Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz století

Deset (nejen) jarních změn

access_time27.květen 2019personRedakce

Možná je právě teď čas na to ve svém životě něco změnit. Podle Deepaka Chopra můžete z fleku udělat minimálně těchto 10 věcí.Deepak je uznávaný lékař, lektor, spisovatel a respektovaný odborník na holistický přístup k léčení. Napsal více než 75 knih, které byly přeloženy do 35 jazyků, a jejichž celosvětový náklad přesáhl 20 milionů výtisků. Deník New York Times označil 21 Choprových knih za bestsellery v oblasti beletrie a literatury faktu. Time Magazine vybral Deepaka Chopru za jednoho ze 100 největších hrdinů a postav století a označil jej za “básníka a proroka alternativní medicíny”. Co tedy konkrétně radí?Změna 1 – Začněte meditovatKdyž chcete nalézt rovnováhu, udělejte si dostatek času na celistvost a zdraví duše i těla. Meditace je cesta k uvědomění si sebe sama. Je to proces zjištění, kým opravdu jsme. V tomto stavu nalézáme spirituální pochopení, intuici, kreativitu, nespoutanou představivost, svobodnou vůli. Nalézáme zde řešení na každý problém. Problémy pocházejí ze sevřené mysli. Otevřete svou mysl meditací. Ideální by bylo, kdybyste meditovali alespoň třicet minut ráno a třicet minut večer.Změna 2 – Myslete pozitivněJestli dovolíte vnějším silám a negativním energiím ostatních vstoupit do vaší mysli, může vám to opravdu ublížit. Já osobně si v představách přetvářím budoucnost. Pro mě je to krásné.  Protože jestli jste obětí vašich myšlenek, jste potom obětí vaší minulosti. Je tu jedno skvělé indické rčení: Používám vzpomínky, ale nedovolím, aby vzpomínky používaly mě. Zapamatujte si tato moudra. Brzy se potom váš stav mysli změní a z oběti se stane tvůrce.Změna 3 – Učiňte někoho šťastným Existuje nějaký tajný recept na štěstí? Co je ta nejdůležitější věc k tomu, aby byl člověk šťastný? Prozradím Vám tajemnou recepturu na štěstí: učiňte jiného člověka šťastným. Ta úplně nejrychlejší cesta, jak být šťastným právě teď a v tuto chvíli je: učiňte jiného šťastným.Změna 4 – Najděte svůj smysl života, Vaše poslání, a pracujte každý den na jeho naplňováníPečujete tím o své kardiovaskulární zdraví a správné fungování imunitního systému. Nalezněte osobu, která sdílí Vaše nadšení – inspirujte a buďte inspirováni. Máte ve své práci dostatek příležitostí k tomu, abyste využili Vašich silných stránek a aby Váš výkon byl „Váš nejlepší“? Stýkejte se s lidmi, se kterými rádi pracujete.Změna 5 – Pečujte o sebe Velmi důležitý je spánek. Dopřejte si dostatek času na znovu načerpání sil tělesných i duševních. Udržujte zdravou tělesnou váhu. Každé sousto je Vaše volba – pestrá a vyvážená strava je základ. Zlepší se Vám potom nálada, i funkce imunitního systému.Změna 6 – Zamilujte se Máte ve svém životě spoustu lásky? Pěstujte zdravé vztahy osobní, příbuzenské, mezilidské. Můžete tak učinit pomocí následujícího: Pozornost – znamená vyslechnout je, Ocenění – vnímání jejich kladných stránek, Láska – řekneme jim, že nám na nich záleží. Změna 7 – Nebuďte líní – hýbejte seKaždý pohyb je příležitostí. Cvičíte pravidelně pro to, aby se Vám zlepšilo zdraví, i k udržení zdravé tělesné váhy? Měl/a jste dneska dostatek energie ke zvládnutí všech věcí? Je důležité mít pravidelný cvičební režim k posílení kardiovaskulární soustavy, plic, imunitního systému, i ke zlepšení nálady – sportem se totiž v mozku vylučují důležité neurotransmitery, které nám navozují pocit štěstí. Jóga – propojení cvičení s meditací.Změna 8 – SexujteSex je prostředkem, jak uniknout našemu Egu. Pro mnohé lidi je sex jediný druh meditace, kterému se oddávají. Pravá intimita je jednota a propojení nejen mezi těly fyzickými, ale i těly subtilními – propojení duší.Změna 9 – Stýkejte se s ostatními lidmi ve Vašem okolí, sdílejte záliby.Emoce jsou nakažlivé. Spojte sociální interakci s fyzickou aktivitou. Rozšiřte si kruh přátel. Nejlepší zážitky našeho života většinou vyžadují přítomnost další osoby. Pomáhejte ostatnímZměna 10 – Utrácejte své peníze za zážitky, namísto věcí.Žijte ve stavu příjemného očekávání na Vámi plánované zážitky; vytvořte si příjemné vzpomínky. Naučte se darovat. Nastavte si automatické platby pro nutné měsíční výdaje, daně a spoření.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz století

Co je to outlet?

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Idea outletového centra, outletového obchodu, pochází z USA z konce minulého století, brzy na to se pevně zakořenila v Anglii. Odtud se pak přesunula do celé Evropy, včetně České republiky. Outlet je jakékoliv značkové oblečení, obuv, doplňky, ale i další zboží, které nepochází z aktuální kolekce.Překvapivě nízkých cen dodavatel outlet oblečení www.magic-outlet.cz dosahuje tím, že nakupuje zboží z právě dobíhajících kolekcí přímo u zdroje. Jedná se o zboží, které ve svých domovských značkových prodejnách ustoupilo nově přicházející kolekci. Nabízíme široký sortiment módního zboží, oblečení, doplňků, který obsahuje jak běžně známé prodávané značky, tak hodnotné kolekce mezinárodních top návrhářů, které jsou k dispozici za bezkonkurenční ceny.Běžná sleva v outletových obchodech je 30-70% oproti ceně v aktuálním prodeji. Módní trendy všeobecně přicházejí do České republiky se zpožděním, loňské kolekce známých značek tak jsou stále trendové a dobře vypadající. Z těchto důvodů je internetový obchod www.magic-outlet.cz stále více vyhledávaný a oblíbený.Přijďte i Vy se k nám podívat a porozhlédnout se po pěkném kousku oblečení.

folder_openPřiřazené štítky

Odvážné ženy, které oblékly kalhoty

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Také vás zajímá, kdy ženy začaly nosit kalhoty? Chcete se dozvědět s jak velkým nesouhlasem se setkaly ženy, které si je oblékly? Stylish vám to prozradí. Pokud chcete vědět vše o historii módy, chcete se seznámit s módními trendy minulého století.Nosit kalhoty byla vždy jen výsada mužů. Některé mladé ženy se již na počátku minulého století oblékli do kalhot, ale tyto „módní výstřelky“ se nesetkali s obdivem, ba naopak. Ženy takto oblečené se staly středem posměchu a nesouhlasu svého okolí, i když pro nás je to v této době naprosto nepochopitelné. Kalhoty se na ženách začaly objevovat až v období emancipace. Ale tato „móda“ si prošla velice těžkým obdobím a postupovala vpřed velmi malými krůčky. Do luxusní restaurace v kalhotách? NE!V roce 1931 dokonce vyzval pařížský starosta Marlene Dietrichovou, aby opustila město, protože vyšla na ulici v pánském obleku a dokonce v roce 1966 se Yves Saint-Laurent postarala o velký skandál a to vydáním stylového dámského smokingu. Ženy v těchto smokinzích nemohli chodit ani do těch nejlepších restaurací a hotelů a byli požádány o převléknutí. Pro tehdejší společnost byla tato mužská výsada oblečená na ženách naprosto nepřijatelná. Široké kalhoty byli brány jako oblečení pro volný čas a nebo dokonce pyžamo. Ale i přesto se některé mladé ženy odvážili vyjít do ulic v tomto dříve pánském oblečení, i když s velkým opovržením okolí. Až na konci minulého století se konečně ženy mohli obléknout do kalhot, aniž by na ně zírali upřené pohledy kolemjdoucích.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz století

5 mužů a 5 věcí, kterými je odradíte v posteli: Takhle prý rozhodně ne!

access_time29.květen 2019personRedakce

Co vám možná neřeknou, ale zaručeně jim to vadí? Podívejte se na vyjádření mužů a to, co označili za zaručeně nejhorší věci, které je v posteli potkaly.Otazníků kolem milování je stále dost. Muži o něm ani po něm moc nemluví, takže vás občas můžou přepadnout pocit, že nevíte, na čem jste. A i když jste strašně moc zvědavá, prostě – tohle nedělejte a ani o tom nemluvte.Pořád se ptá na blbosti a nenechá mě spátA miluješ mě? Kolik ženských jsi měl? A líbilo se ti to se mnou? A kdybys to měl ohodnotit na škále od jedné do deseti, co by to bylo? Ne, neptejte se ho na tyhle otázky. Muži to nesnáší. „Počítejte s tím, že nejste první hvězda, se kterou spíme. Ale právě teď jste to vy, tak proč to sakra musíte pitvat?“ (Adam, 36)  Každý muž bude šťastný za to, že nebudete nic řešit.Srovnává mě s ex„Karel mě taky takhle chytal za zadek.“ „Honza byl také takhle vášnivý“. Bude určitě blahem bez sebe, že dělá něco stejně jako Honza nebo Karel. Nemluvte o svých bývalých a nemluvte ani o Anetě, Barče, Kačce (dosaďte dle sebe). „Nechápu, proč je tak důležitý, jak vypadaly moje ex. Prostě byly hezké, měl jsem je rád a proto jsem s nima byl. Pak se vyskytl problém a už jsme spolu být nemohli. Tečka. Záleží snad na tom, jestli měly dlouhé nebo krátké vlasy?“ (Roman, 29) My naopak víme, jak je pro vás důležité vědět, jestli jeho bývalka skutečně měla prsa po tátovi a zadek po jeřábu, ale neptejte se, „nepíděte“ se po minulosti a nesrovnávejte. A jestli to opravdu potřebujete nutně vědět, zeptejte se nenápadně jeho matky, ta určitě Kačku nebo Barču vylíčí i s detaily.Prostě nemluví – jak mám poznat, co má v posteli ráda? „Proč je proboha takový problém říct, chci tohle a tohle, tohle se mi nelíbí a tak to mám a nemám ráda? Mně už není 15 – už mě nebaví pátrat a objevovat, co se jí líbí a co ne. A teda rozhodně to nepochopím z řeči jejího těla.“ (Michal, 41) Komunikace je důležitá a to i v posteli. Nestane se vám potom, že vám váš sexuální partner bude dvacet minut olizovat bradavky v domnění, že vás rozpaluje a vám přitom nepoleze mráz po zádech. Možná se to líbilo jeho bývalé partnerce, ale není možné se řídit tím, co se líbí jednomu, se zaručeně musí líbit jinému. Navíc mluvit o sexu není nic, u čeho byste se ve svém věku (už vám bylo třiceeeeeeet!!!!) musela červenat. Nestyďte se za svá sexuální přání.Žádná iniciativa – je ta holka vůbec živá?„Nejradši mám odevzdané mrtvolky – moc mě to pak s nima baví a těším se na další sex – bude to vzrůšo!“ (Michal, 24). Buďte iniciativní. Jsme ve 21. století a misionář není jediná poloha, při které se musíte milovat. I partner ocení, že sama vezmete část scénáře do svých rukou a pasujete se do hlavní role. Konec konců – je příjemné si užívat nadvládu nad jeho tělem.Předstíráte orgasmusPřes devadesát procent žen se vyslovilo k tomu, že někdy předstíralo orgasmus. Skoro sedmnáct procent jej předstírá při milování často. O čem pak milování ale je? To, že vás nový sexuální partner nedokáže přivést na vrchol blaha, není ani tak jeho chyba, jako vaše. Hlaďte se, ukažte mu, co vám dělá dobře. Mluvte s ním, řekněte mu, že v této poloze nebo při tomto tempu je pro vás orgasmus nedosažitelný. „V žádném případě jej nepředstírejte. Jak vám máme vynahradit to, co jsme spolu ještě „nevypilovali“ třeba orálním sexem, když si bude myslet, že vše proběhlo tak, jak má?“ (Franta, 31).

folder_openPřiřazené štítky

Co Vám muží říkají květinou

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Poznáte, co Vám chce muž říct květinou beze slov? Jak dobře znáte květomluvu? Dokážete mužovy pocity rozluštit?Květiny jsou symbolem lásky a plodnosti a každá květina nám chce říct něco jiného.Nejvíce se květiny k vyjádření citů využívaly ve viktoriánské době, kdy muži neměli tolik odvahy k vyjádření citů slovy.  Ví vůbec dnešní muži, co chtějí květinou ženě říct?Budete asi divit, ale podle průzkumu, který byl před nějakou dobou proveden ve Spojených státech, ovládá květomluvu 98% mužů.A vědí ženy, co jim muž chce květinou říct, vyznáte se v květomluvě? Malý seznam květin Vám jejich význam připomene nebo se základy symboliky naučíte. Fialka – celým svým srdcem patřím jen toběKopretina – Tvá krása je jen pýchouRůže – myslím to s Tebou vážněKarafiát - zažehla jsi ve mě láskuNarcis – koho by neupoutala Tvá krása?Iris – jsem raději sámLilie – věřím Ti, že jsi nevinná, na pomluvy nedámOrchidej – jsi pro mě ženou mého životaLevandule – nevěřím TiTulipán – jsi skvělá milenkaŠeřík – opravdu mě miluješ?Konvalinky – zamiloval jsem se do Tebe na první pohled Co Vám prozradí barva květin?Barva květiny je také důležitá. Červená vyjadřuje vášeň a opravdovou lásku, zatímco růžová vyjadřuje něhu, romantiku a jemnost. Žlutou barvou nám muž říká: „Žárlím na Tebe!“ Bílá je symbolem nevinnost a čistoty a fialová vyjadřuje věrnost. Zajímavosti z květomluvy12 rudých růží znamená žádost o rukuverbena říká „vem si mě“břečtan je důkazem věčné věrnostiv 19. století vyjadřoval karafiát pohrdání, zatímco v tomto století karafiátem muž říká: „zažehla jsi ve mě lásku“ Rada na závěr:Nikdy příliš nepátrejte po významu kytky, kterou Vám partner přinesl. Nemusí znát květomluvu a prostě Vám chtěl jen udělat radost. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz století

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Canisterapie, když tlapky pomáhají

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Hipoterapie – tedy léčba, při které pomáhají koně, je poměrně známá. Věděli jste, že pomáhat léčit umí také psi? Je to tak, speciální terapie se jmenuje canisterapie. Jak všechno probíhá?CanisterapieToto pojmenování vzniklo v Česku (vzniklo z latinského Canis – pes), je to metoda pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby.  Jde tu o léčebný kontakt mezi psem a člověkem. Pes vyvolává v lidech dobrou náladu už svou přítomností, kde všude může pomoci? Pes představuje rozptýlení např. pro lidi v domovech důchodců nebo děti v dětských domovech. V ústavech pro mentálně či fyzicky postižené je pes součástí rehabilitace. Canisterapie může mít jak indivudiální tak kolektivní formu, pracovat se dá téměř se všemi druhy plemen.Účinky metodyJaké jsou účinky této zajímavé metody? Má velký vliv na psychologickou stránku člověka. Účinky jsou dvojí, jednak psychosociální, jednak fyziorehabilitační.  Canisterapie může pomoci aktivovat myšlení, paměť a komunikaci, dále také zlepšit motoriku. Známá je technika tzv. polohování. Jde o to, že speciálně trénovaného psa přibližujeme (v podstatě přikládáme) k odhaleným částem klientova těla – jde o to, aby byla tato místa prohřátá, případně, aby si je člověk uvědomil. Dochází jednak k prohřátí, jednak je důležitá i blízkost živého tvora.  Tato technika se osvědčila hlavně u lidí, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem. Metoda existuje už dlouho, zmínky o ní jsou už z padesátých let minulého století. Ten, kdo se této metodě věnuje, je označen jako canisterapeut, těch skutečných je opravdu málo. Je to totiž velmi složité povolání, vyžaduje mnoho zkušeností. Každý, kdo chce být canisterapeutem, musí splnit všechny podmínky a zkoušky na tzv. casisasistenta (tedy jakýsi nižší stupeň na cestě k tomu být canisterapeut). Musí mít také dlouhodobou praxi – jde asi o 220 hodin teorie a 40 hodin praxe.  Mentor je pak v této hierarchii člověk, který má dlouhalotou praxi jako canisasistent nebo canisterapeut, a který zaučuje nováčky.Příběhy z praxeJeden z canisteraupetických týmů pravidelně navštěvuje integrovanou základní školu v Rokycanech se zlatým retrívrem Vikim. Canisterapie je součástí výuky. Ta je zaměřena na vytváření pozitivních vztahů mezi dětmi a zvířaty, na rozvoj citového vnímání (např. hlazení psa), dále také na komunikaci, pomáhá však i v dalších oblastech. Canisterapie pomáhá třeba také v Hospici svatého Lazara. Za lidmi, kteří kvůli nemoci nemohou opustit lůžko, tu přijde zvířecí kamarád. Tomu je jedno jak vypadáte, zda jste nemocní – je tu pro vás. Pacienti mají z malého návštěvníka, který je zahrnuje láskou a ochotně se pomazlí, velkou radost.Pomocné tlapkyV souvislosti s canisterapií vznikla obecně prospěšná společnost  Pomocné tlapky. Založena byla v únoru 2011 a jejím základním cílem je chov, převýchova a výcvik asistenčních psů. Vycvičení psi pak putují tělesně postiženým, těm, kteří jsou zcela nebo částečně upoutáni na invalidní vozík, jsou nevidomí, také pacientům se záchvatovým onemocněním. Kromě toho také pomáhají cvičit psy pro zmiňovanou canisterapii.

folder_openPřiřazené štítky

Abstraktní Tetování, stále popularnější!

access_time25.leden 2020personRadka Eliášková

Abstraktní uměníje jak už jsem říkala, často tvořeno tvary a čáry. Jednoduché geometrické tvary mají mnohem větší význam, než si většina lidí je vědoma. Například kruh je považován za reprezentaci věčnosti a cyklické povahy života. Jedna čára může představovat prostor, čas, že život je konečný (s narozením na jednom konci a smrti na druhém).Trojúhelník  vztyčený bodem vzhůru je symbolem mužnosti, zatímco trojúhelník vzhůru nohama  je ve tvaru kalichu a symbolem ženskosti. Co je složité o symbolismu geometrických tvarů je to, že jeden tvar může mít diametrálně odlišný význam pro různé lidi. To je důvod, proč obrazy zhotovené z geometrických tvarů a vzorů se často zdavají být nesmyslné. Může to vést k významu, který nemá smysl, protože tvary mají jiný význam pro diváka, než-li dělaly na umělce. Mnoho lidí pojem "abstraktní umění" trochu odrazuje, protože je těžké přesně pochopit, co abstraktní umění je, zejména proto, že myšlenka v srdci tohoto umění je dobrou abstraktí. Abstraktní umění lze nalézt ve starých uměleckých dílech, ve formě kmenových vzorů zvířat a použití vzorů reprezentovat prvky a místa, jako jsou vlnkovaté linky pro vodu a trojúhelníky pro hory. V západním světě, byl výtvarně transformován v průběhu staletí, stále více a více realističtěji, dokud většina patnáctého-osmnáctého století umělců dále produkovala své obrazy, které zmínila fotorealismu. Obrazy renesanční a klasicistní éry byly velmi realistické s důrazem do nejmenších detailů. V 19. století, umělci začali pomalu odvracet od "CO", že oni byli představující v obraze, více se zaměřili na "JAK" se cítili o předmětu nebo "JAK" vyjádřit svou představu o předmětu. To vedlo k věku experimentování a inovace - tvůrčí období se nyní odkazuje na "abstraktní umělecké hnutí". Umělci se snažili skrýt své tahy v obraze, vytvořili hladký povrch. Jak umělci začali experimentovat s více a více abstraktními myšlenkami, tahy a dokonce čistých částí plátna, byla zahrnuty jako součást nátěru. Tyto techniky se nemusí zdát neobvyklé, moderní oko, ale k 19.století milovníkům umění , jako zneužití média umění bylo nádherné a šokující.Zkušenosti pro uměleckého diváka se změnil vedle měnící se zkušeností z umělců, kteří se cítili odvážní a nemorální, posunuje se hranice umění v cestách, které byly dříve zakázané vládami a náboženství. Do slavných abstraktních malířů patří Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Jackson Pollock. Není divu, že mnozí lidé jsou zmateni z abstraktního umění. Van Gogh, například, je klasifikován jako post-impresionista, zatímco Picasso je považován za kubistického malíře a Pollock je nyní známý jako expresionista. Všechny tyto umělecké styly tvoří mnohem větší umělecké hnutí známé jako abstraktní umění. Je ironií, že abstratní umění šlo po stejné cestě evoluce jako výtvarné umění.Starověké tetování byly tvořené vzory a ikonických reprezentací živočišných totemů nebo symboly. V 19. století tetování byly obecně zobrazeny symboly nebo zvířaty, jednoduché vzory, které rostly ve struktuře a podrobnosti, aby se stal směle uvedené plochy barev. V posledních několika desetiletích, se zavedením tetovacích zařízení, jako jsou bílé barvy a lepších tetovácích strojů, Taterští umělci byli schopni vytvořit fotorealističnost. Tyto hyper-realistické tetování jsou stále populární, ale abstraktní tetování  rychle získávají na popularitě. Ačkoliv obrazy slavných abstraktních umělců jsou velmi populární, jsou někteří abstraktní táterští umělci, kteří nabízejí komplet uměleckých děl, jejich vlastních návrhu.To znamená, že klient nosí originální umělecká díla na jejich těle, a tetování je dána volnost vyjádřit se prostřednictvím svého oblíbeného uměleckého média. Abstraktní tetování nemusí nutně znamenat, tetování, které vypadá  jako polité nebo dribluje s barvou. Tak dlouho, než tetování zapadá do základních předpoklad abstraktního umění, může být schváleno jako abstraktní tetování. Abstraktní tetování může být tvořeno z geometrických tvarů, rukopisů a šplouchá nátěry nebo neobvyklé využití malířských médií.

folder_openPřiřazené štítky

Zajímavosti o čaji

access_time26.leden 2020personRadka Eliášková

Kromě těchto 3 druhů dnes existuje i mnoho vyšlechtěných pododrůd a klonů.Čajovník roste ve nejlépe vyšších nadmořských výškách, ideálně kolem 1800 m, kde má dostatek vlhkosti díky častým mlhám, které zároveň zabraňují nadměrnému přístupu slunečního svitu. Tím je zajištěn pozvolný vývoj listů a výhonků. Rostliny se při pěstování ořezávají na maximální výšku 1 metru, aby umožňovali snadné zacházení.Při sběru se z keře odštipují pouze mladé koncové výhonky s maximálně 5 lístky. Pro lepší čaje jsou však sbírány pouze první dva lístky společně s výhonkem pokrytým bílým chmýřím, který je nejkvalitnější. Anglicky se nazývá pekoe. Takovýchto sběrů je v teplejších oblastech i několik v roce.Čaj jako produkt má na rozdíl od čajovníku stovky druhů. Hlavní třídění je však dáno způsobem zpracování. Podle něho rozeznáváme tyto kategorie:Zelený čajPo sklizni se lístky ihned nebo po krátkém zavadnutí zpracovávají prudkým zahřátím, aby se zastavila oxidace, která je někdy nesprávně nazývaná jako fermentace. Zelený čaj tedy oxidací neprochází. Zahřátí probíhá buď opražením na pánvi, což probíhá u 90% zpracovávaných zelených čajů v Číně, napařováním, což je typické pro Japonsko a poslední možností je pečení. Poté se lístky svinují a suší, což může probíhat i několikrát. Kvalitní zelené čaje se vyrábí převážně v Číně, Japonsku a na Tchaj-wanu.Černý čajČajové lístky černého čaje, který je v Číně nazývám červený, se nejprve nechávají několik hodin zavadnout, aby změkly a nepolámaly se při následném svinování. Cílem je narušení listů tak, aby se za přístupu vzduchu vlivem chemických látek nastartovala oxidace. Na této části zpracování nejvíce závisí výsledná chuť, vůně a barva čaje. Po zastavení oxidace prudkým zahřátím horkým vzduchem, které nejčastěji probíhá ve velkých pecích, se následně ještě dosušují např. pražením. Na závěr se suchý čaj zbavuje nečistot a třídí dle kvality. Z hlediska výroby nejvíce rozšířený druh dosahuje nejlepší kvality v Číně, Indii, Nepálu, Keni a na Srí Lance. Bílý čajJedná se o velmi vzácný a ceněný druh. Obsahuje velké množství ochmýřených, dosud nerozvinutých výhonků, někdy i s jedním nebo dvěma přilehlými lístky. Podobně jako zelený čaj se nechává zavadnout a po lehké oxidaci, která však někdy prakticky neprobíhá, se suší. Výsledný nápoj je bledě zelený až žlutý a má nasládlou chuť. Produkován je v Číně.OolongOolong patří někam mezi zelený a černý čaj, neboť prochází jen částečnou oxidací. Její délka je u jednotlivých druhů různá. Lístky na oolong jsou sbírány v plné zralosti. Nejprve se nechávají zavadnout na přímém slunci. Poté se protřásají v bambusových válcích, aby se narušili okraje listů a začala oxidace. Tento proces je zajímavý tím, že oxidace probíhá převážně na okrajích listů, které následně začnou červenat, zatímco střed zůstává zelený, což je ten pravý čas pro sušení vyšší teplotou než u jiných čajů. Díky tomu je čaj trvanlivější. Tyto čaje se vyrábí v Číně a na Tchaj-wanu a pokusy o výrobu probíhají též v Indické oblasti Darjeeling.Kromě popsaných možností existují ještě další způsoby zpracování, jejichž výsledkem jsou např. čaje ovoněné, zpracované nad kouřem (uzené) nebo opakovaně oxidované a uleželé mnoho let jako vyhlášený čaj Pchu-er (Pu-erh).Čaj a JaponskoJaponsko bylo jednou z prvních zemí, jejíž kulturu pití čaje velmi ovlivnilo. Dostal se sem již v 6. století, kdy je jako vzácný dárek přiváželi muži vracející se z Číny. Dle japonských historických záznamů již v roce 729 císař Šomu pohostil sto mnichů.Znalosti spojené s jeho pěstováním, přípravou a kulturou Japonci převzali z Číny. V dalších stoletích si však získané zkušenosti přizpůsobili a přestože i dnes je mnoho znaků společných s Čínou, čajová kultura v Japonsku je dnes považována za zcela samostatnou.Semena čajovníku byla do země poprvé přivezena v roce 805 a posloužila jako základ první čajové plantáže. Přestože i v dalších desetiletích vznikaly další osazené plochy, byl čaj v Japonsku velmi vzácný a převážně se dovážel z Číny. Poté však v důsledku bouřlivého vývoje téměř ustaly veškeré styky s Čínou, což čajovou kulturu velmi oslabilo. Po uklidnění situace koncem 12. století bylo z Číny přivezeno větší množství semen čajovníku společně se znalostmi o jeho pěstování a zpracování a následně začaly vznikat čajové plantáže mnohem rychleji.Japonsko dnes až na malé výjimky produkuje pouze zelený čaj.Čaj v EvropěDo Evropy čaj jako zboží poprvé na svých lodích přivezli Holanďané v roce 1610 z Jávy, kam jej přivezli čínští obchodníci kolem roku 1607 a shodou okolností zřejmě i japonští obchodníci. Ještě dříve, v průběhu 16. století se sním při svých platbách museli setkat Portugalci, kteří možná i nějaký vzorek do Evropy přivezli, ale zřejmě je nezaujal jako obchodní artikl.Zpočátku se čaj prodával velmi draze jako zázračný lék, ale protože jeho popularita neustále stoupala, museli v roce 1637 představitelé holandské Východoindické společnosti svému zástupci na Jávě dopis, ve kterém uvedli, že na každé lodi očekávají i několik bedniček čínského a zeleného čaje.V dalších letech se čaj stával stále oblíbenějším a již kolem roku 1675 byl prodáván i v obchodech s potravinami. Z Holandska se čaj exportoval i do dalších zemí, např. do Británie, která jej však od roku 1669 prostřednictvím britské Východoindické společnosti začala dovážet sama.Čaj v RuskuPoprvé se čaj do Ruska dostal v roce 1618 jako čínský dar caru Michailu Fjodoroviči Romanovovi. Dovážen začal být po roce 1689 velbloudími karavanami, které jako protihodnotu z Ruska vozili kožešiny. Karavana byla složena z 200-300 velbloudů, kteří nesli každý 4 bedny s čajem a jedna cesta trvala až 18 měsíců. Obchod neustále narůstal a v roce 1796 již Rusové spotřebovali objem představující 6000 velbloudích nákladů. Před koncem 19. století se čaj pro jednodušší možnost přepravy začal lisovat do cihliček. Tento druh dovážení skončil na přelomu 19. a 20. století důsledkem modernějších a hlavně rychlejších způsobů. S Ruskem je dodnes spojena 1 velká tradice, kterou je příprava čaje v samovaru, což je kovová nádoba s kohoutkem, ve které vře neustále voda a ta se používá k ředění silné čajové esence.

folder_openPřiřazené štítky

Energetické léčení - Shamballa

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

 Světelný multidimenzionální systém silné léčivé energie Shamballa je považován jako duchovní centrum naší planety, v němž se připravuje spirituální obnova lidstva a odkud bude přinesen nový ideál pokojné lidské existence. Shamballa je určena k léčení všech lidí i zvířat, nejvíce je však účinná pro ty, kteří jsou již pokročilí na své duchovní cestě, ve vyšším frekvenčním spektru. Systém Shamballa je v současné době také součástí intenzivní transformační energie. Při její léčbě dochází k nasměrování energie do příčiny problému (prosvětlováním bloků), která pracuje ve vyšších tělech i v jiných rovinách, léčí emocionální i mentální energetický systém a tím harmonizuje celé fyzické tělo. Z duchovního pohledu způsobuje přijetí sebe sama, otevření duchovního srdce a prožívání bezpodmínečné lásky. Shamballa má celostní přístup k léčbě jako takové, na vyšší úrovni funguje jako homeopatie, akupunktura a jiné léčebné metodiky.Systém světelné energie Shamballa byl poprvé channelován v roce 1996 a jeho pokročilejší verze s 1024 symboly byla přijata June Stephansen channelingem v roce 2003 a od té doby začal být více využíván. Tento systém je prezentován Nanebevzatým Mistrem Saint Germainem a Průvodcem Joelle a je tzv. "Jízdenkou k Vzestupu". Systém je rozdělén do 4 stupňů po 256 symbolech, které jsou předávány „telepaticky“ prostřednictvím zasvěcení přes Vyšší Já do aury, pak už pracujeme pouze s energií a s čistým úmyslem. Učení Shamballa (Shangri-la) je založeno na předpokladu, že existuje základní lidská moudrost, která může pomoci rozřešit světové problémy. Tato moudrost nepatří výlučně žádné kultuře nebo náboženství, nepochází pouze z Východu nebo ze Západu. Spíše je to tradice lidského bojovnictví, která existovala v mnoha kulturách a v různých údobích historie.Podle azijských tradic legenda o království mudrců v paralelním subtilním světě v neprobádaných krajích Tibetu a Himlájí vypráví o nalezených textech Kandľur a Tandľur v jednom z Tibetských klášterů, které jsou nejstarším popisem světa Shambally. Texty pochází z překladu indického sanskrtu z 8.-9.století a popisují Shamballu jako místo obklopené prstencem velehor, jehož vrcholy jsou trvale pokryty mlhou.Uvnitř za horskou hrází se nacházejí města a pagody se zlatými střechami, kolem nichž se rozprostírají háje a jezírka. Samotným středem říše je královský palác, vystavěný z drahokamů, vyzařující intenzivní světlo. Obyvatelstvo tvoří komunita zasvěcenců ovládajících vyspělou vědu a techniku. Původně tedy byla Shambala jakýmsi pozemským rájem. 

folder_openPřiřazené štítky

Sauna – teplo ze severu

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Nohy Vás zebou, probouzíte se mrzutí a v práci se Vám z hlavy kouří? Tak to je čas na relax!Vyražte do sauny a nechte všechny neduhy z hlavy vypařit. Sauna má mnoho pozitivních účinků, posiluje obranyschopnost organismu, zvyšuje kondici a je skvělou prevencí před výskytem řady onemocnění. Jejích blahodárných účinků si podle archeologických nálezů užívali již v mladší době kamenné. V našich končinách se těší oblibě především finská sauna, jejíž masové šíření probíhalo především v 60.letech minulého století.Extrémní blahoSauna je název pocházející z finštiny a označuje malé stavení nebo místnost, která se po vytopení používá jako ohřívárna při saunování. Vnitřek sauny je velmi dobře izolovaný od okolí a vykládaný dřevem, uvnitř jsou saunová kamna (kiuas). Ve finské sauně jsou na kamnech kameny, na které se čas od času nalévá voda, aby vzniklá pára na chvíli zvýšila vlhkost vzduchu. Jde o typickou lázeň především severských národů, která je charakteristická střídavým pobytem osob v prostředí horkého, relativně suchého vzduchu, provázeným intenzivním pocením a následným ochlazováním v chladné vodě, na studeném vzduchu, ve sněhu nebo jen pod chladnou vodou. Teplota v sauně by se správně měla pohybovat mezi 80 a 100°C při relativní vlhkosti 5-15%. Vždy vstupujte do potírny pořádně osušeni, abyste nezvedali vlhkost. Vyšší teplota je pro regenerační účely nevhodná. Teplota je měřena nejméně 1 m od tepelného zdroje ve výšce 150 cm nad zemí a nejméně 20 cm od stěny. Nejvyšší teplota je u stropu, kde by neměla přesáhnout 110°C a nejnižší na podlaze – okolo 40°C. Doporučená délka pobytu v potírně se pohybuje mezi 10-15 minutami, vždy však sázejte na individuální pocity, sauna má bát především příjemná. U dětí by celková doba neměla přesáhnout deset minut, pro děti do tří let je sauna nevhodná. Ve fázi zchlazení by teplota měla dosahovat 8-12°C. Jde o přechod z extrému do extrému, takže kladné účinky se dostaví jen tehdy, pokud jsme zdrávi. Příjemné teplo a otužování v řadě lidí vyvolává mylnou představu, že sauna je ideálním místem pro léčbu viróz a jiných nemocí, ale organismus napadený chřipkou není v žádném případě vhodné ještě více zatěžovat!Třikrát a dostNásledovat by měl alespoň desetiminutový odpočinek. Zabaleni do prostěradla na lehátkách v odpočívárně si užijte klid a doplňte tekutiny, pocením tělo ztratí až půl litru vody. Ačkoliv se s vodou z těla odpaří i řada škodlivin, nemůžeme sauně připisovat redukční vlastnosti. K tomu nám bohužel pomůže jen pocení v tělocvičně.Celý proces vyhřívání a otužování je vhodné opakovat dvakrát až třikrát. Vyšší počet se nedoporučuje. Pokud přeci jen toužíte zvýšit účinky saunování, použijte kartáč, kterým masírujte tělo, dosáhnete tak většího prokrvení. Asi se Vám při představě sauny vybaví mrskání březovými větvičkami, dnes se s nimi pravděpodobně nesetkáte. Málo kdo ví, že původně měly sloužit jen k ovívání.Která je pro Vás ta pravá?U nás jsou oblíbené především tři typy saun – první již výše popsaná finská sauna, dále parní sauna, která se označuje také jako teplá mlhová lázeň. Parní sauny nejsou většinou zhotoveny ze dřeva, ale jsou zděné nebo dnes i z různých moderních materiálů. Parní sauna je oblíbená a zdravá potní lázeň, není tak horká a je mnohem vlhčí než klasická finská sauna. Používá nižší teploty mezi 43° – 46°C při relativní vlhkosti vzduchu až 100%. Klima lze obměňovat, je možno inhalovat páry s éterickými oleji nebo bylinami. Na rozdíl od finské sauny je horká pára vhodná při onemocnění dýchacích cest, je doporučována při léčbě a prevenci astmatu, zánětu průdušek, prevenci nachlazení, také u revmatických obtíží, přetížení svalů a poruch prokrvení.Třetím typem je možná méně známá infrasauna, která je konstruována jako infračervená prohřívací tepelná dřevěná kabina se speciálními infrazářiči. Prostorově je většinou menší než sauna finská, teplota zde dosahuje 40° – 60°C, vyhřátí je dosaženo poměrně rychle cca do 5 – 10 minut. Je vyvoláno velmi intenzivní pocení, jelikož používané infračervené záření proniká 2 až 10 mm hluboko do tkání. Proto se již neopakuje cyklus prohřátí a ochlazení jako v sauně finské. Pro své vlastnosti je také vhodnější volbou pro ty, kdo by si chtěli doma vybudovat saunu vlastní.Účinek saunování se projevuje až po několika návštěvách, optimální je zajít do sauny jedenkrát týdně. Postupně dochází ke zlepšení krevního oběhu a látkové výměny a posílí se cévní systém. Střídáním horkého a studeného vzduchu se nutí sliznice horních cest dýchacích k přizpůsobování se tepelným výkyvům, mohutným prokrvováním zlepšujeme jejích výživu a přívod obranných látek. Výsledkem je tedy celková otužilost a odolnost proti infekcím, která se bude do následujících měsíců dozajista hodit.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Jak funguje lednička

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Zajímali jste se už někdy o to, jak funguje lednička? Tento vynález je starý jen 200 let, ale princip chlazení znali již starověké civilizace. Podobu, jakou má dnes, však dostal až v 18. století, kdy francouzský vynálezce Focard Chateau sestrojil jakousi první novodobou ledničku. Byly to čtyři do sebe vložené skříňky, mezi nimiž byl led a ten i ochlazoval potraviny uvnitř. Princip ochlazování a chladícího efektu jak je známe teď ale vynalezli později.V roce 1834 zjistil Jacob Person, že některé tekutiny se vypařováním ochlazují. O necelých 30 let později už na mezinárodní výstavě spatřila světlo světa první lednička. V roce 1879 němec Karl von Linde vyrobil první domácí chladničku, která se dala používat iv domácnosti, přičemž na chlazení použil čpavek. V roce 1923, tedy až v 20. století, byla vyrobena první lednička, která na pohon kompresoru na chlazení používala elektromotor.Jak funguje lednička a celý princip moderního chlazení? Je to velmi jednoduché a vše se odehrává na základě zásad zkapalňování a vypařování. V chladničce se vzduch rozpíná, mimo chladničky zas stlačuje, na co slouží kompresor a mřížka na zadní straně chladničky. Chladnička odebírá teplo ze svého nitra, přenáší ho ven, kde se uvolňuje do vzduchu. Díky tomu se vzduch uvnitř ochlazuje. V pohybu udržuje chladivo právě kompresor, který čerpá kapalinu z výparníku do chladiče, která se vrací přes expanzní potrubí zpět už ochlazená. Kdysi se na chlazení používaly chemické látky jako například freon nebo jiné látky, které na první pohled vypadaly neškodné. Nebyly totiž jedovaté, vyparovali se při nízkých teplotách a nebyly drahé. Avšak když z použitých chladniček vytekly, způsobily v přírodě a v ozonové vrstvě velké škody. Proto koncem 20. století přišla snaha tyto chladící média nahradit něčím ekologičtějším. Tato látka se nazvala Greenfreeze, což v překladu znamená zelené ochlazení, respektive zelené zmrznutí. Je to láska, která nemá takové negativní účinky na životní prostředí než měli látky použité předtím. Látku vyrobili v roce 1992 a od té doby se stala běžnou součástí našich moderních chladniček. Teplota uvnitř chladničky ale není všude stejná. Například po otevření dveří chladničky vnikne z místnosti do vnitřního prostoru chladničky teplý vzduch. Jelikož teplý vzduch je lehčí než studený, hned stoupá do horní části chladničky az dolní části chladničky je studený vzduch vytlačena ven. Po uzavření dveří chladničky začne vzduch v chladničce ochlazovat a trvá určitou dobu než se dostane stav znovu do rovnováhy. Proto například i při rozložení jednotlivých potravin v chladničce ale i mrazničce dbáme na tento princip. Větší chladniček nás na to upozorňuje uvnitř i různými piktogramy. V principu tedy ty potraviny, které snesou vyšší teplotu, můžeme umisťovat výše, naopak, ty, které potřebují co nejnižší teplotu, dáváme do spodních příček. U starších chladničkách byl také běžný jev, že se zejména v horní části tvořil led, který snižoval efektivní chlazení a proto bylo třeba chladničky odmrazovat. Dnes se již v moderních chladničkách tvorbě ledu zabraňuje různými způsoby během chodu chladničky a není nutná tedy její nucena odstávka a rozmrazení. Nucenou cirkulací se vzduch uvnitř chladničky se tomuto negativnímu jevu zabraňuje a předchází. Kdysi se také výparník nacházel v horní části chladničky, moderní zařízení ho mají na celé zadní straně. Jak funguje lednička, jsme si tedy dnes komplexně objasnily a známe už nejen princip chlazení, ale i historii, která nás do dnešního stavu dovedla. V této oblasti se dělají i nadále četná zlepšení, avšak v dohledné době se neočekává zásadní změna v těchto principech a tedy chladničky v dnešní podobě přežijí pravděpodobně ještě velmi dlouho, mnohem déle než první modely.

folder_openPřiřazené štítky

Ragdoll kočka

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Když se řekne slovo Ragdoll, každý, kdo alespoň trochu ovládá anglický jazyk, ví, že toto pojmenování znamená hadrová panenka. O kočkách je všeobecně známo, že jsou svérázným osobnostmi, které se jen tak lehce nepoddají a už vůbec nenechají s sebou manipulovat jako s handernou panenkou. Ragdoll kočka je však přesně opačná a my si nyní řekneme, v čem spočívá její výjimečnostPlemeno s názvem Ragdoll bylo poprvé vyšlechtěno do dnešní podoby ještě v šedesátých letech minulého století v Kalifornii. V naši končinách bylo zaregistrováno poměrně pozdě, a sice až v 90. letech. Pro rychlejší rozšíření se o něm začali rozšiřovat nepravdivé fámy, jako například, že Ragdoll kočka necítí chlad či bolest. Není to však pravda, tato kočka je stejná jako každá jiná. Má však jednu specifickou povahovou vlastnost, díky níž i dostala své pojmenování. Ragdoll kočka ze všech koček nejvíce důvěřuje svému majiteli. Proto, když s ní její pán manipuluje, drží ji na rukou, zvedá a pod., dokáže se dokonale uvolnit, až z ní máte pocit, že nedržíte živé stvoření, ale úplně obyčejnou hadrovou panenku. Co se týče vzhledu, toto plemeno kočky je poměrně velké a mohutné, dospělí kocouři váží průměrně kolem 8 kilogramů. Kočka působí navenek velmi pevně a stabilně, zdobí ji polodlouhá a hedvábná srst. Charakteristickým znakem je široká hlava zakončena mimořádně hustým a bohatým límcem ze srsti. Nespletete si ji ani díky dalšímu znaku, kterým je barva jejích očí. Čistokrevné pravé Ragdoll kočky nesmějí mít oči jiné barvy než modré, proto se při koupi rozhodně nenechte oklamat. Co se týče stavby těla, kočka disponuje poměrně dlouhými a štíhlými nohama. Vidět ji lze v několika barevných variantách. Prvním je černohnědá srst, pak modrá srst, čokoládová a takzvaná lila barva, přičemž uši, tlapky a ocas musí mít nejvýraznější zbarvení. Srst je kluzká, hustá a při chůzi či jiném pohybu se jakoby láme. Její největší výhodou je, že navzdory minimální péči nevidno na srsti žádné negativní vlivy a vypadá vždy upravená. Přejděme však k tomu nejzajímavějšímu, čímž je nepochybně povaha této kočky. I když je kočka velká, nemění to nic na její přítulnosti, něžnosti a dobrosrdečné povaze. Už po několika dnech v domácnosti si dokáže vytvořit se svým majitelem mimořádně úzký vztah a svého pána pronásleduje doslova na každém kroku. Jejich povaha je tedy dělá ideálními společníky do každé domácnosti. To však platí nejen o jejich vztahu k lidem, ale i k ostatním zvířatům v domě. Nemusíte se bát jejich nesnášenlivosti s jinými kočkami nebo psy. Jejich povaha je totiž často charakterizována jako jakýsi střed mezi povahou psa a povahou kočky. Určitě se nepustí do souboje s jinou kočkou, Ragdoll je totiž defenzivní a při nejmenší vyhlídce souboje vždy raději odvrátí tvář a uteče do bezpečí, jakoby se měla sejít tváří v tvář konfliktu. Totéž platí při vztahu k pánovi. Pokud ji za něco hřešíte, i když si je vědoma své chyby, prostě zmizí ještě dříve, než byste stihli udělat ráznější krok. Ragdoll kočka je nadmíru inteligentní plemeno. Díky tomu se také velmi snadno vychovává a cvičí. Je zvědavá a její pozornému pohledu nic neunikne. Zajímavostí je, že tato kočka obvykle velmi ráda aportuje jako pes. Jejich vyrovnaná a přizpůsobivá povaha zaručuje, že se s ní určitě nebudete nikdy nudit.Ragdoll kočka je spíše brána jako bytové plemeno, určitě však bude vděčná i za volný výběh či procházku po venku. Pokud ji naučíte odmalička na vodítko, určitě s ní v tomto směru nebudete mít žádný problém. Je velmi společenská, proto by neměla zůstávat velmi dlouho sama. Nemusíte se jí naplno věnovat, celkem jí bude stačit pouze vaše přítomnost v domě či bytě. Samotu snáší špatně a proto, pokud většinu dne trávíte v práci, měli byste jí pořídit kamaráda v podobě jiné kočky, klidně i úplně jiné rasy. Jak je tedy vidno, Ragdoll kočka je ideálním druhem kočky, protože v sobě dokonale spojuje kompromis mezi pěkným a zdravým vzezřením a vynikajícími povahovými vlastnostmi. Její koupi určitě neprohloupíte a najdete v ní mimořádně věrného a oddaného společníka.

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o Pergamanu

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Název techniky Pergamano je odvozen od slova pergamen. Pergamenem rozumíme nevydělanou oslí, vepřovou, kozí, ovčí nebo telecí kůži, která je při napětí sušená a hlazená. Slouží například k potahování bubnů a v knihařství jako vazební pergamen a ve své jemné formě jako psací materiál. Svoji snad nejdůležitější roli sehrál pergamen ve starověku a středověku, kdy sloužil jako hlavní "informační médium", tedy podklad, na který se psalo. Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl zakázán dovoz papyru. Později se stal obecně uznávanou a přijatou látkou pro psaní až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem. Výhodou pergamenu je jeho trvanlivost, která je mnohem delší než u klasického papíru. Proto jsou dodnes stále čitelné dokumenty, sepsané na pergamen ještě před naším letopočtem. Tedy před dvěma tisíci lety. Technika Pergamano je celosvětově populární. Dnes se již nevyužívá papíru ze zvířecí kůže, ale papíru na základě dřevité buničiny. Je speciálně upraven tak, aby jeho textura ještě zvýraznila vytlačovaný vzor. Papír pro pergamano sice neodolá vodě, ale je dost silný na to, aby se do něj vzory daly vytlačovat. Jako první s pergamanany začali v Jižní Americe, odkud se tato technika rozšířila do celého světa. Pergamano není jediný způsob využité papíru na bázi pergamenu, ale je jedinou technikou vypadající jako krajka.

folder_openPřiřazené štítky

Malý průvodce světem kosmetiky

access_time14.únor 2020personRadka Eliášková

Víte, čím je výjimečná lékárenská kosmetika a čím se liší luxusní kosmetika od normální? Slyšeli jste pojmy mass-market nebo biokosmetika? Je levná kosmetika lepší nebo horší než drahá? To vše se dozvíte v dnešním článku.Lékárenská kosmetikaDo lékárny nasměruji především ženy s citlivou či nemocnou pletí, které potřebují řešit akutní problém jako je akné, přílišná pigmentace, poškozená pleť popálením, jizvami, ozařováním, diabetem, ekzémem, alergiemi apod. Kosmetika z lékárny (Vichy, La Roche Posay, Avene, Bioderma, Sanoflore, Neostrata…) obvykle vykazuje speciální léčivé účinky díky složení vytvořeným specialisty přes dermatologické potíže. Tato kosmetika bývá agresivní, ale zároveň účinná. Poměr ceny a výkonu je velmi dobrý. Výhodou je, že tuto kosmetiku prodávají informovaní lékárníci s vysokoškolským vzděláním, jsou tedy na slovo vzatými odborníky. V praxi však často jejich orientace v kosmetice je spíše podprůměrná, v takovém případě vám napoví informační letáčky, které jsou dostupné téměř ke všem výrobkům ve větších lékárnách. Velkou výhodou je, že si můžete vyžádat vzorečky, které vám ochotnější lékárníci poskytnou.Teprve se seznamujete s lékárenskou kosmetikou? Pak vyzkoušejte micerální roztok libovolné značky. Drtivá většina z nich se hodí i pro tu nejcitlivější pleť a zbaví vás veškerého líčení, včetně řasenky, rychle, efektivně, bez oplachování. Na léto se hodí termální voda v rozprašovači – používejte ji během dne na osvěžení, Hydratuje a zklidňuje. Mojí favoritkou je Avene.Luxusní kosmetikaDo oblasti luxusní kosmetiky patří mnohdy starší značky s historií, filosofií, nebo módní značky. Lancome, Givenchy, Chanel, Guerlain, Clarins, Sisley… - to mluví za vše. Tyto značky patří k těm nejdražším, mnohé jejich výrobky přečkaly na trhu již desetiletí, parfémy občas i století. Tyto značky se snaží udržet svoji prestiž vysokou kvalitu a zpětně vysoká kvalita jim dělá reklamu. Spektrum výrobků je nesmírně široké, takže bývá problém vybrat si to pravé. Každou sezónu přichází většina značek s novou (limitovanou) kolekcí odstínů dekorativní kosmetiky, často spojenou s přehlídkovými moly dané kolekce. Například rtěnku, kterou jste viděla na modelkách značky Dior pro jaro/léto, můžete obvykle zakoupit v nabídce kosmetiky Dior pro jaro/léto. Na ceně se však promítá i nákladné balení výrobků. Vyplatí se tyto značky nakupovat ve výprodejích jako je právě www.strawberrynet.com nebo na internetové aukci.Co vyzkoušet? Rozjasňovač od YSL Touche Eclat, sérum Advanced Night Repair od Estee Lauder, speciální pudr Les Meteorites od Guerlain, parfém Chanel No.5.Profesionální kosmetika Profesionální kosmetika bývá velmi účinná a drahá, proto se vyděluje frakce luxusní profesionální kosmetiky (Darphin, La Prairie, La Mer, MD Skincare, Shiseido, M.A.C.…) a té cenově dostupnější (Dermalogica, Elizabeth Arden, Murad, Stila…), jejíž vlastnosti se blíží kosmetice z lékárny. U dekorativní kosmetiky očekávejte náročnější aplikaci, mimořádné barevné spektrum a delší výdrž. Vyzkoušejte Lauru Mercier (třeba korektory a báze pod make-up), Smashbox (také báze pod make-up, štětce), velmi slibný noční krém Ceramide Moisture Network Night Cream od Elizabeth Arden, univerzální čistící přípravek Cellular Cleansing Complex od DDF.BiokosmetikaBio-kosmetika je vhodná pro ty, kteří jsou alergičtí na syntetické konzervanty, nebo jednoduše chtějí svůj eko život dotáhnout do konce. Pokud chcete přejít z běžné kosmetiky na přírodní, doporučuji to udělat spíše pomalu, postupně, aby si pleť zvykla, jinak vám hrozí například přesušení, ošklivé reakce na přírodní složky apod. Zkuste pro začátek balzám na rty bez vazelíny Dr.Hauschka nebo krém na ruce značky Jurlique (Lavender Hand Cream).

folder_openPřiřazené štítky

Citrony jak je známe

access_time22.únor 2020personRadka Eliášková

Citrony zná snad každý člověk. Nejobvyklejší jejich použití je do horkého čaje spolu s medem. Tato kombinace by nebyla až zas tak špatná, pokud bychom citron nepřidávali do čaje teplejšího než je 40 stupňů Celsia. Tímto bychom většinu účinných látek v citrónu zničili jak to obvykle bývá. S větší teplotou nám "odchází" i účinnost medu, takže tento horký nápoj nemá ve finále jinou větší funkci než trošku zahřát a rozproudit náš organismus a to jen díky kofeinu. HistorieCitrony původně pocházejí z Číny a Indie, kde jsou podobně jako limetky pěstovány již přes 2500 let. O jejich představení Evropě se zasloužil Arabové, kteří je přivezli do Španělska v 11-tém století. Námořníkům, kteří našli toto ovoce v Palestině, je přisuzováno přinesení do zbytku Evropy. Jako mnoho dalšího ovoce a zeleniny, tak i citron byl do Ameriky přivezen díky Kryštofa Kolumba a jeho druhé výpravy do Nového Kontinentu v roce 1493. Konzumace aneb dárek planety ZeměVšechny nám známé citrusy se řadí do 125 nejzdravějších jídel světa. Limetky a citróny obsahují unikátní flavonoidní sloučeniny, které mají antioxidační a proti-rakovinné účinky. Tyto citrusy jsou velice ceněny i pro jejich antibiotický efekt. V Západní Africe při epidemii cholery byl limetkový džus úspěšně používán proti rozšíření této epidemie (cholera je nákaza způsobená bakterií nazývanou Vibrio cholera). Díky této spojitosti byl vědci rychle zahájen experiment přidávání limetkové šťávy do omáček na rýži. V následku tohoto se v Africe a Asii můžeme běžně setkat s touto oblíbenou kombinací jídla. Vitamin CCitróny a limetky jsou výbornými zdroji nejdůležitějšího antioxidantu v přírodě, vitamínu C. Vitamin C je jeden z hlavních antioxidantů nalezitelný v jídle. Je primární ve vodě rozpustitelný antioxidant v lidském těle. Vitamin C putuje tělem a neutralizuje jakékoliv volné radikály se kterými přijde do styku jak v buňce tak i mimo ni.Volné radikály působí na zdravé buňky těla tak, že je poškodí včetně jejich membrány. Také většina zanícení a otoků těla je způsobena díky nim.Právě to, jak vitamin C působí v těle, je jeden z mnoha důvodů proč se tento důležitý vitamin ukázal být nápomocný v redukování některých symptomů osteoarthritidy a revmatické arthritidy.Volné radikály ničí krevní cévky a mění cholesterol, který je schopen zacpat tepnu. Vitamín C je zde velice pomocný při prevenci rozvíjení atherosklerozy a diabetického srdečního záchvatu. Vitamin C je velice důležitý ke správné funkci imunitního systému. Hlavním cílem imunitního systému je ochránit nás před nemocemi. Takže nějaký extra vitamin C může být užitečný při nachlazeních, chřipkách a stále se vracejících ušních infekcích.Nezaplatitelný užitek vitamínu C pro lidský organismus není tolik překvapující, neboť vědecké výzkumy ukázaly, že konzumace zeleniny a ovoce s vysokým obsahem tohoto vitamínu je spojena se sníženým rizikem smrti způsoben všemi možnými příčinami zahrnujícími srdeční choroby, záchvatu a rakoviny.Ne tolik jako vitaminu C, obsahuji citrony a limetky i vitamin B6, draslík a foláty(kyselina listová). Dále citróny a limetky rozpouštějí hleny a zbytky vařeného jídla. Tip :Pokud opravdu chcete okusit citrónovou extázi, tak si hned po ránu vypijte půllitr teplé(do 40 st.C.) vody se šťávou z jednoho až dvou citrónů.Tento nápoj vás po ránu krásně osvěží ale i tělo výborně alkalizuje. Vhodné jak v létě tak i v zimě, kdy tento nápoj i potřebně tělo uvede do pracovního režimu, což hlavně během chladnějšího období je potřeba.Výborné použití citronu je namísto sprchového gelu. Díky jeho antiseptických účinků a typické vůně je toto použití velice vhodné a příjemné.

folder_openPřiřazené štítky

Zajímavá historie Thajska

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

 Počátky civilizace na území nynějšího Thajska nejsou zcela jasné – vykopávky z roku 1970 ve vesnici Ban Chiang v severovýchodním Thajsku ukazují na kulturu, která zde byla již 3600 let před Kristem. Dokladovaná historie Thajska (před rokem 1939 zvaného Siam) je stará více než 700 let. V 6.-7. století zde z mónských kmenů vzniklo království Dvaravati a okolo roku 660 bylo založeno poblíž místa kde nyní leží město Nakhon Pathom hlavní sídlo pro královnu kmene Mon.V 11. století vzniká Khmérská říše ovládající většinu území dnešního východního a centrálního Thajska. Stopy po architektuře Khmerů se nachází ve vesnici Lop Buri a dalších místech na sverovýchodě.Ve 13. století ustupují khmérské kmeny pod tlakem thajců, kteří v roce 1238 zakládají první thajské sídlo Sukhothai a první thajskou dynastii Phra Ruang. Postupně je přijímán budhismus typu Theravada a vrchol kultury přišel za vlády krále Lithai okolo roku 1350. Roku 1368 je založeno první thajské hlavní město Ayutthaya králem U Thongem a na 400 let ovládá velké území.V průběhu 15. století dochází k výbojným válkám Barmánců, kteří roku 1569 poprvé dobývají Ayutthayu. O 15 let později thajský král Naresuan Veliký dobývá zpět všechna území a sláva Auythayi vrcholí v 17. století. Barmánci však roku 1767 podnikají nový útok a po dlouhém obléhání dobývají město podruhé. Celé město je zničeno a asi 10 tisíc obyvatel zajato nebo zabito. Thajci prchají na jih a pod vedením generála Taksina zakládají nové hlavní město Thonburi (dnes je částí Bangkoku na druhém břehu řeky Chao Phraya). Současně s historií Suktothai a Ayutthaye na severu běží historie království Lanna, jehož hlavním městem bylo roku 1296 ustaveno město Chiang Mai a království Lanna trvale soupeří s Ayutthayou - z období krále Tilakoraja (1442 – 1487) pochází v Chiang Mai množství budhistických chrámů a soch. Roku 1557 je království Lanna dobyto Barmou a v barmskén područí zůstává až do konce 18. století.Novodobá éra tzv. Ratanakosinské období začíná se založením Bangkoku roku 1782. Významná postava thajských dějin – generál a později král Taksin, který sjednotil Thajsko po dobytí Ayutthaye byl popraven a na jeho místo nastupuje generál Chakri, později prohlášen za krále a korunován jako Rama I. Tím je datován vznik královské dynaste Chakri, která vládne v Thajsku dodnes.Rama I. zakládá nové hlavní město Bangkok, který má obnovit ztracenou slávu Ayutthaye – je budována soustava kanálů a impozantní stavby jako areál Grand Palace a další významná díla, která odráží duchovní bohatství země.Za vláda Ramy IV. Mongkuta roku 1851 se Thajsko otvírá západním vlivům, je podepsána obchodní smlouva s Velkou Británií a USA, dochází k velkému rozvoji infrastruktury – budování komunikací a modernizace země. Stejný trend drží i Rama V. Chulalongkorn (1868 – 1910), který zavádí západní systém administrativy, justice a sociální péče. Za 1. světové války bojovalo Thajsko na straně Spojenců. Postupem času však byl zpochybňován systém rozdělení moci ve státě a roku 1932 se klidnou revolucí mění Thajsko na konstituční monarchii a v roce 1939 se dosavadní název Siam mění na Thajsko.V roce 1942 thajská vláda vedená polním maršálem Phibulem Songkramem snaží spojit s Japonskem a vyhlašuje válku USA, thajský lid však tento směr zamítl a maršál Phibul je na konci války sesazen. Roku 1946 je záhadně zastřelen král Rama VIII. Ananda a na jeho místo nastupuje jeho bratr Rama IX. Bhumibol, který vládne až do současnosti. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz století

Lymská Borelióza #1 díl

access_time09.červen 2019personRedakce

V nové, probouzející se medicíně je stále více uznáván názor, že chronická onemocnění nejsou idiopatického nebo čistě psychosomatického původu, ale jsou způsobovány skrze stále vzrůstající toxickou zátěž organizmu a chronickými infekcemi, které se na tomto pozadí etablují. Rychlost a míra, s níž se toxiny ukládají je určována aktivitou a efektivitou molekulárních fyziologických mechanizmů, které jsou zodpovědné za detoxikaci organizmu. Tyto jsou opět kontrolovány velkým počtem genů, které nejsou u našich klientů buďto vůbec založeny nebo nefungují.Enzymům Glutation-S-transferáza a Metyltransferáza připadá tak zvláštní význam. Geny jsou regulovány epigenomem, mnohočetným řídícím mechanizmem, u nějž rozhodující roli hraje psychika a strava. Stejně tak je i imunitní systém etablován a regulován mechanizmy, které jsou určeny genetikou. Jména chronických infekcí, která jsou z pohledu školní medicíny zodpovědná za mnohá chronická onemocnění se v posledních letech změnila a jejich seznam se rozrostl. Existuje minimálně dvanáct choroboplodných zárodků, které jsou k nalezení v kloubech změněných arthritidou. U primární chronické polyarthritýdy nalézáme vždy přemrštěně reagující imunitní systém, který bojuje proti těmto zárodkům. Seznam zárodků, zodpovědných za chronický únavový syndrom, Morbus Alzheimer, rakovinu a další chronické nemoci zahrnuje následující: Mycoplasma, Herpes Typ 6 (HHV6), Trichomonaden, Chlamydia pneumoniae, Toxoplasmose, Rikettsien, Leptospirose, zmutované streptokoky, Tuberkulózu, Shigelleny, Lamblie a další.Novým choroboplodným zárodkem, který je považován za původce chronických onemocnění, je Borrelia burgdorferi (BB). Většina z nás terapeutů hledí již po řadu let na tento zárodek s velkou podezíravostí. Je pravděpodobné, že Borrelie otevírají dveře imunitního systému a mnohé infekce se následně mohou v systému rozšiřovat. Jsou to např. infekce Candidy, stále se vracející chřipkové infekce, Herpes Zoster atd. Často jsou tyto druhotné oportunistické (využívající příležitosti) infekce rozpoznány a léčeny, ale Borrelie v pozadí je často přehlédnuta. Mikrobioložka Gitte Jensen ve svých výzkumech dokázala, že naše DNA s narůstajícím věkem, obsahuje stále více sekvencí, které pocházejí od bakterií nebo virů. V okamžiku smrti je naše DNA téměř dvakrát tak dlouhá než při našem narození.Poněvadž je léčba Boreliózy nespecifická, nemůžeme vycházet z toho, že pacient opravdu boreliózou onemocněl, i když se skrze léčbu antibiotiky uzdravil. Cizí DNA a RNA, které se nacházejí v našich buňkách určí, kdo se z nás na konci života stane. Günter Enderlein již ve 30 letech minulého století prokázal, že mikroorganizmy neexistují ve stálé formě, ale pod vlivem prostředí se relativně rychle proměňují z jednoho zárodku do druhého. Borrélie nejsou v tomto procesu výjimkou. Toto chování je nazýváno polymorfizmus.Existuje více než 300 druhů Borrelií, z nichž ne všechny způsobují u člověka onemocnění. U našich pacientů nacházíme především tři různé druhy borrélií, které jsou i školní medicínou uznány jako spouštěče chronických nemocí:- Borrelia Burrgdorferi- Borrelia garinii- Borrelia afzeliiLékařské zprávy o Borreliích garinii a azfelii jsou k dispozici od roku 1966 (1,2). V knize „Lab 257“, vydaná před dvěma lety v USA, je uvedeno, že Borrelia Burgdorferi je mikrob, který byl okolo roku 1945 vypěstován v laboratoři. Německý mikrobiolog Traub byl vedoucím biologické válečné laboratoře za 2. světové války a experimentoval s Borreliemi. Velké pokusy probíhaly v Rusku, kdy byly Borrelie rozstřikovány německými letadly nad pastvinami. Cílem bylo dostat ruské zemědělství na kolena. Ten samý vědec byl okamžitě po válce zaměstnán, aby vystavěl biologickou laboratoř v USA. Byl vybrán malý poloostrov nedaleko New Yorku: Plum Island. Po úspěšném otevření laboratoře, ve které bylo převážně experimentováno s borreliemi, dostal Traub pozvání jako profesor na univerzitu v Tübingenu a odešel zpět do Německa. Laboratoř byla dále vedena poněkud naivními vědci z USA. Očití svědci dokládají, že v pokusném areálu laboratoře viděli divoké srny z blízkého lesa státu Conneticut, které se při odlivu přišli podívat, co že se to na poloostrově děje. Stěhovaví ptáci byli pravidelně pozorováni, jak na své každoroční pouti dělají na poloostrově přestávku. Městečko Lyme, Connecticut, kde byla v roce 1975 pozorována první epidemie Boreliózy, leží pouhých devět mil od Plum Island, přímo v letové dráze ptáků.Geneticky jsou tyto borrelie kombinací přirozeně se vyskytujících evropských variant a různých virů, které její infekčnost a agresivitu výrazně zvyšují. Z Plum Island se borrelie relativně rychle rozšířili po celých USA. Díky diferenční diagnóze, kterou dnes s borreliemi provádíme, můžeme přesně říci, kde ten který pacient nakazil. Tento test se jmenuje“Multi-Peptide Elisa Test“ od Immuno Sciences v Los Angeles.Jeden můj známý, původem němec, který žije již 23 let v USA, byl pozitivně testován na berrelia afilii, druh borrelie, který se vyskytuje hlavně ve Schwarzwaldu. U většiny Američanů je pozitivní test na borrelia burgdorferi. Podle prof. Mattmana jsou borrélie u 80% Američanů prokazatelné v krvi. Pouze u části infikovaných osob je pozitivní Western Blot test, který je možno interpretovat jako měřítko aktivity nemoci.V roce 1976 jsem strávil nějaký čas jako lékař asistent u prof. Dr. Fausta na oddělení neurologie při univerzitě ve Freiburku. Byl schopen podle neurologických symptomů a bez předchozího rozhovoru rozpoznat, z jakého údolí nebo vesnice ten který pacient pochází. Schwarzwaldské borrelie jsou schopné natolik mutovat a adaptovat, že se přizpůsobí svému prostředí. Skrze svou metabolickou aktivitu a své antigeny na povrchu, se od sebe natolik odlišují, že jimi vyvolané symptomy jsou tak specifické, že je možné je od sebe odlišit pouhým pozorováním.DiagnózaBorrélie dnes nacházíme u nejrůznějších onemocnění: sarkoidosa, multiple sklerosa, morbus parkinson, amiotrofická laterální skleróza (ALS), autizmus, kloubová artritýda, chronický únavový syndrom, fibromyalgie, citlivost na chemikálie, u různých karcinogenních nemocí a téměř u všech pacientů s psychiatrickými nemocemi.Zde vyvstává jedna důležitá otázka: způsobuje onemocnění sama infekce, nebo způsobí onemocnění oslabení imunitního a dalších systémů s následnými chorobami, které jsou zodpovědné za projevené symptomy. Moje zkušenost je založena na následujících diagnostických metodách:a. přímá imunofluorescentní mikroskopie k prokázání borréliíb. RD-diagnostika (6)c. stále rostoucí poznání nemoci s jejími četnými neurologickými, psychologickými, psychiatrickými a dalšími symptomy. Tato informace je mi především sdělována mými vědecky smýšlejícími pacienty.d. moje vlastní zkušenost z klinické praxe (30ti letá lékařská činnost)e. laboratorní parametry, které často u Boreliózy pozorujiBorrélie se v nás vyskytují ve třech variacích: 1. jako plně vyzrálé Spirochety (malinké vývrtky), 2. ve formě ochuzené o buněčnou stěnu, 3. v cystické formě. Borrélie infikují buňky a dnes je již známo, že žijí převážně uvnitř a ne nutně mimo buňku. Mimo jiné infikují také B-lymfocity a další složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za tvorby protilátek. Diagnostika klasické medicíny spočívá na prokázání protilátek ELISA nebo Western Blot testem. Poněvadž je tvorba protilátek u infikovaných pacientů silně snížena, nedává tedy smysl tyto testy používat jako standart k prokázání infekce Boreliózy (7). Buňky imunitního systému nemohou produkovat protilátky!Kousnutí klíštětem by nemělo hrát dnes již žádnou roli a bráno jako kritérium při diagnóze Borrélie. Již od roku 1986 je známo, že v endemických oblastech v USA je 22% bodalek stájových a komárů (lit. 2,8,9,10) infikováno borréliemi a dalšími známými ko-infekcemi (babézia, ehrlichióza, rickettsia, mycoplazma, bartonella). V jedné československé studii je prokázáno, že 12% komárů je nositeli borrélií. Dále je známo, že mnoho druhů pavouků, blech, vší a další bodavý hmyz je infikován stejnými choroboplodnými zárodky. Jednoduché pozorování statistiky postačí: když vás v USA pětkrát píchne komár, máte stoprocentní statistické riziko, že jste infikováni borréliemi.V používání Western Blot a ELISA testu jako diagnostického nástroje je jeden paradox: Pacient musí být nejprve úspěšně léčen, aby se lymfocyty zotavily a mohli dále vytvářet protilátky. Teprve poté může být test pozitivně vyhodnocen.S pomocí regulační diagnostiky jsem šel jinou cestou. Rozděluji pacienty pouze do 3 skupin:1. pacienti, kteří nejsou infikovaní a trpí jiným onemocněním2. pacienti, kteří jsou infikovaní borréliemi, jejichž symptomy nejsou vyvolány borréliemi3. pacienti, kteří jsou infikování borréliemi a část jejich symptomů je vyvolána borréliemiDůležitá je diferenciální diagnostika nemocí způsobených neurotoxiny. Existují 4 v základě se lišící příčiny, které vedou k těm samým komplexním symptomům:1. chronická bakteriální infekce (borelióza a ko-infekce). Používáme naší testovací sadu se 7 zárodky.2. nemoci způsobené mykotoxiny (znečištění obydlí a těla plísněmi) Nejdůležitější jsou aspergilus, Mucor a různé penicilínové plísně (k testu používáme léky D5 firmy Sanum v přímém rezonančním testu)3. choroby způsobené životním prostředím (skrze petrochemikálie v pracovním prostředí nebo výpary jedů v obydlí, především z kobercových podlah a nábytku). Toluen, xylen a další látky k testování jsou k dostání u firmy Staufen Farma.4. Otrava těžkými kovy (rtuť, kadmium, olovo, hliník) a infekce v čelistní kosti (thioéter).Těžké kovy je možné prokázat podobně jako borrélie: nejdříve musí být provedena detoxikace, poté použijeme analýzu vlasů nebo minerální test erytrocytů, ke zjištění, které toxické kovy byly v posledních týdnech nebo měsících mobilizovány a nyní jsou prokazatelné v krvi, v červených krvinkách nebo ve vlasech.Velmi pečlivě rozlišujeme mezi ko-infekcemi borrélie a oportunními infekcemi. Ko-infekce jsou zárodky, které byly přeneseny při stejném hmyzím kousnutí jako vlastní borrélie. K těmto patří babesia microti, ehrlichiosa, rickettsia, chlamydia pneumoniae a několik dalších.Oportunní infekce jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do těla až po jeho oslabení borréliemi. Sem patří hlavně osm herpesvirů, na které je stále více nahlíženo jako na spouštěče mnoha dalších chorob. Epstein Bar virus je stále častěji brán v potaz při rakovině prsu, Herpes typ VI při chronickém únavovém syndromu, Herpes Simplex při psychiatrických onemocněních a ztrátě krátkodobé paměti, Herpes Typ 8 při roztroušené skleróze atd.Jedno z oportunních onemocnění, které je často přehlíženo je napadení červy. Škrkavky (ascaris) nacházíme nejčastěji, tasemnice (cestoidea) pak řidčeji. Červy mutují stejně jako bakterie a vyskytují se ve své známé morfologické formě, mohou však existovat i v mikroskopické velikosti (19).Je zřejmé, že jsou to ti samí pacienti, kteří jsou intoxikováni těžkými kovy, trpí zvýšenou citlivostí k chemikáliím a nejvíce trpí Borréliemi. Zabývali jsme se touto věcí opravdu pečlivě a zjistili jsme u většiny postižených pacientů genetickou blokádu. Blokáda enzymu glutation s-tranferázy je relativně snadné prokázat, testy enzymů cytochrom P450 Pathway jater, kódování enzymů pro acetylizaci a metalizaci jsou velmi drahé.Sám používám RD test, k rychlému určení diagnózy a následně laboratorní diagnostiku k jejímu podpoření. Při prokazování onemocnění plísněmi používám ELISA test, zjišťují se tak určité antigeny (Aspergilus niger, mucor, různé druhy penicilínu, stachybotrys). Nejsložitější a nejdražší je prokázání VOC (Volatile oganic compounds) jedů z životního prostředí. Zde používáme rozbor moči zaměřený na obsah organických kyselin. Tento obsah nepřímo poukazuje na otravu organizmu jedy. Pro prokazování Borrélií používáme v Německu výhradně test MELISA - laboratoř v Brmémách (26). V USA pak test Western Blot v laboratoři IgeneX (Nick Harris, PhD).Jako vědec zastávám následující názor: v evoluci lidstva tomu bylo dříve tak, že přežili pouze ti nejsilnější, krutí a nejagresivnější. Dnes jsou to ti, kteří mají dobré detoxikační enzymy. Naše práce lékaře nebo léčitele je vlastně kontra-evoluční. Stojíme evoluci v cestě.Tři složky Lymské BoreliózySložka 1:Přítomnost borrélií, ko-infekcí a oportunních infekcí.Svou metabolickou aktivitou, vylučováním peptidů, které pak řídí hostitelský organizmus a dále skrze své odpadní látky a samou svou přítomností vytvářejí mikroby změnu prostředí což se v nejrůznějších podobách projevuje na zdraví organizmu. Dochází ke změně hodnot pH, obsahu elektrolytů, změně permeability buněčné stěny, ke změnám reakce -schopnosti střevního systému atd.V tomto aspektu léčby se všeobecně přistupuje k léčbě antibiotiky. Sám upřednostňuji pečlivý výběr antibioticky působících bylin, dále vhodných minerálů a ortomolekulárních látek. Jako doplněk používám pulzních elektromagnetických polí. Technologie, kterou používáme, je známa pod jménem KMT (Klinghardt-Matrix-Therapie). Ve spolupráci s jednou japonskou firmou jsme vyvinuli sérii nástrojů, které se používají podobně jako přístroje TENS. Přístroje jsou složené z počítačového zařízení a čtyř elektrod, které je možné použít třemi různými způsoby:1. elektrody se položí nebo přilepí a převádějí pulzní proudy do pacientova těla2. elektrody se přiloží k pacientovi a vytvářejí neviditelná pulzní světelná pole, která modulují a strukturují biofotonní pole pacienta3. elektrody jsou vloženy do vany a přenášejí tak pulzní pole do vody a následně do pacientova těla (17).Přístroje jsou v USA schváleny FDA (státní zdravotnická organizace). Přístroj vytváří současně několik vysokofrekvenčních polí o biologické vlnové délce. Tyto vlny jsou modulovány tak, aby interferenční vzorce vytvářely požadovanou pulzní frekvenci. Současně vznikají synergetické harmonické alikvotní tóny, které dodávají přístroji hlubokou působnost. Vlnové nosiče jsou modulovány tzv. „Microbial Inhibition Frequencies“. To jsou vědou uveřejněné frekvence, které omezují nebo zastavují růst určitých zárodků. Předchůdci této metody byly ve 30. letech Dr. Royal Rife v Kalifornii a Hulda Clark, která technologii dále rozvíjela. Více jak 100 krát za sekundu měří tento přístroj kožní odpor a nastavuje tak sílu proudu vůči neustále se měnícímu kožnímu odporu. Díky tomu nedochází k adaptaci organizmu na proud a mikrovlny prostupují volně všemi tkáněmi. Přístroj nabízí pro každý choroboplodný zárodek desítky různých frekvencí. Některé z těchto vln omezují sexuální aktivitu mikrobů, jiné zase štěpení DNA a řízení reprodukce atd. Používáme pouze vědecky podložené frekvence, ne empirické frekvence z oblasti esoterické medicíny. Tyto frekvence mají také enormní vliv na řízení imunitního systému. Mají určitý tréninkový vliv na buňky imunitního systému, které po léčbě dokáží lépe identifikovat příslušné mikroby a následně je dokáží lépe rozpoznat od vlastních tělních tkání. Dále řídí tyto frekvence také přijímání léků v různých tkáních. Podaná léčiva nejsou vedena pouze do mikroby zasažených tkání, ale koncentrují se také jiných oblastí těla. (Drug Uptake Enhancement).Složka 2:Exo a endotoxiny vytvářené mikroorganizmy.Téměř všechny toxiny produkované mikroby patří do velké skupiny neurotoxinů, některé také do skupiny s“. karcinogenů. Existují ale také toxiny, které blokují receptor T3 na buněčné stěně atd. Snížená hormonální produkce gonád a nadledvinek je u Lyme-pacientů častým problémem způsobeným neurotoxiny. Centrální blokáda epifýzy, hypotalamu a hypofýzy je téměř vždy přítomná a často vyžaduje zvláštní lékařské nebo léčitelské opatření. Nejefektivnější metody jsou zde Psycho-Kineziologie a neurální terapie. Biotoxiny mikroorganizmů mají synergetický efekt spolu s těžkými kovy, jedy z životního prostředí a thioéterem (infekce v čelistní kosti a nicoléze), a také typickými jedy ze zubů s kanálkovou výplní.Mnou uveřejněný protokol k detoxikaci neurotoxinů je důležitou součástí léčby Borrélií. (6, Hier&Jetzt, vydání 4/2001).Používáme látky s vazebnou schopností neurotoxinů jako např. vláknitou, nevařenou zeleninu, samento, cholesryramin (13), beta-sitosterol, řasy chlorella, jablečný pektin a fazolový prášek mucuna (14). V první fázi léčby by měl být vypracován efektivní detoxikační protokol. Šetrné a účinné vyloučení těžkých kovů je z velké části věda, ale trochu také umění. Nutné informace k tématu jsou dnes snadno dostupné. (15).Těžký krok v detoxikaci neurotoxinů je jejich samotné uvolnění ze stávajících vazeb. Teprve poté mohou být dopraveny do jater a dále vyloučeny přes žluč a střeva. Z tohoto místa mohou vazebné látky toxiny vyvést z těla. Toxiny, které blokují T3 receptor, mohou být vyloučeny podle Wilsonova protokolu orálním T3. Toxiny, které blokují Cortisol receptor mohou být vyvedeny ayurvédským rostlinným přípravkem Forskolinem.Samento (14), CGF (Chlrella Grow Factor, Chlorella Extract) a koriandr společně s neozářeným práškem z fazolí mucuna (14) zvládnou vyvést z tkáně téměř vše ostatní. SH Glutation nitrožilně, orálně nebo inhalačně napomáhá vyvést neurotoxiny z buňky. DMPS a kalcium EDTA a nitrožilně podaný vitamín C dopravují jedy v mezibuněčném prostoru k vylučovacím orgánům. Kyselina Alfa-liponová pomáhá vylučovat těžké kovy navázané na glutation v játrech a žlučníku. „Novou“, nejdůležitější látkou, která pomáhá vyvést neurotoxiny z nitra buňky, jsou fosfolipidy. Již po dva roky používáme s úspěchem „Phospolipid Exchange“ - energeticky upravená kombinace sojových fosfolipidů, EDTA, kyseliny alfa-liponové a hořčíku (14).Tento detoxikační prostředek je v současnosti pro naše pacienty trpící lymskou boreliózou nejefektivnější a je nejlépe snášen. KMT mikrofrekvenční přístroj může vylučování toxinů značně urychlit, především tam, kde biochemické substance neuspěly (17). Psychoterapeutické intervence jako PK nebo MFT (15), techniky s intencí odhalení a léčení starých traumat, mají často hlubší efekt na vyvazování a následné vylučování neurotoxinů z tkáně právě tam, kde ostatní metody neuspěly.Před každým MFT/PK sezením premedikujeme pacienta chlorellou a CGF/Chlorella Extrakt. Někdy je nutná extrakce mrtvého zubu nebo injekce autonomního ganglionu Glutathion nebo jiným chalátem ke zrychlení vyplavení neurotoxinů. Lymfatická drenáž a colonhydroterapie mohou pomoci vyplavit toxiny z těchto systémů. Klinghardtova Matrix Terapie spojuje všechny tyto elementy v jednoduché a snadno naučitelné metodě.Složka 3:Reakce imunitního systému způsobená toxiny a mikrobyJsou známy tři varianty modifikace imunitního systému Lymskou boreliózouZpůsob jakým imunitní systém reaguje na přítomnost mikrobů je z větší části závislý na stavu a životních podmínkách hostitele:- geneticky naprogramovaná kvalita a množství detoxikačních enzymů- raná onemocnění- dětská traumata- elektromagnetický stres (místo na spaní, používání mobilního telefonu, vystavení elektromagnetickým polím v autě, na pracovišti)- potravinové alergie a stravovací návyky- sociálně ekonomické vlivy- operace a prodělané choroby- výživa- nedostatek pohybu- stres- zatížení zubů jedy (amalgám, snížený skus, kanálkové výplně, infekce v čelistní kosti)Anergie - chybějící adekvátní reakce imunitního systémuZnámý mechanizmus, který mikroby používají k vyřazení imunitního systému se nazývá hyperkoagulace. Mikroby se především usazují v cévním endotelu, kde mají nepřeberný dostatek živin. Aby nebyly buňkám imunitního systému nápadné, řídí mechanizmus koagulace hostitele. V krvi je tvořeno nadměrné množství fibrinu, který je následně ukládán v endotelu a vytváří nad mikroby něco jako přikrývku. Živiny se mohou skrze tuto přikrývku dostat, ale imunitní systém není schopen mikroby rozpoznat. Laboratorní test, který je schopen tento problém prokázat je krevní test na „rozpustné monomery fibrinu“. K terapii používáme opět KMT technologii k oživení buněk imunitního systému.Rechtsregulat je enzymatický nápoj vedoucí k rozpouštění patologických fibrinových monomerů a odstraňuje tak tento aspekt. V našich vyšetřeních jsme zjistili, že Rechtsregulat je efektivnější nežli dvojitá denní injekce Heparinu. Navržené dávkování: 2 denně polévkové lžíce ve sklenici vody. Dalším známým obranným mechanizmem mikrobů je tzv. „Molecular Mimicry“ - buněčná stěna spirochet obsahuje molekuly cukru a stavební prvky proteinů, které jsou identické s myelinem nervových pochev. Z toho důvodu nás už nepřekvapuje, že u 60ti % našich pacientů s MS nacházíme infekci borreliózy.Alergie:Pod tímto pojmem rozumíme přiměřenou nebo přemrštěnou reakci imunitního systému na přítomné jedy a mikroby.Klasická medicína měří hlavně dva aspekty:1. T -Help-Suppressor-RatioKdyž je přítomno více pomocných T-lymfocytů než supresoních buněk, dochází k přemrštěné imunitní reakci. V opačném případě je imunitní reakce snížena. U Lymské borreliózy dochází k oběma reakcím. U T-pomocných buněk rozlišujeme mezi reakcemi TH 1 a TH2. Dříve se v němčině zjednodušeně nazývaly celulární a humorální imunitní reakce. 80 procent pacientů s boreliózou má příliš aktivní imunitní systém. K regulaci imunitního systému je zatím nejvhodnější desenzibilizace pomocí PK nebo MFT (15). Pacient drží alergen (např. bakterielní kulturu), během této doby je jeho autonomní nervový systém držen ve stavu uvolnění. Používáme techniku poklepávání na akupunkturní body a hypnoterapeutické techniky, které se učíme, v rámci psycho kineziologie (PK). Další efektivní metoda jak vyvážit TH 1 a TH 2 reakce je terapie vlastní močí. Pacientova vlastní moč je filtrovací jehlou natažena do stříkačky a dvakrát týdně jsou injektovány 2 kubíky hluboko do svalu. Po čtvrté injekci je pacientovi často lépe. Jako doprovodnou léčbu dávám sérii 12ti injekcí.Autoimunita - toxiny a mikroby jako haptenyI když u toho kterého pacienta nepůsobí těžké kovy a bakterie jako alergeny, mohou se „nalepit“ na pacientovu vlastní buněčnou stěnu. V této kombinaci působí jako alergeny a imunitní systém útočí na vlastní buňky pacienta, ve kterých jsou tyto hapteny uloženy. Toto je hlavní mechanizmus autoimunních onemocnění. Důležitá je zde biologická detoxikace těžkých kovů.Spirochety vyvinuly ještě další trik. Jde o interakci mezi specifickým virulescentním faktorem (OspE = outer surface protein E) a hostitelským proteinem jménem fuH. Tyto mechanizmy mohou být zbaveny účinku pomocí KMT - technologie.Mnoho lékařů v Evropě před několika málo lety naskočilo na již jedoucí vlak v léčbě Lymské borreliózy a snaží se udělat si jméno kopírováním knih a webových stránek amerických autorů jako je např. Joe Burrescano, MD. Nováčka poznáte podle toho, že vám stále tvrdohlavě předepisuje antibiotika, která všeobecně vedou ke krátkodobému zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska přinášejí jen málo úspěchů. V současnosti je známo, pokud vezmeme v potaz všechny mechanizmy, které borrélie vyvinuly, že k dosažení uzdravení je nutné léčit antibiotiky minimálně 18 měsíců (25). Pozorujeme trvalé vedlejší účinky této terapie, např. selhání ledvin, tinitus, slábnutí imunity atd. Pokud věříme vědě a literatuře a bydlíme v prostředí jako Schwarzwald, kde je 12-22 % mušek a komárů přenašeči borreliózy, trvá to pouze několik týdnů, kdy bude uzdravený pacient znovu infikován. Nedává žádný smysl léčit antibiotiky 1 a 1/2 roku, abychom docílili několika týdnů bez symptomů, před tím, než bude opět nutno podstoupit léčbu. V žádném případě nejsem nepřítelem léčby antibiotiky. Antibiotika pomohla mnoha mým pacientům dostat se z nejhoršího ven. Jakmile ale pacient začne opět myslet a fungovat, měla by být léčba okamžitě upravena na již zmíněné metody. Při zohlednění již popsaných synergetických principů se pacienti zotaví a mohou pak vést plnohodnotný život. Některé aspekty léčby by měly být vedeny dále po zbytek života. Pokračovat na další díl.

folder_openPřiřazené štítky

Jak je důležité správně sedět

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Také během dne musíte několikrát odskakovat od počítače, narovnat se, protáhnout si ruce za zády? Nebo se třeba musíte chvilku projít, protáhnout hřbet až k zemi, promnout si oči, nebo zacvičit zápěstím, protože jinak byste už nemohli napsat ani čárku? Tak vítejte v jednadvacátém století, kde převážná většina z nás trpí „moderními“ zdravotními problémy. To zní možné hrozivě, mnohem horší je ale fakt, že si za to můžeme sami.Půlhodina a dost V nejrůznější diskuzích bývá velmi často zmiňována zázračná půlhodinka, tedy čas, po jehož uplynutí je třeba tělo protáhnout. Jednoduše, nemusíte pod stolem dělat kliky, nebo skákat přes švihadlo. Úplně stačí, když si půjdete udělat kávu, projdete se na toaletu nebo půjdete zkontrolovat kytky na chodbě. Podle lékařů práce na počítači, která je delší než šest hodin denně, může být pro tělo riziková, hlavně pro zádovou oblast, a je proto třeba pauzy dělat. Ideální je také prostorové řešení kanceláře, které vás nutí odbíhat od počítače, když potřebujete scanovat, kopírovat a tisknout.Neexistují dobré a špatné židle Základem je ale správné sezení. „Vždycky ráno dorazím do kanceláře a snažím se sedět správně. Vzpřímeně, záda narovnaná, stehna s lýtky v pravém úhlu. Po dvou hodinách se ale sama vždy přistihnu, jak sedím shrbená a stěžuji si kolegyním, jak mě dnes všechno bolí,“ popisuje Ida Janáková jeden z pokusů o správné sezení. Přitom by stačila kvalitní židle a několik málo vychytávek, které vám prostě nedovolí krčit se. Židle by měla mít pro začátek tři základní vlastnosti: nastavitelnost její výšky, možnost nastavit oporu páteře a možnost otáčení. Správně sedět se dá ale i na prachobyčejné židli, stačí vštípit si zásadu pravých úhlů. O co jde? Jednoduchá věc, musíte dodržovat pravý úhel mezi svými stehny a lýtky, mezi stehny a zády a ideálně i mezi předloktím a pažemi. Šlapky nohou máte položené na podlaze, nesmí viset ve vzduchu ani byste je neměli křížit.3+1 vymoženosti Že všechny zmíněné rady dodržujete a přesto vás zlobí celé tělo? Tak zkuste židli na chvíli vyměnit za nafukovací gymnastický míč. Udržet se na něm není tak jednoduché, takže budete muset balancovat a zapojovat tak hned několik svalových oblastí najednou. Ale pozor, na celodenní sezení to určitě není. Pokud vám natékají nohy nebo trpíte křečovými žilami, i na vás výrobci mysleli, zapátrejte v obchodech po masážní podložce pod nohy, která podporuje jejich prokrvení. Přistihla jste se někdy během pauzy, že si musíte prsty převracet proti směru anebo všelijak pohybovat se zápěstím? Tak na to se doporučují gelové podložky pod ruce, díky kterým budou vaše ruce výš než klávesnice a vy tak budete psát „shora“.  A pokud patříte k většině PC uživatelů, které bolí záda, vyzkoušejte trik, kdy si pod oblast kříže dáte buď složený ručník anebo nafukovací podložku. Díky nim budou vaše bedra přirozeně prohnuta a vy přežijete další osmihodinovku v práci. 

folder_openPřiřazené štítky

Alternativní medicína – hypnóza a holotropní dýchání

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Už samotné slovní spojení alternativní medicína prozrazuje, že jde o postupy, které se zcela neslučují s metodami běžné lékařské praxe. Zatímco na straně jedné stojí věda, v případě alternativní medicína se prosazuje také vliv přírodních látek, velkou roli hraje psychika člověka, sugesce, využívají se také nejrůznější postupy, které mají i mnoha set letou tradici. Kdy se k alternativní medicíně uchylujeme, může nás vyléčit a hlavně – můžeme ji provozovat i sami?Holotropní dýcháníHolotropní dýchání lze zařadit k alternativním léčebným postupům. Na jedné straně jsou oslavovány úspěchy této metody, na straně druhé je nedůvěra a obavy. O co tedy vlastně jde? Holotropní dýchání je terapie, která spočívá v možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo také zadržování dechu. V této oblasti se experimentuje už od poloviny minulého století (ačkoli podobné postupy se praktikovaly v podstatě od nepaměti). Pořádají se nejrůznější kurzy a semináře holotropního dýchání, měli bychom mít na paměti, že podobní akce musí vždy vést odborník. Podnikat něco na vlastní pěst je totiž dost riskantní. Při holotropním dýchání se také využívá vlivu hudby. K čemu holotropní dýchání slouží? Vychází se tu z předpokladu, že naše tělo má v sobě ukryté vlastní prostředky léčby a je třeba je pouze najít a hlavně aktivovat. Jde tu tedy o náhled do našeho nitra, o možnost rozvíjet  sebepoznání. Jako negativum uvádějí někteří odborníci fakt, že může dojít k odkrytí vážných psychických problémů, které mohou vyústit v onemocnění.HypnózaSnahu změnit vědomí a poznat se do hloubky jsou staré jako lidstvo samo. Dříve byla hypnóza často využívána jen jako varietní číslo, dnes už se řadí k léčebným metodám i když k těm alternativním. Podle psychologického slovníku je hypnóza schopnost jedince se dokonale soustředit a tudíž dokázat to, co chce. Tato schopnost byla často „zneužívána“ např. v nejrůznějších kouzelnických vystoupeních apod. Ani hypnózu nelze provádět jen tak. Ideálně je samozřejmě terapii podstoupit přítomnosti a za pomoci odborníka. Hypnóza je tak vlastně týmovou prací. Hypnóza je stav hluboké relace, kdy je naše vědomí zostřené. Odborníci však říkají, že to neznamená, že médium (tedy hypnotizovaný) udělá skutečně úplně všechno, není to prý pravda, neuskuteční např. věci, které jsou ve stavu plného vědomí proti jeho přesvědčení. V čem nám vlastně může hypnóza pomoci? Např. snížit naši nadváhu, přestat kouřit či zbavit se úzkostlivých stavů. Hypnóza však není zaručenou léčbou, na každého člověka působí jinak. I když podle údajů odborníků lze hypnotizovat až 90 % lidí. Hodně pomáhá když sám hypnotizovaný člověk věří v úspěch celá akce a takto k ní i přistupuje.  Hypnóza však jen málokdy vypadá jako ve filmech, obvykle vše probíhá trochu méně dramaticky. Hypnóza není spánek, i když laikům to tak může připadat. Navíc ve stavu podobnému tomu hypnotickému se nacházíme celkem běžné – např. těsně před usnutím.V současné době se k alternativní medicíně uchyluje mnoho lidí. Nejen v případech, kdy klasické lékařské postupy neslaví úspěchy, ale také proto, že jde o něco ne zcela běžného a tudíž lákavého. Chce to jen překonat počáteční nedůvěru a především se poradit s odborníky.

folder_openPřiřazené štítky

Čisté střevo - základ zdraví

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Vhodný výběr a kombinace potravy tvoří základ pro zdravé fungování našeho organismu. Jen málo z nás však zná princip oddělené stravy a tedy ani neví, co se děje v trávicím ústrojí při dennodenním klasickém stravování. Při nesprávném míchání potravin nejsou žaludeční šťávy schopny potravu plně natrávit. Ta pak prochází tenkým střevem, kde se vstřebává část užitečných látek a zbytek, který nebyl využit, se ukládá na stěnách a v záhybech střev, kde zahnívá, otravuje krev a stává se zdrojem většiny nemocí. Pokud k tomu přidáme nedostatečný pohyb a užívání řady léků s velkým množstvím vedlejších účinků, výsledkem je naše pomalá samolikvidace.Velká část nestrávené potravy se tedy ukládává ve vychlípeninách střeva, kde se z ní po nahromadění vytváří tuhá hmota, kalové kameny, které po celé roky zahnívají a tím vytváří zdroj otravy organismu. Takto nahromaděné kalové kameny zazdívají vstřebávací, trávicí a imunitní systém organismu. Tlusté střevo přeplněné zbytky staré potravy a kaly nabývá na objemu, a tím vytlačuje okolní orgány ze svým míst. Dochází k vytlačení jater, tlaku na ledviny, sevření močového a pohlavního systému. Tím trpí zejména dolní část hladkého střeva, kde se jsou žíly přiškrceny a začínají vznikat hemeroidy.Tlusté střevo by mělo tělu poskytovat výživné látky a vitamíny, a také především energii.Co však můžeme očekávat od stále zaneseného orgánu, jež zaplavuje naše tělo jedovatými látkami z hnijící potravy? Již řecký lékař Hippokrates v 5. století př. n. l. napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký důraz jako podmínku udržení zdraví.Klystýr neboli výplach střev, na rozdíl od různých projímadel nebo léků s mnoha vedlejšími účinky, které se stávají návykové a tím ještě více zhoršují činnosti střev a zácpy, je k našemu tělu velmi šetrný.Můžeme ho provádět postupně, abychom nejdříve vyplavili hrubé nečistoty, a poté ho můžeme použít pro důslednější očistu tlustého střeva.K očistné proceduře si koupíme v lékárně nádobku klystýru (irigátoru). Do 1,5 l převařené vody ochlazené na tělesnou teplotu (vyzkoušíme prstem nebo hřbetem ruky), přidáme nejlépe 100-200 ml vlastní moči buď čerstvé nebo odpařené na ½ nebo ¼ původního množství. Takto připravenou tekutinu nalijeme do irigátoru a zavěsíme ho v blízkosti toalety do výše 1-1,5 m nad zem. Poté si klekneme a zavedeme trubičku do konečníku a otevřeme kohoutek, aby mohla tekutina volně odtékat do střeva. Položíme lokty na zem a dýcháme ústy. Roztok necháme téct do pocitu většího tlaku, nikdy ne bolesti. Zpočátku se nám nepodaří přijmout celou dávku najednou, většinou na dvakrát, natřikrát. Tekutinu se snažíme v sobě udržet co nejdéle, alespoň 10 minut. Přitom si masírujeme střeva rukou. Po této očistě bychom si měli na chvíli odpočinout. Také bychom neměli vycházet hned z domu, protože střevo se může vyprazdňovat i po půl hodině.První očista střev by měla probíhat následovně:1. týden – denně2. týden – obden3. týden – ob dva dny4. týden – ob tři dny5. týden - jednou týdněPro dokonalou očistu a obnovu původního stavu tlustého střeva bychom měli tuto proceduru provádět první rok čtvrtletně, druhý rok pololetně, třetí a další roky jedenkrát ročně. Klystýry můžeme používat také podle potřeby častěji, např. po velkému přejedení, zabíjačce atd. Nezbytným doplňkem této očisty je správné stravování. Nejrychleji pocítí účinky klystýru ti, kteří trpí hemeroidy a zácpou. Ale i u ostatních se projeví zlepšení stavu pleti (při exému a akné) i zlepšení celkového stavu organismu.Pokud jsme se rozhodli, udělat něco pro své zdraví a chystáme se začít s očistou střev, nastudujme si nejdříve dostatek odborné literatury, abychom rozptýlili své obavy. 

folder_openPřiřazené štítky

Jak je to vlastně s působením piva na organismus?

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“,již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů.Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní a nebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l.stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů namladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženypřipravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávalyv chudých rodinách až do poloviny 19. století.Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus? Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim,obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám. Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů. Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi.Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivějako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně? Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu,není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu(USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna znejvyšších. Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva,které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

folder_openPřiřazené štítky

Vitaminy chrání zdraví

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Také považujete vitaminy za samozřejmou součást jídelníčku? Ještě před 150 lety však o nich nikdo nic nevěděl, protože patří k velkým objevům dvacátého století. A to i přesto, že už v 18. století se léčily kurděje pomocí citrónů. Tehdy se však nevědělo, že "lékem" je "céčko". Vitaminy samotné dělí odborníci do dvou skupin - první je rozpustná ve vodě a patří do ní vitamin C a řada vitaminů B, mezi nimiž jsou důležité hlavně B1, B2, B6 a B12. Druhá skupina je rozpustná v tucích a zahrnuje vitaminy A, D, E a K. Vitaminy rozpustné ve vodě si organismus nemůže uložit do zásoby (až na B12) a mělo by se jich proto každý den sníst přesně určené množství. To je určitá nevýhoda. Výhodou zase je, že nehrozí předávkování (s výjimkou megadávek), protože nadbytek organismus vyloučí v moči. Vitaminy rozpustné v tucích se v těle hromadí a uvolňují podle potřeby. Neznamená to však, že můžete jeden den sníst desetinásobek doporučené dávky a dát si delší dobu pauzu. Riskujete tak již zmiňované předávkování, k němuž sice dochází málokdy, ale u některých vitaminů má velmi nepříjemné a nebezpečné důsledky. Doporučené denní dávky vitaminů člověk obvykle získá bez problémů ze stravy a nemusí si kupovat žádné tabletky. Stačí však, abyste chytila obyčejnou rýmu a potřeba vitaminů stoupá. Totéž platí o lidech s chronickými nemocemi (například cukrovkou) či těhotných ženách. Kromě toho strava v zimě a v létě se radikálně liší. Hlavně v předjarních měsících ze stravy příliš vitaminů nemáte. Pak obvykle přicházejí na řadu zmíněné tabletky.Je jedno, zda zvolíte tablety rozpustné či na polykání, důležité je, co a v jakém množství obsahují. Vždy si přečtěte složení, kde by mělo být uvedeno, kolik procent z doporučené denní dávky vitaminu přípravek obsahuje. Kvalitnější (a samozřejmě i dražší) výrobky obsahují stoprocentní dávky. Měsíční vitaminová kúra vás přijde asi na 200 Kč. Nikdy neberte vitaminy několik měsíců po sobě, ale raději vždy ob měsíc (a jen v zimě a na jaře).Možná jste si někde přečetla, že chemicky vyráběné vitaminy jsou k ničemu. I takový názor někteří odborníci zastávají. Jiní si zase myslí, že to není pravda. Kdo je v právu, není lehké určit, a ani nám to nepřísluší. Pokud však budete tabletky rozumně kombinovat se stravou, určitě si neublížíte, ale pomůžete. Máte na to jiný názor? 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz století

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz století

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky