Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz tohle

Otevřete oči – linkujte!

access_time27.květen 2019personRedakce

Linka umocní váš pohled a opravdu sluší každému, zvlášť je-li precizně vykreslená. Nebojte se proto linkování a berte do ruky kajalové tužky, gelovky nebo fixy – zn. HNED!Sice to chce trochu cviku, ale po pár dnech se stanete přímo expertkou na linkování. Oslníte například looky make-up artist Maybelline Margity Skřenkové.Nesmrtelné kouřové líčení„Pomocí silné měkké tužky vykreslete celé horní mrkací oční víčko, nezapomeňte ani na oblast těsně u řas. Aplikátorem nebo ušní štětičkou pak linku pěkně vystínujte a rozmažte do ztracena“, říká Margita a dodává: „Žádné ostré hrany!“Pro ty, kteří svůj „linkový look“ ještě hledajíGelové linky jsou opravdovým hitem. Dokonale přilnou a zůstanou na svém místě až do odlíčení.  „Se štětečkem zvládnete linku tenkou i silnější, přebytečný gel ze štětečku můžete setřít papírovým kapesníčkem“, říká Margita.Přesná linka pro perfekcionistkyGeniální je na tohle černý fix. „Pomocí tenké špičky zvládnete nalíčit i tu nejtenčí linku těsně u řas. Nerozmazává se, ani neobtiskne a linka je tak zcela rovnoměrná. Pokud máte odvahu, můžete pro slavnostnější příležitosti přidat i obrázek“, radí Margita.Jen nezapomínejte si řasenku a make-up umývat před spaním ať nedopadnete jako Teresa Lynch z austrálie: Celý článek otevřete kliknutím zde: Co může způsobit neumytí řasenky před spaním.

folder_openPřiřazené štítky

Vlasy bez objemu? A fakt jste zkusila všechno?

access_time28.květen 2019personRedakce

Příroda k vám nebyla příliš štědrá a nadělila vám vlasy bez objemu, se kterými jen tak nějaký účes nevytvoříte? Jděte na to prostě jen líp!Základem úspěchu je správný střih vlasů. Jste-li majitelkou velmi jemných vlasů, počítejte s tím, že nebudete moci příliš experimentovat. Svěřte se proto do péče profesionálů, kteří vám poradí, jaký účes se hodí pro jemné vlasy nejvíce. Obecně platí, že čím je střih kratší, tím opticky dodává celému účesu na objemu. Ideální jsou také stupňovitě sestříhané vlasy a mikáda. Určitý vliv na objem má i barva vlasů. Světlejší vlasy působí na oko objemněji. Naopak tmavým odstínům barev se pokuste vyhnout, zbytečně byste jen upozornila na řídké vlasy.Nezanedbávejte péčiNa trhu je spousta produktů, které mohou vykouzlit objem. Zde však doporučujeme vybírat opravdu kvalitní přípravky od konkrétní značky a s označením- pro objem. Při mytí si dejte pozor na množství použitého přípravku a řiďte se rčením, že méně je více. Toto pravidlo platí dvojnásob zejména u kondicionérů. Když to s ním přeženete, může se vám stát, že vlasy budou natolik zplihlé, že už s nimi jen těžko něco uděláte.Profoukejte se k objemuKdyž si vlasy umyjete, opatrně je rozčešte a potom naneste do konečků malé množství tužidla. Vlasy nechte chvilku proschnout, ale ne moc. Čím vlhčí je začnete foukat, tím se vám podaří vytvořit plnější účes. Vlasy je dobré fénovat v předklonu, aby se od kořínků přirozeně nadzvedly. U hodně jemných vlasů vzniká při fénování snadno statický náboj, který způsobuje to, že vlasy tzv. poletují. K tomu jsou účinné fény s ionizační funkcí. Vybaveny jsou generátorem, produkujícím miliony očisťujících negativních iontů, což způsobuje, že vlasy zůstávají hydratované. Právě hydratace zabraňuje krepatění vlasů, má regenerační účinky a zanechává vlasy lesklé. Díky tomu budou vaše vlasy snadno rozčesatelné a nabudou na větším objemu. K objemu vám také dopomůžou profesionální objemové kulmy a nahřívací natáčky. 3 strážci objemuDobrý fén: Použijete-li k vysoušení vlasů kvalitní fén s difuzérem, budou vaše vlasy krásně „načechrané“ a získají větší objem. Koukejte také na fény s funkcí ionizace.Volumátor: Stylingový produkt pro objem vlasů Rowenta Volum’24 Respectissim je speciálně navržen tak, aby vlasům dal maximální objem a zároveň zachoval stoprocentní sílu a odolnost vlasů. To vše v rekordním čase okolo 10 minut. Perfektní výsledek zaručuje unikátní rotační nahřívací váleček, který působí jako velká natáčka a vytváří oblouk z vlasů od kořínků. Zdvihá tak vlas pro objemový efekt a brání zplihnutí vlasu.Kartáč na vlasy:  Zázračný kartáč Tangle Teezer vlasy lehce nadzvedne. Kartáč vás pobaví nejenom svým designem a barvami, ale také tím, že účinně zabraňuje lámání a třepení vlasů, obnovuje jejich přirozenou pružnost a lesk. Na tento výrobek navíc nedají dopustit ani hollywoodské hvězdy.Euronics, Kulma Rowenta CF6430D0 1899 KčKasa.cz Kartac na vlasy Tangle Teezer Compact Styler 259 KčEuronics, Fen Braun SatinHair 7 HD770 1699 KčTohle raději ne„Docílit objemu je jednoduché, vlasy stačí jen pořádně natupírovat a potom nalakovat extra silným lakem na vlasy“. Jestli nechcete mít poškozené a polámané vlasy, tak na metodu podobného typu hodně rychle zapomeňte. Tupírování je dovoleno pouze výjimečně. Například tehdy, když se chystáte do společnosti a chcete si nechat vyčesat efektní drdol.Styling hraje důležitou roliI finální úprava vlasů může výrazně dopomoci k objemu. Velmi účinné jsou například objemové pěny. Zacházejte ale opatrně s jejich nanášením. Objemové pěny se aplikují vždy ke kořínkům vlasů, nikoli do jejich délek, protože právě to je místo, kde se vlasy mají nadzvednout. Na trhu jsou i speciální pudry, které po vetření do vlasů zvětší jejich objem. Jako tzv. rychlovkou na suché vlasy můžete použít pudr, který v malém množství vmasírujete do vlasů. Podobnou službu udělá i suchý šampon.Text: Lucka

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz tohle

15 sexuálních tipů pro single lady Aneb Co byste měla stihnout, než se usadíte

access_time29.květen 2019personRedakce

Sex je obrovská kapitola naplněná našimi sny, přáními, touhou, vášní, příjemnými pocity, fantazií a zkoušením nových věcí, které nám dělají dobře. A kdy jindy do ní vpisovat, než před tím, co se 100% usadíte? Odhoďte stud a oddejte se dobrodružství. Možná je právě teď ten správný čas!Jsou praktiky, o kterých sníte, ale bojíte se nahlas vyslovit nebo jste ještě nenašla odvahu k tomu udělat první krok. A jestli jste teď právě v mezifázi bez partnera a „hodiny“ vám bijí na poplach, máte skvělou příležitost zrealizovat všechny své představy – i ty nemravné. Není se přece za co stydět.1. Sex na jednu nocAsi jste ho už zažila. Tak jej klidně opakujte tolikrát, dokud se nenasytíte. Jednoduše sveďte pana dokonalého v baru, užijte si a hned ráno opusťte beze slova jeho byt nebo hotel. S partnerem a dětmi se k tomu už nikdy nevrátíte. Budete milionkrát zodpovědnější.2. Sex s jinou ženouNe, že by to byla nevěra v pravém slova smyslu, většina žen to asi tak nebere – ale muži pro to moc pochopení nemají. Přeci jen jsou ješitní a žárliví. Povolenku by vám dali asi jen v případě, že je přizvete jako tichého pozorovatele. Ale užijete si to potom se svým drahým v „patách“?3. Sex ve třechJe spousta párů, které do ložnice přizvou jinou ženu (na muže muži moc nepřistupují), ale spousta z nich se v tomto kroku také spálí. Sex ve třech s partnerem a někým dalším většinou končí jen snůškou výčitek, že se muž věnoval více druhé ženě, popřípadě celý zážitek zkazí žárlivost. Sex ve třech s osobami, ke kterým nechováte hluboký citový vztah, je proto vždycky lepší. Tak proč ne teď.4. Skupinový sexMilování ve větším počtu lidí, kde máte možnost si sexuální partnery navzájem měnit, je vzrušující. Můžete jednak pozorovat milování jiné dvojice, či se připojit k jinému páru. Možností je spousta – záleží jen na tom, který scénář se vám bude nejvíce líbit.5. Swingers partyJe obdobná jako bod 4. Až na to, že pokud zrovna nebudete mít chuť, nemusíte se zapojit. Můžete se jen dívat a popíjet oblíbený Cosmopolitan. Tohle byste určitě měly aspoň jednou v životě zažít. Pokud možno bez partnera a případné žárlivosti.6. Sex s cizincemHorkokrevný Ital, vášnivý Španěl nebo milování po Francouzku s rodilým kouskem. Vyzkoušejte na vlastní kůži, jestli je pravda, co se povídá o sexu s cizinci – většina žen to popisuje jako lepší zážitek, než s českými muži.7. Sex na veřejnostiMoment ohrožení a lákavého strachu, že vás někdo může přistihnout, může vnést do milování zajímavou příchuť.8. Kyber sex s panem neznámýmSex po síti provozuje už značná část populace včetně partnerů, které v danou chvíli dělí kilometry. Co ale kyber sex s mužem, kterému nevidíte do tváře a on do vaší, protože jsou kamery nastavené na jiné partie? Zavítejte na nějaký portál pro kyber nadšence – uvidíte, že vás sex obkroužený tajemstvím, bude bavit.9. Sms sexLehčí varianta, pro ty stydlivé, kteří se ostýchají promluvit či laskat své tělo před kamerou. Ne však méně zajímavá. Okamžik napětí, jak moc žhavá bude odpověď, která přijde, má také něco do sebe.10. Sex s kamarádemKamarád s benefity. Takového už nebudete nikdy šanci mít, až se vrhnete do rodinného života.11. Natočení vlastního videaPro manžela či partnera může být hezkým dárkem. Ale zkoušela jste si někdy natočit vlastní video prostě jen pro sebe a pustit si ho ve chvíli, kdy budete mít chuť na „milování“?12. VoyeurstvíPostavte se do role tichého pozorovatele. Malá zkouška voyeurství se rozhodně nedá považovat za úchylku. Proč tedy nezkusit, jaké vzrušení ve vás bude pozorování páru, který se miluje, vyvolávat?13. Tantrický sexPodstatou tantrického sexu je vychutnání si více aktu jako celku, než soustředění se na grandfinále. Naučte se vnímat i jiné doplňky milování – vůně, prostředí, doteky, než samotnou stimulaci erotických zón. Zaručujeme hlubší prožitek.14. Profi erotická masážTřeba se na ni už nikdy neodvážíte, jen protože s tou párovou partner nebude souhlasit nebo mu to bude připadat divné a vy zase nebudete chtít jít na erotickou masáž sama, protože vám to bude připadat vůči němu hloupé. Erotická masáž s vyvrcholením v podobě stimulace intimních míst může znít sice zvláštně, o to víc vás ale může překvapit skutečný prožitek.15. Sex dovolenáIdeální varianta, když chcete vypnout, užít si dovolenou a doslova se jí promilovat, je vybrat si stejně zaměřeného „sparing“ partnera. Zapojte se do chatu cestovních agentur. Tuto sekci už jich má opravdu mnoho.

folder_openPřiřazené štítky

5 mužů a 5 věcí, kterými je odradíte v posteli: Takhle prý rozhodně ne!

access_time29.květen 2019personRedakce

Co vám možná neřeknou, ale zaručeně jim to vadí? Podívejte se na vyjádření mužů a to, co označili za zaručeně nejhorší věci, které je v posteli potkaly.Otazníků kolem milování je stále dost. Muži o něm ani po něm moc nemluví, takže vás občas můžou přepadnout pocit, že nevíte, na čem jste. A i když jste strašně moc zvědavá, prostě – tohle nedělejte a ani o tom nemluvte.Pořád se ptá na blbosti a nenechá mě spátA miluješ mě? Kolik ženských jsi měl? A líbilo se ti to se mnou? A kdybys to měl ohodnotit na škále od jedné do deseti, co by to bylo? Ne, neptejte se ho na tyhle otázky. Muži to nesnáší. „Počítejte s tím, že nejste první hvězda, se kterou spíme. Ale právě teď jste to vy, tak proč to sakra musíte pitvat?“ (Adam, 36)  Každý muž bude šťastný za to, že nebudete nic řešit.Srovnává mě s ex„Karel mě taky takhle chytal za zadek.“ „Honza byl také takhle vášnivý“. Bude určitě blahem bez sebe, že dělá něco stejně jako Honza nebo Karel. Nemluvte o svých bývalých a nemluvte ani o Anetě, Barče, Kačce (dosaďte dle sebe). „Nechápu, proč je tak důležitý, jak vypadaly moje ex. Prostě byly hezké, měl jsem je rád a proto jsem s nima byl. Pak se vyskytl problém a už jsme spolu být nemohli. Tečka. Záleží snad na tom, jestli měly dlouhé nebo krátké vlasy?“ (Roman, 29) My naopak víme, jak je pro vás důležité vědět, jestli jeho bývalka skutečně měla prsa po tátovi a zadek po jeřábu, ale neptejte se, „nepíděte“ se po minulosti a nesrovnávejte. A jestli to opravdu potřebujete nutně vědět, zeptejte se nenápadně jeho matky, ta určitě Kačku nebo Barču vylíčí i s detaily.Prostě nemluví – jak mám poznat, co má v posteli ráda? „Proč je proboha takový problém říct, chci tohle a tohle, tohle se mi nelíbí a tak to mám a nemám ráda? Mně už není 15 – už mě nebaví pátrat a objevovat, co se jí líbí a co ne. A teda rozhodně to nepochopím z řeči jejího těla.“ (Michal, 41) Komunikace je důležitá a to i v posteli. Nestane se vám potom, že vám váš sexuální partner bude dvacet minut olizovat bradavky v domnění, že vás rozpaluje a vám přitom nepoleze mráz po zádech. Možná se to líbilo jeho bývalé partnerce, ale není možné se řídit tím, co se líbí jednomu, se zaručeně musí líbit jinému. Navíc mluvit o sexu není nic, u čeho byste se ve svém věku (už vám bylo třiceeeeeeet!!!!) musela červenat. Nestyďte se za svá sexuální přání.Žádná iniciativa – je ta holka vůbec živá?„Nejradši mám odevzdané mrtvolky – moc mě to pak s nima baví a těším se na další sex – bude to vzrůšo!“ (Michal, 24). Buďte iniciativní. Jsme ve 21. století a misionář není jediná poloha, při které se musíte milovat. I partner ocení, že sama vezmete část scénáře do svých rukou a pasujete se do hlavní role. Konec konců – je příjemné si užívat nadvládu nad jeho tělem.Předstíráte orgasmusPřes devadesát procent žen se vyslovilo k tomu, že někdy předstíralo orgasmus. Skoro sedmnáct procent jej předstírá při milování často. O čem pak milování ale je? To, že vás nový sexuální partner nedokáže přivést na vrchol blaha, není ani tak jeho chyba, jako vaše. Hlaďte se, ukažte mu, co vám dělá dobře. Mluvte s ním, řekněte mu, že v této poloze nebo při tomto tempu je pro vás orgasmus nedosažitelný. „V žádném případě jej nepředstírejte. Jak vám máme vynahradit to, co jsme spolu ještě „nevypilovali“ třeba orálním sexem, když si bude myslet, že vše proběhlo tak, jak má?“ (Franta, 31).

folder_openPřiřazené štítky

Co vám závidí single ženy?

access_time29.květen 2019personRedakce

Jste už nějaký ten pátek spokojeně zadaná, ale i přesto všechno je stereotyp všednosti na pořadu dne a vy vedle sebe žijete spíš ze zvyku, než z lásky? Možná vás probudí z letargie žebříček záviděníhodných benefitů, pro které by vám nezadané konkurentky vyškrábaly oči.Zapracujte na svém vztahu dřív, než vás vystřídá ta, co závistivě hleděla na vašeho mužského, když vás držel za ruce.Porce lásky, něhy a vášněOny si sice mohou užívat flirtu, co hrdlo ráčí a třeba okouzlit prošedivělého ženáče, co jim dá pár hodnotných dárků, nebo naopak mohou měnit muže jak na běžícím pásu (tohle jim možná zase ve skrytu duše závidíte občas vy), ale co naplat, když se pokaždé probouzejí a usínají s pohledem na prázdnou půlku postele. Žádné pohlazení, žádný úsměv, prostě nic, surová samota. A když na ně vlítne pocit skepse, není tady nikdo, kdo by je uchránil v bezpečí rozložité hrudi před světem.Znáte to: Poručíte si salát a milému s chutí ujídáte kroketyVzhledem k dietnímu snažení si objednáte rizoto, kdežto drahý steak a smažené bramborové cosi a vy mu bez problémů můžete sáhnout do talíře a opakovaně ochutnávat. Osamocené ženy tohle dělat nemohou  a  možná, že tohle pro vás znamená neškodnou maličkost. Jenomže jsou to právě maličkosti, co dělají život intenzivně nádherným. Takže si tu krádež z jeho talířku pokaždé do sytosti užívejte.S kým na dovolenou? No přece s partnerem!Kdežto vy rozumujete nad tím, kam vyrazíte, single holky trápí otázka sedmého pádu, a tedy s kým. Je jasné, že daná destinace dělá hodně, ale vědomí, že jste tam s někým, na kom vám záleží a máte ho rádi, dělá mnohem víc. Opět jste ve výhodě!Je fajn mít láskyplný názor mužeRozladila vás máti, kamarádka, nebo sestra? Můžete to bez pardonů vysypat drahému na hlavu a on vám to podle mužského smýšlení přebere. Po jeho zjednodušeném přístupu bez emocí nakonec zjistíte, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Třeba vás tato prkotina zachrání před hádkou, nebo dokonce před zbytečnou záští k dlouholeté přítelkyni.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na anální sex

access_time29.květen 2019personRedakce

Klasické milování vás baví, ale k análnímu styku máte výhrady? Proč pánové na tuto praktiky nedají dopustit a jak na tom jsme my ženy? Markéta a Daniel nám svěřili své lechtivé názory na toto ožehavé téma.Markéta (29 let): Anální sex je pro mne stále tabu, a to i přes osobní zkušenostNevím, čím to je, ale mám štěstí, možná se spíše hodí říct smůlu na chlapy, kteří jsou představou análního sexu posedlí. Klasika jim nijak zvlášť nevyhovuje, za to anální průnik pro ně představuje trefu do černého. Ač jsem se snažila sebe víc, na chuť jsem této praktice nikdy nepřišla. Přijde mi vulgární, nevhodná a především při ní vůbec nic příjemného necítím. Nepatří mezi stydlivky, sex zbožňuji a neznám lepší prostředek k relaxaci a uvolnění, jenže, tohle nemá nic s výše uvedeným společného. Análnímu sexu vděčím za dva náročné rozchody a vypadá to, že i můj současný přítel si v této neslušné praktice libuje. Ve svém nitru bojuji s myšlenkou, zda mám před drahým hrát divadýlko a alespoň na oko si milování do zadečku užívat, nebo vyrukovat s pravdou a doufat, že mne tentokrát Pavel pochopí.Daniel (31 let): Anální sex prostě nemá konkurenciJako každý chlap, tak i já ujíždím na tomto druhu sexu, protože neznám nic lepšího, než vklouznout do zadní komnaty nadané milenky. Aktuálně jsem šťastně zadaný, ale pro intenzivní slast si tu a tam zajdu za Dianou. Je to správná holka pro všechno, nenudím se s ní, je sexy a slabost pro análek se mnou nadšeně sdílí, jako stálou partnerku bych ji však doma nechtěl. Poslušně mi nastaví zadeček a dá se říci, že v sexu nemá problém téměř s ničím, vždy mi splnila to, co mi na očích viděla. Anální průnik je pro nás muže mnohem intenzivnější záležitostí, než standardní sex a navíc finální prožitek umocňuje také fakt, že se jedná o pořádně lascivní praktiku. Ženy ji z principu odmítají a tím ji dělají snad ještě žádanější, než kdyby k ní bez remcání přistoupily.

folder_openPřiřazené štítky

Ženský pláč – platí na muže?

access_time29.květen 2019personRedakce

Občas pláčeme prostě demonstrativně (ano i vy)! Dají se ale slzy používat jako prostředek k tomu dosáhnout svého nebo to na muže nefunguje? A vyznají se muži v tom, kdy chceme pláčem něčeho dosáhnout?Lucka (34): Z demonstrativního pláče už jsem vyrostlaJak je to s ženami a pláčem? Asi tak, že se to mění s věkem. Dokud mi bývalo dvacet, dvacet pět, střídala jsem muže svých snů, protože jsem se s každým rokem vyvinula psychicky tak rychle, že mi muž snů číslo jedna přestal stačit a chtěla jsem víc, používala jsem pláč jako donucovací prostředek. Prostě jsem občas udělala chudinku a ono to zabralo. Muž snů měl pocit, že jsem křehká víla, o kterou se musí starat a já většinou dosáhla svého. Jednoho přítele jsem takto dokonce rozhádala s jeho matkou. Nebyla to příliš sympatická žena – přesně takový ten typ matky bojovnice, která proti mně měla pořád nějaké výhrady. Plakala jsem po každé návštěvě, přestože mě její urážky zas tolik neurážely – z vyčůranosti. Věděla jsem, že to zabere. Chtěla jsem vyhrát.K manželovi si to nedovolím. Zná každou skulinu mé duše. Zná mě natolik, že přesně pozná, kdy je můj pláč zoufalý, kdy vzteklý, kdy pláču, protože mi prostě prasknou nervy a já musím. Ví, který pláč má utěšovat a u kterého mi má důrazně říct, abych nefňukala. Osobně si myslím, že vynucovat si něco pláčem je dětinské a hlavně nedůstojné vzhledem k muži, kterému takovou scénu děláte. A jestli opravdu máte toho pravého, který vás zná, moc bych se pláčem neoháněla. Fňukny totiž úplně v kurzu nejsou.Tonda (31): Plačící žena mě iritujeVím, že spousta žen se snaží pláč různě nahrávat, abychom obměkli. Většinou se to dá rozeznat. Příliš afektovaná a emotivní scéna vždycky zavání neupřímností. S takovou nadílkou se moc dlouho nemazlím. Párkrát jsem zkusil pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo něco ne příliš lichotivého na adresu dotyčné říct a ejhle – ono to zafungovalo. Bylo po pláči a srdce dotyčné až doteď rozervané na kusy se najednou překvapivě rychle scelilo a dokonce nabralo síly k tomu vrhat na mne plamenné pohledy. Když tak nad tím ale přemýšlím, asi neznám ani chlapa, který dokáže ženský pláč zvládat obecně. I já s tím mám problém. Nevím, jak se zachovat, když pláče žena, kterou očividně něco trápí. Bojím se něco říct, abych trápení ještě neprohloubil. Myslím, že tohle je všeobecně naše slabina. Neumíme ženy utěšit – aspoň ne tak, jak by si představovaly. Chceme věci řešit racionálně. Když ženu něco trápí, umíme si o tom popovídat, vyhodnotit pro a proti a možná i dospět k nějakému řešení. Jenže plačící žena chce rozebírat svoje pocity a toho se právě bojíme. Jednak se do nich neumíme vcítit a za druhé je prostě nechápeme.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na mlčení

access_time29.květen 2019personRedakce

Někdy je fajn jen jít a mlčet, ale když ten druhý z páru mlčí příliš dlouho, neznačí to nic dobrého. Na tom se shodli i Ilona a Kryštof.Ilona (34): Obecně nesnáším, když můj muž mlčí. Značí to vždycky nějaký problém a přestože se třeba týká obou, já nikdy nejsem jeho součástí. Můj manžel totiž raději mlčí, než aby si o tom se mnou popovídal. Mlčí takhle i pět, šest dní a pak se to buď vyřeší samo a on mi jen oznámí, že je všechno dobré nebo už to nevydrží a oklikou se snaží dostat můj názor. Tohle jeho mlčení mě sužuje. U 90 % věcí se totiž nikdy nedozvím, co se vlastně stalo a u další poloviny si nejsem jistá, jestli to bylo něco vážného nebo ne.Já naopak o problémech mluvím a mlčím většinou, když jsem naštvaná. Je ale zajímavé, že on moje mlčení jako projev mého naštvání nevnímá. Pak mi třeba řekne: „Ty se zlobíš?“ Jenže já se nezlobím. Ve mně v tu chvíli hněv bublá tak, že bych musela řvát, ale namísto toho raději mlčím, protože ani moje řvaní nic nevyřeší.Vím ale, že jsou i muži, kteří mlčí z povahy. S mužem, který raději mlčí a kouká, než mluví, bych rozhodně být nemohla. Jsem společenská, ráda se bavím a ráda komunikuji. Jsem proto ráda i za svého věčně urýpaného muže, kterého miluju, i když okomentuje úplně všechno, co udělám.Kryštof (31): Myslím, že rozdíl mezi tím, když mlčí žena a muž je v tom, že chlapi mlčí i jen tak. Ženy málokdy mlčí bez důvodu. Buď jsou naštvané nebo jim něco hloubá v mysli.Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Já mám to zlato občas rád. Když přijdu z práce, chci si na chvíli sednout na gauč a užít si to ticho, kdy nikdo nic neříká. To jsem rád, když moje přítelkyně mlčí, miluju také procházky, kdy třeba neříká ani jeden z nás nic. Stačí, že jsme spolu. V tomto to máme s přítelkyní stejné. Ví, kdy potřebuju ticho – ticho nás léčí a já jí za to ticho miluju.Já zase vím, že když je moc dlouho ticho ona, honí se jí něco hlavou, neví si s něčím rady, přemýšlí. Tohle ticho úplně rád nemám, protože se v něm neumím orientovat.Měl jsem ale i přítelkyni, která nezavřela pusu. Jen, co jsem otevřel dveře, začala mluvit, mluvit, mluvit a přestala, až když usnula. Komentovala všechno lidi, filmy, zprávy v televizi a chtěla si po tom povídat. A když měla nějaký problém, potřebovala o něm zase mluvit. Všechno chtěla řešit. I to, co nebylo podstatné, nebo to nehořelo, nebo se to řešit vůbec nemuselo. Takže za mě jednoznačně lepší mlčení – i když se občas bojím, co se za ním skrývá.

folder_openPřiřazené štítky

Porno z feministického hlediska

access_time25.říjen 2019personRedakce

Porno z feministického hlediska se v současné době dělí na 3 směry. První z nich, POR NO, rozšířený hlavně v akademickým kruzích, v pornografii vidí výraz mužské kultury, díky němuž se žena stala zbožím a je vykořisťována.Druhý zastává pozici liberalismu, smíšeného s respektem vůči svobodnému vyjadřování názoru… dal by se definovat větou: Sice s tím nesouhlasím, ale každý má právo konzumovat nebo produkovat obrázky. Třetí směr tvoří PRO SEX feministky. Ty pornografii nejen hájí, ale dokonce v ní vidí pro ženu i četné výhody.ANTI PORNO FEMINISMUSPage Mellish z Feminists Fighting Pornography hlásala, že není problému, který by neměl své kořeny v pornografii. Catherine Mac Kinnon, jedna z nejvýraznějších odpůrkyň porna, v něm vidí přímo akt sexuálního násilí. Ale proč vlastně pornografie zásadní otázku feminismu a současně je pokládána za inherentní akt násilí?Gender feminism /Christina Hoff Sommers/ se ohlédl zpět do historie a shledal, že jí jako červená nit line nepřetržité utiskování žen ze strany mužů, a to bez ohledu na kulturní rozdíly. Vysvětlení vidí v tom, že ženy patří do jiné třídy než muži a obě vůči sobě zaujímají krajně nepřátelský vztah. Podle té samé teorie mužské principy udržuje kapitalistická struktura jménem patriarchát a kořeny nutno hledat už v samotné mužské biologii. Tak například Susan Brownmiller se ve své knize Against Our Will vydala po stopách znásilnění a došla až k neandrtálcům, kdy prý muži začali používat své penisy jako zbraně. Zmíněná autorka říká, že znásilnění není nic víc a nic míň nez zastrašovací proces, kterým všichni muži všechny ženy drží ve stavu permanentního děsu.LIBERÁLNÍ FEMINISTKYje pokračováním směru, zrozeného v šedesátých letech, požadujícího rovnoprávnost ženy a muže. Neshledává muže násilníkem od přirození, ale definuje ho jako vzpurného partnera, na jehož osvětě je třeba zapracovat. Liberální stanovisko vychází z principu, že si žena může se svým tělem nakládat, jak chce, že jí přísluší právo na interrupci a má svobodnou volbu, pro jaký životní styl se rozhodne,  - i kdyby měl být např.lesbický. Zdůrazňuje akt volby, ne tak její obsah. Liberální feministky mají zálibu ve svobodě slova, ale co se vztahu k pornografii týče, zde se jejich stanoviska rozcházejí. Některé organizace viz Feminist for Freee Expression /FFE/, prosadily zákaz jakékoli cenzury a některé liberální feministky, jako např. Sallie Tisdale /Talk Dirty to Me/ neochvějně hájily i sexuální svobodu. Ale mnohé z řad liberálních feministek argumentují jinak,a sice takhle:“Jako ženu mě Playboy pobuřuje… ale jako autorka chápu, že svoboda vyjádření je nezbytná“.Není to argument na podporu pornografie, jen proti cenzuřeJiné liberální feministky zase radši obětují svobodu slova, jen aby ochránily ženu. Odsuzují tržní systém pro komercializaci ženy, resp. určitých částí jejího těla, což pokládají za ponížení ženy jako takové. Lisa Steel v Capital Idea říká, že sexistické ztvárnění ženy je součástí toho samého systému, který, ve službách profitu, redukuje společnost na skupiny spotřebitelů.A marketing je stejně konzervativní jako armáda!PRO- SEX- FEMINISMUSPočet zastánkyň tohoto směru v posledním desetiletí stoupl.  Tyto feministky hájí práva žen, které se rozhodly účinkovat v pornografii nebo ji "konzumovat". Některé z nich, jmenujme například Ninu Hartley, pracují nebo dříve pracovaly v sexuální sféře, a tudíž dobře vědí, že k pózování pro pornoprůmysl nedochází z donucení a že to může být obohacující. Důsledně hájí stanovisko, že žena má právo nakládat se svým tělem, jak chce, a že by se na to měla vztahovat zákonná ochrana.Pro-sex- feministky jsou s liberálními zajedno v tom, že cenzura se vždy uplatňuje proti nejslabším členům společnosti…včetně feministek, lesbiček. Když se v roce 1992 kanadský Nejvyšší soud rozhodl „chránit“ ženy tím, že omezil import pornografie, stalo se jednou z prvních obětí lesbicko/teploušské knihkupectví Glad Day Store … a mezi knihami, které celníci zabavili, byly i dvě od Andrey Dworkin, Pornography: Men Possessing Women a Women Hating. Autorku to ale prý moc nepřekvapilo, neboť údajně není na Zemi jedné jediné feministky, která by se těšila ochraně muži tvořeného právního systému před systemizovaným sadismem mužů! /Take Back the Night, str.257/.Takže, co se nebezpečí cenzury pornografie týče, jsou Pro-sex-feministky a jejich liberální kolegyně stejného názoru….rozcházejí se ale ve stanovisku k možným výhodám porna pro ženu.Kritika ANTI – PORNO – FEMINISMUmezi typické výtky, jimiž je pornografie častována, patří:- pornografie ženu ponižuje- pornografie vede k přímému násilí na ženách- pornografie znamená násilí na ženách, protože je k této činnosti fyzicky nutí- … a ty ženy, které se na produkci pornografie podílejí, jsou patriarchátem psychologicky natolik poškozené, že vůbec nejsou schopny se informovat nebo ohradit.1.Pornografie je ponižujícíPonižující je velice subjektivní výraz….osobně za ponižující pokládám reklamní spoty, kde ženám působí orgasmus mýdlový roztok ! Faktem je, že každá žena má právo definovat, co je pro ni ponižující a co naopak osvobozující.A prohlásit, že porno prezentuje ženu jako sexuální objekt, je taky jenom rétorika… Pojmem sexobjekt se obvykle označují určité části ženského těla.. Ale co je na tom špatně ?  Proč by mělo být ponižující, soustředit se výhradně na ženskou sexualitu? Nikdo se přece nepohoršuje, když se žena prezentuje jako mozek, duchovní bytost… nebo z hlediska svého humoru. Proč by tedy mělo být ponižující aplikovat stejný princip na  ženskou sexualitu ?2.Pornografie vede k násilíNebyly zjištěny žádné souvislosti mezi mužským sledováním porna a napadením žen, hlavně jejich znásilňováním. Ale experti stále ještě nejsou zajedno, jestli existuje nějaký vztah mezi pornografií a násilím, mezi obrazy a chováním.Zajímavé ovšem je, že v Japonsku, v zemi, kde se všude běžně dostane pornografie  poměrně brutálního charakteru, je počet znásilnění na hlavu nižší než v USA, kde se násilí v pornofilmech cíleně omezuje.3.Pornografie je násilíŽádné šetření sice nepotvrdilo, že by ženy k účasti na točení pornografie byly skutečně nuceny, anti-porno-feministky ovšem trvají na svém: souhlasí-li žena s touhle činností,pak pouze proto, že není duševně zdravá, jinak by k takovému ponížení nesvolila !A pokud ano, co to znamená ? Asi to, že je do svého utlačování zamilována – tudíž by měla být sama před sebou zachráněna!Dalším hojně diskutovaným, emocemi nabitým tématem, o němž se autorka zmiňuje, je láska k exhibicionismu pornohereček.I na tu mají anti-porno-feministky pohotovou odpověď: taková herečka je psychicky narušená a není už vůbec zodpovědná za své činy… ale právo svobodné volby přece spočívá v tom, že je možné udělat i volbu špatnou! Je to stejné jako se svobodou vyznání – ta přece umožňuje být i ateistou...PRO – SEX – STANOVISKOvychází z toho, že pornografie je pro ženy užitečná – jak z osobního, tak i politického hlediska:- informuje, podává přehled o nejrůznějších sexuálních možnostech, které se ve světě naskýtají… to se týká hlavně masturbace, která pro ženy není zdaleka tak samozřejmá jako pro muže. Často se setkáváme se ženami, které ani v dospělém věku nevědí, jak si samy mohou vyvolat slast.- seznamuje ženy se sexuálními alternativami, probouzí a uspokojuje jejich zvědavost…. porno z tohoto hlediska nahlížené je velmi cenným zdrojem osvěty, která ženám dovoluje, aby si v soukromí svých ložnic experimentovaly dle chuti – a televizi mohou vypnout, kdykoli se jim zachce….- porno podává jiný druh informací než knihy nebo diskuse, dává nám pocit, jaké by to asi bylo, kdybychom dělaly to či ono- pornografie umožňuje ženám vychutnávat si v duchu situace, které jsou v reálném životě tabu – tak například fantazírování o znásilnění! A je to tady, nejožehavější ze všech témat... Jak je možné? Proč ženy sní o znásilnění? Je to skutečně touha po něm? Rozhodně ne! Nemá to nic společného s reálným přáním být znásilněna, přesto je x důvodů, proč si duševně zdravá žena občas s takovou představou pohrává. Co jí to dává? Třeba lákavý pocit ztráty kontroly a zodpovědnosti. Odhození pocitu studu v souvislosti se sexem /a právě ten byl ženám celá staletí vštěpován/! Touha po opaku slušňáckého, safe-sexu, který zažívá pořád. A možná je maximálně vzrušující  představa, že nějakého muže uhranula natolik, že ji musí mít. Zvědavost. Tak trochu masochistické tendence, fantazírováním probuzené….nebo by se snad mělo tohle všechno potlačovat? - pornografie prolamuje kulturní a politická klišé, takže si každá žena může sex interpretovat, jak sama chce… Zatímco anti-porno-feministky ženám vštěpují, že se mají za své sklony a pudy stydět, pro-porno-feministky jim říkají pravý opak: že je mají akceptovat a vychutnávat. Pornografie vyslovuje myšlenku: nejsi se svými fantaziemi a nejtajnějšími, nejtemnějšími žádostmi sama.- pornografie poskytuje i dobrou terapii, ventil pro singly, kteří z nejrůznějších důvodů žijí bez partnera/partnerky.- párům pak skýtá možnost prohloubit svůj vztah, vzájemně zkoumat své reakce, zahájit komunikaci na téma sex… a nabízí také změnu, aniž by si partneři museli být fakticky nevěrní!Z hlediska historie jsou pornografie a feminismus spojenci. Oběma hnutím se daří v době sexuální svobody, obě hnutí jsou napadána těmi samými politickými silami, tedy konzervativními. Zákony, namířené proti obscénnosti a pornografii, jako např. Cumstock Law z konce 19.stol., byl používán i na omezení práv žen, třeba pokud šlo o kontrolu porodnosti…obě hnutí předpokládají tytéž společenské podmínky – hlavně sexuální svobodu.Pornografie znamená i svobodu projevu, aplikovanou na sexuální oblast…svobodu projevu vítají ti, kdo potřebují změnu a nenávidí ti, kdo chtějí udržet svou vládu…. Pornografie by měla požívat stejnou zákonnou ochranu jako jiné formy sexuální hereze, např. homosexualita.. a tato ochrana je důležitá hlavně pro ženy, jejichž sexualita byla po staletí kontrolována cenzurou.A možná by uznání pornografie dokonce mělo i účinek katarze u mužů, v nichž přece jen dřímou násilné sklony vůči ženám..V neposlední řadě by ale uznání pornografie ochránilo ženy, živící se sexem /naše společnost je stigmatizuje/. Anti-porno-feministky svým přístupem pohřbívají jistoty prostitutek… už Dr.Leonore Tiefer se ve své úvaze Censorship and Women vyjádřila, že tyto ženy prosí feministky o podporu, nikoli o zavržení… Jako všude jinde, i v sexuální branži usilují ženy o ekonomické přežití a  podmínky k tomu, aby mohly vést slušný život …takže- má-li feminismus mít nějaký smysl, pak by měl být solidární a chovat se sestersky právě vůči těmto ženám….Zákony nemohou pornografii odstranit, stejně jako se jim dosud nepovedlo vymýtit prostituci. Ale ilegálně praktikovaná pornografie ženy, živící se sexem, dále odcizuje a poškozuje.Pro-sex-feministky zastávají názor, že zákony musejí chránit svobodu volby. ..což je aplikovatelné i na tělo ženy a veškeré aktivity, na nichž se žena dobrovolně podílí….zákona je podle nich třeba použít až tehdy, kdy žena vyvolá násilí nebo je násilí spácháno na ní…..zatímco anti-porno-feministky jsou toho názoru, že zákony by měly chránit ctnost, donutit jedince ke korektnímu chování…a že zákon musí zasáhnout pokaždé, dojde-li k narušení veřejné morálky nebo jsou-li ohroženy třídní zájmy.Prostě stará známá písnička! To, oč v případě pornografie jde, není nic jiného, než odvěký konflikt mezi individuální svobodou a společenskou kontrolou!

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

O feromonech obecně

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Feromony jsou sexuální vábivé látky, které se dosud dělí do dvou druhů:Androstenol je látka produkovaná ve varlatech, která se svou strukturou podobá testosteronu. Alfa androsterol vonící po santalovém dřevu, což u žen zvyšuje sexuální žádostivost.  Feromony se uvolňují v dechu nebo potu a jsou zachytávány vomeronasálním orgánem (VNO) - to jsou miniaturní jamkovité záhyby na obou stranách přepážky nosní. Odtud jsou vábivé látky předávány přímo do mozku. Zejména u žen, které reagují všeobecně citlivěji na pachy než muži, řídí feromony mnoho emocí, rozhodují o chuti, lásce, sympatii a potřebě sexu.Feromony ve vědeckém testuV jednom butiku byly ležáky (neprodejné zboží), které byly nejdříve po čtyři týdny vystaveny bez účinné látky feromonů. Potom byly postříkány roztokem feromonu. Jako kontrola byly hned vedle položeny stejné, avšak nepostříkané kousky. Výsledek: Z osmi ležáků bylo v prvních dvanácti dnech po ošetření se sexuálním vábidlem sedm prodáno. Z neošetřených pouze jeden.Mužská dvojčata byla na večírek oblečena zcela identicky. Jeden z nich byl však postříkán účinnou látkou s feromony.Výsledek: Počet kontaktů s ženskými hosty byl u naparfémovaného dvojčete třikrát vyšší než u druhého.Na tohle všechno cca před rokem reagovala TV Nova v pořadu Clever a pokusili se vyvrátit účinek feromonů. Vzali 5 mužů a jednoho postříkali feromony vázanými v parfému Hugo Boss a ostatní pouze samotným parfémem. Zakryli je neprůhlednou látkou a poslali za nimi 30 žen, z nichž 27 celkem neochvějně označilo feromonmana.Spousta lidí si plete feromony s afrodisiakyFeromony jsou látky navozující mírné sympatie, důvěru a soulad. Jestliže si koupí manželský pár flakonek feromonů po 25 letech hádek, tak to měli mnohem raději dát do chlastu. Feromony mají význam pouze při seznamování. Pak je tu ještě jiný aspekt - jestliže jde o člověka nesympatického, tak mu nepomůže ani kýbl feromonů. Je to prostě stopová látka, která se sice dá jasně dokázat u dvojčat, ale sympatie nejsou jen ve vůni - takže má-li osoba naferomonovaná vedle sebe sympatičtějšího kolegu, pak se může uferomonovat a je to na nic.Extrakce feromonů je velmi nákladná, existuje spousta podvrhů a platí určité pravidlo maximální povolené koncentrace.

folder_openPřiřazené štítky

Osudová seznamka

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Z mnoha úst slyšíme, že na seznamce jsou pouze zoufalci. Je však opravdu důvod stydět se za svůj profil na seznamovacím webu? Dnešní doba je mnohdy na příležitosti k seznámení skoupá. Přeje povinnostem, a těm připisuje většinu našeho času. Kde jsou ty doby, kdy jste se na škole každý týden seznámili nejméně s pěti novými lidmi? Ne každý má chuť vyrážet po práci do klubů a oslovovat neznámé. Mnozí jsou ve věku, kdy se většina jejich známých a přátel řadí do kruhu šťastně zadaných. Seznámí-li vás takoví lidé se svými známými, budou nové tváře také na devadesát procent zadaní. Nabízí se otázka: hledat, nebo čekat na náhodu? Ti, kteří věří na náhodná setkání i na internetu, mohou založit svůj profil na seznamce. Profil na seznamceVětšina seznamek má jedno společné: na svém profilu toho o sobě můžete prozradit jen tolik, kolik chcete. Jestliže vás nenapadá, co o sobě napsat, seznamka vám pomůže jednoduchými kolonkami, které vyplníte. Nikde však není psáno, že musíte vyplnit všechny. Můžete vložit své fotografie, a pokud se stydíte ukazovat na seznamce veřejně svůj obličej, můžete je zpřístupnit pouze těm, které později označíte za své přátele, nebo fotky do profilu nevložíte a pošlete je na požádání e-mailem. Hlavní fotky seznamky se takzvaně „ověřují“ - nečekejte však žádné předkládání občanského průkazu: u fotek na seznamce se verifikují většinou pouze rozměry obrázku a velikost obličeje. Nemusíte tedy chodit k notáři, ale nečekejte ani, že si na sto procent píšete s tím, kdo je na fotografii...První den na seznamceMáte založený profil, čekejte v prvních dnech palbu oslovení – časem se utřídí a prořídne. Oslovení jsou různá – od jednoduchého „ahoj“ až po dlouhé emaily. Po přihlášení můžete kontrolovat, kteří uživatelé seznamky procházeli váš profil, jak dlouho se na něm zdrželi, můžete sami jiné profily procházet, komentovat, hodnotit. Seznamka umožňuje posílání delších zpráv i chat. Chcete-li být na seznamce více inkognito, zvolíte si službu VIP a zamaskujete své návštěvy jiných profilů, zrušíte zobrazení vašeho posledního přihlášení atd. Prostudujte sami, jaké služby ta která seznamka poskytuje.Od prvního psaní k první schůzceMůžete narazit na člověka, který vás urazí hned prvním psaním. Obrňte se, protože s tím se na seznamce musí počítat. Označte obtěžující vzkaz za spam, člověk, který vás obtěžoval, už vám napsat nemůže. Jděte dál. Je zřejmé, že psané nenahradí osobní setkání. Na internetové seznamce můžete narazit na člověka, se kterým se vám skvěle píše, ale když se potkáte, je jasné, že tohle nebude fungovat jinak než na bázi přátelství. Naopak můžete v písmu minout toho, kdo se vyjadřuje lépe vyřčenými slovy. Schůzku tak můžete odmítnout s tím, který by řekl, co napsat nedokáže. Úskalí seznamky samozřejmě existují a musíte je do svých rozhodnutí zahrnout.  Jestliže vás při psaní určitý uživatel seznamky zaujal a vy se chystáte domluvit si s ním schůzku, zvolte vždy veřejné místo, kde je hodně lidí: rušnou kavárnu, restauraci, náměstí. Nechoďte s cizím člověkem na odlehlá místa, zkuste se vyhnout tomu, abyste mu dávali číslo svého soukromého mobilního telefonu. Jestliže vás první rande zklame, věřte, že se to nestalo jen vám a že to možná nebylo naposled. Je možné, že se budete muset v kavárně setkat s více lidmi, než potkáte toho pravého partnera. Nebo je možné, že přeskočí jiskra hned napoprvé. 

folder_openPřiřazené štítky

Nevěra a promiskuita

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Nevěra a promiskuita Nevěra.Známe ji asi všichni, co? Nosíme ji v sobě.Taková zajímavá věc. Co vede šťastně zadané, že ji tak rádi vyhledávají a současně odsuzují?Většinou nemáme moc pochopení pro ty co nevěrní jsou a s účastí sledujeme podváděné. Asi normálka. Nikdo nechce být podváděn a tvrdíme, že ani podvádět nechceme, vždyť je to přeci hnusné. A ještě větší normálka je, že podvádějí všichni. Nebo snad znáte někoho, kdo není nevěrný? Já sice ano, jednoho karatistu, bojovníka. Má dvě malé děti, normální ženu a je totálně šťastný, za to, že všechno je, tak jak je, vždy a za všech okolností. Takových lidí je málo, má za to maximální respekt. Potkávám tady víc takových, kteří to svoje štěstíčko potřebují stále testovat.Jasně, že sem nepočítám dvacetiletého kluka nebo holku, tam je to jasný. Probíhá proces hledání se a celý život je před nimi. Promiskuita je v podstatě nezbytná, aby se člověk našel. Ok. Ať už to bolí sebevíc, v tomhle věku se to rozdýchává podstatně snáz než ve čtyřiceti, kdy už je všechno někde dál. Dobrá, mládež ať žije dokud to jde.Co mne ale opravdu dojímá, jsou dívky lodníků, pracujících v zahraničí. Nic proti, ale ti kluci tam opravdu makaj. Podle mého doufají, že peníze, co vydělají tam, jsou schopné nahradit všechno tady. Vždyť to dělají pro vás. Myslím, že tři týdny na lodi jsou větší peklo než být tři týdny sama doma.Druhá parta, to jsou tatínci. Takový potkávám nejvíc, sebevědomí třicátník, šťastný otec, dobrá práce. Pro rodinu všechno. Sledujte ho, ale za rohem, slintajíc putuje pátečním městem a od hlavy až k patě, sjíždí tu nejtuctovější servírku a žádostivě flirtuje. Já se jen divím. Ženu sis vybral sám, dítě si jí udělal, dokonce tvrdíš, že nic jiného než šťastnou rodinu nemáš. Na toho kdo to nepěstuje, koukáš z patra. Tak proč tohle? Nechápu! Někde bude asi chyba. Špatný výběr ženy? Možná, že by mohly všechny patřit jen tobě.No nic, byla to jen taková úvaha. Prostě to nemám rád. Štve mně třeba i zapíjení svobody a následná cesta do vykřičeného domu, kde se kamarádi složí na lehkou děvu pro ženicha. Nebalím servírky, ten pocit být sto padesátým vopruzem dneška, si rád odpustím. Vždyť jsou v práci, musejí z toho mít dost. A možná ne. Každopádně já dost mám.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz tohle

Zkoušeli jsme: Co zabírá na suché jemné vlasy

access_time28.květen 2019personRedakce

Jestli se někde na mně příroda hodně vyřádila – jednoznačně jsou to vlasy (mimo to, že její smysl pro humor je jinak samozřejmě daleko pestřejší). Mám jich málo, jsou jemné, zničené, nepoddajné, lámou se a nelesknou se ani poté, co s novou barvou opouštím kadeřnické křeslo. Na mých vlasech mi nevadí jen to, že vypadají jako plsť a když mne někdo pohladí, zelektrizuje mi je snad na týdny, ale to, že přes veškeré snahy vypadají, že se o ně nestarám. I čerstvě ostříhané konečky, které pomalu vždy obrečím, protože vedle toho, že moje vlasy nepobraly co do vizuálu, ještě vůbec nerostou, jsou po týdnu opět rozlétané na všechny strany a nedrží žádnou „fazónu“. Když je vyžehlím, vyniknou konce spálené deseti lety odbarvování a melírů a objem padne asi tak na 20 % z toho mála, co mám, když je nevyfénuji, zrkoutí se, ale ne tak hezky do sexy vln, ale do chemlonového cucku a nandám-li na ně tužidlo, rozčesávací bázi, objemový prášek, lak a olej do konečků, po čemž vypadají v rámci možností lépe, už odpoledne jsou více mastné a druhý den je to na mytí nebo na culík za předpokladu, že použiji hojné množství suchého šamponu.Zastřižené konečky vypadají po týdnu jako by se nezastříhávaly léta.Běh na dlouhou traťJednoduše jako někdo bojuje s kily, někdo s akné a jiný zase s ekzémy, pro mne jsou celoživotním bojem mé vlasy. Vyzkoušela jsem mnoho zlepšováků – od rad kadeřníků po ty  babské, mnoho šamponů drahých i střední třídy, všemožná séra, emulze, báze a krémy. Ale hledat něco právě pro moje vlasy je jako hledat jehlu v kupce sena. Nicméně pár beauty hrdinů mám.  A právě o ty se s vámi chci podělit.Top produktyŠampony a kondicioneryZjistila jsem, že čím více toho chci od jednoho produktu, tím více je produkt nekvalitní. Když jsem sahala po šamponech, které byly objemové a zároveň regenerační, nedosháhla jsem ani jednoho efektu. Začala jsem proto hledat krémové textury (přijde mi, že narozdíl od gelových lépe připravují vlasy na aplikaci kondicioneru, protože je od sebe částečně oddělí a není pak potřeba jej používat tolik a přetěžovat je), které zlepší strukturu vlasu a vyživí ho, aby vlasové vlíkno vypadalo uceleně a z hlavy mi nepoletovaly takové ty mikrochlopky, které ještě více umocňují optické poničení. Řada Kérastase Resistance celkově vlasům propůjčuje pěknou texturu, neplihnou po ní, ale zároveň nejsou hrubé. Nevýhodou je vysoká cena. Obstojně funguje i Gliss Kur Ultimate Oil Elixir, kterou pořídíte za šestinu ceny Kérastase.Gliss Kur Ultimate Oil Elixir je ideální levný šampon pro denní použití. Spokojenost.Kondicioner navazuje na šampon.Řada Resistance dá vlasy do kupy – ale připlatíte si.Cenová náročnost: Gliss Kur okolo 80 až 90 Kč za produkt, Kérastase 500 až 650 Kč za produkt.MaskyMasky obecně nepoužívám moc ráda. Takové ty minutové péče, které máte používat jednou týdně vlasům moc nepomáhají a jen přispějí k jejich rychlejšímu zmaštění. Proto preferuji BIO Kokosový olej od Saloos, který nechávám působit pod ručníkem a fólií a průběžně ručník zahřívám fénem a co se hloubkové regenerace týče – připlácím si za ni jednou za 2 měsíce u kadeřnice, která mi na vlasy aplikuje monodósu Fusio-Dose od Kérastase.BIO kokosový olej můžete používat jako masku i do konečků – vedle toho, že je dobrý na tělo a vysušené rty.Cenová náročnost: Ošetření Fusio-Dose cca 600 Kč, kokosový olej 150 Kč.Oleje do konečkůDo konečků používám oleje denně. Jestli některý funguje lépe, než jiný? Velké rozdíly v nich nevnímám. Sahám po již zmíněném kokosovém. Docela jsem ale byla překvapená, že mi vyhovuje krémová textura BB beauty balm Essence Ultime od Schwarzkopf, kterou můžete aplikovat i do vyšších délek bez efektu maštění. No a až ucítíte tu úžasnou vůni…Šampon a kondicioner z této řady mi nevyhovují, ale tohle je opravdu super věc.Cenová náročnost: do 150 KčNej pomocníkNaprosto skvělou věcí, která vlasy krásně vyhladí, aniž by jim ale ubírala na objemu je Z.ONE MILK SHAKE Conditioning Whipped Cream. Jedná se o bezoplachový kondicionér, ale já jej používám ještě přes klasický kondicionér. Dobré je, že nezatěžuje a nemastí vlasy.Nejlepší věc, co znám. Tohle si fakt kupte!Cenová náročnost: do 250 KčObjemový pudrObjem mi dodávají suché šampony. Aplikuji je v předklonu i na umyté vlasy, protože je opravdu krásně nadzvednou a nadzvednuté i drží. Skvělý je ale také prášek POWDER.PUFF od Kevin Murphy. Jde to sice vyšší investice, ale stačí ho tak málo, že skoro nemizí. Balení vydrží déle, než půl roku.Dražší, ale neubývá. Měsíčně vás vyjde na stovku.Cenová náročnost: okolo 700 KčTablety a vitaminyA protože kondice vlasů zvenku nejde bez vnitřní podpory, 2x do roka používám vždy po třech měsících i vitaminy. Zjara preferuji Methionin complex od Phyteneo, který zamezuje vypadávání vlasů, od podzimu nastupuje pak Priotin Extra, který má při poctivém používání (balení je na měsíc a musíte jich vypotřebovat 3 až 6) opravdu velmi viditelný efekt zesílení a vyhlazení struktury.Tablety, které spíše zlepšují stav vlasového vlákna a dodají výživu vlasovým folikulám.Tablety, které zamezují víc vypadávání.Cenová náročnost: Methionin do 200 Kč, Priotin do 350 Kč.A pak samozřejmě pravidelnost a dostatek času, který svým vlasům budete věnovat.Text: Jana Tobrmanová Čiháková

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz tohle

Domov na chalupě

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

V posledních letech jsme si zvykli trávit volný čas jinak než v dobách minulých. Za první republiky se lidé stěhovali na letní byty. Ty ovšem byly po bolševickém puči v únoru 1948 znárodněny, aby sloužily podstatně jiným účelům. Zvyk je však železná košile jenže kam odjet na letní byt? Ty krásné opuštěné roubenky na severu Čech či statky na Šumavě byly v padesátých letech k mání za babku - a tak vlastně vznikl "fenomén" českého chalupáře. Za normalizace se pak z chalup a chat rychle stávají "azylové domy": režim postavil ploty kolem země, lidé si je postavili kolem svého volného času před režimem. A to je možná jeden z hlavních důvodů, proč je pouto k chataření a chalupaření u nás tak silné. Nic není dokonalé Protože druhé domovy vznikaly s velkou láskou a byly pro miliony lidí vnitřním útočištěm, je možná na místě zamhouřit oko nad směsicí stylů a materiálů, z nichž byly vybudovány. Vždyť nebylo z čeho stavět, všechno se dělalo "na koleně". Ostatně jeden významný americký architekt prohlásil, že spontánně vystavěné chaty jsou největším unikátem na českém území. Architektonicky jsou prý mnohem zajímavější než všechny tradiční památky a zasloužily by si být zapsány do seznamu UNESCO.Téměř 700 000 rekreačních objektů - to je číslo, které uvádějí statistiky. Nikde jinde na světě nenajdete tolik chat a chalup, připadajících na jednoho obyvatele, jako právě v České republiceMají budousnost?Je před námi patrně doba, kdy se dvojí bydlení stane neekonomickým. Páteční doprava je už teď k zešílení, a proč mít dvě pračky, dvě ledničky, dvě televize? Velkou vzácností se navíc stávají čas a pozemky. To možná povede k tomu, že vzhled i funkce chat a chalup se promění a stane se z nich trvalé bydlení. Ale kdo ví. Český chalupář je velmi svébytný a nevyzpytatelný tvor. Bez jeho lásky a šikovných rukou by však už nyní tisíce chaloupek dávno neexistovaly. A tak díky za jejich záchranu ... Kuchyně v bílém? Proč ne? Vždyť z ní doslova dýchá pravá venkovská atmosféra! Tu ještě umocňují dvířka se záclonkou a tradičně tvarované úchytky . V současnosti už chalupy a chaty zdaleka nejsou výrazem silné potřeby seberealizace svého majitele a tvůrce. Konečně mohou sloužit svému skutečnému účelu - odpočinku. Zahrada Chalupa: Hodně lidí se nyní snaží, aby jim zahrada dala co nejmíň práce. Zeleninové zahrádky mizí, mrkev si přece koupíme v hypermarketu, za tu dřinu to nestojí. Trávník, keře, trvalky - to je současný trend. Na druhé straně ale není dobré svému trávníku otročit - vždyť nějaká ta pampeliška je tu a tam docela hezká. A soustavný řev sekačky taky nikomu radost nedělá. Co se týče rostlin, k chalupě patří tradice - růže, lípa, heřmánek. Exotické květiny, túje a další experimenty se k roubence nehodí. Chata: Podoba zahrady by měla být úměrná vzhledu chaty. V tomto případě se nemusíte držet folklorních prvků, můžete si dovolit víc experimentů i volnější výběr rostlin. Bazén Chalupa: Dřívější hospodář ve vašem stavení se starával o prasátko a stračenu v chlívku. Koupání? Leda tak v sobotu v neckách ... Ne, to rozhodně není důvod, abyste dětem nedopřáli letní cachtání. Snažte se však bazén umístit citlivě a opticky ho pokud možno od tradičního stavení odstínit - rostlinami, pergolou apod. Chata: Tady může být bazén naopak jedním z výrazných prvků, které se podíleejí na celkovém vzhledu pozemku s chatou. Půda, stodola, chlívek Ve svépomocí postavených chatičkách se samozřejmě s takovýmito prostorami nepočítalo, zato u mnohých chalup dnes možná dojdou nového uplatnění. Vždyť děti rostou, na chalupu přijíždějí přátelé s rodinami a vy možná uvažujete o rozšíření obytného prostoru. K rekonstrukci přistupujte citlivě a v tom nejlepším významu po česku. Zachovejte typické prvky - obnažené trámy, klenby. Pozor na střešní okna: v půdních pokojíčcích bývá vedro, a proto, pokud je to možné, dejte přednost arkýři. Ten přece jen lépe odkloní sluneční paprsky a umožní lepší větrání. Chata: Sem se většinou odkládaly věci, které dosloužily v městské domácnosti. Toužíte něco změnit? Začněte tříděním: tohle dobře slouží, to si necháme, tohle se vyhodí. Pryč se sentimentem, zarytí ulpívači (samozřejmě, že jsou to většinou muži, že?) vám sice likvidaci starého nábytku budou usilovně rozmlouvat, ale nedejte se! Uvidíte, jak se celá chata bez starých krámů rozjasní. Potom přijdou na řadu barvy: Zatímco v jihočeském stavení ve stylu lidového baroka by měly stěny zůstat za každou cenu bílé, v chatě ze sedmdesátých let je to něco úplně jiného. Vůbec jim neuškodí pastelové barvy, a pokud vše dotáhnete barevně ladícím textilem, bude i místnost vybavená starším gaučem a křesílky po tetě vypadat skvěle! Chalupa: Tady si můžete dopřát dobrodružství ve vetešnictvích, bazarech i v obchodech antik. Nakupte staré nádobí, nábytek. V "sekáčích" pořiďte vyšívané ubrusy a kytičkované záclony - k chalupě se to hodí. Ale pozor, všechno by mělo plnit svou funkci. Pokud předměty jenom vystavíte, odsoudíte chalupu do role pouhého skanzenu. Pěkný koutek vedle vchodových dveří se dá snadno vytvořit pomocí kovového žebříku opřeného o zeď. Stačí ho jen nově natřít a osadit květináči s kvetoucími rostlinami.

folder_openPřiřazené štítky

Jak zazimovat zahradní nábytek

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Až se nás  jaro zeptá na zahradní nábytek, nemělo by nás to zaskočit. Stolky, židličky, lavice, ale třeba i altánky a pergoly potřebují na podzim trochu naší péče, aby nám dál sloužily - a hlavně - aby na nich zub zimy a mrazu byl co nejméně znát. Nejdůležitější je samozřejmě odolnost a kvalita materiálu. U plastového nábytku platí přímá úměra - čím dražší, tím kvalitnější, tím déle vydrží, ale pozor: Tím důkladněji bychom o něj měli pečovat a také investovat do speciálních přípravků. Pokud jsme se rozhodli pro přírodu, tedy dřevo, je to přesně naopak - čím hlouběji jsme sáhli do peněženky, tím méně se musíme o nábytek starat! STARÉ ČASY PŘIPOMÍNAJÍCÍ ŽELEZO A MODERNÍ HLINÍK Staré kované židle a stolky, popřípadě "stěny" altánků, v nichž odpočívaly už naše babičky, vydrží (skoro) všechno - jen je nesmíme nechat zrezivět!ÚDRŽBA: Ta je po léta stejná. Na podzim je třeba vše důkladně prohlédnout. Pokud se lak místy odlupuje a pod ním je rez, musíme nátěr odstranit a drátěným kartáčem se "propracovat" až na čistý kov. Jaký antikorozní nátěr použít, to si nechte poradit od odborníků - na trhu jsou stále "chytřejší a chytřejší" produkty. Nábytek celohliníkový, popřípadě hliníkový s plastovým výpletem je odolný a nenáročný.ÚDRŽBA:  Nejprve jej očistíme měkkým kartáčem a vodou s mýdlem nebo neagresivním saponátem a po vysušení můžeme použít například vosk na autokaroserie. ZAHRADĚ SLUŠÍ DŘEVO! Měkké dřevo má krásnou barvu i kresbu a voní lesem - tu vůni si vychutnáme zvláště tehdy, když budeme o nábytek nebo třeba pergolu pečovat. Nejčastěji se využívají smrk a borovice, které nemají dřevo příliš trvanlivé, a tak vyžaduje pravidelnou péči. Výrazně odolnější pak je modřín. ÚDRŽBA: Pokud nátěrem ošetřený povrch začíná šupinatět, je nutné jej zbrousit brusným papírem a znovu přelakovat bezbarvým lakem nebo barvou. Dostaneme-li se při broušení až na holé dřevo, musíme před definitivním nátěrem použít fermež nebo napouštědlo proti hnilobě. Na zimu je dobré schovat to, co jde, pod střechu.Dubový nábytek vás s minimem práce přežije, tvrdí někteří obchodníci a nejsou daleko od pravdy. Z tuzemských dřevin je hodně tvrdý i akát. ÚDRŽBA: Na podzim nábytek omyjeme běžnými přípravky, po vyschnutí vetřeme speciální olej a uklidíme na krytou terasu nebo do garáže. Trvanlivá exotika, to jsou bambus a ratan. Oba tyhle materiály do zahrady patří, i když z déletrvajícího vlhka nebude nadšen ani jeden z nich, spíš se jim líbí někde v altánku nebo na zakryté terase. ÚDRŽBA: Stačí otřít vlhkým hadrem, přeleštit leštěnkou na nábytek a přemístit někam, kde nemrzne. Pokud jste se rozhodli investovat do nábytku z týku, nebo chcete-li teaku, pak máte touhle dobou spoustu volného času. Jde o materiál mimořádně odolný, a proto máme, co se týče péče, po starostech.ÚDRŽBA: Úplně stačí nábytek nyní omýt mýdlovou vodou a dotáhnout všechny šrouby, aby se pod ně nedostala voda a led pak dřevo netrhal (tohle platí pro veškerý šroubovaný nábytek!). Chcete-li, aby dřevo nezískalo stříbro šedou patinu (kterou leckdo obdivuje a která rozhodně neznamená poškození) a zůstalo stále jako nové, budete muset zakoupit týkový (teakový) olej a dva až třikrát za rok jím nábytek natřít. Toť vše - tenhle nábytek na zimu uklízet nemusíte!ODPOČÍVÁTE NEJRADĚJI V PLASTECH? Rozhodli-li jste se pro laciný plastový nábytek (cena křesílek začíná těsně nad padesátikorunou), pak také nejspíš počítáte s tím, že za tři čtyři roky budete výbavu muset obnovit - ty nejlevnější židličky a stolky totiž o moc déle pěkné nevydrží. Lze je samozřejmě používat i dál, ale povrch "zflekatí", vyšisuje, zdrsní, bude přibývat poškození, šupinky plastu se začnou olupovat. ÚDRŽBA: Nyní je čas na omytí křesílek, lehátek i stolků mýdlovou vodou. Uklidíme je někam do sucha. Nákup drahých přípravků se nevyplatí. Životnost veškerého plastového nábytku se prodlouží, nebude-li vystaven mrazu. Nábytek z kvalitních plastů (křesílka asi od 600 Kč) už je určen k víceletému užívání, a proto je odolnější vůči slunečnímu záření, povětrnostním podmínkám i náhodnému méně šetrnému zacházení. Jedním z materiálů je například resin, což je umělá pryskyřice. ÚDRŽBA: Dražší, většinou už značkový nábytek samozřejmě také omyjeme mýdlovou vodou, případně použijeme neagresivní univerzální čistič. Můžeme také investovat do pečovacích přípravků čističe na plasty, politury. Na starší kusy nábytku můžeme použít i speciální jemně abrazivní (brusný) přípravek na plasty, který spolehlivě očistí svrchní "zašlou" vrstvu.

folder_openPřiřazené štítky

Řeč těla vás prozradí

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Víte, co je vaším největším nepřítelem ve chvíli, kdy lžete nebo se o to aspoň pokoušíte? Vaše vlastní tělo. Chtě nechtě toho na vás prozradí mnohem víc, než byste si sama přála. Takže pokud chcete lhát, myslete primárně ne na to, co říkáte, ale jak u toho vypadáte. Čeho si na člověku, který vám sděluje určitou informaci, všimnete nejdříve? Pravděpodobně toho, co má na sobě (zvláště jedná-li se o obzvláště vyvedenou kombinaci), jak má upravené vlasy, barvy hlasu, struktury projevu, ale také postoje, pohybu rukou, nohou, hlavy. Vybavujete-li si zpětně schůzku s daným člověkem, spíše než na obsah vašeho rozhovoru se rozpomenete na zdánlivě nedůležité věci, a to právě v podobě držení těla a celkové vizáže.Tohle nemá být návod na to, jak lhát a nebýt přistižen. Prostě existují věci, o kterých nejsme přesvědčeni, že chceme sdílet s ostatními. A jisté je, že je spíše než slovy odkryjeme neverbálně – řečí těla. Odborníci totiž odhalili, že z celkového vnímání určitého sdělení je pouhých 7 % tvořeno obsahem… Proto si dávejte pozor nejen na to, co říkáte, ale hlavně jak to říkáte. Na druhou stranu přehnaná péče o řeč těla se odráží v tom, že zapomenete vlastně na to, co jste chtěla sdělit.Nedůvěru vzbudíte, když…Začněte uhýbat pohledem, koukejte do zdi nebo ještě lépe do země a výsledkem bude vaše vizitka v podobě nedůvěryhodného člověka. Podání ruky á la leklá ryba vám také na důvěryhodnosti nepřidá, stejně jako pohrávání si s vizitkou, propiskou nebo telefonem. „Během jednoho pohovoru se mi stalo, že kandidát „procestoval“ mou vizitkou celý stůl. Po dvaceti minutách jsem jej musela upozornit, aby si ji schoval,“ sděluje své zkušenosti pětatřicetiletá personalistka Eva Krajčíková. Tip: Pokuste se udržet oční kontakt alespoň několik vteřin. Sice to bude působit stále tak trochu nervózně, což je na druhou stranu mnohem pochopitelnější než nedůvěra.Arogantně působíte, když…Prvním a zcela zaručeným krokem pro to, abyste udělala dojem namyšleného a arogantního člověka, je podání ruky svrchu. Následný pohled stejným směrem značí pocit nadřazenosti a přílišné sebejistoty. Někdy může být tento postoj nevědomý a vy si jím můžete dodávat odvahy, pokud se vám jí nedostává. Nicméně to protějšek neví, proto se snažte držet pohled přímý.Tip: Pokud se snažíte tímto zastřít nervozitu, pak vězte, že lehce nervózní člověk působí mnohem lépe než arogantní hňup.Nepřístupná a skeptická se můžete zdát, když…Vaše rty připomínají tenoučkou čárku a mezi obočím se vám vytvoří hluboký kráter – v takovém případě neočekávejte otevřenost a vstřícnost z druhé strany, neboť dotyčný si může myslet, že by u vás těžce narazil. Tip: Snaží-li se vás protějšek povzbudit a tu a tam se usmát, opětujte to.Často není jednoduché ovládat obojí: řeč jako takovou a řeč těla. Nic nezkazíte tím, že se tu a tam usmějete, sem tam uděláte krok stranou a hlavně budete sedět nebo stát vzpřímeně. Buďte přímá, příjemná a dynamická.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete zhubnout za 2 měsíce? Projděte peklem v podobě Insanity!

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Možná vám bude připadat název článku děsivý a přehnaný, ale kdo nezkusil, neuvěří. Také ne nadarmo v překladu anglické slovo insanity znamená šílenství a po zhlédnutí ukázkových videí mi věřte, že lidé, cvičící tento program, vám opravdu tak připadat budou. Už jste dostatečně vystrašení? A to jste ho ještě ani nevyzkoušeli. Tak se se mnou pojďte podívat Insanity na zoubek.Popravdě vás vůbec nechci děsit. Ale byla bych ráda, než se rozhodnete seznámit s Insanity, abyste byli alespoň podobně vystrašení před začátkem 60 denní dřiny jako já. Jen tak si totiž uvědomíte, že Insanity je "trochu" jiné cvičení, než na které jste byli zvyklý. Uvědomíte si, že to není rozhodně ten druh, který si „dáte“ v reklamní pauze mezi dvěma filmy a ještě u toho stihnete zdlábnout housku s paštikou. Tohle je dřina v tom pravém slova smyslu. Vyždímá z vás poslední kapičku potu, nenechává vás vydechnout, a když už si myslíte, že je po všem, začne vás pekelně bolet celé tělo. Ano, stále se bavíme o Insanity, ne o nějakém středověkém mučení. Je potřeba, abyste si to přečetli a mohli si říct (kdykoliv to budete chtít vzdát), že nikdo neříkal, že to bude snadné.Dá se povědět, že k tomu, abyste zvládli Insanity, potřebujete jenom tři věci – silnou motivaci, nějakou tu fyzičku a velký přísun vody. Jak jednoduché, že? Ale teď si to, co si představujete pod silnou motivací, vynásobte třikrát. Mohu vám totiž už teď zcela spolehlivě zaručit, že budete chtít mnohokrát v průběhu cvičení „vypnout“ toho otravného trenéra (já pro něj mám i jiná, nepublikovaná pojmenování) a jít se rozvalit k televizi. Proto pokud nejste ochotní věnovat se cvičení naplno, změnit životní styl a žít tzv. „Insanity“, ani nezačínejte. Bude to jen ztráta času.Ptáte se, proč tohle trýznění podstupovat? To je jednoduché: Protože to funguje a to stoprocentně u každého. Cvičíte ho šest dní v týdnu, v neděli odpočíváte (pokud si tedy pod pojmem odpočinek představujete sebe ležícího spícího a hlavně naprosto vyčerpaného). Každý den budou cviky o něco náročnější, než ten předešlý. Každý den bude těžší. Tělu se totiž musí zabránit, aby si zvyklo na danou zátěž. Každá z lekcí trvá 35 – 40 minut. Druhý měsíc je však už o něco náročnější – vyhraďte si alespoň hodinku svého času. Připravte se na to, že tato doba bude opravdu do poslední chvilky využitá. Insanity je totiž založeno na tzv. obráceném intervalovém tréninku. Cvičí se v extrémním vypětí delší dobu (3-4 minuty) a chvilku se odpočívá (30 sekund). Výsledkem je maximální účinnost za krátkou dobu, což 60 dní skutečně je.Největší výhoda tohoto cvičení i přes tak extrémní zátěž je jeho trenér a zakladatel – Shaun Thompson. I když ho zřejmě budete nenávidět, tak jako já (nic osobního), se svými neustálými povzbuzovacími výkřiky vás dokope k maximu. Je to jen na vás, jestli se odhodláte. Stojí to však za to se překonat. Nevěříte? Podívejte se na srovnávací fotografie na internetu.Na závěr jedna další zkušenost:Mirka: Neznám nic, co by bylo více účinné cvičení na doma, než je Insanity. Zhubnete, vybudujete si svaly a budete mít výbornou fyzičku. A jaká je cena za takový zázrak? Bolest, obrovské množství potu a nevolnosti. Není hold pro slabé povahy. Jestliže se smíříte s tím, že nejlepší postava ve vašem životě není zdarma a budete čekat velkou bolest, dril na tep kolem 180 tepů/min a nedostatečnost dechu, vydržíte to. Já to vydržela více jak 6 měsíců v kuse a to sportuji teprve od svých 27 let (dnes mi je 30 let). I teď se k tomu vrátím, bude to perfektní průprava pro bojový sport :-).Co vás vlastně čeká? Prvních 14 dnů Vás bude šíleně bolet tělo – ŠÍLENĚ. Nebudete stačit s dechem, jakékoliv jídlo, které sníte dvě hodiny před cvičením, pocítíte a to doslova. Ehmmm… bude se vám vracet zpátky. Chvilkami se vám bude chtít brečet. Po 14 dnech se vše zlepší - nebude vás tak šíleně bolet tělo. Pořád to však bude stejná „zabíračka“ s dechem a tělo bude neustále prezentovat své jasné limity v podobě palčivé bolesti.Limity se postupem času budou posouvat, vy budete rychlejší, silnější a technika cvičení lepší. Bohužel, čím lépe budete cvičit, tím budete stále vlastně více „vyflusaní“. Zkrátka nikdy nepřijde ten moment, že byste to odcvičili celé najednou – zapomeňte. Když vydržíte první měsíc, ten druhý si pro vás Shaun T. vymyslel ještě horší věci. Holt je třeba posunovat limity a nutit tělo, aby si nezvykalo na zátěž – právě to je cesta k tak skvělým výsledkům. Insanity se nedá cvičit celý rok. Ne každý den v běžném životě člověka máte tolik energie na takové vypětí. Navíc vás to přestane bavit. Nicméně sama za sebe mohu doporučit, abyste se k němu během roku vraceli, jestliže to vaše srdce a klouby dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v různých kulturách – Thajsko

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

Další země, do které se podíváme, jak se tam nakládá a nakládalo s prastarým tetováním, je Thajsko. Jezdíte tam na dovolené, znáte to tam, takže někteří mají pocit, že tohle bude nuda. Omyl! Ve zkratce vám povím to, že je to například jediná země světa, která má svátky oslavující přímo tetování, je to země, kde se stále praktikuje duchovní tetováž, tetuje se zde až metr dlouhou obrovskou jehlou, provádí se zde „neviditelné“ tetování a mnohé další zajímavosti. Ano, Thajsko není nuda a já vám to v nadcházejících řádcích dokážu.Asi nejzajímavější věc, kromě tetování samotného, je fakt, že Thajsko je jedinou zemí na téhle planetě, která zasvětila tetování svátky. Stejně jako my slavíme vánoce, velikonoce či svátky svých svatých, v Thajsku se slaví svátky tetování. Oslavuje se celá dlouhá tradice a tyto svátky jsou každoročním velkolepým svátkem, jak jinak než náboženského charakteru. Tyto svátky už nejsou ale jen doménou tamních obyvatel, ale vlivem cestovního ruchu se na tyto oslavy sjíždějí tisíce lidí z celého světa a větší cestovní kanceláře již na tuto akci nabízí samostatné zájezdy. Takže pokud vás to zaujalo, zeptejte se ve vaší oblíbené cestovce, možná se tam příští rok potkáme v hojném počtu. Ale nejprve si tyto svátky přiblížíme. Tento svátek by se dal také nazvat svátkem vonných tyčinek, kadidel, květin a seancí. Je totiž zvykem, že se na oslavu vážených duchovních a tatérských mistrů přinášejí dary právě v podobě květin, vonných tyčinek a směsí. Tyto dary musíte přinést i v případě, že jste cizinec a na oslavu jste jen zavítali. Je to projev úcty a toho, že si tohoto umění vážíte. Celá tato sláva se odehrává ve slavném Chrámu létajícího tygra, který najdete nedaleko Bangkoku, tedy v centru celé země. Pokud budete hledat chrám na tamních mapách, hledejte ho pod názvem Wat Bang Phra. Tam celoročně žijí potetovaní mniši a duchovní spolu s mistry tatérského umění. V období svátků se zde ale shromažďují mniši a tatérští mistři z celé země. Zde se pro tatéry používá označení mistr, nikoliv tatér jako v západním světě. On vlastně celý charakter tetování je naprosto odlišný od Evropy a zbytku západu. Zde jde hlavně o jediné – o duchovno.Možná je na vině pověrčivost a mýty, které tetování provázejí, protože Thajci jsou národem velice ale velice pověrčivým a tetování je přisuzována duchovní a magická moc, podobně jako třeba na Borneu či u Indiánů. S tím také úzce souvisí motivy, které se v Thajsku tetují. Nejde o žádné moderní výstřelky, ale o prastaré symboly, které svému nositeli slouží. Nikoliv však jako ozdoba, ale jako amulet. Můžete si tedy nechat vytetovat symbol štěstí, lásky, plodnosti, hojnosti, požehnání bohů, božské ochrany, věčného mládí, zdraví, náklonnosti a tak dále. Je jen na vás, co si přejete a v jaké sféře vašeho života si od bohů chcete nechat pomoci. Podle toho si zvolíte symbol, jehož zhotovení provází duchovní rituál. Takovéto rituály, během kterých se ony symboly tetují, se konají ve velkém právě na oné slavnosti tetování.Nemusíte se ovšem nechat ani tetovat, stačí si zde nechat své tetování posvětit. To bývá doménou již tetovaných mnichů, kteří si sem každoročně zas a znovu chodí svůj symbol a talisman nechat znovu posvětit a tím ho tak nabít novým požehnáním a silou. Takže součástí oslav je i velkolepé žehnání buddhistických mnichů, kteří žehnají starým tetováním. U mnichů tyto stavy často provází až hluboký trans, neboli prohloubené stavy vědomí s přesahem do podvědomí, a to jen díky neustálým zpěvům modliteb (a taky v tom asi budou ta kadidla či jiné vonné esence).Obecně zde platí, že tetování má duchovní ráz. Magická moc je zde připisována motivům, tetovážím, náčiní, mistrům a hlavně samotnému procesu. Velkou moc a důležitou roli hrají také modlitby, které se během tetování tohoto charakteru prozpěvují a celý proces tetováže doprovázejí. Takže necháte li si vytvořit duchovní tetováž, budou kolem vás zpívající mniši, mniši s kadidly, spousta květin, vonných tyčinek a svíček a prostě neskutečný šum. Nehledě na to, že vám toto tetování neudělají strojkem, ale téměř metr dlouhou tetovací jehlou. Velmistr drží tuto jehlu podobně, jako se drží tágo na kulečník a svými prsty směřuje hrot tam, kde má být provedena linka či vpich. Jedna ruka slouží k míření, druhou pak mistr klepáním bodá do kůže. Místní mistři jsou ovšem neuvěřitelně rychlí a během jedné sekundy udělají až tři vklepy. Tetování tedy není provedené jednolitou čárou nebo linkou, ale je z maličkých teček, které jsou jedna vedle druhé. Kdo to vydrží, je obdivován, oslavován a po zbytek dne se oddává duchovnímu rozjímání či radovánkám. Existuje ovšem i technika druhá a kdo si myslí, že příjemnější, toho asi zklamu. Je to technika, kde vzniká linka, nikoliv tečky, a to díky tomu, že se jehlou linka vypíchá a barvivo se následně vtírá dovnitř. Opět doprovázeno modlitbami, které vznikající kérce dávají moc a sílu.Stát se mistrem či velmistrem thajské tetováže také není sranda a není to jen tak. Podobně jako v Japonsku musí tatér projít dlouhým učením. Tedy abych byla přesná, tetovat tam může kdokoliv, ale aby tetování mělo onu moc a bylo opravdu posvátné a mělo všechnu sílu, je nutné, aby jí prováděl pouze ten, kdo umí dosáhnout stavu absolutního klidu svého nitra, kde dojde ke sladění duše, těla, srdce a celkové mysli a kdy je vše v souhře a rovnováze. Teprve v tomto stavu může tatér vykonat onu magickou tetováž. Před každým tetováním také musí následovat přípravný rituál. Takže to není jen tak. Musíte odrecitovat posvátnou báseň, zvanou sútra, která má ve své nejkratší verzi sto osm částí. Vaše mysl a tělo musí být oproštěno od všeho zlého, srdce musí být zbaveno zášti, zátěží, zlých vlastností a egoismu. To samé s vámi recituje i mistr tatér a jen tak dosáhnete magického motivu, který bude spolehlivě fungovat.Moderní tetování strojkem od tatéra vám ale v Thajsku také zhotoví, přece jen se tato vlna sem dostala a usadila se tady, takže zvláště ve velkoměstech a v turistických destinacích najdete klasické tetovací salóny. Těmi ale tradiční mistři opovrhují a varují, že takové tetování je jen dekorací a nemá žádnou moc. V Thajsku tedy mají dva proudy, fungující vedle sebe a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte.Stálým zvykem v Thajsku je například tetováž u vojáků, kteří se nechávají tetovat se vstupem do armády ochrannými vzory. Tyto vzory nesou pojmenování sak jant a mají hlubokou tradici. V jejich účinky se hluboce věří a to i dnes, v dobách vyspělé civilizace a vysoké úrovně společnosti, dosažené díky vědě. Někteří lidé věří, že pokud je tetování provedeno správně, zasvěceným velmistrem a poté je náležitě posvěceno a jeho svěcení a žehnání je obnovováno, tak že toto tetování zastaví i smrt, například ostří nože nebo letící kulku vystřelenou proti tetovanému. Máte li tetování, které považujete za ochranný symbol, doma to nezkoušejte, maximálně tak na sebe nechte střílet kuličkovou pistolí.Podívejme se ještě společně na tradiční motivy a vzory. Hlavním motivem je zvíře, v popředí pak stojí tygr. Aby měl tygr co největší moc, ideální místo pro něj jsou záda. Pokud přijmete tetování tygra, přijmete i jeho sílu a duši a ta vás bude po celý zbytek života ovládat. Tuto tetováž si z Thajska od samotného mistra odvezla například Angelina Jolie a duchovním tetováním se pyšní i Robbie Williams. Dalším typickým motivem jsou duchovní, chrámy či psané modlitby, které se píší ve starém thajském jazyce. Těm se říká jantra. Chcete li štěstí nebo bohatství, vyberte si Buddhu, lotos či slunce. Zdraví zajistí Brahma, opičí bůh Hanuman, svatý orel, nebeský pes či ženské bohyně. Spatří li zlý duch tuto tetováž, jistě se k vám nepřiblíží. V moderní symbolice se dále objevuje kromě tygra třeba fénix, lev, drak nebo had. A slyšeli jste o tom, že tetování může přinést sympatie a zlepšovat mezilidské vztahy? I takové thajská tetováž nabízí. Chcete li zlepšit mezilidské vztahy a sociální vazby ve vašem okolí nebo chcete získávat sympatie, nechte si vytetovat ša li ka, což je pták se zlatým jazykem a ten už se o všechno postará. Samozřejmě to ale musí tetovat mistr a musí se jednat o duchovní tetováž ruční technikou. Posiluje se vám pak sebevědomí, umění komunikace a empatie. Má to ale jeden háček. Tento pták se tetuje na jazyk. Asi proto jste pak výřeční. Zde také platí jedno z pravidel thajského tetování, že čím je tetování blíže hlavě, tím větší je jeho účinek, takže pokud zvolíte hlavu, máte vyhráno.Thajsko ale myslí i na ty, kteří se chtějí vydat na dráhu, kde tetování není vítané. Pokud se bojíte, že se to nebude líbit šéfovi, manželce nebo prarodičům, stačí říct, Thajci ví jak na to. Říká se tomu neviditelné tetování a jde o tetování sezamovým olejem. Toto tetování má stejný průběh, stejné modlitby, mantry, stejné motivy, následuje prostě vše, co jsem zde popisovala, jen se místo barvy použije sezamový olej. Takže vy si projdete celou náročnou procedurou, máte ochranný symbol, svůj amulet s kouzelnou mocí, ale není vidět a nekazí vám tak slušnou image například v práci. Postrádá to tedy pigment, ale magická moc je plně v provozu.Tak co říkáte na Thajsko? Chcete zažít nevšední bolestivý rituál? Nebo donést květiny a vzdát hold mistrům? To vše Thajsko nabízí, navíc si odvezete na své kůži ochránce na celý život.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz tohle

Antidepresiva. Skvělý vynález nebo mor lidstva?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás už se někdy setkal s depresemi, ale ne každý ví, jak je řešit. Protose to většina z nás snaží vyřešit sami, bez jakékoliv pomoci doktorů a jejich„zázračných“ pilulek. Pak ale vzniká otázka, zda se tím depresí zbavíme, nebo zda senám neustále vracejí, aniž bychom si uvědomovali proč.Nejprve krátce k depresi.Je třeba si uvědomit, že je to vážná nemoc, která nám opravdu může přerůst přes hlavu. Deprese je vlastně špatná nálada jedince, která ovšem netrvá pouhou chvíli, ale je to dlouhodobý stav. Jedinec má trudomyslnou náladu, často se mu celý svět zdá špatný a smutný. Často si připadá osamocený a bez přátel, většinu dne není schopen nic smysluplného dělat a pouze bezčinně leží. Proto také člověka s depresemi většina lidí považuje za lenocha, který nemá sebemenší snahu něco dělat. Člověk s depresemi nejenom že nic nedělá, ale ztrácí také o všechno zájem, takže přestává dělat koníčky, které ho dříve naplňovaly, dělá je pouze z donucení a bez jakékoliv radosti. Jak depresi léčit je velmi častá otázka, ale existuje na ní mnoho odpovědí. Každý odborník i každý neodborník si myslí něco jiného. Prvním takovým známějším způsobem je takzvané „přirozené řešení“. To znamená léčba v přirozeném prostředí jedince, bez zásahů lékařů a medikamentů. V tomto způsobu léčby je velmi důležitá funkce rodiny, protože její podpora je pro nemocného velmi důležitá.Další možnou léčbou je psychoterapie. Ta probíhá u odborníka pomocí sezení, kdy s vámi rozebírá vaše příznaky a možnou léčbu. Jednou z možností, jak začít depresi léčit jsou antidepresiva. Tento pojem zná každý, ale málokdo už tuší, jaké nežádoucí účinky mohou také antidepresiva mít. Protože oni vás sice můžou zbavit depresí, ale mohou vám i velmi uškodit. Druhů antidepresiv existuje několik, ale mezi nimi některé převládají v množství jejich používání. Jsou to antidepresiva SSRI, MAOI a tricyklická antidepresiva. Antidepresiva obvykle lékaři nepředepisují jenom na deprese, ale i jako léčbu například na nespavost, anxiozitu nebo při poruše příjmu potravy. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus.Antidepresiva by vás měly zbavit deprese po přiměřeně dlouhé léčbě. Ta je dlouhá několik měsíců až let. Podle lékařů při její léčbě velmi záleží na osobnosti člověka či na podpoře jeho rodiny. Deprese se pří vracejí hlavně proto, že nedodržíme jejich léčbu a antidepresiva vysadíme příliš brzo. Nemoc je potom nedoléčená a stejně jako jakákoliv jiná nedoléčená nemoc se opakovaně vrací. Jak jsme ale již zmínili, antidepresiva nemají jenom pozitivní vliv na naše zdraví, ale způsobují nám i spoustu nepříjemných problémů. Jaké problémy to jsou? Prvním problémem je ten sexuální. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus. Dále se vám objeví přechodné nevolnosti a bolesti hlavy, které mohou velmi znepříjemnit život.Pokud se chcete vyhnout apatii a ztrátě zájmu, vynechejte antidepresiva. Ty totiž přesně tohle způsobují. Také se vám po nich mohou zdát velmi živé noční můry. Mezi další negativní projevy patří sucho v ústech, závratě, špatné vidění a činnost srdce a přibírání na váze. Samozřejmě, že antidepresiva nezpůsobují toto všechnonajednou. Každý typ antidepresiv má jiné vedlejší příznaky a hlavně se u vás vůbec nemusí objevit. Antidepresiva jsou medikamenty, které opravdu pečlivě musíte prodiskutovat se svým lékařem. Dejte si pozor, abyste se o nich bavili s psychiatrem a ne se svým praktickým lékařem, který má také povolení antidepresiva předepisovat. Protože psychiatři mají v tomto oboru přeci jenom větší zkušenosti než lékaři, kteří obvykle léčí jenom chřipku. U antidepresiv si nejprve zjistěte všechny možnosti, a co se vám může stát. To je první a nejdůležitější pravidlo. Zdravý život

folder_openPřiřazené štítky

Postrach žen Rakovina děložního čípku - Očkování a prevence

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Rakovina jako taková byla, je a bude vždy velice probíraným tématem. Vposledních letech však o ní často můžeme slyšet ve spojitosti s ženskýmpohlavním ústrojím, kde nejvíce náchylným bodem k tvoření rakovinnýchbuněk je děložní čípek. A ačkoli by to řekl málokdo, patří našerepublika mezi země s nejvyšším počtem žen postižených rakovinou čípku.Po rakovině prsu je to tak druhý nejčastější nádor a nejčastějšípříčina úmrtí virového původu. Ročně se u nás rakovina čípku objeví u tisícovky žen. Zhruba čtyři sta žen tomuto onemocnění podlehne.„Bohužel, ženy zanedbávají preventivní prohlídky,“ říká gynekologznojemské nemocnice MUDr. Milan Živný: „Loni jsme provedli cytologickéstěry u více než 19 000 pacientek, a to jak ze Znojma, tak i z okolí,přičemž u 53 pacientek byly diagnostikovány prekancerózy, to znamenápředrakovinné změny. U 14 pacientek již karcinom děložního čípku.“Příčinou toho onemocnění je lidský papillomavirus (dále HPV), který sepřenáší pohlavním stykem. Dalšími rizikovými faktory, jež vedou krakovině děložního čípku, jsou časté střídání sexuálních partnerů,kouření a brzký začátek pohlavního života. Za život se s papillomaviremsetká až 80% procent žen. U žen ve věkovém rozmezí mezi 18 a 25 lety jetento virus přítomen v těle u čtvrtiny až poloviny z nich, avšakpříznaky žádné nejsou. Teprve postupem času začne žena trpět krvavýmivýtoky a krvácí po pohlavním styku. V pokročilém stádiu se vyskytujíbolesti močovodů. Jde o onemocnění závažné, ale nepříliš známé. „Ženyby se měly tohoto onemocnění obávat a neměly by zanedbávat tolikdůležité preventivní prohlídky,“ apeluje na ženy Milan Živný. „Je sice pravda, že v současné době existuje proti rakovině děložníhočípku vakcína, ale ta se aplikuje pouze mladým dívkám ve věku mezidvanácti až čtrnácti lety, které doposud ještě nezačaly sexuálně žít.Jde o očkovací vakcínu Silgard, což je vakcína právě proti HPV. Tatovakcína se skládá ze tří injekcí a žena za ni zaplatí kolem devítitisíc korun, pojišťovny to totiž nehradí. Účinnost vakcíny by mělatrvat deset let, potom by mělo dojít k přeočkování. Jde o vakcínu,která posiluje imunitu proti tomuto viru. Uvažovalo se sice o vakcíně,která by rovnou onemocnění léčila, ale byla to jen vize. Ačkoli jde ovakcínu pro dívky, uvažovalo se, že by se očkovali i chlapci, protožepřenos probíhá mezi oběma partnery. Nakonec ale budou chlapci očkovánijen v Austrálii a na Novém Zélandu, v Americe, a v Evropě nikoli.Komplikace s sebou tato vakcína nepřináší, občas se pouze vyskytnezarudnutí v místě vpichu. Abych ale řekl pravdu, nepřišel jsem s toutoočkovací látkou ještě do styku, ale souhlasím s ní. Přišlo za mnou išest žen, které měly o vakcínu zájem,“ řekl Milan Živný, a dodal, žejeho nejmladší pacientce, u níž se karcinom děložního čípku objevil, jeosmnáct let, což je dosti nízká věková hranice. „Čím dříve začne dívka sexuálně žít, tím dřív se u ní tohle onemocněnímůže objevit, protože mladá sliznice čípku děložního je citlivější naovlivnění papillomavirem. Léčba prekanceróz (předrakovinných stavů)spočívá v provedení plastiky děložního čípku, samotný karcinom čípku sepak odstraňuje podle své velikosti chirurgicky, anebo se přistupuje naozařování. A co z toho všeho vyplývá? Ačkoli gynekologické prohlídky nejsou pro žádnou ženu zrovna příjemné, jsou nesmírně nutné, proto je nezanedbávejme.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz tohle

Čistě ženské záležitosti – díky bohu za ně!

access_time29.květen 2019personRedakce

Nevím, jak vy, ale já na tu přetechnizovanou dobu zas tolik nenadávám. Ne, že mi usnadňuje život, ale dovoluje mi přežít. Věřím holky, že to máte stejně. Pojďme se trochu pobavit na vlastní účet.Dnešní doba nabízí mnoho pomocníků, kteří nám ulehčují život, jak to jen jde. A proto představa jediného dne bez pračky, myčky, ledničky, žehličky a jiných výdobytků moderní doby v nás vyvolává doslova pocity hysterie. To je ale jen zlomek toho, bez čeho se neobejdeme. Ve skutečnosti jsme závislé i na spoustě dalších věcí.Navigace – bez té nikam nedojedemTo, že ženy nemají příliš dobrý orientační smysl je obecně známá věc. V mapách se orientujeme asi stejně tak, jako muži v nejnovějších módních trendech. Proto navigaci považujeme za jednu z nezbytností, bez kterých by náš život jednoznačně jednoduchý nebyl. Je jedno, zda se jedná o klasickou GPS navigaci nebo navigaci v telefonu, něžná pohlaví zkrátka potřebují někoho, kdo jim vždy a spolehlivě poradí. Přiznejme si to, občas jsme se smyslem pro orientaci natolik na štíru, že navigace je naší jedinou spásou.Xbox – nemusí každý vidět všechnoŽe Xbox hrají jen muži? Omyl. Jeho závislosti propadly i některé ženy, jen se o tom stydí mluvit. Ptáte se, jak je tohle vůbec možné? Důvod, proč jej ženy milují je jasný. Raději si virtálně zacvičí a nebudou se stydět za každý fald, co jim leze z kalhot i za své pohyby, které  jsou nezkoordinované tak moc, že se tomu smějí i malé děti.Sluchátka – utiší jeho stížnosti a chrápáníVnímáme jako fajnové, že byla vynalezena titěrná bezdrátová sluchátka, která distancují posluchače od okolních zvuků. Říkat „ano miláčku, máš pravdu“ a přitom si do uší nenápadně pustit Lanu del Rey, protože jinak byste už jedenáctý den za sebou poslouchala že: ta nová pozice měla být jeho, sousedka je blbá, protože už mu zase stojí na místě, teče mu olej z auta, klesla hodnota koruny, je tu moc uprchlíků, je moc horko, jídlo není dnes nic extra a další věci, které by zbytečně vyprovokovaly hádku, protože už vás to monotónní remcání nebaví poslouchat, zatímco on se vzteká, že mu nerozumíte, vám zachrání nejeden večer. A nemluvě o jeho chrápání – víte třeba, že vyhání z ložnic 67 % žen? No a oddělené ložnice příliš dobroty nenadělají…Selfie tyč – nejlépe se vyfotíme samy Kudy chodí, tudy se fotí. A těmito snímky zaplavují sociální sítě. Záliba fotografovat sám sebe pohltila celý svět. Výjimkou nejsou světové celebrity a nejspíš asi ani vy ne. Jen si spočítejme, kolik fotografií pořídíme, když jsme např. někde v zahraničí. Dovedete si představit, že byste pokaždé u někoho žadonila, aby vás opakovaně vyfotil? Zřejmě by si ťukal na čelo. Díky bohu, že nic podobného už praktikovat nemusíme. Nějaký zřejmě velice inteligentní člověk vymyslel selfie tyč. Geniální věc, která umožnuje fotit sám sebe od rána až do večera bez toho, aniž by nám byla trapně vidět skoro celá ruka. Milá selfie tyč, děkujeme, že existuješ.Váha – i když pořád ukazuje blběNa světě neexistuje žena, která by neřešila váhu. I když si vážení žádá velkou odvahu, přesto ale na tento přístroj stoupneme i několikrát denně. Zřejmě věříme, že i za několik málo hodin může váha ukazovat zcela jiný údaj. Objeví-li se na displeji pro nás nežádoucí číslo, snažíme se utvrdit v tom, že váha zřejmě blbe. Krám jeden. Ale nepropadejte panice, i nám často váha lže. Ale ruku na srdce, dovedete si to bez ní představit? Bez každodenního vážení by přeci život neměl tu správnou váhu. Tento přístroj byl skutečně vynalezen pro ženy. Jinak si nedovedeme představit, proč by jej používaly tak často.

folder_openPřiřazené štítky

Muži věčně něco nechápou – ženský proto musí držet při sobě

access_time29.květen 2019personRedakce

Můj partner už léta tvrdí, že ženský jsou hrozný slepice. Probírají nesmysly, zatímco on řeší důležité věci a na hlouposti nemá čas. A už vůbec prý nechápe, co nás na tom klevetání baví. Věci, které ale nechápe, se dají počítat na kusy denně. To máte za rok minimálně 365 věcí…Chápete to?Můj přítel je obrovskou kapitolou. Jsme spolu 8 let a já neustále nacházím neposkvrněná území jeho prazvláštních názorů a podivné tuposti. Splňuje základní kritéria, kvůli kterým mi jej kamarádky přejí – dobře vypadá, dobře vydělává, dobře se o mě dokáže postarat a taky mě celkem dobře a v mezích x letého stereotypu dokáže uspokojit. Ale vytáčí mě. Vytáčí mě svými povrchními názory a někdy až dětskou naivitou. Není to tak dávno, co mi na dovolené v Africe tvrdil, že to, co právě hraje za písničku, je původem od Svěráka a když jsem oponovala, že je to pitomost, tak mi s přesvědčivou neoblomností vysvětlil, že by to nebyl první ani poslední remake, který se na světě udál. Nechápe mě, že si myslím, že nemá pravdu.O kafíčkách, kamarádkách a facebookuTaké nechápe posedávání na kafíčkách a podrážděně reaguje vždycky větou: „Co si s ní furt povídáš,“ když se zaberu do delšího telefonního rozhovoru s kamarádkou. Nechápe, že vím, s kým zrovna spí moje kadeřnice, ani to, že moje nehtařka se právě rozvádí. A nenávidí facebook. Prý nechápe lidi, co plýtvají časem u jeho vysedávání. Je to podle něj jedna velká drbárna. Pravda je přitom taková, že jediné, co na něm nenávidí, je to, že s ní jednak neumí a také to, že se jedná o dost tenký led. Hranice, kdy se ten druhý z páru může dozvědět byť třeba drobnosti, o kterých neměl ponětí, je tenká a on je velmi nerad ohrožován.O nakupováníNechápe moje nákupy. Nechápe, že jsou jiné, než ty jeho. Holt prostě nechodím 16 let do stejného obchodu pro stejnou velikost stejného typu trička. Neprosím ho o pochopení. Jsou to přece moje nákupy a za moje peníze. Přesto mi musí po každém z nich sdělit minimálně 5x, že je nechápe. Podle mě je to pro muže super jednoduchá rovnice. Prostě prsa + vagina = miluju nákupy.O mé práciA pozor – nechápe, co furt ťukám do počítače. Vysvětluju mu pojem práce, což nechápe. Jeho práce spočívá v chození v jednom typu trička a říkání „ahoj draku,“ prý potenciálním zájemcům o prodej nebo koupi nemovitosti, kterými se zabývá. Nechápe, že se někdo jiný může zabývat psaním.O všem možnémPak často nechápe, nad čím přemýšlím, nechápe, co se mu snažím říct, nechápe, proč se pořád všeho bojím, nechápe, proč se líčím, nechápe, proč nemám ráda tenhle film a tak dále. Dokonce nechápe ani vysvětlení, která mně přijdou dostačující. Třeba, že prostě nemám ráda historické filmy, stejně jako historii jako takovou. Mám z ní strach už od gymplu. Pamatuji si jen datum bitvy na Bílé hoře. Líčím se proto, abych nebyla hnusná a všeho se bojím, protože potřebuju jako každá žena jistotu.O pravdě svatéNejhorší na tom je, že kdykoli na to přijde řeč mezi námi děvčaty, pojmům „nechápu to“ a „nechápu tohle! se najednou strašně otevírají obzory. Klářin partner nechápe, proč cvičí jógu podle jeho slov s teploušem, když jsou ty pozice tak divné. Ten teplouš jim prý chce jen koukat do rozkroku. Nechápe, že rozkroky ho nezajímají. Radčin partner nechápe, proč chce udržovat dobré vztahy s biologickým otcem svých dvou dětí a bývalým manželem. Už spolu nejsou a je to zbytečné. Jitčina drahá polovička nechápe, proč by si měli brát na sklonku třicítky hypotéku, když je jim v pronájmu, který je vychází na stejné peníze, dobře a Zuzčin muž nechápe, proč v noci často pláče, přestože ví, že je to sotva tři měsíce, co ho viděla vodit se za ručičku v parku s děvčátkem, kterému by mohla z fleku dělat matku.Muži prostě nechápou. Proto musí držet ženský pospolu. Všechny. Bez ohledu na to, co jim přinesla minulost i co se může stát v budoucnu.Žena, která ví: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

To, že s vámi nespí, nemusí znamenat, že někoho má

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste si myslela, že to, jestli váš partner někoho má nebo ne odhalíte úplně snadno podle toho, že s vámi přestane spát. Nejspíš byste se totiž zachovala takhle sama. Jenže „podle sebe soudím tebe“ tady tak úplně neplatí.To, že nemá zájem o sex, ještě nic neznamená. Existuje milion jiných důvodů, proč na to zrovna nemá chuť. Často to jsou třeba jen obyčejné starosti v práci, jakýkoli neúspěch, mizející peníze na účtu a stovky dalších věcí, kterými vás nechce zatěžovat.SPÁT S VÁMI NEJSPÍŠ NEPŘESTANEMá k tomu totiž hned několik důvodů. S vámi je sex jiný – přináší mu něco jiného, než sex s ní a pořád je to přece muž, takže proč by se o to ochuzoval (milence samozřejmě tvrdí, že s vámi nespí a že máte problémy kdesi cosi). Za další – milenky bývají paradoxně i dobrým stimulem k tomu zlepšovat v posteli něco doma. Proč to tak funguje, ještě žádný muž snad neobjasnil, ale berte to jako fakt. Muže, které mají sexuální zpestřování jinde, prostě sex o to víc začne bavit i doma. Navíc si muži myslí, že byste pojala podezření, kdyby s vámi přestali spát. Na tohle si opravdu umí dávat pozor.PRVNÍ SIGNÁLNÍ – MUŽI NEJSOU NEOMYLNÍAni tak chytří, aby si dokázali ohlídat úplně všechno. Více předvídáme my ženy a jsme daleko opatrnější. Proto také na naše vztahy, pokud nějaké máme, přijde daleko méně mužů, než my na ty jejich. I tak ale existují poměrně jasné signály.1. Na jeho telefonu se najednou objevilo hesloNikdy ho nepoužíval a teď má telefon zaheslovaný. Navíc jste si všimla, že i hesla často mění. Není tam náhodou něco, co se mu nechce mazat a co byste neměla vidět?2. Chodí mu večer zprávyA ještě než se sama zeptáte, má hroznou potřebu vám říct, kdo píše a jak ho to štve, že mu dotyčný píše takhle večer. Modelový příklad: „Ježiši, to je zase Souček, co zas chce“ – následuje samozřejmě rozezlené pohození hlavou pro zvýšení důvěryhodnosti.3. Telefon si bere i na záchodProstě z něj nespustí oči. A když ho omylem někde nechá ve vaší blízkosti, je strašně nervózní.4. Telefon si pokládá displejem na plochu stoluNe naopak. Jednoduše pro sichr, aby se tam neobjevilo jméno, od koho zpráva je. 5. Bezděčně se usmíváProstě se jen tak z ničeho nic začne pousmívat. Milenka má nejspíš i smysl pro humor, když si na její dobrý vtip vzpomene i doma.6. Má víc práceMusí večer ještě na tuhle a na támhletu schůzku – jsou důležité. Řeší teď totiž dost zajímavý byznys.7. Má do telefonu jiný tónPřirozeně vám bere telefon, i když je s ní, protože vytípávat ho je ještě větší „provar“. No, a jestli s vámi mluví jako s bráchou, něco je prostě špatně.8. Má vás v telefonu jménemMiláček už dávno nejste. Budete tam nejspíš jen jako Iveta, Katka, Sandra, Kamila a tak dále – žádná zdrobnělina, žádná přezdívka.9. Je odvážnějšíHlavně při hádkách. Má najednou hodně síly vám vyčíst daleko více věcí, než předtím a nebojí se, že ho pošlete do háje – přece mu vždycky jedna z vás zůstane.10. Stávají se mu divné věciTřeba zapomene telefon v práci a musí si pro něj hned zajet, jen co dojede domů. Nebo musí jet za kamarádem, protože mu nepřinesl papíry a musí se to vyřídit teď hned. Demonstrativní znechucení je samozřejmě na místě.Žena, která ví: Markéta

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz tohle

Celebrity o sobě - Markéta Mayerová

access_time17.prosinec 2019personMarián Kroužel

Vyzbrojené hyenyProč jsem šla na pohřeb Karla Svobody? Na tuto otázku si umím odpovědět. Abych vyjádřila úctu nesmírně talentovanému člověku a bezpochyby velikánovi  v hudební branži. Ale hlavně kvůli Vendule. Chtěla jsem jí vyjádřit podporu. Hluboce nesouhlasím s mediální štvanicí, které je teď terčem .A proč o tom píšu? Protože mnou strašlivě otřáslo chování lidí.Ve Strašnickém krematoriu jsem byla poprvé a i když se to dalo očekávat, překvapily mě tisíce lidí, kteří tam byli už hodinu před obřadem. Bylo ticho. Všichni stáli a čekali na velkém prostranství i před branou. Poté se otevřel vstup do obřadní síně a dav mě vnesl dovnitř. Do pravého zadního rohu této obří prostory, která kdyby měla ochozy, dala by se přirovnat velikostí k Národnímu divadlu. Bylo ticho. Lidé vzadu pochopili, že se dopředu nikdy nedostanou a začali posílat nad hlavami květiny. Proudy květinových cestiček ve vzduchu byly dojemné a k nezastavení. Pak najednou vypuklo světelné show, které připomínalo letní bouřku. To byla smršť blesků od fotoaparátů.Asi vstoupila Vendula a děti. Nevím. Dav se náhle zvětšil o 10 cm. Všichni si stoupli na špičky a nad hlavami se objevil les rukou. Trošku nepatřičný pohled, jako na třídu hlásících se prvňáčků. Jenže ti lidé nedrželi nad hlavami rozsvícené svíčky, oni drželi svoje mobily, foťáky, kamery a chtěli vidět slzy. Opona se otevřela.Rakev ozdobená bílými liliemi po pravé i levé straně sedm světel. Obřadní síní zní píseň Stíny katedrál v podání Petra  Muka, pak další písnička, ale já jsem vůbec nevnímala, co to bylo. Po celou dobu, ani na chvilku totiž neustala smršť blesků. Jenže to nebyli jen profesionálové. Člověk by si řekl- je to jejich práce. To byla soukromá záznamová technika v soukromých rukou. Hudbu vystřídala slova o tom, že občas si někdo prožije očistec už na zemi a že Karel tímto očistcem prošel čistý. Asi to říkal Petr Muk. Lidé pláčí potichu i nahlas. Není jich, ale většina. Mnohem víc je těch s rukama nad hlavou a mobily i kamery pracují na plné pecky. Pak další dvě písničky a opona se zavírá. Po pár vteřinách ticha se rozezní poslední potlesk pro Karla Svobodu. I v této chvíli lovci smutku a slz mají jednu ruku nad hlavou. A náhle není ticho. Mlčí jen ti, kteří přišli vzdát úctu skladateli, příteli, známému nebo jeho ženě, dětem, nejbližším. Ostatní mluví. Myslíte si, že o tom, jakou ztrátou je tato smrt? Nebo jaké jeho písničky je provázely životem? V jak nepředstavitelné situaci je teď Vendula nebo jak bolestné to bude pro Jakuba, když po tátovi zbyly jen fotky a tóny? Omyl. V téhle chvíli už definitivně brečím.Z toho, co slyším. Tohle jsou útržky, které jsem slyšela ve své bezprostřední blízkosti v pravém zadním rohu obřadní síně:….“ A myslíte, že je tam vpředu opravdu Gott?“…“To víte že ne, přece by se tady nemačkal“….“ Viděli jste jí, ta ztloustla, co?A vypadá hůř než na padesát“...   “No to víte pani, oni je v tý televizi napatlají vším možným, ale ve skutečnosti jsou to zrůdy a člověk by se jich lek“…..“ a co si ta Leona myslí, že se prodere na poslední chvíli až dopředu jenom proto, že je slavná?...Ne, pane v klobouku. Proto ne. Ale na  rozdíl od Vás, pana Svobodu znala. Vy jste se jako mnoho ostatních hyen přišel podívat, kdo ze známých tváří bude plakat a komu se rozmažou šminky. Pro koho jsou určena ta videa a fotky, jejichž vznik jsem sledovala nevím. Jisté je, že s jedním slavným životem jsme se dnes rozloučili. Jisté je, že jeho nejbližší prožívají obrovskou bolest. Jisté je, že po něm zůstane prázdno. A jisté je, že hyeny byly, jsou a budou. Jenže už jsou vyzbrojeny technikou. Zase jsou, ale díky tomu vidět. Vendulo promiň, že jsem neměla sílu zůstat déle. Kytičku jsem poslala jednou ze vzdušných cest. A za všechny, kteří na tebe myslí ti přeji hodně síly a ohleduplnosti okolí.

folder_openPřiřazené štítky

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz tohle

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Stadia učení

access_time30.leden 2020personRedakce

Pozorování dětského chování – způsobu, jak dítě reaguje na situace i lidi – poskytuje cennou informaci o tom, jak se vyvíjejí duševní schopnosti, díky kterým se dítě dokáže vyrovnat s okolním světem.Myšlenkové procesy se v období od narození po celé dětství vyvíjejí velmi rychle. Ale tyto procesy zahrnující učení, paměť a chápání nejsou na první pohled viditelné třeba tak jako fyzický růst. Že se myšlenkové procesy u dítěte rozvinuly, zjistíme podle toho, jak se dítě v určitém období chová.A stejně jako potraviny poskytují látky potřebné pro tělesný růst, na vývoj myšlení působí zkušenosti získané kontaktem s okolním světem, neboť vyvolávají změny v chování. Tyto změny ukazují, že se dítě učí. Jenže k tomu, aby se vůbec mohlo učit, musí mít i paměť, jakési záznamové zařízení prožitých zkušeností.A jak učení, tak i paměť jsou úzce spjaty s danými mentálními strukturami umožňujícími získaným zkušenostem zároveň rozumět. Jiným i slovy řečeno, zapamatovat nebo naučit se můžeme jenom to, čem u rozumíme, co chápeme.Sledování dětíZa vědomosti o tom, jak se rozvíjejí dětské schopnosti učit se, vděčíme zejména Jeanu Piagetovi (1896 – 1980), švýcarskému psychologovi, který podrobně studoval vývoj dětských poznávacích funkcí.Zajímalo ho, jak dokonce i velmi malé děti získávají vědomosti o světě kolem sebe. V průběhu studia vývoje dětského procesu myšlení dospěl Piaget k názoru, že dítě prochází čtyřmi velmi rozdílnými a snadno identifikovatelnými (rozlišitelnými) stadii mentálního vývoje.Stadium senzomotorické inteligencePrvní období, které Piaget nazval stadiem senzomotorické inteligence, spadá do prvních dvou let života. Během tohoto vývojového stadia chápe dítě svět kolem sebe především přes smyslové vnímání, a sice přes chuť, hmat, zrak, sluch a čich.Dříve převládal názor, že dítě si to, co se kolem něho děje, musí uvědomovat jako neustálý velký zmatek, příval neznámých a nevysvětlitelných smyslových vjemů. Dnes díky mnoha pokusům a pozorováním víme, že tom u tak není.Dítě má hned při narození mentální strukturu, která mu umožňuje navázat kontakt se světem přes takové činnosti, jako je pozorování a „ochutnávání“. Dítě dává do úst ty nejneuvěřitelnější předměty, ale to je jen jeden z oněch nemnoha způsobů vnímání světa či přizpůsobování se mu.V prvních měsících dítě zřejmě bude rozpoznávat předměty, pokud se před ním budou objevovat znovu a znovu, ale nemá ještě tak dobrou paměť, aby si je znovu vybavilo, když je přímo nevidí. Tato schopnost se objevuje teprve mezi šestým až dvanáctým měsícem života.Během prvních osmnácti měsíců života můžeme pozorovat vývoj dětského porozumění na tom, jak roste schopnost dítěte reagovat na různé podněty a vyhledávat předměty v různých situacích.Dítě si dokáže poradit se stejným předmětem, dokonce, i když ho vidí z různých úhlů, v různých polohách a v různých časových obdobích.Stadium předoperačních představDalší stadium vývoje definuje Piaget jako období předoperačních představ. Během tohoto stadia, které zahrnuje období od dvou do sedmi let věku dítěte, získává dítě dovednosti jazykové a už tak přesné motorické schopnosti, jako je třeba kreslení nebo psaní. Toto stadium zahrnuje i porozumění a paměť. Obojí umožňuje dítěti zakódovat si předměty a události a rozumět jim, a to dokonce i v případě, že je zrovna nevidí či neprožívá.Tyto schopnosti se týkají jak myšlení, tak činnosti. Zatímco dítě mladší osmnácti měsíců si hraje s předměty tak, že s nimi různě manipuluje, dítě starší osmnácti měsíců si bude „hrát na…“, bude se „vžívat“. Když takto staré dítě položí na zem kousek látky a řekne, „tohle je moje postýlka a já jdu spát“, už ví, že ta látka není ve skutečnosti jeho postýlka a že nebude opravdu spát. Dítě tímto způsobem ukazuje svoji novou schopnost, a sice že chápe přirozenou funkci předmětů nebo situací dokonce i tehdy, když předměty zrovna nevidí nebo když situace právě neprobíhají.O trochu později spadají do tohoto vývojového stadia představy viděných věcí a jejich umístění v prostoru. Tříleté nebo čtyřleté dítě se může naučit cestu z domova do obchodu nebo do školky, ale když ho požádáme, aby nám cestu popsalo, popíše ji činnostmi, které ji provázejí. Řekne nám: „Zatočím takhle, potom jdu takhle…“ a bude při tom mohutně gestikulovat. Když před něj postavíme model, na kterém bude okolí jeho domu, a požádáme ho, aby nám na něm ukázalo cestu do školky, nebude to umět. Nemá žádnou mentální mapu, „obraz“ cesty tak, jak to bude mít uloženo později, až bude starší.Během stadia předoperačních představ se dětské chápání postupně osvobozuje od potřeby přímých smyslových prožitků či činností. Ale pořád ještě to má k chápání dospělého člověka hrozně daleko. Například jestliže ukážeme pětiletému dítěti model krajiny s modely zvířátek a potom ho požádáme, aby nám vybralo tuto krajinu z řady obrázků, kde je stejná krajina znázorněná z různých úhlů pohledu, udělá to správně.Nicméně pokud ho požádáme, aby vybralo obrázek, na kterém je to, co vidí člověk stojící na opačné straně, než jak vidí model dítě, vybere opět stejný obrázek jako předtím. Asi do šesti let jsou děti zcela závislé na tom, co skutečně vidí, a jsou omezeny na jedinou možnost pohledu – na tu svoji vlastní.V tomto stadiu není dítě schopno ani vnímat abstraktnější vlastnosti předmětů, jako je třeba jejich počet, hmotnost nebo objem. Toto pojetí vyžaduje porozumění, které je však často v rozporu s okamžitým smyslovým vjemem.Piaget dokazoval tuto skutečnost na klasickém pokusu. Dítěti ukázali krátký a široký pohár naplněný vodou. Potom se dítě dívalo, jak vodu přelili do vysokého a tenkého poháru. Dítě řeklo, že v druhém poháru je nyní více vody. Bylo přesvědčeno, že objem vody vzrostl, protože se zvýšila hladina vody ve druhém poháru, ačkoli vidělo, že do druhého poháru se přelilo úplně stejné množství vody z poháru prvního.Stadium konkrétních operacíKdyž si dítě začne uvědomovat, že jeho intuitivní představy neodpovídají skutečnosti, začne rozvíjet mentální struktury, které mu umožní koordinaci několika hledisek. Tyto mentální struktury nebo konkrétní operace se vyvíjejí v rozmezí sedmého až jedenáctého roku dítěte.V tomto vývojovém stadiu je dítě schopno mentálně zvládnout činnosti, které si může dělat s předměty – může je počítat, třídit je a řadit například podle velikosti. Rozvoj schopnosti třídění (klasifikace) předmětů můžeme ukázat na chování dítěte při pokusu s květinami. Jestliže dítěti v tomto období ukážeme šest petrklíčů a šest sedmikrásek a zeptáme se ho, jestli je tam více petrklíčů, nebo více květin, potom nám obvykle odpoví, že je tam petrklíčů stejně jako květin. Potom dítě zmátneme tím, že se ho zeptáme, zda náhodou nejsou petrklíče taky květiny. Dítě ví, že petrklíče stejně jako sedmikrásky jsou květiny, ale není schopno ve stejnou chvíli pojmout celou třídu květin (petrklíče a sedmikrásky) a ještě její část (petrklíče). Jakmile se však dětská schopnost třídění rozvine, začne rozumět i tomu, podle jakého hlediska jsou věci tříděny a zařazovány do skupin.Jestliže dítěti ukážeme hromádku tyčinek, nedá mu v tomto stadiu konkrétních operací moc práce seřadit je. Už chápe, že pokud je první tyčinka větší než druhá a druhá tyčinka větší než třetí, že tedy první tyčinka musí být také větší než třetí.Zkusíme-li totéž s dítětem, u kterého schopnost tzv. operativního myšlení ještě není vyvinuta, není dítě schopno pochopit všechny vztahy. Je pouze schopno porovnávat vždycky jenom dvě tyčinky spolu.Operativní myšlení vytváří základy pro logické myšlení a chápání světa. Pravděpodobně není náhoda, že školní docházka začíná ve věku pěti až sedmi let, kdy je dítě připraveno začít myslet tímto způsobem. Právě tak, jako nemůžeme dítě učit chodit, dokud nedosáhlo určitého stupně fyzického vývoje, nemůžeme dítě učit počítat, dokud přes obvyklá vývojová stadia nedospěje až k tomuto důležitému bodu.Dítě je jako vědec, který má vytvořenou teorii o světě. Aby mohl proběhnout mentální vývoj, musí být dítě vybaveno zkušenostmi, které teorii buď podporují, nebo vyvracejí. V tom to vývojovém stadiu je důležitý jazyk jako komunikační prostředek. Umožňuje dospělým vysvětlit dítěti případy, kdy jsou jeho teorie v rozporu s jejich vlastními. Tímto způsobem se dítě může učit ze zkušeností druhých a mít z nich prospěch.Stadium formálně logických operacíKonečným stadiem mentálního vývoje je stadium formálně logických operací. Začíná někdy kolem jedenáctého roku věku dítěte a je pro něj příznačný rozvoj logického myšlení. Během tohoto období se u dítěte rozvíjí schopnost přemýšlet o věcech a událostech, které jsou možné, pravděpodobné ve světě konkrétní zkušenosti, ale nemusí zrovna probíhat.Dítě už toho umí víc než jenom logicky přemýšlet o předmětech – už dokonce umí přemýšlet i o svých myšlenkách. To dokazuje dětská schopnost něco vyřešit, vymyslet, přestože jeho argumenty nemusí být vždycky logické.Dosažení cíleMentální schopnosti se nevyvíjejí izolovaně. Zkoušením a různými inteligenčními testy můžeme dětskou schopnost rozumět a myslet dokonce i měřit, ale slabé výkony ještě nemusí nezbytně naznačovat nízkou mentální úroveň.Mentální, emoční a fyzický rozvoj jsou propojeny způsobem, který ještě nebyl zcela prozkoumán. Příčiny, proč dítě není vždy schopno využívat maximálně svoje mentální možnosti (a to se týká kteréhokoliv vývojového stadia), jsou mnohé a složité. City (emoce) jsou úzce spjaty s důvody, proč něco děláme, a tyto důvody jsou dány buď nutností, nebo motivací. Jak se vyvíjíme, city i důvody se díky získávaným zkušenostem mění.Úspěch v učení podporuje naši motivaci učit se ještě více, ale při selhání se projevuje pravý opak. Zlobíme se, že nejsme schopni učit se tak, aby to bylo účinné, efektivní. Hodně malé dítě projevuje nekonečnou zvědavost a touží po tom učit se, ale v tomto stadiu potřebuje podporu dospělých, aby mohlo dál pokračovat a rozvíjet se.Když před něj postavíme nerealisticky vysoké cíle, připravíme mu situaci, kdy selhání je nevyhnutelné. Vytyčované cíle proto musí brát v úvahu současnou úroveň schopností dítěte. Jakmile je cíl od této úrovně hodně vzdálený, dítě se toho naučí méně. A co je ještě horší, ztratí o další učení zájem.Osobnost a chováníVyvíjející se dítě se učí nejenom o světě kolem sebe, ale dozvídá se mnohé o sobě samém. Svoje vlastní já objeví především pozorováním reakcí ostatních lidí.Komunikace začíná širokou škálou gest a už hodně malé dítě je schopno rozpoznat, kdy je z něho dospělý rozčarován a kdy je s ním nespokojen. Pozná to dokonce i tehdy, kdy rodič třeba říká, že mu dítě dělá radost, ale gesty nevědomky prozrazuje opak. Dítě se začne považovat za toho, kdo nic neumí, kdo není schopen se učit. Tento postoj ho může potom provázet celý život a ovlivňovat i jeho vztahy k jiným lidem.

folder_openPřiřazené štítky