Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz paní anna

SOS tipy, jak si rychle zlepšit náladu

access_time27.květen 2019personRedakce

Ať už jste se pohádala s kolegyní v práci, zjistila, že muž snů se bude ženit nebo jste nabourala skoro nové auto. To je jedno. Zvedněte si náladu. Tyhle rychlé tipy fungují.Noc není tak hrozné, jak se na první pohled může stát a všechno má svůj šťastný konec. Špatná nálada vám akorát zastíní mozek a řešení budete hledat o to déle a obtížněji. Takže až prožijete příště svůj den „blbec“, zkuste toto:1) Pusťte si svou oblíbenou písničkuHudba vás odprostí od stresu a na chvilku vás nechá „vypnout“. Tóny jsou spojeny se situacemi, které se při jejich zaznění vybavují. Vyberte proto takovou skladbu, na kterou máte navázané příjemné, nejlépe legrací přímo nahuštěné vzpomínky.2) Dejte si sladkéCukr se rychle dostane do krve v podobě návalu nové energie. Jeho zpracovávání zrychluje metabolismus. Tím se rychleji okysličuje i mozek. Navíc cukr obaluje nervy.3) Zavolejte a postěžujte siZavolejte kamarádce, kamarádovi, mámě, kolegyni, komukoliv. Nejspíš vám žádné řešení nepřinesou, zato ze sebe dostanete všechny negativní emoce a vyčistíte si mysl.4) Vyvztekejte sePohled na bytost kopající v jehlových podpatcích do zdi za řevu těch nejsprostších nadávek je poněkud rozpačný, ale občas prostě zapomeňte, jak u čeho vypadáte, když to pomáhá.5) Kupte si něco na sebeV situaci, kdy zboříte nové auto a víte, že jeho oprava bude mastná, jak papír od salámu vás možná napadne, že si to nemůžete dovolit. Ale můžete! Pětistovka nebo tisícovka vás stejně nezachrání. Nová taštička s úlovkem v ruce vám aspoň vyplaví endorfiny.6) Přeneste svůj vztek na někoho jinéhoPravidlo je, že klidně i na toho, kdo vás neštve. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenajela vám ta paní vozíkem na nohu nebo nezaparkoval tenhle člověka na místě, které jste si vyhlédla. Improvizujte a nebojte se. Riziko, že tohoto člověka potkáte v životě ještě jednou, je minimální.7) SexujteSex uvolňuje jednak hormony dobré nálady a jednak napětí. Je-li partner po ruce, není nic lepšího na špatnou náladu, než ji vyvážit pozitivním prožitkem.

folder_openPřiřazené štítky

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz paní anna

Chemický peeling

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Peeling obličeje – to spíše kosmetické, než plastická, postup. Je zaměřen na zlepšení vzhledu kůže obličeje, umožňuje dosáhnout efektu face-lift, jak se zbavit pih a dalších stařeckých skvrn, odstranit drobné vrásky, jizvy a akné, zlepšení barvy a textury kůže.V závislosti na způsobu, peelingy jsou různé: chemický, kyselina glykolová, fenolovy, ovocné kyseliny, kyseliny trichloroctové, enzimní, ultrazvukové a mezopiling. V závislosti na hloubce expozice chemické faktory, chemický peeling může být hluboké, střední a povrchní. Pro pořádání hluboký chemický peeling se používá chemická látka fenol. Charakteristickým rysem hlubokého peelingu fenolovy je dlouhá rekonvalescence, ale za to dává nejlepší výsledek. Jedním z nedostatků hluboké fenolovy peeling je pigmentace, která je výsledkem podráždění pokožky a po nějaké době prochází sama.Střední chemický peeling je účinný při mělkých polévkové vraski, a proto nese takové jméno. Pro něj je typické, není tak výrazný pigmentace kůže a rekonvalescence u něj kratší, ale pro hluboké vrásky na jeho účinek chybí. Jedním z typů střední chemický peeling je peeling kyseliny trichloroctové. To je považováno za nejbezpečnější ze všech ostatních druhů tohoto peelingu.Mikropiling je jedním z nejvíce druhů peelingu, tak jak to působí jen na ty drobné vrásky. Pro něj je typická zbytková dočasné pigmentace kůže a u něj chybí rekonvalescence.Hluboký chemický peelingJedním z nejpopulárnějších druhů hlubokého peelingu je fenolovy peeling. Fenol – agresivní látka, která působí na povrchové vrstvy kůže, takže pro hluboké exfoliace vlastní své klady a zápory.V čem spočívají výhody hluboké fenolovy peelingFenol, jak již bylo řečeno, poměrně agresivně působí na povrchové vrstvy kůže. Při hlubokém chemické пилинге slaví výrazný účinek na hluboké vrásky. Výsledky фенолового peeling může být dokonce lepší, než po ošetření nebo laserový resurfacing kůže. Pro hluboké exfoliace dostatečné jedné relace. Výsledky peeling фенолом jsou považovány za jedny z dlouhodobých. Zvláštní přípravu pokožky k hluboké пилингу фенолом není třeba. Hluboké peeling lze použít s cílem odstranit hluboké vrásky na tváři, рубчики po akné a pih.Zápory hlubokého peelinguTak jako fenol má na povrchové vrstvy kůže vyjádřený vliv, pak po takové hluboké exfoliace kůže po určitou dobu zůstává slabé. Navíc, bledost kůže nastane poté, co se se bude konat zarudnutí (reakce na působení fenolu). V důsledku nějaký čas po peelingu je kůže obličeje může vypadat nějaké nepřirozené. Nicméně, je třeba podotknout, že právě takové změny kůže po hlubokém peelingu mluví o tom, že procedura provedena správně. Po hlubokém peelingu u vás může zůstat hranice mezi neléčené pleť a pleť po peelingu. Nicméně, její možné snadno zamaskovat make-up. Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu – je to tón pleti. Tak jako po hlubokém peelingu kůže určitý čas zůstává bledou, to je lepší provádět u pacientek se světlou pokožkou, protože u nich tento nedostatek bude méně nápadný než u žen s tmavou barvou pleti.Stojí za zmínku, že kůže po hlubokém peelingu nemůže „opalování“. To znamená, že pozemky pleti po peelingu zůstávají stejné jako na opalování, takže pokožka bude výrazně lišit. Kromě toho, pokud hluboký peeling byl proveden pro odstranění pih na tváři, pak v případě, že tělo je pokryto pihami ještě, například, a na krku nebo na hrudi, to bude výrazně vystupovat. Tak hluboký peeling nelze doporučit пациенткам s pihami na obličeji, hrudníku a krku.Jak se provádí hluboký chemický peelingPro hluboké exfoliace nutná celková anestezie (tak jako je lokální anestezie není možný), nebo zavedení pacientky v hluboké  léky. Postup hluboké peeling se provádí obvykle ambulantní, v kosmetickém centru nebo v kanceláři kosmetičky. Postup peeling trvá v závislosti na stavu pokožky osoby od 15 do 60 minut. V průběhu řízení, není-li použita celková anestezie, klientka může mít lehký nebo mírné nepohodlí. Po peelingu je kůže obličeje zůstává několik edematózní, při tomto otok přetrvává až do týdne. Kromě toho, uvádí se zarudnutí obličeje a odlupování kůže. Přes týden zarudnutí může přetrvávat, a šupinatá již ne. To trvá asi pár měsíců, pak se kůže stává bledou. Pár týdnů po hlubokého chemického peelingu lze aplikovat na tvář make-up a objevit se na veřejnosti. Výsledek hlubokého peelingu se stává zřejmé, že za 2-3 měsíce.Hluboký fenlovy peeling je nejvhodnější ženám s hlubokými vráskami a bledou pleť, protože při tomto stopy peeling na ní méně viditelné. Pani s tmavou pletí hluboký fenol peeling se nedoporučuje, protože na celkovém pozadí tmavé pleti u ani se jeho bledou tvář. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz paní anna

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz paní anna

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz paní anna

Neplodnost

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Neplodnostv dnešní hektické a uspěchané době, která je navíc podpořena konzumním způsobem života ,často zapomínáme na své tělesné a psychické potřeby. Důsledkem stálého stresu, špatné výživy a nedostatečného pohybu jsme více náchylní na různá onemocnění. Stoupá výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, infarktu myokardu, diabetu a neplodnosti. Ano a právě neplodnost je strašákem dnešní a budoucí doby. Dnešní žena před sebou vidí stále častěji kariéru a těhotenství odkládá na pozdější dobu. Společnost nám neustále předhazuje profil moderní ženy, která musí být stále in. Bohužel dnešní společnost význam ženy a mateřství nedocenila.Rodí se stále relativně málo dětí, což bude mít pro společnost v budoucích letech neblahé důsledky. Bohužel fakt, že neplodných párů přibývá ,je holá skutečnost.Co s tím. Dnešní vyspělé a moderní zdravotnictví dělá co může, ale přece jen to nestačí. Diagnostika se neustále zlepšuje a metody léčby jsou na vysoké úrovni, ale ne všem je pomoženo. Neblahá skutečnost je i, ta že narůstá mužská neplodnost a pokud se vlivem okolností setkají dva partneři, kteří jsou stejně nemocni, tak naděje miminka je ještě menší, ba takřka nulová. Mnoho neplodných párů proto hledá alternativy a uchyluje se k návštěvě léčitelů nebo jiných praktiků, od kterých čeká zázrak. Možná namítnete, že zázraky neexistují. Kdo nezažil, tak neví. Nikdo si nedokáže představit jaké to je, když několik let čekáte a čekáte. Nikdo z vás ani netuší, co to je, hlavně pro ženu, za psychický tlak, který ji provází běžným životem při pohledu na malé děti, které si hrají. Mít miminko a založit rodinu je pro neplodný pár velký zázrak. Dlouhá léta se zabývám přírodní medicínou a z praxe můžu jen potvrdit, že neplodnost se stává globálním problémem.Jak může pomoci přírodní medicína ? Přírodní léčba by měla mít vždy svá pravidla. Tím myslím, aby terapeut vždy uměl zhodnotit zdravotní stav. Od určení správné diagnózy by se měla odvíjet i kvalitní léčba, až do výsledného početí.V praxi vždy postupuji, tak že si nejprve pohovořím s nemocnou (je lepší když, přijdou oba manželé nebo partneři) a pak provedu irisdiagnostiku a změřím akupunkturní dráhy. Na základě zjištěných skutečností sestavíme léčebný režim.Příčiny neplodnosti představují globální problém. Musíme rozlišovat ženskou a mužskou neplodnost.Ženskou neplodnost si můžeme rozdělit na pět typů potíží : hormonální problémy, pánevní nebo mechanické problémy, vysoké hodnoty homocysteinu, překyselení organismu a opakované potraty, mimoděložní těhotenství a narození mrtvého plodu. Namátkou mohu vybrat anovulační cykly, polycystické vaječníky, nepravidelnou menstruaci, vysoké hodnoty prolaktinu, endometrióza, zánětlivá onemocnění gynekologických orgánů, imunologické vlivy, srůsty na vejcovodech atd. Mužskou neplodnost si můžeme rozdělit také do několika kategorií : porucha tvorby a zrání spermií, nepohyblivost spermií, překážky a blokády ve vývodních pohlavních cestách, vysoké hladiny homocysteinu a ejakulační problémy. Namátkou mohu vybrat : hormonální problémy, různá zranění, prodělané příušnice v pubertě, záněty varlat, vrozené vady, infekce prostaty, imunologické vlivy, kýly atd.Obecným problémem je také vyšší věk ženy, nesprávný životní styl, stresové situace, drogy, kouření a vše co s tím souvisí.Léčbu většinou ordinuje lékař. Přírodní medicína nabízí také naději. Osobně si myslím, že oba postupy jak klasické tak přírodní se musí kombinovat. Důležité je změnit životní styl a přístup k životu. V praxi budeme používat bylinky, potravinové doplňky, akupunkturu a zdravotní cviky např. podle paní Mojžíšové.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz paní anna

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Petra Braunová : Zvedejte oči k nebi

access_time25.říjen 2019personRedakce

Petra Braunová je spisovatelka, která brázdí vody české literatury již od roku 2003. Na svém kontě má několik knih pro dospělé, ale její parketou jsou především knihy pro děti. Ve spolupráci s knihovnami vydává komiksové průvodce po městech. Mimo to vystupuje s herečkou Jitkou Smutnou v literárně dramatickém pořadu, ve kterém zdramatizovala pasáže svého kontroverzního románu pro dospělé Kalvárie. Spisovatelka píše pro děti zábavnou a zároveň poučnou formou, ale tak, aby malý čtenář neměl pocit, že je poučován. Její dětské knihy sbírají ocenění. Zatím nejúspěšnější knížka s názvem „Ema a kouzelná kniha“ získala v roce 2010 hned ceny tři. 1. místo za nejlepší knihu roku v anketě "SUK - Čteme všichni" 2010 v kategorii dětí, 2. místo v téže anketě v kategorii knihovníků a výroční cenu Albatrosu. Na pulty knihkupectví se nyní dostává novinka Petry Braunové, vánoční příběh „O chlapci, který spadl z nebe“.Kniha „O chlapci, který spadl z nebe“, je knihou pro děti. Můžete čtenářům, případně jejich rodičům, kteří budou knihu předčítat, nastínit jaký příběh vlastně vypráví?V knize se prolínají dvě roviny - náš pozemský svět a Svět okřídlených. Zatímco u nás se chystají Vánoce, na které se nesmírně těší hlavní hrdinka knihy osmiletá Eliška, ve Světě okřídlených se řeší neuvěřitelný případ. Objevilo se tu totiž zlé dítě! Ve Světě okřídlených už je tisíce let zlo vymýceno. Osmiletý Ryel svými skutky ničí pohodu a štěstí, v kterém Okřídlení žijí. Proto je Radou moudrých odeslán za trest k nám na Zem, kde zlo stále řádí. Jednoho dne spadne Elišce, která zrovna hledí z okna na hvězdy a čeká na sníh, pod okna na zahrádku. Eliška krásného chlapce s křídly logicky považuje za anděla. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlila. Kniha je o nápravě. O tom, proč je důležité, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Doufám, že jsem ji napsala tak dětsky, že bude bližší dětem než dospělým. Nedávno jsem četla jistou kritiku na mou knihu Tramvaj plná strašidel, kde paní redaktorka nabádala "kniha je dobrá pro děti, ale rodiče ať ji nečtou". Možná to měla být kritika negativní, ale vlastně jí musím poděkovat, napsala to naprosto přesně, jak to myslím já. Píšu knihy pro děti - ne pro rodiče.Knížku "O chlapci, který spadl z nebe", jsem právě dočetla. Hezky mě naladila a bylo mi líto, že kniha nemá dalších dvacet stran. Proto doporučuji, ať si ji rodiče čtou společně s dětmi. V knize jsou povedené ilustrace k tomuto příběhu. Vybrala jste si ilustrátora sama? Co pro Vás jako spisovatelku ilustrace znamenají?Vybírat ilustrátora je v pravomoci nakladatelství Albatros, pro které píšu. Takže i Magdu Veverkovou vybrali oni. Dokonce se s ní vůbec neznám a v životě jsme se neviděly, rukopis dostala elektronicky. Taky se mi její ilustrace moc líbí!.Vždy jsem zvědavá, jaký bude ilustrátor, a jak pojme to, co se nejdřív honilo hlavou mně. Je vždy zvláštní vidět, co fantazie ukáže tomu, kdo knihu čte. Na besedách se o tom bavím s dětmi, dokonce jsem vymyslela jednu hru, v které dětem dokážu, že každý má fantazii jinou – vlastní a originální. Ilustrace jsou velmi důležité. Já jsem klasik. Jsem ráda, když je na obrázku koza, která vypadá jako koza, příliš avantgardním ilustracím v dětských knihách nefandím. Samozřejmě je důležité, aby si dítě rozvíjelo fantazii, ale čeho je moc, toho je příliš. Není vůbec pravidlem, že kniha, kterou ocení dospělý kritik, se bude líbit dítěti. Ze zkušeností vím, že s takovou knihou malý čtenář velmi snadno praští a v knihovnách se na vystavených knihách oceněných bůhvíjakými cenami usazuje prach. Proto velmi obdivuji ty ilustrátory, kteří umí tu kozu nakreslit stylizovaně, přesto na ni dítě se zalíbením dlouze hledí. "O chlapci, který spadl z nebe" je kniha přímo protkaná andělskými křídly. Já osobně věřím v existenci andělů, že každý z nás má svého anděla strážného. Jaký je Váš názor na tyto éterické bytosti?Snad jsou a snad nad námi bdí. Mají ale určitě přísná pravidla pomoci, protože jinak nechápu, kam zmizí, když se stane skutečné neštěstí.Z knihy na nás dýchne vánoční atmosféra, vůně cukroví, vánočního stromečku. To jsou dojmy, které většinu z nás provázejí od dětství. Jak vy osobně vzpomínáte na Vánoce, když jste byla malá dívenka?Zbožňovala jsem Vánoce a mám je ráda dosud. Vzpomínám si, jak jsem na Štedrý den bývala dlouhatánské minuty na wc, protože mě příšerně bolelo břicho - ale byla to nervozita! Milovala jsem Vánoce tak, že jsem si schovávala jehličí a čichala k němu po celý rok.To je úsměvná a zároveň dojemná vzpomínka. Jaká knížka Vám pod vánočním stromečkem udělala největší radost?Milovala jsem Vánoce právě kvůli knihám. Dokud žil můj táta, věděla jsem, že dostanu knížky vybrané přesně pro mě. Táta dlouhé hodiny bloudil po knihkupectví a uměl pro každou z nás (pro mě, moje dvě sestry a mámu) vybrat přesně to, co nás bavilo. Dodnes mám schované všechny díly Neználka, Pipi dlouhou punčochu, ale i Malé ženy, Město šťastných lásek a Trpkou vůni podzimu. Od té doby, co táta není mezi námi, bloudím mezi regály knih sama, a pak nenápadně řeknu dětem, kterou knihu by mi mohly koupit. Je ale pravda, že nad ní pak tajně bulím a vzpomínám na tátu.Jako dítě ráda vzpomínám na knihu "Róza, strážné strašidlo" od autorky Christine Nöstlinger, příjemně jsem se u ní bála. Ve Vaší knize "Tramvaj plná strašidel" se to strašidly přímo hemží. Knížka je plná dobrodružství, záhad a nadpřirozena. Bála jste se jako dítě strašidel?Šíleně jsem se bála naprosto všeho. Byla jsem ubrečené, věčně vystrašené a frustrované dítě. Kousala jsem si nehty, potily se mi dlaně. Moje vlastní fantazie mě ničila.V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetla, že ke knize "Ema a kouzelná kniha" dokončujete scénář. Dočkáme se tedy filmového zpracování? My fanoušci jsme plni očekávání, prozradíte nám podrobnosti?Dostala jsem už dvakrát nabídku na možnost natáčení, napsala jsem scénář, ale realizace se jaksi zasekla. Sama nevím, kde se stala chyba. Pevně věřím, že se jednou s Emou na plátně setkáme, v ten pravý čas.Sama máte tři děti. Syn Vás inspiroval k sepsání Vaší prvotiny Rošťák Oliver. Příští rok se chystá pokračování této úspěšné knížky. Předčítala jste jim vaše knihy, když byly malé a jsou vášnivými čtenáři vašich knih?Ano, četla jsem jim každý večer a konzultovala jsem s nimi rukopisy. Bohužel vyrostly, a tak rukopisy nechávám číst dětem cizím, o to víc dbám na připomínky. Přestože jsou už moje děti hodně velké, občas si čteme ještě dnes. Ale už je to tak, že mi spíš předčítají povinnou četbu - v tuhle chvíli nejmladší dcera například knihu Tři muži ve člunu. Jsou to báječné chvíle. Piju kafe, ležím na zádech, pouslouchám, hledím na to své čtrnáctileté děťátko a mrzí mě, že už není malá. Občas na besedách vyzývám školáky, aby svým rodičům řekli, ať jim předčítají, že jim vyrostou a je to bude mrzet. Děti se zubí a dívají se na mě nevěřícně. Když se jich zeptám, koho by bavilo poslouchat večerní čtení od mámy, zvedne se les rukou. Když se však zeptám, komu máma doopravdy čte, zvedne se jedna, dvě. To je smutné.Všichni víme, že děti jsou opravdu upřímné. S jakou reakcí na vaše knihy jste se u nich setkávala?Mým dětem se moje knihy nekriticky líbí a líbily, umím je však brát s rezervou. Pamatuju si, jak syn jako malý s novou knihou vybíhal na schodiště a hodlal zvonit na sousedy, musela jsem ho zadržet. Postupem času si na moje psaní zvykly a myslím, že mě pojaly za spisovatelku, jako jiné dítě pojímá mámu za doktorku či prodavačku v trafice.A co ostatní dětští čtenáři, jakou míváte zpětnou vazbu? Ovlivňují Vás jejich postřehy? Inspirujete se jimi?Nedávno mi jeden desetiletý kluk řekl, že není možné, aby Ztraceni v čase napsala taková číča jako já. Tak to jsem se upřímně zasmála. Miluju děti. Jsou pravdomluvné, i ve chvíli, když si vymýšlejí. Ráda si s nimi povídám a poslouchám je. Bohužel vidím na vlastní oči, že rok od roku klesá úroveň čtení a psaní, děti nám vlčí a učitelé propadají skepsím. Mockrát mě napadlo, že by ministři měli navštěvovat školy, třeba v přestrojení za školníka. Anebo lépe za nového učitele. Myslím, že kdyby se ministr postavil před současnou třídu sedmáků v Praze na Černém Mostě nebo v Mostě či Ostravě, strávil by s nimi celý měsíc a pak vyfasoval výplatu běžného učitele, docela jistě by ho napadla ta správná změna ve školství.Můžete našim čtenářům poslat nějaký předvánoční andělský vzkaz?Dříve než než vypustíte z pusy nadávku, než někoho uhodíte, než upustíte na zem plechovku od koly či cigaretu, zvedněte oči k nebi.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz paní anna

Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Cara Delevingne

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná ji neznáte jménem. Její tvář jste ale určitě neviděli jen jednou. Pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Cara Delevingne se narodila 12. srpna 1992 v Londýně v Anglii. Je dcerou developera Charlese Delevingnea a Pandory Stevensové, která pracovala jako osobní nákupčí pro Selfridges a publicistka anglické mutace legendárního Vogue. Cara vyrůstala v Londýně se svými dvěma staršími sestrami, z nichž jedna je modelka Poppy Delevingne.Co víme o její kráseOkouzlující vzhled Cara zdědila po své babičce, také modelce. Charakteristickými znaky Cary je výrazné krásné obočí a uhrančivé oči.Šestnáctileté Cary si všimla ředitelka agentury Storm Sarah Doukasová, což jí o rok později, tedy 2009, nastartovalo úspěšnou kariéru modelky. V roce 2011 se ve věku pouhých 18 let stala oficiální tváří ikonické britské značky a pózovala v kampaních několik špičkových módních domů a prêt-à-porter značek.Co víme o jejím životním úspěchuRoku 2011 se její jméno objevilo na seznamu 1000 nejvlivnějších Londýňanů, který vydal list London Evening Standard. V roce 2012 kráčela po molech špičkových módních domů po celém světě a získala titul modelky roku v rámci Britského týdnu módy. Na konci roku 2014 se Cara stala první topmodelkou, která po druhé v řadě získala ocenění modelka roku při ceremoniálu udílení cen British Fashion Awards. V prosinci 2014 byla slavnostně představena její vosková figurína v pařížském Musée Grévin, konkrétně v nově otevřeném křídle věnovaném módě.Cara Delevingne byla součástí kampaní Yves Saint Laurent Beauté už v letech 2013 a 2014. Roku 2015 pokračuje ve svém dobrodružství spojeném se značkou a stala se tváří make-upu Yves Saint Laurent Beauté.Co víme tom, co dělá, když zrovna nefotí nebo nekráčí po moleHraje. A dobře. Objevila se po boku Keiry Knightley a Judea Lawa ve snímku Anna Karenina režiséra Joe Wrighta.Co víme o jejím vztahu k fanouškůmCara je velmi aktivní na sociálních sítích, především na Instagramu, kde má více než 8 milionů fanoušků.

folder_openPřiřazené štítky

Celebrity o sobě - Markéta Mayerová

access_time17.prosinec 2019personMarián Kroužel

Vyzbrojené hyenyProč jsem šla na pohřeb Karla Svobody? Na tuto otázku si umím odpovědět. Abych vyjádřila úctu nesmírně talentovanému člověku a bezpochyby velikánovi  v hudební branži. Ale hlavně kvůli Vendule. Chtěla jsem jí vyjádřit podporu. Hluboce nesouhlasím s mediální štvanicí, které je teď terčem .A proč o tom píšu? Protože mnou strašlivě otřáslo chování lidí.Ve Strašnickém krematoriu jsem byla poprvé a i když se to dalo očekávat, překvapily mě tisíce lidí, kteří tam byli už hodinu před obřadem. Bylo ticho. Všichni stáli a čekali na velkém prostranství i před branou. Poté se otevřel vstup do obřadní síně a dav mě vnesl dovnitř. Do pravého zadního rohu této obří prostory, která kdyby měla ochozy, dala by se přirovnat velikostí k Národnímu divadlu. Bylo ticho. Lidé vzadu pochopili, že se dopředu nikdy nedostanou a začali posílat nad hlavami květiny. Proudy květinových cestiček ve vzduchu byly dojemné a k nezastavení. Pak najednou vypuklo světelné show, které připomínalo letní bouřku. To byla smršť blesků od fotoaparátů.Asi vstoupila Vendula a děti. Nevím. Dav se náhle zvětšil o 10 cm. Všichni si stoupli na špičky a nad hlavami se objevil les rukou. Trošku nepatřičný pohled, jako na třídu hlásících se prvňáčků. Jenže ti lidé nedrželi nad hlavami rozsvícené svíčky, oni drželi svoje mobily, foťáky, kamery a chtěli vidět slzy. Opona se otevřela.Rakev ozdobená bílými liliemi po pravé i levé straně sedm světel. Obřadní síní zní píseň Stíny katedrál v podání Petra  Muka, pak další písnička, ale já jsem vůbec nevnímala, co to bylo. Po celou dobu, ani na chvilku totiž neustala smršť blesků. Jenže to nebyli jen profesionálové. Člověk by si řekl- je to jejich práce. To byla soukromá záznamová technika v soukromých rukou. Hudbu vystřídala slova o tom, že občas si někdo prožije očistec už na zemi a že Karel tímto očistcem prošel čistý. Asi to říkal Petr Muk. Lidé pláčí potichu i nahlas. Není jich, ale většina. Mnohem víc je těch s rukama nad hlavou a mobily i kamery pracují na plné pecky. Pak další dvě písničky a opona se zavírá. Po pár vteřinách ticha se rozezní poslední potlesk pro Karla Svobodu. I v této chvíli lovci smutku a slz mají jednu ruku nad hlavou. A náhle není ticho. Mlčí jen ti, kteří přišli vzdát úctu skladateli, příteli, známému nebo jeho ženě, dětem, nejbližším. Ostatní mluví. Myslíte si, že o tom, jakou ztrátou je tato smrt? Nebo jaké jeho písničky je provázely životem? V jak nepředstavitelné situaci je teď Vendula nebo jak bolestné to bude pro Jakuba, když po tátovi zbyly jen fotky a tóny? Omyl. V téhle chvíli už definitivně brečím.Z toho, co slyším. Tohle jsou útržky, které jsem slyšela ve své bezprostřední blízkosti v pravém zadním rohu obřadní síně:….“ A myslíte, že je tam vpředu opravdu Gott?“…“To víte že ne, přece by se tady nemačkal“….“ Viděli jste jí, ta ztloustla, co?A vypadá hůř než na padesát“...   “No to víte pani, oni je v tý televizi napatlají vším možným, ale ve skutečnosti jsou to zrůdy a člověk by se jich lek“…..“ a co si ta Leona myslí, že se prodere na poslední chvíli až dopředu jenom proto, že je slavná?...Ne, pane v klobouku. Proto ne. Ale na  rozdíl od Vás, pana Svobodu znala. Vy jste se jako mnoho ostatních hyen přišel podívat, kdo ze známých tváří bude plakat a komu se rozmažou šminky. Pro koho jsou určena ta videa a fotky, jejichž vznik jsem sledovala nevím. Jisté je, že s jedním slavným životem jsme se dnes rozloučili. Jisté je, že jeho nejbližší prožívají obrovskou bolest. Jisté je, že po něm zůstane prázdno. A jisté je, že hyeny byly, jsou a budou. Jenže už jsou vyzbrojeny technikou. Zase jsou, ale díky tomu vidět. Vendulo promiň, že jsem neměla sílu zůstat déle. Kytičku jsem poslala jednou ze vzdušných cest. A za všechny, kteří na tebe myslí ti přeji hodně síly a ohleduplnosti okolí.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz paní anna

Mami, já nechci do školky

access_time29.květen 2019personRedakce

Některé se těší, některé pláčou a prosí, jiné se vztekají a odmítají vystoupit před školkou z auta. Jak maličkým vysvětlit, že školka není bubák?Nejsilnější emocí, kterou děti pocítí při nástupu do mateřské školky, je odloučení od rodičů, většinou od matky. Samozřejmě vždy záleží na povaze dítěte, rodinné situaci i na tom, jestli maminka první tři roky s dítětem byla nepřetržitě. Celková adaptace pak nejvíce záleží nejen na dítěti, ale především na rodičích, na jejich sebevědomí a sebekázni. A nejen to.Vysvětlujte, mluvte, vyprávějteNa prvním místě je třeba s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Vše mu úměrně věku vysvětlit. Povídejte mu třeba pohádku o tom, jak jeden chlapeček/holčička také nechtěli chodit do školky, ale kolik se tam naučili věcí a jak si pak hráli. Nebo mu vyprávějte, jak jste chodili do školky i vy.NeuplácejteNeslibujte dítěti odměny typu: „Když půjdeš do školky, dostaneš nové auto.“ Není důvod odměňovat dítě za to, že do školky chodí. A ani mu nevyhrožujte stylem: „Když tam nepůjdeš, budu se na tebe zlobit, odnese tě bubák atd…“ Pomozte mu přijmout fakt, že už bylo malinké a potřebovalo být s mámou, která ho musela naučit spoustu věcí a teď už je větší a musí tyhle věci naučit své nové kamarády.Pomozte jim Pro některé děti může být odloučení od matky tak emotivní, že pociťují strach a samotu. U každého dítěte je adaptace různě dlouhá. Proto Romana Kotěrová radí: „Nejen v prvních dnech můžete sobě i ratolesti naordinovat První pomoc ve formě spreje. Stříknete ji přímo do úst před odchodem do školky, kdy je dítě nejvíce vystaveno vašim emocím.“Dejte jim časU rodičů je pro zdárný průběh adaptace nejdůležitější klid, rozhodnost a pozitivní myšlení, kteréžto emoce pak snadno posílá směrem k dítěti. Neustupujte, buďte laskaví a láskyplní, ale tváří v tvář dítěti rozhodní a přesvědčiví v tom, že věříte, že noví kamarádi, paní učitelky, hry i prostředí ho jenom obohatí a přinese mu nové zážitky a dovednosti. Dříve nebo později se vše zlepší a dítě se do školky bude těšit.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky