést až k úplnému znemožnění chůze. V takovémto případě je již konzervativní léčba neúčinná a je na místě přistoupit k chirurgickému řešení, které spočívá ve výměně porušeného kyčelního kloubu za umělou náhradu, která svou funkcí plně nahrazuje zdravý kloub.Artróza kyčelního kloubu a totální endoprotézaNejčastějším onemocněním, které postihuje kyčle je artróza. Oč se jedná? Vlivem opakované a nepřiměřené zátěže kyčelních kloubů dochází k  degenerativním změnám chrupavky, která kryje styčné plochy kostí, tvořících kloub. Chrupavka postupně ubývá, což vede k obnažení kostního povrchu, který se vlivem tření velmi rychle opotřebovává a ničí. Postižený kloub bolí a otéká, je ztuhlý a postupně dochází ke snižování jeho pohyblivosti. Časté je také skřípání a lupání v postiženém kloubu (tzv.  krepitus), které můžeme při určitých pohybech i slyšet. Mezi rizikové faktory rozvoje artrózy patří nadměrná zátěž kyčelních kloubů, například u vrcholových sportovců a lidí těžce manuálně pracujících. Riziko značně roste i při nadváze a obezitě, zvýšená tělesná hmotnost klade na klouby mimořádné nároky, kterým kloub většinou není schopen dlouhodobě odolávat.  Určitou roli hrají i dědičné faktory a jiná onemocnění pohybového aparátu, například dna. Nemůžeme pominout  také vliv věku, s přibývajícími léty dochází bohužel k  přirozenému opotřebovávání kloubů i v případě,  že se člověk nepřetěžuje a má zdravou váhu. Určitý stupeň artrózy se rozvine takřka u všech lidí nad 70 let, nemusí ale vždy způsobovat výraznější potíže.Léčba artrózyJsou-li potíže mírnějšího rázu, lékař vám nejprve doporučí věnovat se rehabilitačnímu cvičení, které klouby odlehčí (vhodné je plavání). Pravděpodobně vám také poradí snížit tělesnou hmotnost.  Může vám také doporučit gely a masti zmírňující bolest a zánět, ulevit vám mohou i protizánětlivé léky zvané kortikoidy, které se aplikují injekčně přímo do kloubu. Tyto metody mají bohužel jen omezené výsledky a potíže zmírňují pouze krátkodobě. Chrupavka je tkáň, která má jen minimální schopnost regenerace, proto je léčba velice obtížná a s omezenými výsledky. V případě, že jsou potíže vážné a znemožňují nemocnému vést plnohodnotný život, je vhodné uvažovat o chirurgickém zákroku.Totální endoprotéza kyčelního kloubuTotální endoprotéza kyčelního kloubu je v dnešní době výkonem prováděným velmi často a nemocný si může vybírat z velkého množství specializovaných pracovišť. Na trhu je také velký výběr různých typů náhrad, ne všechny se však hodí pro každého pacienta. Je důležité, aby s vámi váš lékař podrobně probral všechny možnosti a vše vám podrobně vysvětlil, rozhodně se nenechte odbýt a ptejte se na vše, co vás zajímá, včetně finanční stránky zákroku. Ne všechny typy náhrad jsou totiž plně propláceny pojišťovnami. Je  také důležité si uvědomit, že neexistuje pouze jeden  postup operace, používaný pro všechny pacienty. Možnosti ortopedie jsou v dnešní době velmi široké a jen odborník může zvážit, jaké řešení se hodí právě pro vás. Výměna kyčelního kloubu se provádí v celkové anestezii, možné je ale i použití svodné anestezie, při které anesteziolog znecitliví pouze dolní polovinu těla.  Důležité je správné polohování pacienta, zákrok probíhá v leže na zádech či na boku v závislosti na volbě operačního postupu. Operatér si poté připraví a zhodnotí operační pole, provede kožní řez a následně opatrně proniká přes svaly a vazivo kryjící kloub. Za spolupráce operačního týmu operatér následně vyjme kulovitou hlavici kloubu z kloubního lůžka a odřízne ji. Náhradní kloub se skládá ze dvou částí. První z nich představuje kloubní hlavici, kterou chirurg zapustí do stehenní kosti. Druhá část svým tvarem připomíná misku, do které perfektně zapadá kulovitá hlavice. Ta je uložena na místo původní kloubní jamky. Obě části náhrady jsou na svém místě pevně upevněny buď díky cementové směsi, která slouží jako tmel a „lepidlo“, nebo jsou jejich speciálně tvarovaná zakončení do okolní kosti vpravena mechanicky a postupem času s kostí srůstají. V závěru operace je hlavice umístěna na definitivní místo do nové jamky a operatér začne sešívat okolní struktury, svaly, vazivo, podkoží a kůži. Rána je sterilně kryta a mezi nohy pacienta je umístěna podložka trojúhelníkovitého tvaru, která v následujících dnech brání vykloubení nového kloubu. Ihned po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče, kde je sledován jeho stav a podávány léky proti bolesti. Zde zůstává asi dva dny, poté je přestěhován na ortopedické oddělení.Co vás čeká po operaci totální endoprotézy?První dny po operaci jsou pacientovi podávána antibiotika, léky proti bolestem a léky, preventivně působící proti vzniku krevních sraženin. Nemocný musí nosit kompresní punčochy či bandáže nohou a již od prvních dnů končetinu rozcvičovat podle rad fyzioterapeuta. Ten také pacienta informuje o správném ležení, sezení a chůzi, aby se minimalizovalo riziko vykloubení a poučí ho i o tom, které aktivity může a naopak nesmí vykonávat po propuštění z nemocnice, které následuje za 10-15 dní po operaci. Ačkoli výměna kyčelního kloubu patří mezi náročnější zákroky, není třeba se bát. Lékařský tým se bude snažit minimalizovat veškeré bolesti a urychlit Váš návrat do běžného života. Pacienti obvykle uvádějí, že již po krátké době po operaci cítí velkou úlevu a jejich pohyblivost je o mnoho řádů lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Neplodnost

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Neplodnostv dnešní hektické a uspěchané době, která je navíc podpořena konzumním způsobem života ,často zapomínáme na své tělesné a psychické potřeby. Důsledkem stálého stresu, špatné výživy a nedostatečného pohybu jsme více náchylní na různá onemocnění. Stoupá výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, infarktu myokardu, diabetu a neplodnosti. Ano a právě neplodnost je strašákem dnešní a budoucí doby. Dnešní žena před sebou vidí stále častěji kariéru a těhotenství odkládá na pozdější dobu. Společnost nám neustále předhazuje profil moderní ženy, která musí být stále in. Bohužel dnešní společnost význam ženy a mateřství nedocenila.Rodí se stále relativně málo dětí, což bude mít pro společnost v budoucích letech neblahé důsledky. Bohužel fakt, že neplodných párů přibývá ,je holá skutečnost.Co s tím. Dnešní vyspělé a moderní zdravotnictví dělá co může, ale přece jen to nestačí. Diagnostika se neustále zlepšuje a metody léčby jsou na vysoké úrovni, ale ne všem je pomoženo. Neblahá skutečnost je i, ta že narůstá mužská neplodnost a pokud se vlivem okolností setkají dva partneři, kteří jsou stejně nemocni, tak naděje miminka je ještě menší, ba takřka nulová. Mnoho neplodných párů proto hledá alternativy a uchyluje se k návštěvě léčitelů nebo jiných praktiků, od kterých čeká zázrak. Možná namítnete, že zázraky neexistují. Kdo nezažil, tak neví. Nikdo si nedokáže představit jaké to je, když několik let čekáte a čekáte. Nikdo z vás ani netuší, co to je, hlavně pro ženu, za psychický tlak, který ji provází běžným životem při pohledu na malé děti, které si hrají. Mít miminko a založit rodinu je pro neplodný pár velký zázrak. Dlouhá léta se zabývám přírodní medicínou a z praxe můžu jen potvrdit, že neplodnost se stává globálním problémem.Jak může pomoci přírodní medicína ? Přírodní léčba by měla mít vždy svá pravidla. Tím myslím, aby terapeut vždy uměl zhodnotit zdravotní stav. Od určení správné diagnózy by se měla odvíjet i kvalitní léčba, až do výsledného početí.V praxi vždy postupuji, tak že si nejprve pohovořím s nemocnou (je lepší když, přijdou oba manželé nebo partneři) a pak provedu irisdiagnostiku a změřím akupunkturní dráhy. Na základě zjištěných skutečností sestavíme léčebný režim.Příčiny neplodnosti představují globální problém. Musíme rozlišovat ženskou a mužskou neplodnost.Ženskou neplodnost si můžeme rozdělit na pět typů potíží : hormonální problémy, pánevní nebo mechanické problémy, vysoké hodnoty homocysteinu, překyselení organismu a opakované potraty, mimoděložní těhotenství a narození mrtvého plodu. Namátkou mohu vybrat anovulační cykly, polycystické vaječníky, nepravidelnou menstruaci, vysoké hodnoty prolaktinu, endometrióza, zánětlivá onemocnění gynekologických orgánů, imunologické vlivy, srůsty na vejcovodech atd. Mužskou neplodnost si můžeme rozdělit také do několika kategorií : porucha tvorby a zrání spermií, nepohyblivost spermií, překážky a blokády ve vývodních pohlavních cestách, vysoké hladiny homocysteinu a ejakulační problémy. Namátkou mohu vybrat : hormonální problémy, různá zranění, prodělané příušnice v pubertě, záněty varlat, vrozené vady, infekce prostaty, imunologické vlivy, kýly atd.Obecným problémem je také vyšší věk ženy, nesprávný životní styl, stresové situace, drogy, kouření a vše co s tím souvisí.Léčbu většinou ordinuje lékař. Přírodní medicína nabízí také naději. Osobně si myslím, že oba postupy jak klasické tak přírodní se musí kombinovat. Důležité je změnit životní styl a přístup k životu. V praxi budeme používat bylinky, potravinové doplňky, akupunkturu a zdravotní cviky např. podle paní Mojžíšové.

folder_openPřiřazené štítky

HYPOGLYKÉMIE A DIABETES MELLITUS U LIDÍ

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Hypoglykémie U mladistvých diabetiků jsou běžné »reakce na inzulín«, ale občasné hypoglykemické epizody jsou cenou, kterou platí za dobrou diabetickou regulaci většina diabetiků. Zvýšené vychytávání glukózy ve skeletních svalech a zvýšená resorpce injekcí inzulínu při námaze už již byly zmiňovány. Diabetici užívající inzulín mají být poučeni, aby tento účinek očekávali a také aby přizpůsobili svou dietu a dávky inzulínu tělesné aktivitě. Příznaky hypoglykémie se objevují i u lidí, kteří nemají diabetes a přehled jejich hlavních příčin poslouží k zdůraznění měnlivých veličin, působících na homeostázu krevní glukózy.Chronická mírná hypoglykémie může způsobit zadrhávání a nejasnou (splývavou) řeč, což se někdy považuje za opilost. Také se mohou objevit mentální poruchy i křeče, aniž by nastalo kóma. Když však je sekrece inzulínu chronicky zvýšena při tumoru secernujícím inzulín (inzulinomu; naši čeští patologové by tento nádor raději nazývali inzulom nebo ještě lépe nesidiom – pozn. překl.) nebo jako následek hyperplazie buněk B, příznaky jsou nejčastější ráno. To proto, že lačnění přes noc vedlo k depleci jaterních rezerv glykogenu. Příznaky však mohou vzniknout kdykoliv a u takových nemocných se na tuto diagnózu často nemyslí.Některé případy inzulinomu byly dokonce mylně diagnostikovány jako epilepsie nebo psychóza. Hypoglykémie se však může objevit u některých nemocných s velkými maligními nádory nepostihujícími pankreatické ostrůvky; hypoglykémie v těchto případech je zřejmě působena nadbytečnou sekrecí IGF-II. Jak už bylo uvedeno dříve, neurovegetativní reakce způsobující třes, pocení, úzkost a hlad normálně začíná při vyšších hladinách glukózy než kognitivní dysfunkce a je varováním, že se má požít glukóza.U některých jedinců se tyto varovné příznaky neobjevují před příznaky mozkové dysfunkce a toto »neuvědomování si hypoglykémie« je potenciálně nebezpečné. Tato situace nejspíše nastává při inzulinomu a u diabetiků při intenzivní léčbě inzulínem, a zdá se tedy, že k neuvědomování si hypoglykémie mohou nakonec vést opakované záchvaty hypoglykémie. Pokud po nějakou dobu zůstává glykémie vyšší, začnou se varovné symptomy opět objevovat při glykémiích vyšších, než jsou ty, které způsobují kognitivní poruchy a kóma. Příčina, proč opakované hypoglykémie vedou ke ztrátě varovných symptomů, není známa. Při jaterních onemocněních je křivka tolerance glukózy diabetického typu, ale glykémie nalačnoje nízká Při funkční hypoglykémii je vzestup glykémie po glukóze normální, ale následný pokles přestřeluje do hypoglykemických hodnot. To působí příznaky hypoglykémie za 3–4 h po jídle. Je to někdy vidět u lidí, kteří později onemocní diabetem. Nemocné s tímto syndromem je nutno odlišit od nemocných s podobnými příznaky, avšak způsobenými psychologickými nebo jinými problémy, kteří ve vzorcích odebraných během epizody příznaků nemají hypoglykémii. Byla vyslovena domněnka, že přestřelování hypoglykémie je působeno stimulací sekrece inzulínu vzruchy z pravostranného vagu, ale cholinergní blokátory obvykle poruše nebrání. U některých nemocných s thyreotoxikózou a u nemocných po gastrektomii nebo jiných operacích urychlujících pasáž potravy do střeva je resorpce glukózy abnormálně rychlá.Glykémie rychle stoupá k vrcholu, ale pak zase rychle klesá až do hypoglykemických hodnot. Vzestup glykémie totiž vyvolá vzestup sekrece inzulínu vyšší než normálně. Typicky se symptomy objevují za 2 h po jídle. Děti diabetických matek často mají vysokou porodní váhu a velké vnitřní orgány (makrosomie). To je působeno nadbytkem inzulínu v krvi plodu, příčinou je zčásti stimulace fetálního pankreatu glukózou a aminokyselinami z krve matky. Volný inzulín mateřské krve je ničen proteázami v placentě, ale inzulín vázaný na protilátky ničen není, a tak přechází do plodu. Proto se fetální makrosomie také vyskytuje u matek, u kterých se vyvinuly protilátky proti různým živočišným inzulínům a které jsou během těhotenství nadále léčeny živočišnými inzulíny. Nejnověji byly popsán deficit GLUT 1 u dětí. Ty pak mají defekt transportu glukózy přes hematonnormální

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz opakovaně orientační cena

I dobrý fejk je vždycky špatná kabelka

access_time29.květen 2019personRedakce

LV, Prada, Marc Jacobs, Dior – toužíte po ní několik let a chcete se řadit mezi ty, které ji mají. Rozumím vám, ale zároveň radím – zůstaňte nohama na zemi – než si uděláte společenské faux pas větší, než jste doufaly. Znám to také. Prostě byly chvíle, kdy jsem tak strašně toužila po Vuittonce, až jsem začala koukat po dobrých fejkách. Když jsme byli s partnerem poprvé v Dubaji, nevydržela jsem to a jednu si pořídila. Vypadala skvěle a na mém rameni se celkem dobře vyjímala…ale ne dlouho. Přestože to byla snad ta nedokonalejší kopie, kterou jsem kdy viděla, začala se ošoupávat a po pár měsících jsem měla doma trapnou ošuntělou kabelku, za kterou by se Vuitton okamžite zastřelil. Navíc mne stála v přepočtu asi 2000 Kč. Poměr cena výkon? Vyšla prostě dráž, než ta originál.Falešného Vuittona často prozrazuje barva kožených uch a postranních aplikací. Je stále stejná.Když jsme byli v Dubaji podruhé, dostala jsem svůj první originál. Legendární „Neverfull“. Klasický shopper v provedení GM, do kterého se vejde všechno, co člověk potřebuje od notebooku přes nákup až třeba po všechny potřeby pro děti (brrr…nesnáším ty hnusné tašky ke kočáru). Tady stál něco málo přes 14 000 Kč, tam vyšel na necelých 10000 Kč. Jo. Je to vysoká cena. Ale mám ji šestý rok. Kolik kabelek za 1000 Kč si za rok koupíte vy? Tři, Čtyři? A krát šest let? Nemyslím si, že utrácím víc, než vy. Můj vysněný „Neverfull“ vypadá pořád stejně, jako nový – jen ucha trochu tmavnou, což je ale právě jeden ze znaků toho, že se nejedná o padělek. Letos jsme na dovolené použili Neverfull i místo plážové tašky, aniž by se poškodila. Vydržel válení v písku, zásah solí, vlhký vzduch. Prostě všechno.Vedle sebe je prostě poznáte na první dobrou.A nyní, když mi visí vedle sebe obě – rozdíly prostě vidím. Zipy nikdy nepřestanou zářit a monogram je do nich vepsán s takovou přesností, že nenajdete jediný hrbolek. Uvnitř je dokonalé šití. A hlavně – nenosím ji na rameni se strachem, že někdo bude ty fejky umět rozeznávat víc, než já a odhalí mě. No a kdybych jednou měla ještě dceru, vím, že jí tu kabelku předám ve stejném stavu, jako ji mám a když ne, tak ji prostě vyreklamuji – Vuitton  dává celoživotní záruku.Michael Kors je cenově dostupný pro začátečnice, které touží po originálu.Myslím, že každá žena s věkem dospěje k jednomu originálu. A nemusí to být hned Vuitton. Když seženete akci u Michael Kors, seženete klasickou Jet Set tote s monogramem kolem 4000 Kč a pokud fandíte zahraničním aukcím, za 3000 Kč si ji můžete pokusit i vydražit. Když vyberete dobře, budete ji dennodenně nosit ke všemu a kdyby vám přeci jen nestačila, není nic lepšího, než ji doplnit něčím ze „stáje“ H&M nebo Zara.

folder_openPřiřazené štítky

Čistě ženské záležitosti – díky bohu za ně!

access_time29.květen 2019personRedakce

Nevím, jak vy, ale já na tu přetechnizovanou dobu zas tolik nenadávám. Ne, že mi usnadňuje život, ale dovoluje mi přežít. Věřím holky, že to máte stejně. Pojďme se trochu pobavit na vlastní účet.Dnešní doba nabízí mnoho pomocníků, kteří nám ulehčují život, jak to jen jde. A proto představa jediného dne bez pračky, myčky, ledničky, žehličky a jiných výdobytků moderní doby v nás vyvolává doslova pocity hysterie. To je ale jen zlomek toho, bez čeho se neobejdeme. Ve skutečnosti jsme závislé i na spoustě dalších věcí.Navigace – bez té nikam nedojedemTo, že ženy nemají příliš dobrý orientační smysl je obecně známá věc. V mapách se orientujeme asi stejně tak, jako muži v nejnovějších módních trendech. Proto navigaci považujeme za jednu z nezbytností, bez kterých by náš život jednoznačně jednoduchý nebyl. Je jedno, zda se jedná o klasickou GPS navigaci nebo navigaci v telefonu, něžná pohlaví zkrátka potřebují někoho, kdo jim vždy a spolehlivě poradí. Přiznejme si to, občas jsme se smyslem pro orientaci natolik na štíru, že navigace je naší jedinou spásou.Xbox – nemusí každý vidět všechnoŽe Xbox hrají jen muži? Omyl. Jeho závislosti propadly i některé ženy, jen se o tom stydí mluvit. Ptáte se, jak je tohle vůbec možné? Důvod, proč jej ženy milují je jasný. Raději si virtálně zacvičí a nebudou se stydět za každý fald, co jim leze z kalhot i za své pohyby, které  jsou nezkoordinované tak moc, že se tomu smějí i malé děti.Sluchátka – utiší jeho stížnosti a chrápáníVnímáme jako fajnové, že byla vynalezena titěrná bezdrátová sluchátka, která distancují posluchače od okolních zvuků. Říkat „ano miláčku, máš pravdu“ a přitom si do uší nenápadně pustit Lanu del Rey, protože jinak byste už jedenáctý den za sebou poslouchala že: ta nová pozice měla být jeho, sousedka je blbá, protože už mu zase stojí na místě, teče mu olej z auta, klesla hodnota koruny, je tu moc uprchlíků, je moc horko, jídlo není dnes nic extra a další věci, které by zbytečně vyprovokovaly hádku, protože už vás to monotónní remcání nebaví poslouchat, zatímco on se vzteká, že mu nerozumíte, vám zachrání nejeden večer. A nemluvě o jeho chrápání – víte třeba, že vyhání z ložnic 67 % žen? No a oddělené ložnice příliš dobroty nenadělají…Selfie tyč – nejlépe se vyfotíme samy Kudy chodí, tudy se fotí. A těmito snímky zaplavují sociální sítě. Záliba fotografovat sám sebe pohltila celý svět. Výjimkou nejsou světové celebrity a nejspíš asi ani vy ne. Jen si spočítejme, kolik fotografií pořídíme, když jsme např. někde v zahraničí. Dovedete si představit, že byste pokaždé u někoho žadonila, aby vás opakovaně vyfotil? Zřejmě by si ťukal na čelo. Díky bohu, že nic podobného už praktikovat nemusíme. Nějaký zřejmě velice inteligentní člověk vymyslel selfie tyč. Geniální věc, která umožnuje fotit sám sebe od rána až do večera bez toho, aniž by nám byla trapně vidět skoro celá ruka. Milá selfie tyč, děkujeme, že existuješ.Váha – i když pořád ukazuje blběNa světě neexistuje žena, která by neřešila váhu. I když si vážení žádá velkou odvahu, přesto ale na tento přístroj stoupneme i několikrát denně. Zřejmě věříme, že i za několik málo hodin může váha ukazovat zcela jiný údaj. Objeví-li se na displeji pro nás nežádoucí číslo, snažíme se utvrdit v tom, že váha zřejmě blbe. Krám jeden. Ale nepropadejte panice, i nám často váha lže. Ale ruku na srdce, dovedete si to bez ní představit? Bez každodenního vážení by přeci život neměl tu správnou váhu. Tento přístroj byl skutečně vynalezen pro ženy. Jinak si nedovedeme představit, proč by jej používaly tak často.

folder_openPřiřazené štítky

Určitě si chcete o Vánocích půjčit?

access_time28.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Základní je si položit otázku, zda půjčku vůbec potřebujete. Krátkou radost pod stromečkem budete splácet i v době, kdy bude sváteční atmosféra dávno ta tam. Ten nejlepší dárek nemusí být vždy ten nejdražší - uskromněte se, nesnažte se předvádět před příbuznými a při tvorbě a nákupu dárků zapojte kreativitu. Berte to tak, že kdo vás má rád, toho potěšíte i originální maličkostí, a kdo vás chce pomluvit, ten se potěšit nenechá. Když už se pro půjčku pevně rozhodnete, její výše by se měla odvíjet od výše rodinného rozpočtu. Udělejte si přehled nutných výdajů za domácnost (nájem, energie, voda, potraviny), připočtěte hypotéku či jiné úvěry, které musíte pravidelně splácet, a vše srovnejte se svými příjmy. „Pokud si nebudete jisti, můžete výši půjčky prokonzultovat s finančním poradcem. Omezíte tak rizika, která vás mohou během splácení potkat, ať už jde o ztrátu zaměstnání, dlouhodobou pracovní neschopnost a další faktory," radí Petr Husák ze společnosti DataLife, která nabízí nezávislé profesionální poradenské služby v oblasti financí. Smlouvy čtěte pečlivě Banka nabízí více možností. Kontokorent (můžete jít na účtu do minusu) se ideálně hodí pro krátkodobé překlenutí nedostatku peněz, pokud jste ovšem schopni částku splatit do tří až čtyř měsíců. Bankovní spotřebitelský úvěr zase můžete splácet i několik let a dá se přesně spočítat, kolik přeplatíte. Peníze prakticky okamžitě získáte přes kreditní kartu, ovšem odborník upozorňuje: „K této formě by se měli uchýlit jen lidé, kteří jsou schopni půjčku rychle splatit, většinou do dvou měsíců. Po vypršení bezúročného období by pak museli platit poměrně vysoké úroky." U bankovních společností nebývají ve smlouvách obvykle žádné zádrhele, u nebankovních půjček tomu může být mnohdy jinak. Ještě před podpisem si přečtěte vše, i poznámky pod čarou psané malým písmem. Může se tam skrývat chyták. „V některých případech se připravte na to, že budete muset zaplatit předem splatný poplatek za vedení administrativy spojené s půjčkou. Samotný poplatek může být vyšší než třetina půjčené částky! Dejte si také pozor na sankce, které vám hrozí v okamžiku, kdy přestanete splácet. Ne každá nebankovní společnost má navíc zájem na tom, abyste řádně, pravidelně a včas spláceli, protože na tom vydělává," upozorňuje Petr Husák.Pojďte šopovat! Poznáváte se? Každý jsme jiný, a proto také jinak nakupujeme. Mezinárodní studie firmy Henkel se zabývala nákupním chováním lidí v různých zemích a podle výsledků pak průzkumníci zařadili české zákazníky do tří základních kategorií. Kdo šetří, má za tři 41 % českých zákazníků považuje cenu za rozhodující faktor Jsou to ženy i muži nejčastěji ve věku 30-39 a 50-60 let, se základním a středoškolským vzděláním. Nakupují několikrát týdně, před nákupem si napíší seznam. Sledují akční nabídky z letáků a slevy jsou pro ně velmi atraktivní. Tito zákazníci nakupují stejné zboží ve stejných obchodech a netráví mnoho času prohlížením regálů. Místo toho nakoupí většinou pouze to, co si naplánovali. Hledají zboží, které je levné, ale rádi si dopřejí i značkové produkty, pokud jsou v akci. Za svoje peníze chci kvalitu 38 % českých zákazníků vyhledává hodnotu (poměr kvalita/cena) Nakupují rádi a často a mají uspokojení z toho, když nakoupí kvalitní zboží za dobré peníze. Kladou důraz na podrobné informace, studují obaly, nákupy plánují, navštěvují různé obchody a jsou otevřeni všem prodejním kanálům. Při rozhodování o koupi je pro ně důležitější kvalita výrobku než cena, ale vždy se zajímají o případné slevy - pak nakupují i do zásoby. Tito zákazníci chtějí nakupovat v jasně uspořádaném obchodě s regály plnými zboží, vítají letáky a speciální akce a vystavení akčního zboží. Oceňují věrnostní programy a kupony. Koupím a neřeším21 % českých zákazníků nakupuje bezstarostněBezstarostní zákazníci nakupují tehdy, když produkt potřebují, na cenu moc nehledí a téměř si nedělají zásoby. Kladou důraz hlavně na kvalitu a jsou ochotni za ni připlatit. Před nákupem nehledají informace, neztrácejí čas prohlížením regálů a rychle zakoupí produkt, který potřebují. Očekávají jasně strukturovaný obchod a chtějí, aby byl k dispozici produkt, který hledají. Vedle dobré kvality očekávají také široký výběr v každé kategorii zboží. V západních zemích tito lidé nakupují stejné značky ve stejných obchodech, ve střední a východní Evropě chodí do různých obchodů a jsou více otevření novým produktům a značkám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz opakovaně orientační cena

Lucie Bílá: Klidná síla neklidu

access_time25.říjen 2019personRedakce

Lucie Bílá je nebezpečně krásná žena. Navíc nikdy nevíte, co si ve vás její usměvavé oči při setkání přečetly: prázdnotu, laskavost, lhostejnost, vypočítavost nebo faleš? Na první pohled vás na ní upoutá její upřímný a široký úsměv. Ke královně naší pop-music patří stejně neodmyslitelně jako její tří-oktávový hlasový rozsah. Někdo ji přirovnal ke slavné Edith Piaf a nazval ji českým „vrabčákem“, pro její útlou a křehkou postavu, prostořekou pusu a osobní kouzlo. Lucii Bílou ale lze jen těžko přirovnávat k jiné zpěvačce. Je jedinečná, je originální, je svá. Její život je pod drobnohledem lidí, kteří mají pocit, že jim jakoby patří. Je zkrátka jejich Lucií. Setkáváte se, předpokládám, i s lidskou závistí. Jak na ni reagujete? Lámete si ještě s pomluvami, zlobou, nenávistí hlavu, nebo jste „nad věcí?“Moje povolání je dělat lidem radost nebo je prostě probudit ze snu a z nudy. Možná jsem svým způsobem i člověk, který se snaží lidem léčit duši, a proto mě nezastaví a nesmí zastavit nic negativního. Snažím se spíš naopak pochopit, z jakého důvodu jsou ti lidé nešťastní. Těch důvodů může být spoustu. Například ten, že je řada lidí, materiálně zajištěných a navenek spokojených, kterým minulý režim všechno vzal, oni si ale myslí, že jim něco dal.Když listujete společenskými stranami časopisů a opakovaně tu vidíte svoji tvář, jaký z toho máte dojem? Zajímají vás ještě stále články, které o vás vycházejí? Nebo se z nich stává rutina s cílem udržovat si určitou image a popularitu, která je pro vaši profesi potřebná?Bez novin by se diváci nikdy nedozvěděli, jak mi na nich záleží, co dělám nového a na co zrovna myslím. Je to nedílná součást mého povolání. Já mám stejně neustále potřebu věci sdělovat, něco měnit, něco převrátit, a jsem opravdu moc ráda, že dostávám neustále nabídky na rozhovory. Je to důkaz, že zatím nenudím.Jedna známá si mi postěžovala, že z vás má až stísňující pocit dokonalosti. Jste úspěšná, bystrá, vtipná, atraktivní. I pěvecké hvězdy jsou ale jen ženy s docela obyčejnými radostmi. Co pro vás znamená pojem ženskost?Nejvíc mi záleželo na tom mít děťátko, protože bez něj bych byla neúplný člověk. Stálo mě to skoro šest měsíců v nemocnici, ale i tam jsem se cítila šťastná, protože jsem žila opravdovým posláním. Podle mne není opravdu větším symbolem ženskosti nic jiného než těhotná a kojící žena. Jinak své známé řekněte, že dokonalá nejsem, že mám tolik chyb, až je sama nespočítám.Jaké tedy máte slabosti a neřesti? Ať už typicky ženské jako nekonečné telefonické hovory s kamarádkami, mlsání sladkého, schopnost strávit hodiny nad svým šatníkem, u něhož zjistíte, že stejně nemáte co na sebe, nebo slabosti zcela jiné.Jsem bojovník a peru se už od školy za věci, které nezměním a se kterými se neumím a nechci vyrovnat. V tu chvíli jsem „mužskej“ a jde ze mě strach. Co mě štve a co bych chtěla změnit, se týká většinou našich špatných zákonů a nespravedlnosti, která se tu často lidem děje. Co se týče jídla, dlouho jsem se učila žít příslovím „nežij, abys jedla, ale jez, abys žila“. Myslím, že už jsem nad sebou vyzrála. Dá se shrnout do jedné věty jaká dnes jste? Jak vidíte samu sebe?Člověk zná nejméně sám sebe a já mám takový sklon k sebekritičnosti, že se mne raději na Bílou neptejte. Jediné, co o ní vím, je, že vás má moc ráda. A myslí tím i všechny, kteří si tenhle rozhovor přečtou. Je prostě taková.VIZITKALucie Bílá – vlastním jménem Hana Zaňáková – se narodila 7. 4. 1966, je dcerou skláře a pečovatelky v domově důchodců. Jejím debutovým albem bylo Miss Ariel, nejslavnějším klipem Láska je láska v režii Filipa Renče. V roce 2014 vydala novou desku, jedná se o trojalbum s názvem Diamond Collection, ve kterém se Lucie Bílá ohlíží zpátky za svojí kariérou. Deska obsahuje největší hity a mapuje vzestup slavné zpěvačky od 90. let. Lucie Bílá je plná emocí, vlídnosti, tvůrčího neklidu. Je ženou se vším všudy. Spojením grácie, humoru, šarmu, pracovitosti i ochoty obětovat se pro druhé a pro úspěch projektu, na kterém pracuje. Některým mužům může taková žena připadat až nebezpečná. Řekla bych ale, že k české slavici Lucii se lépe hodí charakteristika jiná – je to báječná dáma, která si úspěch pracovní i štěstí soukromé zaslouží. Proto všechno dobré, Lucie! 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz opakovaně orientační cena

Miláčku, pojď, koupíme si bazén!

access_time29.květen 2019personRedakce

Mít bazén na zahradě je bezpochyby pohodlné! Můžete si tu lenošit a neprat se na koupališti o místo, nemusíte řešit, že vypadáte zle v plavkách a odpadá i tahání jídla s sebou na celý den či dilema, jestli je pro děti menší zlo hamburger na přepáleném oleji nebo staré hranolky. Mít zapuštěný bazén ale dost nákladné – nehledě na to, že pokud máte děti, nejde moc mluvit o velké bezpečnosti. Máte ale i jiné elegantní možnosti a i ty se musí dobře zvážit, aby vás nečekalo rozčarování.Nejjednodušším a také nejekonomičtějším způsobem je pořízení rodinného nafukovacího bazénu s pružnou konstrukcí. Jsou vyrobeny z třívrstvého PVC a mají vrchní nafukovací límec. Nemusí se nijak stavět a budovat, po nafouknutí se napouštěním vody začne bazén „stavět sám“. Jejich pořizovací cena je okolo 2000 až 5000 Kč v závislosti na kvalitě materiálu a velikosti. Trochu dražší variantou s nákladem do 30 000 Kč je pořízení nadzemního bazénu z plastu. Vyrábí se často v imitaci dřeva nebo kamene a stojí celkem zdobným prvkem ve vaší zahradě. Počítejte ale s tím, že budete muset provést některé terénní úpravy – zhutnit terén a aspoň jej uzamknout vibrační deskou.Velikost není to jediné…Velikostní rozpětí nafukovacích bazénů je obrovské. Můžete mít brouzdaliště v rozměrech kolem 1,80 m x 0,5 m, ale i solidní šestimetrový ovál, který má výšku 1,2 metru. Plastové bazény začínají na průměru 3, 5 metrů a stejné výšce. Nenechte se zmást tím, že když máte děti malé, napustíte jen 80 čísel, aby se neutopili. Nejde to! Oba typy bazénů musíte naplnit téměř po okraj, aby byly stabilní. Daná plocha musí být také zcela rovná. Jakákoliv nakloněná rovina znamená, že se voda bude navalovat na jednu stranu, rozhodí přirozený tvar bazénu, bude se přelívat a bude hrozit poškození bazénu. Hladký povrch je zase nutný kvůli nebezpečí poškození dna drobnými kamínky a také kvůli tomu, že plastová podlážka bude tlakem vody na zem vyloženě natlačena – každá ostřejší hrana pak může znamenat narušení a tím únik vody na pozemek.Na co se zapomínáV prvé řadě pracujte s čísly a ne odhady. Krom faktu, že se bazén musí na dané místo vejít, přemýšlejte také nad tím, aby na místo dopadalo co nejdéle slunce, aby poblíž pokud možno nestály stromy, které budou stínit a navíc z nich budou padat listy přímo do vody. Dále si uvědomte, že potřebujete mít v dosahu přívod vody, u většiny bazénů také elektrického proudu pro čističku a také prostor pro vypouštěnou vodu! To je nesmírně důležité, protože až budete bazén vypouštět, budou to řádově tisíce litrů vody a mohli byste si také vyplavit sklep. Pořízení bazénu není jen otázka jeho nákupní ceny, která může u toho nejmenšího zmiňovaného začínat již na 800 korunách a vyšplhat se třeba na patnáct tisíc za šestimetrový ovál s pískovou filtrací. Vůbec první důležitou položkou je voda. Takový standardní a hodně oblíbený bazén o rozměrech 3,66 m x 0,76 m má objem 7 991 litrů. Sice ho nenaplníte až po okraj, ale počítejte s tím, že ho budete časem doplňovat, jak se voda bude odpařovat, vycákáte ji nebo ji budete částečně měnit kvůli čistotě. Cena vody se v jednotlivých regionech liší, ale vysoká je všude.Kdo se o to bude starat?Čistota bazénu je další věc a i to je potřeba zvážit, protože počítejte s tím, že vám zabere asi tak půl hodiny obden ať prší nebo svítí slunce. Vodu musíte filtrovat (k menším bazénům se v sadě většinou prodává levnější kartušová filtrace, ale pokud hodláte mít bazén na zahradě v použitelné podobě od konce jara do podzimu, bude to chtít kvalitní pískový filtr). Ideálně 2x denně po dobu 4 hodin. Ideální je koupit si hodiny, které se postarají o to, že se filtrace sama zapne a vypne. Další věc je čištění bazénu. Pravidelně je potřeba testovat pH vody a vodu desinfikovat a to buď chlorovou tabletou nebo třeba běžně dostupným Savem Original. Použití je velmi jednoduché a chlornan sodný se vypořádá s bakteriemi a řasami, které by se chtěly v bazénu usadit. Vy sami se ho ale obávat nemusíte, ve vodě se rozkládá, a tak stačí jen dodržet správné dávkování a zhruba za půl hodiny po desinfekci můžete směle do bazénu. Uvědomělí majitelé bazénů ještě doplňují ochranu vody například o ultrafialové průtokové zařízení, které vodu rovněž dezinfikuje. A pak nezapomínejte ani na to, že každý den musíte síťkou vyndavat povrchové nečistoty, které do bazénu napadaly.A pokud tyto starosti považujete za krásné, jděte do toho (mrněte se třeba na Bazenyshop.cz), protože děti zabavíte na celé léto a pak také není nad to se po ránu osvěžit nebo si dát v bazénu večer s partnerem  sklenku vína, když děti (konečně!) usnou.

folder_openPřiřazené štítky

Za zdravé zuby budoucích maminek a jejich dětí

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Čištění zubů nepatří mezi nejoblíbenější činnosti člověka. Převážná většina lidí považuje poškození zubních tkání a dásní za nutné zlo, jemuž nelze ani sebelepším čištěním zubů zcela zabránit. Nesprávně se lidé domnívají, že příčinou vzniku zubního kazu je měkká sklovina, dědičnost, těhotenství apod.Panuje názor, že zuby nejsou životně důležité a navíc přece existují „zubaři“, kteří je v případě potřeby spraví nebo nahradí. Zubní kaz je bohužel stále a zcela zbytečně nejrozšířenějším onemocněním lidského těla, které ovlivňuje naše celkové zdraví mnohem víc, než si myslíme. Zdá se však, že řešení této situace je začarovaným kruhem, protože nesprávné hygienické návyky se stále dědí v rodině z generace na generaci.Péče o zuby budoucích maminek a jejich dětí je důležitáUdržet si zdravý chrup po celý život by mělo být cílem každého z nás. U dětí však největší zodpovědnost mají rodiče. Právě na nich záleží, jak povedou své dítě ke zdravému životnímu stylu a příkladné osobní hygieně. Proto je nutné, aby již nastávající maminky byly plně informovány o tom, jaké změny v jejich ústech mohou během těhotenství nastat a jak pečovat o pusinku a zoubky svého dítěte. Poměrně velké procento malých dětí bohužel nemá chrup zcela v pořádku a musí absolvovat nepříjemné a bolestivé ošetření u zubního lékaře. Po takových zážitcích se pak dítě stává „neošetřitelným“ pacientem, což může přetrvávat do dospělosti.Těhotenství vyvolává v mateřském organismu řadu změn souvisejících se zajištěním vývoje plodu, přípravou na porod a kojení. Proto je každá nastávající maminka preventivně pod lékařským dohledem, je jí vystavena „Průkazka pro těhotné“ a je pravidelně zvána do těhotenské poradny. Při první návštěvě je sepsána anamnéza a provedeno celkové orientační vyšetření. S těhotenskou průkazkou by měla žena absolvovat ještě další vyšetření, mimo jiné i stomatologické. Bylo by vhodné, aby již gynekolog těhotnou ženu poučil a náležitě motivoval k péči o její chrup. Zásadním problémem je, že většina těhotných žen se do stomatologické ordinace vůbec nedostaví. Může to být jednak ze strachu ze stomatologického ošetření nebo nedostatečnou informovaností od svého gynekologa o důležitosti tohoto vyšetření. V těhotenské průkazce je však kolonka věnována péči o chrup, a pokud nastávající mamince nedoporučí návštěvu zubního lékaře gynekolog, měla by se k němu objednat sama. Zubní lékař by měl provést podrobné klinické vyšetření dutiny ústní budoucí maminky a na jeho základě pak sestavit plán případného ošetření, přičemž v prvním trimestru se obvykle odloží ta ošetření, která nejsou nezbytná. Druhý trimestr je pro zubní ošetření optimální. Ve třetím trimestru, tedy v pokročilém stupni těhotenství se doporučuje provádět jen neodkladné výkony, neboť žena v tomto období snáší jakoukoliv zátěž hůře. Součástí návštěvy těhotné pacientky u stomatologa nebo dentální hygienistky by mělo být vhodné poučení budoucí matky, jak předcházet zubnímu kazu nejen u ní, ale zejména u dítěte. Měla by dostat informace o významu dietních opatření a o přípravcích s obsahem fluoru a jejich efektu v prevenci zubního kazu. Správně poučená maminka by měla vědět, že zubní kaz není dědičné onemocnění. „Dědičné“ jsou jen návyky v oblasti výživy a ústní hygieny. Zdravý vývoj dítěte, včetně jeho zoubků, v největší míře závisí na péči a správné výživě budoucí matky. Ideální samozřejmě je, když jí v tom pomáhají nejen gynekologové, zubní lékaři, dentální hygienistky a další odborníci, ale také ostatní členové rodiny.Proč se těhotným ženám více kazí zuby?U těhotných žen dochází k odlišnému vnímání chuti jídla i změnám životních návyků. U mnoha stoupá konzumace sladkostí, které mohou snižovat dávivý reflex a zvracení nebo konzumace kyselých a slaných jídel, tedy potravin, které zvyšují riziko zubního kazu. U řady těhotných klesá úroveň ústní hygieny z důvodu strachu ze zvýšeného krvácení dásní, které jsou v těhotenství často citlivější a v ústech pak dochází ke zvýšenému ukládání plaku a stoupá počet mikroorganismů, které zapřičiňují zubní kaz. V případě častého zvracení se v dutině ústní vytváří kyselé prostředí, jehož vlivem dochází k odvápnění skloviny a snížení její odolnosti vůči činnosti mikroorganismů. To jsou nejčastější mechanizmy, které vedou ke zvýšené kazivosti zubů a onemocnění dásní u těhotných žen. Takzvaná těhotenská gingivitida, tedy zánět dásní, který se projevuje jejich krvácením, je způsobena hormonálními změnami v těhotenství, které snižují odolnost dásní vůči průniku škodlivin z dentálního plaku do gingivy (dásní). Zvláště u žen, kterým se objevovalo krvácení dásní již před těhotenstvím, dochází v začátku těhotenství poměrně náhle k většímu krvácení z gingivy. To ženu samozřejmě překvapí, zalekne se a omezí čištění chrupu. Následkem je další hromadění plaku v ústech a zhoršení stavu gingivy. Je velmi důležité vědět, že krvácení z dásní není přímo způsobeno drážděním zubního kartáčku, ale zánětlivým onemocněním dásní, které může ve svém důsledku vést až ke ztrátě zubů a které dokonce přispívá i k onemocnění vnitřních tělesných orgánů. Krvácení dásní, lze zastavit pouze důslednou ústní hygienou. Proto by nejen těhotná žena, ale každý kdo zjistí byť i občasné krvácení z dásní, měl neprodleně navštívit zubního lékaře či dentální hygienistku, kteří jí po nezbytném ošetření chrupu a odstranění případného zubního kamene dráždícího dásně, také odborně poradí, jak správně a šetrně čistit zuby i měkké tkáně v ústech.Výživa a ústní hygiena v těhotenstvíTěhotenství je pro ženu určitým „zátěžovým obdobím“, kdy dochází ke změnám na úrovni metabolismu všech živin. Většina změn je reakcí vnitřního prostředí na zajištění růstu plodu. V 1. trimestru gravidity je nárok na energetický přívod ze stravy nižší, v průběhu 2. a 3. trimestru s růstem plodu energetický příjem stoupá na 1260 kJ/den. Je proto nutné dbát na správný podíl základních živin ve stravě. Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitamíny. Bílkovin má těhotná žena přijímat asi 100 g denně a to rostlinných a živočišných ve stejném poměru. Část má být ve formě mléka a mléčných výrobků, čímž je zajištěn i přísun minerálů (CA, P) a vitamínů.Tuky se zásadně omezují, ve stravě jich nemá být více než 80–90 g denně. Sacharidy mají být ve stravě zastoupeny méně, než mimo graviditu. Jejich denní množství nemá přesáhnout 350–400 g. Minerály a vitamíny mají být v těhotenství ve stravě bohatě zastoupeny podáváním ovoce a zeleniny. Vyšší spotřebu železa zabezpečí konzumace vajíček, zeleného salátu, kakaa a mořských ryb. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného energetického příjmu (nad 11300 kJ/den), omezit nebo lépe vyloučit uzené pokrmy, výrobky s kofeinem (káva, čaj, Coca-Cola, čokoláda), alkohol a vyvarovat se kouření. Správná ústní hygiena u těhotné ženy znamená odstraňování zbytků jídel a povlaku ze zubů 2x denně – tzn. ráno po snídani a večer před spaním zubním kartáčkem. Zubní kartáček má mít co nejmenší pracovní část (hlavičku se štětinkami), aby nevyvolával dávivý reflex. U žen, které mají problémy při čištění zubů je vhodný jednosvazkový zubní kartáček. Některé ženy nesnášejí v těhotenství zubní pasty. Když jim nevyhovuje žádný typ zubní pasty, mohou si zuby čistit bez ní a po vyčištění si vyplachovat ústa jednu minutu ústní vodou s fluorem. Mezizubní prostory je nutné čistit dentální nití nebo interdentálním kartáčkem dle doporučení ošetřujícího stomatologa nebo dentální hygienistky. Po dobu těhotenství by měla budoucí maminka navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku nejméně 3x. V rámci první návštěvy obvykle dostane všechny potřebné informace o správné výživě, ústní hygieně a fluoridaci. Při druhé návštěvě zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují, jak si žena osvojila správné návyky ústní hygieny a fluoridace a pomohou jí odstranit všechny zjištěné nedostatky. V druhém trimestru je vhodné ošetřit všechny zubní kazy. Ve třetí návštěvě v posledních třech měsících těhotenství zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují těhotné ženě stav chrupu a ústní hygieny. V tomto období poučí budoucí maminku také o tom, jak se bude starat o dutinu ústní svého dítěte.Budoucí maminka si udrží zdravé zuby a dobře se postará o zuby svého dítěte, když bude vědět že:1. Zubní kaz v období těhotenství vznikne jen její vlastní vinou, a to nesprávnou výživou – hlavně zvýšeným příjmem sladkostí a nedostatkem potřebných živin ve stravě a především nesprávnou ústní hygienou, tedy nedostatečným čištěním zubů. 2. V období těhotenství musí alespoň třikrát navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku. Dentální hygienistka správně motivuje a instruuje v používání dentálních pomůcek a zubní lékař kontroluje a v případě potřeby ošetřuje její chrup.3. Rodiče se často ptají, zda jejich dítě bude mít pěkné zuby a my jim odpovíme: „Rodiče, kteří jsou správně informovaní a tyto informace svědomitě přenáší do praxe v rodině, budou mít dítě, které nepozná bolest zubů a strach z ošetření u zubního lékaře.      

folder_openPřiřazené štítky

Řádění na sněhu netradičně

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Ikdyž u nás letos v nížinách moc sněhu není, tak máš-li chuť a čas, vydej se na hory za sněhem a legrací. Lyže můžeš vzít s sebou, ale zkus pro změnu něco jiného!Co takhle snowtubing? Po dráze sněhového tobogánu se můžeš řítit na speciální nafukovací duši třeba u farmy Zlatá podkova v Rokytnici nad Jizerou, U kačáka v Bedřichově, u hotelu Olympia ve Špindlerově mlýně, ve Vrchlabí a nyní i nově na Horních Mísečkách. Když pojedeš s partou, určitě si užijete. Za pět jízd zaplatíš 90 Kč, deset svezení stojí 150 Kč.Máš pocit, že na sáňky už jsi velká? Nenech se zmást, sáňky jsou právě „in“. Pokud se ti nechce drápat do kopce a pak hledat slušnou trasu, svěř se profesionálům: například ve Špindlerově mlýně tě označený autobus vyveze z centra na začátek dráhy, tam si půjčíš sáňky a s nimi budeš sjíždět čtyřkilometrovou upravenou cestou. V cíli pak sáňky zase vrátíš. Jsou jen pro jednoho dospělého, kámoška či přítel musí mít svoje. Cena včetně autobusu a půjčovného je 190 Kč. A úžasným zážitkem pak musí být noční jízda s osvětlenými sáňkami. V některých půjčovnách najdeš kromě sjezdovek a běžek i další lahůdky - jízda na skibobu není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát na první pohled, ale legrace se při ní dá užít opravdu hodně. A pokud tě už omrzely „obyčejné lyže“, zkus big foot - malé lyžičky, se kterými si pořádně vyzkoušíš, jakou práci dá udržet rovnováhu.Nádherný zážitek je také projížďka na koni, cena je od 250 Kč za hodinu jízdy zasněženou krajinou. Můžeš si jej dopřát například na Kněžické chalupě u Vrchlabí. Na farmě Strážné sedlo ve Strážném u Vrchlabí si kromě toho můžeš vyzkoušet i skijérink - projedeš se na lyžích tažená koněm…Mnoho zimních středisek nabízí vyjížďku na saních tažených koňských spřežením. Tento příjemný odpočinek si můžeš vychutnat třeba ve Špindlerově mlýně nebo v Harrachově, kde tě to bude stát 600 Kč za 20 minut. Chce to partu, která se podělí o cenu i zážitek.A pokud máš chuť naučit se třeba něco navíc, navštiv TV lyžařskou školu, která působí na Ještědu, Bedřichově či Špičáku v Jizerských horách. Vytvořili ji reprezentanti v akrobatickém lyžování a můžeš se tu naučit či zdokonalit jízdu na boulích, balet a skoky.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky