Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz přispívají vzniku

4 věci pro jaro s lehkostí

access_time27.květen 2019personRedakce

Jaro je nový začátek. Odhoďte všechny pozůstatky po zimě!Vyčistěte lymfu, zabojujte proti jarní únavě a posilte imunitu!Místo ovocného čaje si dejte bylinnýBylinné čaje vás nejen vzpruží, ale nastartují také procesy detoxikace organismu. Výborné jsou čaje z přesličky nebo kopřivy. Dodržování pitného režimu pak můžete podpořit ještě neperlivou vodou, ovocnými a zeleninovými freshy.Po ránu se vzpružte citronovou vodouKaždé ráno vymačkejte půlku citrónu do převařené teplé vody. Tento nápoj pijte teplý před snídaní. Citrón je skvělý způsob, jak hned po ránu nastartovat organismus. Je zdrojem vitamínu C a má blahodárné účinky na trávení, čištění organismu a krve od škodlivých látek z těla a pomáhá i při hubnutí.Udělejte si doma vlastní jogurt a posilte imunituRuku v ruce s oteplením často přichází i sezona nemocí. Užívání antibiotik je často nevyhnutelné, ale dobrou zprávou je, že škody, které ve vašem těle napáchala lze účinně zlikvidovat probiotiky. Tyto látky mají pozitivní vliv na střevní mikroflóru po léčbě antibiotiky a jsou jednou z cest, jak si uchovat pevné zdraví. Pravidelná konzumace probiotických potravin dodá vašemu tělu potřebné látky. Jednou z nejznámějších probiotických potravin je jogurt s živými kulturami, zejména po domácku vyrobený. Poctivý jogurt je bohatý na probiotické kultury, které pomáhají při trávení a posilují obranyschopnost. Zkuste si jednoduše vyrobit kvalitní čerstvý jogurt bez chemie přímo u vás doma. Příprava je velice snadná a výsledek i chuť domácího jogurtu vás mile překvapí.Zahajte protiútok a zbavte se celulitidyCelulitida ale není vůbec o nadváze. Příčinou jejího vzniku je mnohdy nesprávná životospráva, kdy se tělo zanáší toxiny a trpí nedostatkem minerálů a vitamínů. K jejímu vzniku přispívá i nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání, stres, kouření a strava bohatá na živočišné bílkoviny, tuky a cukry. Na náš seznam bychom měli zařadit pravidelný pohyb. Ideální je běh, který formuje postavu a zároveň čistí hlavu od negativních myšlenek. Zlepšuje naši soustředěnost, pozornost a pracovní výkonnost. Při vytrvalostním běhu se po několika minutách v těle uvolňují endorfiny, takzvané hormony štěstí, díky nimž dochází k pocitu štěstí. Místa „postižená“ celulitidou každý den sprchujte střídavě teplou a studenou vodou. Prokrvíte je a rozproudíte lymfu, která odvede škodliviny.

folder_openPřiřazené štítky

Osm bodů ke zdraví, kráse i pohodě, které by měla vyzkoušet každá žena

access_time27.květen 2019personRedakce

Nejsou složité, nestojí statisíce – jen trochu úsilí a touhy ve svém životě něco změnit a ochotu přijmout změny, které vás zavedou k vyšším hranicím poznání sebe samých.Chcete zjistit příčinu své nespokojenosti nebo se zbavit zdravotních problémů, které vás trápí už dlouho? Pak vyzkoušejte těchto 8 bodů – mohou vám totiž pomoct pochopit věci tak, jak skutečně jsou.Bod číslo jedna: Necpěte se lékyPrůkopník celostní medicíny Dr. Dahlke varuje před ničivým vlivem léků. Z průzkumů je dokázáno, že právě léky jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí. Navíc, v mnoha případech vám ani nepomohou. Mnohdy totiž jen potlačí lokální potíže jako je třeba bolest, ale z dlouhodobého hlediska nejsou žádným přínosem, protože nevyřeší problém samotný. Navíc léky jsou chemického původu a s množstvím chemie se tělo pak hůře vypořádává. Chemický nadbytek potom může rozhodit rovnováhu v těle a tím další nemoc třeba i přivodit.Bod číslo dvě: Pečujte o svou psychikuKaždá nemoc má svůj vzorec, který je tvořen naší minulostí, přítomností i budoucností, tím kde žijeme, vlivy, které na nás působí, naší spokojeností atd. A jelikož psychosomatická medicína vyzdvihuje hlavně to, že jakékoli onemocnění těla je zrcadlením duše, měli bychom si to uvědomit a o své blaho pečovat.Bod číslo tři: Přijměte svůj stínKaždá osobnost je tvořena světlem a stíny. Podle učení C.G. Junga je stínem naše podvědomí. Je to přesně ta část osobnosti, za kterou se stydíme a kterou bychom nechtěli být. Jenže i naše temná stránka k nám patří. Měli bychom ji přijmout a naučit se s ní pracovat, protože pouze tak jsme celiství.Bod číslo 4: MeditujteJestli vám něco pomůže osvobodit mysl od starostí, je to právě meditace, V pravém slova smyslu se jedná o stav, kdy je vaše hlava bez myšlenek – pouze ve vašem bytí. Pro začátek vám mohou pomoci vizualizace. Stačí, když zavřete oči a navodíte si myšlenky na příjemné události vašeho života – na poslední dovolenou, na narození dětí, na první moment, kdy jste poznali něco nebo někoho velmi zásadního ve vašem životě. Nepůjde vám to hned – budete roztěkaní, ale budete-li to stále zkoušet, naučíte se implementovat i představy a sny. Meditujte ze začátku ve stejnou dobu a na stejném místě, které je vám příjemné, a které je samozřejmě klidné.Bod číslo 5: Maso a mléko s mírouNespočet nejnovějších studií dokazuje, že maso a mléčné výrobky přispívají ke vzniku nemocí. Na tento seznam spadá především kardiovaskulární onemocnění, ale i mnoho dalších nemocí jako cukrovka, osteoporóza nebo autoimunitní onemocnění. Tato onemocnění jsou připisována podmínkám, ve kterých žijí zvířata, a které se podle Dahlkeho promítají do jejich masa nebo mléka. Svého farmáře proto pečlivě vybírejte, přesvědčte se, že zvířata malý volnost a s množstvím to také moc nepřehánějte.Bod číslo šest: Mějte signály nemocí jako na dlaniKaždá nemoc je čitelná a má své vysvětlení. Například obezita je jen vnější plnost a ne vnitřní naplnění. To také vysvětluje, proč jsou obézní lidé i často nespokojení se svým životem, nemají sebevědomí a nevěří si. Řešením je naučit se volit i jinou izolaci, než tukovou. Mnoho signálů a jejich význam včetně doporučení, jak mu předcházet opět můžete najít v knize Nemoc jako řeč duše či na zářijovém semináři Dr. Dahlkeho na stejné téma (vstupenky můžete zakoupit přes vstupenkov.cz)Bod číslo sedm: Pořiďte si audionahrávky, které léčíVe chvíli, kdy už dokážete dekódovat obraz své nemoci, můžete začít bojovat za své zdraví. Vedle stravy a meditace vám mohou pomoci také speciální audioprogramy. Jsou to malá imaginární sezení s psychoterapeutem ve formě vedené terapie na CD. Tato CD samozřejmě najdete i u Dahlkeho, ale i u jiných terapeutů zabývajících se psychosomatickými jevy.Bod číslo osm: Telefony nemějte u ucha celý denTvrdí se, že mobilní telefony vysílají do mozku škodlivé vlny. Tyto vlny mají za následek zánik buněk a přispívají ke vzniku nádorů. Prý mohou mobilní telefony dokonce za deset let denního používání zvýšit riziko rozvoje nádoru mozku až o 290 %.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz přispívají vzniku

Jak o sebe pečuje Tereza Maxová?

access_time28.květen 2019personRedakce

Dvaačtyřicetiletá topmodelka a maminka tří dětí žije trvale v Monaku. Alfou a omegou krásného vzhledu je pro ni opálená pokožka, avšak dobře chráněná kvalitním krémem.Tereza patří mezi nejkrásnější ženy světa. O svou pleť pečuje jako o klenot, aby jí zajistila mladistvý vzhled. Protože žije trvale pod palbou slunečních paprsků, investuje do kvalitního opalovacího krému. Používá faktor 25 – 30 a to jak u dětí, tak i u sebe. Říká, že bez krému na opalování by všichni večer trpěli, protože jim chybí středozemní geny. Tím, že žije v Monaku, má neustále krásně bronzový nádech. Proto nemusí pleť dále zatěžovat make-upem a dalšími líčidly, které přispívají k jejímu stárnutí. Bez čeho se ale neobejde je řasenka a zdravíčko. To si prý bere i do příručního zavazadla, když cestuje pro případ, že by se jí ztratily kufry.KVALITA, KTERÁ POMÁHÁA co patří mezi její top produkty? „V poslední době se mi osvědčil sprej pro děti s ochranným faktorem 25 od Oriflame, dobře se nanáší a má modré zbarvení, takže bez problémů poznám, kde všude jsem sebe i děti natřela.“ Proč si oblíbila právě značku Oriflame je jednoduché: „Již 14 let podporuje projekty nadace, čehož si vážím. Společně podporujeme program ve vybraných dětských domovech, který se snaží dostat co nejvíce dětí zpět do rodiny. To je velmi potřeba a jsem ráda, že se to daří. Díky kosmetickým poradcům dnes už nadace získala hrubě přes 10 milionů korun, a to je fantastické. Vážím si důvěry i snahy pomoci dětem, které to nemají v životě lehké a jsou odkázány na pomoc ostatních,“ tvrdí Tereza. Jako výrobce kosmetiky Oriflame též hodnotí pozitivně.  „Mám ráda přírodní kosmetiku, líbí se mi, že je šetrná k životnímu prostředí, není testovaná na zvířatech a dodržuje etický kodex. Proto jsem opakovaně propůjčila této kosmetice i svou tvář.“

folder_openPřiřazené štítky

Odstranění tetování laserem

access_time28.květen 2019personRedakce

Tyčí se vám nad lopatkou iniciála prvního přítele, jehož jméno si už téměř nepamatujete nebo jste si prostě v záchvatu toho, jak úžasně to bude vypadat, nechala udělat permanentní make-up a tak nějak to prostě nedopadlo. Ať tak či onak, právě teď je vhodný čas se s touto rozloučit a podstoupit odstranění tetování laserem.Nežádoucí tetování a permanentní make-up se odstraňují laserovým paprskem. Nejvíce se dnes uplatňují tzv. Q-switched Nd:YAG lasery, které řeší problém nadměrné absorpce melaninu, se kterým měly problém lasery používané pro odstranění tetování v minulosti. Q-switched Nd:YAG lasery jsou v současné době tím nejmodernějším řešením pro odstranění tetování především pro nízké riziko zjizvení či vzniku bílých míst po ošetření. Díky systému Q-switched je působení laserového pulzu mnohem kratší než v minulosti a proto je možné použít vyšší energii, aniž by došlo k výraznému poškození pokožky. V každém případě je pro efektivní eliminaci nežádoucích tetování zapotřebí, abyste zvolili ošetření lékařským laserem, jelikož kosmetické lasery nejsou dostatečně účinné a jenom byste vyhazovali peníze.Tetovací pigment je uložen v mnoha vrstvách pod sebou, laser je proto musí rozbít po částech a z tohoto důvodu je nutné při odstranění permanentního make-upu absolvovat v průměru 1 – 2 ošetření a u profesionálních tetování minimálně sérii 3 ošetření s rozestupem 4 – 8 týdnů. Velmi dobře lze odstranit tmavé odstíny a především černou. U barevného tetování je problematické odstranění zelených a žlutých odstínů.Bolestivost laserového zákroku může být pociťována o něco silněji, než při samotné aplikaci tetování. Ošetření je vnímáno jako lehké štípnutí gumičkou. Pro znecitlivění je vhodné použití vzduchové anestezie přístrojem ZCryo německé výroby, který je považován za standard při laserových zákrocích po celém světě. Velmi senzitivní pacienti s nízkým prahem bolesti  mohou požádat o aplikaci anestetického krému. V tomto případě je však zapotřebí počítat s časovým navýšením o cca 45 minut.

folder_openPřiřazené štítky

Zkrášlete se před létem jednoduše a z pohodlí domova

access_time28.květen 2019personRedakce

Všechny už se těšíme na to, až oblékneme šaty, sandálky a budeme si užívat horkých letních dnů. S tím vším je ale spojená i péče o náš zevnějšek a tělo. Proto jsme pro vás připravili několik „procedur“, které byste měla před létem rozhodně podstoupitA pozor. Za péči o sebe nemusíte nutně utratit majlant. Tak vzhůru do toho.Chloupky v létě? TabuS příchodem léta se téměř každá žena snaží udělat vše pro to, aby vypadala co nejlépe do plavek. S tím ale nesouvisí pouze proces hubnutí, ale především i vzhled pokožky, který by měl být obzvláště v letních měsících hladký a bez známky nežádoucích chloupků. Buďte za hrdinku a sáhněte po epilátoru, který odstraní váš chloupek i kořínkem. Od nevzhledného ochlupení budete mít alespoň na několik týdnů pokoj a zamezíte tak rychlému růstu nových chloupků. Tato metoda může být pro některé z nás malinko nepříjemná a bolestivá, ale na rozdíl od klasického holení nehrozí bolestivé říznutí, které se bude nějakou dobu hojit.Pryč se starou kůžíPerfektně upravená chodidla by měla být samozřejmostí po celý rok. Pokud však pedikúru náhodou podceníte v zimě, není to takový trapas jako v létě, kdy téměř pravidelně nosíme otevřenou obuv. Řada žen se důkladně stará o své ruce, ale nohy potom odflákne. Neutrhněte si ostudu oprýskaným lakem nebo ztvrdlými patami a věnujte potřebnou péči také chodidlům. Dobrou pedikúru si můžete udělat i z pohodlí domova a nemusíte k tomu pokaždé absolvovat návštěvu kosmetického salonu. Výborné jsou například nejrůznější elektrické strojky na baterky. Pomůžou odstranit ztvrdlou kůži na chodidlech nejenom účinně, ale také velmi rychle. Pak už jen stačí na nohy nanést krém, precizně nalakovat nehty výrazným a krásným lakem a vyrazit do světa.Pomeranč se dnes nenosíCelulitida je v období před létem diskutované téma číslo jedna. A nebudeme si nic nalhávat. Potýká se s ní snad každá z nás. A opravdu nezáleží na tom, zda jsme hubené jako proutek, nebo bojujeme s nadváhou. Příčinou jejího vzniku je mnohdy nesprávná životospráva, kdy se tělo zanáší toxiny a trpí nedostatkem minerálů a vitamínů. Špatnou zprávou je, že zbavit se ji nadobro nelze, ale její projevy můžeme výrazně zmírnit.Náš tip: Místa „postižená“ celulitidou každý den alespoň 5 minut masírujte speciálním masážním strojkem. Pokožku tím krásně prokrvíte a vrátíte zpět do pohybu lymfatický systém. K tomu ještě na seznam přidejte dostatečný pitný režim a pohyb, ideální jsou dřepy. Pokud budete mít motivaci a pevnou vůli, výsledky uvidíte brzy.Připravte svou pleť na sluneční paprskyPleť je po zimě a neustále se měnících se teplotních změnách často namáhaná a vysušená. Proto vyžaduje mnohem intenzivnější péči. Myslíte si, že tu vám mohou dopřát jen v profesionálním kosmetickém salonu? To je omyl. Dnes už není nic nemožné. K péči o pleť jsou k dostání speciální přístroje, které zvládnou hned několik funkcí najednou a vy si tak můžete udělat kosmetický salon doma v obýváku. Jedná se o obličejovou saunu, za pomoci které bude mít váš obličej svěží a krásný vzhled. Tento geniální přístroj vyhlazuje vrásky, linie vašeho obličeje, tukové polštářky a povzbuzuje a formuje kontury obličeje. V multifunkční obličejové sauně najdete i nástavec se zastřihovačem chloupků a nástavec pro ohýbání řas.Beauty pomocníci Masážní přístroj Ardes M240, Euronics 1690 KčPedikúra AEG PHE 5642, Euronics 499 KčObličejová maska Ardes M305, Euronics 1107 KčEpilator Philips Satinelle Soft, Euronics 1003 Kč

folder_openPřiřazené štítky

Vše, co jste chtěly vědět o zvětšení prsou

access_time25.říjen 2019personRedakce

Tvar a velikost prsou trápí mnoho žen, přičemž procento nespokojených dramaticky stoupá po porodu a po ukončení kojení. Nemálo z těchto žen pak uvažuje o chirurgické korekci svých prsů, aby tak docílily požadovaného vzhledu. Nejčastěji žádaným zákrokem je augmentace (zvětšení) prsů. Právě o augmentaci jsme si zajeli popovídat do jedné z nejstarších českých soukromých klinik plastické chirurgie INTER CLINIC Praha-Radotín, kde jsme vyzpovídali MUDr. Josefa Kulhánka, MBA, který v oboru plastické chirurgie platí za jednoho z nejlepších českých odborníků. Na svém kontě má více jak 1000 zákroků zvětšení prsou.Prsa mnoha žen se po porodu výrazně změní. Některé ženy si nejsou úplně jisté, zda-li jejich problém vyřeší augmentace – tedy zvětšení prsou, anebo modelace prsou. Dá se obecně říci, kdy je jaký zákrok vhodný?Vždy záleží na zbytku prsu, jak moc je prsní žláza vyprázdněná a jaký je celkový pokles prsu. Je-li prsní žláza pouze atrofovaná, avšak není povislá, obvykle se provádí augmentace. Je-li však prs povislý tak, že bradavka se nachází pod podprsní rýhou, přistupujeme k modelaci prsou.U kterých žen nepřichází augmentace v úvahu? Augmentace je operační výkon, proto lze tento zákrok doporučit pouze zdravým ženám. Určitě by augmentaci neměly podstupovat ženy, které trpí diabetem či nějakou autoimunitní chorobou, dále ženy akutně onkologicky nemocné. Dočasnou kontraindikací jsou pak různá chronická či akutní zánětlivá onemocnění, která by mohla ohrozit hojení a vůbec celý pooperační vývoj.O augmentaci dnes projevují zájem čím dál mladší ženy, není výjimkou, že si dívka pořídí k 18. narozeninám nová prsa. Jak je to vlastně s věkem? Kdy nejdříve a kdy nejpozději lze zvětšení prsou provést?V Jižní Americe, mecce plastické chirurgie, se zvětšení prsou běžně provádí už v teenagerském věku, tedy před 18. narozeninami. V České republice se běžně setkáváme s pacientkami kolem dvaceti let věku, což je dle mého názoru nejnižší věková hranice, kdy lze augmentaci doporučit. Co se horní věkové hranice týče, tak není výjimkou, když augmentaci podstupuje žena – padesátnice.Jak je to ale třeba s kojením? Lze se silikonovými implantáty normálně kojit? Silikonové implantáty nemají na kojení či těhotenství žádný vliv, proto lze augmentaci podstoupit i před těhotenstvím.Jaké roční období je pro tento operační výkon nejvhodnější?Je třeba mít na paměti, že čerstvě vzniklá jizva se po dobu 2-3 měsíců nesmí slunit. Má-li teda žena v plánu letní dovolenou někde u moře, měla by zákrok podstoupit nejpozději na začátku května. Augmentaci zřejmě i z tohoto důvodu ženy žádají nejčastěji na podzim a v zimě, kdy nejen že se neopalují, ale jejich fyzická aktivita je nižší než v létě, a tak je rekonvalescence jednodušší.Ženy často zajímá, jak moc lze prsa zvětšit. Lze udělat například z velikosti A velikost C?V zásadě lze, ale ne u každé ženy. Závisí to na velikosti tkání, pod které se vkládá implantát, ale také na tom, jestli je na hrudníku dostatek místa pro danou velikost silikonového implantátu. Když má štíhlá žena malá pevná prsa velikosti A, obvykle nelze použít implantát o objemu 400ml. Ten se ale naopak může pohodlně vejít do povislého prsa jiné ženy, u které prsní žláza atrofovala.Jak je to vlastně s druhy implantátů? Ženy se obvykle rozhodují mezi kulatými, anebo dražšími anatomickými. Které implantáty lze doporučit?V České republice se u většiny pacientek vkládají kulaté implantáty, a to jednak z cenového důvodu, a jednak zřejmě i kvůli efektu: kulaté prsní implantáty lépe tvoří tzv. „plný dekolt“. Anatomické implantáty mají na hrudníku pozvolnější náběh a „push-up“ efekt zde není tolik markantní. Záleží tedy vždy na představě klientky, jaký výsledek preferuje, a také na jejích finančních možnostech.Kam se vlastně implantáty vkládají? Implantáty se vkládají buď pod prsní sval, anebo pod prsní žlázu. To vždy záleží na tom, jak má která žena vyvinutá prsa. Je-li prsní žláza malá a žena štíhlá, je třeba implantát vložit pod sval, protože by pod malou žlázou a bez okolního tuku působil nepřirozeně a okraje implantátu by se pod kůží rýsovaly a byly by vidět. Naopak u žen po dětech, které mají prsa mírně povislá, doporučuji implantát vkládat pod žlázu, protože jinak by implantát nekopíroval pohyb prsou a vypadalo by to nepřirozeně. Avšak implantát musí být v tomto případě dostatečně veliký, abychom se vyhnuli efektu „kámen v ponožce“ (smích).Jsou dnes používané prsní implantáty doživotní? Víceméně ano. Předpokladem je, že nedělají klientce žádné problémy. Pak mohou dnes používané silikony v těle zůstat desítky let, aniž by bylo nutné je vyměnit.Mnoho žen se obává jizev, které po augmentaci na kůži zůstanou. Kudy je nejlepší řez vést, aby se dosáhlo co nejlepšího efektu?Řezy při vkládání prsních implantátů se vedou v zásadě třemi možnými způsoby: kolem bradavky, v podprsní rýze, anebo v podpaží. Zlatým standardem plastických chirurgů všude na světě je řez v podprsní rýze. Zda-li bude jizva v tomto případě vidět, záleží jednak na schopnosti hojení dané klientky, jednak na tvaru prsu.Řez kolem bradavky je výhodný v tom, že např. v plavkách jizva není vidět, ale tento operační přístup s sebou nese vyšší riziko komplikací, mám na mysli zejména riziko vzniku kapsulární kontraktury (tvrdé zjizvení kolem vloženého implantátu – pozn. redakce).Řez vedený v podpaží se používá naprosto minimálně, a to proto, že je tento přístup pro operatéra velice náročný a ne všechny implantáty lze touto cestou do prsa vložit. Jizva je pak patrná pouze tehdy, když žena zvedne ruce a má na sobě např. tílko. Než se žena pro augmentaci rozhodne, měla by určitě počítat s dostatečnou délkou rekonvalescence. Jaký režim je třeba po zvětšení prsou dodržovat?Po propuštění z kliniky, kde obvykle klientka tráví 1-2 dny, je třeba počítat s týdnem absolutního klidu. Dále doporučuji cca 4 – 6 týdnů nesportovat, přičemž dámy, které např. chodí do posilovny, by se měly vyvarovat posilování horních partií alespoň po dobu 3 měsíců, což platí třeba i pro tenis, volejbal a další sporty, kde je velký nápor na ruce a horní část těla.

folder_openPřiřazené štítky

Dokonalý makeup? S námi bez obav

access_time01.listopad 2019personRedakce

Umíte si vybrat správný makeup, nebo se obáváte, že nesplní to, co od něho očekáváte? Připravili jsme pro vás stručné rozdělení jednotlivých textur, přehled jejich předností i úskalí a věříme, že pak už nic nebude bránit tomu, aby vaše pleť zářila.Než si budete vybírat texturu, která ideálně splní vaše představy, nezapomínejte na devět důležitých zásad. Na správně ošetřené pleti vypadá makeup lépe a déle vydrží, proto pod líčení vždy naneste krém, který je vhodný pro váš typ pleti. Podkladové bázeLehké emulze, které vyplní vrásky, případně dodají pleti jas nebo ji zmatní a připraví na nanesení makeupu. Zabraňují ulpívání makeupu ve vráskách a pórech. Většinou je používají spíše profesionálové. V domácí kosmetické skříňce spíše čekají na příležitosti typu ples, divadlo nebo focení.Tónované krémyJsou lehké, obsahují nejnižší koncentraci barevných pigmentů, pleť jemně sladí, ale nemají krycí vlastnosti. Jejich předností je, že nabízejí makeup a krém v jednom kroku, což přináší úsporu času i peněz.Fluidní neboli tekutý makeupObsahuje méně pigmentů (zhruba 8 až 15 procent), barevně sjednotí pleť a jemně zakryje případné nedokonalosti, například pigmentové skvrnky. Na trhu je seženete v tubách nebo ve skleněných dózách s dávkovačem, nebo bez. Nanášení je snadné a rychlé, použijte konečky prstů, houbičku nebo štětec. Mají mírnou až střední krycí schopnost a jsou vhodné pro všechny typy pleti. Pro dlouhotrvající efekt zafixujte pudrem.Krémový makeupMá krémovou konzistenci a patří společně s fluidními makeupy k nejoblíbenějším. Spojují se v něm dvě hlavní výhody – snadné nanášení a střední krycí schopnost.Makeup typu „mousse“V podstatě se jedná o našlehaný fluidní makeup, který však snadněji nanesete v tenké vrstvě, a v případě potřeby jej můžete vrstvit bez časových prodlev, na rozdíl od běžného fluidu, kde musíme chvilku počkat, než zaschne. Výsledný makeup je kompaktní a matný.Kompaktní makeupNanáší se houbičkou. Je většinou v praktickém balení se zrcátkem a můžete ho nosit všude s sebou. Aby byl výsledek dokonalý, aplikace vyžaduje jistou zručnost, zabere více času, ale má vyšší krycí schopnosti k zakrytí drobných nedokonalostí.Korekční makeupJe vhodný pro pleť s akné, s výraznými pigmentacemi, jizvami nebo vitiligem. Vzhledem k tomu, že se může jednat o závažnější kožní obtíže, doporučujeme konzultaci s lékárníkem nebo dermatologem. Obsahuje vysoký podíl barevných krycích pigmentů, zhruba 50 procent.Makeup typu „stick“Praktické balení na cesty, krycí schopnosti srovnatelné s kompaktními makeupy. Doporučujeme nanášet houbičkou. Při přímém kontaktu s pletí se vám nemusí podařit nanést požadované množství makeupu.Pudrový nebo minerální pudrový makeupLze ho zjednodušeně popsat jako pudr s krycími vlastnostmi makeupu. Nanáší se štětcem a je vhodný převážně pro mastnější a aknózní pleť. Neobsahuje silikony ani oleje. Při správné aplikaci má dlouhodobý efekt.RozjasňovačeAsi nebudou patřit do vaší běžné výbavy, ale občas se mohou hodit na potlačení projevů únavy. Jemně se vetřou nebo vklepou do partií, které potřebují prozářit. Lze jimi i opticky zmenšit nos nebo zúžit tvář, ale to už patří do rukou vizážistů nebo skutečně zdatných a malířsky nadaných žen.Korektory a kamuflážeExistují v několika provedeních – se štětečkem, s houbičkou, v tyčince nebo tužce. Jsou určeny k zakrytí drobných nedokonalostí. Zelené korektory se hodí k neutralizaci červených nedokonalostí, jako jsou žilky nebo akné, béžové korektory k redukci viditelnosti pigmentových skvrnek. Žluté korektory využíváme na kruhy pod očima a podlitiny.PudrySlouží hlavně k zafixování makeupu a prodloužení jeho stálosti, během dne potlačí případný lesk. Mohou být transparentní, takže nezmění odstín vašeho makeupu, nebo se zabarvením. Pudr a makeup by se odstínem neměl příliš lišit. Suchá ložiska na sebe navazují více pigmentu a následkem je barevně nejednotná tvář. Důležitou obranou je kvalitní noční krém, který suchá místa redukuje, a jednou za čas i jemný peeling.Výhodou dnešních textur jsou i přidané látky, které nejen zvyšují komfort nanášení, ale zároveň pleť také chrání před slunečním zářením (sledujte hodnotu SPF a vybírejte podle ročního období) a povětrnostními vlivy díky obsahu výživných olejů, vitamínů nebo antioxidantů.Při líčení potřebujete dostatek světla - není větší faux pas, než když máte na obličeji fleky od špatně rozetřeného makeupu nebo ostrou hranu končící před linií vlasů nebo dolní čelisti. To pak pozná i chlap, že jste špatně nalíčená.Nezapomínejte sledovat expiraci, hlavně to, jak dlouho můžete produkt po otevření používat. Zabráníte vzniku možných kožních obtíží, například alergie nebo infekce.Pravidelně ošetřujte štětce, houbičky a všechno, co přijde do kontaktu s makeupem. Na vyprání houbiček stačí běžné mýdlo, štětce většinou zvládne jemný šampon. V případě, že máte na pleti zánětlivá ložiska (například akné), použijte k opláchnutí líh s koncentrací 40 až 60 procent.Nanášíte-li makeup prsty, vždy si před líčením umyjte ruce.Před nanášením tekutého makeupu velmi jemně navlhčete houbičku, pak nenasaje tolik přípravku, takže ušetříte.Vždy roztírejte od středu obličeje do stran.Každý večer se odličujte, je to investice do zdraví a krásy vaší pleti.

folder_openPřiřazené štítky

Jak rozzářit pleť za jeden den?

access_time24.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Zkuste napařování obličeje!Napařování obličeje je nejlepší způsob, jak důkladně vyčistit hluboké póry. Tato péče je nezbytná jednou týdně, aby se uvolnily všechny nečistoty z vaší pleti. Při napařování obličeje se vám rozšíří ucpané póry, pokožka se zvláční a snadněji se čistí nečistoty, zbytky make-upu, prachu, mazových sekret a odumřelé kožní buňky. Uvařte vodu s bylinkami (pro mastnou pleť použijte tymián, mátu peprnou nebo citron, pro citlivou a suchou pokožku použijte heřmánek nebo limetku, pro normální pleť můžete použít rozmarýn či levanduli). Napařujte tvář přibližně 10 / 15 minut.Jemné odlupováníHned po napařování jemně odlupujte pokožku. Je to nejlepší způsob, jak docílit toho, aby vaše pleť opět zářila. Navíc tak odstraníte nečistoty a make-up, které ucpávají póry a hlavně odstraníte odumřelé buňky, které obvykle způsobují nudnou, nerovnoměrnou pleť. Použijte jemný peeling, který vyhovuje vašemu typu pleti. Kolem očí provádějte peeling jemnými krouživými pohyby. Pamatujte si: Když si budete odlupovat tvář, odstraníte odumřelé buňky z povrchu kůže a kožní maz, který způsobuje problémy (černé tečky, pupínky a akné).Použijte masku!Masku nanášejte, když bude váš obličej čerstvě umytý, protože póry budou otevřené a maska ​​bude schopna proniknout hluboko do vaší pokožky. Vyberte si masku, která vyhovuje vašemu typu pokožky a aplikujte ji jednou nebo dvakrát týdně. Rozjasňující maska ​​funguje opravdu skvěle! Navrátí obličeji záři. Můžete si zkusit koupit i jiné typy masek -  pro zpevnění, vyživující, čistící nebo hydratační. Na trhu je mnoho masek speciálně určených pro jednotlivé typy pleti. Vyživují pokožkuNebudete mít zářivou pleť, pokud se o ni nebudete řádně starat! Těsně před spaním použijte silnou vrstvu vyživujícího krému na obličej. Vyberte si produkt, který obsahuje více přírodních složek jako jsou např. aloe vera, med, heřmánek, mandlový olej, olivový olej, vitaminy (především vitamin C), minerální látky a esenciální oleje. V dopoledních hodinách čistěte svou tvář jemnými čistícími krémy a jemně obličej masírujte krouživými pohyby, čímž si zlepšíte krevní oběh a vaše pleť tak bude zářívá!Make-up pro zářívou pleťVaší pleti dodá záři i vhodný make-up. Každé ráno (bez ohledu na váš typ pleti a věk) používejte krém nebo hydratační krém na obličej. Vyberte si tekutý make-up a aplikujte ho na vyčištěnou a dobře zvlhčenou tvář. Pokud chcete, aby váš make-up byl bezchybný a vydržel delší dobu, tak před aplikací tekutého make-upu použijte „make-up primer“. Make-up primer nám připraví pleť pro aplikaci make-upu, vytvoří ochrannou vrstvu, aby pokožka vypadala déle přirozeně. Pokud se vaše pleť leskne, můžete použít matující pudr na obličej. Pleť by měla být bez pupínků, jizev, černých teček, hnědých skvrn a jiných nedokonalostí pleti. Prášek naneste štětcem na pudr. Můžete ho aplikovat přes celý obličej nebo jen na tváře. Použijte načervenalý, růžový nebo broskvový odstín, protože tyto odstíny barev vypadají přirozeně téměř u každého. Tvářenku postupně naneste širokým štětce. Tvářenka v prášku vydrží déle než tvářenka ve formě krému či gelu. Vybírejte si světlejší odstíny, protože ty vaši pokožku omladí a vaše pleť bude zářit!Používáte-li rtěnky nebo lesky na rty, vybírejte si světlejší odstíny , protože jedině ty rozjasňují váš obličej. Nejprve na rty naneste tužkou konturu a následně použijte rtěnku. Dejte si pozor, aby byla nanesena rovnoměrně! Odstraňte přebytek rtěnky z vašich rtů a pak naneste druhou vrstvu, čímž docílíte sytější barvy, která navíc vydrží déle.Užitečné typy pro krásu, aby vaše pleť zářila:Pijte hodně vody, aby vaše pleť a tělo byly hydratované.Vyhněte se make-upům v žlutých odstínech, protože by vaši pokožku dělaly nudnou. Pravidelně oloupávejte kůži s mírným peelingem, abyste odstranily odumřelé kožní buňky. Experimentujte s různými barvami make-upu, abyste zjistily, jaký sedí právě vám! Vybírejte si make-up a výrobky pečující o pleť s ochranou před slunečním zářením (SPF alespoň 15). Vybírejte si tekuté korektory pro snazší krytí. Je-li vaše pokožka bez pupínků, černých teček, rozšířených pórů a dalších nedostatků pleti, používejte pudr, který bude odrážet světlo, aby vaše pokožka vypadala matně. Večer si nezapomeňte odlíčit make-up jemným odličovačem. Vždy platí: tónovací make-up nanášejte na vyčištěnou a zvlhčenou pleť.Zvykněte si čistit si obličej každý den vhodnými produkty „†". (Dále od této značky můžete používat čistící prostředky, make-upy a pleťové krémy s obsahem přírodních složek.) Ujistěte se, že výrobky pečující o vaši pleť, které jste si vybraly, jsou vhodné pro váš typ pleti.Chcete mít ještě zářivější pleť?Dokonce i nejzdravější pleť může být ještě zářivější. Stačí použít některý z přípravků pro rozjasnění tváře. Zářivá kůže pomáhá vytvořit nádherný, svěží vzhled, který rozjasní obličej i vlasy. Existuje řada způsobů, jak lze dosáhnout zářivé pleti, aniž byste utráceli mnoho peněz za různé výrobky a pleťové vody.Chcete-li mít zářivou pleť, musíte si stanovit pravidelný režim péče o pleť. Budete odstraňovat všechny nečistoty a kožní maz a zabráníte vzniku skvrn na obličeji. I když bude vaše kůže vypadat zdravě, je důležité ji občas odlupovat. Odstraněním všech mrtvých a suchých kožních buněk pomůžete oživit kůži. Základem je, pravidelně mýt pleť, což také pomáhá k odstranění odumřelých kožních buněk.Rozzářená pleť závisí i na typu stravy. Jezte tedy hodně ovoce a zeleniny! Pijte hodně vody a jezte zdravě - je to skvělý způsob, jak mít pleť zdravou a krásnou. Nejezte potraviny s vysokým obsahem cukru. Pro pleť jsou skvělé ryby a brokolice.Je důležité mít pravidelný spánkový režim. Spánek je důležitý nejen pro dostatek energie, ale i pro zdravou a rozzářenou pleť! Nedostatek spánku způsobuje kruhy pod očima, otoky a dehydrataci.Typ make-upu, který používáme, je také důležitý pro zářivou pleť. Vybírejte si lehké make-upy a pudry, aby vaše pleť vypadala zdravě. Existuje také mnoho korektorů (přírodní minerály a bronzery), které dodávají pleti jas. Chcete-li mít zářivou pleť, nesmíte se příliš stresovat! Relaxujte a buďte hodně venku!

folder_openPřiřazené štítky

31 zkrášlovacích tipů

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Péče o pleť je sama o sobě velmi namáhaví činnost, a co teprve péče o stárnoucí pleť! Vrásky, zaryté linie, fleky a mnoho dalších mohou vaši pokožku udělat nevzhlednou. Samozřejmě, že tu jsou i jiné cesty, jak stárnutí pozastavit, např.plastické operace, ale měla byste vždy mít na paměti, že takovýto zákrok něco stojí, a že stárnutí stejně nezastavíte.Příroda nám vždy nabízí to nejlepší, a proto se mnoho kosmetických firem rozhodlo přejít na organické, nebo-li bio produkty. Bohužel tyto kosmetické výrobky také něco stojí, ale vy si můžete být 100% jistá, že tím chráníte Matku přírodu, a že si dopřáváte to nejlepší, co vám na oplátku nabízí.Přichystali jsme pro vás list 31 zkrášlovacích tipů, které vás nahodí zpátky do formy!Vlivy slunečního zářeníSice je skoro nemožné se zcela vyhnout slunečním paprskům, ale pokuste se jim vystavovat co nejméně. Stárnoucí pokožka je náchylnější a sluníčko jen prohlubuje vrásky a linie v kůži. To samé platí pro solária, která také nejsou nejpříznivější, co se týče vaší pokožky.Může se zdát, že v zimě nepotřebujeme ochranu před sluníčkem, ale stále byste měla mít „eso v rukávu“. Sama víte, že se i v mrazivých dnech občas objeví sluníčko a je důležité, abyste byla na vše řádně připravená. Pamatujte na to, že sluneční záření prochází i přes vaše oblečení, takže je třeba se pořádně vyzbrojit.Tip č.1: Ochrana před sluncemSlunce září „o sto šest“ mezi jedenáctou a třetí hodinou, takže byste v tomto čase měla být v pozoru. Klobouky jsou neopomenutelnou součástí ženského šatníku a samozřejmě stylové sluneční brýle jsou jedním ze základních doplňků. Když k této dvojici připojíte i opalovací krém, tak si můžete být jistá, že pro svou pokožku děláte maximum.Tip č.2: Čerpejte z jídlaPamatujete na to, když vám maminka kdysi říkávala, že byste měla pravidelně jíst zeleninu? Víte, že bylo prokázáno, že zdravý životní styl zahrnující konzumaci ovoce a zeleninu zlepší stav vašich vlasů, zubů a pleti? Doplňujte svou tělesnou schránku o různé ovoce a zeleninu a nezapomeňte na to. že z nich můžete vždy udělat domácí pleťové masky!Tip č.3: Odbourejte stres a napětíPři vaření a pečení se nebojte do jídla přidat protizánětlivé a očišťující ingredience jako je zázvor, skořice a kurkuma. Jestli se divíte, proč je to tak důležité, zkuste si představit tento proces: dennodenně jste vystavována vnějším vlivům, které zvyšují riziko zánětů ve vašem těle (např. znečištění vzduchu). Tímto se kumuluje stres a napětí, které jsou rozhodně škodlivé pro zdraví a zvyšují riziko vzniku vrásek. Ale pokud budete mít v zásobě obranné látky, viditelně tím snížíte pravděpodobnost  vzniku linií a vrásek na vašem obličeji.Tip č.4: Vitamín CKonzumací jahod, papájy, brokolice, pomerančů a papriky zahájíte vráskám a suché pleti válku. Tyto potraviny jsou totiž velmi bohaté na vitamín C, který kůži zjemňuje a očistí vaše tělo od všech škodlivých radikálů vzniklých z UV záření. Vaše kůže potřebuje vitamín C pro správnou produkci kolagenu, který si umí skvěle poradit s vráskami. Samozřejmě, že na trhu naleznete produkty jako je kosmetika a pilulky s obsahem tohoto vitamínu, ale jeho přímá konzumace je vždy tou lepší volbou!Tip č.5: LykopenLykopen obsažený v mrkvích, vodních melounech a rajčatech je váš další pomocník v boji proti stárnutí. Odborníci potvrdili, že lykopen zlepšuje povrch pokožky, takže máte-li zahrádku, určitě tuto zeleninu začněte pěstovat.Tip č.7: IsoflavonyJezte hodně tofu, sojového mléka a edamamu, protože tyto potraviny obsahují isoflavony, které se stejně jako vitamín C podílejí na produkci důležitého kolagenu. Takže si to shrňme, UV záření tímto skvěle obelstíte!Tip č.8: Omega 3 mastné kyselinyTuňák, losos, pstruh a sardinky přímo překypují omega 3 mastnými kyselinami, které udrží vaši pleť mladistvou a zaručí vám dostatečnou produkci našeho dobrého kolagenu.Tip č.9: Zelený čajMísto kafe si raději dejte šálek zeleného čaje, který vaše tělo dostatečně hydratuje, podpoří váš metabolismus, obrní vás před škodlivými radikály a před možným vznikem rakovinotvorných buněk. Péče o vlasyVlasy patří k neodmyslitelné části našeho těla, která by měla být náležitě opečovávána. Zdravé vlasy mohou být snadno poškozeny častým fénováním, kulmováním, žehlením a barvením. Naštěstí tu jsou prostředky, které vám pomohou znovu získat krásné vlasy! Všechny potřeby najdete v obchodu s potravinami, které stojí o dost méně než zbytečnosti z drogerií. Tip č.10: Avokádová maskaAvokádová maska skvěle vyživí suché vlasy a ochrání je před jejich vysušením. Díky svému obsahu proteinů a tuků vám zaručí kompletní výživu a zdravé lesklé vlasy. Pro přípravu masky si připravte:Půlku oloupaného avokáda bez peckyVajíčko1 lžíci olivového oleje1 lžíci ricinového olejePšeničné klíčkyVšechny vyjmenované ingredience rozmačkejte a smíchejte v misce. Vzniklou směs vmasírujte do svých suchých vlasů (zejména do konečků). Použijte koupací čapku a vlasy do ní schovejte na 20-30 minut. Pokuste se kolem hlavy omotat teplý ručník a nechat ho danou dobu na hlavě.Pro vymytí masky použijte svůj oblíbený vlasový šampón. Tuto ozdravnou kúru byste vlasům měla dopřát alespoň jednou týdně, než se kompletně uzdraví.Tip č.11: RučníkPo umytí jsou vaše vlasy nejzranitelnější a jsou náchylné k vypadávání a třepení. Abyste tomu zabránila, neomotávejte ručník do vlasů, jako to obvykle děláte! Jemně ručníkem vlasy promněte, aby nasál přebytečnou vodu a nechte je samovolně uschnout.Tip č.12: Sladký spánekAbyste zabránila vypadávání vlasů, nikdy nechoďte spát s mokrou kšticí. Abyste své vlasy opečovávala na maximum, vyměňte klasické bavlněné povlečení za saténové nebo hedvábné. Tímto zabráníte i předčasnému vzniku vrásek!Tip č.13: Objem a leskPostrádá-li váš účes objem a lesk, připravte si tuto kouzelnou směs! Smíchejte jedno vajíčko a majonézu a tuto směs vmasírujte do pokožky hlavy až po konečky. Opět použijte koupací čepku pro upevnění a nechte směs působit 15-20 minut. Poté jako obvykle použijte šampón a kondicionér pro důkladné smytí. Aby měl tento trik viditelný účinek, je třeba ho praktikovat alespoň jednou týdně.Tip č.14: MlékoAbyste se mohla chlubit lesklými vlasy, podstupte sice dlouhý, ale účinný proces s mlékem. Pečlivě ho vmasírujte do pokožky hlavy a do vlasů (až po konečky) a nechte mléko hodinu působit. Mléko z vlasů vymyjte, ale bez pomoci šampónu! Další den vlasy jako obvykle umyjte šampónem a uvidíte, jaké divy s vaší kšticí mléko udělalo! Je třeba tuto proceduru opakovat 1-2 krát týdně pro dosažení viditelných výsledků.Tip č.15: Ochrana před sluncemVaše kůže není jediným terčem slunečních paprsků. Když jste venku, jsou vaše kadeře také vystaveny slunci, které z nich odnímá vlhkost a tím je nepříjemně vysušuje a ubírá jim objem. Abyste se vyhnula této nepříjemnosti, noste klobouky, šálky a deštníky, které nejen ochrání vaše vlasy, ale udělají vás stylovou!V drogeriích naleznete vlasové spreje s ochranným UV faktorem, takže neváhejte a přidejte ho zejména v horkých letních dnech do své kosmetické výbavy!Náš tip: Zkuste své vlasy zkrotit do drdolu, aby byly co nejméně odhalené! Péče o suchou pleťMnoho oblastí našeho těla má tendenci být nepříjemně suchá a napnutá. Naštěstí na trhu je k dispozici nesčetné množství tělových hydratačních krémů, které se o vaše tělo dobře postarají. Přemýšlela jste o tom, kolik chemických látek takové krémy obsahují? Co takhle dát přednost přírodním metodám, které vám zaručí efektivní výsledky a zdravé tělo?  Tip č.16: MasážPoužijte kafe, cukr, vanilku na drsná kolena, lokty, paty a další místa, která jsou hrubší. Při použití cukru přidejte malou kapku olivového oleje pro snazší aplikaci. Nejen, že tyto přírodní složky jako je vanilka krásně voní, ale třeba takové kafe působí jako účinný antioxydant.Tip č.17: Přírodní peelingAbyste si ho vyrobila masážní peeling z předchozího bodu, připravte si jednu lžíci vanilkového extraktu, půlku šálku čerstvé kávové drtě a šálek cukru. V menší misce smíchejte olivový olej s vanilkovým extraktem a ve větší misce smíchejte kávu a cukr. Poté všechny ingredience pečlivě smíchejte až vám vznikne pasta.Misku s připravenou pastou si vezměte s sebou do sprchy a po osprchování vmasírujte směs do vlhké pokožky. Tímto zvýšíte cirkulaci krve v celém vašem těle!Dejte si pozor na: Nenanášejte peeling na strupy a na citlivá místa vašeho obličeje. Máte-li hodně suchou pleť opakujte tento rituál dvakrát týdně.Tip č.18: Tmavá a vysušená místaVysušená místa jako jsou kolena a lokty je třeba hydratovat dvakrát denně. Pokud vám došel hydratační tělový krém, nahraďte ho olivovým olejem, který vmasírujete na postižená tmavá místa. Obecné tipy pro udržení mladistvého vzhledu Tip č.19: Barva rtůZměňte barvu svých rtů zakoupením světlejší rtěnky nebo lesku. Světlejší barvy dělají ženy mladší a živější. Naneste trochu lesku do prostřed horních a dolních rtů, abyste dosáhla 3D efektu.Tip č.20: Samoopalovací krémAplikujte samoopalovací krém na nohy, abyste zakryla vystouplé žilky, celulitidu a dosáhla hubenějšího vzhledu. Pokud se bojíte, že krém nerovnoměrně nebo špatně rozetřete, pořiďte si ten s přídavkem Aloe, který si s těmito problémy hravě poradí. Abyste vypadala skutečně jako přijetá z dovolené, naneste samoopalovací krém před ulehnutím do postele a nezapomeňte ho nechat řádně se vstřebat! Uvidíte, že budete ráno vypadat božsky!Tip č.21: Zvýraznění obličejových rysůPoužijte rozjasňovači, bílou tužku na oči nebo bílý oční stín pro zvýraznění vnitřních koutků oka. Tento trik vaše oči rozzáří, takže nebudou vypadat unaveně a navíc odtáhnete pozornost od vrásek. Poté použijte pudr v tmavším odstínu než je barva vaší pleti a zvýrazněte jím strany vašeho nosu, bradu, čelistní kosti a jablíčka. Tímto vytvoříte iluzi hubenějšího obličeje!Tip č.22: Voda, ovoce, zeleninaPijte hodně neperlivé vody, abyste očistila své tělo od odpadních látek a spálila pár přebytečných kalorií. Vždy preferujte jemně chlazenou vodu, která vám s hubnutím lépe poradí. Pro větší efekt dávejte led do každého nápoje, který vypijete, protože to urychlí proces spalování tuků. Před každým chodem snězte čerstvou zeleninu nebo ovoce, abyste tím nastartovala své chuťové buňky. Celer a hruška jsou v tomto ohledu absolutními vítězi, takže co takhle si je dát ke svačině?Tip č.23: Speciální papírkyMá-li vaše pleť sklony k nadměrnému maštění, mějte vždy po ruce speciální kosmetické papírky, které olej z vašeho obličeje zaručeně vysají. Pokuste se omezit použití pudru, protože má tendenci zvýraznit vrásky.Tip č.24: Barevná řasenkaPo použití klasické černé řasenky projeďte své řasy modrou řasenkou. Nebojte, vaše řasy nebudou pronikavě modré, ale tento trik dodá vašim očím tu správnou jiskru. Když už mluvíme o řasách, před nanesením řasenky nezapomeňte své řasy natočit pomocí speciálních kleštiček. Trpíte-li zarudlinkami kolem očí, použijte tužku v broskvové barvě a orámujte jí vnitřní koutky oka.Tip č.25: Správné přídavkyPoužíváte-li hubnoucí (zpevňující) tělové krémy, ujistěte se, že obsahují extrakt z mořských řas, kofeinu, ženšenu nebo hub. Nejlepší doba pro nakrémování je před ulehnutím do postele a po ranní osvěžující sprše.Tip č.26: ChladUmístěte svůj oční a pleťový krém do ledničky. Tímto podpoříte jejich vyživující složky. Až se ráno probudíte a nanesete chladivý krém na obličej, uvidíte, že vás pohltí svěží chladivý pocit. A navíc, pokud míváte opuchlé oči, určitě tuto radu oceníte! Oční krémy s obsahem ceramidu nebo niacinamidu posílí výživu pokožky v oblasti očí a sníží kožní podráždění.Tip č.27: Jemné rtyKaždá žena chce mít krásně jemné rty! A jak toho dosáhnout? Namočte čistý hadřík to teplé vody a masírujte jím své rty. Poté použijte silně hydratační balzám na rty. Tento krok provádějte vždy před spaním a uvidíte, jak budou vaše rty ráno krásně jemné a hebké, jednoduše přímo k zulíbání!Tip č.28: Trochu drogeriePokud vám přírodní vlasové masky nevyhovují, probrázděte drogerie a pořiďte si hydratační vlasovou masku. Naneste masku do vlasů, které následně zabalte do ručníku a nechte odležet 20 minut. Tento fígl udělá vaše vlasy jemné jako ty dětské a navíc se budou krásně lesknout! Používejte masku jednou týdně, abyste své hřívě pomohla.Tip č.29: Zázračná séraPřidejte pleťová séra do své denní rutinní péče, abyste zabránila vzniku vrásek. Používáním séra a pleťového krému najednou znemožníte vzniku vrásek. Pro pozitivní výsledky používejte séra 2krát denně společně se svým pleťovým krémem.Tip č.30: Držení tělaNikdy není pozdě na to, abyste se chovala jako „princezna“! Určitě se denně setkáváte s krčícími a shrbenými babičkami a moc dobře víte, že to není zrovna ten nejestetičtější zážitek. Choďte narovnaná a nikdy nekoukejte do země! Trénování dobrého držení těla vás odliší a udělá vás o několik let mladší!Tip č.31: TestujteMáte plné právo experimentovat se svým účesem, s barvou své kštice, oblečením a s osobním stylem! Samozřejmě, že se nepřebarvíte na křiklavou modrou, ale určitě ráda zakryjete pár svých šedin přelivem nebo stylovými melíry. Můžete si nechat trvalou nebo držet krok s aktuálními módními trendy!

folder_openPřiřazené štítky

Pečujte o své rty a ony vám to vrátí

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Všichni chceme zdravé, zářící, smyslné, hladké a měkké rty. I když nejsme zvyklí, měli bychom všichni být vědomi skutečnosti, že péče o naše rty je velmi důležitá, zvláště v chladných zimních dnech. V přechodovém období je kůže na rtech citlivější a zranitelnější vůči všem vnějším škodlivým faktorům, jako jsou vítr, chlad, UV záření a znečištění. Proto je nutné se naučit několik základních rad o jejich péči, tipů a triků k udržení vašich rtů zdravých a svůdných.Kůže na rtech je pětkrát citlivější a jemnější než na naší tváři. To je důvod, proč je třeba věnovat zvláštní pozornost procesu péče o rty. Během dne je u žen dobré použít rtěnku, lesk nebo balzám na rty. Nicméně když přijde na všechny běžné péče o pleť, všechno se zastaví na čištění.Stejný původ tkáněMěli byste vědět, že rty jsou vyrobeny ze stejné membrány jako ta, která chrání vnitřek úst, takže ji ochraňovat před okolními vlivy prostředí je o mnoho složitější než ostatní kůži na těle. To znamená, že se ze rtů neustále vypařuje voda a zadržet ji ve rtech je velmi obtížné.Rty navíc nemají stejné pigmenty nebo žlázy, které obsahují tuky, tudíž je můžeme považovat za jednu z nejcitlivějších oblastí obličeje. I když si to ani neuvědomujete, existují četné faktory, které velmi přispívají k neustálé dehydrataci rtů, tím se vysušují a vy máte pak nepříjemné pocity. V této souvislosti musíte být velmi opatrní a snažit se zjistit a dodržovat několik základních rad o péči o rty. V obchodech naleznete i řadu přírodních produktů či domácích alternativ.Neolizujte si rtyExistují různé věci, které děláme, jež přímo ovlivňují naše rty a které se staly součástí našeho každodenního života. Například jeden ze špatných návyků, který má negativní vliv na naše rty, je jejich olizování. Sliny obsahují soli, které jsou agresivní na tenkou a citlivou pleť rtů.Sliny odpařují, snižují vlhkost, rty vyschnou během okamžiku a jejich popraskání je mnohem snadnější. Dalším škodlivým zvykem je kousání kůže na povrchu rtů, opatření, které způsobí krvácení a neatraktivní rty.Co musíme udělat, je u sebe mít vždy hydratační balzám na rty. Váš denní režim by měl začít ve večerních hodinách, kdy by vaše rty měly být vyčištěny pomocí očního čistící mléko nebo gelu, neboli něčím vhodným pro citlivé oblasti. Před ulehnutím do postele použijte nějaký balzám na rty, který do nich krouživými pohyby vmasírujete.Večer na rty trochu meduMá-li to být účinné, měl by se celý proces péči o rty provádět ve večerních hodinách a alespoň hodinu by rty neměly s ničím přijít do styku. Po sprše, po úklidu či po požití něčeho sladkého byste ihned měli použít balzám na rty, který by je hydratoval.Zvláštní pozornost je třeba věnovat vašim rtům v zimním období, zejména pokud jsou popraskané. Vždy používejte balzám na rty, neboť hydratuje a zabraňuje odlupování. Ujistěte se, že balzám na rty obsahuje kyselinu hyaluronovou, vitaminy A a D, avokádový a jojobový olej a odvar z heřmánku.Pokud nechcete mít vrásky v této oblasti, pomohou masáže s propolisovým odvarem. Můžete také nahradit váš balzám na rty tím, že je potřete trochou medu. Dalším užitečný domácí produkt je vyráběn ze směsi medu a olivového oleje, které byste měli používat a nechat působit po dobu nejméně 15 minut. Pokud rády používáte rtěnku po celý den, v zimě byste se měly snažit ji aplikovat co nejméně, jinak by mohla způsobovat vyrážky. Pokud však přesto ji chcete používat, aplikujte balzám na rty jako první.Maska ze zeleného čaje uklidňujeJe již známo, že peeling rtů spolu s balzámem na rty, jež způsobí maximální činek, je též blahodárný.Jednou týdně použijte peeling nebo exfoliační lesk, aby se odstranily odumřelé buňky na povrchu. Jemně masírujte rty a odstraňte produkt s trochu studené vody. Můžete také použít domácí produkty smícháním hnědého cukru a medu. Po peelingu aplikujte masku ze zeleného čaje, působí na uklidnění a zároveň rty vyživuje. V dopoledních hodinách si můžete vzít měkký zubní kartáček a aplikovat na ně vybrané hydratační krémy. Je to velký krok vpřed, který vám pomůže odstranit odumřelé buňky a hydratovat suchou kůži.Pokud chcete předejít suchým rtům, měli byste vědět, že to, co jíte nebo pijete, hraje také důležitou roli. Měli byste pít například osm sklenic vody denně, abyste umožnili hydrataci rtů v interiéru. Kromě toho potraviny bohaté na vitamín A, mastné kyseliny, vápník a hořčíku jsou také důležité. Nedostatek vitamínu B nebo železa v těle je příčinou citlivé pokožky na rtech. Měli byste mít vyváženou stravu a jíst každý den potraviny bohaté na vitamin B, jako je hnědá rýže, špenát, mléko, ořechy, vejce, banány, sója, brokolice, nebo ryby. 

folder_openPřiřazené štítky

Jizva není jen kosmetická vada

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Nejrůznější poranění, odřeniny, popáleniny, operace, pokousání zvířetem…, tyto a mnohé další mechanismy způsobí poranění kůže a tkání. Následným hojením pak vznikají jizvy. Dají se léčit a co ovlivňuje proces hojení? Jizva je výsledkem procesu, při němž dochází k postupnému uzdravování poraněné části tkáně. Může trvat týdny, ale třeba i roky. Co je příčinou toho, že jizva vůbec vzniká? Jde o změnu typu a uspořádání kolagenu v poraněném místě – s tím souvisí vnější projev, tedy vzhled samotné jizvy. Všeobecně lze poúrazové jizvy rozdělit na jizvy s normálním průběhem hojení a na jizvy problematické – hypertrofické a keloidní. Léčba jizev má svůj význam vždy, zvláště pak u dětí, v období jejich růstu jizva totiž ve svém růstu zaostává, anebo neroste vůbec, čímž pak deformuje své okolí.Hypertrofická jizva Poznáte ji na první pohled, má růžovou až načervenalou barvu, je tuhá, někdy i bolestivá na pohmat. Může ji doprovázet svědění. Vzniká po různých poraněních a spíše u dětí než u dospělých. Tato jizva se nachází nad úrovní kůže a má tvar pruhu. Na rozdíl od keloidu však nepřerůstá přes hranice původního poranění. Trvá několik měsíců, než se jizva stane méně nápadnou, jizva postupně vyzrává. Viditelné změny k lepšímu lze pozorovat během prvních tří až šesti měsíců po úrazu. Celý proces zlepšení vzhledu hypertrofické jizvy může trvat klidně rok či dva.Keloidní jizvaKeloid je útvar, který připomíná charakterem svého růstu tvorbu nádoru. Vzniká po poranění kůže, charakterizuje ho zvýšená tvorba fibrózní (vazivové), jizvovité tkáně, tzv. fibroplazie. Taková jizva je nepříjemná v tom, že roste i za hranice původního poranění a prorůstá do okolí. I když barvou a pocitem při pohmatu se hypertrofická jizva a keloid vlastně neliší, rozdíl mezi nimi přece jen je. Keloid nemá tendenci upravit se spontánně. Rozdíl je i v šíření – hypertrofická jizva nepřerůstá do okolí a velmi pomalu může měnit (ale nemusí) vzhled k lepšímu. Keloid, jak jsme si už řekli, obvykle přerůstá i do okolí. Odlišit od sebe obě jizvy je možné klinickým a histologickým vyšetřením.Jak vzniká keloid?Keloidy se vyskytují častěji u dětí než u dospělých. Nejčastějším mechanismem vzniku jsou tepelná poškození, štípance od hmyzu, keloidy vznikají i jako důsledek očkování (proti TBC) či chirurgického řezu.Víte, že…na tvorbu keloidů má vliv i barva pokožky. Výzkumy potvrdily, že zvýšená náchylnost ke vzniku keloidů převažuje u tmavých ras. Naopak méně často se vyskytují u bělochů se světlou kůží. U nich lze pozorovat zvýšený výskyt hypertrofických jizev.Hojení jizvyJe v první řadě ovlivněno tím, jak samotná jizva vznikla. Každá z jizev se tvoří jiným způsobem, záleží na typu rány. Samotné hojení může negativně ovlivnit např. infekce v ráně, špatný celkový stav pacienta, chudokrevnost, vážná onemocnění, jako cukrovka, přetrvávající otok v ráně, porucha prokrvení v ráně… Svoji roli hraje i životní styl pacienta, tedy to, zda kouří či zda netrpí sníženou odolností organismu, podvýživou, hypovitaminózou ap. Neméně důležité je i to, jak k úrazu došlo. Například tržná rána s odumřelými částmi tkáně se hojí hůř a déle než čistý chirurgický řez (tím spíš, přidá-li se infekce). Popáleninová rána je specifická a její hojení též. U popálenin je nejhorší to, že jde o plošné rány, které mají v případě, že popálenina zasáhla i hlubší vrstvu kůže, za následek vznik silných plošných jizev. Tyto jizvy nerostou spolu s dítětem, takže stav deformované kůže se léty zhoršuje. Vyžaduje proto řadu korekčních chirurgických operací.NÁŠ TIP: Poté, co byla rána uzavřena, vyzkoušejte na podporu hojení jizev Contractubex gel. Je účinný na hypertrofické, keloidní, pohyb omezující a opticky rušící jizvy po operacích, amputacích, popáleninách a úrazech; trvalé kontraktury jizev, jako např. Dupuytrenova kontraktura, a traumatické kontraktury šlach nebo při retraktaci jizev (atrofické jizvy). Contractubex gel se v tenké vrstvě několikrát denně nanese na kůži a jizevnatou tkáň a jemně vmasíruje, dokud nedojde k jeho úplné absorpci. U keloidů a starých jizev se gel nechá působit přes noc pod obvazem. V závislosti na rozsahu a tloušťce jizvy nebo kontraktury trvá léčba několik týdnů až měsíců. Při léčbě nových (čerstvých) jizev je nutno se vyhnout fyzikálnímu dráždění, jako je extrémní chlad, ultrafialové záření (slunění) nebo silné masírování. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz přispívají vzniku

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz přispívají vzniku

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina kůže - Solárium

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Dědičné dispozice ani fototyp kůže nezměníme. Zbývá tedy zodpovědný přístup k slunečnímu záření - bezpečné opalování.Nejohroženější jsou malé děti. Jejich kůže je velmi citlivá, snadno se spálí. Spálení je nebezpečné, tělo si ho pamatuje celý život. Při opakovaném spálení kůže v mladém věku hrozí v pozdějších letech vznik rakoviny kůže. Velmi malé děti do jednoho roku vůbec nepatří na přímé slunce. Starší děti je potřeba chránit opalovacími krémy s vysokým UV faktorem, pokrývkou hlavy, případně lehkým světlým oblečením.Nejúčinnější prevencí vzniku rakoviny kůže je ochrana před slunečním zářením - používat opalovací krémy s vysokým faktorem podle svého fototypu, doby, po kterou chceme být na slunci a místa (destinace). Dále pak nezapomínat na pokrývku hlavy a sluneční brýle. Neopalovat se v poledních hodinách, opalovat se pomalu, postupně, za každou cenu se vyhnout spálení. Bezpečná doba opalování bez UV filtrů je do 10.hod dopoledne, poté po 17. hodině.Pozor na první jarní slunce! Kůže je po zimě bílá a velmi citlivá, snadno se na ostrém jarním slunci spálí. Je potřeba pokožku opalovat pomalu, postupně ji přivykat na sluneční paprsky. Pro první opalování po zimě je vhodné použít krém s vyšším ochranným faktorem.Přečtěte si více informací o tom, jak se zdravě opalovat, jak se vyznat v opalovacích krémech a podle čeho vybrat ten správný přípravek na opalování. SoláriumUV záření v soláriu je obdobné jako sluneční záření, jen jeho intenzita je vyšší. Ta se ale řídí platnou normou ČSN a EU, která říká, že celková hodnota UV záření v soláriu nesmí překročit 0,3 W / m2. To je podobná síla záření, jakou má slunce v létě v poledne u Středozemního moře.Záření v soláriu ani jeho intenzita tedy nebezpečné nejsou, nezpůsobují vznik rakovinotvorného bujení. Co je ale velmi nebezpečné, to je nedodržování zásad a doporučení platných při užívání solária – neproškolený personál, nedodržování maximálních opalovacích časů a frekvencí opalování atd.Každý by si měl uvědomit, že když bude dlouhodobě ignorovat pravidla bezpečného opalování v soláriu, s vysokou pravděpodobností se to dříve nebo později projeví na jeho zdraví. Nadměrné opalování může vést až k rakovině kůže!Rozumné a bezpečné užívání solária přináší mnoho výhod:Vitamín D - jeho přirozeným zdrojem je slunce. Pokud je ale slunečního světla málo (např. v zimních měsících), můžeme trpět nedostatkem vitamínu D. Solárium je v tomto případě skvělou alternativou.Solárium stejně jako slunce zlepšuje náladu, podporuje hojení, působí proti depresím.Solárium se doporučuje před cestami k moři nebo do exotických zemí jako prevence před spálením.Solárium pomáhá při léčbě některých kožních onemocnění, např. lupénky, ekzému, akné.Při správném užívání je solárium prevencí vzniku rakoviny kůže!V soláriu se nesmí opalovat:lidé mladší než 18 letlidé s kožním fototypem Ilidé s velmi světlou barvou kůže, zrzavými vlasy a velkým počtem pihlidé s velkým počtem mateřských znamének (uvádí se počet více než 16 znamének větších než 2 mm)lidé s podezřelými mateřskými znaménky (asymetrickými, většími než 6 mm, měnícími vlastnosti nebo barvu, nepravidelně ohraničenými)lidé, jejichž kůže se nikdy neopálí nebo se vždy spálílidé trpící na úžeh

folder_openPřiřazené štítky

Bydlet v ere pin up girls

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

 Také vnímáte tak intenzivně předměty z období, kdy sexbomby odpovídaly siluetě přesýpacích hodin Diorova stylu New Look i touze vojáků, kteří po časech odříkání většinou hledali zároveň matku i milenku a špendlili idoly svých srdcí všude kolem sebe? Ten čas dramatického zvratu, který přinesl explozi barev a odstartoval éru funkční moderny?Přesýpací hodinyNemusíte jen snít, i dnes se můžete obklopit předměty, při jejichž vzniku tvůrci čerpali z éry padesátých let. Není divu, vždyť šlo o tak strhující období. New Look, jak bývá také toto období označováno, byl chápán jako příslib elegance a radosti ze života a sloužil jako ostruhak dalšímu vzestupu. Ruku v ruce spolu s hospodářským zázrakem odstartoval vznik nové společenské vrstvy - střední třídy. Líbivý design byl považován za pokušitele, proto musel ustoupit stranou a ponechat prostor přísnému výrazu moderny, v níž měla forma sledovat funkčnost. Tvar přesýpacích hodin, který New Look přinesl, se promítal naprosto všude. Nejen v módě, ale od architektury a zařízení interiérů až po drobné spotřební předměty. Kontury ledvin a tulipánůJistě jste nezapomněli na stoly ledvinovitého tvaru, miskovité židle,tulipánovité poháry, kornoutovité lampy, štíhlé vázy a rozmáchlé skleněné popelníky – všechny předměty v sobě nesly rukopis sošných linií nového stylu. Firma Rosenthal dokonce v roce 1955 pojmenovala svůj nový kávový servis New Look. Padesátá léta prostě neznala odpírání. Kdo konzumoval, byl předurčen být šťastný. Časté vize se mimo jiné opíraly o iluzi života v domečku zasazeném v zeleni s dokonalou kuchyní, v níž je vše vysoce funkční a snadno se udržuje. Diorova červeňPadesátými léty doslova zatřásla exploze barev. Nepřehlédnutelnou sestala optimistická Diorova červeň, která ostatně i dnes slaví svůj comeback a oživuje nejen oděvy, ale stejně jako tehdy ji najdete všude.Jásavě červenou můžete mít dnes i koupelnu. A co teprve mnoho barevné cákance akčního malíře Jacksona Pollocka! Stejně jako v „růžových“padesátých letech módní barvy zasáhly celé lidské bytí, právě i teď,kdy jsou moderní například lehce zapudrované odstíny růžové či zelenkavé barvy, je objevíte na oděvech, v kosmetice, spotřebních předmětech i na vybavení interiérů. Přišpendlené ikonyPadesátáléta se stala náplastí na válečné strádání. Ženy toužily být ochraňované a hýčkané. Ovšem iluze ženy, která je přes den dokonale upravená i při práci v domácnosti a večer se promění ve svůdnou dámu velkého světa, byla spíš přáním než cestou k lepší budoucnosti. V lepším případě se stala skutečností jen pro majetnější vrstvy, ale rozhodně byla ikonou i u těch insolventních jako pin-up girls. Jen málokterý muž si nevybral z tehdejších idolů - blondýnky, brunetky i černovlásky, stačí připomenout slavná jména: Marylin Monroeová, Grace Kellyová, Liz Taylorová, Audrey Hepburnová, Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová, Gina Lollobrigida, Anita Ekbergová i Evita Perónová.

folder_openPřiřazené štítky

Vše o česneku

access_time22.únor 2020personRadka Eliášková

Historie česnekuČesnek patří do rodu Allium,byl znám už v nejstarší době kamenné v Malé a Střední Asii a v Egyptě. PopisJde o cibulovinu s plochými listy, která má cibuli složenou z několika stroužků. Květní lodyha s lichookolíkem bělavých až fialových květů dorůstá do výšky dvou metrů. Rozdělují se na paličáky a nepaličáky.Česnek skladujeme odděleně od ostatních potravin.Optimálním způsobem konzervování užitkových a chuťových vlastností česneku se zdá být sušení a následné mletí na prášek. Tento způsob konzervace si zachovává vůni, chuť i léčivé účinky.Kromě použití v gastronomii a jako léčiva ve farmacii má česnek i další význam. Květy jsou medonosné, od července do září poskytuje pastvu pro včely. Má i fytoncidní účinek, čehož se využívá v ochraně rostlin. Česnek zasazený poblíž jabloní a broskvoní ovlivňuje výskyt mšic a plísní, zápar ze zelných listů česneku a cibule se zase používá proti strupovitosti jabloní, kadeřavosti broskvoní a bramborové plísni.Konzumace a její přínosČesnek obsahuje 65 - 70 % vody, 2 - 10 % cukrů, 1 - 2 % bílkovin, 0,15 % tuku, 0,15 % silice, bezdusíkaté látky, vlákninu, vitaminy A, B, C, D a P, jód a další látky. Léčivou obsahovou látku představuje nepříjemně páchnoucí silice allicin. Nositel pachu se vytváří až druhotně při poranění stroužku nebo destilací vodní parou. Čerstvý, neporaněný česnek obsahuje nepáchnoucí antibioticky neúčinný sirnatý alliin, který se až při narušení česnekového stroužku mění pomocí enzymu allináza na nestabilní meziprodukt, a poté na česnekem páchnoucí vysoce antibakteriální a antimykoticky účinný allicin. Česnek ovlivňuje lidský organismus velmi příznivě. Silně působí na bakterie, kvasinky, prvoky, plísně, houby a dokonce i na viry. Je prokázáno, že zvyšuje žaludečně-střevní pohyblivost - peristaltiku, ovlivňuje tvorbu a vylučování žluče, odstraňuje větry, říhání, plynové koliky a kvasnou dyspepsii. Zvyšuje sekreci žláz, působí detoxikačně proti jedovatým zplodinám a antibakteriálně účinkuje na střevní mikroflóru. Příznivě ovlivňuje spazmus žaludku a střev, působí tedy i proti křečím. Snižuje krevní tlak, omezuje možnost vzniku arteriosklerózy. Česnek je běžnou složkou antisklerotických a hypotonických čajovin. V dětském lékařství se česnek s oblibou využívá jako prostředek proti střevním parazitům. Otravy z nadměrného používání česneku nejsou známy, silice ale působí dráždivě na oční sliznici i ve formě par. U citlivějších lidí se působení silice může projevit kýcháním, svěděním nosu, zvýšenou sekrecí a začervenáním pokožky. Nejlépe je česnek konzumovat syrový a proti pachu z úst je vhodné požít petrželovou nať. Česnek se doporučuje užívat při paradontóze, na mokvavé rány, ale i v klimaktériu. Velmi účinný je i při profylaxi chřipky, proti otravě olovem a nikotinem. Tip :Česnek je vynikající přísada do mnoha jídel, kdy už malém množství má schopnost zvýraznit jejich chuť. Skvěle se hodí do dressingů, salátů a nepostradatelný je třeba v humusu nebo avokádové pomazánce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz přispívají vzniku

Teploty na nule? Pozor na nemoci!

access_time29.květen 2019personRedakce

Takové ty klasické sezónní nemoci jako je „chřipka“, angina nebo nastydnutí, mají právě teď největší pravděpodobnost zásahu. Okolo nuly se cirům a bakteriím totiž daří obzvlášť dobře. Onemocnění jsou typická pro chladnější období roku, kdy se ke zpočátku rychle se střídajícím venkovním teplotám přidává i oslabení organismu a častější pobyt v uzavřených prostorách. Většina viróz postihuje populaci napříč všemi věkovými skupinami, nejčastěji onemocní děti, které pak nezřídka infekci přenesou i na rodiče. Akvírovat infekci lze ale velmi snadno i v nákupních a zábavních centrech, dopravních prostředcích apod.Nějak mě pálí v krkuTypickým projevem zánětu horních cest dýchacích a polykacích je pálení, řezání až bolest v krku, která může vystřelovat k úhlu dolní čelisti nebo do ucha a je často zhoršována polykáním. Mezi časté příznaky také patří zhoršená nosní průchodnost s huhňavou řečí, pálení v nose a nosohltanu, rýma, někdy se přidává i chrapot a kašel. Zejména na počátku onemocnění je pravidlem zvýšená teplota, mohou být i zimnice a třesavky. Ty v případě bakteriálních infekcí obvykle neustupují během dvou až tří prvních dní.Co mám za nemoc?Co se týče příznaků, mohou se bakteriální i virová onemocnění projevovat velmi podobně a rozhodnutí o vhodné léčbě je vždy na vašem ošetřujícím lékaři. Velmi důležité je si uvědomit, že více než 80% onemocnění je virových, pouze necelá pětina infekcí horních cest dýchacích je vyvolána bakteriemi. Celkově podávaná antibiotická léčba je v případě virových infekcí naprosto zbytečná a neúčinná, navíc může dále oslabit organismus nemocného a též zvyšuje riziko vzniku bakterií odolných vůči současně dostupným antibiotikům.Už nemůžu ani polknoutKlinické projevy bakteriálních i virových infekcí mohou být podobné. Zpravidla je možné říci, že bakteriální infekce probíhají dramatičtěji, bolesti v krku ani teploty neustupují během dvou až tří dnů, též nebývá rýma, kašel ani chrapot. Pro angíny je typická silná bolest v krku zhoršovaná polykáním, která často vystřeluje k úhlu dolní čelisti a do uší. Současně bývají horečky, zimnice a třesavky, bolesti svalů. Naopak pro virové infekce, faryngitidy, je typické spíše pálení až  řezání v krku, často současně s pálením v nose a nosohltanu, rýma, může se přidávat chrapot a kašel. Teploty obvykle nepřesahují 38°C, může se přidat též bolest svalů a kloubů či bolesti hlavy. Příznaky obvykle začínají ustupovat po dvou až třech dnech onemocnění.K lékaři nebo radši do postele?Návštěvu lékaře by jednoznačně neměli oddalovat ti nemocní, u nichž teploty ani bolesti nereagují na běžně dostupné léky (např. Paralen, Panadol, Aspirin atd.), ti u kterých nedochází ke zlepšení během dvou až tří dnů onemocnění či pokud dojde ke zhoršení stavu, zhoršení dýchání, polykání nebo rozvoji krvácení a chronicky nemocní lidé. Návštěva lékaře je namístě i pokud obtíže nemizí do dvou týdnů. Léčbu nekomplikovaného onemocnění vede praktický lékař. U virových infekcí je na místě pouze léčba symptomatická – tj. tlumící obtíže nemocného. Bolest v krku i teplotu zmírní např. Paralen, Ibuporfen, Aspirin, od bolesti lokálně uleví antiseptické pastilky a spreje (Septolete, Septofort, Strepsils, sprej Jox nebo Stopangin). Lze užít i volně prodejné lokálně působící antibiotikum ve spreji (Bioparox), který snižuje riziko nasednutí bakteriální superinfekce, též působí mírně proti bolesti a zánětu. Zejména v případě vysoké teploty je nutný zvýšený příjem tekutin (ředěné ovocné šťávy, čaje, neperlivá voda), a dostatek vitaminů. Též uleví Priesnitzův obklad na krk.Pozor na komplikaceKomplikací akutní angíny je vznik abscesu, který se projeví po několika dnech probíhajícího onemocnění výraznou, obvykle jednostrannou bolestí v krku, současně dochází k reflexnímu stažení žvýkacích svalů, kdy nemocný nemůže otevřít ústa. V tomto případě je nutné neodkladné ošetření na ORL pracovišti, kdy je dle nálezu rozhodnuto o případném chirurgickém řešení (vypuštění hnisu v lokálním znecitlivění nebo v celkové anestezii).

folder_openPřiřazené štítky

Zářivý důvod k úsměvu: Jaká „bělidla“ platí na zuby

access_time29.květen 2019personRedakce

Mají vaše zuby do „bílých perliček“ daleko? Změňte to. Možností je tolik, že si můžete vybírat.Bělení zubů se stává čím dál oblíbenější procedurou a v následujícím článku se dozvíte, jaké metody existují a vše, co byste měli vědět, než se pro něj rozhodnete.CO UDÁVÁ ODSTÍN ZUBUNejprve je třeba říci, že vaše zuby nikdy nebudou zářivě bílé. Jejich základní odstín je dán geneticky, podobně jako barva vlasů či očí. Stomatologové rozlišují tři základní odstíny – žlutý, šedý a hnědý. O tom, který barevný odstín mají vaše zuby, rozhoduje tloušťka skloviny, pod kterou prosvítá vrstva zuboviny. Nejčistší přirozený odstín tedy máte daný. Ovlivnitelnou příčinou nechtěného zbarvení zubů je pak špatná dentální hygiena, která má za následek snadnější ulpívání nečistot na zubech. Povlak, který se vytváří na zubech v důsledku nedostatečného čištění, totiž usnadňuje usazování barviva. Rizikovými potravinami jsou čokoláda, sójová omáčka, káva, čaje, červené víno a kyselejší jídla, která narušují sklovinu, což také usnadňuje usazování barviv. Další příčinou nevzhledného zabarvení může být kouření nebo užívání léků, které mohou zbarvení skloviny či zuboviny změnit, například některá antihistaminika.NĚCO NA DOMANejdostupnější metoda bělení zubů je pomocí zubních past s bělicím účinkem, ty jsou založeny buď na chemickém, nebo fyzikálním principu. Chemické bělí za pomoci peroxidu, či jiných, agresivnějších látek. Zatímco fyzikální princip spočívá ve zvýšené abrazivitě, jejíž působení si představte jako šmirgl papír. Kromě bělení zubů si tak obrušujete nečistoty a bohužel i poškozujete zubní sklovinu. Naštěstí jsou k dostání také šetrné pasty bez této nevhodné vlastnosti, které využívají jiný mechanismus účinku (například zubní pasta Sensodyne True White). Další možností mohou být pudry na bělení (třeba White Pearl Smile Mentol), kdy účinná odbarvující látka proniká do zubu. Použít potom můžete i bělicí gel (například iWhite Instant). U gelů ovšem počítejte s komplikovanější aplikací než u pasty a pudru. Závisí sice na konkrétní značce, ale většinou balení obsahuje násady na zuby, do kterých se gel nanese, nasadí se na zuby a nechají působit. K dostání jsou i bělící pásky, které se lepí přímo na zuby a sundají se po několika minutách. U těchto metod sice může dojít k výraznějšímu bělení než v případě zubních past a pudrů, ale výsledek obvykle vydrží jen pár týdnů a cena je podstatně vyšší.Vzhled vašich zubů je i o volbě rtěnky. Červená barva jim vizuálně prospívá, zatímco růžová nebo fialová je dělá „žlutějšími“, než ve skutečnosti jsou.ORDINAČNÍ BĚLENÍ ZUBŮ – ŘEŠENÍ NA ROKBělení probíhá pomocí speciálního přístroje, ten zvýší účinnost speciálního gelu, který vám dentální hygienik nanese na zuby, a celý proces urychlí. Bělení probíhá působením světla z plazmové lampy, polymerační halogenové lampy nebo laseru na gel. Přemýšlíte o tomto způsobu bělení, ale děsí vás speciální nástavce, kterými vám specialista zeširoka rozevře ústa? Ty jsou ale nutností, ochrání totiž vaše dásně a rty, aby nepřišly do kontaktu se zmiňovaným gelem. Ten totiž obsahuje vysoce koncentrovaný peroxid vodíku a způsobil by poškození ústní dutiny. Nevýhodou je, že ve většině případech je nutné pro vytoužený výsledný efekt návštěvu kliniky či stomatologa zopakovat. O vhodné délce a počtu opakování se vždy poraďte s lékařem, pokud byste příliš dlouho zuby takto intenzivně vystavovali chemickým látkám, hrozí, že si je nenávratně poškodíte. Výhoda této metody je, že výsledek by měl vydržet minimálně rok, ale podmínkou je dodržování ústní hygieny.BABSKÉ RADY – NE KAŽDÁ JE DOBRÁNa domácí pokusy raději zapomeňte, tzv. babské rady, jak docílit bílých zubů totiž mohou poškodit sklovinu. Efekt takového bělení je navíc mizivý a výsledkem by pak mohla být akorát vyšší kazivost zubů. Mezi takové rady patří čištění zubů solí, jedlou sodou nebo šťávou z citrónu. Nespoléhejte se ani na vyplachování úst octem, který sklovinu naleptává. Pokud přece jen chcete vyzkoušet přírodní cestu, pořiďte si panenský kokosový olej. Před vyčištěním zubů si dejte do pusy čajovou lžičku oleje a chvíli v ústech přemílejte. Olej na sebe naváže nečistoty a zubní plak, to vám dopomůže k odstranění nežádoucího zabarvení. Poté si jako obvykle zuby vyčistěte. Další možností je aplikovat ho na zuby pomocí prstu až po vyčištění. Kokosový olej navíc zklidňuje dásně a zamezuje tvorbě aftů. Jak již bylo řečeno, základem úspěchu v boji proti nechtěnému zabarvení je správná dentální hygiena, proto nic nezkazíte využitím bylinek, které působí blahodárně na stav chrupu. Prevencí proti zánětům je heřmánek, šalvěj, měsíček, tymián či třepatka, zkuste je pít ve formě čaje nebo kloktat jejich koncentrát. Dalším ochráncem zubů jsou brusinky, které zabraňují vzniku zubního kazu a kamene, a hřebíček pro své antiseptické účinky. Při bolestech pomůže máta, která se zároveň postará o svěží dech.

folder_openPřiřazené štítky

Jsme tím, co jíme

access_time09.červen 2019personRedakce

Správné stravování je jednou z nejlepších investic, kterými můžete dlouhodobě prospět svému zdraví. Dobrá výživa upevňuje zdraví a zvyšuje kapacitu pro fyzickou a psychickou aktivitu. Zdravý životní styl může přispět k dosažení a udržení optimálního zdravotního stavu našeho těla a může také snížit nebezpečí vzniku onemocnění, které špatné stravování způsobuje.Žádné zaklínadlo nezajistí pevné zdraví, existují však důležité klíčové prvky, včetně pravidelného cvičení, odpočinku a vyvážené výživy, které nám ke zdraví mohou pomoci. Na vyvážené stravě je důležité zejména to, že různé potraviny obsahují, kromě dobře známých prospěšných základních makro- a mikroživin, různé zdraví prospěšné fytonutrienty (chemické či rostlinné sloučeniny, vitamíny a minerální látky). Proto je tak důležité, aby byla strava rozmanitá a obsahovala především ovoce a zeleninu.V uspěchaném světě, kde nám strava často nedodá potřebnou výživu, při stravování velice často zapomínáme na to nejdůležitější. Musíme si zajistit dostatek základních nutrientů, které potřebujeme pro optimální zdraví a duševní pohodu.Doplňky stravy jsou dobrým zdrojem některých chybějících nutrientů a mohou napomoci správnému stravování. Optimální spektrum nutrientů konkrétně pro potřeny vašeho organismu zjistí analýza prvků z vlasů.

folder_openPřiřazené štítky

Strava jako zdroj živin a biologicky důležitých látek

access_time09.červen 2019personRedakce

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují naše zdraví, je způsob, jakým se stravujeme. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak je vztah mezi nemocí a správnou výživou těsný. Není dobré jíst jen některé druhy potravin, i kdyby se jednalo o potraviny s mnoha pozitivními vlastnostmi.Životospráva a živinyMálokdo svede hlídat svůj jídelníček tak, aby obsahoval potřebné dávky všech látek, díky kterým umí tělo udržet potřebný výkon. Obecně platí, že se nám nedostává 60 % z doporučeného množství živin. Jejich přísun je tedy třeba pravidelně doplňovat.Zpracováváním velkého množství chemikálií, které jsou obsaženy v potravě je náš organismus velice zatěžován. Některé látky umí tělo přeměnit – metabolizovat ve svůj prospěch, ale většinu jedů je třeba odstranit – vyloučit. To však lidský organismus zvládne jen do jisté míry a za předpokladu, že má vhodně sestavený jídelníček. Každý denbychom měli, pokud možno, sníst především:Minimálně 500 g zeleniny:Nejvhodnější jsou čerstvé saláty. Čím větší množství druhů zeleniny se v jídelníčku vyskytne, tím lépe bude tělo zásobeno vitamíny, minerálními látkami a vlákninou.Přibližně 200 g ovoce:V zimním a předjarním období jsou výhodné citrusové plody, jinak lze vybírat jakékoli sezónní ovoce.Mléčné výrobky v množství 300 – 500 g:Mléčné výrobky jsou zdrojem kvalitních bílkovin vitamínů a zejména nedostatkového vápníku.Maso v množství 100 – 300 g:Na spodní hranici uvedeného rozmezí je maso hovězí nebo vepřové, na horní hranici rybí. Drůbeží maso je pak uprostřed uvedené hranice. Ideální frekvence ryb ve zdravém jídelníčku je dvakrát týdně.Pečivo v množství 2 – 4 kusy:Přednost je třeba dávat celozrnnému pečivu, pokud potřebujete snížit tělesnou hmotnost, pak raději jen 1 – 2 kusy denně.Přílohy k jídlu:brambory, rýže, těstoviny – stačí 1 – 2 porce.Tuky:1 – 2 polévkové lžíce (nejlépe olivový olej). Jsou zdrojem nenasycených mastných kyselin, které organismus potřebuje. Olivový olej je vhodný například na zeleninové saláty nebo jej lze přidat do hotových jídel.Ořechy:20 – 50 g. Raději ale ne slané buráky, jinak jsou skvělým zdrojem vitaminu E a přispívají k prevenci kardiovaskulárních chorob.Použitá literatura:Václava Kunová: Zdravá výživa a hubnutí v otázkách a odpovědích (Grada 2005)

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Zvolte zdravý životní styl

access_time19.listopad 2019personRedakce

Současná doba doslova překypuje vysokým pracovním nasazením lidí, stresem, špatnou životosprávou a dalšími negativními faktory, které se podepisují na vzniku rakovinotvorných látek. Ač se do zdá být zcela nemožné, lze se tomuto onemocnění vyvarovat prevencí, která má bezpochyby spoustu podob. Jednou z velice známých a poslední dobou populárních variant je elektronická cigareta. Nástroj, který Vás efektivním způsobem chrání především před vdechováním nikotinových a nežádoucích látek.Díky tomuto produktu se nemusíte zbavovat své dlouhodobé vášně v podobě kouření. Klasickou cigaretu však můžete nahradit daleko lepším, elektronickým doplňkem, který žádným způsobem nebude omezovat Váš organismus a zdraví. Kouření, které můžete provozovat téměř v jakýchkoliv prostorách. Zdravotně nezávadná volba, která Vám přináší bohatou řadu příslušenství a jednotlivých doplňků, jež mohou udělat Vaše kouření mnohem zábavnější a chutnější. Obávat se nemusíte ani dlouhé trvanlivosti a ekonomické stránky, která je podstatně přijatelnější.Zdraví v podobě tekuté šťávyBěhem své cesty za zdravějším životem se však můžete zaměřit i na další oblasti, které přispějí k Vaší vitalitě a obranyschopnosti. Může to být kupříkladu zeleninová šťáva Biotta Breuss BIO, která patří mezi ryze přírodní produkty a honosí se řadou vitamínů a jiných živin. Právě ono složení je silnou zbraní pro posílení imunity a zajišťuje pozitivní působení při dietách nebo trávicích problémech. Extrakt, který Vás zaujme nejen svojí chutí.

folder_openPřiřazené štítky

10 přínosů zelených jablek pro naše zdraví

access_time19.prosinec 2019personMarián Kroužel

Zelená jablka poskytují širokou škálu zdravotních a kosmetických výhod, zejména ve srovnání s červenými jablky. Existují různé druhy jablek v čele se sladkými, které jsou nejběžnější. Zelená jablka jsou na druhé straně sladkokyselá a nejvíce se používají pro vaření.Tyto sladkokyselé odrudy jsou také úžasné. Zde jsou některé jejich obecné výhody a přínosy.Nabízejí obrovskou řadu zdravotních výhod, jsou používány při výrobě vína, ve vaření, a často jsou speciálně pěstovány pro své zdravé oleje.Zelená jablka mají lesklou slupku a šťavnatou dužinu. Jsou bohaté na vlákninu a pomáhají udržet trávicí trakt čistý a zdravý.To není všechno, samozřejmě – tyto podivuhodné plody nabízejí spoustu dalších efektů. Čtěte dál a dozvíte jak o přínosu zelených jablek pro zdraví, tak o jejich přínosu pro krásu.Různé zdravotní přínosy zeleného jablkaJak již bylo zmíněno, existují různé přínosy zelených jablek. Zde je jen výběr těch hlavních:1.) Obsah vlákniny. První a nejdůležitější výhodou zelených jablek je jejich dietní obsah vlákniny, která pomáhá při regulaci stolice a tím pomáhá v celkovém procesu trávení.2.) Snižuje možnost rakoviny tlustého střeva. Vzhledem k vysokému obsahu vlákniny, zelená jablka nabízí další velký přínos – drastické snížení možnosti rakoviny tlustého střeva.3.) Žádný cholesterol. Zelená jablka mají tu výhodu, že dají vašemu žaludku pocit spokojenosti, takže nemáte tendenci se s nimi přejídat. Kromě toho, zelená jablka neobsahují cholesterol. Proto lze snadno snížit svou váhu a stále si udržet zdraví konzumací těchto zelených jablek.4) Nižší cholesterol. Jak již bylo uvedeno, jedním z hlavních přínosů zelených jablek je vysoký obsah vlákniny. Tato vysoká hodnota vlákniny může pomoci ke snížení hladiny cholesterolu, který je již přítomný v těle.5.) Usnadnění trávení. Pokud jste konzumovali něco těžkého a máte obavy, zda to váš žaludek může ztrávit, nebojte se a dejte si zelené jablko. Zelená jablka mohou pomoci zmírnit trávení, vzhledem k enzymům v nich přítomných.6) Snížení problémů s jatry a trávicím ústrojím. Zelená jablka také snížit problémy s játry a mohou pomoci předcházet problémům zažívacího traktu.7) Prevence. Zelená jablka mohou pomoci předcházet průjmu, jakož i zácpě a dně. Obsahují jak vinnou, tak i maleinovou kyselinu, a tak přispívají ke snížení možnosti trávicích problémů.8.) Antioxidanty. Zelená jablka obsahují jak flavonoidy, tak i polyfenoly – všechny formy antioxidantů. Z tohoto důvodu mohou zabránit různým formám rakoviny a poškození DNA.9.) Kontrola chuťi k jídlu. Zelená jablka vylučují organické kyseliny, které mohou pomoci vaší chuťi k jídlu. Takže, pokud trpíte špatnou chuťí kvůli střevní peristaltice, můžete si pomoci tím, že budete jíst zelená jablka.10.) Energie. Zelená jablka jsou dárci energie. Obsahují sacharidy, které jsou zvláště vhodné pro lidi kteří provozují jakoukoliv formu sportu, nebo vede hektický život.Bonus: zelené jablko a jeho přínosy pro krásuZelená jablka jsou nejen dobrá pro své účinky na zdraví, ale jsou také jedením z nejlepších plodů, pokud jde o obnovení ztracené krásy. Obnova vaší krásy by mohla být samozřejmě považována za zdravotní přínos, protože tyto jablka pomáhají čistit pleť a aby byly vaše zuby a dásně zdravé. Proto jsou kromě poskytování zdravotních výhod také přírodním terapeutem krásy.Pokud jste člověk zaměřený na krásu a zdraví pokožky, pak budete jistě těžit z výhod zelených jablek. Zelená jablka obsahují jak vitamíny A, B, C, tak stejně tak i E. Proto mohou pomoci při bělení kůže – pomáhají ale také udržet vaši pokožku svěží a zářící.Kožní onemocnění mohou být také omezeny konzumací zelených jablek. Proto pokud vy, nebo někdo jiný ve vaší rodině trpí vyrážkou nebo jakýmkoliv jiným kožním problémem, můžete se vždy poučit z výhod těchto zelených jablek.Nakonec je tu seznam malých, ale důležitých přínosů těchto jablek: pomáhají čistit krev, udržují dásně zdravé (a tím i srdce), pomáhají udržovat zuby čisté, zlepšují paměť (a starší nervové problémy by mohly být omezeny), pomohou zabránit žlučovým kamenům, a stejně tak zabraňují vytváření revmatismu.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina - léčba rakoviny

access_time19.prosinec 2019personMarián Kroužel

Dieta proti rakovině- neřiď se heslem: "jím, co mi chutná"- nepřejídej se, jez do polosyta- jez hodně syrové zeleniny, hodně ovoce, ořechy, lněná a slunečnicová semena(všeho s mírou)- zredukuj maso, mléko, co nejvíce vejce(hlavně ne žloutek)- úplně vynech uzeniny- vynech koncentráty(cukr, sádlo, máslo, káva, čaj, maso, alkohol) - minimálně omezZelenina obsahuje dusičňany, ale vit.C je blokátorem dalšího rozvojje dusičňanů v těle na dusitany( více viz Zelená kuchyně).Kapustová zelenina(např. zelí či brokolice) stimuluje enzym, který blokuje vznik karcinogenních látek. Doporučuje se ve větším množství jíst jablka, vlákninu, syrovou zeleninu a ovoce.Nutno se vyvarovat stresu - prováděj duševní psychohigienu.ROSTLINNÉ PODPŮRNÉ PROSTŘEDKY PŘI RAKOVINĚ:Měsíček lékařský, kakost smrdutý - onemocnění zažívacích orgánůRakytníkový olej - rakovina, vředy, rakovina gynekologických orgánůMumio balzám - posiluje organismus, prevence proti rakovině, 2krát denně 0,2g mumiaKořen tužebníku jilmového, zeměžluč, karotka, měsíček, výtažek z rezovce šikmého, některé druhy chorošů a hub.Čaj:List olše lepkavé, plod jalovce, nať třezalky, semeno kmínu, nať mateřídoušky, list kopytníku evropského, dubová kůra, oddenek puškvorce, list rakytníku řešetlákového, kořen rozchodnice růžové(Rhodiola rosea)Rakovina žaludku:Vlaštovičník větší, pryšec mandloňovitý - pozor! jsou jedovatéŠtětka soukenická - koncentrovaný odvar(též při vředové chorobě a rakovině prsu na vnější potíže)Rakovina jater:Čaj ze zěmědýmu lékařskéhoJmelí bílé - protinádorové i ve vodních výluzíchZVÝŠENÍ OBRANYSCHOPNOSTI ORGANISMU A NĚKDY ZAMEZENÍ METASTÁZVýtažek z eleutherococcus senticosus, Panax gin-seng, žen-šen, Rhodiola rosea - rozchodnice růžová - výtažky, leusea rhaponticum - parha léčivá, Echinacea purpurea - třapatka nachová.Jahodník Rakovina hrtanuListy osuš, zabal do tmavého papíru, nech několik dní v ledničce, pak usuš, napráškuj, požij 1lžičku denně či přidej do čajů. (Toto lze dělat i s listy jitrocele - mohutný biogenní stimulátor).Vrba úzkolistá - Epilobium angustifoliumKvěty obsahují protinádorové látky, hlavně u rakoviny dělohy a žaludkuKomejka lékařská - Lithosperum officinalisOvlivňuje činnost hypofýzy, snižuje různé hormony, které jsou teoreticky obviňovány z vyprovokování rakoviny a zvětšení štítné žlázyPREVENCE RAKOVINYKapusta, brokolice - speciální potravinyOkurky - povzbuzují vylučování cholesteroluPetržel - blokuje syntézu škodlivých prostandlandinů a ničí silně rakovinotvorný benzypyrénRozmarýn - povzbuzuje tvorbu detoxikačních enzymůLuštěniny - deaktivují škodlivé enzymyČesnek - může blokovat působení určitých karcinogenů a podněcovat prekarcinózní buňky k návratu do normáluZelený čínský čaj - blokuje účinek karcinogenů; přidáním rakytníku se stává velmi účinnou prevencíLékořice lysá - kořen; útočí na rakovinu více než česnek, přerušuje množení rychle se dělících buněk, brzdí syntézu prostaglandinů podporujících růst nádorů, brání působení estrogenů, které podporují rakovinu prsu a dělohy a podněcuje prekarcinózní buňky k návratu do normáluOVLIVNĚNÍ RAKOVINOVÉHO PROCESU- ne příliš mnoho tuků, kalorií - dostatek vlákniny- ne konzervované, uzené, smažené a potraviny pečené za vysokých teplot- dehty vznikající v přepalovaných tucích mají mutagenní účinkydehet je i na všech masech připravovaných na otevřeném ohni, dřevěném uhlí i na pražené kávě(v cigaretách)- nitráty v zelenině jsou také nebezpečné, ale částečně je odbourává vit.C(např. šípky)- kouření- přírodní strava a léčivé rostliny působí jako antioxidanty, které zabraňují procesu stárnutí a vzniku nádorů- vyhni se červeným masům, omez ryby, drůbež, králíky- dopřej si dostatečně pohybu, vyhni se mentálním a emocionálním stresům- dostatečně spi a relaxuj- k jídlům přidávej pivovarské kvysnice, droždí, mořské řasy, rybí tuk, šípky a syrovátku- vyhýbej se cukru, bílé mouce, kávě, tabáku, čaji vyjma zeleného, soli, konzervovaným, rafinovaným a znehodnoceným potravinám- požívej kyselé mléko, jogurty, kefír, podmáslí, kyselé zelí, kvašený chlébVit.C - hraje velkou úlohu v oxidačně-redukčních pochodech ve tkáních, pomáhá při otravách a infekcích- velký rozdíl je mezi přírodním a umělým(nemusí účinkovat)Každý muž nad 40 má konzumovat hodně černého rybízu, který je kombinací vit.C a E, což má vliv na funkci pohlavních orgánů( vztah mezi pohlavní funkcí a tvořením vrásek). Černý rybíz je navíc výbornou prevencí rakoviny.Semínka jako dýně, slunečnice, sezamová - velká biologická hodnota.Halva Rozemel sezamová semínka s medemZázračný omlazovací prostředek pro ženy k restauraci vitality a půvabuOchrana a stimulace žláz - pšeničné klíčky, olej z nich. sezamová semínka, med, pyl, mléko, netavené sýry, kvasnice

folder_openPřiřazené štítky

Totální endoprotéza kyčelního kloubu

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

   Problémy s kyčlemi trápí čím dál více lidí. Rozhodně neplatí, že tyto problémy přichází až ve stáří, vlivem špatného životního stylu mohou postihnout i lidi středního věku. Potíže s kyčelními klouby se zpočátku často projevují mírně, většinou přichází pouze po námaze. Postupem času se bolesti zhoršují a mohou vést až k úplnému znemožnění chůze. V takovémto případě je již konzervativní léčba neúčinná a je na místě přistoupit k chirurgickému řešení, které spočívá ve výměně porušeného kyčelního kloubu za umělou náhradu, která svou funkcí plně nahrazuje zdravý kloub.Artróza kyčelního kloubu a totální endoprotézaNejčastějším onemocněním, které postihuje kyčle je artróza. Oč se jedná? Vlivem opakované a nepřiměřené zátěže kyčelních kloubů dochází k  degenerativním změnám chrupavky, která kryje styčné plochy kostí, tvořících kloub. Chrupavka postupně ubývá, což vede k obnažení kostního povrchu, který se vlivem tření velmi rychle opotřebovává a ničí. Postižený kloub bolí a otéká, je ztuhlý a postupně dochází ke snižování jeho pohyblivosti. Časté je také skřípání a lupání v postiženém kloubu (tzv.  krepitus), které můžeme při určitých pohybech i slyšet. Mezi rizikové faktory rozvoje artrózy patří nadměrná zátěž kyčelních kloubů, například u vrcholových sportovců a lidí těžce manuálně pracujících. Riziko značně roste i při nadváze a obezitě, zvýšená tělesná hmotnost klade na klouby mimořádné nároky, kterým kloub většinou není schopen dlouhodobě odolávat.  Určitou roli hrají i dědičné faktory a jiná onemocnění pohybového aparátu, například dna. Nemůžeme pominout  také vliv věku, s přibývajícími léty dochází bohužel k  přirozenému opotřebovávání kloubů i v případě,  že se člověk nepřetěžuje a má zdravou váhu. Určitý stupeň artrózy se rozvine takřka u všech lidí nad 70 let, nemusí ale vždy způsobovat výraznější potíže.Léčba artrózyJsou-li potíže mírnějšího rázu, lékař vám nejprve doporučí věnovat se rehabilitačnímu cvičení, které klouby odlehčí (vhodné je plavání). Pravděpodobně vám také poradí snížit tělesnou hmotnost.  Může vám také doporučit gely a masti zmírňující bolest a zánět, ulevit vám mohou i protizánětlivé léky zvané kortikoidy, které se aplikují injekčně přímo do kloubu. Tyto metody mají bohužel jen omezené výsledky a potíže zmírňují pouze krátkodobě. Chrupavka je tkáň, která má jen minimální schopnost regenerace, proto je léčba velice obtížná a s omezenými výsledky. V případě, že jsou potíže vážné a znemožňují nemocnému vést plnohodnotný život, je vhodné uvažovat o chirurgickém zákroku.Totální endoprotéza kyčelního kloubuTotální endoprotéza kyčelního kloubu je v dnešní době výkonem prováděným velmi často a nemocný si může vybírat z velkého množství specializovaných pracovišť. Na trhu je také velký výběr různých typů náhrad, ne všechny se však hodí pro každého pacienta. Je důležité, aby s vámi váš lékař podrobně probral všechny možnosti a vše vám podrobně vysvětlil, rozhodně se nenechte odbýt a ptejte se na vše, co vás zajímá, včetně finanční stránky zákroku. Ne všechny typy náhrad jsou totiž plně propláceny pojišťovnami. Je  také důležité si uvědomit, že neexistuje pouze jeden  postup operace, používaný pro všechny pacienty. Možnosti ortopedie jsou v dnešní době velmi široké a jen odborník může zvážit, jaké řešení se hodí právě pro vás. Výměna kyčelního kloubu se provádí v celkové anestezii, možné je ale i použití svodné anestezie, při které anesteziolog znecitliví pouze dolní polovinu těla.  Důležité je správné polohování pacienta, zákrok probíhá v leže na zádech či na boku v závislosti na volbě operačního postupu. Operatér si poté připraví a zhodnotí operační pole, provede kožní řez a následně opatrně proniká přes svaly a vazivo kryjící kloub. Za spolupráce operačního týmu operatér následně vyjme kulovitou hlavici kloubu z kloubního lůžka a odřízne ji. Náhradní kloub se skládá ze dvou částí. První z nich představuje kloubní hlavici, kterou chirurg zapustí do stehenní kosti. Druhá část svým tvarem připomíná misku, do které perfektně zapadá kulovitá hlavice. Ta je uložena na místo původní kloubní jamky. Obě části náhrady jsou na svém místě pevně upevněny buď díky cementové směsi, která slouží jako tmel a „lepidlo“, nebo jsou jejich speciálně tvarovaná zakončení do okolní kosti vpravena mechanicky a postupem času s kostí srůstají. V závěru operace je hlavice umístěna na definitivní místo do nové jamky a operatér začne sešívat okolní struktury, svaly, vazivo, podkoží a kůži. Rána je sterilně kryta a mezi nohy pacienta je umístěna podložka trojúhelníkovitého tvaru, která v následujících dnech brání vykloubení nového kloubu. Ihned po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče, kde je sledován jeho stav a podávány léky proti bolesti. Zde zůstává asi dva dny, poté je přestěhován na ortopedické oddělení.Co vás čeká po operaci totální endoprotézy?První dny po operaci jsou pacientovi podávána antibiotika, léky proti bolestem a léky, preventivně působící proti vzniku krevních sraženin. Nemocný musí nosit kompresní punčochy či bandáže nohou a již od prvních dnů končetinu rozcvičovat podle rad fyzioterapeuta. Ten také pacienta informuje o správném ležení, sezení a chůzi, aby se minimalizovalo riziko vykloubení a poučí ho i o tom, které aktivity může a naopak nesmí vykonávat po propuštění z nemocnice, které následuje za 10-15 dní po operaci. Ačkoli výměna kyčelního kloubu patří mezi náročnější zákroky, není třeba se bát. Lékařský tým se bude snažit minimalizovat veškeré bolesti a urychlit Váš návrat do běžného života. Pacienti obvykle uvádějí, že již po krátké době po operaci cítí velkou úlevu a jejich pohyblivost je o mnoho řádů lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Melanom

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nemilosrdné slunce rozdává rány Ačkoliv je maligní melanom poměrně vzácným typem kožní rakoviny, v České republice na něj ročně onemocní 1 200 lidí a zhruba 300 jich dokonce umírá. Za posledních třicet let stoupl počet zjištěných melanomů čtyřikrát a tvoří tak více než pětinu ze všech forem nádorových onemocnění u nás vůbec. Poměr onemocnění mužů a žen je blízký - 1:1. Prvním příznakem vznikajícího nádoru je obvykle změna tvaru, velikosti, barvy a povrchu pihy. Většina z nich má černé a nebo černomodré zbarvení a může vypadat jako abnormální mateřské znaménko. Varovným signálem může být i změna pocitů, kdy dochází k občasnému svědění kůže v místě onemocnění.Jak přiznávají kožní lékaři, nádor vzniká zejména při nadměrném vystavování pokožky slunečnímu záření bez ochranných opalovacích krémů. Dermatologové varují nejenom před letním opalováním, ale poukazují zároveň na rizikovost jarního i zimního nechráněného slunění. Ultrafialové záření je zvyšováno při sněhové pokrývce, a tak ani „blahodárné“ účinky slunce při našem pobytu na horách nemusejí zůstat bez následků. Určitou naději pacientům nyní slibuje nejnovější poznatek australských vědců, kteří přednedávnem zjistili, že při léčbě kožní rakoviny bude možné použít virus rýmy. Australané jsou přitom nejohroženějšími obyvateli planety, a to jak díky intenzivnímu záření na jejich kontinentu, tak i světlosti kůže zdejších obyvatel. Relativně často je melanon diagnostikován i na západě. V Americe se například za posledních dvacet let zdvojnásobil počet lidí, kteří onemocněli maligním melanomem. O zákeřném kožním onemocnění jsme si povídali s primářkou II. kožní kliniky v Praze 2 Ivanou Krajsovou, která stojí v čele melanomové poradny, do níž dojíždějí a léčí se i pacienti ze Středočeského kraje: „Naše poradna, nebo chcete-li dermatoonkologická ambulance, je centrem pro prevenci, diagnostiku a léčbu kožních nádorů. Věnujeme se jednak melanomovým kožním nádorům, to znamená problematice mateřských znamének, ale i všem dalším zhoubným kožním novotvarům a přednádorovým stavům kůže a lymfomů.“Kdo vůbec tvoří takové melanomové centrum?Vedle dermatologa, který diagnostikuje nádor, je to například klinický onkolog, do jehož kompetence spadá případná další léčba, jako je ozařování či chemoterapie. Nechybí zde ani chirurg. V současné době je v léčbě melanomu nový trend - vyšetřování sentinelové uzliny, které je prováděno právě na chirurgické klinice. Kromě těchto specialistů k nám podle potřeby docházejí samozřejmě i další kolegové.Hovoříte o vyšetření sentinelové uzliny. O co se jedná?Sentinelová uzlina je první uzlina, která sbírá mízu z místa kožního nádoru. Zjednodušeně řečeno - předpokládá se, že pokud se nádor v těle rozšířil a zakládal metastáze, zachytily se v ní všechny nádorové buňky. Vyšetření této uzliny nám tak určí, zda se jedná o začínající, a nebo pokročilý nádor. Kde všude se melanom může objevit?Kdekoliv na kůži, ale jsou místa, kde se přeci jenom objevuje o něco častěji. U mužů středního věku je to na zádech a u žen naopak na dolních končetinách. Ve vyšším věku se k tomu přidává obličejová část. Výjimkou nejsou ani dlaně, chodidla a nebo části pod nehty. Melanom není už zdaleka jen ryze kožní záležitostí, ale může se objevit i v očích, což je relativně častá lokalizace. V neposlední řadě postihuje i sliznice v ústech a nosu.Vaše poradna slouží nejenom Pražanům a obyvatelům našeho regionu, ale v čekárně jsou vidět lidé i z jiných míst republiky. Kolik pacientů evidujete?Fungujeme jako specializované pracoviště jednak pro Pražany, kterým vedle nás poskytují péči i některá další podobná zařízení, tak i obyvatele Středočeského kraje, pro něž jsme naopak jediným takovým pracovištěm. Jsme však přístupni i ostatním pacientům z nejrůznějších míst republiky. Když si vezmete, že každý rok diagnostikujeme až sto padesát nových případů, evidence našich pacientů jde do tisíců. Sneseme v tomto ohledu srovnání už s velkými evropskými centry.Tato statistika svědčí o velkém nárůstu onemocnění. Čím je způsoben?Nárůst tohoto nádorového onemocnění je skutečně obrovský a zaznamenává se prakticky od počátku padesátých let. Osobně se problematice melanomu věnuji přes dvacet let. V naší republice se v osmdesátých letech toto nádorové onemocnění vyskytovalo ve čtyřech případech na sto tisíc obyvatel. Dnes je to už něco málo přes dvanáct pacientů! Obecně se to srovnává s nárůstem plicních nádorů u žen. Přičítá se to především změně životního stylu. Příkladem si můžeme vzít filmy pro pamětníky, v nichž vidíme defilovat naše předky po plážích. K jejich úborům, kterými se chránili, patřily zcela běžně kalhoty a košile i klobouky. My naopak často navštěvujeme nudistické pláže.Melanom může vzniknout skutečně jen zvýšenou expozicí ultrafialového světla? Je přeci známo, že se nádor objevuje i na kůži, která je před sluncem chráněna.Ultrafialové záření pravděpodobně nebude jedinou příčinou tohoto závažného onemocnění, ale o jiné zatím mnoho nevíme.Hlavním důvodem je samozřejmě genetická dispozice! Základem potom „zděděný“ typ kůže. Nejvíce ohroženými jsou lidé s velmi světlou kůží, neboť mají nejmenší odolnost proti poškození slunečními paprsky. Riziko výskytu kožních nádorů klesá s intenzitou přirozené pigmentace. Znamená to, že u člověka s takzvaným fototypem kůže číslo 4, který se snadno opaluje a nikdy se nespálí, je předpoklad takového onemocnění o něco nižší. Tím však rozhodně neříkám, že se u nich nádory nevyskytují. Melanom se běžně objevuje i u černochů, které postihuje na dlaních, ploskách chodidel a pod nehty. Zajímavostí je, že je to jediný typ melanomu, který se u nich vyskytuje. To ukazuje na další domněnku o vzniku těchto nádorů - imunosuprese, vyvolané intenzivním sluněním. Melanom potom sice nevzniká výhradně na nechráněných místech, ale díky tomuto slunění dochází k celkovému oslabení organismu, což má za následek jeho nárůst kdekoliv na těle.Dá se i u nás geograficky označit největší výskyt kožních nádorů?Vzhledem k malé rozloze naší země to není možné. Takové označení by bylo zcela umělé a neodpovídalo by skutečnosti.Dříve se hovořilo o lidech ve věku mezi 60 - 70 lety jako o nejrizikovější skupině. Dnes se však uvádí onemocnění již u třicátníků až čtyřicátníků. Ženy onemocňují dokonce už mezi dvaceti až třiceti lety.Obecně začíná platit, že melanom postihuje stále mladší ročníky. V USA jím nejčastěji trpí ženy mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety. A je to zároveň i nejfrekventovanější nádor u žen. Stále je naštěstí vzácný u dětí. Ani pro to nemáme ještě jednoznačné zdůvodnění. Dítě se s melanomem může velmi zřídka narodit. Následuje dlouhé období, kdy se u nich nevyskytuje a objevuje se až po pubertě. Stejně tak je to v zemích s největším výskytem tohoto nádoru, jako je například Austrálie. Co se týče pohlaví, je v současnosti poměr nemocných vyvážený. V minulosti melanomem naopak více trpěly ženy.Může si laik sám diagnostikovat takové kožní onemocnění?Každý, kdo se alespoň trochu věnuje své kůži, snadno na ní objeví jakoukoliv změnu. Pravidlem je, že každé mateřské znaménko dosahuje určité velikosti - v průměru od pěti, maximálně do deseti milimetrů. Potom se již nemění. Melanom se narozdíl od něj stále mění! Jeho ložisko se zvětšuje a tím dostává nepravidelný tvar. Začíná měnit i barvu. Na povrhu se objevuje skvrnitá pigmentace a přibližně v padesáti procentech svědí. Nejedná se o žádné úporné svědění. Sem tam zasvědí. Říká se, že na sebe upozorňuje - dej pozor, něco se děje. V každém případě však platí, že při jakékoliv pochybnosti je třeba navštívit kožního specialistu! Melanom je sice nádor velmi zhoubný, který dokáže metastázovat a umírá se na něj, ale včasným rozpoznáním a chirurgickým odstraněním se pacient může vyléčit.Na vašem pracovišti využíváte přístroj Dermogenius. K čemu slouží?Jedná se o digitální dermatoskop, neboli přístroj pro snímání kožního pigmentového projevu. Jeho program nám umožňuje pozdější vyhodnocení mateřského znaménka, tedy zda se jedná o neškodný útvar a nebo už počínající nádor. I když je Dermogenius dobrým pomocníkem, konečná diagnóza zůstává vždy na lékařích. Jeho úloha je nezastupitelná v tom, že přesně zaznamená stávající znaménka pacienta, což nám usnadňuje přesné porovnání s předchozím stavem. Medicína nemůže v současnosti kromě ozařování, chemoterapie a chirurgických zákroků pacientům nabídnout nic jiného? Naše pracoviště je členem evropské skupiny pro výzkum, a léčbu nádorů a účastníme se proto všech studií v rámci evropského společenství. Z tohoto důvodu jsme byli nedávno zařazeni i do studie k melanomové vakcíně. Jako jediné pracoviště v naší republice jsme už také zahájili léčbu vybraných pacientů. Vakcína bude aplikována čtrnácti stům pacientům v rámci všech zúčastněných zemí s tím, že jejich léčba bude trvat pět let. Během dalších pěti let bude ještě probíhat vyhodnocení celé studie.Výsledky budou známy až po deseti letech?!U melanomů je velmi obtížné hodnotit jakékoliv účinky léčby. Je to způsobeno i tím, že se jedná o nádory s pozdními metastázemi. Hodnotit pětileté přežití u pacientů v tomto případě skutečně nic neznamená. Je to doba, kdy pacient po operaci bez problémů přežívá a metastáze se objeví až třeba po osmi či deseti letech. Čili první objektivní výsledky účinnosti léčby lze učinit opravdu až po deseti letech. Mohou se na zvýšení onemocnění melanomem u nás podepsat loňská tropická vedra?Mohou, ale to poznáme až za dvacet let. U melanomu platí, že krátká a přímá závislost neexistuje. Pro jeho vznik je nejrizikovější spálení kůže v dětství. Melanom se objeví pokaždé až s odstupem několika let.Ani cílená prevence některé z nás neodradí před nadměrným opékáním na slunci. Můžeme se alespoň chránit opalovacími krémy? Nedávno proběhla v médiích informace o tom, že právě ty způsobují vznik kožní rakoviny.Krémy jako takové ji nezpůsobují. Příčinou však může být jejich nesprávné používání. Dám příklad - člověk se světlou kůží sice použije vyšší faktor krému, řekněme od 25 do 30, ale je zároveň na slunci daleko déle. Bez ohledu na fototyp své kůže. Třeba se ani nespálí, ale na jeho kůži dopadne o mnoho více slunečního záření. Druhým důvodem, proč krémy „selhávají“, je jejich vysoký faktor, který lidem umožní být na slunci neúměrně dlouho, aniž by zaznamenali nepříjemné pocity. Potom samozřejmě nastupuje už zmíněná imunosuprese. Současná nabídka ochranných krémů je v našich lékárnách a specializovaných obchodech dostatečná. Nevyplácí se šetřit při jejich nákupech ani ignorovat doporučení výrobců. Je však třeba zároveň říct, že nás ani sebelepší krém neochrání, nezačneme-li se ke svému tělu chovat zodpovědněji. Melanom není jen „letní záležitostí“, a tak je rozhodně opatrnost na místě po celý rok...

folder_openPřiřazené štítky

Rizika obezity

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Obezita se považuje v nynější době za epidemii. Stejně jako jsou miliony lidí o hladu, existují i miliony obézních osob. Jistě každý ví, že tato nemoc přináší poměrně mnoho rizik a jednoznačně je spjata s vysokou pravděpodobností dřívějšího úmrtí (v ČR na nemoci spojené s obezitou umírá 10.000 lidí za rok). Obezita se projevuje jak ve fyzickém, tak i psychickém zdraví – a právě o tom pojednává tento článek. Jestli máte i vy "hezky tvarované bříško," tak neváhejte pokračovat ve čtení. Obezita vzniká na principu vyššího příjmu energie než která je později spotřebována. Tělo si přirozeně ukládá zásoby "na horší časy," což se nám lidem stává do jisté míry osudným. Pokud chcete zjistit objektivně, do které kategorie patříte (norma, nadváha, obezita I, II a III stupně), vypočítejte si jednoduše váš body-mass index na adrese http://www.spocitej.cz/body_mass_index.phpBolesti kloubů a páteře:Jak je známo, při obezitě jsou nejvíce zatěžovány tzv. nosné klouby. Patří mezi ně kyčle, kolena a meziobratlové kloubky na páteři. Kloubní plošky se díky vysoké hmotnosti a tím i tlaku na ně opotřebovávají – obrušují. Vzniká artróza. U kyčle je to koxartróza, u kolene gonartróza a na meziobratlových kloubkách potom spondylatróza. Díky tahu na páteř (bříško táhne záda směrem dopředu) se mění i zakřivení páteře, která je tím chronicky přetěžována a bolesti zad se prohlubují. Pro vysokou hmotnost může docházet i k patologickým tvarům kostí a kloubů – vybočení holeně a také rozvolnění kolenních kloubů (označované jako genua vara). Nádory:Dost málo se ví o tom, že mezi následky obezity se řadí ve vyšším měřítku se vyskytující některé nádory. Patří mezi ně gynekologické a to rakovina výstelky dělohy (endometria), krčku děložního a dělohy samotné, dále vaječníků a také prsu. U obou pohlaví jsou to potom novotvary v oblasti trávicího traktu – nejčastěji tlustého střeva, žlučových cest, jater a slinivky břišní. Z vylučovacího systému se může vyskytnout změna tohoto typu na ledvinách. U mužů je to potom karcinom prostaty. Cévní systém a srdce:Obézní lidé mívají ateroskleroticky změněnou výstelku cév, což vede k ischemické chorobě srdeční (tedy zúženým cévám zásobujících srdeční sval) infarktům myokardu, mozkovým cévním příhodám („mrtvicím“). Často s těmito pacienty jejich pozdějším životem jde i vysoký krevní tlak. Jejich srdce má zvětšenou svalovinu a je rozšířené (dilatované). Tito pacienti mívají poruchy srdečního rytmu, což může vést ke vzniku embolií, které se mohou vmést do cév zásobujících srdce nebo mozek. Obézní osoby mívají mnohem častěji křečové žíly (mj. z důvodu váznoucího žilního návratu k srdci). S tím jde ruku v ruce trombembolická nemoc (vznik sraženiny nejčastěji v žilách dolních končetin s pozdějším vmetením ve směru toku – nejčastěji jako plicní embolie ohrožující život člověka často i náhlým úmrtím). Nemoci dýchacího systému:Protože je na hrudník kladen z předního a spodního směru tlak podkožních tuků, dochází k mělkému dýchání – hypoventilaci. Následně vzniká tzv. Pickwickův syndrom, kdy je trvale zvýšený obsah oxidu uhličitého v krvi a pacienti jsou následně proto spaví. Obézní lidé mají také sníženou kvalitu spánku, kdy je porušena hloubka spánku – tzv. syndrom spánkové apnoe. Jejich spánek pak nepřináší úlevu od únavy. Pacienti se budí neodpočatí a utahaní – tím se celkově snižuje kvalita života daného člověka.Poruchy trávení a nemoci jater:V důsledku tlaku podkožního tuku na vnitřní orgány dutiny břišní dochází k vytlačování tráveniny do jícnu – tzv. refluxu. Následně vzniká překyselení tohoto trubicovitého orgánu a vy to cítíte jako pálení žáhy. Pokud se jedná o opakovaný stav, může se dlouhodobě poškozovat výstelka jícnu a to vést u některých jedinců k rakovině. Obézní lidé mají také častěji kýly, vyskytují se u nich nezřídka kaménky ve žlučníku (cholecystolitiáza), mívají záněty žlučníku (cholecystitidu) a v důsledku vysokého množství tuků u nich dochází ke ztukovění jater (jaterní steatóza). Kožní potíže:Obézní pacienti mívají mnohem častěji ekzémy a v místech vlhké zapářky (tam kde se stýkají kůže) i plísně. V důsledku napínání kůže vznikají strie (jizévky). V kůži jsou celulitidové změny. Tito lidé častěji bývají nadměrně ochlupení na pupku, dolních končetinách, předloktí, ad. (tzv. hypertrichóza a hirzutismus). Mívají frekventněji otoky (nejen na dolních končetinách) a hůře se jim hojí rány. Chirurgická a anesteziologická rizika:Obezita je rizikem pro chirurga vykonávajícího jakoukoliv operaci v celkové anestezii! Navíc může být komplikací pro operace hrudníku a břicha (chirurg se těžko přes velké množství podkožního tuku dostává do hlubších částí dutin). Pro výše uvedné srdečně-cévní nemoci je pacient pro chirurga i anesteziologa rizikovým. V případě nutnosti je ztížená resuscitace.Psychosociální aspekty:Nemocní jsou společensky diskriminováni („ati-fat rasismus“), hůře se společensky uplatňují, jsou znevýhodněni, hůře si hledají práci. Mají nízké sebevědomí, poruchu motivace a sebeobviňují se. Jsou depresivní a úzkostní. Z těchto všech důvodů nezapomínejte na zdravý životní styl, který předchází obezitě. Patří sem např. dostatek pohybu, zdravá strava s nevysokým obsahem tuků, nutnost hlídat si hodnoty tuků v krvi přes svého praktického lékaře (LDL a VLDL cholesterol, triglyceridy). Pokud již obezita nastala, tak aplikovat přiměřené nedrastické diety – nejlépe pod vedením odborníků (dietní sestry, dietetici, internisté, ad.)

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Jak pečovat o nohy ve dvou snadných bodech

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Podle procentuálních statistik má téměř polovina české populace problémy s nohami. Nezáleží teď na tom, zda se jedná o bolest či plísňová onemocnění. Ať už je to tak nebo tak, vždy mluvíme o velmi nepříjemných bolestech. Častými potížemi mohou být i kuří oka, která rozhodně nepatří mezi výjimečná. O chodidla moc lidí nepečuje, a to z důvodu, že nejsou příliš vidět. To je však špatné rozhodnutí, protože se jedná o část těla, která vás doprovází z místa A na místo B. Nezapomínejte, že jde o velmi důležitou část těla. Jak pečovat o nohy a alespoň trochu jim ulevit?Nohy mají vliv také na jiné části tělaJestliže nebudete mít nohy zcela v pořádku, může se to také podepsat na jiných částech vašeho těla. Problémy mohou nastat například v oblasti zad, kyčlí nebo únavy. Určitě s námi budete souhlasit, že bolest zad je na tolik nepříjemná, že ji nechcete zažit. Zvlášť o tom ví lidé, kteří něco podobného zažili. Pokud tedy nechcete v budoucnu něčím podobným trpět, měli byste svou péči více soustředit na nohy. Především se zde bavíme o chodidlech, které během celého dne dostávají největší zátěž. V dalším odstavci vám řekneme základní kroky, jak pečovat o nohy a dopřát jim tak to nejlepší. Jak pečovat o nohy?Jestliže to čtou maminky, jste o krok vpřed. Začněte u svých dětí aplikovat péči o nohy již od dětství a uvidíte, jak se jim v budoucnu bude dařit. V první řadě je na místě si říct, že o vaše nohy se mohou postarat například boty, vložky či ponožky. Tím samozřejmě nemyslíme to, abyste šli do prvního obchodu a nakoupili zboží, které vidíte mezi prvními. Na mysli máme pochopitelně kvalitní boty, vložky i ponožky. Investujte tedy do sebe a svých dětí větší finanční prostředky a během chvíle poznáte ten rozdíl. Kromě toho se vám bude mnohem lépe chodit. Druhým důležitým krokem je hygiena nohou, a to včetně čištění mezi prsty. Následně nezapomeňte pořádně vysušit. Tímto postupem zabráníte vzniku vlhkých zapářek. Tyto dva body jsou podstatné při péči o nohy a měly by být na denním pořádku.

folder_openPřiřazené štítky

Bulka v prsu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Nepanikařte předemDobrá zpráva. Devět z deseti bulek, které si ženy objeví v prsu, je neškodných. K lékaři samozřejmě musíte upalovat ihned, jakmile takový útvar objevíte. Ale děsit se předem, že máte rakovinu, nemusíte. Co vše může útvar v prsu znamenat? Fibroadenomy problém mladých žen Mléčná žláza, ze které jsou prsa tvořena, někdy mění svůj vzhled, množí se či hrubne. Příčinou jsou nejčastěji hormonální změny. Vznikají pak nebolestivé kuličky, fibroadenomy - nezhoubné nádory prsu složené z buněk mléčné žlázy. Velmi často se objevují u mladých žen už kolem dvaceti let. V těhotenství i během kojení se mohou zvětšit. Před menstruací někdy bolí a také rostou. Po skončení krvácení se většinou vrátí do svých původních rozměrů. Mnoho žen tato diagnóza vyděsí, skutečně se ale není čeho bát. Lékaři by však měli fibroadenomy pečlivě sledovat, hlavně to, zda se rychle nezvětšují. -Jak vypadají: Fibroadenomy mají ostré hrany a jsou hladké, pružné a pevné. Dobře pohyblivé proti kůži. -Co s nimi: Zvlášť v případech, kdy rostou a utlačují okolní tkáně, je lepší bulky odstranit. Lipom je odborný název pro nezhoubný tukový nádor.Mají ho hlavně ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, kdy ozdoby ženské krásy začínají postupně stárnout. Důsledkem je zmenšování podílu mléčné žlázy a růst tukové složky. Po přechodu lipomy někdy samy od sebe mizí. Příčinou vzniku tukových nádorků mohou být i rozházené hormony. Například zvýšená produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. Lékař by měl myslet i na možnou nerovnováhu mezi estrogeny a gestageny, což jsou další pohlavní hormony. Anebo žena "tuková prsa" jednoduše zdědí po své matce. -Jak vypadají: Lipomy se nejčastěji nacházejí kolem bradavek a v horní části prsu. Jsou měkké a pružné, jde s nimi dobře pohybovat do stran. Obvykle nebolí.-Co s nimi: Lze je chirurgicky odstranit, nebo jen sledovat. Aby měl lékař opravdu jistotu, že se nejedná o nic vážnějšího, doporučuje se odebrat vzorek a podrobit ho histologickému prozkoumání. Někdy pomůže i hormonální léčba. Cysty varují před nebezpečím Cysty jsou vlastně váčky naplněné tekutinou nebo tužší hmotou. Vznikají v důsledku nadměrného růstu mléčné žlázy. Ženu na životě nijak neohrožují, často se ale zvětšují. Typické je, že před menstruací pobolívají. Riziko vzniku rakoviny je relativně malé. Nicméně jejich vznik signalizuje, že prsa nejsou v pořádku a v budoucnu by se mohly objevit vážnější problémy. Zvlášť u žen, které mají cyst v prsou více. -Jak vypadají: Jejich velikost kolísá od několika milimetrů až po několik centimetrů. Jsou měkké a pružné. -Co s nimi: Lékaři je v případech, kde jsou cysty opravdu velké a dost bolí, doporučují vyřezat. Důvodem pro odstranění je i to, že se v okolí cyst často vytvářejí záněty a také mohou prasknout. A nakonec, právě cysty lze někdy jen těžko odlišit od nebezpečného nádoru. I proto by vám zdravotníci měli dát jednoznačnou odpověď, co to vlastně v těle máte. Nespokojte se s odpovědí, že pravděpodobně cystu a žádejte minimálně odebrání vzorku. Zvětšené uzliny známka zánětu či špatné imunity V podpaží se u žen mohou vyskytnout zvětšené lymfatické uzliny, které jejich "nositelky" často zaměňují za nádor prsou. Často jde ale o jiný problém a uzlina poukazuje na přítomnost zánětu nebo na špatně fungující imunitu. Ve vážnějších případech jsou zvětšené uzliny opravdu známkou rakovinového bujení. Může jít primárně o rakovinu lymfatických uzlin nebo o metastázy do uzlin. V každém případě je proto lepší nechat si uzliny zkontrolovat. Spolehlivě je zmapuje ultrazvuk. -Jak vypadají: S neškodnými uzlinami lze dobře pohybovat do stran. Jejich velikost může být různá. Od jednoho milimetru až po několik centimetrů. Podle některých odborníků jsou uzliny v podpaží o velikosti až 1,5 centimetru zcela normálním jevem. -Co s nimi: Platí to, co v předchozích případech. Můžete se s nimi rozloučit chirurgickým zákrokem. Mezi ženami se traduje, že bulky, které nebolí, jsou mnohem nebezpečnější než ty, které bolí. Ve většině případů to tak opravdu je, ale není to žádné pravidlo. Nevyplatí se proto dát na tvrzení přítelkyně, že "rakovina přece nebolí" a proto je jakékoliv vyšetření zbytečné. Druhým mýtem je to, že pružné bulky, s kterými lze dobře hýbat do stran, nepředstavují žádné vážnější riziko. A pozor bychom si měly dát hlavně na útvary, které jsou jakoby vrostlé ke kůži. Opět platí: obvykle to tak skutečně bývá, ale výjimek se najde také dost. Každou bulku, zduřeninu či zatvrdlinu by měl proto vidět lékař. Zvlášť, když s ní nejde pohybovat, kůže v okolí je červená a má póry jako na pomeranči, prsa bolí a svědí. To jsou nejčastější příznaky rakoviny prsu. Pokud se při sportu uhodíte do prsou, mohou se pohmoždit a vzniknou v nich malé hrudky. Kůže kolem často zmodrá nebo zčervená. Nemusíte se obávat, že jde o něco vážného. Pokud ale bulky nezmizí ani po několika dnech, pro jistotu vyhledejte lékaře. VYŠETŘENÍ JE NUTNÉ VŽDY!!! I když bulky v prsou nemusí vždy znamenat tu úplně nejhorší diagnózu, NESPOLÉHEJTE na to. Jedině gynekolog může určit, zda je bulka v prsu neškodná. A stoprocentní jistotu dá až odborné vyšetření na ultrazvuku nebo na mamografu. Při každém podezřelém nálezu proto žádejte doporučení na toto vyšetření. U mladých žen je ideální ultrazvuk, jeho nevýhodou ovšem je, že nedovede tak přesně zachytit počáteční stadia nádorů. Ženy nad 40 let většinou chodí na mamograf, který lépe zachytí změny v prsou starších žen. Někdy je vhodné obě vyšetření kombinovat, zvlášť, když není diagnóza jednoznačná. Ultrazvuk pracuje se zvukovými vlnami, které se odrážejí od prsou a pak se zobrazují na monitoru. Vyšetření vůbec nebolí. Mamograf využívá měkkého rentgenového záření. Některé ženy se ale bojí bolesti ze stlačení prsou. Pro provedení kvalitního vyšetření je stlačení prsu zcela nezbytné. Tkáň prsu je nutno rozložit tak, aby byly vidět jednotlivé struktury. Komprese prs v žádném případě nezraňuje, rakovinu nevyvolává a hodně žen vyšetření ani nepříjemně nepociťuje. Pouze ženy s citlivými prsy mohou jisté nepohodlí vnímat. Některé ženy mají prsa poseta desítkami bulek. Poukazuje to na fakt, že jejich prsa jsou mimořádně citlivá například na hormonální nerovnováhu organismu. Jiné ženy je prostě zdědí po své matce, podobně jako se dědí tvar prsou nebo velikost bradavek. Zvýšený počet bulek automaticky neznamená, že žena v budoucnu onemocní rakovinou prsu. Je ale pravdou, že má k tomu větší sklony. Pravidelné kontroly a samovyšetřování jsou jedinou prevencí.

folder_openPřiřazené štítky

Poslední menstruace – období velkých změn

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Poslední menstruací končí u žen plodné období. Přichází většinou kolem 50. roku života. Skončí činnost pohlavních orgánů, ukončí se tvorba ženských pohlavních hormonů estrogenů a progestinů. Období se nazývá klimakterium, lidově přechod. Není to nemoc, jde pouze o přechod z jednoho, reprodukčního období ženy do druhého neplodného.Zatímco pro některé ženy období vyhasínání funkce vaječníků neznamená víc než, že přestanou krvácet, pro většinu je přechod spojen s mnoha nepříjemnostmi. Kromě návalů, podrážděnosti, závratěmi či bušení srdce také riziko závažných onemocnění ve stáří. Mezi ně patří i osteoporóza a kardiovaskulární choroby. Proti těm je totiž žena v plodném období relativně chráněna.Premenopauzou to začínáObdobí, kdy začne žena pociťovat potíže, ale zatím ještě stále krvácí, se nazývá premenopauza. Kvůli klesající hladině estrogenů se dostavují poruchy menstruačního cyklu, objevuje se silnější, častější nebo naopak slabé či méně časté krvácení. A v této době právě  začínají neurovegetativní potíže. U třetiny žen dokonce velmi silné. A projevy? Zvýšená potivost, nezřídka se v noci koupete ve vlastním potu, s tím souvisí i špatné spaní. Dalšími projevy jsou například nepředvídané rudnutí, malátnost, závratě, časté bušení srdce, nebo dušnost. Časem přibudou i psychické změny, poruchy paměti, změna sexuálního chování, podrážděnost, deprese, v těžkých případech i klimakterické psychózy. Později dojde i k tělesným změnám, což je právě období, kdy se významně zvyšuje riziko dalších onemocnění. První známkou bývá přibývání na váze, zvyšuje se podíl tělesného tuku. Ochabují také genitálie a prsa. Zvyšuje se riziko kardiovaskulárních příhod, dochází k vzniku diabetu a rozvíjí se osteoporóza. Skutečná menopauza přichází až po šesti až dvanácti měsících od poslední menstruace. V průměru se udává, že menopauza přichází kolem 50. roku ženy, ale může přijít kdykoli mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. Zpravidla platí, že čím dřív začne žena menstruovat, tím dříve také její plodné období skončí.Léčba hormonyPřechod je přirozená součást fyziologického procesu stárnutí ženy, utéct se před ním nedá. Je ale možné se nepříjemností spojených s klimaktériem nějak zbavit? Příčinou obtíží je nedostatek ženských pohlavních hormonů. Když se ženě dodají chybějící estrogeny i progestiny, měly by tělesné obtíže ustoupit. Pro tento způsob léčby se používá termín hormonální substituční terapie (HRT - hormone replacement therapy), jejímž cílem je zmírnění obtíží a také předejití vzniku osteoporózy a kardiovaskulárních chorob. Jak už to bývá, i když léčba je podle dlouhodobých výzkumů poměrně úspěšná, není pro všechny. Podmínkou účinku prevence je její zahájení včas, tedy kolem padesátky. Když už se totiž projeví osteoporóza a jiná onemocnění stáří, nemá už léčení hormony smysl. Protože podle doporučení má HRT trvat 10 až 15 let, je třeba s ní začít ve středním věku. Navíc je léčba určena zdravým ženám.Než se zahájí léčba hormonální substituční terapií, je nutné provést několik vyšetření. Mezi ně patří hlavně preventivní gynekologická prohlídka, ale také mamograf, ultrazvukové vyšetření dělohy, změření krevního tlaku, hmotnosti a krevní testy. Všechny vyšetření by se pak měla opakovat jednou za rok, případně častěji, pokud to cytolog či mamolog doporučí. Jestli je však ženě zjištěna nebo je léčená na rakovinu prsu nebo dělohy, má zánět žil či embolii, na tento způsob léčby může zapomenout.V současné době se k substituci (na rozdíl od hormonálních kontraceptiv) téměř výhradně používají přirozené estrogeny. Samotné estrogeny se podávají pouze ženám, které podstoupily operativní vynětí dělohy (hysterektomii). U žen s dělohou samotný estrogen vyvolává hyperplazii endometria (nadměrný růst děložní sliznice) a zvyšuje riziko karcinomu (rakoviny). Proto se těmto ženám podává spolu s estrogenem navíc i hormon progestin, který tomu má zabránit.Hormony se podávají v různých formách:Tablety, které se užívají ústy nebo vkládají do pochvy pravidelně jednou denně.Rozšířené jsou gely, kdy se hormony dostanou do krevního oběhu skrze kůži. Nevýhodou takového podávání je poměrně nepřesné dávkování.Další formou jsou transdermální náplasti (TTS). Mají zásobník, z kterého se postupně uvolňuje přesně definovaná dávka hormonů. Výhodou náplastí oproti tabletám je konstantní hladina hormonů, která má význam hlavně pro účinnější potlačení neurovegetativních obtíží, navíc se náplast nemusí aplikovat tak často. Zatímco tablety nebo gel se musejí užívat každý den, náplast se nalepí na kůži a podle konstrukce se mění jednou či dvakrát za týden.Použít lze i podkožní implantát, ze kterého se uvolňuje hormon po dobu asi půl roku. Pak je možné nechat si aplikovat další implantát. Jeho nevýhodou je však obtížné přerušení léčby při nežádoucích účincích, pro jeho odstranění je nutný malý chirurgický zákrok.Nejnovější formou je nosní sprej. Přesně odměřená dávka se pak do těla vstřebává přes nosní sliznici.Nevýhody HRT a nežádoucí účinkyHormonální léčba není určená pro všechny, navíc se při ní mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Nejčastěji to je zadržování sodíku a otoky. Estrogeny totiž zvyšují riziko nebezpečí ucpání cév (tromboembolické komplikace), zpozornit by měly především kuřačky a ženy s vysokým krevním tlakem. Zmínit je třeba také obavu, že se užíváním HRT zvyšuje riziko onemocnění rakovinou mléčné žlázy. Dále nesmí hormonální léčbu užívat ženy, které trpí akutním onemocněním jater, akutním zánětem žil, rakovinou prsu a samozřejmě při těhotenství. Doporučit HRT nelze ani ženám s chronickým onemocněním jater, žlučových kamenech, tromboembolické příhodě v anamnéze a karcinomu endometria a prsu v anamnéze.Alternativní možnosti léčbyNežádoucích účinků hormonální léčby je mnoho, žen, které ji nemohou nebo nechtějí využít také. Ale i ony se mohou poprat s klimakterickými potížemi. Například volbou alternativních přírodních prostředků. Především těch, které obsahují látky, jejichž účinky se podobají účinkům přirozených estrogenů. Patří mezi ně třeba ploštičník (výtažek je volně prodejný v lékárně pod názvem Menofem), isoflavony, které omezují neurovegetativní potíže najdeme v jeteli lučním (výtažek je v přípravku Menoflavon) a sojových bobech. Mnoho užitečných látek obsahují i včelí produkty. Rostlinné složky, které účinkují podobně jako tělesné estrogeny má lékořice. Pro zmírnění neurovegetativních obtíží a depresivních stavů je možné použít například i třezalku, kozlík lékařský, meduňku, chmel otáčivý, či mučenku. Existují ženy, kterým zmírňují návaly i vysoké dávky vitamínu E. Kalcium a magnesium jsou nezbytné pro udržení silných kostí, působí tedy preventivně proti osteoporóze, aby se dobře vstřebávaly, je nutné je kombinovat s vitamínem D. Vitamin E, vápník, hořčík a vitamin D je vhodné užívat i při hormonální substituční léčbě.

folder_openPřiřazené štítky

Jak na krvácení z nosu

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Krvácení z nosu je poměrně častý jev, který čas od času potká každého z nás. Samotné krvácení z nosu může mít řadu příčin. V naprosté většině případů se jedná o následek něktetého z patologických procesů, který se odehrává v těle. Často ke krvácení dochází samovolně, aniž by se jednalo o příznak některého z onecmocnění. Pojďme se nyní podívat na krvácení z nosu podrobněji. Představíme se i možnosti rychlé léčby a prevence krvácení z nosu.Co se týče příčin krvácení z nosu, mezi základní můžeme řadit tyto:křehkost cévního systému - Vlivem křehkosti cév dochází ke krvácení z nosu zejména u dětí, jejichž ceévy v nosní dutině jsou o poznání křehčí než u dospělých. Křehkost cév však není dána pouze věkem. Velký vliv na křehkost má nedostatek vitaminu C, který je nutný při tvorbě vaziva cév. Pokud trpíte častým krátkým krvácením z nosu, pak je nasnadě zařadit do jídelníčku potraviny bohaté na vitamin C (kiwi, hroznové víno). Vhodnou volbou může být i potravinový doplněk s obsahem vitamínu C.-alergie - Alergie a časté alergické rýmy výrazným způsobem zatěžují a dráždí nosní sliznici, která se v důsledku toho může ztenčit a následně vyvolat krvácení z nosu.-vysoký tlak - V případě, že trpíte na vysoký tlak, je u vás vyšší pravděpodobnost krvácení z nosu. To je v tomto případě způsobeno vyšším tlakem krve v cévách. Může se pak stát, že se cévka pod tlakem protrhne.-mechanické příčiny - Do této skupiny patří zejména zlozvyk "šťourání se v nose". Narušením sliznice může snadno dojít ke krvácení. Patří sem také mechanické poškození nosu a strkání předmětů do nosu.-záněty - Záněty nosní dutiny mohou vést k překrvení nosní sliznice a tím k vyšší pravděpodobnosti poškození a vzniku krvácení.-porucha srážlivosti krve - Mezi časté příčiny krvácení nosu v této oblasti patří léky ředící krev (aspirin). Podobný efekt mají i vrozené poruchy srážlivosti krve. Krev obvykle teče často a je problematické ji zastavit.-nádory - K nádorům v nosní dutině dochází velmi zřídka, nicméně i to přispívá k narušení sliznice a cévního systému. To pak vede ke krvácení z nosu.Položíme-li si otázku, jak se preventivně chránit před krvácením z nosu, pak je odpověď zdánlivě jednoduchá. Stačí se vyhýbat všem zmíněným příčínám. V praxi to znamená mít vyváženou stravu na vitamíny (především vitamin C), vyzkoušet doplňky stravy na krvácení z nosu, hlídat si vysoký krevní tlak (například některým z doplňků pro vysoký krevní tlak). Při častém praskání nosních cév je vhodné využít preparáty s koenzymem Q10. Jak zastavit krvácení z nosuPokud se nám spustí náhle krev z nosu, existuje několik rychlých rad, které krvácení dokáží zastavit. Účinným způsobem zastavení krvácení z nosu jsou studené obklady na zátylek. Nepříjemným, avšak značně účinným, je "šnupnutí" pár kapek šťávy z citronu. Je to sice poměrně dráždivý způsob, nicméně při běžném krvácení dojde během pár chvil k zastavení. Dobré je stisknout nos, zaklonit hlavu a počkat na zástavu krvácení. V žádném případě nepolykejte krev. Můžete si tak snadno přivodit nevolnost až zvracení. Krev do žaludku totiž nepatří a bude chtít jít rychle ven. Pokud krvácení trvá desítky minut, vyhledejte urychleně lékaře.

folder_openPřiřazené štítky

Dieta při antikoagulační léčbě

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Warfarin je lék, který lékaři předepisují k prevenci krevních sraženin v cévách a v srdci a funguje na principu blokování vitaminu K v organismu. Vitamín K se podílí na řadě důležitých tělních procesů jako je metabolismus proteinů na srážení krve, mineralizace kostí, správná funkce cévních stěn a buněčný růst. Jeho doporučená denní dávka je  80 µg pro muže a 70 µg pro ženy. Pokud příjem vitamínu K v potravě kolísá, mění se tím i srážlivost krve, a to může pacienta na warfarinu ohrozit. Z toho důvodu je často předepisovaná tzv. warfarinová dieta, někdy též nazývaná antikoagulační dieta.Warfarinová dieta / antikoagulační dietaDieta při užívání perorálních antikoagulancií je založena na udržování vyrovnané hodnoty vitaminu K, aby nedocházelo ke kolísání účinku nasazených léků a předešlo se krvácením. Utlumená činnost léků může vést k jejich nižší účinnosti až úplné neefektivitě. Může znovu dojít ke vzniku krevních sraženin, nebo dokonce k nárustu jejich počtu. Tím se pak stává braní warfarinu naprosto zbytečnou záležitostí.A naopak zvýšená aktivita léků může vést ke vznikům spontánních krvácení i při minimálním traumatu…stačí jen zakopnout, nebo do něčeho vrazit. Jedná se o stejné příznaky, jako při nedostatku vitaminu K. Dobře navržená dieta při antikoagulační léčbě by měla pacientovi dodat potřebné množství vitaminu K a přitom zabránit kolísání jeho hladiny v krvi.Příznaky nedostatku vitaminu KNedostatek vitaminu K vede k tvorbě modřin a podlitin, ke zvýšenému krvácení z nosu a dásní, k přítomnosti krve v moči (hematurii) nebo stolici (enteroragii), k těžkému menstruačnímu krvácení (menoragii) či k pooperačnímu krvácení. Také může vést ke krvácení do mozku. Vyšší dávky vitaminu K mohou naopak působení antikoagulačních léků (warfarinu) rušit.Dieta při antikoagulační léčběVždy je potřeba dbát na to, aby dieta splňovala základy zdravé výživy a byla bohatá na všechny vitamíny a minerály. Nedostatečná konzumace ovoce a zeleniny vede k nedostatku vitaminů, minerálů a vlákniny. Nedostatek vlákniny v kombinaci s nadměrnou konzumací nasycených tuků vede ke vzniku zácpy, žlučníkovým obtížím, k vysokému cholesterolu a k na to navazujícím problémům jako jsou srdeční choroby, infarkt, mrtvice atd. Nedostatek vitaminu C vede ke snížení obranyschopnosti a zvýšenému počtu infekčních nemocí.Kromě obsahu vitaminu K v potravinách je nutné kontrolovat i požívání potravin, které obsahují vyšší množství vitaminů A a E a potraviny nebo léky ovlivňující střevní mikroflóru, tzn. antibiotika, chemoterapeutika a potraviny/potravinové doplňky obsahující  probiotické  bakterie (některé jogurty). Jídelníček je potřeba připravit pacientovi individuálně na míru a brát v potaz možná další dietní omezení, která musí pacient dodržovat pro jiné zdravotní potíže (zvýšený cholesterol, diabetes mellitus/cukrovka)Léčba perorálními antikoagulancií je dlouhodobá a vyžaduje čas. Může trvat půl roku, několik let, u některých pacientů je nutnost brát léky trvalá. Proto je tak důležité, aby si pacient osvojil zásady diety a naučil se znát potraviny s vysokým obsahem vitaminu K a ty pak omezit dle potřeby, aby byl příjem vitaminu K stabilní.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz přispívají vzniku

Pojištění rodinného domu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Pojištění rodinného domu je něco jako záložní plán a jistota, když se stane něco nepředvídatelné. My si v našem článku z rubriky o domácnosti povíme o tom, jaké druhy pojištění známe, jaké jsou jednotlivé pojistné produkty a který typ pojistky nás ochrání před zloději, který před živelnými pohromami a který typ pojistky ochrání nejen náš dům, ale i majetek v něm. Krátký průvodce po komplexním světě pojistek plném mnoha zákoutí začíná.Pojistit si můžete dům dvěma různými způsoby - pojištěním samotné stavby domu a pojištěním domácnosti. Vysvětleme si nejprve rozdíl mezi těmito dvěma druhy pojištění.-Pojištění stavby domu zahrnuje pojištění čistě jen samotného domu - čili vše od základů po střechu. Takové pojištění chrání samotný dům obvykle před živelnými pohromami typu bouře, voda, oheň, vítr, zemětřesení či pád letadla. Tedy, slovíčko chrání není úplně na místě, spíše by se dalo říci, že pokud vás postihne taková neštěstí, pojišťovna vám proplatí určitou část vzniklé škody.-Pojištění domácnosti je již pojištění ne samotné stavby, ale toho, co je uvnitř, vybavení domu a věcí v něm. Jedná se většinou o nábytek, elektroniku, obrazy, umělecká díla, zlaté šperky a jiné hodnotnější věci. Znamená to, pokud vám zloději vykradou dům nebo vybavení odnese voda, jestli ho poškodí jiný živel, pojišťovna proplatí vzniklé škody. Oba typy pojištění mají své opodstatnění a pojistit jedno bez druhého je jen polovičatým řešením. Na druhou stranu, i zde platí, že není pojištění jako pojištění. Třeba si dobře prostudovat všechny konkurenční nabídky, protože pojišťoven na našem trhu je jako máku a každá nabízí v podstatě totéž, ale za jiných podmínek. Obecně se nejprve vychází z pojistné částky - to je předpokládaná tržní hodnota pojistné věci. Více tedy bude platit někdo, kdo má větší dům a také někdo, kdo má vybavení domu luxusnější a nákladnější. Od pojistné částky se pak vždy odvíjí v případě nějaké události i pojistné plnění - čili to, kolik vám pojišťovna zaplatí za zničený nebo ukradený majetek. Vyplatí se prostudovat a porovnat si všechny existující pojišťovny a také jejich jednotlivé pojistné produkty. Tímto samozřejmě nechceme nabádat na výběr konkrétního druhu pojištění, jen se řídíme zdravým selským rozumem, který nám říká, že nejprve dvakrát měřit a pak jednou stříhat. Při pojištění domácnosti se vychází zejména z pojistné částky. Na čím větší hodnotu si majetek pojistíte, tím více budete ročně platit, ale také o to více vám pojišťovna proplatí. Při pojištění stavby rodinného domu však pojistná smlouva kromě pojistné částky počítá is různými úrovněmi nebezpečí a odškodnění za ně. Prohlédněte si proto velmi dobře balíky různých pojistných rizik a pojistěte se proti všemu, co považujete za relevantní. V základních balíčcích pojištění totiž nemusí být zahrnuty úplně všechna rizika, například riziko vzniku požáru z elektroinstalace nebo vadného spotřebiče.Mohli byste pak být dost nemile překvapen, kdyby vám pojišťovna oznámila, že právě vaši nehodu nemáte pojištěnou - v podstatě byste si vlastně celou dobu platili pojistku nadarmo. Kromě toho, že pojišťovna nemusí v základním balíku nabízet všechny pojistné události, důležité je i to, jak moc vás následně odškodní. To zejména znamená to, kolik procent z pojistné částky byste dostali vyplaceny za tu kterou nehodu nebo pohromu. Pro ilustrační příklad například takové poškození střechy po silné vichřici - základní balíček pojištění vám proplatí třeba jen 40 procent z ceny nové střechy, nebo omezí finanční úhradu nějakou pevnou částkou.Zvolením naopak vyššího balíčku pojištění v konkrétní pojišťovně můžete docílit proplacení většího procenta nákladů nebo vyšší částky odškodnění, odstranění vadného stavu nebo napravit poškození. Proto si třeba při pojištění domu pořádně všechno přečíst a promyslet si, abyste pojistnou smlouvu, kterou se chystáte uzavřít, uzavřeli tak, aby měla svůj smysl pro případ, že budete pojišťovnu někdy potřebovat. Samozřejmě, jsou i případy, kdy se za 30-40 let bydlení nikdy nic nestalo, protože člověk bývá v méně rizikové oblasti. Naopak, kdo bydlí v oblasti s častými povodněmi, možná bude mít i problém výhodnou pojistku uzavřít. Proto je třeba si vážit každé pojištění, které máme. Nikdo nikdy přece neví, kdy se nám to může sejít.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz přispívají vzniku

Těhotenská anemie

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Těhotenství je pro tělo ženy zátěžovým obdobím v mnoha ohledech. Fyziologické změny v těle ženy kladou vysoké nároky na příjem minerálů, vitamínů a dalších živin. Nedokáže-li žena potřebný přísun těchto látek tělu zajistit, může u ní vzniknout tzv. těhotenská anemie.Těhotenská anemie není problémem jen rozvojových zemí. Statistiky udávají, že ve vyspělých zemích je zhruba 30 – 40% těhotných žen anemických. Chudokrevnost však neznamená nebezpečí pouze pro matku, ale také pro plod, který je tak ohrožen předčasným porodem, infekcemi a sníženým přísunem kyslíku.Proč vzniká v těhotenství chudokrevnost?Krev je složena z plazmy (krevní tekutiny), krevních destiček a z bílých a červených krvinek. Červené krvinky, tzv. erytrocyty, jsou zodpovědné za přenos kyslíku a oxidu uhličitého v krvi a za udržení pH hodnot v těle. Hlavní součástí červených krvinek je červené krevní barvivo, hemoglobin, který se podílí na přenosu kyslíku. Hemoglobin je tvořen dvěma složkami: globin (to je bílkovina) a hem (železo). Během těhotenství se v těle ženy snadněji zvýší objem plazmy, s červenými krvinkami (a ostatními krevními elementy) to však není snadné. Vyšší množství plazmy a pomalejší nárůst množství červených krvinek se pak odrazí na nízkých hodnotách hemoglobinu v krvi (krev je více „naředěná“, odborně se tento jev nazývá hemodiluce). Dalším důvodem vzniku anemie je nedostatek železa, bez kterého se hemoglobin nemůže tvořit. Nároky na denní přísun železa se v těhotenství zvyšují trojnásobně, a to na 30 mg/den, což ne každá žena skladbou svého jídelníčku dokáže kompenzovat. Za normální považujeme hodnotu hemoglobinu nad 115 g/l u žen a 130 g/l u mužů. V těhotenství jsou parametry krevního obrazu sníženy fyziologicky, proto je hranice hladiny hemoglobinu snížena na 100–110 g/l.Diagnostika anemieNejsnadnějším způsobem, jak odhalit anemii, je vyšetření krevního obrazu, které zvládne provést každá biochemická laboratoř. Každá těhotná žena v rámci návštěv svého gynekologa taková vyšetření podstupuje, proto je dnes odhalení chudokrevnosti vcelku snadné. Těhotné ženy by si ale i tak samy měly všímat varovných příznaků anemie: bledost kůže a sliznic, únava, dušnost, bolest hlavy atd. V takových případech je vhodné se obrátit na svého lékaře, který by měl příčiny těchto obtíží odhalit.Je však známo, že anemie často vzniká ještě před početím dítěte, a to prostým nedostatkem železa ve stravě  ženy. Těhotenstvím se pak anemie jen prohloubí.Anemie také může vzniknout až po porodu vlivem ztráty krve během něj. Lékaři proto při porodu pečlivě hlídají krevní ztráty (a to jak u porodu přirozeného, tak u císařského řezu) a v případě potřeby nasazují léčbu (transfúze, doplňování krevního objemu tekutinami atd.).Léčba chudokrevnostiLéčba těhotenské anémie spočívá v doplnění chybějícího železa. U těhotných se doporučuje  tzv. hemové železo v dávce 150–200 mg denně, rozdělené do dvou až čtyř denních dávek. Takových preparátů dnes farmaceutické firmy nabízí hned několik. Terapie by měla být dlouhodobá a měla by trvat i poté, co se laboratorní výsledky normalizují. U těžkých anémií, kdy se hemoglobin pohybuje pod hodnotou 70 g/l, lékaři přistupují k transfúzi krve (rozhodující je zde také hodnota tzv. hematokritu – tedy procentní podíl červených krvinek v objemu krve jako takové).Důležitost jídelníčkuPříjem železa a vitamínů v tabletách dnes volí mnoho těhotných žen. Není však dobré se spoléhat pouze na umělé doplňování potřebných látek a podceňovat jejich přirozený příjem  v potravinách. Vyvážená skladba jídelníčku těhotné ženy je nesmírně důležitá. Níže naleznete vybrané potraviny s vysokým obsahem železa.Potravinaželezo mg/kgřasy530pivní kvasnice176sójová mouka120sezamová semínka100hovězí játra90pistácie73bílé fazole76slunečnicová semínka70špenát50hrách50boby48pórek27hovězí maso27vepřové maso17,5

folder_openPřiřazené štítky

Za zdravé zuby budoucích maminek a jejich dětí

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Čištění zubů nepatří mezi nejoblíbenější činnosti člověka. Převážná většina lidí považuje poškození zubních tkání a dásní za nutné zlo, jemuž nelze ani sebelepším čištěním zubů zcela zabránit. Nesprávně se lidé domnívají, že příčinou vzniku zubního kazu je měkká sklovina, dědičnost, těhotenství apod.Panuje názor, že zuby nejsou životně důležité a navíc přece existují „zubaři“, kteří je v případě potřeby spraví nebo nahradí. Zubní kaz je bohužel stále a zcela zbytečně nejrozšířenějším onemocněním lidského těla, které ovlivňuje naše celkové zdraví mnohem víc, než si myslíme. Zdá se však, že řešení této situace je začarovaným kruhem, protože nesprávné hygienické návyky se stále dědí v rodině z generace na generaci.Péče o zuby budoucích maminek a jejich dětí je důležitáUdržet si zdravý chrup po celý život by mělo být cílem každého z nás. U dětí však největší zodpovědnost mají rodiče. Právě na nich záleží, jak povedou své dítě ke zdravému životnímu stylu a příkladné osobní hygieně. Proto je nutné, aby již nastávající maminky byly plně informovány o tom, jaké změny v jejich ústech mohou během těhotenství nastat a jak pečovat o pusinku a zoubky svého dítěte. Poměrně velké procento malých dětí bohužel nemá chrup zcela v pořádku a musí absolvovat nepříjemné a bolestivé ošetření u zubního lékaře. Po takových zážitcích se pak dítě stává „neošetřitelným“ pacientem, což může přetrvávat do dospělosti.Těhotenství vyvolává v mateřském organismu řadu změn souvisejících se zajištěním vývoje plodu, přípravou na porod a kojení. Proto je každá nastávající maminka preventivně pod lékařským dohledem, je jí vystavena „Průkazka pro těhotné“ a je pravidelně zvána do těhotenské poradny. Při první návštěvě je sepsána anamnéza a provedeno celkové orientační vyšetření. S těhotenskou průkazkou by měla žena absolvovat ještě další vyšetření, mimo jiné i stomatologické. Bylo by vhodné, aby již gynekolog těhotnou ženu poučil a náležitě motivoval k péči o její chrup. Zásadním problémem je, že většina těhotných žen se do stomatologické ordinace vůbec nedostaví. Může to být jednak ze strachu ze stomatologického ošetření nebo nedostatečnou informovaností od svého gynekologa o důležitosti tohoto vyšetření. V těhotenské průkazce je však kolonka věnována péči o chrup, a pokud nastávající mamince nedoporučí návštěvu zubního lékaře gynekolog, měla by se k němu objednat sama. Zubní lékař by měl provést podrobné klinické vyšetření dutiny ústní budoucí maminky a na jeho základě pak sestavit plán případného ošetření, přičemž v prvním trimestru se obvykle odloží ta ošetření, která nejsou nezbytná. Druhý trimestr je pro zubní ošetření optimální. Ve třetím trimestru, tedy v pokročilém stupni těhotenství se doporučuje provádět jen neodkladné výkony, neboť žena v tomto období snáší jakoukoliv zátěž hůře. Součástí návštěvy těhotné pacientky u stomatologa nebo dentální hygienistky by mělo být vhodné poučení budoucí matky, jak předcházet zubnímu kazu nejen u ní, ale zejména u dítěte. Měla by dostat informace o významu dietních opatření a o přípravcích s obsahem fluoru a jejich efektu v prevenci zubního kazu. Správně poučená maminka by měla vědět, že zubní kaz není dědičné onemocnění. „Dědičné“ jsou jen návyky v oblasti výživy a ústní hygieny. Zdravý vývoj dítěte, včetně jeho zoubků, v největší míře závisí na péči a správné výživě budoucí matky. Ideální samozřejmě je, když jí v tom pomáhají nejen gynekologové, zubní lékaři, dentální hygienistky a další odborníci, ale také ostatní členové rodiny.Proč se těhotným ženám více kazí zuby?U těhotných žen dochází k odlišnému vnímání chuti jídla i změnám životních návyků. U mnoha stoupá konzumace sladkostí, které mohou snižovat dávivý reflex a zvracení nebo konzumace kyselých a slaných jídel, tedy potravin, které zvyšují riziko zubního kazu. U řady těhotných klesá úroveň ústní hygieny z důvodu strachu ze zvýšeného krvácení dásní, které jsou v těhotenství často citlivější a v ústech pak dochází ke zvýšenému ukládání plaku a stoupá počet mikroorganismů, které zapřičiňují zubní kaz. V případě častého zvracení se v dutině ústní vytváří kyselé prostředí, jehož vlivem dochází k odvápnění skloviny a snížení její odolnosti vůči činnosti mikroorganismů. To jsou nejčastější mechanizmy, které vedou ke zvýšené kazivosti zubů a onemocnění dásní u těhotných žen. Takzvaná těhotenská gingivitida, tedy zánět dásní, který se projevuje jejich krvácením, je způsobena hormonálními změnami v těhotenství, které snižují odolnost dásní vůči průniku škodlivin z dentálního plaku do gingivy (dásní). Zvláště u žen, kterým se objevovalo krvácení dásní již před těhotenstvím, dochází v začátku těhotenství poměrně náhle k většímu krvácení z gingivy. To ženu samozřejmě překvapí, zalekne se a omezí čištění chrupu. Následkem je další hromadění plaku v ústech a zhoršení stavu gingivy. Je velmi důležité vědět, že krvácení z dásní není přímo způsobeno drážděním zubního kartáčku, ale zánětlivým onemocněním dásní, které může ve svém důsledku vést až ke ztrátě zubů a které dokonce přispívá i k onemocnění vnitřních tělesných orgánů. Krvácení dásní, lze zastavit pouze důslednou ústní hygienou. Proto by nejen těhotná žena, ale každý kdo zjistí byť i občasné krvácení z dásní, měl neprodleně navštívit zubního lékaře či dentální hygienistku, kteří jí po nezbytném ošetření chrupu a odstranění případného zubního kamene dráždícího dásně, také odborně poradí, jak správně a šetrně čistit zuby i měkké tkáně v ústech.Výživa a ústní hygiena v těhotenstvíTěhotenství je pro ženu určitým „zátěžovým obdobím“, kdy dochází ke změnám na úrovni metabolismu všech živin. Většina změn je reakcí vnitřního prostředí na zajištění růstu plodu. V 1. trimestru gravidity je nárok na energetický přívod ze stravy nižší, v průběhu 2. a 3. trimestru s růstem plodu energetický příjem stoupá na 1260 kJ/den. Je proto nutné dbát na správný podíl základních živin ve stravě. Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitamíny. Bílkovin má těhotná žena přijímat asi 100 g denně a to rostlinných a živočišných ve stejném poměru. Část má být ve formě mléka a mléčných výrobků, čímž je zajištěn i přísun minerálů (CA, P) a vitamínů.Tuky se zásadně omezují, ve stravě jich nemá být více než 80–90 g denně. Sacharidy mají být ve stravě zastoupeny méně, než mimo graviditu. Jejich denní množství nemá přesáhnout 350–400 g. Minerály a vitamíny mají být v těhotenství ve stravě bohatě zastoupeny podáváním ovoce a zeleniny. Vyšší spotřebu železa zabezpečí konzumace vajíček, zeleného salátu, kakaa a mořských ryb. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného energetického příjmu (nad 11300 kJ/den), omezit nebo lépe vyloučit uzené pokrmy, výrobky s kofeinem (káva, čaj, Coca-Cola, čokoláda), alkohol a vyvarovat se kouření. Správná ústní hygiena u těhotné ženy znamená odstraňování zbytků jídel a povlaku ze zubů 2x denně – tzn. ráno po snídani a večer před spaním zubním kartáčkem. Zubní kartáček má mít co nejmenší pracovní část (hlavičku se štětinkami), aby nevyvolával dávivý reflex. U žen, které mají problémy při čištění zubů je vhodný jednosvazkový zubní kartáček. Některé ženy nesnášejí v těhotenství zubní pasty. Když jim nevyhovuje žádný typ zubní pasty, mohou si zuby čistit bez ní a po vyčištění si vyplachovat ústa jednu minutu ústní vodou s fluorem. Mezizubní prostory je nutné čistit dentální nití nebo interdentálním kartáčkem dle doporučení ošetřujícího stomatologa nebo dentální hygienistky. Po dobu těhotenství by měla budoucí maminka navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku nejméně 3x. V rámci první návštěvy obvykle dostane všechny potřebné informace o správné výživě, ústní hygieně a fluoridaci. Při druhé návštěvě zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují, jak si žena osvojila správné návyky ústní hygieny a fluoridace a pomohou jí odstranit všechny zjištěné nedostatky. V druhém trimestru je vhodné ošetřit všechny zubní kazy. Ve třetí návštěvě v posledních třech měsících těhotenství zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují těhotné ženě stav chrupu a ústní hygieny. V tomto období poučí budoucí maminku také o tom, jak se bude starat o dutinu ústní svého dítěte.Budoucí maminka si udrží zdravé zuby a dobře se postará o zuby svého dítěte, když bude vědět že:1. Zubní kaz v období těhotenství vznikne jen její vlastní vinou, a to nesprávnou výživou – hlavně zvýšeným příjmem sladkostí a nedostatkem potřebných živin ve stravě a především nesprávnou ústní hygienou, tedy nedostatečným čištěním zubů. 2. V období těhotenství musí alespoň třikrát navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku. Dentální hygienistka správně motivuje a instruuje v používání dentálních pomůcek a zubní lékař kontroluje a v případě potřeby ošetřuje její chrup.3. Rodiče se často ptají, zda jejich dítě bude mít pěkné zuby a my jim odpovíme: „Rodiče, kteří jsou správně informovaní a tyto informace svědomitě přenáší do praxe v rodině, budou mít dítě, které nepozná bolest zubů a strach z ošetření u zubního lékaře.      

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky