Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz paní dana

SOS tipy, jak si rychle zlepšit náladu

access_time27.květen 2019personRedakce

Ať už jste se pohádala s kolegyní v práci, zjistila, že muž snů se bude ženit nebo jste nabourala skoro nové auto. To je jedno. Zvedněte si náladu. Tyhle rychlé tipy fungují.Noc není tak hrozné, jak se na první pohled může stát a všechno má svůj šťastný konec. Špatná nálada vám akorát zastíní mozek a řešení budete hledat o to déle a obtížněji. Takže až prožijete příště svůj den „blbec“, zkuste toto:1) Pusťte si svou oblíbenou písničkuHudba vás odprostí od stresu a na chvilku vás nechá „vypnout“. Tóny jsou spojeny se situacemi, které se při jejich zaznění vybavují. Vyberte proto takovou skladbu, na kterou máte navázané příjemné, nejlépe legrací přímo nahuštěné vzpomínky.2) Dejte si sladkéCukr se rychle dostane do krve v podobě návalu nové energie. Jeho zpracovávání zrychluje metabolismus. Tím se rychleji okysličuje i mozek. Navíc cukr obaluje nervy.3) Zavolejte a postěžujte siZavolejte kamarádce, kamarádovi, mámě, kolegyni, komukoliv. Nejspíš vám žádné řešení nepřinesou, zato ze sebe dostanete všechny negativní emoce a vyčistíte si mysl.4) Vyvztekejte sePohled na bytost kopající v jehlových podpatcích do zdi za řevu těch nejsprostších nadávek je poněkud rozpačný, ale občas prostě zapomeňte, jak u čeho vypadáte, když to pomáhá.5) Kupte si něco na sebeV situaci, kdy zboříte nové auto a víte, že jeho oprava bude mastná, jak papír od salámu vás možná napadne, že si to nemůžete dovolit. Ale můžete! Pětistovka nebo tisícovka vás stejně nezachrání. Nová taštička s úlovkem v ruce vám aspoň vyplaví endorfiny.6) Přeneste svůj vztek na někoho jinéhoPravidlo je, že klidně i na toho, kdo vás neštve. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenajela vám ta paní vozíkem na nohu nebo nezaparkoval tenhle člověka na místě, které jste si vyhlédla. Improvizujte a nebojte se. Riziko, že tohoto člověka potkáte v životě ještě jednou, je minimální.7) SexujteSex uvolňuje jednak hormony dobré nálady a jednak napětí. Je-li partner po ruce, není nic lepšího na špatnou náladu, než ji vyvážit pozitivním prožitkem.

folder_openPřiřazené štítky

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Odborníci radí: denně 5 kusů ovoce nebo zeleniny

access_time13.květen 2020personRedakce

Víme, že konzumace ovoce a zeleniny je dobrá pro naše zdraví, ale aplikovat toto pravidlo v praxi nemusí být úplně jednoduché. Je lepší jíst ovoce a zeleninu syrovou, nebo tepelně upravenou...? A jak přesvědčit děti, že se jedná nejen o zdravou, ale i chutnou potravinu? Proč právě 5 kusů ovoce a zeleniny denně?Protože obsahují velké množství vitaminů, vlákniny, minerálů a vody. Nejdůležitější vitaminy:C - denně ho potřebujeme asi 100 mg. Je to mimo jiné i antioxydant, podporuje syntézu železa i některých hormonů a zvyšuje imunitu organismu. Provitamin A - důležitý pro správnou funkci zraku, kůže a celkovou imunitu. Nejdůležitější minerály: snídaně - čerstvě vymačkaná pomerančová šťávaoběd - porce zeleninového salátu /rajčata, zelí, okurka apod./ odpolední svačina - ovocný, mírně oslazený kompot nebo přesnídávkavečeře - tepelně upravená zelenina a jeden kus ovoceA co ti, kterým zelenina nechutná, například děti?Zkusit zeleninu upravit tak, aby její chuť nebyla příliš výrazná - pyré, polévky, pizzy, nádivky; zeleninovou chuť je možné zamaskovat např. bešamelem. Důležité je zkonzumovat zeleninové jídlo bez ohledu na způsob jeho přípravy. Pozor ale na časté smažení! Ideální je střídat tepelně upravenou a syrovou zeleninu a ovoce. Dětem chutnají ovocné přesnídávky a džusy /vybíráme 100%/, toho ovšem stačí jedna sklenice denně, ne půl litru. Pozor také na marmelády a džemy, obsahují příliš mnoho cukru a nejsou považovány za ovoce, ale za sladkost. Obliba ovoce a zeleniny je dána výchovou; u starších dětí je obtížné změnit jejich stravovací návyky.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz paní dana

Chemický peeling

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Peeling obličeje – to spíše kosmetické, než plastická, postup. Je zaměřen na zlepšení vzhledu kůže obličeje, umožňuje dosáhnout efektu face-lift, jak se zbavit pih a dalších stařeckých skvrn, odstranit drobné vrásky, jizvy a akné, zlepšení barvy a textury kůže.V závislosti na způsobu, peelingy jsou různé: chemický, kyselina glykolová, fenolovy, ovocné kyseliny, kyseliny trichloroctové, enzimní, ultrazvukové a mezopiling. V závislosti na hloubce expozice chemické faktory, chemický peeling může být hluboké, střední a povrchní. Pro pořádání hluboký chemický peeling se používá chemická látka fenol. Charakteristickým rysem hlubokého peelingu fenolovy je dlouhá rekonvalescence, ale za to dává nejlepší výsledek. Jedním z nedostatků hluboké fenolovy peeling je pigmentace, která je výsledkem podráždění pokožky a po nějaké době prochází sama.Střední chemický peeling je účinný při mělkých polévkové vraski, a proto nese takové jméno. Pro něj je typické, není tak výrazný pigmentace kůže a rekonvalescence u něj kratší, ale pro hluboké vrásky na jeho účinek chybí. Jedním z typů střední chemický peeling je peeling kyseliny trichloroctové. To je považováno za nejbezpečnější ze všech ostatních druhů tohoto peelingu.Mikropiling je jedním z nejvíce druhů peelingu, tak jak to působí jen na ty drobné vrásky. Pro něj je typická zbytková dočasné pigmentace kůže a u něj chybí rekonvalescence.Hluboký chemický peelingJedním z nejpopulárnějších druhů hlubokého peelingu je fenolovy peeling. Fenol – agresivní látka, která působí na povrchové vrstvy kůže, takže pro hluboké exfoliace vlastní své klady a zápory.V čem spočívají výhody hluboké fenolovy peelingFenol, jak již bylo řečeno, poměrně agresivně působí na povrchové vrstvy kůže. Při hlubokém chemické пилинге slaví výrazný účinek na hluboké vrásky. Výsledky фенолового peeling může být dokonce lepší, než po ošetření nebo laserový resurfacing kůže. Pro hluboké exfoliace dostatečné jedné relace. Výsledky peeling фенолом jsou považovány za jedny z dlouhodobých. Zvláštní přípravu pokožky k hluboké пилингу фенолом není třeba. Hluboké peeling lze použít s cílem odstranit hluboké vrásky na tváři, рубчики po akné a pih.Zápory hlubokého peelinguTak jako fenol má na povrchové vrstvy kůže vyjádřený vliv, pak po takové hluboké exfoliace kůže po určitou dobu zůstává slabé. Navíc, bledost kůže nastane poté, co se se bude konat zarudnutí (reakce na působení fenolu). V důsledku nějaký čas po peelingu je kůže obličeje může vypadat nějaké nepřirozené. Nicméně, je třeba podotknout, že právě takové změny kůže po hlubokém peelingu mluví o tom, že procedura provedena správně. Po hlubokém peelingu u vás může zůstat hranice mezi neléčené pleť a pleť po peelingu. Nicméně, její možné snadno zamaskovat make-up. Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu – je to tón pleti. Tak jako po hlubokém peelingu kůže určitý čas zůstává bledou, to je lepší provádět u pacientek se světlou pokožkou, protože u nich tento nedostatek bude méně nápadný než u žen s tmavou barvou pleti.Stojí za zmínku, že kůže po hlubokém peelingu nemůže „opalování“. To znamená, že pozemky pleti po peelingu zůstávají stejné jako na opalování, takže pokožka bude výrazně lišit. Kromě toho, pokud hluboký peeling byl proveden pro odstranění pih na tváři, pak v případě, že tělo je pokryto pihami ještě, například, a na krku nebo na hrudi, to bude výrazně vystupovat. Tak hluboký peeling nelze doporučit пациенткам s pihami na obličeji, hrudníku a krku.Jak se provádí hluboký chemický peelingPro hluboké exfoliace nutná celková anestezie (tak jako je lokální anestezie není možný), nebo zavedení pacientky v hluboké  léky. Postup hluboké peeling se provádí obvykle ambulantní, v kosmetickém centru nebo v kanceláři kosmetičky. Postup peeling trvá v závislosti na stavu pokožky osoby od 15 do 60 minut. V průběhu řízení, není-li použita celková anestezie, klientka může mít lehký nebo mírné nepohodlí. Po peelingu je kůže obličeje zůstává několik edematózní, při tomto otok přetrvává až do týdne. Kromě toho, uvádí se zarudnutí obličeje a odlupování kůže. Přes týden zarudnutí může přetrvávat, a šupinatá již ne. To trvá asi pár měsíců, pak se kůže stává bledou. Pár týdnů po hlubokého chemického peelingu lze aplikovat na tvář make-up a objevit se na veřejnosti. Výsledek hlubokého peelingu se stává zřejmé, že za 2-3 měsíce.Hluboký fenlovy peeling je nejvhodnější ženám s hlubokými vráskami a bledou pleť, protože při tomto stopy peeling na ní méně viditelné. Pani s tmavou pletí hluboký fenol peeling se nedoporučuje, protože na celkovém pozadí tmavé pleti u ani se jeho bledou tvář. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz paní dana

Co vám závidí single ženy?

access_time29.květen 2019personRedakce

Jste už nějaký ten pátek spokojeně zadaná, ale i přesto všechno je stereotyp všednosti na pořadu dne a vy vedle sebe žijete spíš ze zvyku, než z lásky? Možná vás probudí z letargie žebříček záviděníhodných benefitů, pro které by vám nezadané konkurentky vyškrábaly oči.Zapracujte na svém vztahu dřív, než vás vystřídá ta, co závistivě hleděla na vašeho mužského, když vás držel za ruce.Porce lásky, něhy a vášněOny si sice mohou užívat flirtu, co hrdlo ráčí a třeba okouzlit prošedivělého ženáče, co jim dá pár hodnotných dárků, nebo naopak mohou měnit muže jak na běžícím pásu (tohle jim možná zase ve skrytu duše závidíte občas vy), ale co naplat, když se pokaždé probouzejí a usínají s pohledem na prázdnou půlku postele. Žádné pohlazení, žádný úsměv, prostě nic, surová samota. A když na ně vlítne pocit skepse, není tady nikdo, kdo by je uchránil v bezpečí rozložité hrudi před světem.Znáte to: Poručíte si salát a milému s chutí ujídáte kroketyVzhledem k dietnímu snažení si objednáte rizoto, kdežto drahý steak a smažené bramborové cosi a vy mu bez problémů můžete sáhnout do talíře a opakovaně ochutnávat. Osamocené ženy tohle dělat nemohou  a  možná, že tohle pro vás znamená neškodnou maličkost. Jenomže jsou to právě maličkosti, co dělají život intenzivně nádherným. Takže si tu krádež z jeho talířku pokaždé do sytosti užívejte.S kým na dovolenou? No přece s partnerem!Kdežto vy rozumujete nad tím, kam vyrazíte, single holky trápí otázka sedmého pádu, a tedy s kým. Je jasné, že daná destinace dělá hodně, ale vědomí, že jste tam s někým, na kom vám záleží a máte ho rádi, dělá mnohem víc. Opět jste ve výhodě!Je fajn mít láskyplný názor mužeRozladila vás máti, kamarádka, nebo sestra? Můžete to bez pardonů vysypat drahému na hlavu a on vám to podle mužského smýšlení přebere. Po jeho zjednodušeném přístupu bez emocí nakonec zjistíte, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Třeba vás tato prkotina zachrání před hádkou, nebo dokonce před zbytečnou záští k dlouholeté přítelkyni.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

ŽENY SE NERADY LÍBAJÍ S VOUSATÝMI MUŽI

access_time17.leden 2020personRedakce

Vousy sice budí respekt, nezvyšují však atraktivitu muže.Muži s vousy mohou sice na první pohled působit mužněji než ti hladce oholení, přesto ale u něžného pohlaví nevzbuzují až takovou žádostivost. Podle nedávné studie společnosti Philips se ženy nerady líbají s vousatými muži.Na otázku, zda preferují líbání s vousatým mužem nebo oholeným, odpovědělo přes 50 % žen, že se raději líbají s mužem oholeným. A to především zralé ženy ve věku od 45 let. Ve věkové skupině 45–53 let je preference hladce oholených mužských tváří zcela markantní – 74 %. Ale ani velmi mladé dívky a ženy nejsou vousy nijak zvlášť nadšeny: 46,2 % dá přednost hladké tváři. Nicméně mnoha ženám, zvláště těm ve věku 27–35 let, strniště ani vous při líbání nevadí – uvádí to 60,9 %. Jejich mínění ovlivňuje zcela jistě i současná móda, které vládnou hipsteři. A také to, co právě nosí oblíbené herecké ikony jako například Brad Pitt, Johnny Depp či Matthew McConaughey.Oholení muži působí na ženy lepším dojmemZ odborných psychologických průzkumů také vyplývá, že muži s vousy vypadají starší a působí agresivněji. Možná i proto u druhých mužů vzbuzují ti vousatí respekt. Nicméně i přesto, že ženy by měly tyto mužnější typy přitahovat, opak je pravdou. Vousy v jejich očích na atraktivitě nepřidají a ženy spíše zaujme hladce oholená tvář.A jaká je současná móda? Podle profesionálního holiče a majitele Thomas Barber Shop v Praze Tomáše Kožíška je přípustný jakýkoliv styl. „Dnes se nosí všechno, od hladce oholené tváře přes strniště až po knírek či plnovous. Ani v oblasti byznysu či politiky nejsou v tomto ohledu nějak striktně daná pravidla. Jediné, co je opravdu důležité, je být upravený. A to platí i o vousech,“ říká Tomáš Kožíšek. 

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz paní dana

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Abstraktní Tetování, stále popularnější!

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

Abstraktní uměníje jak už jsem říkala, často tvořeno tvary a čáry. Jednoduché geometrické tvary mají mnohem větší význam, než si většina lidí je vědoma. Například kruh je považován za reprezentaci věčnosti a cyklické povahy života. Jedna čára může představovat prostor, čas, že život je konečný (s narozením na jednom konci a smrti na druhém).Trojúhelník  vztyčený bodem vzhůru je symbolem mužnosti, zatímco trojúhelník vzhůru nohama  je ve tvaru kalichu a symbolem ženskosti. Co je složité o symbolismu geometrických tvarů je to, že jeden tvar může mít diametrálně odlišný význam pro různé lidi. To je důvod, proč obrazy zhotovené z geometrických tvarů a vzorů se často zdavají být nesmyslné. Může to vést k významu, který nemá smysl, protože tvary mají jiný význam pro diváka, než-li dělaly na umělce. Mnoho lidí pojem "abstraktní umění" trochu odrazuje, protože je těžké přesně pochopit, co abstraktní umění je, zejména proto, že myšlenka v srdci tohoto umění je dobrou abstraktí. Abstraktní umění lze nalézt ve starých uměleckých dílech, ve formě kmenových vzorů zvířat a použití vzorů reprezentovat prvky a místa, jako jsou vlnkovaté linky pro vodu a trojúhelníky pro hory. V západním světě, byl výtvarně transformován v průběhu staletí, stále více a více realističtěji, dokud většina patnáctého-osmnáctého století umělců dále produkovala své obrazy, které zmínila fotorealismu. Obrazy renesanční a klasicistní éry byly velmi realistické s důrazem do nejmenších detailů. V 19. století, umělci začali pomalu odvracet od "CO", že oni byli představující v obraze, více se zaměřili na "JAK" se cítili o předmětu nebo "JAK" vyjádřit svou představu o předmětu. To vedlo k věku experimentování a inovace - tvůrčí období se nyní odkazuje na "abstraktní umělecké hnutí". Umělci se snažili skrýt své tahy v obraze, vytvořili hladký povrch. Jak umělci začali experimentovat s více a více abstraktními myšlenkami, tahy a dokonce čistých částí plátna, byla zahrnuty jako součást nátěru. Tyto techniky se nemusí zdát neobvyklé, moderní oko, ale k 19.století milovníkům umění , jako zneužití média umění bylo nádherné a šokující.Zkušenosti pro uměleckého diváka se změnil vedle měnící se zkušeností z umělců, kteří se cítili odvážní a nemorální, posunuje se hranice umění v cestách, které byly dříve zakázané vládami a náboženství. Do slavných abstraktních malířů patří Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Jackson Pollock. Není divu, že mnozí lidé jsou zmateni z abstraktního umění. Van Gogh, například, je klasifikován jako post-impresionista, zatímco Picasso je považován za kubistického malíře a Pollock je nyní známý jako expresionista. Všechny tyto umělecké styly tvoří mnohem větší umělecké hnutí známé jako abstraktní umění. Je ironií, že abstratní umění šlo po stejné cestě evoluce jako výtvarné umění.Starověké tetování byly tvořené vzory a ikonických reprezentací živočišných totemů nebo symboly. V 19. století tetování byly obecně zobrazeny symboly nebo zvířaty, jednoduché vzory, které rostly ve struktuře a podrobnosti, aby se stal směle uvedené plochy barev. V posledních několika desetiletích, se zavedením tetovacích zařízení, jako jsou bílé barvy a lepších tetovácích strojů, Taterští umělci byli schopni vytvořit fotorealističnost. Tyto hyper-realistické tetování jsou stále populární, ale abstraktní tetování  rychle získávají na popularitě. Ačkoliv obrazy slavných abstraktních umělců jsou velmi populární, jsou někteří abstraktní táterští umělci, kteří nabízejí komplet uměleckých děl, jejich vlastních návrhu.To znamená, že klient nosí originální umělecká díla na jejich těle, a tetování je dána volnost vyjádřit se prostřednictvím svého oblíbeného uměleckého média. Abstraktní tetování nemusí nutně znamenat, tetování, které vypadá  jako polité nebo dribluje s barvou. Tak dlouho, než tetování zapadá do základních předpoklad abstraktního umění, může být schváleno jako abstraktní tetování. Abstraktní tetování může být tvořeno z geometrických tvarů, rukopisů a šplouchá nátěry nebo neobvyklé využití malířských médií.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz paní dana

Neplodnost

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Neplodnostv dnešní hektické a uspěchané době, která je navíc podpořena konzumním způsobem života ,často zapomínáme na své tělesné a psychické potřeby. Důsledkem stálého stresu, špatné výživy a nedostatečného pohybu jsme více náchylní na různá onemocnění. Stoupá výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, infarktu myokardu, diabetu a neplodnosti. Ano a právě neplodnost je strašákem dnešní a budoucí doby. Dnešní žena před sebou vidí stále častěji kariéru a těhotenství odkládá na pozdější dobu. Společnost nám neustále předhazuje profil moderní ženy, která musí být stále in. Bohužel dnešní společnost význam ženy a mateřství nedocenila.Rodí se stále relativně málo dětí, což bude mít pro společnost v budoucích letech neblahé důsledky. Bohužel fakt, že neplodných párů přibývá ,je holá skutečnost.Co s tím. Dnešní vyspělé a moderní zdravotnictví dělá co může, ale přece jen to nestačí. Diagnostika se neustále zlepšuje a metody léčby jsou na vysoké úrovni, ale ne všem je pomoženo. Neblahá skutečnost je i, ta že narůstá mužská neplodnost a pokud se vlivem okolností setkají dva partneři, kteří jsou stejně nemocni, tak naděje miminka je ještě menší, ba takřka nulová. Mnoho neplodných párů proto hledá alternativy a uchyluje se k návštěvě léčitelů nebo jiných praktiků, od kterých čeká zázrak. Možná namítnete, že zázraky neexistují. Kdo nezažil, tak neví. Nikdo si nedokáže představit jaké to je, když několik let čekáte a čekáte. Nikdo z vás ani netuší, co to je, hlavně pro ženu, za psychický tlak, který ji provází běžným životem při pohledu na malé děti, které si hrají. Mít miminko a založit rodinu je pro neplodný pár velký zázrak. Dlouhá léta se zabývám přírodní medicínou a z praxe můžu jen potvrdit, že neplodnost se stává globálním problémem.Jak může pomoci přírodní medicína ? Přírodní léčba by měla mít vždy svá pravidla. Tím myslím, aby terapeut vždy uměl zhodnotit zdravotní stav. Od určení správné diagnózy by se měla odvíjet i kvalitní léčba, až do výsledného početí.V praxi vždy postupuji, tak že si nejprve pohovořím s nemocnou (je lepší když, přijdou oba manželé nebo partneři) a pak provedu irisdiagnostiku a změřím akupunkturní dráhy. Na základě zjištěných skutečností sestavíme léčebný režim.Příčiny neplodnosti představují globální problém. Musíme rozlišovat ženskou a mužskou neplodnost.Ženskou neplodnost si můžeme rozdělit na pět typů potíží : hormonální problémy, pánevní nebo mechanické problémy, vysoké hodnoty homocysteinu, překyselení organismu a opakované potraty, mimoděložní těhotenství a narození mrtvého plodu. Namátkou mohu vybrat anovulační cykly, polycystické vaječníky, nepravidelnou menstruaci, vysoké hodnoty prolaktinu, endometrióza, zánětlivá onemocnění gynekologických orgánů, imunologické vlivy, srůsty na vejcovodech atd. Mužskou neplodnost si můžeme rozdělit také do několika kategorií : porucha tvorby a zrání spermií, nepohyblivost spermií, překážky a blokády ve vývodních pohlavních cestách, vysoké hladiny homocysteinu a ejakulační problémy. Namátkou mohu vybrat : hormonální problémy, různá zranění, prodělané příušnice v pubertě, záněty varlat, vrozené vady, infekce prostaty, imunologické vlivy, kýly atd.Obecným problémem je také vyšší věk ženy, nesprávný životní styl, stresové situace, drogy, kouření a vše co s tím souvisí.Léčbu většinou ordinuje lékař. Přírodní medicína nabízí také naději. Osobně si myslím, že oba postupy jak klasické tak přírodní se musí kombinovat. Důležité je změnit životní styl a přístup k životu. V praxi budeme používat bylinky, potravinové doplňky, akupunkturu a zdravotní cviky např. podle paní Mojžíšové.

folder_openPřiřazené štítky

Jak na krvácení z nosu

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Krvácení z nosu je poměrně častý jev, který čas od času potká každého z nás. Samotné krvácení z nosu může mít řadu příčin. V naprosté většině případů se jedná o následek něktetého z patologických procesů, který se odehrává v těle. Často ke krvácení dochází samovolně, aniž by se jednalo o příznak některého z onecmocnění. Pojďme se nyní podívat na krvácení z nosu podrobněji. Představíme se i možnosti rychlé léčby a prevence krvácení z nosu.Co se týče příčin krvácení z nosu, mezi základní můžeme řadit tyto:křehkost cévního systému - Vlivem křehkosti cév dochází ke krvácení z nosu zejména u dětí, jejichž ceévy v nosní dutině jsou o poznání křehčí než u dospělých. Křehkost cév však není dána pouze věkem. Velký vliv na křehkost má nedostatek vitaminu C, který je nutný při tvorbě vaziva cév. Pokud trpíte častým krátkým krvácením z nosu, pak je nasnadě zařadit do jídelníčku potraviny bohaté na vitamin C (kiwi, hroznové víno). Vhodnou volbou může být i potravinový doplněk s obsahem vitamínu C.-alergie - Alergie a časté alergické rýmy výrazným způsobem zatěžují a dráždí nosní sliznici, která se v důsledku toho může ztenčit a následně vyvolat krvácení z nosu.-vysoký tlak - V případě, že trpíte na vysoký tlak, je u vás vyšší pravděpodobnost krvácení z nosu. To je v tomto případě způsobeno vyšším tlakem krve v cévách. Může se pak stát, že se cévka pod tlakem protrhne.-mechanické příčiny - Do této skupiny patří zejména zlozvyk "šťourání se v nose". Narušením sliznice může snadno dojít ke krvácení. Patří sem také mechanické poškození nosu a strkání předmětů do nosu.-záněty - Záněty nosní dutiny mohou vést k překrvení nosní sliznice a tím k vyšší pravděpodobnosti poškození a vzniku krvácení.-porucha srážlivosti krve - Mezi časté příčiny krvácení nosu v této oblasti patří léky ředící krev (aspirin). Podobný efekt mají i vrozené poruchy srážlivosti krve. Krev obvykle teče často a je problematické ji zastavit.-nádory - K nádorům v nosní dutině dochází velmi zřídka, nicméně i to přispívá k narušení sliznice a cévního systému. To pak vede ke krvácení z nosu.Položíme-li si otázku, jak se preventivně chránit před krvácením z nosu, pak je odpověď zdánlivě jednoduchá. Stačí se vyhýbat všem zmíněným příčínám. V praxi to znamená mít vyváženou stravu na vitamíny (především vitamin C), vyzkoušet doplňky stravy na krvácení z nosu, hlídat si vysoký krevní tlak (například některým z doplňků pro vysoký krevní tlak). Při častém praskání nosních cév je vhodné využít preparáty s koenzymem Q10. Jak zastavit krvácení z nosuPokud se nám spustí náhle krev z nosu, existuje několik rychlých rad, které krvácení dokáží zastavit. Účinným způsobem zastavení krvácení z nosu jsou studené obklady na zátylek. Nepříjemným, avšak značně účinným, je "šnupnutí" pár kapek šťávy z citronu. Je to sice poměrně dráždivý způsob, nicméně při běžném krvácení dojde během pár chvil k zastavení. Dobré je stisknout nos, zaklonit hlavu a počkat na zástavu krvácení. V žádném případě nepolykejte krev. Můžete si tak snadno přivodit nevolnost až zvracení. Krev do žaludku totiž nepatří a bude chtít jít rychle ven. Pokud krvácení trvá desítky minut, vyhledejte urychleně lékaře.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz paní dana

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Petra Braunová : Zvedejte oči k nebi

access_time25.říjen 2019personRedakce

Petra Braunová je spisovatelka, která brázdí vody české literatury již od roku 2003. Na svém kontě má několik knih pro dospělé, ale její parketou jsou především knihy pro děti. Ve spolupráci s knihovnami vydává komiksové průvodce po městech. Mimo to vystupuje s herečkou Jitkou Smutnou v literárně dramatickém pořadu, ve kterém zdramatizovala pasáže svého kontroverzního románu pro dospělé Kalvárie. Spisovatelka píše pro děti zábavnou a zároveň poučnou formou, ale tak, aby malý čtenář neměl pocit, že je poučován. Její dětské knihy sbírají ocenění. Zatím nejúspěšnější knížka s názvem „Ema a kouzelná kniha“ získala v roce 2010 hned ceny tři. 1. místo za nejlepší knihu roku v anketě "SUK - Čteme všichni" 2010 v kategorii dětí, 2. místo v téže anketě v kategorii knihovníků a výroční cenu Albatrosu. Na pulty knihkupectví se nyní dostává novinka Petry Braunové, vánoční příběh „O chlapci, který spadl z nebe“.Kniha „O chlapci, který spadl z nebe“, je knihou pro děti. Můžete čtenářům, případně jejich rodičům, kteří budou knihu předčítat, nastínit jaký příběh vlastně vypráví?V knize se prolínají dvě roviny - náš pozemský svět a Svět okřídlených. Zatímco u nás se chystají Vánoce, na které se nesmírně těší hlavní hrdinka knihy osmiletá Eliška, ve Světě okřídlených se řeší neuvěřitelný případ. Objevilo se tu totiž zlé dítě! Ve Světě okřídlených už je tisíce let zlo vymýceno. Osmiletý Ryel svými skutky ničí pohodu a štěstí, v kterém Okřídlení žijí. Proto je Radou moudrých odeslán za trest k nám na Zem, kde zlo stále řádí. Jednoho dne spadne Elišce, která zrovna hledí z okna na hvězdy a čeká na sníh, pod okna na zahrádku. Eliška krásného chlapce s křídly logicky považuje za anděla. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlila. Kniha je o nápravě. O tom, proč je důležité, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Doufám, že jsem ji napsala tak dětsky, že bude bližší dětem než dospělým. Nedávno jsem četla jistou kritiku na mou knihu Tramvaj plná strašidel, kde paní redaktorka nabádala "kniha je dobrá pro děti, ale rodiče ať ji nečtou". Možná to měla být kritika negativní, ale vlastně jí musím poděkovat, napsala to naprosto přesně, jak to myslím já. Píšu knihy pro děti - ne pro rodiče.Knížku "O chlapci, který spadl z nebe", jsem právě dočetla. Hezky mě naladila a bylo mi líto, že kniha nemá dalších dvacet stran. Proto doporučuji, ať si ji rodiče čtou společně s dětmi. V knize jsou povedené ilustrace k tomuto příběhu. Vybrala jste si ilustrátora sama? Co pro Vás jako spisovatelku ilustrace znamenají?Vybírat ilustrátora je v pravomoci nakladatelství Albatros, pro které píšu. Takže i Magdu Veverkovou vybrali oni. Dokonce se s ní vůbec neznám a v životě jsme se neviděly, rukopis dostala elektronicky. Taky se mi její ilustrace moc líbí!.Vždy jsem zvědavá, jaký bude ilustrátor, a jak pojme to, co se nejdřív honilo hlavou mně. Je vždy zvláštní vidět, co fantazie ukáže tomu, kdo knihu čte. Na besedách se o tom bavím s dětmi, dokonce jsem vymyslela jednu hru, v které dětem dokážu, že každý má fantazii jinou – vlastní a originální. Ilustrace jsou velmi důležité. Já jsem klasik. Jsem ráda, když je na obrázku koza, která vypadá jako koza, příliš avantgardním ilustracím v dětských knihách nefandím. Samozřejmě je důležité, aby si dítě rozvíjelo fantazii, ale čeho je moc, toho je příliš. Není vůbec pravidlem, že kniha, kterou ocení dospělý kritik, se bude líbit dítěti. Ze zkušeností vím, že s takovou knihou malý čtenář velmi snadno praští a v knihovnách se na vystavených knihách oceněných bůhvíjakými cenami usazuje prach. Proto velmi obdivuji ty ilustrátory, kteří umí tu kozu nakreslit stylizovaně, přesto na ni dítě se zalíbením dlouze hledí. "O chlapci, který spadl z nebe" je kniha přímo protkaná andělskými křídly. Já osobně věřím v existenci andělů, že každý z nás má svého anděla strážného. Jaký je Váš názor na tyto éterické bytosti?Snad jsou a snad nad námi bdí. Mají ale určitě přísná pravidla pomoci, protože jinak nechápu, kam zmizí, když se stane skutečné neštěstí.Z knihy na nás dýchne vánoční atmosféra, vůně cukroví, vánočního stromečku. To jsou dojmy, které většinu z nás provázejí od dětství. Jak vy osobně vzpomínáte na Vánoce, když jste byla malá dívenka?Zbožňovala jsem Vánoce a mám je ráda dosud. Vzpomínám si, jak jsem na Štedrý den bývala dlouhatánské minuty na wc, protože mě příšerně bolelo břicho - ale byla to nervozita! Milovala jsem Vánoce tak, že jsem si schovávala jehličí a čichala k němu po celý rok.To je úsměvná a zároveň dojemná vzpomínka. Jaká knížka Vám pod vánočním stromečkem udělala největší radost?Milovala jsem Vánoce právě kvůli knihám. Dokud žil můj táta, věděla jsem, že dostanu knížky vybrané přesně pro mě. Táta dlouhé hodiny bloudil po knihkupectví a uměl pro každou z nás (pro mě, moje dvě sestry a mámu) vybrat přesně to, co nás bavilo. Dodnes mám schované všechny díly Neználka, Pipi dlouhou punčochu, ale i Malé ženy, Město šťastných lásek a Trpkou vůni podzimu. Od té doby, co táta není mezi námi, bloudím mezi regály knih sama, a pak nenápadně řeknu dětem, kterou knihu by mi mohly koupit. Je ale pravda, že nad ní pak tajně bulím a vzpomínám na tátu.Jako dítě ráda vzpomínám na knihu "Róza, strážné strašidlo" od autorky Christine Nöstlinger, příjemně jsem se u ní bála. Ve Vaší knize "Tramvaj plná strašidel" se to strašidly přímo hemží. Knížka je plná dobrodružství, záhad a nadpřirozena. Bála jste se jako dítě strašidel?Šíleně jsem se bála naprosto všeho. Byla jsem ubrečené, věčně vystrašené a frustrované dítě. Kousala jsem si nehty, potily se mi dlaně. Moje vlastní fantazie mě ničila.V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetla, že ke knize "Ema a kouzelná kniha" dokončujete scénář. Dočkáme se tedy filmového zpracování? My fanoušci jsme plni očekávání, prozradíte nám podrobnosti?Dostala jsem už dvakrát nabídku na možnost natáčení, napsala jsem scénář, ale realizace se jaksi zasekla. Sama nevím, kde se stala chyba. Pevně věřím, že se jednou s Emou na plátně setkáme, v ten pravý čas.Sama máte tři děti. Syn Vás inspiroval k sepsání Vaší prvotiny Rošťák Oliver. Příští rok se chystá pokračování této úspěšné knížky. Předčítala jste jim vaše knihy, když byly malé a jsou vášnivými čtenáři vašich knih?Ano, četla jsem jim každý večer a konzultovala jsem s nimi rukopisy. Bohužel vyrostly, a tak rukopisy nechávám číst dětem cizím, o to víc dbám na připomínky. Přestože jsou už moje děti hodně velké, občas si čteme ještě dnes. Ale už je to tak, že mi spíš předčítají povinnou četbu - v tuhle chvíli nejmladší dcera například knihu Tři muži ve člunu. Jsou to báječné chvíle. Piju kafe, ležím na zádech, pouslouchám, hledím na to své čtrnáctileté děťátko a mrzí mě, že už není malá. Občas na besedách vyzývám školáky, aby svým rodičům řekli, ať jim předčítají, že jim vyrostou a je to bude mrzet. Děti se zubí a dívají se na mě nevěřícně. Když se jich zeptám, koho by bavilo poslouchat večerní čtení od mámy, zvedne se les rukou. Když se však zeptám, komu máma doopravdy čte, zvedne se jedna, dvě. To je smutné.Všichni víme, že děti jsou opravdu upřímné. S jakou reakcí na vaše knihy jste se u nich setkávala?Mým dětem se moje knihy nekriticky líbí a líbily, umím je však brát s rezervou. Pamatuju si, jak syn jako malý s novou knihou vybíhal na schodiště a hodlal zvonit na sousedy, musela jsem ho zadržet. Postupem času si na moje psaní zvykly a myslím, že mě pojaly za spisovatelku, jako jiné dítě pojímá mámu za doktorku či prodavačku v trafice.A co ostatní dětští čtenáři, jakou míváte zpětnou vazbu? Ovlivňují Vás jejich postřehy? Inspirujete se jimi?Nedávno mi jeden desetiletý kluk řekl, že není možné, aby Ztraceni v čase napsala taková číča jako já. Tak to jsem se upřímně zasmála. Miluju děti. Jsou pravdomluvné, i ve chvíli, když si vymýšlejí. Ráda si s nimi povídám a poslouchám je. Bohužel vidím na vlastní oči, že rok od roku klesá úroveň čtení a psaní, děti nám vlčí a učitelé propadají skepsím. Mockrát mě napadlo, že by ministři měli navštěvovat školy, třeba v přestrojení za školníka. Anebo lépe za nového učitele. Myslím, že kdyby se ministr postavil před současnou třídu sedmáků v Praze na Černém Mostě nebo v Mostě či Ostravě, strávil by s nimi celý měsíc a pak vyfasoval výplatu běžného učitele, docela jistě by ho napadla ta správná změna ve školství.Můžete našim čtenářům poslat nějaký předvánoční andělský vzkaz?Dříve než než vypustíte z pusy nadávku, než někoho uhodíte, než upustíte na zem plechovku od koly či cigaretu, zvedněte oči k nebi.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se obléknout na pracovní pohovor?

access_time05.prosinec 2019personMarián Kroužel

Říká se, že první dojem má největší cenu. Při hledání své vysněné práce je velice důležité nezanedbat detaily týkající se pracovního pohovoru. Do základních položek, které musíte pečlivě promyslet je, jak velkou roli hraje vaše oblékání. V mnoha případech totiž hraje důležitou roli pro přijetí do nové práce!Stačí pár vteřin na to, aby si o vás váš budoucí nadřízený udělal „obrázek“. Řeč těla, společenské chování, ale také to, co máte zrovna na sobě vytvoří ten známý první dojem. Pokud nevíte, jak se správně obléct na pohovor, následujte naše tipy a získejte svou vysněnou práci stůj, co stůj!Vytvoření dobrého prvního dojmu je důležité bez ohledu na profesy. Proto byste měla být extrémně pozorná, co se týče vybírání správného outfitu. Čistý, upravený vzhled je naprostou nutností, a navíc toho o vás hodně vypoví. Buďte profesionálkou a zachovejte si svoji jedinečnost!Zde je pár tipů, které vám pomůžou při výběru oblečení na interview:Pevně daná pravidlaPracovní pohovor může být velmi stresující, takže se ujistěte, že už máte předem vybraný outfit. Způsob, jakým se obléknete silně souvisí s budoucí prací. Např.: Pokud chcete pracovat v oblasti finančnictví nebo práva, vaše oblékání by mělo podle toho vypadat. Proto budou klasické kostýmky tou nejlepší volbou.Jednobarevné kostýmky, bílé košile, jemné šperky, pár jednoduchých bot je vše, co budete potřebovat. Pokud se ale například ucházíte o práci v oblasti zdravotnictví, pak můžete zvolit pohodlnější verzi. Pohodlné, přírodní materiály, pastelové barvy jsou v tomto případě skvělým ukazatelem při nákupech.Volnější režimV případě, že se interview týká oblastí jako je komunikace a reklama, můžete zapojit trochu kreativity! To samé se týká i zaměstnání, která zahrnují umění. Nicméně byste to s originalitou neměla moc přehánět, čeho je moc, toho je příliš! Ta správná dávka kreativity by měla být propojena i s harmonií. Vyjádřete svou osobnost pomocí doplňků a bot.JeanyZaměstnání v oblastech reklamy můžete mírně vyjet z přísných kolejí. Jeany nejsou špatným nápadem, jen je dobré, když je sladíte s formálnějšími kousky jako je sako a košile.Barvy hrají velkou roliDvě základní věci, které byste měla zvážit je střih a barva oblečení. Vyhněte se provokativnímu a příliš sexy kouskům jako je zatraceně krátká sukně, přiléhavá trička a vršky s hlubokým výstřihem. Optimální délka šatů nebo sukně by měla být po kolena. Co se týče barev, držte se těch neutrálních. Černá, bílá, šedá, tmavě modrá nebo trocha pastelových barev nikdy neuškodí! Černobílý outfit bude vždy vypadat elegantně a sofistikovaně.Náš tip: Černá sukně s vysokým pasem + bílá košile + široký pásek + černé jehly jsou ideálním kompletem pro formální pohovor. Pokud nejste velkou fanynkou sukní, pak kalhoty s vysokým pasem budou vychytralou verzí tohoto outfitu!Doplňky jako odraz vaší osobnostiDoplňky jsou skvělý nástroj, kterým vyjádříte samu sebe. Zpříjemněte striktní komplet pěknými náušnicemi nebo náramkem! Opět si dejte pozor, abyste to nepřehnala. Vyhněte se robustním šperkům, abyste zbytečně nebudila nepříjemný dojem.Zná ji jako své botyDalší detail, který nesmíte opomenout je pár ladících bot. Extrémně vysoké podpatky jsou sice sexy, ale určitě nejsou pohodlné! Jednoduché černé lodičky a k nim sladěná kabelka vytvoří skvělý efekt.Náš tip: Vyberte si elegantní dámskou aktovku v jemné barvě. Bude nejen praktická, ale i roztomilá!

folder_openPřiřazené štítky

Buďte nezávislí a svobodní i ve vztahu

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Nejste rádi sami, děsíte se, že vás někdo blízký opustí, vadí vám, že nejste v každém plánu ostatních? Tomu se říká citová závislost a je jedno, jestli jste takhle přisátí na svého partnera, kamarádku nebo maminku. Oni od vás potřebují pauzu a vy byste se měli být schopni postavit na vlastní nohy, aniž by vás přitom někdo neustále držel za ručičku. Přestaňte být koulí na noze a staňte se svobodným a sebevědomým člověkem, který samotě čelí se vztyčenou hlavou, a umí se postavit za svůj názor. Podívejte se, jak se odpoutat a stát se nezávislým na ostatních. Žijte sami za sebe.Důvěřujte, aniž byste vždycky prověřovaliKaždý pevný vztah by měl být založen na vzájemné důvěře. Pokud vám tedy srdce málem vyskakuje z hrudi vždycky, když má partner odejít do práce, kde pracují i kolegové opačného pohlaví, je něco špatně. Klíčové je, ptát se na to, proč si myslíte, že by vás měl opustit. Jakmile totiž začnete o někom pochybovat, dají se kolečka do pohybu. Zastavte ten vlak dřív, než to nepůjde. Důvěřujte svým blízkým a dejte jim prostor normálně fungovat.Pracujte pro sebeMyslete na sebe, rozmazlujte se a zvyšte si sebevědomí. Citově závislé osoby o sobě většinou nemají valné myšlení a jediným zdrojem jejich štěstí je druhá osoba. Z takových drobečků se ale nedá žít věčně, proto si pořádně kousněte do koláče a zaměřte se na sebe. Pustě se do nějaké aktivity nebo vlastně čehokoliv, při čem se budete cítit dobře a naplněně. Jak se říká, sami jsme strůjcem svého štěstí, tak kočírujte i vy to svoje, přeberte opratě tomu, komu jste je dali.A pod pokličkou deset minut dusímePod pokličkou si můžete dusit třeba kuře, ale ne někoho svého blízkého. Nebuďte jako stíhačka a pokud vám daná osoba neodpověděla na email nebo sms do pěti vteřin, nebombardujte ji výhružkami nebo hysterickými výlevy. Určitě má dobrý důvod, proč vám neodpověděla hned a to byste se měli naučit akceptovat. Nevynucujte si pozornost a věnujte svůj volný čas, který jinak máte vyšetřený na bombardování smskami, na něco lepšího a užitečnějšího.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz paní dana

Celebrity o sobě - Markéta Mayerová

access_time17.prosinec 2019personMarián Kroužel

Vyzbrojené hyenyProč jsem šla na pohřeb Karla Svobody? Na tuto otázku si umím odpovědět. Abych vyjádřila úctu nesmírně talentovanému člověku a bezpochyby velikánovi  v hudební branži. Ale hlavně kvůli Vendule. Chtěla jsem jí vyjádřit podporu. Hluboce nesouhlasím s mediální štvanicí, které je teď terčem .A proč o tom píšu? Protože mnou strašlivě otřáslo chování lidí.Ve Strašnickém krematoriu jsem byla poprvé a i když se to dalo očekávat, překvapily mě tisíce lidí, kteří tam byli už hodinu před obřadem. Bylo ticho. Všichni stáli a čekali na velkém prostranství i před branou. Poté se otevřel vstup do obřadní síně a dav mě vnesl dovnitř. Do pravého zadního rohu této obří prostory, která kdyby měla ochozy, dala by se přirovnat velikostí k Národnímu divadlu. Bylo ticho. Lidé vzadu pochopili, že se dopředu nikdy nedostanou a začali posílat nad hlavami květiny. Proudy květinových cestiček ve vzduchu byly dojemné a k nezastavení. Pak najednou vypuklo světelné show, které připomínalo letní bouřku. To byla smršť blesků od fotoaparátů.Asi vstoupila Vendula a děti. Nevím. Dav se náhle zvětšil o 10 cm. Všichni si stoupli na špičky a nad hlavami se objevil les rukou. Trošku nepatřičný pohled, jako na třídu hlásících se prvňáčků. Jenže ti lidé nedrželi nad hlavami rozsvícené svíčky, oni drželi svoje mobily, foťáky, kamery a chtěli vidět slzy. Opona se otevřela.Rakev ozdobená bílými liliemi po pravé i levé straně sedm světel. Obřadní síní zní píseň Stíny katedrál v podání Petra  Muka, pak další písnička, ale já jsem vůbec nevnímala, co to bylo. Po celou dobu, ani na chvilku totiž neustala smršť blesků. Jenže to nebyli jen profesionálové. Člověk by si řekl- je to jejich práce. To byla soukromá záznamová technika v soukromých rukou. Hudbu vystřídala slova o tom, že občas si někdo prožije očistec už na zemi a že Karel tímto očistcem prošel čistý. Asi to říkal Petr Muk. Lidé pláčí potichu i nahlas. Není jich, ale většina. Mnohem víc je těch s rukama nad hlavou a mobily i kamery pracují na plné pecky. Pak další dvě písničky a opona se zavírá. Po pár vteřinách ticha se rozezní poslední potlesk pro Karla Svobodu. I v této chvíli lovci smutku a slz mají jednu ruku nad hlavou. A náhle není ticho. Mlčí jen ti, kteří přišli vzdát úctu skladateli, příteli, známému nebo jeho ženě, dětem, nejbližším. Ostatní mluví. Myslíte si, že o tom, jakou ztrátou je tato smrt? Nebo jaké jeho písničky je provázely životem? V jak nepředstavitelné situaci je teď Vendula nebo jak bolestné to bude pro Jakuba, když po tátovi zbyly jen fotky a tóny? Omyl. V téhle chvíli už definitivně brečím.Z toho, co slyším. Tohle jsou útržky, které jsem slyšela ve své bezprostřední blízkosti v pravém zadním rohu obřadní síně:….“ A myslíte, že je tam vpředu opravdu Gott?“…“To víte že ne, přece by se tady nemačkal“….“ Viděli jste jí, ta ztloustla, co?A vypadá hůř než na padesát“...   “No to víte pani, oni je v tý televizi napatlají vším možným, ale ve skutečnosti jsou to zrůdy a člověk by se jich lek“…..“ a co si ta Leona myslí, že se prodere na poslední chvíli až dopředu jenom proto, že je slavná?...Ne, pane v klobouku. Proto ne. Ale na  rozdíl od Vás, pana Svobodu znala. Vy jste se jako mnoho ostatních hyen přišel podívat, kdo ze známých tváří bude plakat a komu se rozmažou šminky. Pro koho jsou určena ta videa a fotky, jejichž vznik jsem sledovala nevím. Jisté je, že s jedním slavným životem jsme se dnes rozloučili. Jisté je, že jeho nejbližší prožívají obrovskou bolest. Jisté je, že po něm zůstane prázdno. A jisté je, že hyeny byly, jsou a budou. Jenže už jsou vyzbrojeny technikou. Zase jsou, ale díky tomu vidět. Vendulo promiň, že jsem neměla sílu zůstat déle. Kytičku jsem poslala jednou ze vzdušných cest. A za všechny, kteří na tebe myslí ti přeji hodně síly a ohleduplnosti okolí.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz paní dana

Miláčku, pojď, koupíme si bazén!

access_time29.květen 2019personRedakce

Mít bazén na zahradě je bezpochyby pohodlné! Můžete si tu lenošit a neprat se na koupališti o místo, nemusíte řešit, že vypadáte zle v plavkách a odpadá i tahání jídla s sebou na celý den či dilema, jestli je pro děti menší zlo hamburger na přepáleném oleji nebo staré hranolky. Mít zapuštěný bazén ale dost nákladné – nehledě na to, že pokud máte děti, nejde moc mluvit o velké bezpečnosti. Máte ale i jiné elegantní možnosti a i ty se musí dobře zvážit, aby vás nečekalo rozčarování.Nejjednodušším a také nejekonomičtějším způsobem je pořízení rodinného nafukovacího bazénu s pružnou konstrukcí. Jsou vyrobeny z třívrstvého PVC a mají vrchní nafukovací límec. Nemusí se nijak stavět a budovat, po nafouknutí se napouštěním vody začne bazén „stavět sám“. Jejich pořizovací cena je okolo 2000 až 5000 Kč v závislosti na kvalitě materiálu a velikosti. Trochu dražší variantou s nákladem do 30 000 Kč je pořízení nadzemního bazénu z plastu. Vyrábí se často v imitaci dřeva nebo kamene a stojí celkem zdobným prvkem ve vaší zahradě. Počítejte ale s tím, že budete muset provést některé terénní úpravy – zhutnit terén a aspoň jej uzamknout vibrační deskou.Velikost není to jediné…Velikostní rozpětí nafukovacích bazénů je obrovské. Můžete mít brouzdaliště v rozměrech kolem 1,80 m x 0,5 m, ale i solidní šestimetrový ovál, který má výšku 1,2 metru. Plastové bazény začínají na průměru 3, 5 metrů a stejné výšce. Nenechte se zmást tím, že když máte děti malé, napustíte jen 80 čísel, aby se neutopili. Nejde to! Oba typy bazénů musíte naplnit téměř po okraj, aby byly stabilní. Daná plocha musí být také zcela rovná. Jakákoliv nakloněná rovina znamená, že se voda bude navalovat na jednu stranu, rozhodí přirozený tvar bazénu, bude se přelívat a bude hrozit poškození bazénu. Hladký povrch je zase nutný kvůli nebezpečí poškození dna drobnými kamínky a také kvůli tomu, že plastová podlážka bude tlakem vody na zem vyloženě natlačena – každá ostřejší hrana pak může znamenat narušení a tím únik vody na pozemek.Na co se zapomínáV prvé řadě pracujte s čísly a ne odhady. Krom faktu, že se bazén musí na dané místo vejít, přemýšlejte také nad tím, aby na místo dopadalo co nejdéle slunce, aby poblíž pokud možno nestály stromy, které budou stínit a navíc z nich budou padat listy přímo do vody. Dále si uvědomte, že potřebujete mít v dosahu přívod vody, u většiny bazénů také elektrického proudu pro čističku a také prostor pro vypouštěnou vodu! To je nesmírně důležité, protože až budete bazén vypouštět, budou to řádově tisíce litrů vody a mohli byste si také vyplavit sklep. Pořízení bazénu není jen otázka jeho nákupní ceny, která může u toho nejmenšího zmiňovaného začínat již na 800 korunách a vyšplhat se třeba na patnáct tisíc za šestimetrový ovál s pískovou filtrací. Vůbec první důležitou položkou je voda. Takový standardní a hodně oblíbený bazén o rozměrech 3,66 m x 0,76 m má objem 7 991 litrů. Sice ho nenaplníte až po okraj, ale počítejte s tím, že ho budete časem doplňovat, jak se voda bude odpařovat, vycákáte ji nebo ji budete částečně měnit kvůli čistotě. Cena vody se v jednotlivých regionech liší, ale vysoká je všude.Kdo se o to bude starat?Čistota bazénu je další věc a i to je potřeba zvážit, protože počítejte s tím, že vám zabere asi tak půl hodiny obden ať prší nebo svítí slunce. Vodu musíte filtrovat (k menším bazénům se v sadě většinou prodává levnější kartušová filtrace, ale pokud hodláte mít bazén na zahradě v použitelné podobě od konce jara do podzimu, bude to chtít kvalitní pískový filtr). Ideálně 2x denně po dobu 4 hodin. Ideální je koupit si hodiny, které se postarají o to, že se filtrace sama zapne a vypne. Další věc je čištění bazénu. Pravidelně je potřeba testovat pH vody a vodu desinfikovat a to buď chlorovou tabletou nebo třeba běžně dostupným Savem Original. Použití je velmi jednoduché a chlornan sodný se vypořádá s bakteriemi a řasami, které by se chtěly v bazénu usadit. Vy sami se ho ale obávat nemusíte, ve vodě se rozkládá, a tak stačí jen dodržet správné dávkování a zhruba za půl hodiny po desinfekci můžete směle do bazénu. Uvědomělí majitelé bazénů ještě doplňují ochranu vody například o ultrafialové průtokové zařízení, které vodu rovněž dezinfikuje. A pak nezapomínejte ani na to, že každý den musíte síťkou vyndavat povrchové nečistoty, které do bazénu napadaly.A pokud tyto starosti považujete za krásné, jděte do toho (mrněte se třeba na Bazenyshop.cz), protože děti zabavíte na celé léto a pak také není nad to se po ránu osvěžit nebo si dát v bazénu večer s partnerem  sklenku vína, když děti (konečně!) usnou.

folder_openPřiřazené štítky

Mami, já nechci do školky

access_time29.květen 2019personRedakce

Některé se těší, některé pláčou a prosí, jiné se vztekají a odmítají vystoupit před školkou z auta. Jak maličkým vysvětlit, že školka není bubák?Nejsilnější emocí, kterou děti pocítí při nástupu do mateřské školky, je odloučení od rodičů, většinou od matky. Samozřejmě vždy záleží na povaze dítěte, rodinné situaci i na tom, jestli maminka první tři roky s dítětem byla nepřetržitě. Celková adaptace pak nejvíce záleží nejen na dítěti, ale především na rodičích, na jejich sebevědomí a sebekázni. A nejen to.Vysvětlujte, mluvte, vyprávějteNa prvním místě je třeba s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Vše mu úměrně věku vysvětlit. Povídejte mu třeba pohádku o tom, jak jeden chlapeček/holčička také nechtěli chodit do školky, ale kolik se tam naučili věcí a jak si pak hráli. Nebo mu vyprávějte, jak jste chodili do školky i vy.NeuplácejteNeslibujte dítěti odměny typu: „Když půjdeš do školky, dostaneš nové auto.“ Není důvod odměňovat dítě za to, že do školky chodí. A ani mu nevyhrožujte stylem: „Když tam nepůjdeš, budu se na tebe zlobit, odnese tě bubák atd…“ Pomozte mu přijmout fakt, že už bylo malinké a potřebovalo být s mámou, která ho musela naučit spoustu věcí a teď už je větší a musí tyhle věci naučit své nové kamarády.Pomozte jim Pro některé děti může být odloučení od matky tak emotivní, že pociťují strach a samotu. U každého dítěte je adaptace různě dlouhá. Proto Romana Kotěrová radí: „Nejen v prvních dnech můžete sobě i ratolesti naordinovat První pomoc ve formě spreje. Stříknete ji přímo do úst před odchodem do školky, kdy je dítě nejvíce vystaveno vašim emocím.“Dejte jim časU rodičů je pro zdárný průběh adaptace nejdůležitější klid, rozhodnost a pozitivní myšlení, kteréžto emoce pak snadno posílá směrem k dítěti. Neustupujte, buďte laskaví a láskyplní, ale tváří v tvář dítěti rozhodní a přesvědčiví v tom, že věříte, že noví kamarádi, paní učitelky, hry i prostředí ho jenom obohatí a přinese mu nové zážitky a dovednosti. Dříve nebo později se vše zlepší a dítě se do školky bude těšit.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky