Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz rodinu

Cesta k úspěchů je otevřená. Stačí chtít…

access_time27.květen 2019personRedakce

Chcete rozjet internetový byznys, otevřít si kavárnu na rohu ulice, nebo snad vydat knihu? Pokud vaším záměrem není potloukat se po širém světě jako bludný Holanďan, zpozorněte. Máme pro vás triky, co znásobí vaše snažení.Chcete zabezpečit rodinu, procházet se po plážích světa, postavit si vysněný dům, nebo vdechnout nový život opuštěnému podniku, kde jste jako malí chodívali s rodiči na oběd? Ztotožněte se s tím, po čem prahnete a začněte věřit tomu, že se vám to prostě podaří. Nedovolte myšlenkám, aby vám ve vašem rozhodnutí ovlivnil negativní hlásek, co je součástí nitra každého z nás. A když se přece jenom ozve, musí ho zaplašit jeho optimistický konkurent. Touha splnit si váš záměr tak bude mnohonásobně převyšovat strach a obavy. A když varianta A nevyjde, je tady ještě plán B.Mějte oči na stopkách a neseďte v koutě!Čekáte, že by vám konečně někdo mohl nabídnout skvělé zaměstnání, nebo vás udělat svým obchodním partnerem? Něco takové se vesměs stává jenom v pohádkách, v realitě všedních dní tomu tak bohužel není. Proč ztrácet čas, co vám nikdo nevrátí, vyhlížením něčeho nespecifikovatelného, když si  báječnou příležitost můžete sami vytvořit, nebo jít ji vstříc. Mezitím, co se budou vaši známí bavit životem a vysedávat na zahrádkách po restauracích, vy budete směřovat k cíli. A všem okolo pak spadne čelist, protože to, co podle nich nebylo možné, najednou splňuje všechny znaky aktuální současnosti. Jejich údiv brzy přeroste v závist.Vybírejte si dobřeŘíká se, že s jakými lidmi se scházíš, takovým se stáváš. Pokud máte kolem sebe citové upíry, co vám berou energii, nebo vám permanentně závidí, zamávejte jim na rozloučenou. Obklopte se těmi, co vám rozzáří den, zpraví vám náladu a podrží vás v časech, kdy máte pocit, že jste si sáhli na samotné dno.Chcete tip?Vytvořte si online magazín stejně jako já mám magazín https://zenavi.cz, propojte si ho se sociálními sítěmi a živte se publikací a psaním, já jsem si pro vytvoření tohoto webu zvolila platformu https://socialweb.cz a nyní můžu publikovat a vydělávat si affiliate marketingem a reklamou a do budoucna i internetovýcm obchodem.Stačí se jen zaregistrovat a můžete začít tvořit!

folder_openPřiřazené štítky

Proč hubnou muži snadněji?

access_time01.listopad 2019personRedakce

Ráda soutěžíte a chtěla byste shodit pár kil? Potom pro vás máme jednu radu. Neporovnávejte se při hubnutí se svým protějškem. Je totiž dokázáno, že mužům jde hubnutí lépe.Může za to testosteron?Mužské tělo obsahuje v průměru o 40 procent více svalové hmoty než tělo ženské. Muži také mají více testosteronu, nutně potřebného pro výživu svalů.Takže pokud se váš miláček cpe na gauči čokoládou, část z ní se přirozeně spálí ve svalové hmotě. Kdyby se však, byť v dobrém, podělil s vámi, následky bohužel uvidíte již druhý den při zapínání kalhot.Když už je řeč o jídle, muži mají přirozeně větší „choutky“ na maso a vůbec na sytá, proteinová jídla. Mnozí z nich upřednostní propečený steak před chutným domácím koláčem. Berte si z toho příklad a nakrmte tělo potravinami s nízkým glykemickým indexem. To vám zaručí, že zůstanete déle s pocitem plného žaludku a nebudete muset doplňovat již hodinu po obědě ztracenou energii sušenkami.Muži se prostě netýrají hlady!Ukažte nám chlapa, který se rozhodne ráno posnídat vajíčko a půlku topinky, k obědu si dá zeleninový salát a večer se bude rozhodovat mezi grapefruitem a klíčky. Nad takovými dietami nejspíš váš přítel mávne rukou a jen se v koutku pousměje. Dokonce vám možná, velmi moudře, pohrozí rozchodem, pokud do takového drastického jídelníčku zapojíte celou rodinu. Takováto sebetrýzeň vám nanejvýš zpomalí metabolismus.Přestaňte si vyčítat těstoviny po osmé hodině (obzvlášť pokud vás čeká vášnivá noc a budete mít dost prostoru na spalování přijatých kalorií) a neomezujte se. Muže podle statistik v mnohem menší míře trápí emocionální přejídání. Jednoduše proto, že si nic neodpírají a jedí, když mají hlad, ne když jsou naštvaní. Vezměte si z nich příklad a nahromaděný stres a vztek si vybijte při libovolných fyzicky náročných aktivitách, ne při plenění ledničky. Budete se cítit a i vypadat lépe.Muži jsou tvrdohlavějšíŽe se vám to nezdá? Uvedu vám příklad svého kolegy Romana. Zčistajasna si před Vánocemi usmyslel, že zhubne. Začal denně cvičit, úplně překopal jídelníček a jak řekl, tak bylo. Žádné krize, žádné zaváhání. Jednoduše si dal cíl a my jen nevěřícně kroutíme hlavou a závidíme shozená kila. Ženské hubnutí je bohužel často založeno na rychlých, nereálných cílech. Následuje jo-jo efekt, zklamání, pocit prohraného boje a za čas se celý kolotoč opakuje….Pokud to tedy myslíte s hubnutím vážně, zaměřte se na samotný proces, ne na cíl. Radujte se z každého malého úspěchu. A odměňte se. Samozřejmě ne čokoládou, ale třeba lístky do kina.A co vy samy, milé dámy? Máte zkušenosti s hubnutím s vaším protějškem? Pokud ano, kdo vyhrál? Napište nám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz rodinu

Otázka typická ženě, která zjistila, že má jinou: Co má ona a já ne?

access_time29.květen 2019personRedakce

Přijde vám po všech stránkách příšerná, protože se ve vás probouzí rivalství tak velké, že by se dalo vážit na kila. Jenže toho, co patří vám, prostě z neznámých důvodů imponuje. Co za tím může být?Říkáte si, že jste hezčí, chytřejší, pracovitější, dokážete vydělat peníze, postarat se o rodinu a v konečném důsledku i o něj. Jenže je tu ona. On nedokáže přestat, přestože vám to milionkrát slíbil, zatímco vy nemůžete spát, protože nevíte, jestli se za ním zaklapnou dveře zítra nebo až za měsíc. Najednou začnete vnímat jeho vůni úplně jinak a to, čím vás nejvíc štval, je najednou upozaděno strachem, že o něj přijdete. Jenže nemůžete nic dělat. Ona má evidentně něco, co vám schází.Důvod č. 1: KlidVy stále něco řešíte – že praskla voda, nelíbí se vám učitelka ve školce, zahradník zasadil blbě kytky a ony všechny pochcípaly. Problémy. To je slovo, které chlapi nenávidí, už jen z toho principu, že je musí řešit. Když k tomu přičtete jeho pracovní starosti, máte výsledek, který nemůže dopadnout jinak, než hledat ventil v někom, kdo nic neřeší a nic po něm nechce.Důvod č. 2: ObdivKolikrát jste ho za poslední týden pochválila? Že nebylo za co? Ona ho bude chválit, i když se trefí talířem na stůl. Jde jí totiž o to, vyšplhat se na výsluní v jeho hlavě a pak cizopasit na jeho pocitu nespokojenosti a nenápadně mu podbízet řešení, která se jí zrovna hodí.Důvod č. 3: TeploVy na nějaké teplo prostě nemáte čas. Musíte odevzdat plány na další rok, vykoupat a uložit děti, uklidit po večeři a pak jste ráda, když vylezete těch pár schodů a svalíte se do postele. Ona nedělá nic – kromě toho, že cizopasí na vašem muži. Na to tulit se podle jeho potřeb má spouuustu času…Důvod č. 4: ZájemPárkrát se vám něco snažil říct – o své práci, úspěchách, dni, který prožil, lidech, se kterými se setkal, zatímco vy jste nějakým: „Hm, dobrý, hele…(…) totálně zabila jakýkoli zájem o to, aby  s vámi cokoli sdílel. Ona ho poslouchá. Vůbec neví, o čem mluví, protože by sama dohromady nedala ani výpočet pláště krychle, ale je jí to jedno. A on? Tetelí se blahem.

folder_openPřiřazené štítky

S prstenem na ruce nebo na psí knížku?

access_time29.květen 2019personRedakce

Hodně z nás zastává názor, že svatba je dnes pouze přežitek z dob dávno minulých, a tak preferujeme život na psí knížku. Počet uzavřených sňatků totiž rok od roku klesá. Proč?Příčin tohoto trendu může být hned několik. Například budování kariéry, cestování či studium jazyků. Co se týče něžného pohlaví, ženy studují, chtějí být úspěšné v zaměstnání, užívají si života a určují si, kdy založí rodinu. A co především – jsou finančně soběstačné. „Doba, kdy ženy na trhu finančních produktů žily ve stínu mužů, patří už neodvratně minulosti, “ říká Pavla Hávová, tisková mluvčí ČSOB.Rozchod je jednoduššíPokud v dnešní době vztah nefunguje, partneři se zkrátka rozejdou. Zní to jednoduše, ale rozvést manželství, rozdělit majetek a se vším se vyrovnat i emočně už tak snadné není. Nedávný průzkum Národohospodářského ústavu také ukázal, že rozvedené ženy přijdou v průměru až o 21,5 % příjmu. Nejohroženější skupinou jsou při rozvodovém řízení ženy mezi 20 až 29 lety, které si v příjmech pohorší až o 37 %.Nežijeme podle hodnot jako dřívPro sňatek existuje spousta pádných důvodů, proč ale statistiky hovoří jinak? „Velký podíl na poklesu uzavírání manželských sňatků má také vzrůstající procento mladých lidí, kteří vyrůstali v neúplné rodině, a neosvojili si tak klasický model rodiny,“ potvrzuje ze své terapeutické praxe psycholožka Tamara Svrčková a dodává: „Naše společnost také nežije podle křesťanských hodnot, je velice tolerantní k promiskuitě a i nemanželské děti jsou vnímány zcela jinak než dříve.“  K manželství pak zbývá jediný důvod, a tím je láska, což je ovšem emoce, která se v čase mění.

folder_openPřiřazené štítky

Místa, kde na vás čeká „ten pravý“

access_time29.květen 2019personRedakce

Také zatím narážíte jen na ty levé? Zkuste hledat jinde – a podle našich tipů na místa, která jsme rozdělili podle vašich preferencí a nároků na pana Božského.Víte, jaký by měl být nebo aspoň jaký by být neměl – myslíme charakterem (vizuál nechme stranou malého, ošklivého a s pletí plnou vředů nechce nikdo), zaostřete na místa, kde ho určitě potkáte. A bary a diskotéky to nejsou. Jednak jsou to pole milionkrát přeoraná a navíc se tak shlukuje podezřele moc těch levých.Intelektuál introvert se zájmem o uměníPokud jste si vysnily muže inteligentního, spíše plachého, ale zato věrnou milující duši s pořádnou dávkou empatie, zkoukněte aktuální nabídku divadelních představení, koncertů vážné hudby a to nejlépe v knihovně. Právě tam totiž stoupá koncentrace molekul úspěchu. To, jestli si necháte doporučit knihu nebo si během přestávky v představení půjdete stoupnout do fronty na víno a požádáte jej, jestli by vám jedno nemohl vzít, protože jste se dostala až na samý konec toho dlooooouhatánského hada, je pak už jen otázkou vaší ženské a sofistikovanosti.Táta na plný úvazek se zájmem o rodinuUž jste se byla podívat někdy v dětském interaktivním zábavním centru pro rodiče s dětmi? Mrkněte se třeba na stránky Funparku Žirafa nebo nějakého jiného dětského centra ve vašem okolí a pak vytáhněte kamarádku s dítětem nebo vyražte s malou neteří, synovcem atd. Uvidíte pana Dokonalého rovnou v akci. Pokud už vám třicítka klepe na dveře a toužíte po dítěti nebo za sebou už máte nevydařený vztah, máte na podnose ideální příležitost.Fešák, který se rád o sebe staráJednoznačně jděte do fitka a čím více profláknuté vyberete, tím větší možnost, že tam najdete, co hledáte. A to, že máte nezkoordinované pohyby a neumíte ovládat jediný cvičební stroj vůbec nevadí. Klidně si jen sedněte v dobrých „hadrech“ na bar a popíjejte ionťák. Oni to taky dělají a doma dohánějí svaly steroidy.Úspěšný byznysmen, který si jde za svými cílyVelká nákupní centra jsou většinou poblíž byznys center. Pro mnoho zajímavých mužů naskýtají možnost, kde si dát v místní kavárně rychlou schůzku. A pak je také hodně mužů, kteří vysedávají v těchto centrech ze stejného důvodu, proč tam půjdete vy – vědí, že ženy milují nákupy. Poměrně slušné šance na přímý zásah…

folder_openPřiřazené štítky

Kampaň za práva homosexuálů

access_time29.květen 2019personRedakce

Více než 700 obchodů britské kosmetické značky LUSH ve více než 40 zemích na světě bude slavit den svatého Valentýna kampaní na podporu práv sexuálních menšin a rovnosti v lásce.LUSH se již od svého založení před téměř dvaceti lety aktivně angažuje nejen v otázce ekologie, ale i lidských práv. Jednou z myšlenek značky je to, že nestačí jen nečinně přihlížet světovému dění – když díky množství svých obchodů a nadšených zákazníků má LUSH v rukou moc bojovat a aktivně pomáhat.Kampaň s názvem SIGN OF LOVE startuje 27. ledna a potrvá do 14. února a byla záměrně naplánovaná tak, aby probíhala souběžně se zimní olympiádou v ruském Soči (7.-23. února). Princip 6 olympijské charty stanoví, že jakákoli forma diskriminace je neslučitelná s olympiádou a Mezinárodní olympijský výbor potvrdil, že je tím míněna i sexuální orientace. Ale jak známo, minulý rok byl v Rusku zaveden nový zákon proti sexuálním menšinám, který má v zemi za následek obrovský nárůst násilí proti homosexuálům. Právě v souvislosti se zimními olympijskými hrami se i v médiích tento problém opět dostává na první stránky a je tedy skvělá příležitost toho využít.Pokud i vám není společenská diskriminace tzv. LGBT skupin (homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové) lhostejná a také věříte v to, že na lásku mají právo všichni bez rozdílů, natož aby byl někdo za ni utlačován a trestán, zúčastněte se i vy kampaně – i vy totiž máte moc v rukách! Princip je jednoduchý: sdílejte na sociálních sítích (Facebook, Twitter, Instagram…) svou fotku s namalovaným symbolem trojúhelníku na tváři nebo těle (ruce, paži, rameni…) a hashtagem #SIGNOFLOVE. Fotku také v ideálním případě nahrajte na oficiální facebookovské stránky LUSH ČR www.facebook.com/lushcr.  Ideální je růžová barva, protože růžový trojúhelník je symbolem mezinárodního gay hnutí. Cílem je získat co nejvyšší počet fotek, tedy účastníků, a ukázat tak ruské vládě, že lidem věc není lhostejná. 14. února, v den svatého Valentýna, bude totiž ruské ambasádě v pravé poledne předána kniha se všemi fotkami. A samozřejmě, že je třeba, aby byla pořádně objemná!Otázka omezování a utlačování sexuálních menšin se samozřejmě netýká jen Ruska – gayové, lesby, bisexuálové a transsexuálové se potýkají s problémy v 76 zemích světa (!), v 10 je to otázka života a smrti. Upozornit na problém v době konání olympiády v Rusku je ale skvělá příležitost, jak vyjádřit solidaritu a na problémy znovu upozornit. LUSH se se svou kampaní přidává k aktivitám celosvětového hnutí ALL OUT, které mobilizuje miliony lidí a jejich sociální sítě s cílem vybudovat silné globální hnutí za rovnosti v lásce. Chcete-li se přidat, podívejte se na stránky www.allout.org.Ale hlavně: zavítejte mezi 27. lednem a 14. únorem do obchodu LUSH v pražském OC Palladium a nechte si namalovat růžový trojúhelník na tvář pomocí jedné ze rtěnek. Vaše fotka se objeví na Facebooku LUSH a posléze i v petiční knize. Anebo si symbol nakreslete sami doma, ve škole nebo v práci – přizvěte k tomu rodinu, kamarády, spolužáky či kolegy, vyfoťte se (nejlépe každý zvlášť) a fotku nahrajte na LUSH Facebook. Pamatujte – čím více nás bude, tím toho více dosáhneme!

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Co znamená rozvod pro ženy a co pro muže

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Rozvod manželství, zvláště pak pokud se jedná o manželství s dětmi, není pro nikoho ze zúčastněných snadnou záležitostí. I v případě člověka – muže nebo ženy – který rozvod inicioval a čeká na něj jako na vysvobození z nesnesitelné situace, přináší rozvod velkou psychickou zátěž. Většina lidí totiž stále ještě do manželství vstupuje s tím, že bude trvat celý jejich život, a jeho konec tedy znamená určité symbolické selhání, které nás nutí předefinovat si celou vlastní životní historii a význam událostí, které jsme v minulosti prožili.Radka Dudová Muži, ženy, manželství a rozvod Pro oba z partnerů, toho kdo rozvod iniciuje i toho kdo je „opouštěn“, rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět, ve kterém bude žít, a zároveň potřebu vybudovat si novou identitu, která již není založena na tom, že jsem partnerem a manželem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Někdy je nutné najít si nové bydlení, zvyknout si na nové prostředí, najít si práci a kompletně přeorganizovat vztahy s dětmi. V minulosti byl řád našeho života založen na existenci rodiny a druhé osoby, která o nás věděla víc než kdokoli jiný, nyní se tento řád rozpadá a je třeba nalézt řád nový. Zároveň musíme objevit nové zdroje naší osobní identity, což znamená, že se vlastně stáváme úplně jiným člověkem. Pro toho, kdo rozvod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protože pravděpodobně o rozvodu již nějakou dobu předtím přemýšlel a již v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky – takříkajíc měl čas si na novou situaci zvyknout a připravit se na ni. Ten, pro koho je rozvod překvapením, musí řešit všechny problémy náhle a naráz a navíc je vystaven společenskému traumatu odmítnutí ze strany partnera. Existují ale specifické problémy, které rozvod přináší ženám a jiné, které přináší mužům. To je dáno tím, že postavení mužů a žen v manželství není stejné. Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v rodině stále předpokládá, že úkolem muže je finanční zajištění a úkolem ženy je péče o potomstvo, o muže a domácnost. V roce 2003 si stále 91 % mužů a 89 % žen v České republice myslelo, že hlavním úkolem muže je finančně zabezpečit svoji rodinu, a 79 % mužů a 78 % žen se domnívalo, že péče o malé děti je převážně ženskou záležitostí. Od žen se v manželství stále více než od mužů očekává, že zapomenou na své vlastní zájmy a touhy a postaví do popředí zájmy svého manžela a dětí. Na oplátku očekávají emocionální podporu, které se jim ne vždy dostává. Jeden z důsledků těchto rozdílů se odráží ve výzkumech spokojenosti s manželským životem: ženy jsou většinou spokojeny se svým manželstvím méně než muži. Ženám obecně přináší manželský vztah méně emocionálního uspokojení než mužům, stěžují si na uzavřenost a odměřenost svých partnerů, méně často než muži je pokládají za své důvěrníky a nejlepší přátele. To je jeden z důvodů, proč ženy častěji než muži podávají žádost o rozvod. I výzkumy obyvatelstva České republiky potvrzují, že ženy jsou v manželství častěji nespokojené a jsou shovívavější k rozvodu jako řešení situace, kdy pár není schopen řešit své manželské problémy. Ekonomické důsledky rozvodu Pro ženy obecně má rozvod větší ekonomické dopady než pro muže. Vzhledem k tomu, že péče o děti a o domácnost spočívá stále ve většině českých rodin na ženě, mnoho z nich rozděluje svůj čas mezi povinnosti profesního a rodinného života. „Rodinná kariéra“ znamená pro ženu ve většině případů menší investice do profesního života. Ženy často podřizují nejen čas strávený prací, ale i geografické místo práce svým dětem a svému manželovi. Během let trvání manželství mají sice ženy přístup k příjmu a prestiži svého manžela, během rozchodu ale tento přístup ztrácejí a nezískávají zpět to, co investovaly – čas a energii strávené péčí o rodinu a emocionální a jinou podporou svých mužů.

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Jak si udržet dobré vztahy

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Vztahy pro náš spokojený životVztahy – někdy si říkáme, že mít vztahy je jedna z nejhorších věcí, že je to pro nás zraňující, omezující, že se často s partnerem nebo partnerkou hádáme, nemůžeme se na ničem shodnout, máme jiné představy o životě a o společné budoucnosti…ale přesto v nich stále zůstáváme a snažíme si toho druhého u sebe udržet. Proč? Nikdo totiž nechce být sám. Je to citová i pudová záležitost, každý chce mít vztahy, aby byl spokojený po psychické i fyzické stránce, a aby založil rodinu. A samozřejmě, že když už vztahy máme, chceme si je udržet dobré a spokojené. Občas je to dřina, ale vyplatí se nám to. Jsou tedy nějaké rady, jak si tedy udržet dobré vztahy? Samozřejmě, že ano.UpřímnostUpřímnost mezi dvěma lidmi ve vztahu je pochopitelně velmi důležitá. Být naprosto upřímný je ale někdy dost těžké, někdy se nám lež jeví jako dobré východisko ze situace. Když si ale chceme udržet partnera a dobré vztahy, nevyplatí se ukazovat jen svou hezkou tvář. Nemá smysl hrát si na někoho, kým nejsme, protože pravda stejně vyjde najevo a může pak být o to více bolestivá. Nač krmit partnerovy představy o úžasné ženě, pokud jí nejsme? Radši buďme realističtější a pravdivější.Být upřímný je těžké. Záleží na tom, jakého máte partnera, protože každý člověk je nastavený trochu jinak, ale pokud si říkáte, že raději zalžete, pokuste se přijít na to, proč vlastně chcete lhát. Je to kvůli tomu, abyste podporovala falešnou představu? Je to proto, že se stydíte sama za sebe?Často člověk lže proto, aby skryl jednání, které se nelíbí jemu samému. Pokud tedy nejste připravení být naprosto upřímní, zkuste vydiskutovat a obhájit pravdu aspoň sami před sebou. Uvidíte, že se potom budete cítit lépe a vyrovnaně a Vaše vyrovnanost se postupně přenese i na Vašeho partnera a Vaše vztahy.Zbavte se nerealistických očekáváníOčekávání a nerealistické sny a představy dost souvisí s upřímností. Když k sobě totiž budete s partnerem upřímní, ani jeden z vás je nebude mít. Očekávání nejsou pro vztahy příliš dobré. Kladou určité požadavky, které nemusí druhá osoba vždy splnit. Řekněte, k čemu ale je živit v sobě imaginární představu partnera? Vždy se snažte ujasnit si, koho vlastně milujete. Zda svého skutečného a reálného muže, nebo jen představu o něm?Toto je jen malá část toho, co můžete udělat pro zlepšení Vašeho života. Proto Vám i v dalším článku přineseme rady, jak si udržet dobré vztahy. 

folder_openPřiřazené štítky

Nevěra a promiskuita

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Nevěra a promiskuita Nevěra.Známe ji asi všichni, co? Nosíme ji v sobě.Taková zajímavá věc. Co vede šťastně zadané, že ji tak rádi vyhledávají a současně odsuzují?Většinou nemáme moc pochopení pro ty co nevěrní jsou a s účastí sledujeme podváděné. Asi normálka. Nikdo nechce být podváděn a tvrdíme, že ani podvádět nechceme, vždyť je to přeci hnusné. A ještě větší normálka je, že podvádějí všichni. Nebo snad znáte někoho, kdo není nevěrný? Já sice ano, jednoho karatistu, bojovníka. Má dvě malé děti, normální ženu a je totálně šťastný, za to, že všechno je, tak jak je, vždy a za všech okolností. Takových lidí je málo, má za to maximální respekt. Potkávám tady víc takových, kteří to svoje štěstíčko potřebují stále testovat.Jasně, že sem nepočítám dvacetiletého kluka nebo holku, tam je to jasný. Probíhá proces hledání se a celý život je před nimi. Promiskuita je v podstatě nezbytná, aby se člověk našel. Ok. Ať už to bolí sebevíc, v tomhle věku se to rozdýchává podstatně snáz než ve čtyřiceti, kdy už je všechno někde dál. Dobrá, mládež ať žije dokud to jde.Co mne ale opravdu dojímá, jsou dívky lodníků, pracujících v zahraničí. Nic proti, ale ti kluci tam opravdu makaj. Podle mého doufají, že peníze, co vydělají tam, jsou schopné nahradit všechno tady. Vždyť to dělají pro vás. Myslím, že tři týdny na lodi jsou větší peklo než být tři týdny sama doma.Druhá parta, to jsou tatínci. Takový potkávám nejvíc, sebevědomí třicátník, šťastný otec, dobrá práce. Pro rodinu všechno. Sledujte ho, ale za rohem, slintajíc putuje pátečním městem a od hlavy až k patě, sjíždí tu nejtuctovější servírku a žádostivě flirtuje. Já se jen divím. Ženu sis vybral sám, dítě si jí udělal, dokonce tvrdíš, že nic jiného než šťastnou rodinu nemáš. Na toho kdo to nepěstuje, koukáš z patra. Tak proč tohle? Nechápu! Někde bude asi chyba. Špatný výběr ženy? Možná, že by mohly všechny patřit jen tobě.No nic, byla to jen taková úvaha. Prostě to nemám rád. Štve mně třeba i zapíjení svobody a následná cesta do vykřičeného domu, kde se kamarádi složí na lehkou děvu pro ženicha. Nebalím servírky, ten pocit být sto padesátým vopruzem dneška, si rád odpustím. Vždyť jsou v práci, musejí z toho mít dost. A možná ne. Každopádně já dost mám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz rodinu

Neplodnost

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Neplodnostv dnešní hektické a uspěchané době, která je navíc podpořena konzumním způsobem života ,často zapomínáme na své tělesné a psychické potřeby. Důsledkem stálého stresu, špatné výživy a nedostatečného pohybu jsme více náchylní na různá onemocnění. Stoupá výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, infarktu myokardu, diabetu a neplodnosti. Ano a právě neplodnost je strašákem dnešní a budoucí doby. Dnešní žena před sebou vidí stále častěji kariéru a těhotenství odkládá na pozdější dobu. Společnost nám neustále předhazuje profil moderní ženy, která musí být stále in. Bohužel dnešní společnost význam ženy a mateřství nedocenila.Rodí se stále relativně málo dětí, což bude mít pro společnost v budoucích letech neblahé důsledky. Bohužel fakt, že neplodných párů přibývá ,je holá skutečnost.Co s tím. Dnešní vyspělé a moderní zdravotnictví dělá co může, ale přece jen to nestačí. Diagnostika se neustále zlepšuje a metody léčby jsou na vysoké úrovni, ale ne všem je pomoženo. Neblahá skutečnost je i, ta že narůstá mužská neplodnost a pokud se vlivem okolností setkají dva partneři, kteří jsou stejně nemocni, tak naděje miminka je ještě menší, ba takřka nulová. Mnoho neplodných párů proto hledá alternativy a uchyluje se k návštěvě léčitelů nebo jiných praktiků, od kterých čeká zázrak. Možná namítnete, že zázraky neexistují. Kdo nezažil, tak neví. Nikdo si nedokáže představit jaké to je, když několik let čekáte a čekáte. Nikdo z vás ani netuší, co to je, hlavně pro ženu, za psychický tlak, který ji provází běžným životem při pohledu na malé děti, které si hrají. Mít miminko a založit rodinu je pro neplodný pár velký zázrak. Dlouhá léta se zabývám přírodní medicínou a z praxe můžu jen potvrdit, že neplodnost se stává globálním problémem.Jak může pomoci přírodní medicína ? Přírodní léčba by měla mít vždy svá pravidla. Tím myslím, aby terapeut vždy uměl zhodnotit zdravotní stav. Od určení správné diagnózy by se měla odvíjet i kvalitní léčba, až do výsledného početí.V praxi vždy postupuji, tak že si nejprve pohovořím s nemocnou (je lepší když, přijdou oba manželé nebo partneři) a pak provedu irisdiagnostiku a změřím akupunkturní dráhy. Na základě zjištěných skutečností sestavíme léčebný režim.Příčiny neplodnosti představují globální problém. Musíme rozlišovat ženskou a mužskou neplodnost.Ženskou neplodnost si můžeme rozdělit na pět typů potíží : hormonální problémy, pánevní nebo mechanické problémy, vysoké hodnoty homocysteinu, překyselení organismu a opakované potraty, mimoděložní těhotenství a narození mrtvého plodu. Namátkou mohu vybrat anovulační cykly, polycystické vaječníky, nepravidelnou menstruaci, vysoké hodnoty prolaktinu, endometrióza, zánětlivá onemocnění gynekologických orgánů, imunologické vlivy, srůsty na vejcovodech atd. Mužskou neplodnost si můžeme rozdělit také do několika kategorií : porucha tvorby a zrání spermií, nepohyblivost spermií, překážky a blokády ve vývodních pohlavních cestách, vysoké hladiny homocysteinu a ejakulační problémy. Namátkou mohu vybrat : hormonální problémy, různá zranění, prodělané příušnice v pubertě, záněty varlat, vrozené vady, infekce prostaty, imunologické vlivy, kýly atd.Obecným problémem je také vyšší věk ženy, nesprávný životní styl, stresové situace, drogy, kouření a vše co s tím souvisí.Léčbu většinou ordinuje lékař. Přírodní medicína nabízí také naději. Osobně si myslím, že oba postupy jak klasické tak přírodní se musí kombinovat. Důležité je změnit životní styl a přístup k životu. V praxi budeme používat bylinky, potravinové doplňky, akupunkturu a zdravotní cviky např. podle paní Mojžíšové.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz rodinu

Žiji ve světě snů... a to mi pomáhá přežít

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Některé z nás jsou úspěšné přirozeně - mají atraktivní  práci, která je navíc baví, skvělého partnera i rodinu a navíc jsou u všech oblíbené a každý večer mají plný. Jiné se neustále topí v depresích - práce je nebaví, navíc je mizerně placená, když náhodou narazí na chlapa, záhy se ukáže, že je ženatý či alkoholik, a o pravé přátele nezavadí. Tyto ženy pak často žijí dva životy, jeden ten nudný, šedý, nešťastný a pak ten druhý, „růžový“, který si vysní. V „růžovém“ světě jsou šedé kancelářské myšky manažerkami beroucími minimálně padesát tisíc měsíčně, s přesně padnoucími kostýmky, každotýdenní návštěvou kadeřníka a maséra, a hlavně s ideálním partnerem, který jim denně nosí čerstvé květiny, snídani až do postele a i po tříletém soužití jim pětkrát denně opakuje, jak je miluje.Byť všechny ženy už od počátku vědí, že se jim jejich „sny“ nevyplní a zpočátku hrají de facto jen hru na „kdyby“, později možná samy za dlouhých zimních večerů strávených o samotě před romantickými filmy uvěří, že se jejich představy změní ve skutečnost. Čím častěji se jim pak oddávají, tím věří intenzivněji a často se postupem času začnou stylizovat do role vysněné ženy. Uvažování takových žen může často zajít až do extrému, v práci si „odsedí“ osm hodin, kde se bez nutné konverzace s okolím téměř nekontaktují, aby pak po večerech spřádaly své růžové sny. Takové ženy tak začnou žít více fiktivním, než reálným životem, což je může přivést do průšvihu, protože se začnou uzavírat ještě více do sebe a šanci na seznámení či na pracovní postup si tak zazdí. Často se pak zhroutí, upadnou do alkoholové či jiné závislosti a ze života jim zbude opravdu jen sen.Ty pozitivnější se však do své vysněné role vžijí a pokud jim štěstí přeje, část svého vysněného světa promění v realitu. Šedá popelka si začne kupovat dražší a luxusní oblečení, změní účes a začne se pěkně líčit, párkrát navštíví psychologa, přečte si knížku o asertivitě, obejde pár pohovorů a vysněný život, byť trochu vzdálený tomu nalinkovaně růžovému, je realitou. Stačí jen trochu odvahy a chuti do změny. Tak se pěkně zasněte...

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz rodinu

 Žena měsíce, která nás baví & inspiruje: Kateřina Kristelová

access_time29.květen 2019personRedakce

Kačka bezesporu patří mezi naše nejkrásnější moderátorky, ale také ženy s velkým Ž. Už jen proto, že se jí s lehkostí daří skloubit všechny aktivity – moderování, natáčení, vlastní projekt, péče o dceru Claudii – a přitom všem vypadat skvěle.Setkání s Kačkou proběhlo velmi rychle a to přímo v krátké pauze mezi focením. A i přestože se nám mohla věnovat jen chvilku, prozradila svoje beauty zlepšováky i třeba to, jaké prádlo má zrovna na sobě.Vše, co jsme zjistili o její kráseV práci ji často můžete vidět v rozvolněných vlnách, které dokonale podtrhují její jemný obličej. Ve dnech, kdy má volno si ale ráda zaplétá také nejrůznější copy. Nebojí se ani aplikací do vlasů v podobě mašlí, čelenek nebo šátků. Co se týče barvy, nepatří mezi velké experimentátorky. Už řadu let je věrná blond. Není žádným tajemstvím, že má své vlasy prodloužené a zahuštěné 120 prameny, které na jejích vlasech drží pomocí nenápadných keratinových spojů. Co vás ale určitě překvapí, je osoba, která jí vlasy prodlužuje. Je jí totiž Martina Gavriely. Sama Kačka přiznává, že k ní chová velký respekt.Je to rozhodně žena, která ví, co dělá a dělá to skvěle a pokud byste na to byly zvědavé, mrkněte na  Facebook Prodlužování vlasů Praha Martina Gavriely, kde se prý můžete i přímo objednat. Kačka o své vlasy pečuje kosmetickými přípravky italského výrobce Medavita, které jsou určené přímo pro regeneraci. A co o nich říká? „Přípravky této značky používám asi dva měsíce a zlepšení vidím markantní! Mám vlasy barvené, hodně suché a konečně začínají připomínat zdravou hřívu.“ Nejoblíbenějším přípravkem je sérum na vlasy, které je má rozzářit a vyživovat, což se i děje a nosím si ho proto v kabelce všude s sebou…“Vše, co jsme zjistili o její kondiciKačka má krásnou štíhlou postavu. Ale není to zadarmo. Nepatří k těm vyvoleným, které mohou od rána do večera jíst cukrkandl a nikde se to neprojeví. Není ale líná na sobě pořádně makat. Má upravený jídelníček a poprvé hodně důkladně. „Snažím se na sobě makat, protože v tomhle ohledu nemám nic zadarmo, trénuji dvakrát týdně s trenérem a každý den chodím běhat, jak hodím dceru do školky,“ říká. Kačka se také nikdy netajila tím, že si nechala zvětšit poprsí a tohoto kroku nelituje. Teď je konečně spokojená.Vše, co jsme zjistili o člověku, kterého milujeKačka patří mezi lidi velmi společenské. Má mnoho přátel, na které nedá dopustit a samozřejmě rodinu, která je jí velkou oporou. Top příčka v jejím srdci ale patří jen jedinému člověku – jsou mu čtyři a jmenuje se Claudinka a k tomu, co vás určitě zajímá nejvíce, říká: „Partnera nemám, užívám si single život, který jsem řadu let neznala a baví mě to.“Vše, co jsme zjistili o tom, co právě děláV ateliéru své dvorní fotografky Mii Mirrelli jsme Kačku zastihli v krásném ručně šitém prádle návrháře Jakuba Ponera, který tvoří pod brandem Made by Poner. Hned po focení pospíchala na natáčení dalšího dílu své stálé rubriky Lovestory pro TOP STAR magazín a hned potom pro Claudii do školky. Po večerech většinou moderuje nebo tvoří obsah svého blogu Mystic Lipstick (www.mysticlipstick.cz) no a když má volno, snaží se ho celé věnovat dceři.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz rodinu

Inhalace: Víte, kdy ji naordinovat dítěti?

access_time29.květen 2019personRedakce

Chřipka postihne přibližně 5 – 15 % populace. A z ní velkou část právě té dětské. Holt kapénky si vybírají ty nejslabší…Zvláště u „školkařů“ se zejména v zimním období vyskytují poměrně často a vám i prckovi nezbývá, než s nimi úporně bojovat. I samotná rýma je nepříjemná pro dospělé, natož pro dítě. Odsávání přináší pouze krátkodobou úlevu a dny s rýmou či kašlem se zdají nekonečné. O nocích ani nemluvě, když dítě leží, je to ještě horší. Zná to každý rodič, který už uprostřed noci zapínal hlučný vysavač, aby svému pokladu alespoň trochu ulevil od ucpaného nosíku odsávačkou. Inhalační léčba patří k  moderním směrům, která přináší efektivní a účinnou úlevu.Jak správně inhalovatChcete-li předcházet nemocem a dýchacím potížím, inhalujte jednou denně po dobu 10 – 15 minut. Je-li vaše dítě nachlazené nebo trpí opakovanými alergickými záchvaty, zvyšte frekvenci na dvě až tři inhalace denně. Prostřednictvím masky nebo náustku se do plic dostanou i ty nejmenší částečky užitečných minerálů, což při běžném „napařování “ nad hrncem s horkou vodou rozhodně nedocílíte. Aerosolová terapie umožňuje aplikaci léků přímo na potřebné místo dýchacího ústrojí. Na rozdíl od celkového podávání léků ústy, které ovlivňují celý organismus, umožňuje inhalace využití léčebného efektu jen v dýchacích cestách, tedy přesně tam, kde je to třeba. Pokud si však sami připravujete léčivo pro inhalaci, je velmi důležité, abyste dodržovali předepsané instrukce. Léčivo připravte dle předpisu či příbalového letáku.Na inhalaci je potřeba klidInhalátor nemusí být strašák. Seznamte s ním děti prostřednictvím videa.Proto odborníci doporučují inhalovat nejlépe před spaním. Dohlédněte na to, aby vaše dítě pohodlně a vzpřímeně sedělo. Pokud je dítě netrpělivé či neposedné, zkuste mu během inhalace najít nějakou zábavu, např. společně můžete koukat třeba na pohádku. Nasaďte dítěti masku, zapněte inhalátor a nechte ho, ať pomalu a zhluboka dýchá, dokud nespotřebuje všechno. Pravidelné inhalování slouží jako účinná léčba i prevence celé řady respiračních onemocnění. Používání inhalátoru při prvních příznacích nachlazení zabrání propuknutí onemocnění do těžšího stadia a tím sníží i riziko nezbytnosti nasazení antibiotik.Co, kdy a jak? 3 otázky, které vás u inhalace zajímajíInhalátor je praktická věc pro celou rodinu. Tady se můžete podívat, jak jde například nastavit rozprašovač.Vysoce efektivní je vdechování aerosolu léčivých minerálních vod, například Vincentky.  Ve kterých obdobích roku je vhodné inhalovat, to záleží na druhu vašich potíží, při kterých je možné zvýšit počet inhalací na dvě až tři denně.opakující se virózy, chřipky a infekce dýchacích cest: odborníci doporučují inhalovat od podzimu do jara, především v obdobích různých epidemiíalergie na roztoče či zvířata:potíže se obvykle zhoršují v topné sezoně, lze inhalovat i celoročněastma a jiné chronické plicní choroby:celoročněalergie na pyly či plísně:po celé období kvetení „vašeho“ alergenuInhalátor je praktický, snadno přenosný, tichý a ocení ho celá rodina. Zvlhčení dýchacích cest totiž prospěje každému z nás, obzvláště v topné sezóně.Žena ví: Děti při pohldu na zvláštní nástroj mohou být vyděšené a odmítnout spolupráci. Zkuste zakoupit nhalátor OMRON s přibaleným edukačním CD, které obsahuje animované video „Ahoj, já jsem inhalátor“. Video dětem pomůže seznámit se s inhalací a přijmout fakt, že inhalace nebolí.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Alkoholismus v rodině

access_time17.leden 2020personRadka Eliášková

Proč zrovna alkoholismus v rodině? Protože dnes se s nárůstem spotřeby jiných drog, dostává alkohol trochu mimo hlavní směr protidrogových aktivit a programů. Jakoby se zapomínalo, že alkohol je u nás nejrozšířenější, nejdostupnější a hlavně legální drogou. Proto bývá velmi často tak zvanou drogou startovní. A první místo, kde se dítě potká s alkoholem je obvykle rodina.Většina z nás vyrůstala v rodinách a sami zase vytváříme nové rodiny. Ať chceme či nechceme, neseme si návyky, zkušenosti a rodinné tradice sebou. Byť u alkoholismu není dědičnost prokázána, je jisté, že vliv prostředí, v němž mladý člověk vyrůstá, je značný.Sám mám s alkoholismem velmi osobní a dost drsné zkušenosti a proto jsem rád, že jsem dostal příležitost psát na těchto stránkách o alkoholismu, jeho vývoji i důsledcích. Také ale o možnostech jak pomoci těm, jenž si již sami pomoci nemohou.Žena bývá nazývána strážkyní rodinného krbu. A právem, neboť právě ženy vytvářejí, nebo se o to alespoň snaží, tu správnou rodinnou atmosféru, zázemí pro své děti i svého partnera. I když přibývá žen manažerek nebo žen podnikatelek, jež jsou velmi časově zaneprázdněny, přesto jim určitě záleží i na rodině a prostředí v němž vyrůstají jejich děti.Mnohdy však ženy snaha ochránit rodinu vede i k chybným rozhodnutím. Pokud například partner pije přespříliš, žena se snaží tuto skutečnost tajit, různě maskovat a omlouvat. Nechce si přiznat, že partner má problémy s alkoholem. Chápe to jako svoje selhání a bojí se, že ji okolí označí za viníka. Není tomu tak. Každý máme svůj život ve svých rukou a sami jsme odpovědni za své činy.Alkoholismus je nemoc a na alkoholika musíme tedy pohlížet jako na nemocného člověka. A tento problém se nevyhýbá ani slavným osobnostem. Před několika dny se vrátil z protialkoholního léčení jeden z nejnadanějších herců Hollywoodu, Ben Affleck. Hrál například jednu z hlavních rolí ve filmu Pearl Harbor. Sám o tom velmi otevřeně hovořil: "Byl jsem nešťastný z toho, jaký život vedu, na jaké párty chodím a jak se snažím předstírat, že jsem někdo jiný. Nějak jsem sám sebe přesvědčil, že je vše v pořádku, když se chovám jako rocková hvězda. Myslel jsem si, že to bude legrace, když si budu jen užívat a s ničím si nebudu lámat hlavu. Ale na konci dne jsem byl velmi osamělý a velmi nešťastný."Takže vidíte, že alkoholismus si nevybírá. Důležité však je nerezignovat, bojovat. Abychom mohli problém řešit, musíme si jej nejprve pojmenovat, určit, a hlavně o něm mluvit. Ať už se svými blízkými nebo s odborníkem, ale nezakrývat jej a nesnažit se tvářit jako že se nic neděje. Jedno moje oblíbené přísloví praví: "není hanba upadnout, hanbou je zůstat ležet."

folder_openPřiřazené štítky

Dia Život

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Děti s diabetem nerozeznáme na první pohled od dětí zdravýchJejich nemoc se však dotýká všech, kteří s nimi žijí a pracují – nejen rodičů, prarodičů a sourozenců, ale i učitelů, vychovatelů, kamarádů, sousedů. Aby tyto děti mohly žít normálním životem, musíme jim k tomu umět pomoci. Každý člověk zná někoho, kdo onemocněl cukrovkou. Většinou jsou to ale lidé dospělí, někdy ve starším věku, často s nadváhou. Tito lidé onemocněli cukrovkou 2. typu. Toto onemocnění je možné léčit pouze dietou nebo dietou a prášky nebo dietou a podáváním inzulínu injekcemi. Tato látka se těmto nemocným v těle vyrábí, ale není dostatečně využita.Je však mezi námi v České republice skoro 2000 dětí, které cukrovkou onemocněly také. Tento typ onemocnění je ale zcela odlišný. Nese název cukrovka či úplavice cukrová neboli diabetes mellitus 1. typu. Tento typ se vyznačuje jediným možným způsobem léčby, kterým je injekční podávání inzulínu. Tyto děti od ostatních nerozeznáme, ale chceme-li, aby žily normálním životem, musíme jim v tom umět pomoci. A v tuto chvíli se to týká nás všech, ať už jsme rodiče nebo příbuzní, učitelé, přátelé nebo sousedé. Abychom mohli pomoci, musíme znát několik základních informací o tomto onemocněníBez inzulínu nelze žítZa diabetes mellitus 1. typu nikdo nemůže. Onemocnění nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebo silné, má-li v oblibě sladkosti a nemá-li rádo sport. V organismu dítěte nastala složitá situace. Přestal se zde vyrábět v dostatečném množství a později v celém k životu nezbytném množství inzulín. Látka inzulín patří mezi hormony, vzniká v části slinivky břišní a je chemickou látkou, která je nezbytná pro proces látkové výměny. Ta je pro život naprosto nezbytná. A stejně tak je tedy nezbytné potřebný inzulín tělu dodávat. V dnešní době není jiný osvědčený způsob, než inzulín podávat injekčně a nejméně čtyřikrát denně. Veškeré pokusy inzulín dostat do těla jinak než jehličkou nebyly zatím úspěšnéInzulín je velmi důležitý pro zpracování glukózy neboli krevního cukru v těle. Ten je zdrojem energie pro všechny buňky lidského organismu. Glukózu do těla dostáváme potravou. Patří sem nejen chléb, housky a veškeré přílohy a samozřejmě sladkosti, ale i mléko a ovoce.Množství cukru v krvi – tzv. glykémie – je u zdravého člověka poměrně stálá. Základní rozpětí na lačno je od 3,3 milimolů na litr do 6,0 mmol/l. Je jen malý rozdíl mezi hladinou na lačno a po jídle, kdy glykémie malinko stoupne. Inzulín udržuje hladinu cukru v krvi v tomto ideálním rozmezí během celého dne. Zdálo by se tedy, že stačí dodávat jisté množství v pravidelných dávkách denně našim malým pacientům, a vše by bylo v pořádku. Dosáhnout ale „rozumných“ a bezpečných glykémií je velmi složité. Existuje mnoho činitelů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi.Je důležité, aby každý pacient, ale i jeho pečující rodič, uměl vyvážit dávky inzulínu, příjem sacharidů (cukrů) v potravě, a množství pohybové aktivity dítěte. Dalšími faktory ovlivňujícími průběh cukrovky jsou duševní zátěž a stresy a také počasí. To už ale příliš neovlivnímeDávky inzulínu a četnost podávání závisí hlavně na lékaři a jeho přesných instrukcích. Není problém se naučit inzulín aplikovat. Píchá se nejčastěji do stehen, paže (horní část nad loktem), hýždí a někdy i do břicha. Dítě asi od 9 let je už schopné se samo bezpečně píchnout, je ale dobré ho při tom zkontrolovat. Je důležité také inzulín podávat v jistém určeném časovém předstihu před každým hlavním jídlem.Dietní opatřeníKaždé dítě s cukrovkou má svůj jídelní plán určený lékařem a dietní sestrou, aby dobře prospívalo a zároveň nemělo pocit hladu. Je potřebné ho po celý den dodržovat. Z toho vyplývá, že každý, kdo o dítě pečuje, musí znát základní obsahy sacharidů v potravě. Je to ale velmi jednoduché a není problém pozvat dítě, které je nemocné cukrovkou, na návštěvu či nějakou oslavu. Je třeba vše předem domluvit s rodiči, kteří znají přesná množství sacharidů v potravinách. Dnes se už nedoporučuje kupovat jakékoliv potravinové výrobky pro diabetiky, vyjma těch, které jsou slazeny některými nezátěžovými sladidly. U jídla je důležité nejen dodržet množství (lze ochutnat i kousek dortu nebo čokolády v rámci výpočtu v dietě), ale i přesný časový harmonogram všech šesti jídel. Patří mezi ně i malá druhá večeře před spaním.Celý jídelníček omezuje příjem cukrů, využívá hodně zeleniny a celý je přizpůsoben zdravému životnímu stylu. Proto ho může využívat celá rodina s jistotou, že to všem přinese zdraví.Ve škole je třeba dohlédnout na to, že dítě sní celou svačinu a chodí-li na obědy, dohlédnout na množství příloh. V případě sladkých jídel je dobré se domluvit s kuchařem, že uvaří něco jiného, nebo dítěti dávat jiný oběd s sebou. Může být i studený. Je důležité mít na paměti, že mnoho cukru obsahuje většina nápojů včetně slazených čajů ve školní jídelně.Větší fyzická námaha v podobě sportu či dětských her také ovlivňuje glykémii. Pracující svaly potřebují energii, a proto odebírají glukózu z krve. Následkem toho glykémie klesá. Vždy je dobré se o trochu víc najíst nebo snížit předchozí dávku inzulínu. Pohyb je ale velice doporučován, nejlépe pravidelně každý den. Lepší je ovšem rekreační forma sportu než závodní.Pozor na hypo- a hyperglykémiiPokud tedy nastane nevyváženost mezi inzulínem, stravou a pohybem může být nečekaně cukru v krvi málo nebo naopak moc. Pokud se dítě začne potit, má vrávoravou chůzi, nemluví smysluplně (někdy jako opilec), třesou se mu ruce nebo je moc spavé, je to příznak mála cukru v krvi. Nejlepší je dítě (i dospělého) posadit, dát mu sladký nápoj (třeba i cukr rozpuštěný ve vodě) nebo sladkou sušenku či kostku cukru pod jazyk. To proto, aby ji nevdechlo. Když je mu trochu lépe, je třeba sníst ještě rohlík, chléb nebo banán. Každý diabetik, ale i pečující o něj, by měl mít stále něco sladkého při sobě. Pokud by se snad diabetik dostal do bezvědomí, je nutné zavolat sanitku a ohlásit lékaři, že dítě je diabetik.Je to stav, který při delším trvání může ohrozit život. V dnešním systému péče je ale tato možnost stavu výjimečná a není-li dítě hodiny v bezvědomí, není se čeho obávat.V případě, že si dítě zapomene píchnout inzulín nebo se přejí nebo onemocní, může mu cukr v krvi stoupnout. To se projeví nadměrnou žízní, častým močením a někdy i zvracením. Nejdůležitější je, aby se dítě nenamáhalo, hodně pilo vodu nebo neslazený čaj, nic nejedlo a případně si dopíchlo malé množství inzulínu -1 jednotku. Je vhodné informovat rodiče, ale není nutné volat záchrannou službu. Pokud by stav trval mnoho hodin, je dobré konzultovat s lékařem. Každé dítě s diabetem má dnes k dispozici glukometr, který měří hladinu cukru v krvi. Vždy je doporučované v mimořádných situacích krev změřit. Pokud při sobě glukometr nemá, není dobré panikařit.Žít plnohodnotný životKaždý, kdo s dítětem přichází kdykoliv do styku, by měl mít základní informace o první pomoci. Tuto informaci by měl získat od rodičů, případně od zdravotní sestry, která zajišťuje vzdělávání pacientů a jejich rodičů. Tato část péče o nemocné se jmenuje edukace a je naprosto stěžejní. Každý totiž denně řeší mnoho otázek kolem cukrovky a nemůže být neustále v kontaktu s lékařem. Musí si poradit sám. Proto je užitečné mít i doma knížky, které mohou poradit nejen rodičům, ale i učitelům, trenérům a vychovatelům.Pokud dítě onemocní cukrovkou, zasáhne to samozřejmě celou rodinu. Každá maminka ocení, když se základní informace a dovednosti s obsluhou injekcí a glukometru naučí více členů rodiny. Dítě nemocné cukrovkou potřebuje vyrůstat v klidné a pohodové atmosféře a s pocitem, že může žít jako jiné děti. Nikdy není dobré nemocné dítě upřednostňovat před sourozenci nebo ho naopak zatracovat. Toto vážně nemocné dítě má šanci žít úplně normální život, najít si příjemné koníčky, studovat a vykonávat téměř veškerá povolání. Dnes je také možné cestovat a dělat většinu sportů. Každý má šanci založit si rodinu a dát život svým dětem. Aby mohl žít plnohodnotný život, potřebuje mít podporu ve svém okolí. A to hlavně podporu psychickou. Pokud se všichni budou snažit, aby měl pacient vyrovnané hladiny cukru v krvi, nemusí vůbec nebo až za mnoho desítek let, dojít k poškození některých cév. Bývají pak nejčastěji poškozeny ledviny, oči a končetiny, kde se špatně hojí veškeré rány a nebo mohou bolet a pálit. Tomu se lze ale vyhnout důslednou péčí, kde ovšem není potřebné lámat si hlavu s občasnými výkyvy. Tato nemoc zatím není vyléčitelná, ale je léčitelná. Proto s radostí žijme život, který je nám dán a bez zármutku a s optimismem pečujme o naše dětské diabetiky. Můžeme být šťastní, že v naší zemi je péče o tyto pacienty opravdu znamenitá a řadí se mezi nejkvalitnější péči na světě

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky