Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz postupně

Bříško jako ze žurnálu…

access_time27.květen 2019personRedakce

Také pořád vybíráte volnější košile, kde nemáte pocit, že se vám vyboulí břicho jen co se nadýchnete na čerstvém vzduchu a jednou napijete? Než vyhodíte všechna upnutá trička, protože v nich nechcete chodit ani doma, dejte si 4týdenní program na ploché bříško. Když budete opravdu poctivé, začnete upnuté modely přímo vyhledávat. Programů na zploštěnmí břicha existuje několik. My doporučujeme cvičení s Jillian Michaels a její 30 Day Shred. Cvičení je rozděleno na 3 levely po dobu 30 dní. Prvních deset dní cvičíte level 1, dalších 10 dvojku a posledních 10 třetí část. U částéí se přitom zvyšuje náročnost, ale vzhledem k tomu, že i po 10 dnech ucítíte na sobě velký pokrok, nebude to pro vás tak „bolestné“. Cvičte ideálně po ránu.Ráno s lehkostíKdyž už se pustíte s odhodláním do cvičení, podpořte jej také odlehčeným jídelníčkem. Výsledky uvidíte rychleji a vůbec cvičení se s jídelníčkem skvěle doplňuje. Ráno začínejte zlehka, ale kvalitně. Prvních 14 dní snídejte sezamové chlebíčky namazané nízkotučným tvarohem. Zbylých 14 dní už je můžete postupně nahrazovat žitným chlebem s tvarohem a plátkem sýra nebo libové šunky s vysokým obsahem masa. Obědvejte v první fázi maso se zeleninovou přílohou. Dalších 14 dní můžete zařazovat těstoviny (ideálně celozrnné) nebo jinou sacharidovou přílohu. Večeřte bílkoviny – ideální jsou vajíčka, plátek ryby, hovězí steak, kuřecí plátek. Když máte chuť hřešit, neodpírejte si jí. Je lepší dát si jednou týdně dortík nebo sušenky, po čase vybouchnout a spořádat najednou 5 pytlíků chipsů.Rady pro začátečníkyJídlo si dávejte do malých krabiček vždy na celý den – noste si jej do práce. Jen málo restaurací má polední meníčka taková, že vám budou vyhovovat.Pijte – ráno je ideální voda s citronem.Cvičte ve speciálním oblečení, které jstge si určila na cvičení – vytvoříte si z cvičení lépe rituál.Vyčleňte si dobu, kdy budete cvičit. Ideální čas je ráno, než jdete do práce.Namísto činek si naplňte 2 půllitrové láhve vodou.Pijte bylinné čaje – ideální jsou ty detoxikační.Je to těžké, ale nepolevujte jen protože vás bolí svaly z předešlého dne – za 30 máte superodměnu.Zvyšte příjem mléčných produktů. Pokud máte hlad, můžete se jimi po večeři a po obědě přikrmovat. Dobrý je bílý jogurt s obsahem do 3 % tuku.Vařte s bylinkami. I jednoduché věci dostanou nový rozměr. Už jste ochutnala třeba rýži s koriandrem nebo s chilli papričkami?

folder_openPřiřazené štítky

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Trampolína vám vykouzlí sexy křivky

access_time27.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Chcete-li zhubnout a dostat se do kondice, nemusíte hned začít zvedat stokilové činky a běhat maratón. Vybrali jsme pro vás něco lepšího – skákání na trampolíně! Garantujeme vám, že těžko najdete zábavnější způsob, jak si zpevnit postavu a odbourat tukové zásoby.Při skákání na trampolíně se skvěle pobavíte, zároveň spálíte kalorie a vytvarujete svou postavu. Skákání na trampolíně je totiž spojeno s velkým výdejem energie (zhruba 1 500 kJ za hodinu). To znamená, že spálíte více kalorií než při klasickém běhu a navíc nebudete zatěžovat klouby. Zároveň si zlepšíte stabilitu těla a posílíte celý svalový aparát včetně svalů vnitřních, o kterých většinou ani nevíte, že existují. Třeba vnitřní břišní svaly, jejichž zpevněním docílíte nejen správného držení těla, ale i plochého bříška. Zároveň posílíte svaly hýžďové, lýtkové, zádové, mezižeberní a stehenní. Na skákání je skvělé hlavně to, že během něj vůbec nebudete vnímat, že cvičíte a kolik svalů zapojujete. Fakt, že vaše tělo dostalo pořádně zabrat, pocítíte až druhý den. Zbavíte se celulitidySkákání je jedním z nejlepších způsobů, jak rozproudit lymfu v těle. Opakující se pohyb nahoru a dolů výrazně podporuje krevní oběh i lymfatický systém, a napomáhá tak k odplavování toxinů a škodlivých látek z těla. To má na náš organismus spoustu blahodárných účinků.Skákání zvyšuje imunitu organismu, posiluje srdce a plíce, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a bojuje proti celulitidě. Také rozvíjí rovnováhu, vede ke zpevnění kostí, a tím působí preventivně proti osteoporóze a civilizačním chorobám. Skákání rovněž podporuje uvolňování serotoninu (hormonu dobré nálady), dodává tělu energii a zbavuje ho stresu. Trampoliningu se dokonce úspěšně využívá i při terapiích psychických poruch. Napoprvé nepoletíte osm metrů vysokoIdeální je skákat v tričku a lehkých teplákách či legínách, které nebrání v pohybu. Boty nepotřebujete žádné, stačí jen silnější ponožky. Abyste si neodřeli lokty, hodí se dlouhý rukáv. Ze začátku byste se měli mírně pohupovat. Teprve až budete cítit, kam vás trampolína může vyhodit, začněte skákat. Postupně přidávejte na intenzitě, a tím i na výšce skoků.Zapomeňte na to, že hned napoprvé poletíte osm metrů vysoko. I metr bude docela dostačující a budete mít co dělat, abyste své tělo „uřídili“. I když se to nezdá, trampolína patří mezi pohybově náročnější sporty. Ale nebojte se. Pokud jste sportovně založeni, bude se vám na trampolíně líbit. Skákat můžete snožmo, roznožmo, ze strany na stranu, lehy na břicho a na záda, roznožky atd. Trojná salta a přemety ale raději přenechte profesionálům.Je libo adrenalin?Trampolín je nespočet druhů. Vybrat si můžete trampolínu kruhovou, obdélníkovou, malou i velkou. Pro děti je vhodná nafukovací trampolína, která neobsahuje žádné pevné součásti, a zajišťuje tak maximální bezpečnost. Pokud chcete zažít skutečný adrenalin, vyzkoušejte bungee trampolínu.Pevná konstrukce nad trampolínou umožňuje skokanovi, který je upnutý na pružných lanech, provádět třeba i několikanásobná salta a přemety a skákat až šest metrů vysoko. A pokud by vám to pořád ještě nestačilo, můžete se nechat uvázat do Aerotrimu – tří navzájem propojených kruhů, ve kterých se vlastní vahou a přenášením těžiště otáčíte na všechny strany, takže občas skončíte i hlavou dolů. Kde skákat?Trampolínu můžete umístit na zahradu, a pokud máte vyšší stropy, tak klidně i do bytu. Jste-li vlastníky nejen zahrady, ale i většího bazénu, popřemýšlejte o zakoupení speciální vodní trampolíny. U větších skákacích ploch, které budete umísťovat ven, je možné jejich částečné zapuštění do terénu.Pořídíte-li si venkovní typ trampolíny, nemusíte ji na zimu uklízet, stačí ji jen zakrýt povlakem. Chcete-li si užít o něco více zábavy, není problém si jít zaskákat do některých sportovních či rekreačních center, kempů, parků či hřišť. Případně se můžete domluvit s partou přátel a trampolínu si pronajmout. Pro koho je skákání vhodné?Skákání je stejně jako chůze jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Při skákání nenamáháte klouby, dopady jsou naprosto měkké, takže skákat může prakticky každý, v každém věku. Této aktivity by se měli vyvarovat pouze lidé se srdečním onemocněním, nemocemi žil, kloubů, kostí či jiným závažným chronickým onemocněním.Profesionální skokani o skákání s nadsázkou tvrdí, že je „to sport jenom pro chytré“. Skákání na trampolíně je totiž koordinačně náročné a také je třeba si zapamatovat celé sestavy prvků, což není zrovna jednoduché.Co vám dá skákání* podporuje dobrou náladu* zpevňuje tělo* zbaví vás přebytečných kilogramů* bojuje proti celulitidě* posiluje imunitu* dodává tělu energii* pomáhá snižovat hladinu cholesterolu* posiluje srdce a plíce 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz postupně

Blending brush, powder brush, contouring brush: Znáte základní makeup štětce?

access_time27.květen 2019personRedakce

O tom, že makeup se nemá nanášet prsty, ale speciálním štětcem jsme nedávno psali v článku Make up podle celebrit: Jen jeden odstín nestačí. Znáte ale ostatní štětce? Podívejte se. Tyhle byste měla mít v taštičce!Pevné základy aneb Co byste neměla podcenit„Make-up může změnit celou tvář a používání dobrých štětců znamená rozdíl mezi pouhým nanášením make-upu a tvorbou nádherné proměny,“ říká Linda Cantello, Mezinárodní specialistka na make-up pro Giorgio Armani, který vyvinul záladní řadu štětců a to s předními japonskými mistry. Vyznačují se například tím, že každý má svůj druh štětin a dokonalý poměr přírodních a syntetických vláken. A přestože my jsme vybrali ty od Armaniho, nemusíte se na ně 100% vázat. Pro začátek vám budou stačit profesionální MAC štětce, ty od Dermacol nebo výbava ze Sephory. Celé sady potom najdete na spoustě eshopech. Ale úplně je nedoporučujeme. Většinou jsou z Číny a práce s nimi nemá s tou s těmi kvalitními nic společného.ŠTĚTEC NA PUDR – POWDER BRUSH 1Tento štětec je zásadním nástrojem pro nanášení pudru. Jeho ergonomický tvar perfektně sleduje linie lícních kostí a jiných vystouplých částí obličeje. Jeho extrémně hebká vlákna laskají pleť a přinášejí tak jedinečný senzorický zážitek. Kozí štětiny zaručují precizní aplikaci, jemnější distribuci pudru a lepší přilnavost.Jak ho používat: Používejte celý povrch štětce a pudr nanášejte od středu tváře směrem ven.KONTUROVACÍ ŠTĚTEC NA PUDR – CONTOURING POWDER BRUSH 2 Půlměsícový štětec z kozích štětin je vhodný pro nanášení pudrových textur a je ideální zejména pro konturování, tvarování a zvýrazňování rysů obličeje. Mimořádně kvalitní husté štětiny zajišťují rovnoměrnou aplikaci a zvyšují přilnavost pudru, který tak skvěle přilne k pleti a přináší nenápadné konturování. Tento štětec byl navržen speciálně pro vrstvení.Jak ho používat: Jemně nanášejte pudrový podklad na plochy pro stínování (linie vlasů, boky nosu) a zvýrazňování (hřeben nosu, čelo, lícní kosti). Výsledkem budou přirozeně vyhlížející rysy v celé tváři.ŠTĚTEC NA TVÁŘENKU – BLUSH BRUSH 3Dokonalé spojení syntetických a kozích štětin optimálně roztírá barvu a dobře drží tvar. Netřepí se. Tento jemný a robustní štětec nabízí jedinečný smyslový zážitek. Rozehřívá pleť a zvyšuje výdrž pudrového make-upu.Jak ho používat: Zatočte špičkou štětce v pudrové tvářence, pak ho horizontálně podržte a jemně naneste na lícní kosti. Usmívejte se a docílíte lehce rozjasňujícího efektu.  ŠTĚTEC NA MÍŠENÍ – BLENDER BRUSH 4Tento spíše plochý štětec ze syntetických vláken je ideálním pomocníkem pro krémové podklady. Mírně zašpičatělý tvar zajišťuje přesnou a jednolitou aplikaci. Krémová textura ihned přilne k pokožce, kde vytvoří efekt takzvané druhé kůže a perfektní krytí.Jak ho používat: Naneste krémový make-up na čelo, tváře, nos a bradu. Jemně rozetřete podklad po tváři, dokud nevytvoří rovnoměrnou vrstvu. Výsledkem bude bezchybná pleť.TVARUJÍCÍ ŠTĚTEC NA PODKLAD – SHAPING FOUNDATION BRUSH 5Tento zkosený a lehce oválný štětec ze syntetických vláken se dokonale hodí pro všechny tekuté make-upy. Jeho tvar a štětiny skvěle nabírá podklad, nabízí přesnou aplikaci a nezanechává za sebou příliš silnou vrstvu barvy. Štětiny nanášejí na pokožku jen tenoučký závoj a zaručují tak bezvadný výsledek. Tento štětec je skutečně profesionální nástroj, kterým lze vrstvit s chirurgickou přesností.Jak ho používat: Lehce naneste make-up na pokožku, přičemž štětec držte v horizontální poloze. Pak začněte roztírat, abyste umocnila přirozený jas pleti. Krémový make-up můžete nabrat kulatým koncem štětce a přenést ho na hřbet ruky, kterou pak můžete použít jako paletu.KOREKČNÍ ŠTĚTEC – CONCEALER BRUSH 6Tento syntetický plochý štětec je dokonalý pro přesné tahy. Můžete ho používat pro krytí a míšení, přičemž lze dosáhnout úžasných krycích výsledků.Jak ho používat: Můžete retušovat tmavé skvrnky (vnitřní koutky očí, boky nosu, okolí rtů) nebo jakékoliv jiné oblasti s nepravidelným zabarvením. Aplikaci dokončete poklepáváním špičkami prstů.KOREKČNÍ ŠTĚTEČEK NA TEČKY – SPOT CONCEALER BRUSH 7Precizní nástroj pro malé nedokonalosti. Jeho tenkou špičku lze používat na korekci malých nedokonalostí, například pupínků, drobných zarudnutí, viditelné žilky a podobně. Tento syntetický štětec nanáší tekuté textury bez chyb.Jak ho používat: Nanášejte přímo na nedokonalosti, pak produkt jemně poklepejte tamponkem nebo prsty.PLOCHÝ ŠTĚTEC NA OČI – FLAT EYE BRUSH 8Tento štětec z koňských žíní je důležitý pro skvělé krytí na očních víčkách, přičemž nabízí intuitivní aplikaci a jednotný povrch na očních víčkách. Jeho široký a plochý tvar zajišťuje preciznější aplikaci. Vlastnosti těchto štětin usnadňují nabírání barvy a zajišťují vyšší přilnavost pudru.Jak ho používat: Nanášejte horizontálními tahy od vnitřního k vnějšímu koutku oka. Výsledkem bude působivá a jednotná vrstva barvy.ZKOSENÝ ŠTĚTEC – ANGLED EYE BRUSH 9Jeho zkosený tvar je vhodný na aplikaci očních stínů do záhybů, což zajišťuje vyšší zvýraznění očí. Kozí štětiny nabízejí vyšší přilnavost pudru. Tento štětec je ideální pro zvyšování kontrastu, zvýrazňování struktury, vytváření hloubky nebo pokrytí celých víček jedním stínem pro zintenzivnění očí.Jak ho používat: Díky svému přesnému zkosení je tento štětec ideální pro umocnění hloubky očí. Můžete stín aplikovat na celé víčko, nebo zašpičatělým koncem zvýrazněte strukturu prohlubně víčka.ROZTÍRACÍ ŠTĚTEC NA OČI – BLENDING EYE BRUSH 10Tento profesionální štětec na oční víčka vyniká kónickým tvarem. Jeho hebké štětiny z koňských žíní se perfektně hodí pro tvorbu kouřových očí.Jak ho používat: Tento štětec se používá pro jemné stínování očí. Naberte malé množství pudrového make-upu a lehce ho naneste na oční víčko. Špičatý konec použijte na postupné roztírání a stínování barvy. Tento štětec lze také použít na fixační make-up.ŠTĚTEC NA RTY – LIP BRUSH 13Tento syntetický štětec umocňuje výdrž rtěnky a zjemňuje ostré linie make-upu pro jemný a rafinovaný vzhled s optimální výdrží. Jeho plochý tvar skvěle kopíruje kontury rtů a podílí se na optickém zvětšení rtů.Jak ho používat: Naneste barvu plochým koncem štětce a rychle rozetřete. Výsledkem bude jednolitá vrstva barvy, zvýraznění linie rtů a působivý rovnoměrný film.

folder_openPřiřazené štítky

Kyselina, která mládne za vás

access_time28.květen 2019personRedakce

Mládněte pomocí kyseliny. Prozradíme vám, proč byste měla koukat na to, aby váš krém či oční sérum obsahoval právě kyselinu hyaluronovou!Kyselina hyaluronová je přirozenou součástí našeho těla. Nachází se v mezibuněčné hmotě. Dokáže na sebe skvěle vázat vodu (pojme přibližně její tisícinásobek) a skvěle tak hydratuje pokožku. Působí proti volným radikálům a podporuje tvorbu kolagenu. Dříve se používala v medicíně především k ošetření při léčbě spálenin nebo pro rychlejší hojení jizev. Vyplňuje prostor mezi kolagenovými vlákny a zároveň působí jako jejich mazivo.Chtějte čistou emulziDíky svým výrazným účinkům na obnovu a hydrataci pleti je také hojně využívaná v kosmetickém odvětví. Nejčastěji v podobě krémů a sér. „Skvělá jsou především séra a čisté emulze, které na rozdíl od klasických krémů umí více proniknout do pokožky a posílit tak její přirozenou hydratační bariéru. K dostání jsou také make-upy nebo korektory, které obsahují výtažek z kyseliny hyaluronové. Jsou tak velmi hydratační a nevysušují pleť,“ říká Dagmar Korbová Krůzová z Krasa.cz.V injektáži na hluboké vráskyPokud již máte viditelné vrásky např. kolem úst, je dobré uvažovat o tzv. výplňových materiálech, které jsou na bázi kyseliny hyaluronové. Aplikuje je injekčně kosmetická lékařka. Na rozdíl od pro tělo nepřirozenému botoxu neztratíte mimiku a výplň se v těle zcela vstřebá. „Například nosoretní vrásky (tzv. nosolabiální rýhy), které trápí mnoho žen i mužů, se dají krásně minimalizovat kosmetickou výplní na bázi kyseliny hyaluronové. Účinek výplňových materiálů přetrvává několik měsíců, poté se materiál postupně vstřebá bez následků,“ říká MUDr. Renata Handlová, expertka na estetickou medicínu.  Výplně se hodí také na zmírnění kruhů pod očima nebo na změlnění vrásek na čele. V kosmetice se též používá na tzv. mezoterapii. Jedná se o mikrojehličkovou metodou pro omlazení a stimulaci pleti. Výrazných vrásek vás nezbaví, ale krásně a hloubkově hydratuje pokožku.

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Jak rozzářit pleť za jeden den?

access_time24.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Zkuste napařování obličeje!Napařování obličeje je nejlepší způsob, jak důkladně vyčistit hluboké póry. Tato péče je nezbytná jednou týdně, aby se uvolnily všechny nečistoty z vaší pleti. Při napařování obličeje se vám rozšíří ucpané póry, pokožka se zvláční a snadněji se čistí nečistoty, zbytky make-upu, prachu, mazových sekret a odumřelé kožní buňky. Uvařte vodu s bylinkami (pro mastnou pleť použijte tymián, mátu peprnou nebo citron, pro citlivou a suchou pokožku použijte heřmánek nebo limetku, pro normální pleť můžete použít rozmarýn či levanduli). Napařujte tvář přibližně 10 / 15 minut.Jemné odlupováníHned po napařování jemně odlupujte pokožku. Je to nejlepší způsob, jak docílit toho, aby vaše pleť opět zářila. Navíc tak odstraníte nečistoty a make-up, které ucpávají póry a hlavně odstraníte odumřelé buňky, které obvykle způsobují nudnou, nerovnoměrnou pleť. Použijte jemný peeling, který vyhovuje vašemu typu pleti. Kolem očí provádějte peeling jemnými krouživými pohyby. Pamatujte si: Když si budete odlupovat tvář, odstraníte odumřelé buňky z povrchu kůže a kožní maz, který způsobuje problémy (černé tečky, pupínky a akné).Použijte masku!Masku nanášejte, když bude váš obličej čerstvě umytý, protože póry budou otevřené a maska ​​bude schopna proniknout hluboko do vaší pokožky. Vyberte si masku, která vyhovuje vašemu typu pokožky a aplikujte ji jednou nebo dvakrát týdně. Rozjasňující maska ​​funguje opravdu skvěle! Navrátí obličeji záři. Můžete si zkusit koupit i jiné typy masek -  pro zpevnění, vyživující, čistící nebo hydratační. Na trhu je mnoho masek speciálně určených pro jednotlivé typy pleti. Vyživují pokožkuNebudete mít zářivou pleť, pokud se o ni nebudete řádně starat! Těsně před spaním použijte silnou vrstvu vyživujícího krému na obličej. Vyberte si produkt, který obsahuje více přírodních složek jako jsou např. aloe vera, med, heřmánek, mandlový olej, olivový olej, vitaminy (především vitamin C), minerální látky a esenciální oleje. V dopoledních hodinách čistěte svou tvář jemnými čistícími krémy a jemně obličej masírujte krouživými pohyby, čímž si zlepšíte krevní oběh a vaše pleť tak bude zářívá!Make-up pro zářívou pleťVaší pleti dodá záři i vhodný make-up. Každé ráno (bez ohledu na váš typ pleti a věk) používejte krém nebo hydratační krém na obličej. Vyberte si tekutý make-up a aplikujte ho na vyčištěnou a dobře zvlhčenou tvář. Pokud chcete, aby váš make-up byl bezchybný a vydržel delší dobu, tak před aplikací tekutého make-upu použijte „make-up primer“. Make-up primer nám připraví pleť pro aplikaci make-upu, vytvoří ochrannou vrstvu, aby pokožka vypadala déle přirozeně. Pokud se vaše pleť leskne, můžete použít matující pudr na obličej. Pleť by měla být bez pupínků, jizev, černých teček, hnědých skvrn a jiných nedokonalostí pleti. Prášek naneste štětcem na pudr. Můžete ho aplikovat přes celý obličej nebo jen na tváře. Použijte načervenalý, růžový nebo broskvový odstín, protože tyto odstíny barev vypadají přirozeně téměř u každého. Tvářenku postupně naneste širokým štětce. Tvářenka v prášku vydrží déle než tvářenka ve formě krému či gelu. Vybírejte si světlejší odstíny, protože ty vaši pokožku omladí a vaše pleť bude zářit!Používáte-li rtěnky nebo lesky na rty, vybírejte si světlejší odstíny , protože jedině ty rozjasňují váš obličej. Nejprve na rty naneste tužkou konturu a následně použijte rtěnku. Dejte si pozor, aby byla nanesena rovnoměrně! Odstraňte přebytek rtěnky z vašich rtů a pak naneste druhou vrstvu, čímž docílíte sytější barvy, která navíc vydrží déle.Užitečné typy pro krásu, aby vaše pleť zářila:Pijte hodně vody, aby vaše pleť a tělo byly hydratované.Vyhněte se make-upům v žlutých odstínech, protože by vaši pokožku dělaly nudnou. Pravidelně oloupávejte kůži s mírným peelingem, abyste odstranily odumřelé kožní buňky. Experimentujte s různými barvami make-upu, abyste zjistily, jaký sedí právě vám! Vybírejte si make-up a výrobky pečující o pleť s ochranou před slunečním zářením (SPF alespoň 15). Vybírejte si tekuté korektory pro snazší krytí. Je-li vaše pokožka bez pupínků, černých teček, rozšířených pórů a dalších nedostatků pleti, používejte pudr, který bude odrážet světlo, aby vaše pokožka vypadala matně. Večer si nezapomeňte odlíčit make-up jemným odličovačem. Vždy platí: tónovací make-up nanášejte na vyčištěnou a zvlhčenou pleť.Zvykněte si čistit si obličej každý den vhodnými produkty „†". (Dále od této značky můžete používat čistící prostředky, make-upy a pleťové krémy s obsahem přírodních složek.) Ujistěte se, že výrobky pečující o vaši pleť, které jste si vybraly, jsou vhodné pro váš typ pleti.Chcete mít ještě zářivější pleť?Dokonce i nejzdravější pleť může být ještě zářivější. Stačí použít některý z přípravků pro rozjasnění tváře. Zářivá kůže pomáhá vytvořit nádherný, svěží vzhled, který rozjasní obličej i vlasy. Existuje řada způsobů, jak lze dosáhnout zářivé pleti, aniž byste utráceli mnoho peněz za různé výrobky a pleťové vody.Chcete-li mít zářivou pleť, musíte si stanovit pravidelný režim péče o pleť. Budete odstraňovat všechny nečistoty a kožní maz a zabráníte vzniku skvrn na obličeji. I když bude vaše kůže vypadat zdravě, je důležité ji občas odlupovat. Odstraněním všech mrtvých a suchých kožních buněk pomůžete oživit kůži. Základem je, pravidelně mýt pleť, což také pomáhá k odstranění odumřelých kožních buněk.Rozzářená pleť závisí i na typu stravy. Jezte tedy hodně ovoce a zeleniny! Pijte hodně vody a jezte zdravě - je to skvělý způsob, jak mít pleť zdravou a krásnou. Nejezte potraviny s vysokým obsahem cukru. Pro pleť jsou skvělé ryby a brokolice.Je důležité mít pravidelný spánkový režim. Spánek je důležitý nejen pro dostatek energie, ale i pro zdravou a rozzářenou pleť! Nedostatek spánku způsobuje kruhy pod očima, otoky a dehydrataci.Typ make-upu, který používáme, je také důležitý pro zářivou pleť. Vybírejte si lehké make-upy a pudry, aby vaše pleť vypadala zdravě. Existuje také mnoho korektorů (přírodní minerály a bronzery), které dodávají pleti jas. Chcete-li mít zářivou pleť, nesmíte se příliš stresovat! Relaxujte a buďte hodně venku!

folder_openPřiřazené štítky

Kočíčí oči

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Nutný čas: 10 minutCo budete potřebovat: podkladová báze pod oční stíny (není nutná), 2 odstíny očních stínů (světlá a tmavá), tužka na oči, štětec, řasenkaNávod:1. Připravte oční víčko na malování – Klíčem pro namalování očních stínů držících po celý den je uchovat oční víčko bez zbytečné mastnoty. Dosáhnete toho použitím podkladové báze pod oční stíny, kterou jednoduše nanesete a necháte zaschnout.2. Horní linka – Pokud chcete použít klasické černé, hnědé nebo šedé kouřové oční stíny, aplikujte linku této barvy nad horní linii řas. Na středu oka namalujte linku o kousek silnější.3. Spodní linka – Pro perfektní sjednocení vyberte správný odstín barvy na dolní linku. Nejlepšího výsledku dosáhnete při použití stejné oční tužky jako na horní linku a navíc se vám bude snadno rozmazávat. Jakmile máte linku nakreslenou, rozmažte linku prstem. Pro větší efekt můžete přidat trochu očních stínů.4. Naneste základní barvu – Aplikujte základní světlou barvu, která vám vaše oči rozjasní.5. Propojte barvy – Nyní když máte základní barvu i oční linku aplikovanou na oku, je na čase vytvořit kouřový efekt. Budete potřebovat tmavší oční stíny. Pomocí štětce začněte nanášet tmavou barvu postupně od linie řas směrem ven a nahoru. Při správně sjednocených barvách by oční linka měla zmizet. Základem je míchat, rozmazávat a sjednocovat až se budou barvy prolínat.6. Zkontrolujte svoji práci – Ujistěte se, že jste vytvořili správný efekt.7. Zakončete práci – K perfektnímu vzhledu vám chybí už jen pár tahů řasenkou. Pro výraznější řasy naneste vrstev hned několik, vašemu pohledu to dodá větší dramatičnost. Pokud řasy nemáte přirozeně dlouhé a zvlněné, zkuste použít kleštičky na řasy před řasenkou.Tipy:Nezapomeňte zachovat přirozenou barvu rtů. Při líčení platí pravidlo: zvýrazněte buď jen oči (například kouřové líčení) nebo jen rty (například sytá červená rtěnka). Vzpomeňte si na Angelinu Jolie, kdyby si zároveň zvýraznila i oči i rty, vypadala by jako klaun. U výrazného líčení očí tedy platí: na rty použijte jen „nahé líčení“. Může to být průhledný lesk, nebo jen balzám na rty.Ty z vás, které se nebojí experimentovat, mohou vyzkoušet fialovou nebo modrou řasenku. Především s modrýma očima to udělá divy.Linky nemusíte vytvářet jen tužkou na oči. Maskéři vědí, že pomocí očních stínů se dají vytvořit ještě dokonalejší linky, než tužkou. Stačí si koupit štěteček na oční linky, lehce jej navlhčit a pomocí něj nanést tenkou linku tmavých stínů. Dosáhnete precizního a hlubokého efektu. Štětec také namáčet nemusíte a vytvoříte zase jiný efekt. Buď jak buď, linky jsou pro kouřové líčení nezbytné, je jen na vás, který způsob využijete!V této sezóně frčí i jiné barvy kouřových stínů, například použití tmavě fialové nebo modré namísto klasické černé.

folder_openPřiřazené štítky

Jizva není jen kosmetická vada

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Nejrůznější poranění, odřeniny, popáleniny, operace, pokousání zvířetem…, tyto a mnohé další mechanismy způsobí poranění kůže a tkání. Následným hojením pak vznikají jizvy. Dají se léčit a co ovlivňuje proces hojení? Jizva je výsledkem procesu, při němž dochází k postupnému uzdravování poraněné části tkáně. Může trvat týdny, ale třeba i roky. Co je příčinou toho, že jizva vůbec vzniká? Jde o změnu typu a uspořádání kolagenu v poraněném místě – s tím souvisí vnější projev, tedy vzhled samotné jizvy. Všeobecně lze poúrazové jizvy rozdělit na jizvy s normálním průběhem hojení a na jizvy problematické – hypertrofické a keloidní. Léčba jizev má svůj význam vždy, zvláště pak u dětí, v období jejich růstu jizva totiž ve svém růstu zaostává, anebo neroste vůbec, čímž pak deformuje své okolí.Hypertrofická jizva Poznáte ji na první pohled, má růžovou až načervenalou barvu, je tuhá, někdy i bolestivá na pohmat. Může ji doprovázet svědění. Vzniká po různých poraněních a spíše u dětí než u dospělých. Tato jizva se nachází nad úrovní kůže a má tvar pruhu. Na rozdíl od keloidu však nepřerůstá přes hranice původního poranění. Trvá několik měsíců, než se jizva stane méně nápadnou, jizva postupně vyzrává. Viditelné změny k lepšímu lze pozorovat během prvních tří až šesti měsíců po úrazu. Celý proces zlepšení vzhledu hypertrofické jizvy může trvat klidně rok či dva.Keloidní jizvaKeloid je útvar, který připomíná charakterem svého růstu tvorbu nádoru. Vzniká po poranění kůže, charakterizuje ho zvýšená tvorba fibrózní (vazivové), jizvovité tkáně, tzv. fibroplazie. Taková jizva je nepříjemná v tom, že roste i za hranice původního poranění a prorůstá do okolí. I když barvou a pocitem při pohmatu se hypertrofická jizva a keloid vlastně neliší, rozdíl mezi nimi přece jen je. Keloid nemá tendenci upravit se spontánně. Rozdíl je i v šíření – hypertrofická jizva nepřerůstá do okolí a velmi pomalu může měnit (ale nemusí) vzhled k lepšímu. Keloid, jak jsme si už řekli, obvykle přerůstá i do okolí. Odlišit od sebe obě jizvy je možné klinickým a histologickým vyšetřením.Jak vzniká keloid?Keloidy se vyskytují častěji u dětí než u dospělých. Nejčastějším mechanismem vzniku jsou tepelná poškození, štípance od hmyzu, keloidy vznikají i jako důsledek očkování (proti TBC) či chirurgického řezu.Víte, že…na tvorbu keloidů má vliv i barva pokožky. Výzkumy potvrdily, že zvýšená náchylnost ke vzniku keloidů převažuje u tmavých ras. Naopak méně často se vyskytují u bělochů se světlou kůží. U nich lze pozorovat zvýšený výskyt hypertrofických jizev.Hojení jizvyJe v první řadě ovlivněno tím, jak samotná jizva vznikla. Každá z jizev se tvoří jiným způsobem, záleží na typu rány. Samotné hojení může negativně ovlivnit např. infekce v ráně, špatný celkový stav pacienta, chudokrevnost, vážná onemocnění, jako cukrovka, přetrvávající otok v ráně, porucha prokrvení v ráně… Svoji roli hraje i životní styl pacienta, tedy to, zda kouří či zda netrpí sníženou odolností organismu, podvýživou, hypovitaminózou ap. Neméně důležité je i to, jak k úrazu došlo. Například tržná rána s odumřelými částmi tkáně se hojí hůř a déle než čistý chirurgický řez (tím spíš, přidá-li se infekce). Popáleninová rána je specifická a její hojení též. U popálenin je nejhorší to, že jde o plošné rány, které mají v případě, že popálenina zasáhla i hlubší vrstvu kůže, za následek vznik silných plošných jizev. Tyto jizvy nerostou spolu s dítětem, takže stav deformované kůže se léty zhoršuje. Vyžaduje proto řadu korekčních chirurgických operací.NÁŠ TIP: Poté, co byla rána uzavřena, vyzkoušejte na podporu hojení jizev Contractubex gel. Je účinný na hypertrofické, keloidní, pohyb omezující a opticky rušící jizvy po operacích, amputacích, popáleninách a úrazech; trvalé kontraktury jizev, jako např. Dupuytrenova kontraktura, a traumatické kontraktury šlach nebo při retraktaci jizev (atrofické jizvy). Contractubex gel se v tenké vrstvě několikrát denně nanese na kůži a jizevnatou tkáň a jemně vmasíruje, dokud nedojde k jeho úplné absorpci. U keloidů a starých jizev se gel nechá působit přes noc pod obvazem. V závislosti na rozsahu a tloušťce jizvy nebo kontraktury trvá léčba několik týdnů až měsíců. Při léčbě nových (čerstvých) jizev je nutno se vyhnout fyzikálnímu dráždění, jako je extrémní chlad, ultrafialové záření (slunění) nebo silné masírování. 

folder_openPřiřazené štítky

Inspirováno celebritami: Májové líčení

access_time16.únor 2020personRadka Eliášková

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas. Taky se tak těšíte na tento den? První máj přímo vybízí ke speciálnímu líčení. Motto toho dne je: elegantnost, koketnost a půvab. Inspirujte se celebritami a buďte v tento výjimečný den jako princezna! Buďte hravá, najděte si to pravé líčení pro vás. Dovolte líčení, aby podtrhlo vaši osobnost a styl.Ať už jste pozvána na romantickou večeři nebo na divokou párty s přáteli, je důležité ohromit ostatní svým líčením. Pokud jste v koncích a nevíte, jaké líčení se hodí na den D, omrkněte líčení celebrit. Ony totiž vědí, jak lidem zamotat hlavu.Třpytivé a smyslné líčení ve spojením s vašimi oči nenechá nikoho chladného. Dovolte sex-appealu, aby z vás sršel. Buďte pastvou pro oči!Tip č.1: Ty jsi zlatá!Julianne Hough dokáže díky zlatému očnímu líčení dostat do kolen tolik mužů! Věnujte pozornost pleti. Udržte ji bezchybnou pomocí korektoru a pudru. Mějte po ruce zlaté a růžové oční stíny. Nejprve naneste růžové oční stíny na celé víčko. Pro vyniknutí zlaté ji naneste jen doprostřed víčka. Řasy pročísněte řasenkou a celé líčení je hotové. Rty se pokuste udržet co nejpřirozenější-vyhněte se výrazným barvám. Pozornost by měly upoutat vaše oči.Tip č.2: BarevnostFascinujte okolí stejně jako Bria Murphy. Její neodolatelné líčení si určitě oblíbíte i vy. Díky výborné modré se toto líčení stává jedním z nejpoužívanějších. Ať už máte hnědé, modré nebo zelené oči, můžete se s tímto líčením pyšnit. Důležité je, abyste měla na výběr více odstínů modré. Udělejte z vašich očí duhu. Začněte u světle modré, kterou použijete na dolní víčko. Poté na horní víčko postupně naneste tmavší odstíny modré. Konečnou barvou může být i černá. Pro vylepšení použijte modré třpytky. A jako obvykle zakončete líčení použitím řasenky. Rty se opět pokuste udržet co nejpřirozenější. Nechte váš pohled mluvit za vás!Tip č.3: Korálová ladyTaké vás uchvátilo líčení Olivie Palermo? Olivia patří mezi nejkrásnější celebrity dnešní doby. A navíc, libuje si na romantickém líčení. Její tajnou zbraní jsou korálové barvy, které ji dodávají nevinný nádech. Korálové barvy letos bodují, takže neváhejte a přesedlejte na ně! Nezáleží na tom, jakou barvu očí nebo jaký odstín pleti máte. Korálová sluší všem ženám. Naneste korálové oční stíny na pohyblivé víčko. Hnědou tužkou na oči veďte linku těsně nad horními řasami. Řasám přidejte objem vaší oblíbenou řasenkou. Na jablíčka naneste růžovou nebo broskvovou tvářenku a rty přetřete průhledným leskem. V jednoduchosti je krása!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz postupně

Milostný restart: Zastavte stereotyp v sexu!

access_time29.květen 2019personRedakce

Kohokoli se zeptáte, co považuje za největší partnerský problém, odpoví vám, že je to nevěra. Přitom existuje ještě daleko horší konkurent, než stovky milenek – stereotyp. Každý vztah má určitý vývoj. Nejdřív je v plenkách, pak se rozvíjí, graduje a stagnuje. Podobně je to i s křivkou milování. Z počátku hledáme, co se komu líbí, pak zkoušíme nové praktiky a ve chvíli, kdy najdeme to pravé pro oba dva, užíváme si to. Jenže po určité době nás vynalézavost opustí a milování je pořád stejné…Přesně vím, co kdy udělá…Nejdřív vás začne líbat na krku, pak vás pohladí a přesně víte, co bude následovat. Ne že by další kroky byly špatné, ale z chronicky známého se vytrácí vášeň i vzrušení. Svůj úděl mají ale na stereotypním milování i hormony. Ty, které se starají o to, že zažíváte v posteli jednu explozi za druhou, se už vyplavují daleko méně.Zase od nulyStereotypní milování je také velmi častý důvod, který jednoho z partnerů svede k tolik obávané nevěře. Přirozeně hledáme někoho, s kým budeme mít na chvilku zase ten samý pocit jako na začátku. Pokud máte pocit, že je vaše milování už delší dobu odlitkem do stejné formičky, je správný čas na milostný restart.Děláš mi to blbě!Pamatujte na to, že každý chlap bude mít rozporuplné pocity, pokud mu řeknete, že máte problém s průběhem milování napřímo. Těch, kteří se chtějí o sexu bavit bez zábran, je stále málo. Informace, že se v posteli nudíte, je natolik citlivá, že je lepší ji raději obejít činy.Odteď to bude jinak!Milostný restart v praxi by neměl vypadat tak, že počkáte, až váš partner přijde z práce, vy ho svážete a do obličeje mu začnete odříkávat všechny výrazy dirty talk. Každá změna by měla být pozvolná. Vášeň byste měli nacházet spolu a postupně. Ani on není hloupý. Vaše malé kroky a snahy o zlepšení velmi rychle pochopí a bude se je snažit nejspíš opětovat.NepočítejtePáry od 25 do 35 let se průměrně milují 3x do týdne – často z povinnosti – včera jsme se nemilovali, tak nás to čeká dneska. Přestaňte počítat a milujte se jen až na to budete mít oba dva chuť. Že je to méně často nevadí – hlavně, že to stojí za to. Nižší frekvence v milování vám dá také prostor, abyste po sexu začali oba dva více toužit a tím pásem si jej potom daleko intenzivněji užili.Čím začít…Začněte tím, že si třeba koupíte nové prádlo a pošlete mu do práce fotku. Určitě se na něj bude chtít co nejdřív podívat. Překvapujte ho. Vlezte si k němu do sprchy, nebo si mu čerstvě osprchovaná sedněte na klín, až e bude koukat na televizi. Prostě najděte moment, kdy milování nečeká. Střídejte také způsob milování. Nedělní ráno klidně zůstaňte déle v posteli a milujte se několikrát po sobě, v týdnu si ale vychutnejte několikaminutovou rychlovku mimo ložnici. Můžete také objednat nějakou novou hračku a nechat ji poslat kurýrem partnerovy se vzkazem, co by se vám líbilo.

folder_openPřiřazené štítky

6 maličkostí s velkou mocí – Čím ho potěšíte v posteli?

access_time29.květen 2019personRedakce

Nemusíte se převlékat za sestřičku, ani hned zítra svolit k sexu ve třech. Svého miláčka potěšíte i daleko většími maličkostmi…To, že se ze sexu časem vytrácí vášeň a kreativita není nic neobvyklého. Než ale začněte svůj sexuální život křísit radikálnějšími rozhodnutími, vyzkoušejte tyhle maličkosti. Právě na ty totiž zapomínáme nejvíc…Tak schválně – na kolik z nich jste už opravdu dávno zapomněla?Buďte prvníJe dokázáno, že většinou jsou to muži, kteří iniciují sex – a nejčastěji večer v posteli před spaním v produktivním věku v průměru každý třetí den. Předběhněte ho! Dnes to budete vy, kdo začne. Překvapte ho v dobu, kdy to nečeká – odpoledne v kuchyni při chystání večeře, po ráno ve sprše – prostě jakkoli, jak se to vymyká všednosti.Vykašlete se na stereotypní scénářU spousty párů, které jsou spolu delší dobu, je problém, že jeden přesně ví, co ten druhý v daný moment udělá. Udělejte něco, co by od vás nečekal nebo mu naopak řekněte, co chcete, aby udělal on vám. Stereotyp je zabijákem vášně. Pokud naopak uděláte něco jinak – byť jen drobnost, touha se zase rozhoří.Snažte se, ať je co svlékatJsou stovky žen, které vám potvrdí, že jim partner při milování už nesundává ani vrchní díl. Oblékněte se pro něj do prádla a nechte se postupně rozbalovat anebo se svlékejte sama a postavte ho do role pozorovatele.Přestaňte se pozorovatUž proboha při milování přestaňte řešit své tělo. To, že zapřemýšlíte nad tím, kde vám jaký fald leze, svůj zadek, břicho nebo stehna nezmenšíte. A nemyslete si, že to partner nevnímá… Zbytečně tak kazíte pěkné chvíle.Všímejte si svého těla i před nímVíce, než polovina žen i mužů masturbuje, i přestože má pravidelný sexuální život. Už se před partnerem přestaňte stydět a věnujte pozornost svému tělu v jeho přítomnosti. Neznáme muže, kterému by se to nelíbilo.NepředstírejteDělejte jen to, co vás baví a o tom, na co zrovna nemáte chuť, partnerovi klidně řekněte. Cokoli, do čeho se vám nechce, nebo děláte aniž by vás k tomu vedla touha po tom to dělat, je na vás prostě znát. A jestli si myslíte, že tím, že se podřídíte a budete dělat věci, které má rád jen on, partnerovi uděláte dobře, jste na omylu. I on z vás potřebuje nasávat každou vibraci vašeho roztouženého těla, aby došel větší slasti.

folder_openPřiřazené štítky

Jak si udržet dobré vztahy

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Vztahy pro náš spokojený životVztahy – někdy si říkáme, že mít vztahy je jedna z nejhorších věcí, že je to pro nás zraňující, omezující, že se často s partnerem nebo partnerkou hádáme, nemůžeme se na ničem shodnout, máme jiné představy o životě a o společné budoucnosti…ale přesto v nich stále zůstáváme a snažíme si toho druhého u sebe udržet. Proč? Nikdo totiž nechce být sám. Je to citová i pudová záležitost, každý chce mít vztahy, aby byl spokojený po psychické i fyzické stránce, a aby založil rodinu. A samozřejmě, že když už vztahy máme, chceme si je udržet dobré a spokojené. Občas je to dřina, ale vyplatí se nám to. Jsou tedy nějaké rady, jak si tedy udržet dobré vztahy? Samozřejmě, že ano.UpřímnostUpřímnost mezi dvěma lidmi ve vztahu je pochopitelně velmi důležitá. Být naprosto upřímný je ale někdy dost těžké, někdy se nám lež jeví jako dobré východisko ze situace. Když si ale chceme udržet partnera a dobré vztahy, nevyplatí se ukazovat jen svou hezkou tvář. Nemá smysl hrát si na někoho, kým nejsme, protože pravda stejně vyjde najevo a může pak být o to více bolestivá. Nač krmit partnerovy představy o úžasné ženě, pokud jí nejsme? Radši buďme realističtější a pravdivější.Být upřímný je těžké. Záleží na tom, jakého máte partnera, protože každý člověk je nastavený trochu jinak, ale pokud si říkáte, že raději zalžete, pokuste se přijít na to, proč vlastně chcete lhát. Je to kvůli tomu, abyste podporovala falešnou představu? Je to proto, že se stydíte sama za sebe?Často člověk lže proto, aby skryl jednání, které se nelíbí jemu samému. Pokud tedy nejste připravení být naprosto upřímní, zkuste vydiskutovat a obhájit pravdu aspoň sami před sebou. Uvidíte, že se potom budete cítit lépe a vyrovnaně a Vaše vyrovnanost se postupně přenese i na Vašeho partnera a Vaše vztahy.Zbavte se nerealistických očekáváníOčekávání a nerealistické sny a představy dost souvisí s upřímností. Když k sobě totiž budete s partnerem upřímní, ani jeden z vás je nebude mít. Očekávání nejsou pro vztahy příliš dobré. Kladou určité požadavky, které nemusí druhá osoba vždy splnit. Řekněte, k čemu ale je živit v sobě imaginární představu partnera? Vždy se snažte ujasnit si, koho vlastně milujete. Zda svého skutečného a reálného muže, nebo jen představu o něm?Toto je jen malá část toho, co můžete udělat pro zlepšení Vašeho života. Proto Vám i v dalším článku přineseme rady, jak si udržet dobré vztahy. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz postupně

Zvláčňující epilační emulze proti chloupkům live-nay

access_time09.červen 2019personRedakce

Emulzi jsme již vyzkoušely samy na sobě. Po prvních týdnech lze konstatovat, že je to emulze účinná, neboť již po 6 týdnech máme viditelná místa bez chloupků a zásadní výhodou.Zvláčňující epilační emulze live-nayzvláčňující a regenerační epilační emulze pro redukci růstu a odstranění chloupků205ml, 150g (210g s lahvičkou) za 355 Kč!je přírodním produktemdermatologicky testovánaprvní emulze pro trvalou redukci růstu chloupkůpři pravidelném užívání eliminuje tmavší místa pleti, výsledný efekt vede ke sjednocení barvy pletipoužití je bezbolestnépůsobí i na světlé chloupkyje nejlevnější metodou trvalé depilaceje současně krémem pečujícím o pokožkuzvláčňuje a vyživuje pokožkupostačuje velmi malé množstvíprvní účinky se dostavují zpravidla do 6 týdnůjeden krém vystačí cca na 6 týdnů při aplikaci na celé rucePOZOR! u mužů je účinek snížen díky jinému hormonálnímu vlivu a zpravidla se prodlužuje čas nutný k dosažení rovnocenného výsledku (nebo k němu také nemusí dojít a podobně tomu tak může být i u žen s touto hladinou mužských hormonů - naše poznámka)Jak používat epilační emulzi?Aplikuje se na jakékoliv místo pokožky mimo sliznice.Optimálně se používá při snížené aktivitě, tedy večer a nechá se vstřebat.První a každá nejbližší možná aplikace je optimální po vytrhání chloupků mechanickou metodou (epilaci strojkem, voskem atp.). Usnadňuje vstřebání emulze přímo k váčku chloupku, kde působí.Od 20.7. je nová emulze, která má zvýšený obsah účinné látky a aplikuje se dle výrobce pouze 1x denně; samy prozatím aplikujeme stále 2x :) ráno a večer jak bylo u původní verze emulze.Tato nová emulze je také světlejší barvy, nehrozí tedy takové nebezpečí obarvení oděvu, jak nám některé zákaznice uváděly.Od tohoto data jsou všechny expedované emulze, včetně akčního kulatého, průhledného balení, určeny výrobcem pro aplikaci 1x denně.Máte-li některá z Vás zkušenost, že po vytrhání chloupků Vám chloupky rostou ještě více, pak na základě zkušeností našich zákaznic doporučujeme spíše jen chloupky holit, než před využitím emulze epilovat. Se zvláčňující emulzí ušetříte spoustu penězpři užívání emulze nepotřebujete žádné další krémy pro péči o pokožkupro odstranění chloupků využíváte buď standardních technik a tím neustále investujetenebo využitje trvalého odstranění chloupků jako je IPL či laser, které jsou mnohonásobně nákladnějšíi v případě využití slevových serverů je stále více než 2x levnější nez trvalá depilace IPL či laserucelé ruce cca 2 krémy - 1.900,- Kč nebo   6 návštěv IPL či laseru v akci á 700,- Kč - zaplatíte 4.200,- Kčušetříte tak stále více než 2.000,- korun oproti ošetření IPL či laseru Jak se liší od epilačních krémů?Epilační krémy a pěny způsobují aktuální "vypadnutí" či "rozpad" chloupku, který se následně znovu regeneruje a postupně vyrůstá. Některé z krémů napomáhají samotnému zpomalení, nikoliv však zastavují samotnou regeneraci a rozvoj. Chloupky tak následně vyrůstají znovu.Zvláčňující epilační emulze live-nay působí do hloubky chloupků a to přímo až v samotném kořínku. Postupně tak zastavuje samotný růst a rozvoj chloupku. Chloupek nevypadává ihned po nanesení krému (nanáší se v tenké vrstě a nechává se vstřebat), ale postupně zeslabuje a zpomaluje růst až do stavu, kdy se stane pro nás již okem běžně neviditelný, nebo přestane růst úplně. Výhody oproti jiným epilačním technikám:- emulze je 2 v 1 - odstraňuje nežádoucí chloupky a současně plnohodnotně pečuje o pokožku- absolutně bezbolestné- časově nenáročné (nyní ještě méně náročné při aplikaci pouze 1x denně namísto 2x)- výsledek není závislý na kvalitě nastavení stroje, stáří zábleskové lamy ani na kvalitě obsluhy jak je tomu u přístrojového ošetření IPL či laseru- pečuje o pokožku, nikoliv ji ničí jak je tomu u epilace laserem či IPL přístroji (pracují s teplotou okolo 70 stupnů)- vyskoká kvalita současné péče o pokožku- pokožka je hladká a jemná- pokožka získává potřebnou hydrataci- uspoříte peníze za jiné krémy- není nutné žádné pleťové mléko či jiný krém po sprchování, emulze je současně náhradou za jiné krémy- na základě našich zkušeností jsou první výsledky již do 6 týdnů Vyzkoušeli jsme...níže uvádíme naše průběžné zápisky z původního článku "připravujeme" Po 3 týdnech aplikaceEmulze je nyní ve fázi, kdy ji nejprve testujeme samy na sobě. Po prvních týdnech lze konstatovat, že je to emulze účinná, prozatím však nelze říci, zda výsledek bude 100%. Po třech týdnech cítíme všechny (a i manžele jsme do toho zatáhly), že nějaký výsledek se dostavuje, ale dle výrobce by měl být znatelný účinek znám až po cca 4 až 6 týdnech. Takže vlastně dobrá zpráva, neboť některé z nás již máme malá místa, kde nám na rukou či nohou chloupky nerostou. Ale my chceme být DOKONALÉ, že? Dejte nám tedy ještě nějaký ten čas a bude-li emulze účinná, jistě ji nabídneme i Vám. :) Po 6 týdnech aplikaceTak jsme tu znovu, dnes již po cca 6 týdnech, kdy se všechny z nás snaží si každé ráno vzpomenout na nanesení emulze na námi vybranou partii. Dámy, je to prostě výborné. Zásadní výhodou je domácí aplikace, která je závislá jen a jen na Vaši paměti. :) Škoda, že něco takového nepřišlo dřív, než si většina z nás vyzkoušela nejrůznější lasery a IPL. Jen naše drahé polovičky si stěžují, že jim vousy sice mírně mizí, ale jejich "zánik" nelze zdaleka srovnávat s našimi úspěchy. Však to taky potřebujeme víc než oni. :)Jediný krém, který jsme na trhu našli, a alespoň s částečně stejným účinkem vyzkoušely. Byl nejlevněji za 579,- Kč 130ml. Nejen, že nemá takové účinky, ale je nutné jej aplikovat déle. Vždy samozřejmě musíme počítat, že každá z nás jsme jiná a i tento výrobek si může najít své zákazníky.Nicméně obdobný výsledek se u nejmenovaného výrobku v našem případě dostavil až po cca 6-8 měsících a v konečném důsledku ani neepiluje s takovým účinkem jako epilační emulze. Tudíž, znovu se ověřuje, že ne vždy levnější je skutečně levnější. Kdybyste s tímto přípravkem chtěli dojít ke stejnému výsledku - pokud by se to povedlo, pak s ohledem na dvojnásobnou dobu užívání jste nakonec na vyšší ceně. Tak dámy - vzhůru ke kráse :)Složení:Aqua, Glycerin, Glycyrrhiza Glabra Root Extract, Arctostaphyllos Uva Ursi Leaf Extract, Saponaria Officinalis Root Extract, Equisetum Arvense Extract, Polyacrylamide, C13-14 Isoparaffin, Laureth-7, Ethoxydiglycol, Caprylic/Capric Triglyceride, Allantoin, Panthenol, Parfum, Methylchloroisothiazolinone, Methylchlorothiazolinone

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz postupně

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Sadó je cesta čaje

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Čajový obřad má i v dnešním Japonsku stále své důležité místo ve společenském životě. Na čajových slavnostech se setkávají významné osobnosti politického i kulturního života a být pozván je velkou ctí. Sadó však má svá přesně vymezená pravidla a jejich zvládnutí vyžaduje několik roků pilného tréninku.Sadó znamená v doslovném překladu "cesta čaje" a ve smyslu buddhismu školy zen představuje především jednu z cest k dosažení pravého poznání - "osvícení" satori.Čajový obřad se odehrává ve zvláštní čajové místnosti čašicu v samostatném domku uprostřed zahrádky, upravené rovněž podle přesných pravidel. Aby se setřely sociální rozdíly a hosté se naplnili skromností, je vchod do domku velmi nízký, takže při vstupu donutí hluboce se sklonit. Také nádrž v zahradě, v níž si všichni před obřadem myjí ruce, je umístěna přímo na zemi. Pro obřadní místnost čašicu jsou předepsány rozměry čtyři a půl rohože - tj. necelých osm čtverečních metrů. Nesmí v ní být jiná výzdoba ani nábytek, než jediný svitek s obrazem na stěně a jedna váza s květinami.Při vlastním sadó dostane postupně každý od toho, kdo obřad řídí, svůj šálek čaje a také na malém talířku speciální sladké pečivo. Je přesně předepsáno, jak šálek uchopit, jak jej po napití pootočit, jakým způsobem se zálibně pokochat jeho tvarem apod. Pro celý obřad je přesně předepsáno použití celkem 24 různých předmětů, z nichž jsou samozřejmě nejdůležitější šálky. Ty jsou tvarem poměrně velké a spíše široké než vysoké, nemají žádná ouška ani držátka. Přestože jsou to často opravdová unikátní umělecká díla, musí vždy působit jen neokázalým, skromným půvabem - nikdy ne příliš nápadným zdobením. Vzor na jejich povrchu často odpovídá ročnímu období, ve kterém se používají.Po celou dobu obřadu, který může trvat i několik hodin, sedí všichni v tradiční japonské pozici seiza - tj. na patách s nohama složenýma rovně pod sebou. Zatímco v restauraci si mohou muži ulevit v "tureckém" posedu se skříženýma nohama, při sadó by to byla neodpustitelná nevychovanost. Pro netrénovaného cizince je téměř nemožné vydržet sedět na patách déle než asi dvacet minut.Nápoj, který se při sadó pije, nemá s naším čajem mnoho společného. Je to nefermentovaný zelený čaj (namíchaný jen z určitých druhů, umletých na jemný prášek), který se spařuje téměř vařící vodou. Čaj se před pitím šlehá štětkou z jemně naštípaného bambusu, takže vznikne kašovitá tekutina tmavě zelené barvy. Do šálku se jí lije vždy jen málo - asi do čtvrtiny jeho obsahu. Čaj se přirozeně nikdy nesladí.Speciální práškový čaj pro sadó má chuť dosti odlišnou od běžných druhů, ale přitom velmi lahodnou. Proto se v poslední době mezi Japonci šíří i jeho pití v domácnosti bez obřadu, přestože cena je několikanásobně vyšší než u ostatních čajů. Jinak lze tento čaj ochutnat i při návštěvě některých buddhistických klášterů, kde bývají zřízena zvláštní místa pro jeho podávání turistům. V Praze ho můžeš vyzkoušet v čajovnách určených pro opravdové znalce čaje.

folder_openPřiřazené štítky

Evoluce

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Živote každého z nás plyne více či méně pravidelně a velké změny nás příliš netěší, protože nám přidávají starosti a práci. Podobně jsou na tom všichni živí tvorové, ale většina z nás lidí se o ně příliš nezajímá. Když na předměstí zmizí stromy a keře, později i tráva a svrchní vrstva hlíny a uprostřed asfaltu tam vyroste supermarket, nedojde nám, kolik starostí přibylo například hnízdícím ptákům.Z ptačího hlediska postihla jejich vlast revoluce, která je připravila o všechno. Nejen ptákům, ale ani lidem nesvědčí revoluce a je dobře, že jich zase tolik není. Většinu života tedy prožíváme normálně a změny kolem nás jsou evoluční, nastupují postupně a tím pádem se dokážeme na pozvolna se měnící podmínky adaptovat.Vývoj člověka byl dlouhý a stopy tohoto vývoje najdeme i v našich tělech. Kvalifikované odhady říkají, že v těle dospělého člověka žije až kilo a půl mikroorganismů, které jsou symbiotické a vykonávají prospěšné činnosti. Někdy se ale setkáme s mikroorganismy, kteří se v našem těle začnou překotně množit a narušují životní funkce natolik, že může dojít i havárii zdraví. Dokonce dokáží doputovat i k dalším lidem a také v nich se chovají nepatřičně.Dnes jsou epidemie méně časté, než tomu bylo v minulosti a existují dvě verze vysvětlující, proč tomu tak je. První z nich zastávají výrobci vakcín a na ně navázaní lékaři. Podle nich s epidemiemi zatočilo očkování a chtěli by stále očkovat, aby zažehnali každou možnou epidemii. Druhý názor vychází ze skutečnosti, že epidemie vymizely tam, kde byly vybudovány inženýrské sítě, tedy vodovod a kanalizace. Hygiena opravdu dělá své. Například epidemii horečky omladnic, která kdysi řádila ve Vídni, způsobili lékaři, kteří si nechtěli mýt ruce a doktor Semmelweiss, který je mytí naučil, to s nimi neměl lehké.Na úlohu mikroorganismů, zvláště všelijakých mikrobů a bacilů, existují také dva rozličné náhledy, i když ten druhý je málo známý. První zná každý, jsou to prostě škodlivé potvory a když proti nim hned nezakročíme, onemocníme. Pro druhý názor se těžko hledají důkazy a v literatuře ho téměř nenajdete. V knize Stanislav Nardelli, V okruhu biopole najdete zmínku o tom, že při pěstování mikrobů v geopatogenní zóně a mimo ni se mikrobům dařilo právě v zóně.Zkušenost lidí, kteří se zabývají diagnózou a alternativním léčením, tedy prací s polem Temné energie, svědčí pro to, že mikrobům se daří na určitých parametrech tohoto pole a když se najde charakteristická odchylka od normálních hodnot, najde se i příslušný mikrob. Mikroorganismy tedy podporují chorobu a jsou jejími souputníky, nikoli však příčinou.Příroda se snaží udržet normální parametry pole T (pole Temné energie), protože když dojde k odchylkám, vázne proudění energie a to životu nesvědčí. Vytváří proto velmi stabilní ekosystémy, které se vyrovnají s odchylkami. Pokud dojde k výrazné změně prostředí, například vlivem přírodní katastrofy nebo činnosti lidí, ustavuje se nová rovnováha, ale není totožná s původním stavem.Pěkným příkladem je snaha o obnovení původního ekosystému v oblasti Boleveckého rybníka v Plzni. Dílo se zdařilo, ekosystém funguje, ale – ne ten původní. Došlo k evolučnímu posunu, který lidé neumí předpovědět – a vlastně mu vůbec nerozumí. Podobné je to s rekultivacemi bývalých důlních oblastí nebo s pokusy znovu zasadit zničený deštný prales. Ekosystém sestává z mnoha složek, které vytváří rovnováhu a jsou symbionty. My lidé jsme také jednou ze součástí, nic víc.Mají tyto poznatky nějaký význam pro naše zdraví? Kupodivu mají, někdy dokonce stěžejní, ale protože fyzika pole T je zatím v plenkách, skoro nikdo není správně informován. Praxe ukazuje, že lidé například uvěří v existenci GPZ až tehdy, když si pobytem v ní poškodí zdraví natolik, že školní medicína selže. Teprve potom začnou GPZ respektovat a zpravidla se jim uleví, i když poškození může být nenapravitelné.Jiným příkladem může být cukrovka. Jde o poruchu funkce slinivky, která vyrábí inzulín, tělo si neporadí s metabolickým zpracováním cukru a člověk je potom do smrti závislý na užívání umělého inzulínu. Ten dnes vyrábí geneticky modifikované bakterie a v těle splňuje potřebnou funkci. Jiný pohled ovšem získáte, když umělý inzulín, například Humulin, analyzujete v poli T. Zjistíte, že rozhodně není na správných číslech a jeho užívání de facto vylučuje uzdravení slinivky, neuspěje ani školní, ani alternativní postup. Nic s tím nenaděláte, obchod s inzulínem je gigantický a tudíž neohrozitelný. V předchozím příkladě šlo o přirozenou poruchu zemského pole T, kdežto nyní máme co dělat s umělým poškozením vnitřního pole T.Nejen biochemie, ale i chemie, vysokofrekvenční technika, odlesňování, moderní zemědělství a jiné aktivity jsou projevy rozsáhlých evolučních změn prostředí, kterým se musí všechno živé přizpůsobit. Nikdo se nezabývá dopady moderních řešení na ekosystém a zpozorníme až tehdy, když zamoříme plastovým odpadem oceány. Což je zbytečné, protože je stejně nevyčistíme. Dali jsme ale přírodě impuls k další evoluční změně a protože jsme její součástí (i když to neradi slyšíme), musíme se přizpůsobit i my.Řada lidí už postřehla, jak významnou roli hraje v procesu přizpůsobení voda. Pan Masaru Emoto našel způsob, jak zviditelnit odezvu vody na změny pole T a pan Grandner a jiní umí dodat vodě vlastnosti, které nám s přizpůsobením pomohou. Oficiální věda zatím mlčí, ale o to přece nejde, skutečnou vědu nikdy nedělali vznešení koryfejové, ale lidé zabraní do tvůrčí práce – a ti nemají na nějaké publikování a řečnění ani chuť, ani čas.

folder_openPřiřazené štítky

Sauna – teplo ze severu

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Nohy Vás zebou, probouzíte se mrzutí a v práci se Vám z hlavy kouří? Tak to je čas na relax!Vyražte do sauny a nechte všechny neduhy z hlavy vypařit. Sauna má mnoho pozitivních účinků, posiluje obranyschopnost organismu, zvyšuje kondici a je skvělou prevencí před výskytem řady onemocnění. Jejích blahodárných účinků si podle archeologických nálezů užívali již v mladší době kamenné. V našich končinách se těší oblibě především finská sauna, jejíž masové šíření probíhalo především v 60.letech minulého století.Extrémní blahoSauna je název pocházející z finštiny a označuje malé stavení nebo místnost, která se po vytopení používá jako ohřívárna při saunování. Vnitřek sauny je velmi dobře izolovaný od okolí a vykládaný dřevem, uvnitř jsou saunová kamna (kiuas). Ve finské sauně jsou na kamnech kameny, na které se čas od času nalévá voda, aby vzniklá pára na chvíli zvýšila vlhkost vzduchu. Jde o typickou lázeň především severských národů, která je charakteristická střídavým pobytem osob v prostředí horkého, relativně suchého vzduchu, provázeným intenzivním pocením a následným ochlazováním v chladné vodě, na studeném vzduchu, ve sněhu nebo jen pod chladnou vodou. Teplota v sauně by se správně měla pohybovat mezi 80 a 100°C při relativní vlhkosti 5-15%. Vždy vstupujte do potírny pořádně osušeni, abyste nezvedali vlhkost. Vyšší teplota je pro regenerační účely nevhodná. Teplota je měřena nejméně 1 m od tepelného zdroje ve výšce 150 cm nad zemí a nejméně 20 cm od stěny. Nejvyšší teplota je u stropu, kde by neměla přesáhnout 110°C a nejnižší na podlaze – okolo 40°C. Doporučená délka pobytu v potírně se pohybuje mezi 10-15 minutami, vždy však sázejte na individuální pocity, sauna má bát především příjemná. U dětí by celková doba neměla přesáhnout deset minut, pro děti do tří let je sauna nevhodná. Ve fázi zchlazení by teplota měla dosahovat 8-12°C. Jde o přechod z extrému do extrému, takže kladné účinky se dostaví jen tehdy, pokud jsme zdrávi. Příjemné teplo a otužování v řadě lidí vyvolává mylnou představu, že sauna je ideálním místem pro léčbu viróz a jiných nemocí, ale organismus napadený chřipkou není v žádném případě vhodné ještě více zatěžovat!Třikrát a dostNásledovat by měl alespoň desetiminutový odpočinek. Zabaleni do prostěradla na lehátkách v odpočívárně si užijte klid a doplňte tekutiny, pocením tělo ztratí až půl litru vody. Ačkoliv se s vodou z těla odpaří i řada škodlivin, nemůžeme sauně připisovat redukční vlastnosti. K tomu nám bohužel pomůže jen pocení v tělocvičně.Celý proces vyhřívání a otužování je vhodné opakovat dvakrát až třikrát. Vyšší počet se nedoporučuje. Pokud přeci jen toužíte zvýšit účinky saunování, použijte kartáč, kterým masírujte tělo, dosáhnete tak většího prokrvení. Asi se Vám při představě sauny vybaví mrskání březovými větvičkami, dnes se s nimi pravděpodobně nesetkáte. Málo kdo ví, že původně měly sloužit jen k ovívání.Která je pro Vás ta pravá?U nás jsou oblíbené především tři typy saun – první již výše popsaná finská sauna, dále parní sauna, která se označuje také jako teplá mlhová lázeň. Parní sauny nejsou většinou zhotoveny ze dřeva, ale jsou zděné nebo dnes i z různých moderních materiálů. Parní sauna je oblíbená a zdravá potní lázeň, není tak horká a je mnohem vlhčí než klasická finská sauna. Používá nižší teploty mezi 43° – 46°C při relativní vlhkosti vzduchu až 100%. Klima lze obměňovat, je možno inhalovat páry s éterickými oleji nebo bylinami. Na rozdíl od finské sauny je horká pára vhodná při onemocnění dýchacích cest, je doporučována při léčbě a prevenci astmatu, zánětu průdušek, prevenci nachlazení, také u revmatických obtíží, přetížení svalů a poruch prokrvení.Třetím typem je možná méně známá infrasauna, která je konstruována jako infračervená prohřívací tepelná dřevěná kabina se speciálními infrazářiči. Prostorově je většinou menší než sauna finská, teplota zde dosahuje 40° – 60°C, vyhřátí je dosaženo poměrně rychle cca do 5 – 10 minut. Je vyvoláno velmi intenzivní pocení, jelikož používané infračervené záření proniká 2 až 10 mm hluboko do tkání. Proto se již neopakuje cyklus prohřátí a ochlazení jako v sauně finské. Pro své vlastnosti je také vhodnější volbou pro ty, kdo by si chtěli doma vybudovat saunu vlastní.Účinek saunování se projevuje až po několika návštěvách, optimální je zajít do sauny jedenkrát týdně. Postupně dochází ke zlepšení krevního oběhu a látkové výměny a posílí se cévní systém. Střídáním horkého a studeného vzduchu se nutí sliznice horních cest dýchacích k přizpůsobování se tepelným výkyvům, mohutným prokrvováním zlepšujeme jejích výživu a přívod obranných látek. Výsledkem je tedy celková otužilost a odolnost proti infekcím, která se bude do následujících měsíců dozajista hodit.

folder_openPřiřazené štítky

Aromaterapie

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

 Existuje mnoho výhod aromaterapie, které lidem pomáhají nalézt zdraví a pocit pohody. Snad nejdůležitější jsou přírodní vlastnosti aromaterapie, důraz na prevenci a na osobu klienta, který se učí být zodpovědným za svoje vlastní zdraví. Esenciální oleje jsou vzácným darem přírody, získávají se jen s minimálním zásahem člověka. Rostlinné olejové báze, které se používají k ředění esenciálních olejů před masáží, jsou také přírodní. Hlavní motto aromaterapie můžeme vyjádřit "Prevence je lepší než léčba".Soudobá praxe moderní aromaterapie vznikla v posledních sto letech. Užívání esenciálích olejů k léčbě mysli, těla a duše však můžeme vysledovat až do dávné minulosti všech velkých civilizací světa. Pomocí pokusů, omylů a pozorováním, jakými rostlinami se živí nemocná zvířata, přicházeli naši předkové na to, že pojídání určitých kořínků, bobulí a listů pomáhá zmírnit příznaky různých onemocnění. Některé rostliny naopak choroby zhoršovaly, vyvolávaly zvracení nebo dokonce vedly k úmrtí. Tyto cenné poznatky se doplňovaly o nové objevy a ve zdokonalené podobě se předávala z jednoho šamana na druhého, až se postupně vyvinula v přírodní léčbu, kterou dnes známe.Kolem roku 1920 prováděl francouzský lékárník René Gattefossé různé pokusy s esenciálními oleji a objevil tak jejich široké léčebné možnosti. Když si při  nehodě v laboratoři popálil ruku, ponořil ji do malého množství levandulového esenciálního oleje. Zázračný účinek levandule na hojení popálenin ho přivedl k dalšímu zkoumání esenciálních olejů a k tomu, že jako první použil ve vědeckém časopise termín aromathérapie.  Gattefoséovy výzkumy převzal francouzský lékař Jean Valnet, který tyto oleje používal k léčení popálenin a zranění vojáků během první světové války. Poté pomocí esenciálních olejů úspěšně léčil pacienty s psychickými poruchami. Následně prorazila Marguerite Muryová s využitím esenciálních olejů v kosmetické a regenerační terapii. Aromaterapie je doplňkem péče o zdraví. Podstatou léčebného účinku je spojení esenciálního oleje s lidským dotekem. Hlavní léčba tedy spočívá v masáži celého těla esenciálními oleji rozpuštěnými v bázi z olejů rostlinných. Aromaterapeuti využívají esenciálních olejů především na vnější části těla, pro kvalifikovaného aromaterapeuta je nepřípustné doporučit klientovi, aby esenciální olej užíval vnitřně. Ve Francii jsou sice někteří lékaři školeni k tomu, aby je mohli k vnitřnímu užití předepisovat, avšak toto odvětví aromaterapie je již velmi specializované. Bylo vědecky dokázáno, že vnější použití olejů je ve většině případů mnohem efektivnější a bezpečnější než vnitřní užití. Proto práce aromaterapeuta spočívá v jeho rukou a  v souladu s vhodně vybraným esenciálním olejem.Principem alopatické medicíny je vnímání nemoci jako stavu, který mý být léčen potlačením příznaků, často pomocí drasticky působících syntetických léků. To je pravý opak aromaterapie, jehož cílem je léčit celého člověka, mysl, tělo a duši. Na příznaky nemocí je nahlíženo jako na nerovnováu energií a léčba esenciálními oleji funguje v souladu s celým tělem, které se  snaží samo sebe uzdravit. Součástí terapeuta je tedy výběr správné kombinace esenciálích olejů, které klientovi pomohou nabýt psychického, fyzického a duševního zdraví i rovnováhy. Komplexní léčba zahrnuje nejenom masáž s esenciálními oleji, ale také nechybí poučení o životním stylu, stravě, cvičení. Jak takový aromaterapeut pracuje? Nejčastější obtíží je bolest zad. Aromaterapeutická masáž snižuje bolest zad, ulevuje od stresu a napětí, které jsou hlavními příčinami těchhle bolestí. Možných příčin existuje však mnohem více, aromaterapeut se snaží zjistit zda mohou mít na obtíže vliv i fyzikální příčiny, jako třeba nepohodlná židle.  Aromaterapeut podpoří své klienty, aby se o sebe starali a přijali plnou zodpovědnost za péči o zdraví.Aromaterapie může mít mnoho využití, například aromaterapie pro krásu, aromaterapie pro nálady a emoce, aromaterapeutická relaxační masáž, aromaterapie jako léčebná metoda, aromaterapie pro mysl a duši. Pro ty, kdo chtějí o účincích aromaterapie zjistit více doporučuji knihu  Aromaterapie od A do Z.

folder_openPřiřazené štítky

Čakry

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Čakry jsou energetická regulační centra našeho těla.Proudí jimi vitální energie, která nás drží na živu. Lidský organismus musí být zásobován ze tří různých pramenů. Potřebuje výživu, vzduch a vitalitu. Čakry jsou centrem energetické potence a tím i zdrojem veškeré energie, která cirkuluje naším tělem mřížovou sítí meridiánů. Tato vitální energie proudí všemi energetickými centry a jde odzdola, podél páteře nahoru. Energie šesti čaker se nakonec spojují v sedmé čakře, která se nachází na temeni hlavy. Čakry se nacházejí na povrchu éterického těla, v řadě kruhových vírů, jakýchsi kónických kuželů na přední a zadní straně trupu s vrcholy na linii osy páteře.Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava. Čakry, které se u muže otáčejí doprava (ve směru hodinových ručiček), se u ženy točí doleva a naopak.Směr otáčení se také mění od čakry k čakře. První - základní čakra muže se otáčí doprava (ženy doleva), druhá čakra muže doleva (ženy doprava), a tak dále. Pravotočivost a levotočivost čaker se střídají a tvarují muže a ženu rozdílným způsobem, což vede k doplňování energií v každé životní oblasti a kvyvážení jin a jang.Někdy mohou být některé,vyjímečně všechny, čakry blokovány, což způsobuje, že životní energie nemůže volně proudit.Tyto blokace mohou být nejčastěji způsobeny strachem, zklamáním, napětím, šokem, negativními vlivy a podobně.Tím,že energie neproudí,tak jak má,může docházet k různým potížím až nemocem našeho těla.A nemoc je takové „volání o pomoc“ naší duše.Blokády a nedostatečné funkce čaker lze uvolnit a čakry harmonizovat,napříkladtím, že čakry vystavíme vibracím energie takových frekvencí, na kterých harmonicky fungující čakra bez jakýchkoli blokád kmitá naprosto přirozeně(takovéto frekvence vibrací se nacházejí například u drahokamů, eterických olejů, čistých zářivých barev, tónů apod.)Harmonizování čaker lze provést při relaxaci.Vizualizujeme si jednotlivéčakry,přičemž se snažíme si vizualizovat směr,kterým se čakra točí a také si představit barvu té čakry,jak na ni s intenzitou působí.Například si představíme oranžovou kouli velikosti pomeranče a necháme oranžové světlo působit na naši 2 čakru..atd…Světelná koule této velikosti zůstává,jen vizualizací měníme barvy.Nezapomínejme se uvolnit a pravidelně prodýchávat každou čakru.Začínáme vždy u 1-základní čakry a postupujeme směrem vzhůru.Snažímese harmonizovat všechny čakry …u těch zablokovaných se zdržíme o něco déle.Také je velice dobré,před harmonizací požádat svého ochránce či anděla o pomoc.Jakmile přichází do čaker vibrace, které jsou čistší a jejich frekvence vyšší než ty stávající, rozkmitají se čakry rychleji a blokády postupně mizí.Může se stát,že znovu zažijeme pocity, kterými byly blokády způsobeny - různé naše strachy, hněv i bolesti, také mohou nastat na přechodnou dobu akutní fáze nekterých chronických nemocí.Ponechte těmto reakcím volný průběh, nezasahujte do nich a nezkoumejte je.Nepotlačujte ani smích ani slzy.Je to očistný proces a je velice důležitý,také pro naše pochopení. Jakmile se však blokády odstraní a čakry zharmonizují, vrátí se nám hluboká radost ze života. uvolnění a jasnost.Snažte se držet si mysl v pozitivní energii bez negativních emocí.Kde strach je ta nejnegativnější emoce s nízkými vibracemi.U každé čakry jsou též uvedeny kameny,aromaterapie a mantry.Mantry vyslovujeme při výdechu a necháme ji doznít s výdechem.Mantry pomáhají čakry správně rozvibrovat.V aromaterapii využíváme éterické oleje k mazaní čakry ve směru jejího otáčení,do olejových lamp a do koupelí.Drahé kameny nosíme v blízkosti čakry, která je blokovaná.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina kůže - Solárium

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Dědičné dispozice ani fototyp kůže nezměníme. Zbývá tedy zodpovědný přístup k slunečnímu záření - bezpečné opalování.Nejohroženější jsou malé děti. Jejich kůže je velmi citlivá, snadno se spálí. Spálení je nebezpečné, tělo si ho pamatuje celý život. Při opakovaném spálení kůže v mladém věku hrozí v pozdějších letech vznik rakoviny kůže. Velmi malé děti do jednoho roku vůbec nepatří na přímé slunce. Starší děti je potřeba chránit opalovacími krémy s vysokým UV faktorem, pokrývkou hlavy, případně lehkým světlým oblečením.Nejúčinnější prevencí vzniku rakoviny kůže je ochrana před slunečním zářením - používat opalovací krémy s vysokým faktorem podle svého fototypu, doby, po kterou chceme být na slunci a místa (destinace). Dále pak nezapomínat na pokrývku hlavy a sluneční brýle. Neopalovat se v poledních hodinách, opalovat se pomalu, postupně, za každou cenu se vyhnout spálení. Bezpečná doba opalování bez UV filtrů je do 10.hod dopoledne, poté po 17. hodině.Pozor na první jarní slunce! Kůže je po zimě bílá a velmi citlivá, snadno se na ostrém jarním slunci spálí. Je potřeba pokožku opalovat pomalu, postupně ji přivykat na sluneční paprsky. Pro první opalování po zimě je vhodné použít krém s vyšším ochranným faktorem.Přečtěte si více informací o tom, jak se zdravě opalovat, jak se vyznat v opalovacích krémech a podle čeho vybrat ten správný přípravek na opalování. SoláriumUV záření v soláriu je obdobné jako sluneční záření, jen jeho intenzita je vyšší. Ta se ale řídí platnou normou ČSN a EU, která říká, že celková hodnota UV záření v soláriu nesmí překročit 0,3 W / m2. To je podobná síla záření, jakou má slunce v létě v poledne u Středozemního moře.Záření v soláriu ani jeho intenzita tedy nebezpečné nejsou, nezpůsobují vznik rakovinotvorného bujení. Co je ale velmi nebezpečné, to je nedodržování zásad a doporučení platných při užívání solária – neproškolený personál, nedodržování maximálních opalovacích časů a frekvencí opalování atd.Každý by si měl uvědomit, že když bude dlouhodobě ignorovat pravidla bezpečného opalování v soláriu, s vysokou pravděpodobností se to dříve nebo později projeví na jeho zdraví. Nadměrné opalování může vést až k rakovině kůže!Rozumné a bezpečné užívání solária přináší mnoho výhod:Vitamín D - jeho přirozeným zdrojem je slunce. Pokud je ale slunečního světla málo (např. v zimních měsících), můžeme trpět nedostatkem vitamínu D. Solárium je v tomto případě skvělou alternativou.Solárium stejně jako slunce zlepšuje náladu, podporuje hojení, působí proti depresím.Solárium se doporučuje před cestami k moři nebo do exotických zemí jako prevence před spálením.Solárium pomáhá při léčbě některých kožních onemocnění, např. lupénky, ekzému, akné.Při správném užívání je solárium prevencí vzniku rakoviny kůže!V soláriu se nesmí opalovat:lidé mladší než 18 letlidé s kožním fototypem Ilidé s velmi světlou barvou kůže, zrzavými vlasy a velkým počtem pihlidé s velkým počtem mateřských znamének (uvádí se počet více než 16 znamének větších než 2 mm)lidé s podezřelými mateřskými znaménky (asymetrickými, většími než 6 mm, měnícími vlastnosti nebo barvu, nepravidelně ohraničenými)lidé, jejichž kůže se nikdy neopálí nebo se vždy spálílidé trpící na úžeh

folder_openPřiřazené štítky

Malý průvodce světem kosmetiky

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Víte, čím je výjimečná lékárenská kosmetika a čím se liší luxusní kosmetika od normální? Slyšeli jste pojmy mass-market nebo biokosmetika? Je levná kosmetika lepší nebo horší než drahá? To vše se dozvíte v dnešním článku.Lékárenská kosmetikaDo lékárny nasměruji především ženy s citlivou či nemocnou pletí, které potřebují řešit akutní problém jako je akné, přílišná pigmentace, poškozená pleť popálením, jizvami, ozařováním, diabetem, ekzémem, alergiemi apod. Kosmetika z lékárny (Vichy, La Roche Posay, Avene, Bioderma, Sanoflore, Neostrata…) obvykle vykazuje speciální léčivé účinky díky složení vytvořeným specialisty přes dermatologické potíže. Tato kosmetika bývá agresivní, ale zároveň účinná. Poměr ceny a výkonu je velmi dobrý. Výhodou je, že tuto kosmetiku prodávají informovaní lékárníci s vysokoškolským vzděláním, jsou tedy na slovo vzatými odborníky. V praxi však často jejich orientace v kosmetice je spíše podprůměrná, v takovém případě vám napoví informační letáčky, které jsou dostupné téměř ke všem výrobkům ve větších lékárnách. Velkou výhodou je, že si můžete vyžádat vzorečky, které vám ochotnější lékárníci poskytnou.Teprve se seznamujete s lékárenskou kosmetikou? Pak vyzkoušejte micerální roztok libovolné značky. Drtivá většina z nich se hodí i pro tu nejcitlivější pleť a zbaví vás veškerého líčení, včetně řasenky, rychle, efektivně, bez oplachování. Na léto se hodí termální voda v rozprašovači – používejte ji během dne na osvěžení, Hydratuje a zklidňuje. Mojí favoritkou je Avene.Luxusní kosmetikaDo oblasti luxusní kosmetiky patří mnohdy starší značky s historií, filosofií, nebo módní značky. Lancome, Givenchy, Chanel, Guerlain, Clarins, Sisley… - to mluví za vše. Tyto značky patří k těm nejdražším, mnohé jejich výrobky přečkaly na trhu již desetiletí, parfémy občas i století. Tyto značky se snaží udržet svoji prestiž vysokou kvalitu a zpětně vysoká kvalita jim dělá reklamu. Spektrum výrobků je nesmírně široké, takže bývá problém vybrat si to pravé. Každou sezónu přichází většina značek s novou (limitovanou) kolekcí odstínů dekorativní kosmetiky, často spojenou s přehlídkovými moly dané kolekce. Například rtěnku, kterou jste viděla na modelkách značky Dior pro jaro/léto, můžete obvykle zakoupit v nabídce kosmetiky Dior pro jaro/léto. Na ceně se však promítá i nákladné balení výrobků. Vyplatí se tyto značky nakupovat ve výprodejích jako je právě www.strawberrynet.com nebo na internetové aukci.Co vyzkoušet? Rozjasňovač od YSL Touche Eclat, sérum Advanced Night Repair od Estee Lauder, speciální pudr Les Meteorites od Guerlain, parfém Chanel No.5.Profesionální kosmetika Profesionální kosmetika bývá velmi účinná a drahá, proto se vyděluje frakce luxusní profesionální kosmetiky (Darphin, La Prairie, La Mer, MD Skincare, Shiseido, M.A.C.…) a té cenově dostupnější (Dermalogica, Elizabeth Arden, Murad, Stila…), jejíž vlastnosti se blíží kosmetice z lékárny. U dekorativní kosmetiky očekávejte náročnější aplikaci, mimořádné barevné spektrum a delší výdrž. Vyzkoušejte Lauru Mercier (třeba korektory a báze pod make-up), Smashbox (také báze pod make-up, štětce), velmi slibný noční krém Ceramide Moisture Network Night Cream od Elizabeth Arden, univerzální čistící přípravek Cellular Cleansing Complex od DDF.BiokosmetikaBio-kosmetika je vhodná pro ty, kteří jsou alergičtí na syntetické konzervanty, nebo jednoduše chtějí svůj eko život dotáhnout do konce. Pokud chcete přejít z běžné kosmetiky na přírodní, doporučuji to udělat spíše pomalu, postupně, aby si pleť zvykla, jinak vám hrozí například přesušení, ošklivé reakce na přírodní složky apod. Zkuste pro začátek balzám na rty bez vazelíny Dr.Hauschka nebo krém na ruce značky Jurlique (Lavender Hand Cream).

folder_openPřiřazené štítky

Zajímavá historie Thajska

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

 Počátky civilizace na území nynějšího Thajska nejsou zcela jasné – vykopávky z roku 1970 ve vesnici Ban Chiang v severovýchodním Thajsku ukazují na kulturu, která zde byla již 3600 let před Kristem. Dokladovaná historie Thajska (před rokem 1939 zvaného Siam) je stará více než 700 let. V 6.-7. století zde z mónských kmenů vzniklo království Dvaravati a okolo roku 660 bylo založeno poblíž místa kde nyní leží město Nakhon Pathom hlavní sídlo pro královnu kmene Mon.V 11. století vzniká Khmérská říše ovládající většinu území dnešního východního a centrálního Thajska. Stopy po architektuře Khmerů se nachází ve vesnici Lop Buri a dalších místech na sverovýchodě.Ve 13. století ustupují khmérské kmeny pod tlakem thajců, kteří v roce 1238 zakládají první thajské sídlo Sukhothai a první thajskou dynastii Phra Ruang. Postupně je přijímán budhismus typu Theravada a vrchol kultury přišel za vlády krále Lithai okolo roku 1350. Roku 1368 je založeno první thajské hlavní město Ayutthaya králem U Thongem a na 400 let ovládá velké území.V průběhu 15. století dochází k výbojným válkám Barmánců, kteří roku 1569 poprvé dobývají Ayutthayu. O 15 let později thajský král Naresuan Veliký dobývá zpět všechna území a sláva Auythayi vrcholí v 17. století. Barmánci však roku 1767 podnikají nový útok a po dlouhém obléhání dobývají město podruhé. Celé město je zničeno a asi 10 tisíc obyvatel zajato nebo zabito. Thajci prchají na jih a pod vedením generála Taksina zakládají nové hlavní město Thonburi (dnes je částí Bangkoku na druhém břehu řeky Chao Phraya). Současně s historií Suktothai a Ayutthaye na severu běží historie království Lanna, jehož hlavním městem bylo roku 1296 ustaveno město Chiang Mai a království Lanna trvale soupeří s Ayutthayou - z období krále Tilakoraja (1442 – 1487) pochází v Chiang Mai množství budhistických chrámů a soch. Roku 1557 je království Lanna dobyto Barmou a v barmskén područí zůstává až do konce 18. století.Novodobá éra tzv. Ratanakosinské období začíná se založením Bangkoku roku 1782. Významná postava thajských dějin – generál a později král Taksin, který sjednotil Thajsko po dobytí Ayutthaye byl popraven a na jeho místo nastupuje generál Chakri, později prohlášen za krále a korunován jako Rama I. Tím je datován vznik královské dynaste Chakri, která vládne v Thajsku dodnes.Rama I. zakládá nové hlavní město Bangkok, který má obnovit ztracenou slávu Ayutthaye – je budována soustava kanálů a impozantní stavby jako areál Grand Palace a další významná díla, která odráží duchovní bohatství země.Za vláda Ramy IV. Mongkuta roku 1851 se Thajsko otvírá západním vlivům, je podepsána obchodní smlouva s Velkou Británií a USA, dochází k velkému rozvoji infrastruktury – budování komunikací a modernizace země. Stejný trend drží i Rama V. Chulalongkorn (1868 – 1910), který zavádí západní systém administrativy, justice a sociální péče. Za 1. světové války bojovalo Thajsko na straně Spojenců. Postupem času však byl zpochybňován systém rozdělení moci ve státě a roku 1932 se klidnou revolucí mění Thajsko na konstituční monarchii a v roce 1939 se dosavadní název Siam mění na Thajsko.V roce 1942 thajská vláda vedená polním maršálem Phibulem Songkramem snaží spojit s Japonskem a vyhlašuje válku USA, thajský lid však tento směr zamítl a maršál Phibul je na konci války sesazen. Roku 1946 je záhadně zastřelen král Rama VIII. Ananda a na jeho místo nastupuje jeho bratr Rama IX. Bhumibol, který vládne až do současnosti. 

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz postupně

Goji, konopí i chia. Dejte si semínka

access_time29.květen 2019personRedakce

Věděly o nich starověké civilizace, my na ně postupně přicházíme až dnes. Řeč je o tzv. superpotravinách. Dejte si na zdraví i na chuť!Superpotraviny jsou doslova poklady přírody. Díky svým blahodárným účinkům na lidské zdraví mohou nahrazovat některé doplňky stravy. „Jsou to obvykle plody malé velikosti, v sobě ukrývají ohromné množství nutričních hodnot. To je způsobeno tím, že rostou v dosti nehostinných podmínkách jako je poušť či vysoká nadmořská výška, proto byly rostliny nuceny uvnitř svých plodů koncentrovat velké množství výživných látek,“ vysvětluje Blanka Szabó, odbornice na zdravé stravování PestryJidelnicek.cz. Jak našemu zdraví pomáhají a jak je nejlépe zařadit do jídelníčku?Goji berry neboli Kustovnice čínskáPochází z Himalájí a je známá především pro svoje antioxidační účinky a pozitivní působení na podporu imunity. Dalším bonusem je vyrovnání ph v krvi a vysoký obsah betakarotenu.Tip na přípravu: sušené plody Goji jsou výborné do čaje, případně v RAW variantě na zdobení smoothies, salátů či dezertů.Acai berrySeznamte se s plody palem Střední a Jižní Ameriky. Vynikají zejména vysokým obsahem antioxidačních flavonoidů, vitaminu C a nenasycených mastných kyselin. Příznivě tedy působí na imunitu a cévní problémy. Plody Acai jsou výborným doplňkem stravy zejména při vyšší psychické a fyzické zátěži. Výborně se hodí do ranní dávky müsli.Konopná semínkaTrápí-li vás hormonální nerovnováha či problémy s vlasy, nehty nebo pokožkou, sáhněte po konopných semínkách. Nemusíte se bát, o žádnou drogu nejde. Tato superpotravina je známá především díky esenciálním mastným kyselinám blahodárně působícím na buňky lidského těla – stabilizuje produkci hormonů a viditelně zlepšuje stav pokožky. Příjemně oříšková chuť se bude vyjímat v nejrůznějších druzích salátů a doplní i ovesné vločky.Chia semínkaNe nadarmo se jim přezdívá „semínka běžců“. Málokterá potravina dokáže zajistit tak dokonalou hydrataci organismu. V dávných dobách je jedli Aztékové při dlouhých a náročných výpravách. Podporují psychickou koncentraci i fyzickou výdrž. Obsahují vysoké množství vápníku a mastných kyselin, které si lidské tělo nedokáže samo vyrobit. Přidejte chia semínka do svého jídelníčku hlavně v období stresové zátěže nebo, když vás čeká velký sportovní výkon. Výborně chutnají například s mozarellou, rajčaty a bazalkou zakápnutými olivový olejem.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutí

access_time19.listopad 2019personMarián Kroužel

 Důsledné cvičení - klíč k úspěšnému hubnutíPokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku. To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku. Všichni jsme slyšeli, že tajemství k dosažení udržitelného hubnutí a udržování zdravé tělesné hmotnosti je životní styl. A co přesně je životní styl? Životní styl je pojem užívaný k popisu toho, co děláme každodenně nejčastěji. To znamená to, co jíme nejčastěji a jak pravidelně jsme aktivní. Jinými slovy je to to, co jíme a děláme důsledně.Chcete-li pomoci cvičit častěji, tady jsou naše nejlepší tipy:1. Když začnete cvičit, začněte velmi pomalu, a postupně v průběhu týdnů a měsíců zvyšujte intenzitu tréninku, jeho délku a frekvenci. Nejhorší, co můžete udělat, je přehánět svůj výkon a cvičit příliš těžce, dlouho nebo příliš často.2. Zkuste cvičit každý den ve stejnou dobu. To vám pomůže navyknout si na cvičení a časově oraganizovat další denní povinnosti.3. Provádějte a střídejte různá cvičení. To vám pomůže zabránit nudě a podpoří celkovou kondici, zdraví a maximální výhody hubnutí. Ujistěte se, že cvičení zahrnuje jak kardiovaskulární cvičení (chůze, jogging, cyklistika, atd.), tak posilování svalů a strečink (vzpírání, jóga, pilates atd.).4. Najděte si pro cvičení kamaráda nebo dva. To vám také pomůže zabránit nudě a povzbudí vás cvičit, když nemáte chuť. Kolegové z práce, přátelé a rodina jsou nejlepší kamarádi na cvičení, ale pokud se snažíte najít někoho se společným cílem a zájmem o pravidelné cvičení, existuje spousta online skupin a fór o cvičení, kde můžete hledat někoho přátelského ke cvičení.5. Najděte si cvičení, které vás baví a to provádějte nejčastěji. Například, pokud máte nejraději chůzi, udělejte si z chůze cvičení, které provádějte nejvíce a doplnit si příležitostně chůzi jiným cvičením např. kolo nebo pilates).6. Dopřejte si, tu a tam, zacvičit na nějakém stroji nebo s novou cvičební výstrojí. Skvělým příkladem jsou monitory srdečního tepu (pulsmetry), nová kola, cvičební DVD, nebo i jen nový pár běžeckých bot. Je úžasné, jak věci jako tyto, mohou motivovat ke cvičení, i když je to zatím jen cestu ven z krize.7. Rozdělte si vaše tréniky podle ročních období. Například, když jsme uprostřed zimy a venku je mráz, není dobré začínat venku s joggingem. Lepší nápad by měl být přihlásit se třeba na lekce jógy nebo Pilates, dokud se venku trochu neoteplí. Pak můžete začít běhat.8. Zvažte možnost dostat odbornou pomoc v tom jak začít nebo jak nadále pokračovat. Osobní trenér vám pomůže naplánovat tréninky a ukáže vám, jak provádět širokou škálu cvičení, tak aby bylo vaše cvičení bezpečné, zajímavé a efektivní.Pokud cvičíte za účelem hubnutí, nejdůležitějším faktorem není cvičení které provádíte, nebo délka tréninku, nebo dokonce intenzita tréninku.To vše má vliv na to, kolik kalorií spálíte během tréninku, ale nejdůležitějším faktorem pro váš úspěch v hubnutí je důslednost tréninku.Doufáme, že vás tyto fakty přesvědčily a vyzkoušíte naše tipy, aby vám pomohly cvičit pravidelně a dosáhnout vašich cílů v hubnutí.Hodně štěstí při hubnutí a děkujeme za přečtění a za návštěvu.

folder_openPřiřazené štítky

Totální endoprotéza kyčelního kloubu

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

   Problémy s kyčlemi trápí čím dál více lidí. Rozhodně neplatí, že tyto problémy přichází až ve stáří, vlivem špatného životního stylu mohou postihnout i lidi středního věku. Potíže s kyčelními klouby se zpočátku často projevují mírně, většinou přichází pouze po námaze. Postupem času se bolesti zhoršují a mohou vést až k úplnému znemožnění chůze. V takovémto případě je již konzervativní léčba neúčinná a je na místě přistoupit k chirurgickému řešení, které spočívá ve výměně porušeného kyčelního kloubu za umělou náhradu, která svou funkcí plně nahrazuje zdravý kloub.Artróza kyčelního kloubu a totální endoprotézaNejčastějším onemocněním, které postihuje kyčle je artróza. Oč se jedná? Vlivem opakované a nepřiměřené zátěže kyčelních kloubů dochází k  degenerativním změnám chrupavky, která kryje styčné plochy kostí, tvořících kloub. Chrupavka postupně ubývá, což vede k obnažení kostního povrchu, který se vlivem tření velmi rychle opotřebovává a ničí. Postižený kloub bolí a otéká, je ztuhlý a postupně dochází ke snižování jeho pohyblivosti. Časté je také skřípání a lupání v postiženém kloubu (tzv.  krepitus), které můžeme při určitých pohybech i slyšet. Mezi rizikové faktory rozvoje artrózy patří nadměrná zátěž kyčelních kloubů, například u vrcholových sportovců a lidí těžce manuálně pracujících. Riziko značně roste i při nadváze a obezitě, zvýšená tělesná hmotnost klade na klouby mimořádné nároky, kterým kloub většinou není schopen dlouhodobě odolávat.  Určitou roli hrají i dědičné faktory a jiná onemocnění pohybového aparátu, například dna. Nemůžeme pominout  také vliv věku, s přibývajícími léty dochází bohužel k  přirozenému opotřebovávání kloubů i v případě,  že se člověk nepřetěžuje a má zdravou váhu. Určitý stupeň artrózy se rozvine takřka u všech lidí nad 70 let, nemusí ale vždy způsobovat výraznější potíže.Léčba artrózyJsou-li potíže mírnějšího rázu, lékař vám nejprve doporučí věnovat se rehabilitačnímu cvičení, které klouby odlehčí (vhodné je plavání). Pravděpodobně vám také poradí snížit tělesnou hmotnost.  Může vám také doporučit gely a masti zmírňující bolest a zánět, ulevit vám mohou i protizánětlivé léky zvané kortikoidy, které se aplikují injekčně přímo do kloubu. Tyto metody mají bohužel jen omezené výsledky a potíže zmírňují pouze krátkodobě. Chrupavka je tkáň, která má jen minimální schopnost regenerace, proto je léčba velice obtížná a s omezenými výsledky. V případě, že jsou potíže vážné a znemožňují nemocnému vést plnohodnotný život, je vhodné uvažovat o chirurgickém zákroku.Totální endoprotéza kyčelního kloubuTotální endoprotéza kyčelního kloubu je v dnešní době výkonem prováděným velmi často a nemocný si může vybírat z velkého množství specializovaných pracovišť. Na trhu je také velký výběr různých typů náhrad, ne všechny se však hodí pro každého pacienta. Je důležité, aby s vámi váš lékař podrobně probral všechny možnosti a vše vám podrobně vysvětlil, rozhodně se nenechte odbýt a ptejte se na vše, co vás zajímá, včetně finanční stránky zákroku. Ne všechny typy náhrad jsou totiž plně propláceny pojišťovnami. Je  také důležité si uvědomit, že neexistuje pouze jeden  postup operace, používaný pro všechny pacienty. Možnosti ortopedie jsou v dnešní době velmi široké a jen odborník může zvážit, jaké řešení se hodí právě pro vás. Výměna kyčelního kloubu se provádí v celkové anestezii, možné je ale i použití svodné anestezie, při které anesteziolog znecitliví pouze dolní polovinu těla.  Důležité je správné polohování pacienta, zákrok probíhá v leže na zádech či na boku v závislosti na volbě operačního postupu. Operatér si poté připraví a zhodnotí operační pole, provede kožní řez a následně opatrně proniká přes svaly a vazivo kryjící kloub. Za spolupráce operačního týmu operatér následně vyjme kulovitou hlavici kloubu z kloubního lůžka a odřízne ji. Náhradní kloub se skládá ze dvou částí. První z nich představuje kloubní hlavici, kterou chirurg zapustí do stehenní kosti. Druhá část svým tvarem připomíná misku, do které perfektně zapadá kulovitá hlavice. Ta je uložena na místo původní kloubní jamky. Obě části náhrady jsou na svém místě pevně upevněny buď díky cementové směsi, která slouží jako tmel a „lepidlo“, nebo jsou jejich speciálně tvarovaná zakončení do okolní kosti vpravena mechanicky a postupem času s kostí srůstají. V závěru operace je hlavice umístěna na definitivní místo do nové jamky a operatér začne sešívat okolní struktury, svaly, vazivo, podkoží a kůži. Rána je sterilně kryta a mezi nohy pacienta je umístěna podložka trojúhelníkovitého tvaru, která v následujících dnech brání vykloubení nového kloubu. Ihned po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče, kde je sledován jeho stav a podávány léky proti bolesti. Zde zůstává asi dva dny, poté je přestěhován na ortopedické oddělení.Co vás čeká po operaci totální endoprotézy?První dny po operaci jsou pacientovi podávána antibiotika, léky proti bolestem a léky, preventivně působící proti vzniku krevních sraženin. Nemocný musí nosit kompresní punčochy či bandáže nohou a již od prvních dnů končetinu rozcvičovat podle rad fyzioterapeuta. Ten také pacienta informuje o správném ležení, sezení a chůzi, aby se minimalizovalo riziko vykloubení a poučí ho i o tom, které aktivity může a naopak nesmí vykonávat po propuštění z nemocnice, které následuje za 10-15 dní po operaci. Ačkoli výměna kyčelního kloubu patří mezi náročnější zákroky, není třeba se bát. Lékařský tým se bude snažit minimalizovat veškeré bolesti a urychlit Váš návrat do běžného života. Pacienti obvykle uvádějí, že již po krátké době po operaci cítí velkou úlevu a jejich pohyblivost je o mnoho řádů lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Chřipka udeřila. Co dělat?

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Co zvládnete sami, a KDY UŽ RADĚJI K LÉKAŘI? Poradíme, jak postupovat, když vás zasáhne chřipka. Máte horečku a bolí vás svaly. Možná jste se v minulých dnech vrátili ze zahraniční služební cesty a bojíte se prasečí chřipky. Není důvod k panice. Pokud nepatříte mezi ohrožené skupiny lidí, pravděpodobně chřipku zvládnete sami. Přinášíme vám postup, co dělat. Zůstaňte v posteli Inkubační doba prasečí chřipky je nejčastěji jeden až dva dny, může být však až týden. První dny byste měli zůstat v absolutním klidu a hodně pít. „Důležité je vědět, že horečka do 38,5 °C má pozitivní efekt, a proto by se chřipka měla především v období horeček vyležet, a pokud to jde, bez léků proti horečce,“ zdůrazňuje imunolog Jiří Beran. Vysoká teplota totiž zjednodušeně řečeno viry zabíjí. Pokud je vám špatně, snižte horečku pocením či zábaly, teprve potom by měly následovat léky na snížení horečky. „Léky je dobré brát, pokud je horečka vyšší než 39 °C, ale opět jen krátce a pro úlevu při ležení,“ dodává. První týden se snažte nevycházet mezi lidi, bude lepší, když budete spát v oddělené místnosti. Nezapomínejte pravidelně větrat. Vždy kýchejte a smrkejte do kapesníku a ihned jej vyhazujte do uzavřeného koše. Pokaždé si umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Tím eliminujete přenos chřipky na zbytek domácnosti. Mějte na paměti, že k vylučování viru dýchacími cestami dochází jeden až dva týdny. Stolicí a močí až tři týdny. Kdy zavolat lékařiPokud onemocnění probíhá jako standardní chřipka, nemá smysl se vypravit k lékaři, ještě horší volbou by byla pohotovost. Lékaře je nutné kontaktovat, jestliže se horečky víc než 24 hodin pohybují kolem 39-40 stupňů a nereagují na léčbu. Je lepší lékaři zavolat než v čekárně nakazit další lidi. U malých dětí samozřejmě kontaktujte lékaře dříve, vysoké horečky by mohly vyvolat febrilní křeče. Když se stav zhoršíNávštěva praktického lékaře je nutná, pokud se po třech dnech váš stav vůbec nezlepší, nebo dokonce se zhorší. Varujícími příznaky jsou přetrvávající vysoké horečky, abnormální únava, potíže s dechem, výrazná dušnost a pokles krevního tlaku. K lékaři by vás mělo dovést také vykašlávání krve. Budou-li vaše obtíže závažné, je možné, že vás lékař odešle do nemocnice. Jak se dostat do dobré kondicePodobně jako léčba je důležitá rekonvalescence po prodělané chřipce. Nejlépe uděláte, když si další dva týdny po vyléčení zařídíte mírnější režim. Hodně spěte a aktivity, na které jste zvyklí, přidávejte postupně. To se týká i sportu a jiné fyzické námahy. Horečka - to je nejlepší zbraň proti virům. Proto ji nemá smysl hned srážet léky. Zkuste zábaly. Kdo by měl být opatrný?Pro zdravé lidi nemusí být chřipka nebezpečná. Rizikové jsou zejména tyto skupiny: - těhotné ženy ve vyšším stupni těhotenství - děti do věku 24 měsíců - dospělí ve věku 65 let a starší - lidé s některým chronickým onemocněním (například plic, srdce, ledvin, s cukrovkou, s nádorovým onemocněním) - lidé s výraznou obezitou 

folder_openPřiřazené štítky

Čisté střevo - základ zdraví

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Vhodný výběr a kombinace potravy tvoří základ pro zdravé fungování našeho organismu. Jen málo z nás však zná princip oddělené stravy a tedy ani neví, co se děje v trávicím ústrojí při dennodenním klasickém stravování. Při nesprávném míchání potravin nejsou žaludeční šťávy schopny potravu plně natrávit. Ta pak prochází tenkým střevem, kde se vstřebává část užitečných látek a zbytek, který nebyl využit, se ukládá na stěnách a v záhybech střev, kde zahnívá, otravuje krev a stává se zdrojem většiny nemocí. Pokud k tomu přidáme nedostatečný pohyb a užívání řady léků s velkým množstvím vedlejších účinků, výsledkem je naše pomalá samolikvidace.Velká část nestrávené potravy se tedy ukládává ve vychlípeninách střeva, kde se z ní po nahromadění vytváří tuhá hmota, kalové kameny, které po celé roky zahnívají a tím vytváří zdroj otravy organismu. Takto nahromaděné kalové kameny zazdívají vstřebávací, trávicí a imunitní systém organismu. Tlusté střevo přeplněné zbytky staré potravy a kaly nabývá na objemu, a tím vytlačuje okolní orgány ze svým míst. Dochází k vytlačení jater, tlaku na ledviny, sevření močového a pohlavního systému. Tím trpí zejména dolní část hladkého střeva, kde se jsou žíly přiškrceny a začínají vznikat hemeroidy.Tlusté střevo by mělo tělu poskytovat výživné látky a vitamíny, a také především energii.Co však můžeme očekávat od stále zaneseného orgánu, jež zaplavuje naše tělo jedovatými látkami z hnijící potravy? Již řecký lékař Hippokrates v 5. století př. n. l. napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký důraz jako podmínku udržení zdraví.Klystýr neboli výplach střev, na rozdíl od různých projímadel nebo léků s mnoha vedlejšími účinky, které se stávají návykové a tím ještě více zhoršují činnosti střev a zácpy, je k našemu tělu velmi šetrný.Můžeme ho provádět postupně, abychom nejdříve vyplavili hrubé nečistoty, a poté ho můžeme použít pro důslednější očistu tlustého střeva.K očistné proceduře si koupíme v lékárně nádobku klystýru (irigátoru). Do 1,5 l převařené vody ochlazené na tělesnou teplotu (vyzkoušíme prstem nebo hřbetem ruky), přidáme nejlépe 100-200 ml vlastní moči buď čerstvé nebo odpařené na ½ nebo ¼ původního množství. Takto připravenou tekutinu nalijeme do irigátoru a zavěsíme ho v blízkosti toalety do výše 1-1,5 m nad zem. Poté si klekneme a zavedeme trubičku do konečníku a otevřeme kohoutek, aby mohla tekutina volně odtékat do střeva. Položíme lokty na zem a dýcháme ústy. Roztok necháme téct do pocitu většího tlaku, nikdy ne bolesti. Zpočátku se nám nepodaří přijmout celou dávku najednou, většinou na dvakrát, natřikrát. Tekutinu se snažíme v sobě udržet co nejdéle, alespoň 10 minut. Přitom si masírujeme střeva rukou. Po této očistě bychom si měli na chvíli odpočinout. Také bychom neměli vycházet hned z domu, protože střevo se může vyprazdňovat i po půl hodině.První očista střev by měla probíhat následovně:1. týden – denně2. týden – obden3. týden – ob dva dny4. týden – ob tři dny5. týden - jednou týdněPro dokonalou očistu a obnovu původního stavu tlustého střeva bychom měli tuto proceduru provádět první rok čtvrtletně, druhý rok pololetně, třetí a další roky jedenkrát ročně. Klystýry můžeme používat také podle potřeby častěji, např. po velkému přejedení, zabíjačce atd. Nezbytným doplňkem této očisty je správné stravování. Nejrychleji pocítí účinky klystýru ti, kteří trpí hemeroidy a zácpou. Ale i u ostatních se projeví zlepšení stavu pleti (při exému a akné) i zlepšení celkového stavu organismu.Pokud jsme se rozhodli, udělat něco pro své zdraví a chystáme se začít s očistou střev, nastudujme si nejdříve dostatek odborné literatury, abychom rozptýlili své obavy. 

folder_openPřiřazené štítky

Česnek medvědí - Pěstování

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

PěstováníV zahrádkách je nejlépe vysazovat česnek do řádků vzdálených 15-20 cm a v řádcích dávat stroužky 10 cm od sebe. Stroužky zatlačíme do půdy do hloubky asi 3 cm. Stroužky musejí být v půdě řádně upevněny, aby je nevytáhl mráz. Příliš hluboká výsadba se nedoporučuje, protože česnek se pak zatahovacími kořeny dostane ještě hlouběji do půdy a pak se hůře vyvíjí.Jakmile vysazený česnek v půdě zamrzne, můžeme záhony přikrýt slámou, nebo rašelinou ve vrstvě 2-4 cm. Zabráníme tím rozmrznutí půdy při zimních oblevách, kdy česnek často začne růst a pak vyhnívá. V časném předjaří přikrývku odstraníme. Česnek je rostlinou suchomilnou a proto ho příliš nezaléváme. V lehkých půdách stačí za suchého počasí zalévat jednou týdně, v těžších půdách ještě méně. Česnek sklízíme mezi 20. a 30. červencem, v době, kdy nať začne na špičkách žloutnout, v krčku zasýchat a přepadávat.  V půdě se nemá nechat přezrát, protože pak ztrácí trvanlivost a rozpadá se.Jak pěstovat česnekMůžeme ho pěstovat v každé zahrádce. Roste dobře i ve vyšších a chladnějších polohách. Musíme však pro něj vybrat slunné místo a ne příliš vlhkou půdu. Potřebuje sice půdu bohatou na živiny, ale nadbytek dusíku mu neprospívá. Čerstvé hnojení hnojem nesnáší, stejně jako chlór.Česnek množíme stroužky nebo pacibulkami. Stroužky vysazujeme na podzim, nejpozději do konce září, do hloubky alespoň 5 cm, aby je mráz nevytáhl. Záhonek je dobře přes zimu přikrýt listím nebo chvojím. Můžeme jej také sázet časně na jaře. Řádky bývají 20 až 30 cm od sebe a v řádcích sázíme na vzdálenost 8 cm. Při sázení stroužků musíme dávat pozor, abychom je neobrátili. Nikdy česnek nevysazujeme po bramborách, rajčatech, cibuli nebo póru. Během vegetace dbáme hlavně na čistotu pozemku a na kypření půdy. Zaléváme je za velkého sucha. Sklízíme, jakmile nať žloutne – nečekáme až uschne, poněvadž pak se stroužky rozpadnou. Česneky paličáky tvoří pacibulky, které v prvním roce po výsevu vytvoří malé nedělené cibulky a teprve v druhém roce začnou tvořit stroužky. Pacibulky vyséváme na podzim na husto, v červenci sklidíme cibulky, dosušíme je a v druhém roce teprve sázíme česnekové cibulky na záhon, stejně jako stroužkový česnek. Výše sklizně česneku záleží především na použité sadbě, tedy na použitých česnekových cibulkách. Mají se vysazovat jen stroužky nebo cibulky dobře vyvinuté a úplně zdravé.PřezimováníČeskek je na přezimování dosti choulostivý. Nejlépe je svázat ho do svazků a očištěný zavěsit v suché skladové místnosti. Cibule oddělené od stonku se musí skladovat jen v tenkých vrstvách. Stejně opatrně přezimujeme i česnekové cibulky. Proto je nejlepší vysazovat česnek brzy na podzim, i když podzimní česnek je méně trvanlivý než jarní česneky, zvláště úzkolisté, dává však větší výnosy a je jakostnější.Česnek z pacibulekČesnek také můžeme pěstovat jako dvouletou kulturu z pacibulek, které vyrůstají na stvolu česneků – paličáků. Pacibulky sklízíme dříve než se rozpadnou a necháme je zaschnout. Na podzim nebo na jaře je hustěji vysadíme do řádků do hloubky 2 až 3 cm. Z pacibulek vyrostou za necelý rok cibulky (některé v průměru až 3 cm) a ty pak po zaschnutí opět vysazujeme na podzim nebo na jaře jako normální stroužky a sklidíme z nich bohatou úrodu.Skladování česnekuČesnek skladujeme, obdobně jako kuchyňskou cibuli, v suchých chladných místnostech chráněných před mrazem. Mimo běžných konzervačních způsobů, můžeme oloupané stroužky česneku přechovávat zalité nasyceným roztokem kuchyňské soli.Na závěr se podíváme na choroby a škůdce, které mohou česnek ohrozit a na to, jak se proti nim bránit.Houbové chorobyVytvářejí bělavé povlaky nebo černé tvrdé útvary (shluky výtrusonošů a výtrusů) velikosti 3-5 mm v průměru na zahnívajících stroužcích. Ochranou je máčení stroužků v 0,25% Germisanu po dobu jedné hodiny krátce před sázením. Toto ošetření lze však udělat jen tehdy, když stroužky nebyly máčeny v Sulce proti háďátku.Háďátko česnekové a háďátko zhoubnéZpůsobují, že rostliny zakrňují, hynou. Cibule postupně podléhá hnilobě šířící se odspodu. Ochranou je máčení stroužků 6 až 12 hodin v 5% Sulce krátce před výsadbou.

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Bulka v prsu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Nepanikařte předemDobrá zpráva. Devět z deseti bulek, které si ženy objeví v prsu, je neškodných. K lékaři samozřejmě musíte upalovat ihned, jakmile takový útvar objevíte. Ale děsit se předem, že máte rakovinu, nemusíte. Co vše může útvar v prsu znamenat? Fibroadenomy problém mladých žen Mléčná žláza, ze které jsou prsa tvořena, někdy mění svůj vzhled, množí se či hrubne. Příčinou jsou nejčastěji hormonální změny. Vznikají pak nebolestivé kuličky, fibroadenomy - nezhoubné nádory prsu složené z buněk mléčné žlázy. Velmi často se objevují u mladých žen už kolem dvaceti let. V těhotenství i během kojení se mohou zvětšit. Před menstruací někdy bolí a také rostou. Po skončení krvácení se většinou vrátí do svých původních rozměrů. Mnoho žen tato diagnóza vyděsí, skutečně se ale není čeho bát. Lékaři by však měli fibroadenomy pečlivě sledovat, hlavně to, zda se rychle nezvětšují. -Jak vypadají: Fibroadenomy mají ostré hrany a jsou hladké, pružné a pevné. Dobře pohyblivé proti kůži. -Co s nimi: Zvlášť v případech, kdy rostou a utlačují okolní tkáně, je lepší bulky odstranit. Lipom je odborný název pro nezhoubný tukový nádor.Mají ho hlavně ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, kdy ozdoby ženské krásy začínají postupně stárnout. Důsledkem je zmenšování podílu mléčné žlázy a růst tukové složky. Po přechodu lipomy někdy samy od sebe mizí. Příčinou vzniku tukových nádorků mohou být i rozházené hormony. Například zvýšená produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. Lékař by měl myslet i na možnou nerovnováhu mezi estrogeny a gestageny, což jsou další pohlavní hormony. Anebo žena "tuková prsa" jednoduše zdědí po své matce. -Jak vypadají: Lipomy se nejčastěji nacházejí kolem bradavek a v horní části prsu. Jsou měkké a pružné, jde s nimi dobře pohybovat do stran. Obvykle nebolí.-Co s nimi: Lze je chirurgicky odstranit, nebo jen sledovat. Aby měl lékař opravdu jistotu, že se nejedná o nic vážnějšího, doporučuje se odebrat vzorek a podrobit ho histologickému prozkoumání. Někdy pomůže i hormonální léčba. Cysty varují před nebezpečím Cysty jsou vlastně váčky naplněné tekutinou nebo tužší hmotou. Vznikají v důsledku nadměrného růstu mléčné žlázy. Ženu na životě nijak neohrožují, často se ale zvětšují. Typické je, že před menstruací pobolívají. Riziko vzniku rakoviny je relativně malé. Nicméně jejich vznik signalizuje, že prsa nejsou v pořádku a v budoucnu by se mohly objevit vážnější problémy. Zvlášť u žen, které mají cyst v prsou více. -Jak vypadají: Jejich velikost kolísá od několika milimetrů až po několik centimetrů. Jsou měkké a pružné. -Co s nimi: Lékaři je v případech, kde jsou cysty opravdu velké a dost bolí, doporučují vyřezat. Důvodem pro odstranění je i to, že se v okolí cyst často vytvářejí záněty a také mohou prasknout. A nakonec, právě cysty lze někdy jen těžko odlišit od nebezpečného nádoru. I proto by vám zdravotníci měli dát jednoznačnou odpověď, co to vlastně v těle máte. Nespokojte se s odpovědí, že pravděpodobně cystu a žádejte minimálně odebrání vzorku. Zvětšené uzliny známka zánětu či špatné imunity V podpaží se u žen mohou vyskytnout zvětšené lymfatické uzliny, které jejich "nositelky" často zaměňují za nádor prsou. Často jde ale o jiný problém a uzlina poukazuje na přítomnost zánětu nebo na špatně fungující imunitu. Ve vážnějších případech jsou zvětšené uzliny opravdu známkou rakovinového bujení. Může jít primárně o rakovinu lymfatických uzlin nebo o metastázy do uzlin. V každém případě je proto lepší nechat si uzliny zkontrolovat. Spolehlivě je zmapuje ultrazvuk. -Jak vypadají: S neškodnými uzlinami lze dobře pohybovat do stran. Jejich velikost může být různá. Od jednoho milimetru až po několik centimetrů. Podle některých odborníků jsou uzliny v podpaží o velikosti až 1,5 centimetru zcela normálním jevem. -Co s nimi: Platí to, co v předchozích případech. Můžete se s nimi rozloučit chirurgickým zákrokem. Mezi ženami se traduje, že bulky, které nebolí, jsou mnohem nebezpečnější než ty, které bolí. Ve většině případů to tak opravdu je, ale není to žádné pravidlo. Nevyplatí se proto dát na tvrzení přítelkyně, že "rakovina přece nebolí" a proto je jakékoliv vyšetření zbytečné. Druhým mýtem je to, že pružné bulky, s kterými lze dobře hýbat do stran, nepředstavují žádné vážnější riziko. A pozor bychom si měly dát hlavně na útvary, které jsou jakoby vrostlé ke kůži. Opět platí: obvykle to tak skutečně bývá, ale výjimek se najde také dost. Každou bulku, zduřeninu či zatvrdlinu by měl proto vidět lékař. Zvlášť, když s ní nejde pohybovat, kůže v okolí je červená a má póry jako na pomeranči, prsa bolí a svědí. To jsou nejčastější příznaky rakoviny prsu. Pokud se při sportu uhodíte do prsou, mohou se pohmoždit a vzniknou v nich malé hrudky. Kůže kolem často zmodrá nebo zčervená. Nemusíte se obávat, že jde o něco vážného. Pokud ale bulky nezmizí ani po několika dnech, pro jistotu vyhledejte lékaře. VYŠETŘENÍ JE NUTNÉ VŽDY!!! I když bulky v prsou nemusí vždy znamenat tu úplně nejhorší diagnózu, NESPOLÉHEJTE na to. Jedině gynekolog může určit, zda je bulka v prsu neškodná. A stoprocentní jistotu dá až odborné vyšetření na ultrazvuku nebo na mamografu. Při každém podezřelém nálezu proto žádejte doporučení na toto vyšetření. U mladých žen je ideální ultrazvuk, jeho nevýhodou ovšem je, že nedovede tak přesně zachytit počáteční stadia nádorů. Ženy nad 40 let většinou chodí na mamograf, který lépe zachytí změny v prsou starších žen. Někdy je vhodné obě vyšetření kombinovat, zvlášť, když není diagnóza jednoznačná. Ultrazvuk pracuje se zvukovými vlnami, které se odrážejí od prsou a pak se zobrazují na monitoru. Vyšetření vůbec nebolí. Mamograf využívá měkkého rentgenového záření. Některé ženy se ale bojí bolesti ze stlačení prsou. Pro provedení kvalitního vyšetření je stlačení prsu zcela nezbytné. Tkáň prsu je nutno rozložit tak, aby byly vidět jednotlivé struktury. Komprese prs v žádném případě nezraňuje, rakovinu nevyvolává a hodně žen vyšetření ani nepříjemně nepociťuje. Pouze ženy s citlivými prsy mohou jisté nepohodlí vnímat. Některé ženy mají prsa poseta desítkami bulek. Poukazuje to na fakt, že jejich prsa jsou mimořádně citlivá například na hormonální nerovnováhu organismu. Jiné ženy je prostě zdědí po své matce, podobně jako se dědí tvar prsou nebo velikost bradavek. Zvýšený počet bulek automaticky neznamená, že žena v budoucnu onemocní rakovinou prsu. Je ale pravdou, že má k tomu větší sklony. Pravidelné kontroly a samovyšetřování jsou jedinou prevencí.

folder_openPřiřazené štítky

Poslední menstruace – období velkých změn

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Poslední menstruací končí u žen plodné období. Přichází většinou kolem 50. roku života. Skončí činnost pohlavních orgánů, ukončí se tvorba ženských pohlavních hormonů estrogenů a progestinů. Období se nazývá klimakterium, lidově přechod. Není to nemoc, jde pouze o přechod z jednoho, reprodukčního období ženy do druhého neplodného.Zatímco pro některé ženy období vyhasínání funkce vaječníků neznamená víc než, že přestanou krvácet, pro většinu je přechod spojen s mnoha nepříjemnostmi. Kromě návalů, podrážděnosti, závratěmi či bušení srdce také riziko závažných onemocnění ve stáří. Mezi ně patří i osteoporóza a kardiovaskulární choroby. Proti těm je totiž žena v plodném období relativně chráněna.Premenopauzou to začínáObdobí, kdy začne žena pociťovat potíže, ale zatím ještě stále krvácí, se nazývá premenopauza. Kvůli klesající hladině estrogenů se dostavují poruchy menstruačního cyklu, objevuje se silnější, častější nebo naopak slabé či méně časté krvácení. A v této době právě  začínají neurovegetativní potíže. U třetiny žen dokonce velmi silné. A projevy? Zvýšená potivost, nezřídka se v noci koupete ve vlastním potu, s tím souvisí i špatné spaní. Dalšími projevy jsou například nepředvídané rudnutí, malátnost, závratě, časté bušení srdce, nebo dušnost. Časem přibudou i psychické změny, poruchy paměti, změna sexuálního chování, podrážděnost, deprese, v těžkých případech i klimakterické psychózy. Později dojde i k tělesným změnám, což je právě období, kdy se významně zvyšuje riziko dalších onemocnění. První známkou bývá přibývání na váze, zvyšuje se podíl tělesného tuku. Ochabují také genitálie a prsa. Zvyšuje se riziko kardiovaskulárních příhod, dochází k vzniku diabetu a rozvíjí se osteoporóza. Skutečná menopauza přichází až po šesti až dvanácti měsících od poslední menstruace. V průměru se udává, že menopauza přichází kolem 50. roku ženy, ale může přijít kdykoli mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. Zpravidla platí, že čím dřív začne žena menstruovat, tím dříve také její plodné období skončí.Léčba hormonyPřechod je přirozená součást fyziologického procesu stárnutí ženy, utéct se před ním nedá. Je ale možné se nepříjemností spojených s klimaktériem nějak zbavit? Příčinou obtíží je nedostatek ženských pohlavních hormonů. Když se ženě dodají chybějící estrogeny i progestiny, měly by tělesné obtíže ustoupit. Pro tento způsob léčby se používá termín hormonální substituční terapie (HRT - hormone replacement therapy), jejímž cílem je zmírnění obtíží a také předejití vzniku osteoporózy a kardiovaskulárních chorob. Jak už to bývá, i když léčba je podle dlouhodobých výzkumů poměrně úspěšná, není pro všechny. Podmínkou účinku prevence je její zahájení včas, tedy kolem padesátky. Když už se totiž projeví osteoporóza a jiná onemocnění stáří, nemá už léčení hormony smysl. Protože podle doporučení má HRT trvat 10 až 15 let, je třeba s ní začít ve středním věku. Navíc je léčba určena zdravým ženám.Než se zahájí léčba hormonální substituční terapií, je nutné provést několik vyšetření. Mezi ně patří hlavně preventivní gynekologická prohlídka, ale také mamograf, ultrazvukové vyšetření dělohy, změření krevního tlaku, hmotnosti a krevní testy. Všechny vyšetření by se pak měla opakovat jednou za rok, případně častěji, pokud to cytolog či mamolog doporučí. Jestli je však ženě zjištěna nebo je léčená na rakovinu prsu nebo dělohy, má zánět žil či embolii, na tento způsob léčby může zapomenout.V současné době se k substituci (na rozdíl od hormonálních kontraceptiv) téměř výhradně používají přirozené estrogeny. Samotné estrogeny se podávají pouze ženám, které podstoupily operativní vynětí dělohy (hysterektomii). U žen s dělohou samotný estrogen vyvolává hyperplazii endometria (nadměrný růst děložní sliznice) a zvyšuje riziko karcinomu (rakoviny). Proto se těmto ženám podává spolu s estrogenem navíc i hormon progestin, který tomu má zabránit.Hormony se podávají v různých formách:Tablety, které se užívají ústy nebo vkládají do pochvy pravidelně jednou denně.Rozšířené jsou gely, kdy se hormony dostanou do krevního oběhu skrze kůži. Nevýhodou takového podávání je poměrně nepřesné dávkování.Další formou jsou transdermální náplasti (TTS). Mají zásobník, z kterého se postupně uvolňuje přesně definovaná dávka hormonů. Výhodou náplastí oproti tabletám je konstantní hladina hormonů, která má význam hlavně pro účinnější potlačení neurovegetativních obtíží, navíc se náplast nemusí aplikovat tak často. Zatímco tablety nebo gel se musejí užívat každý den, náplast se nalepí na kůži a podle konstrukce se mění jednou či dvakrát za týden.Použít lze i podkožní implantát, ze kterého se uvolňuje hormon po dobu asi půl roku. Pak je možné nechat si aplikovat další implantát. Jeho nevýhodou je však obtížné přerušení léčby při nežádoucích účincích, pro jeho odstranění je nutný malý chirurgický zákrok.Nejnovější formou je nosní sprej. Přesně odměřená dávka se pak do těla vstřebává přes nosní sliznici.Nevýhody HRT a nežádoucí účinkyHormonální léčba není určená pro všechny, navíc se při ní mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Nejčastěji to je zadržování sodíku a otoky. Estrogeny totiž zvyšují riziko nebezpečí ucpání cév (tromboembolické komplikace), zpozornit by měly především kuřačky a ženy s vysokým krevním tlakem. Zmínit je třeba také obavu, že se užíváním HRT zvyšuje riziko onemocnění rakovinou mléčné žlázy. Dále nesmí hormonální léčbu užívat ženy, které trpí akutním onemocněním jater, akutním zánětem žil, rakovinou prsu a samozřejmě při těhotenství. Doporučit HRT nelze ani ženám s chronickým onemocněním jater, žlučových kamenech, tromboembolické příhodě v anamnéze a karcinomu endometria a prsu v anamnéze.Alternativní možnosti léčbyNežádoucích účinků hormonální léčby je mnoho, žen, které ji nemohou nebo nechtějí využít také. Ale i ony se mohou poprat s klimakterickými potížemi. Například volbou alternativních přírodních prostředků. Především těch, které obsahují látky, jejichž účinky se podobají účinkům přirozených estrogenů. Patří mezi ně třeba ploštičník (výtažek je volně prodejný v lékárně pod názvem Menofem), isoflavony, které omezují neurovegetativní potíže najdeme v jeteli lučním (výtažek je v přípravku Menoflavon) a sojových bobech. Mnoho užitečných látek obsahují i včelí produkty. Rostlinné složky, které účinkují podobně jako tělesné estrogeny má lékořice. Pro zmírnění neurovegetativních obtíží a depresivních stavů je možné použít například i třezalku, kozlík lékařský, meduňku, chmel otáčivý, či mučenku. Existují ženy, kterým zmírňují návaly i vysoké dávky vitamínu E. Kalcium a magnesium jsou nezbytné pro udržení silných kostí, působí tedy preventivně proti osteoporóze, aby se dobře vstřebávaly, je nutné je kombinovat s vitamínem D. Vitamin E, vápník, hořčík a vitamin D je vhodné užívat i při hormonální substituční léčbě.

folder_openPřiřazené štítky

Jak je to vlastně s působením piva na organismus?

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“,již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů.Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní a nebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l.stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů namladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženypřipravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávalyv chudých rodinách až do poloviny 19. století.Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus? Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim,obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám. Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů. Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi.Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivějako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně? Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu,není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu(USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna znejvyšších. Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva,které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

folder_openPřiřazené štítky

Užijte si léto naboso

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Opečovávané nohy jsou pro mnohé ženy a muže sexyLéto je období, kdy často chodíme naboso a ukazujeme tak v letních sandálkách nebo pantoflíčkách své nohy. Hezky pěstěná a ošetřovaná noha připadá mnoha mužům sexy, proto bychom jim měli věnovat náležitou pozornost. Protože léto je už v plném proudu, měli bychom se podívat na problém, který podle odborníků sužuje každého třetího člověka – plíseň na nohou. Jak ji poznáme, jak se může šířit a hlavně, jak se jí zbavit?Abyste si mohli pořádně užít celé léto a bez obav chodit naboso, musíte mít zdravé nohy. Plíseň na nohou je častý problém, kterého však není tak těžké se zbavit. Mnoho lidí ale na plíseň na nohou zapomíná, a když ji neléčí, může se rychle rozšířit po celém chodidle nebo i na druhou nohu.Plíseň na nohou – meziprstníPlíseň na nohou se nejčastěji vyskytuje ve svém meziprstním druhu. Usazuje se mezi palcem a malíčkem a postupně se šíří i mezi ostatní prsty. Někdy se usadí rovnou mezi ostatními prsty, ale to je méně časté. Plíseň na nohou v tomto jejím projevu poznáte podle zarudlé kůže, která se odlupuje a později začne i praskat. Pokud se tato plíseň na nohou vyskytne i u vás, nemusíte chodit za kožním lékařem, ale stačí, když si v lékárně pořídíte přípravek proti plísním a během několika dní byste měli mít po problému. Pokud ale plíseň na nohou nezmizí ani po užívání přípravku, potom byste lékaře raději měli navštívit.Plíseň na nohou – červené tečkyDruhý a méně častý projev, jakým Vás může plíseň na nohou překvapit, jsou malé zarudlé tečky objevující se zpravidla na spodní straně chodidel. V tomto případě pomáhá, když udržujete své nohy suché a chodíte naboso, takže se nepotíte a kůže na chodidlech může volně dýchat. Červené tečky se pak často samy odloupnou a plíseň na nohou zmizí. Když se ale tak nestane, opět Vám doporučujeme navštívit lékaře. 

folder_openPřiřazené štítky

Jak na chřípku - očkování

access_time23.březen 2020personRedakce

Nejúčinnější prevencí před chřipkou je očkování. Očkování je třeba provádět každoročně, neboť chřipkové viry mutují. Očkovací látka se připravuje každý rok tak, aby byla účinná na virus chřipky, který se bude pravděpodobně vyskytovat na našem území v daném roce.Očkování je vhodné provádět včas před očekávaným chřipkovým obdobím, což znamená časový úsek od září do poloviny prosince (předpokládaný termín výskytu chřipky v našich podmínkách je nejčastěji od poloviny měsíce ledna).Očkování není vhodné, pokud již pociťujete příznaky jakéhokoliv onemocnění dýchacích cest. V takovém případě je nutné očkování odložit. Toto opatření má dva důvody. Pokud je to již první projev chřipky, její průběh by byl po očkování vážnější. Pokud nákaza nebyla chřipková, objeví se postupně jiné postižení dýchacích cest. Toto onemocnění by bylo pravděpodobně dáváno do souvislosti s očkováním. Buď jako reakce na vakcinaci, nebo její selhání.Očkování může být nebezpečné, pokud očkovací vakcína obsahuje látky, na něž u vás existuje alergická reakce. Proto je nutné vhodnost očkování konzultovat s lékařem, pod jehož dohledem očkování probíhá, případně s Vaším osobním lékařem. Očkování proti chřipce provádějí praktičtí lékaři, hygienické stanice či očkovací centra. Pokud se rozhodnete očkovat, je nutné počítat s investicí několika desítek minut a pár stovek korun. Nejčastěji se injekce aplikuje pod kůži do ramene.Používané vakcíny obsahují usmrcené původce a jsou vysoce čištěné. Proto je nemožné, aby člověk onemocněl chřipkou v důsledku očkování. Vedlejší účinky očkování jsou ve srovnání s chřipkou zcela zanedbatelné, reakce po očkování jsou mírné, převážně místní a zahrnují zarudnutí nebo bolestivost v místě vpichu. Proto je vhodné očkovat praváky do levé ruky.Protilátky se objevují již za 14 dní po očkování a jejich maximum je dosaženo mezi třetím až pátým týdnem. Pokud se rozhodnete pro očkování proti chřipce, můžete počítat s ochranou proti očkovanému viru chřipky nejdříve za 14 dní. V době chřipkové epidemie můžete onemocnět jinou chorobou dýchacích cest. Původcem mohou být jiné viry nebo bakterie, pravděpodobně bakterie z kmene pneumokoků, které způsobují zápal plic.Očkováním by se měly chránit zejména následující skupiny lidí: zdravotníci, zaměstnanci dopravy a spojů, ozbrojených složek, ale také chronicky nemocní a ženy, jež plánují početí. Nejrizikovější skupiny, pro které je očkování určeno především, jsou pacienti s chronickými chorobami srdce a cév, dýchacích cest, ledvin a diabetici. Pro tyto skupiny je očkování hrazeno zdravotními pojišťovnami. Ostatní zdraví jedinci by se měli rozhodnout, zda se nechají očkovat nebo budou chřipce předcházet cíleným posilováním svého imunitního systému přirozenými způsoby.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz postupně

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Máte to jako já? - článek pro vysoce citlivé lidi

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Přecitlivělost, velká citlivostPřipadáte si někdy jako mimozemšťan? Už jako děti jste měli pocit, jako byste byli z jiné planety? Nezapadáte a připadáte si jiní? Druzí vám nerozumí a dávají vám najevo, že jste přecitlivělí a divní?Pocity prožíváte intenzivně a silně, zavalí vás jako mořská vlna od hlavy až k patě a druzí se na vás dívají jak na exota, co blbnete? Proč to nedokážete nechat plavat?S největší pravděpodobností jste typ člověka s vysokou citlivostí a vnímavostí. Narodili jste se tak, ale vzhledem k jisté bezohlednosti a bezcitnosti dnešní společnosti si připadáte divně a jaksi mimo „normál“ a pořád to řešíte a pořád nevíte, co je s vámi v nepořádku.Někdy můžete mít pocit, že jste nepřizpůsobiví a cítíte se díky tomu špatní a vinní.• Žijeme emocionálně a citově v době temnaEmoce, citlivost, soucítění se dodnes moc nenosí. Naučili nás považovat je za slabost, které je třeba se zbavovat všemi myslitelnými způsoby. Spousta lidí je v tom úspěšná.Ale vám to prostě nejde! Pořád cítíte! A všechno nesmírně silně prožíváte. A vaší nejhlubší touhou je touha po světě, v němž je láska, lidská blízkost, mír a klid.• Vyrůstali jste s pocitem, že je s vámi něco špatně?Narodila jsem se jako čisté a radostné dítě. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěla ochutnávat, cítit. V jednu chvíli jsem se dokázala zalykavě smát, hned v zápětí se zoufale rozplakat nad rozšláplým broučkem, vztekat se, když něco nešlo, abych po chvíli zůstala v úžasu a bez dechu stát nad třepotavou krásou motýla.Prožívala jsem vše s takovou intenzitou, takovou vášní, bez hranic a omezení. Všechny ty silné pocity mne dokázaly tak pohltit, že jsem zapomínala na okolní svět.Velmi časně mne však uchopila tvrdá ruka výchovy a dala mi nekompromisně najevo, že takhle ne. Buď se stanu tzv. normálním dítětem nebo bude zle.Nechápala jsem, co je se mnou špatně. Copak to druzí takhle nemají? Copak to necítí stejně? Něco se mnou není v pořádku. Konečný verdikt: jsem divná! Nepatřím sem. Nějakým hrozným omylem jsem se narodila na jinou planetu lidí, kterým nerozumím a kteří nerozumí mně.V zájmu přežití jsem musela svůj nádherný dar citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat pohřbít jako něco nežádoucího, otřesného a nenormálního.Popřela jsem sama sebe a svou velkou citlivost začala považovat za prokletí.Okolí mi dávalo najevo „jsi přecitlivělá, všechno si zbytečně moc bereš, moc to prožíváš, proč to pořád rozebíráš, nech to plavat“. A já se snažila. Nešlo to. Pocity zůstávaly, akorát jsem se je naučila schovávat, nemluvit o tom, co cítím.Můj život se tak stal postupně velmi smutný a prázdný. Bez pocitů, bez lásky, nenaplněný, prázdný. I uprostřed své rodiny jsem si připadala hluboce osamělá a jaksi mimo. Život se zdál nesmyslný. Uvnitř jsem se cítila prázdná. • Netušila jsem tenkrát, že jsem tu správněŽe jsem se prostě jen narodila s darem velké citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat a vnímat tak, jak to většina lidí ve svém životě nikdy nepozná, protože tuto schopnost nemají.• Máte to stejně jako já?1) velmi silně vnímáte pocity druhých lidí, umíte je tzv. načítat a cítíte je v sobě, jakoby byly vaše2) snadno se dokážete dojmout a plakat nebo rozzlobit a často ani nevíte, proč se tak cítíte3) během chvíle se u vás vystřídá hned několik pocitů a tak se ve svých emocích občas „topíte“4) vše děláte s mnohem větším emočním nasazením, než je běžné5) všechno si velmi berete k srdci a často za vše přebíráte zodpovědnost6) jste mimořádně citliví na hluk, děsí vás křik, preferujete ticho a klid7) máte nesmírně barvitou představivost, zdají se vám živé sny8) umíte naslouchat a dát druhému člověku prostor a lidé se vám díky tomu rádi svěřují9) máte nízký práh citlivosti – jste velmi citliví na bolest – už pouhé očekávání bolesti vám působí bolest10) nemáte rádi změny – každá změna vás dokáže emočně rozhodit a velmi silně na ni reagujete11) nedokážete se rychle rozhodovat12) rychle se unavíte nebo se často cítíte unaveni bez zřejmého důvodu13) vyčerpávají vás místa, na kterých je hodně lidí (nákupní střediska apod.)14) negativní lidé vás velmi vysávají15) jste velmi sebekritičtí a máte tendenci o sobě pochybovat16) kritika se vás silně dotýká a zraňuje vás17) sníte o lepším světě, kde je láska a soucit normální18) nemáte rádi těžké a výrazné vůně19) zírání „do blba“ vás uklidňuje, často jste zasnění20) hluboce vás citově zasahuje jakákoliv nespravedlnost21) jste velmi citliví a soucitní ke zvířatům a dětem, ke slabým a trpícím22) potřebuje nadprůměrně času jen pro sebe, ticho, klid, přírodu, jarní rána v lese23) je pro vás obtížné navazovat nové známosti24) máte jen pár přátel, ale vaše vztahy jsou hluboké a stálé, jste oddaní a věrníCo díky své velké citlivosti neumíteNeumíte být tvrdí a soutěživí. Neumíte odstrčit druhého jen proto, abyste byli někde dřív. Raději se podělíte, než abyste si urvali poslední sousto na úkor jiného. Neumíte jen tak doběhnout první – chcete běžet s druhými, ne je porazit. Neumíte být bezohlední a draví.K tomu vám řeknu jedno: ukazuje se, že tolik preferovaná dravost a bezohledná soutěživost v životě lidském podřízená zákonu „sežer nebo budeš sežrán“ není moc slučitelná se šťastným životem, po jakém všichni toužíme. Kdyby totiž byla, tak dnešní společnost přetéká šťastnými a spokojenými lidmi. Takže je to všechno trochu jinak…Co krásného díky své velké citlivosti umíteUmíte pochopit druhé. Umíte pohladit a obejmout. Umíte vyslechnout a porozumět bolesti a pocitům druhého člověka. Umíte být naplno s druhým člověkem, když ho srdce bolí a po tváři mu kanou horké slzy. Umíte se s druhými smát a radovat se z jejich štěstí – protože to díky své vysoké citlivosti vnímáte sami v sobě.Umíte být s druhým, i když se zlobí, protože za jeho zlostí vnímáte světlo jeho duše – taková je schopnost vašeho citlivého srdce.Umíte spolupracovat, podpořit, motivovat a inspirovat. Díky své velké představivosti dokážete nalézat netradiční a nová řešení.Umíte vnímat a vidět krásu i tam, kde ji většina lidí nevidí. Umíte se radovat z maličkostí.• Jste andělé v lidských tělech, tak to proboha neskrývejteChodí ke mně klienti, kteří by si přáli se své citlivosti zbavit. Chtěli by být normální, chtěli by zapadnout, chtěli by být jako většina.Nedělejte to! Nezahazujte na smetiště svůj překrásný a tolik potřebný dar! Jinak budete svůj život vnímat jako nesmyslný, těžký, bez lásky a plný utrpení.Co potřebujete udělat je – rozkrýt a očistit všechna zranění, jež vám způsobilo nepochopení vaší jedinečnosti vašimi blízkými. Když sebe vnitřně změníte a uzdravíte, stanete se neuvěřitelně inspirující, velmi aktivní a šťastnou osobností.Objevíte, že vaše nádherná schopnost vše hluboce cítit a vnímat je DAR, který vám umožní uvidět život v celé jeho nádheře a stejně tak ho prožívat. Pochopíte, že s touto schopností váš život bude citově bohatší a smysluplnější než životy většiny lidí.Jste naprosto v pořádku!A díky vám tato hektická, chaotická a nervózní společnost jednoho dne zmizí a vytvoří se společnost klidnější, harmoničtější a šťastnější.Jste schopni díky své vzácné citlivosti proměnit svět a učinit ho krásnějším. Tak to prosím dělejte. A nebojte se, nejste v tom sami. Je nás víc!Na Zemi je pro vás místo, jste tu doma, jste tu správně!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz postupně

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Dětská strava

access_time21.listopad 2019personRedakce

Děti mají svůj vzor a příklad hlavně ve svých rodičích. Platí to hlavně u malých dětí, které se většinou chovají jako opičky a napodobují své rodiče či starší sourozence téměř ve všem, nevyjímaje ani stravovací návyky. Obzvláště však zejména malé děti by v útlém věku samozřejmě měly konzumovat speciální dětská jídla.Rozdíl se pochopitelně musí respektovat u malých dětí a přizpůsobovat dětská jídla jejich věku. Jiná dětská jídla budete určitě dávat dítěti do jednoho roku a jiná staršímu sourozenci. Není pochyb o tom, že správně sestavený jídelníček vašeho děťátka je základem pro jeho zdravý růst a vývoj. Navíc již v batolecím věku se začínají utvářet pozdější stravovací návyky, které budou velmi podstatně ovlivňovat zdraví vašeho dítěte i v jeho dospělém věku. Je proto jen dobře, že se o správné sestavení jídelníčku zajímáte a uvědomujete si jeho důležitost.Opatřit si však nejsprávnější informace o dětské stravě není snadné, přestože zdrojů je spousta, bohužel mnoho však laických. Existuje mnoho receptů pro dětská jídla, ale je i možnost zakoupit hotová dětská jídla, která respektují požadavky na správnou dětskou výživu. Vedle hotových jídel jsou to například různé maso-zeleninové příkrmy, které jsou vhodné pro děti, aby si postupně zvykaly na tuhou stravu. Mají jemnou konzistenci připomínající malým dětem dosud konzumované kašičky, čímž je zaručeno snadné polykání těchto příkrmů. Díky tomu se dětská jídla a dětské stravování vůbec stává pestřejší.

folder_openPřiřazené štítky

Stadia učení

access_time30.leden 2020personRedakce

Pozorování dětského chování – způsobu, jak dítě reaguje na situace i lidi – poskytuje cennou informaci o tom, jak se vyvíjejí duševní schopnosti, díky kterým se dítě dokáže vyrovnat s okolním světem.Myšlenkové procesy se v období od narození po celé dětství vyvíjejí velmi rychle. Ale tyto procesy zahrnující učení, paměť a chápání nejsou na první pohled viditelné třeba tak jako fyzický růst. Že se myšlenkové procesy u dítěte rozvinuly, zjistíme podle toho, jak se dítě v určitém období chová.A stejně jako potraviny poskytují látky potřebné pro tělesný růst, na vývoj myšlení působí zkušenosti získané kontaktem s okolním světem, neboť vyvolávají změny v chování. Tyto změny ukazují, že se dítě učí. Jenže k tomu, aby se vůbec mohlo učit, musí mít i paměť, jakési záznamové zařízení prožitých zkušeností.A jak učení, tak i paměť jsou úzce spjaty s danými mentálními strukturami umožňujícími získaným zkušenostem zároveň rozumět. Jiným i slovy řečeno, zapamatovat nebo naučit se můžeme jenom to, čem u rozumíme, co chápeme.Sledování dětíZa vědomosti o tom, jak se rozvíjejí dětské schopnosti učit se, vděčíme zejména Jeanu Piagetovi (1896 – 1980), švýcarskému psychologovi, který podrobně studoval vývoj dětských poznávacích funkcí.Zajímalo ho, jak dokonce i velmi malé děti získávají vědomosti o světě kolem sebe. V průběhu studia vývoje dětského procesu myšlení dospěl Piaget k názoru, že dítě prochází čtyřmi velmi rozdílnými a snadno identifikovatelnými (rozlišitelnými) stadii mentálního vývoje.Stadium senzomotorické inteligencePrvní období, které Piaget nazval stadiem senzomotorické inteligence, spadá do prvních dvou let života. Během tohoto vývojového stadia chápe dítě svět kolem sebe především přes smyslové vnímání, a sice přes chuť, hmat, zrak, sluch a čich.Dříve převládal názor, že dítě si to, co se kolem něho děje, musí uvědomovat jako neustálý velký zmatek, příval neznámých a nevysvětlitelných smyslových vjemů. Dnes díky mnoha pokusům a pozorováním víme, že tom u tak není.Dítě má hned při narození mentální strukturu, která mu umožňuje navázat kontakt se světem přes takové činnosti, jako je pozorování a „ochutnávání“. Dítě dává do úst ty nejneuvěřitelnější předměty, ale to je jen jeden z oněch nemnoha způsobů vnímání světa či přizpůsobování se mu.V prvních měsících dítě zřejmě bude rozpoznávat předměty, pokud se před ním budou objevovat znovu a znovu, ale nemá ještě tak dobrou paměť, aby si je znovu vybavilo, když je přímo nevidí. Tato schopnost se objevuje teprve mezi šestým až dvanáctým měsícem života.Během prvních osmnácti měsíců života můžeme pozorovat vývoj dětského porozumění na tom, jak roste schopnost dítěte reagovat na různé podněty a vyhledávat předměty v různých situacích.Dítě si dokáže poradit se stejným předmětem, dokonce, i když ho vidí z různých úhlů, v různých polohách a v různých časových obdobích.Stadium předoperačních představDalší stadium vývoje definuje Piaget jako období předoperačních představ. Během tohoto stadia, které zahrnuje období od dvou do sedmi let věku dítěte, získává dítě dovednosti jazykové a už tak přesné motorické schopnosti, jako je třeba kreslení nebo psaní. Toto stadium zahrnuje i porozumění a paměť. Obojí umožňuje dítěti zakódovat si předměty a události a rozumět jim, a to dokonce i v případě, že je zrovna nevidí či neprožívá.Tyto schopnosti se týkají jak myšlení, tak činnosti. Zatímco dítě mladší osmnácti měsíců si hraje s předměty tak, že s nimi různě manipuluje, dítě starší osmnácti měsíců si bude „hrát na…“, bude se „vžívat“. Když takto staré dítě položí na zem kousek látky a řekne, „tohle je moje postýlka a já jdu spát“, už ví, že ta látka není ve skutečnosti jeho postýlka a že nebude opravdu spát. Dítě tímto způsobem ukazuje svoji novou schopnost, a sice že chápe přirozenou funkci předmětů nebo situací dokonce i tehdy, když předměty zrovna nevidí nebo když situace právě neprobíhají.O trochu později spadají do tohoto vývojového stadia představy viděných věcí a jejich umístění v prostoru. Tříleté nebo čtyřleté dítě se může naučit cestu z domova do obchodu nebo do školky, ale když ho požádáme, aby nám cestu popsalo, popíše ji činnostmi, které ji provázejí. Řekne nám: „Zatočím takhle, potom jdu takhle…“ a bude při tom mohutně gestikulovat. Když před něj postavíme model, na kterém bude okolí jeho domu, a požádáme ho, aby nám na něm ukázalo cestu do školky, nebude to umět. Nemá žádnou mentální mapu, „obraz“ cesty tak, jak to bude mít uloženo později, až bude starší.Během stadia předoperačních představ se dětské chápání postupně osvobozuje od potřeby přímých smyslových prožitků či činností. Ale pořád ještě to má k chápání dospělého člověka hrozně daleko. Například jestliže ukážeme pětiletému dítěti model krajiny s modely zvířátek a potom ho požádáme, aby nám vybralo tuto krajinu z řady obrázků, kde je stejná krajina znázorněná z různých úhlů pohledu, udělá to správně.Nicméně pokud ho požádáme, aby vybralo obrázek, na kterém je to, co vidí člověk stojící na opačné straně, než jak vidí model dítě, vybere opět stejný obrázek jako předtím. Asi do šesti let jsou děti zcela závislé na tom, co skutečně vidí, a jsou omezeny na jedinou možnost pohledu – na tu svoji vlastní.V tomto stadiu není dítě schopno ani vnímat abstraktnější vlastnosti předmětů, jako je třeba jejich počet, hmotnost nebo objem. Toto pojetí vyžaduje porozumění, které je však často v rozporu s okamžitým smyslovým vjemem.Piaget dokazoval tuto skutečnost na klasickém pokusu. Dítěti ukázali krátký a široký pohár naplněný vodou. Potom se dítě dívalo, jak vodu přelili do vysokého a tenkého poháru. Dítě řeklo, že v druhém poháru je nyní více vody. Bylo přesvědčeno, že objem vody vzrostl, protože se zvýšila hladina vody ve druhém poháru, ačkoli vidělo, že do druhého poháru se přelilo úplně stejné množství vody z poháru prvního.Stadium konkrétních operacíKdyž si dítě začne uvědomovat, že jeho intuitivní představy neodpovídají skutečnosti, začne rozvíjet mentální struktury, které mu umožní koordinaci několika hledisek. Tyto mentální struktury nebo konkrétní operace se vyvíjejí v rozmezí sedmého až jedenáctého roku dítěte.V tomto vývojovém stadiu je dítě schopno mentálně zvládnout činnosti, které si může dělat s předměty – může je počítat, třídit je a řadit například podle velikosti. Rozvoj schopnosti třídění (klasifikace) předmětů můžeme ukázat na chování dítěte při pokusu s květinami. Jestliže dítěti v tomto období ukážeme šest petrklíčů a šest sedmikrásek a zeptáme se ho, jestli je tam více petrklíčů, nebo více květin, potom nám obvykle odpoví, že je tam petrklíčů stejně jako květin. Potom dítě zmátneme tím, že se ho zeptáme, zda náhodou nejsou petrklíče taky květiny. Dítě ví, že petrklíče stejně jako sedmikrásky jsou květiny, ale není schopno ve stejnou chvíli pojmout celou třídu květin (petrklíče a sedmikrásky) a ještě její část (petrklíče). Jakmile se však dětská schopnost třídění rozvine, začne rozumět i tomu, podle jakého hlediska jsou věci tříděny a zařazovány do skupin.Jestliže dítěti ukážeme hromádku tyčinek, nedá mu v tomto stadiu konkrétních operací moc práce seřadit je. Už chápe, že pokud je první tyčinka větší než druhá a druhá tyčinka větší než třetí, že tedy první tyčinka musí být také větší než třetí.Zkusíme-li totéž s dítětem, u kterého schopnost tzv. operativního myšlení ještě není vyvinuta, není dítě schopno pochopit všechny vztahy. Je pouze schopno porovnávat vždycky jenom dvě tyčinky spolu.Operativní myšlení vytváří základy pro logické myšlení a chápání světa. Pravděpodobně není náhoda, že školní docházka začíná ve věku pěti až sedmi let, kdy je dítě připraveno začít myslet tímto způsobem. Právě tak, jako nemůžeme dítě učit chodit, dokud nedosáhlo určitého stupně fyzického vývoje, nemůžeme dítě učit počítat, dokud přes obvyklá vývojová stadia nedospěje až k tomuto důležitému bodu.Dítě je jako vědec, který má vytvořenou teorii o světě. Aby mohl proběhnout mentální vývoj, musí být dítě vybaveno zkušenostmi, které teorii buď podporují, nebo vyvracejí. V tom to vývojovém stadiu je důležitý jazyk jako komunikační prostředek. Umožňuje dospělým vysvětlit dítěti případy, kdy jsou jeho teorie v rozporu s jejich vlastními. Tímto způsobem se dítě může učit ze zkušeností druhých a mít z nich prospěch.Stadium formálně logických operacíKonečným stadiem mentálního vývoje je stadium formálně logických operací. Začíná někdy kolem jedenáctého roku věku dítěte a je pro něj příznačný rozvoj logického myšlení. Během tohoto období se u dítěte rozvíjí schopnost přemýšlet o věcech a událostech, které jsou možné, pravděpodobné ve světě konkrétní zkušenosti, ale nemusí zrovna probíhat.Dítě už toho umí víc než jenom logicky přemýšlet o předmětech – už dokonce umí přemýšlet i o svých myšlenkách. To dokazuje dětská schopnost něco vyřešit, vymyslet, přestože jeho argumenty nemusí být vždycky logické.Dosažení cíleMentální schopnosti se nevyvíjejí izolovaně. Zkoušením a různými inteligenčními testy můžeme dětskou schopnost rozumět a myslet dokonce i měřit, ale slabé výkony ještě nemusí nezbytně naznačovat nízkou mentální úroveň.Mentální, emoční a fyzický rozvoj jsou propojeny způsobem, který ještě nebyl zcela prozkoumán. Příčiny, proč dítě není vždy schopno využívat maximálně svoje mentální možnosti (a to se týká kteréhokoliv vývojového stadia), jsou mnohé a složité. City (emoce) jsou úzce spjaty s důvody, proč něco děláme, a tyto důvody jsou dány buď nutností, nebo motivací. Jak se vyvíjíme, city i důvody se díky získávaným zkušenostem mění.Úspěch v učení podporuje naši motivaci učit se ještě více, ale při selhání se projevuje pravý opak. Zlobíme se, že nejsme schopni učit se tak, aby to bylo účinné, efektivní. Hodně malé dítě projevuje nekonečnou zvědavost a touží po tom učit se, ale v tomto stadiu potřebuje podporu dospělých, aby mohlo dál pokračovat a rozvíjet se.Když před něj postavíme nerealisticky vysoké cíle, připravíme mu situaci, kdy selhání je nevyhnutelné. Vytyčované cíle proto musí brát v úvahu současnou úroveň schopností dítěte. Jakmile je cíl od této úrovně hodně vzdálený, dítě se toho naučí méně. A co je ještě horší, ztratí o další učení zájem.Osobnost a chováníVyvíjející se dítě se učí nejenom o světě kolem sebe, ale dozvídá se mnohé o sobě samém. Svoje vlastní já objeví především pozorováním reakcí ostatních lidí.Komunikace začíná širokou škálou gest a už hodně malé dítě je schopno rozpoznat, kdy je z něho dospělý rozčarován a kdy je s ním nespokojen. Pozná to dokonce i tehdy, kdy rodič třeba říká, že mu dítě dělá radost, ale gesty nevědomky prozrazuje opak. Dítě se začne považovat za toho, kdo nic neumí, kdo není schopen se učit. Tento postoj ho může potom provázet celý život a ovlivňovat i jeho vztahy k jiným lidem.

folder_openPřiřazené štítky

Narození miminka

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Tak jste si přivezli Vaše miminko domů. Je to jistě nejúžastnější děťátko na světě. Čeká Vás spousta radostí, také trochu starostí, aby bylo jich bylo co nejméně, pokusíme se Vám poradit, co miminku a Vám pořídit, aby jste nemuseli utrácet za zbytečnosti a zároveň měli to co potřebujete.Kojenec a jeho psychomotorický vývojObdobí prvních 6-ti měsíců Vašeho miminka lze rozdělit, z hlediska psychomotorického vývoje, na dvě stádia. Odborně se jim říká I. trimenom (0. - 3. měsíce) a II. trimenom (4. - 6. měsíců). Ačkoliv se každé miminko vyvíjí trochu jinak, existují obecné vzorce vývoje miminek, které jsou plus minus platné pro každého zdravého kojence. Pokud Vaše miminko nezvládne v konkrétním období třeba přetočení na bříško apod. rozhodně to není důvod k panice. Každé miminko je pravidelně kontrolováno dětským lékařem, který by měl případné problém včas odhalit.Kojenec I. trimenon 0. - 3. měsíceCharakteristická pro toto období je převaha spánku nad bděním. Kojenec ještě nemá představu o prostoru, před krmením má větší pohybovou aktivitu než po něm. Doporučujeme balit miminko do deky nebo zavinovačky jako "housku". U některých dětí to pomáhá k uklidnění. Od šestého týdne dokáže kojenec vzpřímit hlavičku a začínají se objevovat reakce na vizuální podněty. Vhodné jsou nyní speciální senzorické hračky, které dokáží vizuálně a zvukově stimulovat. Objevuje se koortinace ruka-ruka, ruka-ústa a miminko slintá ostošest :) Od dvanáctého týdne má kojenec na bříšku trojúhelníkovou oporu(pase hříbátka). Ke konci prvního trimenonu se začíná miminko otáčet na bok, kde i chvíli vydrží.Kojenec II. trimenon 4. - 6. měsícV poloze na bříšku již s jistotou pase hříbátka, otáčí hlavičkou a pozoruje okolí. Kojenci mají rádi polohu na bříšku, protože je stabilní a mají rozhled. Z boku se postupně otáčejí na bříško. Otočení na bříško je zpravidla pohybovým vrcholem do konce šestého měsíce. Velkou chybou je, že mnoho maminek v tomto období miminko posazuje, to se v sedu neudrží, kymácí se a začne si nenápadně osvojovat špatné pohybové vzorce.Co koupit pro Vaše miminko Monitor dechuDíky monitoru dechu bude Vaše miminko ve spánku v bezpečí a pod stálým dohledem. Monitor Vás upozorní na případnou zástavu dechu nebo problém.

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Recepty na dotaz postupně

Období grilovaček zahájeno, přinášíme několik osvědčených receptů

access_time09.červen 2019personRedakce

Kuřecí stehna v meduPříprava: 20 minut + 60 minut grilováníPro 4 osoby* 4 kuřecí stehna * 3 lžíce medu * 2-3 lžíce vinného octa * 1 lžíce rozmarýnu * 4 lžíce olivového oleje * 200 ml pivaNa pečené brambory* 8 brambor * olivový olej * 16 lístků šalvěje * hrubá mořská sůl1. V misce prošleháme med, ocet, rozmarýn, olivový olej a pivo na marinádu. Kuřecí stehna omyjeme, osušíme, osolíme a vložíme do mísy. Přelijeme marinádou a necháme v chladu nejméně 2 hodiny odležet. Brambory vydrhneme kartáčkem, osušíme je, propícháme vidličkou a každou bramboru položíme na kus alobalu. Potřeme je olejem, poklademe lístky šalvěje a zabalíme.2. Brambory pečeme na rozpáleném grilu asi hodinu a během pečení je otáčíme. Asi půl hodiny před dopečením brambor vložíme na gril marinovaná stehna a grilujeme za občasného otáčení a potírání zbylou marinádou asi 30-40 minut. Stehna necháme před podáváním chvíli odležet, brambory posypeme hrubou mořskou solí.Cejn s citronemPříprava: 4 hodiny 45 minutPro 4 osoby• 2-4 celí vykuchaní cejni, celkem asi 1,2-1,4 kg ryb (po 600-700 nebo po 400 g) * 200 ml olivového oleje * 3 lžíce provensálského koření * hrubě drcený pepř * 2 citrony, bio, dobře omyté * 4 zelené chilli papričky * hrubá mořská sůl1. Vykuchané ryby dobře omyjeme a osušíme. Břišní dutinu osolíme a vysypeme lžičkou koření. Šikmo od páteře uděláme ostrým nožem po obou stranách několik zářezů a do každého zasuneme plátek citronu. Zbylé koření promícháme s olejem, směsí potřeme připravené ryby, posypeme pepřem a necháme v chladu několik hodin uležet. Před grilováním necháme okapat přebytečný olej.2. Grilujeme zprudka na rozpáleném grilu potřeném olejem. Pak dopékáme na mírnějším žáru, celkem asi 15-20 minut. Během grilování rybu potíráme zbylou marinádou. V polovině grilování dáme na gril omyté a osušené chilli papričky a grilujeme je dohněda.Tajemný hermelínNa 8 špízů potřebujete:*1 hermelín * 35 dkg dobré anglické slaniny * 2 fenyklyFenykl očistěte a nakrájejte na měsíčky (podobné cibuli), hermelín nakrájejte na menší kostičky. Každou kostičku hermelínu důkladně obalte ve dvou plátcích slaniny a hotový balíček poté napíchněte na špízovou jehlu tak, aby ho z obou stran kryly plátky fenyklu. Na grilu stačí nechat 6 minut a pak ještě za tepla podávat.Bedlová miminkaVětší, ale ještě nerozevřené bedly potřeme olejem, naplníme masovou směsí jako na karbanátky, přiklopíme plátkem slaniny nebo měkkého salámu a pečeme na rozpálené žule. Je to překvapivě dobréGrilstounova míchaniceTvrdší druhy hub (holubinky, mladší hříbky, babky, klouzky, lišky apod.) pokrájíme na větší kousky. Dále pokrájíme na plátky uzenou slaninu (asi 10% objemu hub), na kolečka dvě větší cibule, nadrobno nasekaný česnek (je lepší než utřený, nevysmahne se a lépe drží chuť). Nesolíme, chuť dodá slanina a dosolujeme eventuelně až hotové. Směs promícháme a rozprostřeme na rozpálený grilovací kámen. Širokou špachtlí nebo obracečkou směs občas promícháváme a pečeme do té doby než cibule zrůžoví. Pak přidáme větší kousky masitých rajčat (nejlepší jsou cherry napůl) a ještě několikrát otočíme až rajčata změknou, nikoli rozvaří. Podáváme s chlebem.Chalupářský špízNa 8 špízů potřebujete:*500 g vepřové kýty * 4 lžíce olivového oleje * 3 stroužky česneku * sůl a pepř * 2 nožky pikantní klobásy * 2 cibule, 2 papriky, 4 středně velké předvařené brambory.Vepřovou kýtu nakrájejte na kostky, zakapejte olejem, promíchejte s propasírovaným česnekem, solí a pepřem. Nechte několik hodin uležet. Klobásu nakrájejte na kolečka, cibuli na měsíčky, papriky na kostky a brambory na plátky. Brambory můžete ještě lehce potřít olejem. Vše postupně navlékněte na špízové jehly a grilujte 10-15 minut. Při použití Grilstone není třeba napichovat na jehlu, ale směs vysypat na desku a občas promíchat.Nebezpečný zázvorNa 8 špízů potřebujete:*20 kloboučků žampionů * 300 g kuřecího masa * sůl a pepř * 4 lžíce sójové omáčky * olivový olej * zázvor * 1 větší cibuliKloboučky žampionů oloupejte, maso nakrájejte na kostky, osolte, opepřete a naložte ve směsi oleje a sójové omáčky. Nezapomeňte k tomu přidat i kousek najemno strouhaného zázvoru. Cibuli nakrájejte na měsíčky. Na jehle poté vystřídejte kousky masa, celé kloboučky žampionů a cibuli. Opékejte, dokud není kuřecí maso hotové. Při použití Grilstone není třeba napichovat na jehlu, ale směs vysypat na desku a občas promíchat.Šťavnatá rajčátkaNa 8 špízů potřebujete:*300 g kuřecích prsních řízků * 4 lžíce sójové omáčky * 2 lžíce oleje * sůl a pepř * 1 menší cuketu * 20 cherry rajčátekKuřecí maso nakrájejte na kostky, osolte, opepřete a naložte do sójové omáčky a oleje. Cuketu důkladně omyjte a nakrájejte na plátky. Na špízové jehly potom kombinujte maso, cuketu a celá cherry rajčátka. Grilujte, dokud není kuřecí maso krásně měkké.Rajčátka na griluStředně velká, tvrdší rajčata rozkrojíme napůl a lžičkou vydlabeme vnitřek, popřípadě seřízneme trochu špičku (ne skrz), aby rajčata stála.. Podle počtu rajčat rozklepneme do misky vajíčka, vidličkou rozšleháme, nesolíme. Nastrouháme tvrdý sýr v množství přibližně odpovídajícím objemu vajec, vmícháme do vajec, můžeme přidat nasekanou petržel nebo pažitku. Směsí naplníme rajčata a přiklopíme plátkem anglické slaniny. Postavíme na rozpálenou žulovou desku slaninou nahoru a vyčkáme až vnitřek trochu ztuhne, pak již pečeme ze všech stran. Je to dobrůtka.

folder_openPřiřazené štítky