Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz učiňte jiného

Deset (nejen) jarních změn

access_time27.květen 2019personRedakce

Možná je právě teď čas na to ve svém životě něco změnit. Podle Deepaka Chopra můžete z fleku udělat minimálně těchto 10 věcí.Deepak je uznávaný lékař, lektor, spisovatel a respektovaný odborník na holistický přístup k léčení. Napsal více než 75 knih, které byly přeloženy do 35 jazyků, a jejichž celosvětový náklad přesáhl 20 milionů výtisků. Deník New York Times označil 21 Choprových knih za bestsellery v oblasti beletrie a literatury faktu. Time Magazine vybral Deepaka Chopru za jednoho ze 100 největších hrdinů a postav století a označil jej za “básníka a proroka alternativní medicíny”. Co tedy konkrétně radí?Změna 1 – Začněte meditovatKdyž chcete nalézt rovnováhu, udělejte si dostatek času na celistvost a zdraví duše i těla. Meditace je cesta k uvědomění si sebe sama. Je to proces zjištění, kým opravdu jsme. V tomto stavu nalézáme spirituální pochopení, intuici, kreativitu, nespoutanou představivost, svobodnou vůli. Nalézáme zde řešení na každý problém. Problémy pocházejí ze sevřené mysli. Otevřete svou mysl meditací. Ideální by bylo, kdybyste meditovali alespoň třicet minut ráno a třicet minut večer.Změna 2 – Myslete pozitivněJestli dovolíte vnějším silám a negativním energiím ostatních vstoupit do vaší mysli, může vám to opravdu ublížit. Já osobně si v představách přetvářím budoucnost. Pro mě je to krásné.  Protože jestli jste obětí vašich myšlenek, jste potom obětí vaší minulosti. Je tu jedno skvělé indické rčení: Používám vzpomínky, ale nedovolím, aby vzpomínky používaly mě. Zapamatujte si tato moudra. Brzy se potom váš stav mysli změní a z oběti se stane tvůrce.Změna 3 – Učiňte někoho šťastným Existuje nějaký tajný recept na štěstí? Co je ta nejdůležitější věc k tomu, aby byl člověk šťastný? Prozradím Vám tajemnou recepturu na štěstí: učiňte jiného člověka šťastným. Ta úplně nejrychlejší cesta, jak být šťastným právě teď a v tuto chvíli je: učiňte jiného šťastným.Změna 4 – Najděte svůj smysl života, Vaše poslání, a pracujte každý den na jeho naplňováníPečujete tím o své kardiovaskulární zdraví a správné fungování imunitního systému. Nalezněte osobu, která sdílí Vaše nadšení – inspirujte a buďte inspirováni. Máte ve své práci dostatek příležitostí k tomu, abyste využili Vašich silných stránek a aby Váš výkon byl „Váš nejlepší“? Stýkejte se s lidmi, se kterými rádi pracujete.Změna 5 – Pečujte o sebe Velmi důležitý je spánek. Dopřejte si dostatek času na znovu načerpání sil tělesných i duševních. Udržujte zdravou tělesnou váhu. Každé sousto je Vaše volba – pestrá a vyvážená strava je základ. Zlepší se Vám potom nálada, i funkce imunitního systému.Změna 6 – Zamilujte se Máte ve svém životě spoustu lásky? Pěstujte zdravé vztahy osobní, příbuzenské, mezilidské. Můžete tak učinit pomocí následujícího: Pozornost – znamená vyslechnout je, Ocenění – vnímání jejich kladných stránek, Láska – řekneme jim, že nám na nich záleží. Změna 7 – Nebuďte líní – hýbejte seKaždý pohyb je příležitostí. Cvičíte pravidelně pro to, aby se Vám zlepšilo zdraví, i k udržení zdravé tělesné váhy? Měl/a jste dneska dostatek energie ke zvládnutí všech věcí? Je důležité mít pravidelný cvičební režim k posílení kardiovaskulární soustavy, plic, imunitního systému, i ke zlepšení nálady – sportem se totiž v mozku vylučují důležité neurotransmitery, které nám navozují pocit štěstí. Jóga – propojení cvičení s meditací.Změna 8 – SexujteSex je prostředkem, jak uniknout našemu Egu. Pro mnohé lidi je sex jediný druh meditace, kterému se oddávají. Pravá intimita je jednota a propojení nejen mezi těly fyzickými, ale i těly subtilními – propojení duší.Změna 9 – Stýkejte se s ostatními lidmi ve Vašem okolí, sdílejte záliby.Emoce jsou nakažlivé. Spojte sociální interakci s fyzickou aktivitou. Rozšiřte si kruh přátel. Nejlepší zážitky našeho života většinou vyžadují přítomnost další osoby. Pomáhejte ostatnímZměna 10 – Utrácejte své peníze za zážitky, namísto věcí.Žijte ve stavu příjemného očekávání na Vámi plánované zážitky; vytvořte si příjemné vzpomínky. Naučte se darovat. Nastavte si automatické platby pro nutné měsíční výdaje, daně a spoření.

folder_openPřiřazené štítky

SOS tipy, jak si rychle zlepšit náladu

access_time27.květen 2019personRedakce

Ať už jste se pohádala s kolegyní v práci, zjistila, že muž snů se bude ženit nebo jste nabourala skoro nové auto. To je jedno. Zvedněte si náladu. Tyhle rychlé tipy fungují.Noc není tak hrozné, jak se na první pohled může stát a všechno má svůj šťastný konec. Špatná nálada vám akorát zastíní mozek a řešení budete hledat o to déle a obtížněji. Takže až prožijete příště svůj den „blbec“, zkuste toto:1) Pusťte si svou oblíbenou písničkuHudba vás odprostí od stresu a na chvilku vás nechá „vypnout“. Tóny jsou spojeny se situacemi, které se při jejich zaznění vybavují. Vyberte proto takovou skladbu, na kterou máte navázané příjemné, nejlépe legrací přímo nahuštěné vzpomínky.2) Dejte si sladkéCukr se rychle dostane do krve v podobě návalu nové energie. Jeho zpracovávání zrychluje metabolismus. Tím se rychleji okysličuje i mozek. Navíc cukr obaluje nervy.3) Zavolejte a postěžujte siZavolejte kamarádce, kamarádovi, mámě, kolegyni, komukoliv. Nejspíš vám žádné řešení nepřinesou, zato ze sebe dostanete všechny negativní emoce a vyčistíte si mysl.4) Vyvztekejte sePohled na bytost kopající v jehlových podpatcích do zdi za řevu těch nejsprostších nadávek je poněkud rozpačný, ale občas prostě zapomeňte, jak u čeho vypadáte, když to pomáhá.5) Kupte si něco na sebeV situaci, kdy zboříte nové auto a víte, že jeho oprava bude mastná, jak papír od salámu vás možná napadne, že si to nemůžete dovolit. Ale můžete! Pětistovka nebo tisícovka vás stejně nezachrání. Nová taštička s úlovkem v ruce vám aspoň vyplaví endorfiny.6) Přeneste svůj vztek na někoho jinéhoPravidlo je, že klidně i na toho, kdo vás neštve. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenajela vám ta paní vozíkem na nohu nebo nezaparkoval tenhle člověka na místě, které jste si vyhlédla. Improvizujte a nebojte se. Riziko, že tohoto člověka potkáte v životě ještě jednou, je minimální.7) SexujteSex uvolňuje jednak hormony dobré nálady a jednak napětí. Je-li partner po ruce, není nic lepšího na špatnou náladu, než ji vyvážit pozitivním prožitkem.

folder_openPřiřazené štítky

Jak na nespavost

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Léčení nespavosti patří v těžších případech plně do rukou lékaře, který má na výběr z řady moderních přípravků. Těch se nemusíš bát, nemají už tak nepříjemné vedlejší účinky jako jejich starší předchůdci a neměly by být návykové. Jen odborník však může rozhodnout, zda léky skutečně potřebuješ. Nespavost léčí také homeopatika, ta se však musí vybírat podle přesných příznaků nespavosti. Jestli se ti nechce k lékaři-homeopatovi, zeptej se v lékárně. Pomoci si ovšem můžeš si sama. V první řadě tím, že si uvědomíš, co nespavost způsobuje. Dost často jde o psychické příčiny a s těmi by sis mohla poradit. Zkus si uvědomit, že každý problém má nějaké řešení a mysli pozitivně. Pokud to přece jen nezvládáš, obrať se na psychologa a poraď se s ním o vhodné relaxační technice. Existuje jich celá řada, každému však vyhovuje něco jiného. Pamatuj také na to, aby tvůj den měl pravidelný rytmus a abys chodila spát pokud možno ve stejnou dobu. Tělo si na režim zvykne a tvé problémy pominou.6 rad pro dobré usínáníDo postele uléhej unavená, ale ne přetažená. Na večer mysli už přes den a nezapomeň se fyzicky unavit - sportem či procházkou na čerstvém vzduchu.Večer si dopřej jen lehkou večeři, nepij příliš mnoho alkoholu a nedávej si kávu nebo černý čaj.Když si lehneš, nemysli na nic problematického. Známé počítání oveček má tu skvělou vlastnost, že se přinutíš nepřemýšlet o ničem, co ti brání usnout. Cvič si pevnou vůli a pokud to nepůjde jinak, starosti z hlavy vyžeň násilím.Zkus si dát večer relaxační koupel s heřmánkovým nebo levandulovým olejem a pusť si oblíbenou hudbu. Nechceš-li se koupat, přidej zmíněný.Místnost, v níž spíš, zbytečně nepřetápěj. Chladnější vzduch podporuje zdravější spánek.Večer můžeš vypít meduňkový nebo levandulový čaj, které působí právě proti nespavosti a jsou uklidňující.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz učiňte jiného

Proměňte se v twist girl! Tyhle copy letí.

access_time28.květen 2019personRedakce

Není to ani tolik let, co by vás nenapadlo zaplést cop jinam, než „na doma“. Teď jsou twisty dominantou módních přehlídek a září ve všech možných obměnách. Jaké letos stojí za to se naučit? Podívejte se!Rozvolněné copy, které lemují kontury vašeho obličeje, vás letos rozhodně neminou – tedy aspoň pokud chcete jít ruku v ruce s módními trendy. A že se hodí pouze pro mladé holky už dávno není pravda. Zaplést se s nimi můžete v kterémkoli věku a za každé příležitosti.Dvojka pro váš volný časTaké na vás tento look vyslal atmosféru 60. let? Nebojte se návratu do minulosti. Inspirativní šedesátky letos diktují trendy. Nejprve naneste objemovou pěnu ve spreji (skvělá je například Guts 10). Pa na šíji oddělte vlasy na dvě sekce. Jednu polovinu ponechte stranou a zajistěte klipem. Na druhé straně zapleťte cop, začínající těsně pod bradou. Cop zajistěte gumičkou a stejný postup zopakujte na opačné straně.Rozvolněný solitér, když chcete zazářitVzpomeňte si na to, jak jste řešila, jestli si na první rande s novým mužem necháte rozpuštěné vlasy nebo je stáhnete do culíku – prostě chtěla jste se líbit a zároveň jste nechtěla, aby to vypadalo, že jste se příliš snažila. Na příště už vás nenapadne nic jiného, než volný cop na jednu stranu. Vypadá neuvěřitelně sexy a křehce zároveň. Aby ale nevypadal, jak pár mastných cárů zapletených do úzké nudle, vlasy nejprve v předklonu vyfénujte a natupírujte.  Pak použijte definující lotion na copy (Braid Aid 03) a zapracujte do středních délek a konců. Shrňte vlasy ke straně (zachovejte vytvořený objem) a stáhněte vlasy do nízko umístěného postranního culíku. Rozdělte ho na tři prameny, zapleťte do copu a zajistěte gumičkou. Ve finále pletenec roztáhněte do šířky.Byznys twister – i cop můžete pojmout jako drdolŽádá si vaše zaměstnání, schůzku či firemní akce „dress code“ pravé dámy? Zatočte si kolem hlavy zapletené prameny jako pravá Francouzka. K vytvoření dvou sekcí oddělte vlasy diagonálně od temene po šíji. Jednu sekci ponechte stranou a zajistěte klipem. Na rozpuštěné straně začněte na šíji zaplétat Francouzský cop (dobře utahujte). Postupujte podél spánků směrem k čelu. Uvolněte klip a pokračujte v zaplétání druhé sekce na protilehlé straně. Cop zajistěte gumičkou, poté podtočte a konce zasuňte dovnitř pro vytvoření efektu koruny. Zajistěte sponkami a naneste lak na vlasy s ochranou proti vlhkosti forceful 23 pro 24 hodinovou fixaci.Foto: Redken

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz učiňte jiného

Jak se obléct na ples

access_time16.leden 2020personPetra Eliášková

Čas plesů je tady a to je znamení, že můžeme vytáhnout šaty, obleky a frak ze skříní. Ale, jak se obléct na ples tak, abyste dodrželi všechna pravidla a etiketu? Pro velké a významné plesy platí o něco přísnější společenská pravidla oblékání se jako pro menší plesy a zábavy. Pokud chcete vědět vše důležité o tom, jak se obléci na ples a prožít ho bez společenských trapasů, čtěte dál, prozradíme Vám všechny důležité pravidla této plesové a společenské etikety.Začněme tedy rovnou pány, jak se obléci na ples pro pány? Pokud se jedná o významnou společenskou událost, je nutný smoking nebo frak. Ten musí být zásadně černý a protože ples je extravagantní událost, nejlépe z lesklého materiálu. K tomu zásadně bílá košile bez vzoru a proužků a vždy bílý motýlek. Je to kvůli tomu, že na plese mají černý motýlek jen číšníci a jiný obslužný personál. K fraku jdou i lesklé černé boty, do horního kapsy vlevo bílý ubrousek a kdo chce, může si jako doplňky vzít i bílé rukavičky, šály a cylindr. Pokud jde jen o běžnou zábavu či ples, můžete si místo fraku zvolit černý oblek. Černou se v tomto případě myslí i tmavohnědá, ale pozor, žádná jiná barva. Během zimy totiž etiketa pánem zakazuje nosit po 6tej hodině večer jiné barvy než tmavé, rozlučte se tedy s šedým či hnědým oblekem. K obleku může zvolit i košili s proužky. Obleky můžete mít buď dvoj nebo třídílné. Klasický dvoudílný oblek se skládá z kalhot a saka, trojdílný má ještě i vestu. Zde platí pravidlo, že pokud je zadní strana vesty na zádech z lesklého materiálu, zásadně nedáváme sako dolů. Na plesy jakéhokoliv druhu se nenosí obleky a košile s výrazným vzorem, protože to odporuje společenské etiketě. I když je patrný trend, že se pánové snaží barevně více sladit s partnerkami, tak platí, že křiklavé vázanky se nenosí a také se vyvarujte kombinaci černé košile a bílé vázanky, nejste přece Al Capone. Vázanky musí být v kontrastu s košilí, ale měly by pasovat buď k černé nebo tmavomodré barvě obleku. Pokud máte košili s proužky svisle, nedávejte si kravatu s proužky vodorovně. Co se týče barev košile, můžete se sladit s šaty partnerky, ale zkuste vyhnout se žlutým či zeleným košilím. Oblek může být také raději z lesklého materiálu a boty k obleku buď lesklé nebo kožené. Jak se obléct na ples pro ženy? Tak tady už začíná jít opravdu do tuhého. Ačkoliv trendy co se týče vzorů, barev a střihů se čas od času samozřejmě mění, základem je, že šaty na ples musí být dlouhé. Pokud se jedná o společensky významnou událost, zásadně se nosí dlouhé šaty až po zem, pokud jde o ples nebo bál menšího formátu, můžete je mít i kratší, avšak nikdy ne až nad kolena. Co se týče vzorů a střihů, je to všechno na Vás, ale nezapomeňte, že mnoho rozmanitosti škodí. Můžete si tedy půjčit nebo koupit korzetové šaty, šaty s výstřihem, krinolínovými šaty nebo zvolit jednoduché rovné střihy a řídit se heslem, že v jednoduchosti je krása, to je na Vás. Co ale na Vás až tak úplně není, kromě délky šatů, je jejich barva. Bílá a černá případně jejich kombinace je klasikou, kterou určitě nic nezkazíte. V rámci etikety jsou ještě i fialová či tmavě zelená barva, avšak pozor na lesklé stříbrné či zlaté šaty, které budou vypadat pěkně v zrcadle, horší ale už ve společnosti. Investovat se také vyplatí do látky, která by neměla působit příliš levně, luxus zde určitě nebude na škodu, lesklá látka je základem. No oblečení na ples, to nejsou pro ženy jen šaty, ale i doplňky. Kabelka by měla s šaty ladit a není už nic výjimečného, že se k šatům určitého typu dělají i přiléhavé kabelky. To ale není pravidlo, kabelka může být i z jiného materiálu, důležité je, aby barevně ladila k šatům. Vyhýbejte se také velkým kabelkám, ty plesové slouží jen pro uložení hygienických potřeb případně mobilu, nemají to být lodní kufry. Co se týče bot, zapomeňte na holínky či jiné typy, důležité jsou boty na podpatku, ty by měly také barevně ladit s šaty. Mohou mít otevřenou i uzavřenou špičku, dnes to už není tak přísné. No a na závěr ozdoby. Zvolit můžete bižuterii i pravé šperky ze zlata či stříbra, ale nekombinujte je a nepřehánějte to.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz učiňte jiného

Hrajeme si: na školačku, pokojskou i na cat woman

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste také ještě nenašla odvahu to vyzkoušet. Proto jsme požádaly ženy, které se naopak převlékají rády, aby shrnuly benefity, kvůli kterým by se svého převleku čas od času nevzdaly.Dlouhou dobu jsme aspoň my tady „ženy, které ví“ zastávaly názor, že tyhle sexuální hrátky jsou prostě pro páry, které potřebují zpestření, protože je už klasické milování omrzelo. Jenže po tom, co jsme tyhle dámy poznaly, trochu svůj úsudek měníme. Nejvíce nás na věci překvapuje, že všem párům to v posteli klape a vždycky klapalo a sem tam se vžít do role někoho jiného, je prostě a jednoduše baví.Jaké převleky baví chlapy?Kristýna: To si myslím záleží kus od kusu. Já mám doma pokojskou. Tu máme nejradši – prachovka se dá totiž skvěle použít k nabuzení parnera na milování.Lenka: Já mám převleky dva. Zdravotní sestřičku a školačku. Tak nějak je střídám podle nálady, ale musím říct, že školačka asi vede.Eliška: Můj muž miluje obepínavé převleky. V sestřičce bych ho asi moc nebrala. Je přesně ten typ, který si užívá křivky žen překryté, zato dokonale obrýsované. Krátká sukýnka, kde by mi bylo vidět do rozkroku nebo rozepnujtý delkot by ho moc nenadchly.Správný čas – jak ho poznáte?Lenka: Jako na to se převléknout? Nevím, prostě se v koupelně večer rozhodnu, že manžela překvapím a do ložnice už jdu s lízátkem, nadkolenkami a dvěma copy.Eliška: Také si neříkáme, když vezeme děti do školky“ „Hele, dneska si dáme divoký kočky“. Prostě to vyplyne ze situace. Největší úspěch jsem měla, když jsem šla partnera vyzvednout z práce a měla převlek schovaný pod kabátem. Takže určitě se snažím překvapit – ta chvíle dostává totiž úplně jiný náboj, když je neočekávaná a myslím, že to pak víc stojí za to.Co je fajn na rolích?Lenka: Tak mě třeba osobně nejvíc rajcuje, že svému muži vykám. Je to zvláštní, ale v převleku si řekneme daleko víc přání. Nebo aspoň můj muž – říká mi naplno co a jak chce a mně se to strašně líbí. A já nechci propadnout, takže mu plním každé přání.Eliška: Asi to, že se najednou stáváte na chvíli někým jiným a tak pupustíte uzdu své fantazii. Navíc já osobně vnímám doteky přes jemný latex jako daleko přitažlivější, než na holé tělo.Kristýna: My to máme čistě jako zábavu. Nebereme role nijak vážně. Je to sex s přidanou hodnotou – dobrý, neotřelý a zábavný.Jde hraní rolí srovnat s klasickým milováním?Eliška: Řekla, bych, že právě slovo milování je to správné. S manželem se milujeme, ale někdy máme chuť na ostřejší sex a ten máme, když se staneme někým jiným na pár chvil.Lenka: Asi to úplně srovnat nejde. Když spolu spíme bez toho, aniž bychom na sebe přebírali identitu někoho jiného, je to o mazlení, více dotekách, méně mluvení…Jak překonat stud?Kristýna: U nas to není o studu, jednou jsme si u vína prostě řekli, že nás to láká, pak jsem partnerovi k narozeninám dala balíček, kde byl převlek pokojské s kartičkou, kde jsem mu přislíbila, že ho překvapím. Poprvé jsem se trochu styděla – nechala jsem si to navečer, až přijde manžel z práce – bylo přítmí a já už čekala v ložnici, to mi hodně pomohlo na start.Lenka: My jsme za to, že vyzkoušet se má všechno. Jednou jsem to zkusila, ohlas byl veliký a od té doby jsme věrni jedné roli, která nás čas od času vytrhne ze všednosti.Eliška: Já se nestyděla ani na poprvé – ten kostým mi přišel strašně sexy.Kde je hranice?Kristýna: Je to překvapivé, ale já se raději převléknu, než abych svolila třeba k sexu ve třech nebo k análu. Prostě na to nejsem.Lenka: Neříká mi nic zlatý déšť ani anální sex. To jsou třeba věci, které fakt v posteli nemusím mít.Eliška: Ono se řekne cat woman a vypadá to, že to zavání sadomasochistickými hrátkami, ale tak to není. U nás je to čistě jen o tom, že je nám příjemný ten materiál a to, jak těsný je. Takže za mě žádné SM. V žádném případě.Ve výpovědích byla pozměněna jména.Text: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

Místa, kde na vás čeká „ten pravý“

access_time29.květen 2019personRedakce

Také zatím narážíte jen na ty levé? Zkuste hledat jinde – a podle našich tipů na místa, která jsme rozdělili podle vašich preferencí a nároků na pana Božského.Víte, jaký by měl být nebo aspoň jaký by být neměl – myslíme charakterem (vizuál nechme stranou malého, ošklivého a s pletí plnou vředů nechce nikdo), zaostřete na místa, kde ho určitě potkáte. A bary a diskotéky to nejsou. Jednak jsou to pole milionkrát přeoraná a navíc se tak shlukuje podezřele moc těch levých.Intelektuál introvert se zájmem o uměníPokud jste si vysnily muže inteligentního, spíše plachého, ale zato věrnou milující duši s pořádnou dávkou empatie, zkoukněte aktuální nabídku divadelních představení, koncertů vážné hudby a to nejlépe v knihovně. Právě tam totiž stoupá koncentrace molekul úspěchu. To, jestli si necháte doporučit knihu nebo si během přestávky v představení půjdete stoupnout do fronty na víno a požádáte jej, jestli by vám jedno nemohl vzít, protože jste se dostala až na samý konec toho dlooooouhatánského hada, je pak už jen otázkou vaší ženské a sofistikovanosti.Táta na plný úvazek se zájmem o rodinuUž jste se byla podívat někdy v dětském interaktivním zábavním centru pro rodiče s dětmi? Mrkněte se třeba na stránky Funparku Žirafa nebo nějakého jiného dětského centra ve vašem okolí a pak vytáhněte kamarádku s dítětem nebo vyražte s malou neteří, synovcem atd. Uvidíte pana Dokonalého rovnou v akci. Pokud už vám třicítka klepe na dveře a toužíte po dítěti nebo za sebou už máte nevydařený vztah, máte na podnose ideální příležitost.Fešák, který se rád o sebe staráJednoznačně jděte do fitka a čím více profláknuté vyberete, tím větší možnost, že tam najdete, co hledáte. A to, že máte nezkoordinované pohyby a neumíte ovládat jediný cvičební stroj vůbec nevadí. Klidně si jen sedněte v dobrých „hadrech“ na bar a popíjejte ionťák. Oni to taky dělají a doma dohánějí svaly steroidy.Úspěšný byznysmen, který si jde za svými cílyVelká nákupní centra jsou většinou poblíž byznys center. Pro mnoho zajímavých mužů naskýtají možnost, kde si dát v místní kavárně rychlou schůzku. A pak je také hodně mužů, kteří vysedávají v těchto centrech ze stejného důvodu, proč tam půjdete vy – vědí, že ženy milují nákupy. Poměrně slušné šance na přímý zásah…

folder_openPřiřazené štítky

5 vražedných témat, kterými ho zabijete hned na první večeři

access_time29.květen 2019personRedakce

Najít vhodné téma ke konverzaci, zvlášť pokud se neznáte, je někdy obtížné. Existují ale témata všeobecně zakázaná – ubíjí totiž každého muže.Chystáte se na první schůzku a před vámi je pověstné trapné vyměňování informací, které prolamují ještě trapnější proluky, kdy by se ticho dalo krájet. Těmito tématy konverzaci ale rozhodně nevylepšujte.MAMINKA ŘÍKALA, (…)Pro každého muže nepřítel číslo jedna. Schůzku s matkou se snaží muži oddálit tak nějak intuitivně. Ví totiž, že je čeká palba nepříjemných otázek, hloupého představování a hlavně etapa zkoumání, kdy matky neříkají nic, jen pozorují každý pohyb vašeho nového partnera. Muže to přivádí do rozpaků. Pokud s vámi chce být, ví, že se vaší matce nevyhne – bohužel pro něj. Je si dobře vědom toho, že přibere do svého života dalšího neoficiálního člena, který vám bude po zbytek vašeho vztahu dávat cenné rady, které ale vůbec nepotřebujete. Aspoň o ní tedy nemluvte hned na první schůzce stylem: Maminka říkala, že…, ať ho nevylekáte tím, že se necháte ovlivnit úplně každým slovem své matky, protože je pro vás svaté.MŮJ EX POLOBŮHJe víc důvodů, proč neodkrývat osobní zkušenosti z předešlých vztahů na prvním rande. Jednak to bude vypadat, že svou minulost ještě nemáte vyřešenou, když o něm budete neustále klevetat a navíc, neznáme muže, kterého by zajímal život a počínání jiného neznámého muže. A už vůbec ne toho, který s vámi spal před ním. Už jen to ho totiž předurčuje k tomu, aby ho váš muž číslo dvě neměl v lásce. Nepomůžete si ani v opačném případě, kdy budete zase svého ex líčit jako emocionálního barbara, darmožrouta, lakomce a pitomce. Varovné kontrolky v hlavě vašeho nového objevu začnou blikat, že něco není v pořádku a mozek začne vylučovat obavu, abyste takhle jednou také nemluvila o něm.JAK TO ASI MYSLELA?Stížnosti a řešení. Muži je prostě nemají rádi. Nemají rádi jakékoli řešení konfliktů a hlavně šťourání se v tom, kdo co řekl a jak to myslel. Možná je to tím, že neznají 50 odstínů šedi, ale jen ten jeden jediný – prostě a jednoduše šedý. Konverzací o tom, kdo vám co řekl a co si o tom myslí, ho unudíte k smrti. Navíc – bude to vypadat, že jen fňukáte a nedokážete si poradit a oni přece netouží po tom doma posléze neustále něco řešit, ale mít holku, co se směje, po ničem zbytečně nepátrá a nic moc neřeší – nejspíš si toho totiž užili dost v předešlém vztahu.JSEM V TOM TLUSTÁPořád neřešte to, jaké máte vlasy, že máte špatnou kvalitu nehtů, koupila jste si nové šaty nebo jste tlustá v těhlech džínách. I kdybyste vypadala nejhůř z celého roku, neřekne vám to. Navíc dožadovat se takhle hloupě pochvaly, že vám to sluší, je přinejmenším trapné. Zapomeňte na řešení všech holčičích cetek. Budete vypadat jako blbka, které chybí sebevědomí. A že by byla sháňka po zakomplexovaných holkách?PŘÍŠTÍ ROK POJEDEME K MOŘIHlavně s ním nic neplánujte. Vyděsíte ho k smrti! Jednak mu bude nepříjemné, že mu nenápadně začínáte řídit život a pak, třeba by rád také dýchal atmosférou dní tak, jak jdou za sebou a ne vašimi vyhlídkami do budoucna. Proto, že už se s ním vidíte před oltářem, zajisté máme pochopení, on však nikoliv.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na sledování porna

access_time29.květen 2019personRedakce

Pánové lechtivé filmy dohání k šílenství a nemluvě o rychlém a jistém orgasmu, kterým končí každá podívaná. Ženy si ale na sledování milujícího se páru moc nepotrpí, a když už ano, tak víc kvůli svému partnerovi, než kvůli sobě. Potvrdí tento verdikt i Markéta a Michal?Markéta (28): Když už porno, tak jedině lehkéNechápu, proč je kolem porna tolik rozruchu, všichni o něm mluví, všude se o něm píše, ale já na něm nic extra nevidím. Partner mi sledování porna několikrát navrhoval, ale neláká mne to vyzkoušet. Možná je to i tím, že nad pornem moc přemýšlím a nekoukám na samotný obsah videa. Zkrátka mini filmy, kde se sex dělá pro peníz, nejsou nic pro mne.Když tuto problematiku probírám se svými kamarádkami, setkávám se s názory 50:50. Hodně mých kamarádek si lechtivá videa pouští dokonce velmi často. Preferují přitom však ta, která se řadí mezi soft. Dost žen si pouští porno i jako doprovod k sebeukájení.Sledování porna a já se asi nikdy nepropojí – to už mne víc láká třeba natočení vlastního videa a opětovné zhlédnutí. To si dokážu představit, že by mohlo být rajcovní předehrou.Michal (41): Porno je pánská výsada. Mám ho rád, ale partnerku k němu nenutím.Chlap, který tvrdí, že na porno nekouká nebo nikdy nekoukal, prostě kecá. Na rozdíl od žen, které dokážou při masturbaci dosáhnout vrcholu bez sledování porna či čehokoli jiného, my potřebujeme stimul. Sám mám pár tipů na stránky, které čas od času navštívím. Žádné nestandardní praktiky typu SM ale nevyhledávám. Pokud se potřebuju naladit, raději se podívám na sólo hrátky nějaké pěkné slečny nebo dvou.Co se týče porna a jeho využití jakožto předehry – měl jsem spoustu partnerek, se kterými jsem tyto snímky sledoval. Oběma nám to dodalo sílu. Dokonce jsme se nechali inspirovat i věcmi, které jsme doposud nevyzkoušeli apod.Současná partnerka ale pornu příliš nakloněná není. Párkrát ho se mnou sledovala, ale viděl jsem na ní, že se spíš snaží kvůli mne, ale nic moc to s ní nedělá, takže to pak ztratilo svůj lesk i pro mne.

folder_openPřiřazené štítky

Porno z feministického hlediska

access_time25.říjen 2019personRedakce

Porno z feministického hlediska se v současné době dělí na 3 směry. První z nich, POR NO, rozšířený hlavně v akademickým kruzích, v pornografii vidí výraz mužské kultury, díky němuž se žena stala zbožím a je vykořisťována.Druhý zastává pozici liberalismu, smíšeného s respektem vůči svobodnému vyjadřování názoru… dal by se definovat větou: Sice s tím nesouhlasím, ale každý má právo konzumovat nebo produkovat obrázky. Třetí směr tvoří PRO SEX feministky. Ty pornografii nejen hájí, ale dokonce v ní vidí pro ženu i četné výhody.ANTI PORNO FEMINISMUSPage Mellish z Feminists Fighting Pornography hlásala, že není problému, který by neměl své kořeny v pornografii. Catherine Mac Kinnon, jedna z nejvýraznějších odpůrkyň porna, v něm vidí přímo akt sexuálního násilí. Ale proč vlastně pornografie zásadní otázku feminismu a současně je pokládána za inherentní akt násilí?Gender feminism /Christina Hoff Sommers/ se ohlédl zpět do historie a shledal, že jí jako červená nit line nepřetržité utiskování žen ze strany mužů, a to bez ohledu na kulturní rozdíly. Vysvětlení vidí v tom, že ženy patří do jiné třídy než muži a obě vůči sobě zaujímají krajně nepřátelský vztah. Podle té samé teorie mužské principy udržuje kapitalistická struktura jménem patriarchát a kořeny nutno hledat už v samotné mužské biologii. Tak například Susan Brownmiller se ve své knize Against Our Will vydala po stopách znásilnění a došla až k neandrtálcům, kdy prý muži začali používat své penisy jako zbraně. Zmíněná autorka říká, že znásilnění není nic víc a nic míň nez zastrašovací proces, kterým všichni muži všechny ženy drží ve stavu permanentního děsu.LIBERÁLNÍ FEMINISTKYje pokračováním směru, zrozeného v šedesátých letech, požadujícího rovnoprávnost ženy a muže. Neshledává muže násilníkem od přirození, ale definuje ho jako vzpurného partnera, na jehož osvětě je třeba zapracovat. Liberální stanovisko vychází z principu, že si žena může se svým tělem nakládat, jak chce, že jí přísluší právo na interrupci a má svobodnou volbu, pro jaký životní styl se rozhodne,  - i kdyby měl být např.lesbický. Zdůrazňuje akt volby, ne tak její obsah. Liberální feministky mají zálibu ve svobodě slova, ale co se vztahu k pornografii týče, zde se jejich stanoviska rozcházejí. Některé organizace viz Feminist for Freee Expression /FFE/, prosadily zákaz jakékoli cenzury a některé liberální feministky, jako např. Sallie Tisdale /Talk Dirty to Me/ neochvějně hájily i sexuální svobodu. Ale mnohé z řad liberálních feministek argumentují jinak,a sice takhle:“Jako ženu mě Playboy pobuřuje… ale jako autorka chápu, že svoboda vyjádření je nezbytná“.Není to argument na podporu pornografie, jen proti cenzuřeJiné liberální feministky zase radši obětují svobodu slova, jen aby ochránily ženu. Odsuzují tržní systém pro komercializaci ženy, resp. určitých částí jejího těla, což pokládají za ponížení ženy jako takové. Lisa Steel v Capital Idea říká, že sexistické ztvárnění ženy je součástí toho samého systému, který, ve službách profitu, redukuje společnost na skupiny spotřebitelů.A marketing je stejně konzervativní jako armáda!PRO- SEX- FEMINISMUSPočet zastánkyň tohoto směru v posledním desetiletí stoupl.  Tyto feministky hájí práva žen, které se rozhodly účinkovat v pornografii nebo ji "konzumovat". Některé z nich, jmenujme například Ninu Hartley, pracují nebo dříve pracovaly v sexuální sféře, a tudíž dobře vědí, že k pózování pro pornoprůmysl nedochází z donucení a že to může být obohacující. Důsledně hájí stanovisko, že žena má právo nakládat se svým tělem, jak chce, a že by se na to měla vztahovat zákonná ochrana.Pro-sex- feministky jsou s liberálními zajedno v tom, že cenzura se vždy uplatňuje proti nejslabším členům společnosti…včetně feministek, lesbiček. Když se v roce 1992 kanadský Nejvyšší soud rozhodl „chránit“ ženy tím, že omezil import pornografie, stalo se jednou z prvních obětí lesbicko/teploušské knihkupectví Glad Day Store … a mezi knihami, které celníci zabavili, byly i dvě od Andrey Dworkin, Pornography: Men Possessing Women a Women Hating. Autorku to ale prý moc nepřekvapilo, neboť údajně není na Zemi jedné jediné feministky, která by se těšila ochraně muži tvořeného právního systému před systemizovaným sadismem mužů! /Take Back the Night, str.257/.Takže, co se nebezpečí cenzury pornografie týče, jsou Pro-sex-feministky a jejich liberální kolegyně stejného názoru….rozcházejí se ale ve stanovisku k možným výhodám porna pro ženu.Kritika ANTI – PORNO – FEMINISMUmezi typické výtky, jimiž je pornografie častována, patří:- pornografie ženu ponižuje- pornografie vede k přímému násilí na ženách- pornografie znamená násilí na ženách, protože je k této činnosti fyzicky nutí- … a ty ženy, které se na produkci pornografie podílejí, jsou patriarchátem psychologicky natolik poškozené, že vůbec nejsou schopny se informovat nebo ohradit.1.Pornografie je ponižujícíPonižující je velice subjektivní výraz….osobně za ponižující pokládám reklamní spoty, kde ženám působí orgasmus mýdlový roztok ! Faktem je, že každá žena má právo definovat, co je pro ni ponižující a co naopak osvobozující.A prohlásit, že porno prezentuje ženu jako sexuální objekt, je taky jenom rétorika… Pojmem sexobjekt se obvykle označují určité části ženského těla.. Ale co je na tom špatně ?  Proč by mělo být ponižující, soustředit se výhradně na ženskou sexualitu? Nikdo se přece nepohoršuje, když se žena prezentuje jako mozek, duchovní bytost… nebo z hlediska svého humoru. Proč by tedy mělo být ponižující aplikovat stejný princip na  ženskou sexualitu ?2.Pornografie vede k násilíNebyly zjištěny žádné souvislosti mezi mužským sledováním porna a napadením žen, hlavně jejich znásilňováním. Ale experti stále ještě nejsou zajedno, jestli existuje nějaký vztah mezi pornografií a násilím, mezi obrazy a chováním.Zajímavé ovšem je, že v Japonsku, v zemi, kde se všude běžně dostane pornografie  poměrně brutálního charakteru, je počet znásilnění na hlavu nižší než v USA, kde se násilí v pornofilmech cíleně omezuje.3.Pornografie je násilíŽádné šetření sice nepotvrdilo, že by ženy k účasti na točení pornografie byly skutečně nuceny, anti-porno-feministky ovšem trvají na svém: souhlasí-li žena s touhle činností,pak pouze proto, že není duševně zdravá, jinak by k takovému ponížení nesvolila !A pokud ano, co to znamená ? Asi to, že je do svého utlačování zamilována – tudíž by měla být sama před sebou zachráněna!Dalším hojně diskutovaným, emocemi nabitým tématem, o němž se autorka zmiňuje, je láska k exhibicionismu pornohereček.I na tu mají anti-porno-feministky pohotovou odpověď: taková herečka je psychicky narušená a není už vůbec zodpovědná za své činy… ale právo svobodné volby přece spočívá v tom, že je možné udělat i volbu špatnou! Je to stejné jako se svobodou vyznání – ta přece umožňuje být i ateistou...PRO – SEX – STANOVISKOvychází z toho, že pornografie je pro ženy užitečná – jak z osobního, tak i politického hlediska:- informuje, podává přehled o nejrůznějších sexuálních možnostech, které se ve světě naskýtají… to se týká hlavně masturbace, která pro ženy není zdaleka tak samozřejmá jako pro muže. Často se setkáváme se ženami, které ani v dospělém věku nevědí, jak si samy mohou vyvolat slast.- seznamuje ženy se sexuálními alternativami, probouzí a uspokojuje jejich zvědavost…. porno z tohoto hlediska nahlížené je velmi cenným zdrojem osvěty, která ženám dovoluje, aby si v soukromí svých ložnic experimentovaly dle chuti – a televizi mohou vypnout, kdykoli se jim zachce….- porno podává jiný druh informací než knihy nebo diskuse, dává nám pocit, jaké by to asi bylo, kdybychom dělaly to či ono- pornografie umožňuje ženám vychutnávat si v duchu situace, které jsou v reálném životě tabu – tak například fantazírování o znásilnění! A je to tady, nejožehavější ze všech témat... Jak je možné? Proč ženy sní o znásilnění? Je to skutečně touha po něm? Rozhodně ne! Nemá to nic společného s reálným přáním být znásilněna, přesto je x důvodů, proč si duševně zdravá žena občas s takovou představou pohrává. Co jí to dává? Třeba lákavý pocit ztráty kontroly a zodpovědnosti. Odhození pocitu studu v souvislosti se sexem /a právě ten byl ženám celá staletí vštěpován/! Touha po opaku slušňáckého, safe-sexu, který zažívá pořád. A možná je maximálně vzrušující  představa, že nějakého muže uhranula natolik, že ji musí mít. Zvědavost. Tak trochu masochistické tendence, fantazírováním probuzené….nebo by se snad mělo tohle všechno potlačovat? - pornografie prolamuje kulturní a politická klišé, takže si každá žena může sex interpretovat, jak sama chce… Zatímco anti-porno-feministky ženám vštěpují, že se mají za své sklony a pudy stydět, pro-porno-feministky jim říkají pravý opak: že je mají akceptovat a vychutnávat. Pornografie vyslovuje myšlenku: nejsi se svými fantaziemi a nejtajnějšími, nejtemnějšími žádostmi sama.- pornografie poskytuje i dobrou terapii, ventil pro singly, kteří z nejrůznějších důvodů žijí bez partnera/partnerky.- párům pak skýtá možnost prohloubit svůj vztah, vzájemně zkoumat své reakce, zahájit komunikaci na téma sex… a nabízí také změnu, aniž by si partneři museli být fakticky nevěrní!Z hlediska historie jsou pornografie a feminismus spojenci. Oběma hnutím se daří v době sexuální svobody, obě hnutí jsou napadána těmi samými politickými silami, tedy konzervativními. Zákony, namířené proti obscénnosti a pornografii, jako např. Cumstock Law z konce 19.stol., byl používán i na omezení práv žen, třeba pokud šlo o kontrolu porodnosti…obě hnutí předpokládají tytéž společenské podmínky – hlavně sexuální svobodu.Pornografie znamená i svobodu projevu, aplikovanou na sexuální oblast…svobodu projevu vítají ti, kdo potřebují změnu a nenávidí ti, kdo chtějí udržet svou vládu…. Pornografie by měla požívat stejnou zákonnou ochranu jako jiné formy sexuální hereze, např. homosexualita.. a tato ochrana je důležitá hlavně pro ženy, jejichž sexualita byla po staletí kontrolována cenzurou.A možná by uznání pornografie dokonce mělo i účinek katarze u mužů, v nichž přece jen dřímou násilné sklony vůči ženám..V neposlední řadě by ale uznání pornografie ochránilo ženy, živící se sexem /naše společnost je stigmatizuje/. Anti-porno-feministky svým přístupem pohřbívají jistoty prostitutek… už Dr.Leonore Tiefer se ve své úvaze Censorship and Women vyjádřila, že tyto ženy prosí feministky o podporu, nikoli o zavržení… Jako všude jinde, i v sexuální branži usilují ženy o ekonomické přežití a  podmínky k tomu, aby mohly vést slušný život …takže- má-li feminismus mít nějaký smysl, pak by měl být solidární a chovat se sestersky právě vůči těmto ženám….Zákony nemohou pornografii odstranit, stejně jako se jim dosud nepovedlo vymýtit prostituci. Ale ilegálně praktikovaná pornografie ženy, živící se sexem, dále odcizuje a poškozuje.Pro-sex-feministky zastávají názor, že zákony musejí chránit svobodu volby. ..což je aplikovatelné i na tělo ženy a veškeré aktivity, na nichž se žena dobrovolně podílí….zákona je podle nich třeba použít až tehdy, kdy žena vyvolá násilí nebo je násilí spácháno na ní…..zatímco anti-porno-feministky jsou toho názoru, že zákony by měly chránit ctnost, donutit jedince ke korektnímu chování…a že zákon musí zasáhnout pokaždé, dojde-li k narušení veřejné morálky nebo jsou-li ohroženy třídní zájmy.Prostě stará známá písnička! To, oč v případě pornografie jde, není nic jiného, než odvěký konflikt mezi individuální svobodou a společenskou kontrolou!

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Horoskop - Hodíme se k sobě? Blíženci

access_time29.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Blíženci-Beran:Jste ideální dvojice, každý vidí, jak moc jste jeden do druhého zamilování. Mezi vámi existuje chemická i fyzická přitažlivost. Když jste spolu, každý úsměv a pohled věnujete pouze partnerovi.Blíženci-Býk: Jste jako pes a kočka. Nemůžete vydržet v jedné místnosti, aniž byste se nepopichovali. Vztah mezi vámi může fungovat v případě, že se stane zázrak. Jsou mezi vámi tak velké rozdíly, že se Blíženec s Beranem většinou nesnesou. Blíženci-Blíženci: Umíte se spolu bavit a každý okamžik prožíváte naplno. Problém se však může vyskytnout, pokud se jeden druhého nasytíte. Začnete se totiž rychle nudit a skončíte vztah podivnou vzájemnou laskavostí.Blíženci-Rak: Vztah mezi vámi může být nebezpečný. Rak vyloží své city na stůl, zatímco Blíženci si s city většinou pohrávají. Rak však bere hry vážně, což mu může způsobit mnoho trápení.Blíženci-Lev:Blíženci si Lva zpracovávají k obrazu svému, ale Lvi jim jsou po vůli pouze v případě, že jim na vztahu záleží a pokud chtějí, aby si udrželi Blížencovu náklonnost. Mějte se Lvy trpělivost, pokoušejte se je měnit, pouze pokud vám to dovolí – jinak by se to mohlo později obrátit proti vám.Blíženci-Panna: Blíženci jsou nerozhodní, zatímco Panna přesně ví, co chce a nemá příliš trpělivosti s nejistými city Blíženců. Kvůli špatné komunikaci mezi oběma partnery vztah spíše skřípe.Blíženci-Váhy: Je to láska jako z pohádky. Přesně vědí, co mají jeden druhému říkat. Váhy přesně odhadnou, kdy mají dát Blížencům květiny, aby vykouzlily na jejich rtech úsměv, kdy jim mají říct pár hezkých slov, aby se jim rozzářily oči. Zkrátka jsou stvořeni jeden pro druhého. Jeden bez druhého nejsou nic.Blíženci-Štír: Jejich vzájemný vztah osciluje mezi dvěma extrémy. Buď prožívají výjimečně krásné romantické okamžiky plné radosti a hezkých slov nebo se hádají až do krve. Jsou schopni si oči vyškrábat pro každé slovo nebo gesto. Ačkoliv si nakonec to zlé odpustí, nikdy zcela nezapomenou.Blíženci-Střelec: Oba jsou dobrodružné povahy, rádi zkouší nové věci a poznávají nové lidi. Jejich zálibou je dobývat co nejvíce osob opačného pohlaví, proto vztah mezi nimi bude mít povahu pouhého dobrodružství na jednu noc. Druhý den už budou hledat někoho dalšího.Blíženci-Kozoroh: Blíženci rádi cestují, jsou podnikaví, experimentují, zatímco Kozorozi jsou raději doma, protože jsou introvertnější. Každý chce něco jiného, a proto nenacházejí styčné body, které by je spojovaly. Blíženci-Vodnář: Blíženci mají s Vodnáři neuvěřitelnou trpělivost, pokud jde o to vyslechnout a sdílet s nimi jejich sny a přání. Dochází u nich k šarvátkám a myšlenky druhého odhadnou jen částečně. Milují se vášnivě, ale nejraději vyznávají lásku nevšedními činy a gesty.Blíženci-Ryby: Ryby jsou citově založené a Blíženci jsou rezervovanější a nedávají city tolik na odiv. Ryby chtějí být hýčkané a vyžadují něžnosti, ale Blíženci na to nemají trpělivost, takže vztah mezi těmito dvěma znameními se příliš nedoporučuje.

folder_openPřiřazené štítky

Muži versus ženy

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Muži versus ženy Ironická poznámka klasika, že muž a žena si nikdy nemohou porozumět, protože každý chce něco jiného - muž ženu a žena muže - vychází nejen z nepopiratelných anatomických rozdílů. My totiž také jinak hodnotíme, jinak cítíme, jinak se rozhodujeme a stejné situace prožíváme jinak.Statisticky se potvrdilo, že ženy lépe vidí za šera, mají citlivější hmat, v průměru lépe slyší, lépe popisují emoce objevující se při rozhovoru a hlouběji se dokáží vcítit do nitra druhých lidí. Muži se naopak lépe orientují v prostoru a vnímají vztahy mezi čísly, zatímco schopnost vnímat vztahy mezi slovy je prokazatelně kvalitnější u žen. „Muži mohou snížit tělesnou hmotnost zvýšením fyzické aktivity. Ženy musí kromě cvičení omezit přísun kalorií,“ říká zpráva o výsledcích výzkumu v nemocnici Lenox Hill v New Yorku. Takže zatímco tvůj partner přebytečná kila lehce vyběhá, ty musíš držet dietu. Nedokáže ale dělat víc věcí najednou jako ty. Jeho mozek je stvořen pro akci, tvůj pro mluvení. Je aktivnější, snadněji se naštve a pak jde pryč, aby vychladl.Traduje se, že muž se dokáže lépe prosadit, vést a řídit, zatímco žena by měla mít větší sklon podvolit se a nechat se ovládat. Proto je devět z deseti vrcholových pracovních míst obsazeno muži. Když si malé děti hrají, tak chlapci ženou stavby do výšek a milují pohyblivé hračky všeho druhu. Dávají přednost srážkám a katastrofám, rádi používají špičaté objekty, jsou agresivnější, netrpělivější a soutěživější. Dívenky naopak budují prostory ohrazené proti nebezpečí, dovedně kouzlí interiéry zalidněné postavičkami. Dávají přednost horizontálnímu uspořádání.Na mužích obdivujeme především rozhodnost, cílevědomost, aktivitu, odvahu, akceschopnost, originalitu nápadů, schopnost vyniknout mezi ostatními, schopnost vydělat peníze, spolehlivost, soutěživost, samostatnost, schopnost poradit si s problémy, které život přináší, ochotu riskovat, velkorysost. Imponují nám činy ne slova. A vědomí, že se o ně můžeme přít, že se nám s nimi nemůže nic zlého stát. Co mají rádi muži? „Muž v lásce nehledá ženu, která by s ním soupeřila. Hledá ženu, která ho doplní,“ tvrdí psycholog Bill Moir. „Partnera, milenku. Je pro něj bytostí, kterou nemůže nikdy zcela pochopit, ovládnout nebo vlastnit.“ Chceš-li se dozvědět více: Proč muži nežehlí (Grada), Číše a meč, agrese a láska (Lidové noviny), Život a jak v něm zůstat naživu (Portál), Rodina a jak v ní zůstat naživu (Portál), Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše (Práh), Psychologie vrstev duševního dění osobnosti (Doplněk).

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Sex přes ICQ

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Sex se dá dneska provozovat snad všude a všelijakými způsoby. Žhavé erotické telefonáty nejsou ničím neobvyklým, posílání odvážných sms nevyjímaje. Ale zkusila jste už někdy sex po icq? Jaké to vlastně je? Potěšit se na dálkuJe virtuální sex opravdu tak vzrušující, jak slýcháme od těch, kteří už ho vyzkoušeli? Bezpochyby ano, jinak by ho neprovozovali. I pouhá myšlenka na sex dokáže s člověkem udělat divy. Pokud jsou navíc oba partneři od sebe vzdáleni a nemají možnost přímého kontaktu, je virtuální sex (v dnešní době hlavně přes icq, protože je zadarmo a máte možnost ihned reagovat) nejčastěji praktikován. Víte, že na sebe máte chuť, že se máte na co těšit, až se opět shledáte, a zároveň na čas takto provozovaný sex uspokojí vaše touhy.Pokud už jsou vaše hormony tak neudržitelné, že virtuální sex provozujete s člověkem, se kterým se seznámíte na chatu nebo přes jakoukoli seznamku na internetu (takových lidí je spousty), je icq první možností, jak si nezávazně a také „bezpečně užít“. Bezprostřední reakce dodají vašemu sexu dynamický spád a vzrušení nemůže opadnout. Sex provozovaný touto formou navíc není příliš osobní, partnera na druhém konci nevidíte ani neslyšíte (za předpokladu, že kamery a mikrofony zůstanou vypnuté), proto ho občas provozují i ti, do kterých bychom to nikdy neřekli. Tady jde všechen ostych stranou.Jestliže už je někdo tak daleko, že sex provozuje s několika partnery najednou, musí si dát pozor, aby se v tom neztratil a aby se kouzlo a vzrušení nevytratilo. Neustálé „překlikávání“ k jinému sexuálnímu partnerovi může zapříčinit ztrátu správného vzrušení a napětí.Zrádná je i technika. Pokud s jedním člověkem „sexujete“ a v druhém okně konverzujete s kamarádkou, ujistěte se, zda právě milostný návrh neposíláte jí. Nikdy nevíte, kdy vám přeskočí okénko. Někdy při sexu po icq nezůstává pouze u slov, ale oba partneři jsou schopní se vyhecovat i k činům. Jeden posílá druhému jakýsi „návod“, co má dělat. Je virtuální sex brán jako nevěra?Odpovědi na tuto otázku se rozcházejí. Každý si pod pojmem nevěra představuje něco jiného. Někdo bere jako nevěru líbání, někdo až sex. Jestliže nedojde k fyzickému kontaktu, nemůže být o nevěře řeč, tvrdili by jedni. To si musí každý uvědomit, pokud je zadaný, než začne s virtuálním sexem s jiným partnerem. 

folder_openPřiřazené štítky

Nevěra a promiskuita

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Nevěra a promiskuita Nevěra.Známe ji asi všichni, co? Nosíme ji v sobě.Taková zajímavá věc. Co vede šťastně zadané, že ji tak rádi vyhledávají a současně odsuzují?Většinou nemáme moc pochopení pro ty co nevěrní jsou a s účastí sledujeme podváděné. Asi normálka. Nikdo nechce být podváděn a tvrdíme, že ani podvádět nechceme, vždyť je to přeci hnusné. A ještě větší normálka je, že podvádějí všichni. Nebo snad znáte někoho, kdo není nevěrný? Já sice ano, jednoho karatistu, bojovníka. Má dvě malé děti, normální ženu a je totálně šťastný, za to, že všechno je, tak jak je, vždy a za všech okolností. Takových lidí je málo, má za to maximální respekt. Potkávám tady víc takových, kteří to svoje štěstíčko potřebují stále testovat.Jasně, že sem nepočítám dvacetiletého kluka nebo holku, tam je to jasný. Probíhá proces hledání se a celý život je před nimi. Promiskuita je v podstatě nezbytná, aby se člověk našel. Ok. Ať už to bolí sebevíc, v tomhle věku se to rozdýchává podstatně snáz než ve čtyřiceti, kdy už je všechno někde dál. Dobrá, mládež ať žije dokud to jde.Co mne ale opravdu dojímá, jsou dívky lodníků, pracujících v zahraničí. Nic proti, ale ti kluci tam opravdu makaj. Podle mého doufají, že peníze, co vydělají tam, jsou schopné nahradit všechno tady. Vždyť to dělají pro vás. Myslím, že tři týdny na lodi jsou větší peklo než být tři týdny sama doma.Druhá parta, to jsou tatínci. Takový potkávám nejvíc, sebevědomí třicátník, šťastný otec, dobrá práce. Pro rodinu všechno. Sledujte ho, ale za rohem, slintajíc putuje pátečním městem a od hlavy až k patě, sjíždí tu nejtuctovější servírku a žádostivě flirtuje. Já se jen divím. Ženu sis vybral sám, dítě si jí udělal, dokonce tvrdíš, že nic jiného než šťastnou rodinu nemáš. Na toho kdo to nepěstuje, koukáš z patra. Tak proč tohle? Nechápu! Někde bude asi chyba. Špatný výběr ženy? Možná, že by mohly všechny patřit jen tobě.No nic, byla to jen taková úvaha. Prostě to nemám rád. Štve mně třeba i zapíjení svobody a následná cesta do vykřičeného domu, kde se kamarádi složí na lehkou děvu pro ženicha. Nebalím servírky, ten pocit být sto padesátým vopruzem dneška, si rád odpustím. Vždyť jsou v práci, musejí z toho mít dost. A možná ne. Každopádně já dost mám.

folder_openPřiřazené štítky

Co Vám muží říkají květinou

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Poznáte, co Vám chce muž říct květinou beze slov? Jak dobře znáte květomluvu? Dokážete mužovy pocity rozluštit?Květiny jsou symbolem lásky a plodnosti a každá květina nám chce říct něco jiného.Nejvíce se květiny k vyjádření citů využívaly ve viktoriánské době, kdy muži neměli tolik odvahy k vyjádření citů slovy.  Ví vůbec dnešní muži, co chtějí květinou ženě říct?Budete asi divit, ale podle průzkumu, který byl před nějakou dobou proveden ve Spojených státech, ovládá květomluvu 98% mužů.A vědí ženy, co jim muž chce květinou říct, vyznáte se v květomluvě? Malý seznam květin Vám jejich význam připomene nebo se základy symboliky naučíte. Fialka – celým svým srdcem patřím jen toběKopretina – Tvá krása je jen pýchouRůže – myslím to s Tebou vážněKarafiát - zažehla jsi ve mě láskuNarcis – koho by neupoutala Tvá krása?Iris – jsem raději sámLilie – věřím Ti, že jsi nevinná, na pomluvy nedámOrchidej – jsi pro mě ženou mého životaLevandule – nevěřím TiTulipán – jsi skvělá milenkaŠeřík – opravdu mě miluješ?Konvalinky – zamiloval jsem se do Tebe na první pohled Co Vám prozradí barva květin?Barva květiny je také důležitá. Červená vyjadřuje vášeň a opravdovou lásku, zatímco růžová vyjadřuje něhu, romantiku a jemnost. Žlutou barvou nám muž říká: „Žárlím na Tebe!“ Bílá je symbolem nevinnost a čistoty a fialová vyjadřuje věrnost. Zajímavosti z květomluvy12 rudých růží znamená žádost o rukuverbena říká „vem si mě“břečtan je důkazem věčné věrnostiv 19. století vyjadřoval karafiát pohrdání, zatímco v tomto století karafiátem muž říká: „zažehla jsi ve mě lásku“ Rada na závěr:Nikdy příliš nepátrejte po významu kytky, kterou Vám partner přinesl. Nemusí znát květomluvu a prostě Vám chtěl jen udělat radost. 

folder_openPřiřazené štítky

Ženy chtějí lásku, muži sex

access_time07.březen 2020personRadka Eliášková

Proč tvoříme vztahy? Co od nich čekáme a co je naší největší motivací? Je to láska, sex, založení rodiny nebo snad manželství…?Ženy a muži – v čem jsou rozdílní?Ženy i muži chtějí tvořit vztahy. Ať už v nich hledají lásku, sex, peníze nebo cokoliv jiného, většinou se i vezmou. Podle statistiky však každé druhé manželství končí rozvodem. Proč se tedy i přesto lidé berou? Jakou mají ženy a muži motivaci utvářet vztahy a zakládat manželství?Láska vs. sexPodle nedávného výzkumu vědců ze San Franciska je motivace jasná – ženy touží po lásce, muži po sexu. Ženy totiž uvedly lásku jako důvod k vytvoření vztahu až třikrát častěji než muži. Sex zase preferovali muži, a to až čtyřikrát častěji než ženy. Nevýhody života ve společné domácnosti pak ženy spatřovaly hlavně v tom, že spolužití není tak legitimní jako manželství a je tedy velmi snadné vztah rozpustit. Muži se naopak nejvíce obávali toho, že kvůli navázání nového vztahu skončí jejich svoboda a oni přijdou o výhody samostatného rozhodování.A bude svatba…Je jasné, že ve starším věku muži i ženy touží po rodině. Ženy jsou však stále více zaměřené na lásku, city a romantiku, kdežto muži zůstávají ve vztahu především kvůli snadno dostupnému sexu. Samozřejmě, že láska a city jim nejsou zcela cizí. Kdyby k ženě necítili žádnou lásku, neměli u ní pocit podpory a porozumění a byli by s ní opravdu jen kvůli sexu, tak s ní do manželství nevstoupí. Když muž vstoupí do manželství, je to proto, že svou ženu miluje a nechce ji ztratit. Prvotně ale vztah utvořil hlavně kvůli vidině sexu a na manželství se mu nelíbí ztráta možnosti mít další milenky.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz učiňte jiného

Jak koupit notebook

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Notebooky se pomalu ale jistě stali součástí našeho života. Práce s ním je pro mnoho lidí totiž mnohem pohodlnější než s klasickým stolním počítačem. Všechny potřebné informace máte vždy po ruce, tedy i tehdy, pokud musíte opustit domov. Než si notebook zakoupíte, byste měli pořádně pouvažovat nad tím, na jaký účel ho plánujete využívat av závislosti od toho byste měli zohlednit jeho parametry. Náš dnešní článek bude tedy o tom, jak koupit notebook a jak si vybrat ten správný.V dnešní době je důležité zmínit i jeden nezanedbatelný fakt, který často přímo ovlivňuje výběr notebooku. Jde o cenu, kterou se všichni výrobci snaží neustále snižovat na co možná nejnižší úroveň. Při jiné spotřební elektronice nemusí být orientace na cenu až tak velkým problémem, avšak v případě notebooků by právě cena neměla být určujícím kritériem. Hlavním kritériem u notebooků by měla být v první řadě značka. Na značku se orientují náročnější zákazníci, kteří kromě toho, co se nachází uvnitř notebooku, řeší i to, jaká je kvalita zpracování modelu.Mnoho výrobců si totiž dá záležet i na tom, do jakého šasi samotný počítač osadí. Zatímco někteří používají klasické levné plastové tělo, jiní se přiklánějí k robustnějšímu kovovému, které toho samozřejmě vydrží mnohem více a nemusíte se bát, že už po pár měsících váš notebook skončí v servisu. Kvalita zpracování totiž přímo podmiňuje jeho životnost, kazivost, kvalitu jednotlivých použitých komponentů a podobně. Nechte si proto u odborného prodejce poradit. Nejvhodnějším řešením je najít jakýsi kompromis mezi špičkově vybaveným počítačem a vysokou kvalitou zpracování. Průměrnému uživateli, který si však trochu potrpí na kvalitu, proto určitě doporučujeme zvolit si zlatou střední cestu. Tou je sice ne špičkově, ale poměrně slušně vybavený notebook, avšak v kvalitním provedení.Možná si to mnoho uživatelů ani neuvědomuje, ale zpracování má vliv na spoustu věcí. Notebook v kvalitním provedení se nebude příliš zahřívat, a tedy bude mít účinně vyřešeny chlazení, na druhé straně však nebude vůbec hlučný jako jeho konkurent v levnějším provedení. Kvalitu notebooku je možné odhalit například i při nabízené záruce. Kvalitní notebook má totiž obvykle záruku tříletou, zatímco méně kvalitní modely se spokojí se záruční lhůtou. Je to dáno i tím, že low - endové modely jsou poruchovejšie a výrobce si nedovolí dát na ně prodlouženou záruku. Při koupi notebooku pouze velmi malé procento uživatelů zohledňuje další, neméně důležité kritérium, kterým je displej. Možná si to člověk tak neuvědomuje, ale displej je jednou z nejdůležitějších součástí každého notebooku. Výjimkou jsou případy, kdy potřebujete využívat řekněme větší externí monitor ao kvalitu toho vestavěného se tedy nemusíte vůbec starat. Dnes jsou pro sledování videa ve vysokém rozlišení běžnou součástí notebooků monitory s vysokým rozlišením. Kdysi běžné rozlišení, tedy 1280x768 se už pomalu ale jistě stává minulostí. Stejně třeba hledět i na to, zda je displej lesklý nebo matný. V módě totiž už nejsou ani zmíněné lesklé displeje, protože při dopadu slunečního či jiného světla na ně se výrazně omezuje možnost jejich sledování, co naopak vůbec nehrozí při displejích matných.Dále byste neměli zapomínat ani na výdrž baterie. Pokud totiž potřebujete s notebookem pracovat především v terénu, měli byste si koupit notebook s tím, že si standardní baterii necháte vyměnit za silnější. Velmi podobné je to iv případě portů notebooku, tedy možností jeho propojení s externími zařízeními. Pokud dopředu víte, že budete mít k němu připojeno více zařízení, nekupujte notebook, který disponuje méně než třemi USB porty. Pokud si někdy chcete zpříjemnit svůj čas hraním hry, dejte si pozor na grafickou kartu. Zbytečně totiž koupíte stroj s velkou operační pamětí a rychlým procesorem, pokud jim nedokáže sekundovat grafika.Pozor i na klávesnici. Nové stylové notebooky sice vypadají velmi dobře, avšak nemusí se vždy na nich psát tak, jak byste si představovali. Dbejte i na rozložení klávesnice. Pokud bude totiž jiné, na jaké jste zvyklí, nebude možné ho změnit tak, jako při stolním počítači, kde stačí jednoduše koupit novou klávesnici. Pokud se tedy budete držet zmíněných rad a vše si před koupí notebooku pořádně zvážíte, vyhnete se nepříjemnostem, které vám v konečném důsledku vaši práci zkomplikují.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz učiňte jiného

Hypnóza a naše vědomí a podvědomí. Rizika hypnózy

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Trocha historieJiž ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává. Použití hypnózy dnesDnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika. Vědomí a podvědomíMusím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž. Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999) Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva. Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999) „Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu. Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo. Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání. Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí. Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život. Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal? Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil. Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije. Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného. Sugesce versus vědomíJedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat. Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě. A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce. Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci. „Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě. Má hypnóza nějaká rizika?Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen). Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi. Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí. Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat. Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé. Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat. Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy? Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.

folder_openPřiřazené štítky

Co takhle zkusit webkameru?

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Webkamera se dnes stala spíše než drahým doplňkem téměř nutností. Kromě toho, že se dá využít při chatování, kdy vidíte na obrazovce svého počítače člověka, který k vám mluví třeba až ze Sydney, některé její typy nabízejí více funkcí. Koupí "webky" například ušetříte za mikrofon. Stejně tak vám může posloužit i jako fotoaparát. Možná si říkáte, že webkameru nepotřebujete vy, ale spíš vaše děti při neustálém chatování a kamarády, nechce se ale zlákat jejími výhodami a stále nižšími cenami.3 v 1Dnes se snad stěží najde někdo, kdo by neznal program Skype, nebo MSN messenger, které vám umožní komunikovat s celým světem. Přestože můžete sáhodlouze vypisovat zprávy na Skypu ručně, taky je tu možnost popovídat si a na vlastní oči se přesvědčit, jak to na druhém konci vypadá. Kamery jsou dnes tak propracované, že většina z nich má v sobě zabudovaný mikrofon. A přestože se jím říká webkamery, nenechte se názvem mást, jde vlastně o malé digitální fotoaparáty a nízkým rozlišením a vysokou kompresí. Proto vám taky kromě jiného umožní vyrobit sadu fotek. Jejich kvalita stejně jako kvalita přenášeného obrazu se odvíjí od rozlišení. Čím vyšší rozlišení, tj. čím více megapixelů budete mít, tím kvalitnější budou vaše fotky a přenos obrazu.  Chat, sjezdovka i domácnost potřebují kameruWebkamery se dají dobře zužitkovat nejen u videokonferencí, stejně tak je možné použít je k monitorování menších prostor. Není výjimkou, že některé hotely či penziony na svých webových stránkách nabízejí pohled do interiéru právě pomocí kamery. Stejně tak sjezdovky v zimních měsících využívají kamer pro informace o sněhovém zpravodajství. Do budoucna může monitorování domácností webkamerami pomoct při hledání zlodějů, kteří se do domácnosti vloupou. „Nejsem velký zastánce počítačových vymožeností, ale když se dcera odstěhovala do Londýna, nezbývalo mi než se přizpůsobit moderním trendům“, říká Jana Lopatová. Dodává, že díky kameře a mikrofonu si může s dcerou popovídat téměř kdykoliv a zadarmo, což je podle ní největší přínos internetu.Méně je někdy víceStejně jako multifunkční tiskárna, která v sobě skrývá další funkce – kopírování a skenování, jde vždycky funkce jedné na úkor těch dalších i u webkamer. Čím více funkcí v sobě spojují, tím méně kvalitní s největší pravděpodobností výsledky budou. Pokud si ceníte toho, že nemáte pracovnu zadrátovanou a přeplněnou nejrůznějšími vymoženostmi, oceníte webkameru se všemi jejími funkcemi ve všech směrech.Většina dnešních notebooků má webkameru v sobě zabudovanou, a to ve vnitřní části horní odklápěcí desky. Pokud ale vlastníte starší model bez webky, výrobci mysleli i na vás a nabízejí kamery s „kolíkem“, díky kterému kameru připnete na notebook, nástěnku nebo polici, dle vaší libosti. Pro majitele stolních počítačů jsou určeny kamery s více či méně stabilními podstavci, které si můžete posadit na monitor nebo díky nastavitelné výšce umístit kamkoli na pracovním stole. Jediným omezením při používání a umístění kamery je délka drátu, které vede do USB zařízení.Sledujte cenu a vybavení kameryDnešní výběr vám umožní najít si zařízení přesně pro vás, od oranžové kamery přes bílou až po klasickou černou, od jednoduchého designu a nejnižší ceny až po takřka exemplární kusy. Mezi výrobci webkamer figurují společnosti jako Logitech, Genius, Microsoft anebo Creative. Internetovým obchodům v květnu v počtu prodaných kusů vévodila kamera GENIUS I-LOOK 300 černá, kterou můžete pořídit za 297 Kč včetně DPH. Hned za ní to byla Canyon CNR-WCAM43 v ceně 237 korun a do třetice v prodejní úspěšnosti MSI StarCam Mini za 297 korun. Ne ve všech cenách je samozřejmostí, že ke kameře dostanete také USB drát, proto se vždycky přesvědčte, co všechno je v ceně a co je třeba ještě dokoupit.

folder_openPřiřazené štítky

Prostituce – řemeslo či kuplířství?

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás se živí jinak. Někdo tvrdí, že se potřebuje v práci realizovat a nezáleží mu tolik na tom, kolik za ni dostane zaplaceno, jiní si zase s utrpením „odsedí“ dvaadvacet osmihodinovek měsíčně, a i když je práce neuvěřitelně štve, zůstávají v ní proto, že se díky tučnému platu nemusí nijak omezovat. Existují však i práce, které Vám tolik času nezaberou, a i přesto se můžete těšit z více než nadprůměrných příjmů. Ano, řeč je např. o prostituci.Nejstarší řemeslo?Prostituce (z lat. Prostituere) znamená poskytování sexuálních služeb všeobecně, ať už se jedná o manuální stimulaci, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex, a to za finanční či jiný revanš. Již dlouho se traduje, že prostituce je nejstarší řemeslo, což je mylné pojmenování, neb o řemeslo v pravém slova smyslu vůbec nejde, navíc není ani nejstarším způsobem obživy. Těžko lze datovat její vznik, zajímavým objevem je ale fakt, že ji nepraktikují pouze lidé, je známo, že v primitivním slova smyslu ji provozovali už někteří primáti. Podle etologů není neobvyklé, když opičí samička uloví něco k snědku a aby se vyhnula nutnosti dělit se o úlovek se samcem, nastaví mu genitálie. Ukojeni jsou tak oba – samici zbude celá porce a opičák je uspokojen sexuálně. Tuto formu „dávání se“ lze za prostituci označit opravdu jen s velkou dávkou nadsázky, dle vědců se však její prvopočátky dají řadit opravdu již před vznik člověka. Prostituce, která se alespoň rámcově blíží formám té současné, se objevovala ale už u prvních vyspělých civilizací, je známo, již v Babyloně se objevila její tzv. chrámová či posvátná forma. Odborníci se stále zabývají tím, proč vznikla; jako nejpravděpodobnější se  jeví teorie, že se jedná o pozůstatek z prvobytně pospolné společnosti, kdy žili všichni členové tlupy de facto jako jedna rodina, a to se vším, co k rodinnému životu patří.Jak se na ni dívají ve světě?Velmi odlišně. Stejně jako existují různá náboženství, přístupy k evoluci a dalším sporným otázkám, o prostituci, její funkci ve společnosti, legalizaci či zákazu se vedou neutuchající diskuze napříč zeměmi i národy. Nelze říci, že např. Západ by ji toleroval a Východ tabuizoval, přístupy se mění v jednotlivých oblastech i během historického vývoje. Např. na Sumatře prostitutkami opovrhovali, ty tedy musely své řemeslo provozovat tajně. V nedaleké Indii je zase prostituce de facto zakotvena již v proslulém eposu Mahábháráta „Kdo, požádán důvěrně toužící a zralou bytostí, nevejde k ní, přestává být ctnostným a moudrými je nazýván vrahem klíčící bytosti."Přístupy státu k prostituci:Prostituce ve vyspělých civilizacích bývá často pomyslným kuřím okem samospráv či celých vlád. Politici praktikují ve vztahu k ní tři přístupy:1) Reglementace – prostituce je podřízena dozoru státu, aktivity organizovaného zločinu v souvislosti s ní jsou tak výrazně omezeny a případně zprůhledněny.2) Abolice – stát se nezaměřuje na prostituci samotnou, ale spíše na její průvodní jevy, jakými jsou např. obchod se ženami či kuplířství; problém prostituce jako takové je však neřešen.3) Represe – prostituce je nelegální, za její provozování hrozí tresty; zda se problém vyřeší je ale otázka, protože prostitutky provozují většinou svou činnost ilegálně.Zlegalizovat či ne?Odpůrci, u nás např. z řad příslušníků KDU -  ČSL, tvrdí, že legalizace prostituce nic nevyřeší, ba naopak, že počet žen poskytujících služby může ještě vzrůst. Prostituce nebude mít nálepku nepřijatelné činnosti, tudíž i ženy, které se třeba nyní obávají postihů, by mohly toto „řemeslo“ začít provozovat. Dalším argumentem proti legalizaci je názor, že pokud bude stát od lehkých žen vybírat poplatky, stát se tak na daních bude obohacovat na neštěstí druhých, neb mnohé z prodávajících se žen – jak už bylo zmíněno výše – jsou k prostituci nuceny.Druhá strana – příznivci uzákonění – však tvrdí, že pokud v dlouhodobém horizontu chceme snížit počet prostitutek, neb o vymýcení nehovoří ani ti největší idealisti, je nutné ji legalizovat. A důvod? Dobrým příkladem tohoto přístupu je jedna z nejvyspělejších evropských zemí, Island. Vláda zde v roce 2007 obhájila - mnohými kritizovaný – krok tím, že ty /většinou se jedná o ženy, prostitutky, pokud prostituují muži, v téměř stech procent se týká o služby poskytované zase mužům/, které prostituci provozují, jsou k činnosti většinou donuceny. Pokud tedy bude legální, mohly by více spolupracovat s policií a dalšími orgány, čímž by se mohlo usnadnit a urychlit dopadení lidí v pozadí, které ženy k prostituci nutí. Zda se tento záměr v praxi projeví pozitivně, se ukáže ale až za několik let.Kuriozní případy legalizace V sousedním Německu dokonce zákonodárci došli tak daleko, že díky zrovnoprávnění prostituce a dalších erotických služeb s ostatními způsoby obživy, jsou např. ženy okolo padesátky, evidované na úřadu práce, nuceny vzít práci v sexuálním průmyslu, byť třeba coby sexuální  „dračice“ na telefonu. Co na tom, že se jedná o cudnou ženu, která celý život počestně obstarává svého muže a třicet let nalepovala v továrně plyšákům fousky a očička; nechce li přijít o sociální dávky, nabídku práce erotických služeb musí přijmout!V osmačtyřiceti milionové Jihoafrické republice (JAR) žije pět milionů HIV pozitivních, právě tato země si však jako vzor zvolila právě Německo a prostituci má v plánu také zlegalizovat, a to alespoň po dobu trvání fotbalového šampionátu, který se zde má konat v roce 2010. Nápad na její uzákonění přinesl paradoxně bývalý policejní prezident a šéf interpolu, který je nyní vyšetřován pro podezření z korupce. Zda se v JAR prostituce skutečně uzákoní, ale jasné není a zřejmě v dohledné době ani nebude, proti jsou totiž jednak náboženské skupiny, jednak opozice, která se bojí, že by mohla prostituce „zůstat“ legální i po skončení šampionátu. Perličkou je, že šéf  vládnoucího Afrického národního kongresu (AFC) a pravděpodobný příští prezident země Zuma, je takový bohém, že zcela veřejně prohlašuje, že měl nechráněný sex s ženou nakaženou virem HIV. Podle jeho slov byl ale akt bezpečný, neb se po něm osprchoval. Zda má smysl v této zemi legalizovat něco jiného než celkovou osvětu je otázka…Co u nás?Ač se i u nás o případné legalizaci prostituce vedou mnohé chladné i vášnivé debaty, které primární odpovědnost váží na místní samosprávu, stále je v našem právu tato činnost označována jako trestná. Kromě trestných činů kuplířství a Mezinárodní úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, kterou je ČR vázána, existuje i ochrana dětí – část zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zaměřuje právě na děti, které se nedobrovolně živí prostitucí. Praha sice připravuje zákon o regulaci prostituce, podle ministryně pro lidská práva Stehlíkové se ho však v nejbližší době rozhodně nedočkáme, proces schvalování dokumentu odhaduje na nejméně dva až tři roky.Prostituce jako taková je palčivé téma jak pro odpůrce legalizace, tak pro příznivce. Otázkou je, zda silné vazby, které si podsvětí u nás, ale i jinde ve světě, vytvořilo, dokáže něco jako právní úprava destruovat. Na to, zda se to podaří u nás, si musíme tedy ještě minimálně nějaký ten rok počkat. Můžeme jen doufat, že čeští zákonodárci nepůjdou po vzoru západních, např. právě těch německých. Co kdybychom v padesáti povinně musely poskytovat erotické služby?

folder_openPřiřazené štítky

Domov na chalupě

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

V posledních letech jsme si zvykli trávit volný čas jinak než v dobách minulých. Za první republiky se lidé stěhovali na letní byty. Ty ovšem byly po bolševickém puči v únoru 1948 znárodněny, aby sloužily podstatně jiným účelům. Zvyk je však železná košile jenže kam odjet na letní byt? Ty krásné opuštěné roubenky na severu Čech či statky na Šumavě byly v padesátých letech k mání za babku - a tak vlastně vznikl "fenomén" českého chalupáře. Za normalizace se pak z chalup a chat rychle stávají "azylové domy": režim postavil ploty kolem země, lidé si je postavili kolem svého volného času před režimem. A to je možná jeden z hlavních důvodů, proč je pouto k chataření a chalupaření u nás tak silné. Nic není dokonalé Protože druhé domovy vznikaly s velkou láskou a byly pro miliony lidí vnitřním útočištěm, je možná na místě zamhouřit oko nad směsicí stylů a materiálů, z nichž byly vybudovány. Vždyť nebylo z čeho stavět, všechno se dělalo "na koleně". Ostatně jeden významný americký architekt prohlásil, že spontánně vystavěné chaty jsou největším unikátem na českém území. Architektonicky jsou prý mnohem zajímavější než všechny tradiční památky a zasloužily by si být zapsány do seznamu UNESCO.Téměř 700 000 rekreačních objektů - to je číslo, které uvádějí statistiky. Nikde jinde na světě nenajdete tolik chat a chalup, připadajících na jednoho obyvatele, jako právě v České republiceMají budousnost?Je před námi patrně doba, kdy se dvojí bydlení stane neekonomickým. Páteční doprava je už teď k zešílení, a proč mít dvě pračky, dvě ledničky, dvě televize? Velkou vzácností se navíc stávají čas a pozemky. To možná povede k tomu, že vzhled i funkce chat a chalup se promění a stane se z nich trvalé bydlení. Ale kdo ví. Český chalupář je velmi svébytný a nevyzpytatelný tvor. Bez jeho lásky a šikovných rukou by však už nyní tisíce chaloupek dávno neexistovaly. A tak díky za jejich záchranu ... Kuchyně v bílém? Proč ne? Vždyť z ní doslova dýchá pravá venkovská atmosféra! Tu ještě umocňují dvířka se záclonkou a tradičně tvarované úchytky . V současnosti už chalupy a chaty zdaleka nejsou výrazem silné potřeby seberealizace svého majitele a tvůrce. Konečně mohou sloužit svému skutečnému účelu - odpočinku. Zahrada Chalupa: Hodně lidí se nyní snaží, aby jim zahrada dala co nejmíň práce. Zeleninové zahrádky mizí, mrkev si přece koupíme v hypermarketu, za tu dřinu to nestojí. Trávník, keře, trvalky - to je současný trend. Na druhé straně ale není dobré svému trávníku otročit - vždyť nějaká ta pampeliška je tu a tam docela hezká. A soustavný řev sekačky taky nikomu radost nedělá. Co se týče rostlin, k chalupě patří tradice - růže, lípa, heřmánek. Exotické květiny, túje a další experimenty se k roubence nehodí. Chata: Podoba zahrady by měla být úměrná vzhledu chaty. V tomto případě se nemusíte držet folklorních prvků, můžete si dovolit víc experimentů i volnější výběr rostlin. Bazén Chalupa: Dřívější hospodář ve vašem stavení se starával o prasátko a stračenu v chlívku. Koupání? Leda tak v sobotu v neckách ... Ne, to rozhodně není důvod, abyste dětem nedopřáli letní cachtání. Snažte se však bazén umístit citlivě a opticky ho pokud možno od tradičního stavení odstínit - rostlinami, pergolou apod. Chata: Tady může být bazén naopak jedním z výrazných prvků, které se podíleejí na celkovém vzhledu pozemku s chatou. Půda, stodola, chlívek Ve svépomocí postavených chatičkách se samozřejmě s takovýmito prostorami nepočítalo, zato u mnohých chalup dnes možná dojdou nového uplatnění. Vždyť děti rostou, na chalupu přijíždějí přátelé s rodinami a vy možná uvažujete o rozšíření obytného prostoru. K rekonstrukci přistupujte citlivě a v tom nejlepším významu po česku. Zachovejte typické prvky - obnažené trámy, klenby. Pozor na střešní okna: v půdních pokojíčcích bývá vedro, a proto, pokud je to možné, dejte přednost arkýři. Ten přece jen lépe odkloní sluneční paprsky a umožní lepší větrání. Chata: Sem se většinou odkládaly věci, které dosloužily v městské domácnosti. Toužíte něco změnit? Začněte tříděním: tohle dobře slouží, to si necháme, tohle se vyhodí. Pryč se sentimentem, zarytí ulpívači (samozřejmě, že jsou to většinou muži, že?) vám sice likvidaci starého nábytku budou usilovně rozmlouvat, ale nedejte se! Uvidíte, jak se celá chata bez starých krámů rozjasní. Potom přijdou na řadu barvy: Zatímco v jihočeském stavení ve stylu lidového baroka by měly stěny zůstat za každou cenu bílé, v chatě ze sedmdesátých let je to něco úplně jiného. Vůbec jim neuškodí pastelové barvy, a pokud vše dotáhnete barevně ladícím textilem, bude i místnost vybavená starším gaučem a křesílky po tetě vypadat skvěle! Chalupa: Tady si můžete dopřát dobrodružství ve vetešnictvích, bazarech i v obchodech antik. Nakupte staré nádobí, nábytek. V "sekáčích" pořiďte vyšívané ubrusy a kytičkované záclony - k chalupě se to hodí. Ale pozor, všechno by mělo plnit svou funkci. Pokud předměty jenom vystavíte, odsoudíte chalupu do role pouhého skanzenu. Pěkný koutek vedle vchodových dveří se dá snadno vytvořit pomocí kovového žebříku opřeného o zeď. Stačí ho jen nově natřít a osadit květináči s kvetoucími rostlinami.

folder_openPřiřazené štítky

Něžný dotek látek

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Bytový textil udává tón celému interiéru a oči jsou samozřejmě hlavním poradcem při jeho výběru. Proč ale pro jednou nedat slovo dalšímu z našich smyslů - hmatu? Vybírejte citem Při jeho výběru je možná víc než vzhled důležitý pocit, jakým působí na dotek. Vždyť coby bylo platné, kdyby naše pohovka měla naprosto ideální barvu sladěnou se stěnami, závěsya bůhví čím ještě, když sezení na ní bude nepohodlné, nepříjemné, lepkavé? Opravdu stojí za to seznámit se s textilem v bytě i hmatem. Pojďme si proto "osahat" jednotlivé místnosti a materiály.OBÝVACí POKOJ Pro dotek s lidským tělem je v obývacím pokoji samozřejmě nejdůležitější sedací nábytek. Jakým dotykovým vlastnostem jeho potahů je třeba věnovat pozornost? Kůže - noblesní, luxusní, na pohled krásný a odolný materiál. Ta pravá kůže se však lepí, zejména v létě, když je v kontaktu s pokožkou našeho těla. Koženka - má všechny negativní vlastnosti kůže a snad žádnou pozitivní. Pryč od ní! Žádný bytový architekt ji nedoporučí. Umělá kůže - to je něco jiného než koženka, nezaměňovat! Takzvaná ekokůže čili umělá useň je věrnou napodobeninou přírodní kůže. Je oboustranně prodyšná, snadno se udržuje, je vhodná pro alergiky a až o polovinu levnější než přírodní kůže, přičemž dotykové vlastnosti má srovnatelné. Mikroplyš - nesmírně příjemný, měkký, hebký. Pokud jde o dotyk, nemá konkurenci. KOUPELNA Nejintimnější dotek textilu na nás čeká v koupelně. Proto si raději připlaťte za komfort luxusních měkoučkých osušek a ručníků - třeba z froté česané bavlny. Ale pozor, není od věci pořídit si i kontrast: hrubý froté ručník, který poslouží pro masáž pokožky. Pěkně ji prokrví a funguje i lehce exfoliačně - jako mírný peeling. Kromě zmíněných měkkých osušek by součástí vaší koupelnové výbavy mělo být i několik barevně odlišených žínek (na obličej, na tělo), které se dají vyvářet.KUCHYNĚTa v tomto směru není tak důležitá, ale přesto: Pozornost věnujeme především sedákům na židlích - pro jejich čalounění platí v podstatě totéž co pro sedací nábytek v obývacím pokoji. A kde jinde se v kuchyni dotýkáme textilu? Ano, utěrky: lněné, bavlněné - hlavně, aby dobře sály. Vysokou nasákavost pak požadujeme i od houbiček a hadříků na nádobí. A ještě podotkněme, že veškerý kuchyňský textil udržujeme v přísné čistotě a neváháme některé jeho součásti včas vyhodit.

folder_openPřiřazené štítky

Práce versus zaměstnání

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Před nějakou dobou mě pobavil jeden mladý pán, který mi opravoval počítač. Povídali jsme si chvilku o jeho firmě a kromě jiného prohlásil: „Je hodně lidí, kteří hledají zaměstnání, ale málo těch, kteří hledají práci.“ Musím uznat, že to bylo dost výstižně popsáno. V čem je rozdíl? Pokud je to pro vás příliš zjevné a jasné, tak tento odstavec přeskočte. Odpověď je vskutku jednoduchá: ti, co hledají práci, chtějí skutečně pracovat, na něčem se podílet, něco tvořit a jsou ochotni nést nějakou zodpovědnost. Ti, co hledají zaměstnání, jsou ti, kteří chtějí docházet někam, kde dostanou plat. Zpravidla nejsou příliš iniciativní, jejich ochota tvořit bývá nízká, stejně jako jejich ochota nést zodpovědnost. Výběr zaměstnanců Je nepřeberné množství agentur a firem, které se touto problematikou zabývají. Pro některé vedoucí pracovníky a majitele firem se výběr nových zaměstnanců stává noční můrou. Jak ty správné lidi opravdu poznat? Je mnoho kritérií, která lze při výběru lidí použít. Patří mezi ně určitě ověření doporučení z minulého zaměstnání, někomu funguje velmi dobře intuice – prostě z toho člověka má nějaký pocit. Existují různé testy, které vám řeknou, jaké jsou předpoklady, zda ten daný člověk bude, nebo nebude dobrý pracovník. Jedním z hledisek při výběru zaměstnanců jsou také přirozené vlastnosti člověka a to, na jaký post ho vybíráme.Člověk, který má tendenci se rýpat v detailech a neunikne mu ani nejmenší nesrovnalost, pravděpodobně bude příšerným obchodníkem, ale může být vynikajícím účetním nebo jiným administrativním pracovníkem. Nikdo nejsme dokonalý a nejsme všichni stejní. I člověk, který se svým způsobem obává lidí, může dělat dobře činnost, která nevyžaduje velký kontakt s lidmi, ale pro týmovou práci bychom ho nevybrali. Jako člověk, který se zabývá výběrem personálu, musíme tudíž také mít jasno v tom, jaké lidi opravdu chceme a hledáme. Jen „hledáme obchodníka“ nestačí. Jak vypadá náš „ideální obchodník“?   Dalším faktorem je ochota.Je člověk ochotný dělat, co se od něj očekává? Má na věci vlastní hledisko a názor? Vykoná do puntíku každý příkaz, který dostane, aniž se kdy na něco ptá nebo něco komunikuje? Co je lepší? Na první pohled se může zdát, že ti, kteří prostě dělají, co se jim řekne, jsou naprosto bezproblémoví a tudíž ti nejlepší. Ale často je pravdou opak. Nejlepší práci nakonec udělá ten, kdo se ptá, má i svůj názor a svou hlavu, občas se má tendenci pohádat. Není podstatné, jestli se člověk občas rozčiluje a chce si prosadit své hledisko. Podstatné je, jestli práci nakonec udělá. To, co v tomto smyslu rozlišuje dobrého a špatného pracovníka, je ochota. Jen ti, kteří vysvětlují, proč věci udělat nejdou, jsou pro firmu skutečným problémem. A to bez ohledu na to, jak logicky a vědecky a rozumně jejich vysvětlování zní. Samozřejmě vždy platí zdravý rozum. Pokud má vedení firmy nereálné požadavky typu: „Přeneste horu XY z bodu A do bodu B,“ je to problematické vedení. Úkoly musí být realizovatelné. Mohou být velmi náročné, ale musí být realizovatelné. Například příkaz: „Absolvujte 150 hodinových schůzek s klienty za týden“ udělený jednomu člověku je nesmysl, protože týden má jen 168 hodin.  

folder_openPřiřazené štítky

Domov na Čínský způsob

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Slovo "domov" je asi pro každého z nás symbol něčeho, co respektujeme, ctíme, máme své obvyklé způsoby a zvyky živobytí, každý má náhled a vzhled domova jiný. Odlišnost seskupení a modernosti zařízení v našem bytě se mění tím víc, čím víc je člověk vzdálen od rodných hranic. Je odlišné i z důvodu jiného a to, v jakém prostředí vyrůstáme, k čemu jsme od příbuzenstva vedeni a s tím souvisí i naše zařízení bytu, jídelníčku, chování se k druhým lidem, větší znalosti v různých pracovních oborech, které jsou pro daného člověka zajímavé, nebo výdělečné a spousta dalších stránek líbivosti získáváme ze zkušeností, o které nás postupem času obohacuje život.Popis Čínských tradic se vztahuje na průměrnou sortu lidí, kteří říkají: "nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci". Tato věta platí i u nás, ale většina se tímto pravidlem neřídí. Jejich energetický styl jin a jang se promítá ve cvičení i v rozmístění domu, dveří, oken, pokojů, barev a nutné vybavení pro proudění zdravé a pozitivní energie.Pokud si chcete postavit svůj dům, tak nejlépe na místě, kde se nachází výhled na hory, blízko by mělo být jezero, umístěn v přírodě, s velkou zahradou a bez ohraničení velikosti pozemku. Ohraničení pozemku brání proudění volné energie a vrací se zpět ve větší síle do přírody. Pokud si nemůžete vybrat místo domu a nebo bydlíte v bytě uzpůsobte alespoň vnitřní prostory, barevné sladění a rozmístění nábytku.Zahradu mějte v jednoduchém stylu, propojení jinové a jangové energie docílíte hojnou zelení a nejlépe květy v jednom odstínu barev. Žádné trpaslíky a podobné kýčovité věci.Vchodové dveře domu jsou nejlépe do směru k zeleni, kde je dobrý zdroj energie a nad dveřmi "zvonkohra" dřevěného nebo bambusového materiálu. "Zvonkohra" rozbíjí negativní a vpouští do domu pozitivní energii. Naproti vchodu není žádný nábytek, je to znak kumulující energie, která se nedostane do celého prostoru.Standardní vybavení každé domácnosti je toaleta. Pokud je v samostatné místnosti, měla by mít malé okno, které je nejen použitelné z praktického hlediska, ale především opět kvůli proudící energii. Malé umyvadlo zajišťuje čistotu a harmonii. Umístěna je vedle koupelny směrem k horám. Styl barevnosti směřuje ke světlým odstínům např. bílá, béžová, krémová. Pokud je toaleta součástí koupelny je o starost méně. Dveře od záchodu jsou vždy zavřené a to platí i o vrchním prkénku záchodu. Čínský lid tvrdí:" pokud necháte prkénko od záchodu otevřené, odchází vám z domu peníze".Koupelna je vybavena oknem, které je na straně záchodu u rohu za dveřmi. Zrcadlo nesmí být oproti dveřím, odráží veškerou energii zpět a do koupelny i do jiných místností se vám nikdy proudící nedostane. Pokud jsou pouze dlaždice, či plovoucí podlaha, dejte alespoň malý koberec pod umyvadlo a záchod, zabraňte chladnému a vlhkému pocitu. Barevnost je sladěna s toaletou tzn.: bílá, béžová, krémová a nebo jemně narůžovělá či jemně oranžová. Toto umístění a sladění je důležité, protože zde začínáme náš další celý den.Kuchyň a její vybavenost záleží na velikosti prostoru, je to místo pro přípravu a konzumaci jídla, setkání rodiny i přátel. Můžete zde umístit i jídelní stůl, ale vždy dbejte na optické rozdělení prostoru, např. barem či květinovým stolkem. Stropní osvětlení a květiny vám zajistí zadržení dobré energie pro sílu k vaření. Na své pracovní ploše nenechávejte zbytečné věci např. utěrku či chňapku nebo zástěru. Pověste je na madla u sporáku nebo na zeď. Kuchyňská linka je nejlepší s oválnými tvary bez špičatých rohů, žádná zranitelnost a umožní vám volný tok energie. Skříňky v rovině očí jsou otevřené např. dózy, koření, různé pomůcky k vaření. Důležité je okno, které je v čele kuchyně. Umístěte ji na jihovýchod nejlépe k jezeru, nebo k řece či potůčku, pro osvěžení vzduchu a pocit chladného větříku. Barevné sladění béžová s kombinací modré či zelené, nebo jednobarevné jasné odstíny. Jídelní stůl dostane jiný nádech, když dáte na stůl čerstvou květinu nebo celý květináč s jednobarevným kvítkem. Pokud jste romantické duše a máte rádi svíčky, tak zvolte menší velikosti, vzájemně na sebe uvidíte a nepřekáží vám na stravovací ploše. Čím více máte v jídelně oken tím lépe. Opticky vnímáte prostor jako v přírodě. Jídelní stůl je kulatý, pokud máte hranatý, nikdy neseďte na rohu, budete vyřazeny z kolektivu. Barvy v kombinaci s kuchyní světlé jasné odstíny.Obývací pokoj si zařiďte dle svého uvážení, jestli preferujete spíše klidnější náladu k odpočinku, zvolte tmavší odstíny a pokud se chcete společensky bavit zvolte výrazné barvy např. odstíny meruňkové (oranžové), žluté, narůžovělé či fialové. Máte-li hosta, který je dominantní v rozhovoru posaďte ho zády ke dveřím, omezíte tím jeho postavení ve skupině. Pokud umístíte pohovky do kruhu nebo do čtverce je to známka společenského setkání. Polohou televize přímo proti pohovkám zajistíte konec společných konverzací. Když místo televize umístíte kruhový nebo oválný stolek s květinami či svíčkami uklidníte přátelé, budou vědět o všem co se děje a tok energie má volný prostor.Ložnice je nejdůležitější místností v celém bytě. Trávíme zde ve formě spánku třetinu života a s tím souvisí i postel, na které spíme. Nevhodně zvolená kvalita matrace a roštu postele způsobuje zdravotní problémy. Směr postele je z boku ke vchodu, nikdy ne s nohama směrem ke dveřím, takto vynášejí mrtvé. Pod oknem je stolek, či květiny, ale aby nepřesahovali rám okna, tím je zajištěno plné denní osvětlení. Pokud je v ložnici zrcadlo, nesmí odrážet postel. Tato místnost by měla vyzařovat pocit tepla, uklidnění a harmonii, proto zvolte tmavé barvy. Doporučuji modrou či zelenou, odstín spíše tmavější. Umístění ložnice na sever a okno směrem k horám. Hory nepropustí tok energie a to vám zajistí ve sladění s tmavými odstíny klidný nerušený spánek.Pár užitečných rad na závěr:Vyvarujte se fotografií s portréty na stěně vedle sebe, obličeje nastavte do čtvercového nebo trojúhelníkového tvaru, nejlépe ozdobte stěny obrazy s krajinou, kterou máte rádi či ručně opracované obrazy.V bytě nesmí být žádná sušená květina, sušená květina je mrtvá květina.V jednoduchosti je krása!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz učiňte jiného

Těžké kovy - Detoxikační protokol - efektivní vylučování neurotoxinů

access_time09.červen 2019personRedakce

Neurotoxiny jsou substance, které se vyznačují silnou afinitou k nervovému systému savců. Jsou absorbovány nervovými zakončeními a jsou dále neurony transportovány k nervovým buňkám. Na této cestě ničí vitální funkce nervových buněk, jako například axonální dopravu živin, mitochondriální dýchání (přísun kyslíku) a DNA. Lidské tělo se snaží, pomocí všech dostupných čistících mechnismů, tyto neurotoxiny vylučovat: pomocí jater, ledvin, kůže a vydechovného vzduchu. Detoxikační mechanismy obsauhují acetylaci, sirné vazby, glucuronidizaci (proces vylučování apolárních látek přes játra a ledviny skrze vazbu na kyselinu glucoronovou), oxidaci a další. V tomto procesu hrají játra rozhodující úlohu. Většina škodlivin je vedena tekutinou žlučovou do tenkého střeva a vyloučena trávicím traktem. Kvůli lipofilním/neurotropním vlastnostem neurotoxinů, jsou tyto, díky nespočetným nervovým zakončením enterického nervového systému (ENS) ve střevní stěně, znovu absorbovány. Enterický nervový systém má více neuronů než páteř. Od okamžiku přijetí toxinů přes sliznici jsou k dispozici čtyři cesty:Přijetí nervy a axonálním transportem k páteři (sympatické neurony), nebo k mozkovému kmeni (parasympatiké neurony) - a odtud zpět do mozku.Přijetí krevním oběhem a dutou žílou zpět k játrům.Přijetí lymfatickým systémem a přes Thorax Ductus ke subklaviární žíle.Přijetí střevními bakteriemi a skrz střevní stěnu.Nekompletní seznam neurotoxinů podle důležitostiTěžké kovy jako rtuť, olovo, kadmium, hliník.Biotoxiny jako toxiny tetanu, botulinum (botox), toxiny ascarididae (střevní paraziti), nespecifické toxiny streptokoků, stafylokoků, borelií (např. Quinolinic acid), chlamydií, tuberkulózy, mykóz a toxinů produkovaných viry. Biotoxiny jsou nepatrné molekuly (200 - 1000 kilodaltonu) obsahující síru a dusík. Náleží ke skupině chemických poslíčků, které mikroorganismy používají při kontrole imunitního systému pacienta.Xenobiotika (lidmi vytvořené jedy v životním prostředí) jako dioxin, formaldehyd, insekticid, impregnační nátěry na dřevo, PCB atd.Konzervační látky, dráždivé látky jako Aspartam (sladidlo) a kosmetika, potravinová barviva, fluoridy, metyl a propyl paraben atd.Objevil jsem, že rtuť má ve všech svých chemických formách synergický efekt na všechny ostatní toxiny. Jakmile je rtuť odstraněna, začíná tělo vylučovat všechny ostatní toxiny, i když tyto nebyly aktivovány.Co jsou to symptomy?Každá nemoc může být neurotoxiny způsobena, ovlivněna, nebo zesílena. Únava, deprese, nespavost, ztráta paměti a otupění smyslů jsou obecné ranné symptomy.Jak je stanovena diagnóza?Anamnéza: měl jste někdy amalgámové plomby? Kousnutí klíštětem? atd.Symptomy: jakou máte krátkodobou paměť? Trpíte znecitlivěním některých částí těla, neobvyklými smyslovými vjemy?Laboratorní testy: kovy, vlasy, sérum, krev, moč: xenobiotika (jedy v životním prostředí) Biopsie tukové tkáně, krev, močAutonomní regulační diagnostika podle Dr.med. Dietricha Klinghardta.Bioenergetická vyšetření (EAV, kineziologie).Reakce na terapie.Functional Acuity Contrast Test (FACT): měření prokvení sítnice.LéčbaZ jakého důvodu je potřeba někoho léčit? Je to vůbec nutné? Nemůže tělo toxiny eliminovat přirozenou cestou?Zde je krátký seznam na sobě nezávislých rizikových faktorů, které způsobují nahromadění kovů v jinak zdravém organismu, nebo zpomalují, pořípadě blokují detoxikační schopnost těla.GenetikaKontakt s toxickými látkami v zaměstnáníDřívější chorobyOperaceUžívání léků, nebo „regeneračních“ látekEmocionální traumata, zvláště v raném dětstvíSociální postaveníPožívání velkého množství sacharidů v kombinaci s nedostatkem proteinů (zvláště u vegetariánů)Užívání homeopatické rtutiPotravinové alergieElektromagnetické prostředí pacienta (používání mobilních telefonů, bydliště v blízkosti vedení vysokého napětí atd.)ZácpaLymfatická drenáž v oblasti hlavy (sinusitis, jizvy po odebrání mandlí, špatný zubní skus)Počet amalgámových plomb pacienta v průběhu života, počet amalgámových plomb matky pacientaNa tomto místě budou zmíněny detoxikační preparáty, které jsou přírodní a stejně (nebo možná účinnější) učinné jako těch málo farmaceutických látek, jenž jsou k dispozici. Poněvadž tyto produkty nemohou být ani patentovány, a nemohou sloužit ani k neetickému obohacování, nenašly dost pozornosti v evroských a severoamerických lékařských výzkumech. Ty nejlepší vědecké studie na toto téma pocházejí z Asie.Základní program:Zvýšené dávky proteinů, minerálů, mastných kyselin a tekutin.Pozadí:Proteiny podporují nejen důležité základy endogenní detoxikace těžkých kovů, ale také transportní látky jako Coeruloplasmin, Metallothionin, Gluthation a další. Aminokyseliny s rozvětvenými řetězci v syrovátce z kravského a kozího mléka, působí rovněž detoxikačně.Kovy se shromažďují pouze na těch místech v organismu, která jsou pro napojení metalických iontů naprogramovaná. Každý nedostatek minerálů umožňuje toxickým kovům napojit se na volné vazby. Zdravý minerální základ je předpokladem pro všechny pokusy o detoxikaci (selén, zinek, mangan, germanium, molybden atd.) Už skrze samotnou podporu minerálů, může tělo samo začít toxiny vylučovat. Stejně důležité jsou také elektrolyty (natrium, kalium, kalcium, magnezium), tyto pomáhají při transportu toxického odpadu přes mezibuněčný prostor směrem k lymfatickým a venózním cévám.Lipidy (složené z mastných kyselin) tvoří 60-80% našeho centrálního nervového systému, a proto musí být neustále doplňovány. Každý nedostatek lipidů způsobuje náchylnost nervového systému pro vazby s kovy rozpustnými v tucích, např. metylrtuti, jako neviditelné výpary bez zápachu, neustále se uvolňující z amalgámových plomb.Nedostatečný přísun tekutin může vést k znečištětní ledvin kovy. To má za následek otok bazální membrány a ledviny tak nemají možnost toxiny odfiltrovat. Přidáním malého množství roztoku elektrolytu do vody, je udržována rovnováha fluida v intra a extracelalulárním prostoru.Koriandr (čínská petržel - cilantro):Toto kuchyňské koření má schopnost mobilizovat rtuť, kadmium, olovo a hliník z kostí a z nervového systému. Je to pravděpodobně jediná účinná látka, která mobilizuje rtuť uloženou ve vnitrobuněčném prostoru (ve spojení s mitochondriemi, tubulinem, lipozómy atd.) a v buněčném jádru (zrušení poškozování DNA, způsobované rtutí).Koriandr mobilizuje více toxinů, než je sám schopen z těla odstranit. Dochází k zaplavení vazivové tkáně (jsou zde umístěny nervy) kovy, které byly doposud uloženy na bezpečných místech. Tento proces se nazývá „zpětná otrava“. Tomuto může být snadno zabráněno dodáním látky, která jed ve střevech absorbuje. Po mnoha pokusech jsme zvolili řasu chlorella.Před nedávnem provedená studie na zvířatech ukázala rapidní odbourání hliníku ze skeletu pomocí chlorelly. Účinek řasy převážil všechny doposud známé detoxikační látky.Dávkování a užívání tinktury koriandru:Nedoporučuje se podávat před odstraněním amalgámových plomb!Tinktura se užívá vždy s horkou vodou, tím se neutralizuje jedna toxická látka. Na začátku dvakrát denně 10-20 kapek krátce před jídlem, nebo 30 minut po požití chlorelly (korinadr dává signál žlučovým šťávám, které obsahují vyloučené neurotoxiny, k transportu do tenkého střeva. Žluč se přirozeně uvolňuje při jídle a její množství je zvýšeno za přítomnosti koriandru. Za nepřítomnosti chlorelly, je většina neurotoxinů na své cestě do tenkého střeva reabsorbována volnými nervovými zakončeními enterického nervového systému). Pro plnou účinnost se dávka pomalu zvyšuje na 10 kapek 3 - 4 krát denně. Poslední dávka se podává těsně před spaním - spánek je hlavní detoxikační čas těla. V počáteční fázi vylučování se koriandr užívá nepřetržitě 2 týdny, poté následuje týdení přestávka.Další možnosti užití koriandru:5 kapek 2x denně vtírat do nožních kloubů, jsou tak aktivovány kovy ve všech orgánech, kloubech a strukturách pod bránicí. Vtíráním do zápěstí jsou aktivovány orgány, klouby a struktury nad bránicí. Zápěstí mají velmi hustou autonomní innervaci (axonální absorbce koriandru), dále zde vedou hlavní lymfatické kanály (lymfatická absorbce).Koriandrový čaj: 10 až 20 kapek přidat do šálku s horkou vodou a pomalu vypít. To způsobuje rychlejší očistu mozku od neurotoxinů. Doporučuje se při bolestech hlavy a jiných akutních symptomech. Bolesti kloubů, Angina: 10 až 20 kapek vtírat do postižených oblastí. Toto vede často k okamžitému uvonění bolestí.Chlorella:K dispozici jsou jak Chorella Pyrenoidosa (lepší schopnost absorbce toxinů, ale hůře stravitelná) tak i Chlorella Vulgaris/Chlorella Japan (vyšší obsah CGF - Chlorella Growth Factor, lépe stravitelná nižší kapacita absorbce kovů). Chlorella má komplexní, život podporující vlastnosti.Antivirální účinky (zvláště účinná proti viru Cytomegalie):Váže toxiny (mucopolysacharidní membrány), všechny známé toxické kovy, jedy z životního prostředí jako dioxiny a další.Léčí a aktivuje vlastní detoxikační funkce.Zřetelné zvýšení snížených hodnot glutathion.Sporopolenin je tak účinný jako cholestyramin ve vazbě neutoxinů, a ještě efektivnější ve vázání toxických kovů než každá doposud známá přírodní látka.Různorodé peptidy opravují coeruloplasmin a metallothionin.Alfa a gamma linoly mastné kyseliny (12,4%) pomáhají vyvážit zvýšený příjem rybího tuku při detoxikační kůře a jsou zodpovědné za mnoho jiných funkcí včetně tvorby peroxisomů.Methyl-Cobolamin je potrava nervového systému, opravuje poškozené neurony a má vlastní detoxikační účinek.Růstový faktor chlorelly (CGF) pomáhá tělu uvést do pohybu zásadní samodetoxikační mechanismy. Zdá se, že chlorella vyvinula za milióny let specifické detoxikační proteiny a peptidy proti jakémukoli toxickému kovu.Porfyriny chlorofylu mají zvláští účinek při vazbě těžkých kovů. Chlorofyl aktivuje mimo jiné receptor PPAR buněčného jádra, který zodpovídá za čtení DNA a kódování tvorby peroxisomů (viz. rybí tuk) a otevření buněčné stěny (neznámý mechnismus), které je podmínkou všech detoxikačních procesů. Normalizuje odpor inzulínu a mnoho jiného. Farmaceutické preparáty, které aktivují PPAR receptor jako např. Pioglitazon, se ukázaly jako efektivní při léčbě rakoviny prsu a prostaty.Vynikající potavina: 50-60% amonokyselin, ideální potrava pro vegetariány, Methyl-cobolamin - nejsnadněji absorbovatelná forma vitamínů B12, B6, minerály, chlorofyl a beta karoten atd.Posiluje imunitní systém.Pomáhá při trávení (stavící efekt).Alkalizuje (důležité u pacientů se zhoubnými nádory).Dávkování:Ze začátku 1 gram (= 4 tablety) 3 - 4x denně. To je standartní udržovací dávka pro dospělého při aktivní detoxikaci po dobu 6 až 24 měsíců. Během aktivnější fáze detoxikace (každě 2-4 týdny po dobu jednoho týdne), ve které je podáván také koriandr, může být dávka zvýšena až na 3 gramy 3 - 4x denně (po dobu jednoho týdne s následným návratem ke standartní udržující dávce). Užívat 30 minut před každým jídlem a před spaním.Tímto způsobem se nachází chlorella přesně tam (část tenkého střeva), kde je při začátku jídla vtřikována žluč obsahující toxické kovy a další jedy. Tyto jsou buněčnou stěnou chlorelly navázány a vyloučeny trávicím traktem.2 dny před plánovaným odstranění amalgámových plomb by měla být dávka zvýšena a dále udržována po dobu 2 - 5ti dnů po zákroku. (čím více plomb je odstraněno tím déle by měla být dávka udržována, v časovém období zubařských zákroků by neměl být podávám žádný koriandr. Během této doby nepotřebujeme aktivovat žádné hlouběji uložené toxiny už k beztak vysoké expozici. Pokud při detoxikační kůře užíváte vitamín C, jezte jej v co možná nejvetším časovém odstupu po požití chlorelly, nejlépe po jídle).Vedlejší účinky:Většina vedlejších účinků reflektuje toxický účinek mobilizovaných toxických kovů při jejich transportu zkrze tělo. Tomuto problému se můžeme lehce vyhnout tím, že dávka chlorelly je podstatně zvýšena a ne snížena což znamená pouze zhoršení problému (nízká dávka chlorelly mobilizuje více kovů, než je sama ve střevě schopna absorbovat, vyšší dávka váže více toxinů, než jich mobilizuje).Někteří lidé mají zažívací obtíže s buněčnými membránamy chlorelly. Užívání enzymu celuláza odstraňuje tento problém.Enzym celuláza je k dostání v obchodech se zdravou výživou jako podpora zažívání. V některých případech pomáhá užívání chlorelly současně s jídlem, i když tento způsob není tak efektivní. Chlorella Vulgaris nebo také Japan má tenčí buněčnou stěnu a je tudíž pro osoby se zažívacími problémy vhodnější. Na trhu jsou k dispozici i extrakty chlorelly (PCA) bez buněčné stěny, které jsou velmi drahé a méně účinné, za to jsou ale snadno stravitelné.Chlorella Growth Factor (CGF):Toto je tepelně upravený extrahovaný koncentrát z chlorelly s určitými peptidy, proteiny a dalšímy látkami. Výzkum CGF ukazuje, že děti netrpí zubním kazem a jejich skus (čelisti a vývoj obličeje) jsou téměř dokonalé. Jsou méně nemocné a rostou rychleji.Mají vyšší IQ a vyvinutější sociální schopnosti.Existují případy pacientů se zhoubnými nádory, jejichž stav se dramaticky zlepšil při užívání vysokých dávek CGF. Z našich zkušeností ovlivňuje CGF pozitivně průběh detoxikace, ta je celkově kratší a efektivnější. Odpovídající výrobek je z řasy chlorella Vulgaris/Japan: CVE (Chlorella Vulgaris Extrakt) a je velmi efektivní při vylučování olova.Doporučená dávka:1 kapsle CGF při 20 tabletách chlorellyČesnek setý (allium sativum) a česnek medvědí (allium ursinum):Je dokázáno, že česnek chrání červené krvinky před nežádoucími oxidativními vlivy, které jsou vyvolány toxickými kovy v krevním řečišti při jejich transportu z těla ven. Kromě toho má česnek vastní detoxikační účinky. Česnek obsahuje početné sirné komponenty včetně vzácných skupin Sulf-hydrylů, které oxidují rtuť, kadmium a olovo a dělají je tak vodou rozpustné. To ulehčuje organismu tyto látky vyloučit.Česnek osahuje kromě jiného Alliin, který je enzymy přetvořen na Allicin - nejsilnější přírodní antibiokum. Pacienti otrávení těžkými kovy trpí většinou sekundárními infekcemi, které způsobují část symptomů. Česnek obsahuje také nejdůležitější minerál k ochraně před otravou rtutí: bioaktivní selén. Většina výrobků osahujích selén jsou těžce absorbovatelná a nedostanou se tak do částí těla, kde jsou nejvíce zapotřebí. Česenk-Selén je tedy nejlepší přírodní zdroj, který máme k dispozici. Česnek chrání před srdečními onemocněními a rakovinou. Biologický poločas rozpadu allicinu (poté co je česnek rozmačkán) je zhruba 14 dní.Většina výrobků, které jsou na trhu k dostání neobsahují žádné aktivní látky alicinu. Toto odlišuje česnek sušený mrazem od všech ostatních doplňků stravy. Tinktura česneku medvědího je vynikající při detoxikaci, ale je méně účinná jako antibiotikum.Dávkování:Závisí na obsahu alliinu. Česnek sušený mrazem od BioPure nebo od Heidelberger Chlorella jsou v současné době výrobky s nejvyšším obsahem alliinu: 26000 jednotek v jedné kapsli (produkty, které jsou k dostání v obchodech se zdravou výživou většinou neobsahují žádný alliin, nejlepší, které jsme testovaly, dosahovaly hodnot 3000 jednotek v jedné kapsli).Česnek sušený mrazem:1-3 kapsle česneku sušeného mrazem po každém jídle. Na začátku 1 kapsle denně po hlavním jídle a pomalu dávku zvyšovat. Na začátku může pacient silněji reagovat (způsobeno zabíjením patogenních plísní a bakteriálních organismů).Při detoxikaci používat nejprve česnek medvědí, poněvadž vybíjí méně patogenních zárodků a tudíž nedochází k Herxheimerově reakci (reakce těla na bakteriální jedy): užívejte 10-20 kapek česneku medvědího k jídlu minimálně 3 x denně.Rybí tuk Omega 3:Komplexy mastných kyselin EPA a DHA v rybím tuku udržují červené a bílé krvinky flexibilní a vytvářejí tak lepší mikrocirkulaci mozku, srdce a dalších tkání. Všechny detoxikační procesy závisejí na optimálním zásobování kyslíkem a proudění krve. EPA a DHA chrání mozek před virálními infekcemi a jsou zapotřebí při rozvoji inteligence a zraku. Nejdůležitější buněčnou organelou je Peroxisom. Jeho jemné struktury mají v buňce speciální funkci. V hypofýze je v peroxisomu vytvářen melatonin, v neuronech dopamin a norepinefrin atd.To je přesně to místo, kde se fixuje rtuť a ostatní toxické kovy a brání tak buňce provádět její funkci. Ostatní vědci se koncetrovali spíše na ostatní organely jako např. mitochondrie, které jsou podle našich zkušeností poškozezy až mnohem později. Buňka se dále snaží poškozené peroxisomy nahradit novými - pro tento úkol potřebuje velké množství mastných kyselin, především EPA a DHA. Donedávna se předpokládalo, že je tělo samo schopno z jiných omega 3 mastných kyselin, např. z rybího tuku, vytvářet vlastní EPA a DHA. Dnes víme, že tento proces je velmi pomalý a není schopen držet krok s velkou spotřebou EPA a DHA, která je podmíněna dnešní toxicitou našeho životního prostředí.Rybí tuk je dnes uznáván jako esenciální potravina, také pro vegetariány. Výzkumy posledních let odhalily, že vývoj inteligentních opic se odehrával v přímořských oblastech, kde opice začaly konzumovat velké množství ryb. Proč tedy nevyužijeme tohoto objevu a nekonzumujeme větší množství rybího tuku?Mastné kyseliny v rybím tuku jsou velmi citlivé na elektromagnetická pole, výkyvy teplot, světlo a další aspekty výroby a následného trasportu. Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, degenerované tuky, ale i zoxidované a znečištěné tuky jsou často k nalezení v komerčních produktech. Ideálním způsobem by měl být rybí tuk skladován a přepravován v nepřerušeném chladícím řetězci, než se nakonec dostane do klientovi lednice. Zdroje rybího tuku by neměli být znečištěny, tedy prosté od rtuti, což je stálě složitější.Rybí tuk by měl mít lehkou rybí příchuť, ale ne příliš intenzivní. Pokud tato příchuť chybí tak je vitalita oleje špatným zpracováním a zacházením znehodnocena. Pokud olej zapáchá je to způsobeno jeho oxidací. Proto doporučuji užívat níže uvedený produkt (Premium kvalita), poněvadž je vyroben za maximálních podmínek. Klinické výsledky to dokládají.Dávkování:1 kapsle Omega-3 4x denně během aktivní detoxikační kůry. 1 kapsle 2x denně jako udržovací dávka. Nejlépe užívat společně s řasou Chlorella.Pro léčbu bipolárních chorob, post-partum deprese a jiné formy duševních onemocnění, potřebuje tělo 2000 mg EPA denně (David Horrobin). Při zhoubných onemocněních je nutná dávka 120 mg EPA denně. Pokud zohledníme údaje na etiketě, vypočítáme si snadno odpovídající dávku.Vyvážený roztok elektrolytů (Matrix Elektrolyte od BioPure):Autonomní nervový systém nefunguje dobře u většiny toxických pacientů. Impulzy v organismu nejsou přijímány, nebo jsou špatně vyhodnoceny a interpretovány. Toxiny nemohou být odtransportovány skrze extracelulární prostor. Užívání vyššího množství mořské soli (Keltská sůl) a vyřazení normální soli z jídelníčku se ukázalo při řešení většiny těchto problémů jako velmi účinné.Nejúčinnější se ukázal roztok vyvinutý americkým chemikem Ketkovským. Vynalezl velmi účinnou formuly k nahrazení elektrolytů, která byla následně vylepšena Caron Based Corp, a nyní nese jméno „Matrix Elektrolyte“. Všem mým pacientům tento výrobek doporučuji a sleduji, že se každý aspekt detoxikačního procesu zlepšuje. 5% populace je citlivé na natrium nebo chlorid - krevní tlak stoupá (lehce reverzibilní). U těchto pacientů trvá detoxikace déle a je složitější.Dávkování:1 ČL rozpustit v kvalitní vodě, 1 - 3 krát denně. V období zvýšeného stresu je možné zvýšit dávku na 1 až 3 ČL 3 krát denně.Agresivní metody jako glutathion, vitamin C, DMPS, Ca-EDTA a další by měly být ordinovány zkušeným terapeutem. Již existující nemoc v pokročilém stádiu, se často zhorší při nesprávném užívání výše uvedených látek (užívání, které nebylo řádně vytestováno ART - Autonomní Regulační Test). K vyvedení jedů ze všech ložisek je nejlépe navíc aplikovat psychoterapeutické intervence jako jsou Psycho - Kineziologie a MFT (Mental Field Therapy).Chlorella, koriandr, česnekové výrobky a mastné kyseliny se od sebe velmi liší jak v kvalitě a obsahu živin, tak i v obsahu škodlivin. Proto nemohu většinu výrobků doporučit, které neprošly naší kontrolou kvality nebo v ní neobstály. Výrobky INK GmbH a BioPure Ltd jsou velmi pěčlivě vybrány.Phospolipide Exchange (BioPure):Vědecky podložená a pečlivě vyvážená směs fosfolipidů, kyseliny Alfa-liponové, hořčíku a EDTA. Tento svébytný lék, působí na cévní stěně při detoxikaci těžkých kovů, toxinů borrelií, plísní a jiných jedů. Zesiluje také účinky dalších léků, zvláště ricinových olejů a rostlinných přípravků proti boreliím (Samento, Andrographis, Smilax(Sarsaparilla), Jpanese Knot Weed, Noni a Stephania Root) ve střevě a skrze fyziologickou membránu mezi krevním oběhem a CNS v mozku.KMT Frekvenční terapie:Přístroje KMT 24 a 440 byly vyvinuty k docílení terapeutických pokroků při léčbě rezistentních borelií. Výběr vlnových průběhů, vlnového vzestupu, vlnové délky, atd. byl určen podle nejnovějších vědeckých kriterií. Tyto frekvence pocházejí z genomového projektu a nesou název „mikrobial inhibition frequencies“ (frekvence, které zamezují růstu choroboplodných zárodků).Tyto frekvence jsou vysoce specifické pro potlačení rozmnožování borrelií, babézií, plísní, parazitů, virů a dalších vybraných patogenních zárodků. Léčba probíhá bezdrátově a může být prováděna během spánku. Mohli jsme prokázat, že detoxikace probíhá mnohem rychleji, pokud je doprovázena KMT terapií.Každá otrava neurotoxiny vede ke kultivaci patogenních zárodků v tkáni. Každá detoxikace toxinů by měla být doprovázena cílenou antimikrobiální léčbou (viz. Borelie - Protokol) Každé zatížení toxiny a chroboplodnými zárodky musí být spoluléčeno PK (Psycho-kineziologií).Doplňující protokoly pro cílené nasazení DMPS, DTPA, DMSA, a Kalcium-Di-Natrium EDTA budou zmíněny na jiném místě.

folder_openPřiřazené štítky

Antidepresiva. Skvělý vynález nebo mor lidstva?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás už se někdy setkal s depresemi, ale ne každý ví, jak je řešit. Protose to většina z nás snaží vyřešit sami, bez jakékoliv pomoci doktorů a jejich„zázračných“ pilulek. Pak ale vzniká otázka, zda se tím depresí zbavíme, nebo zda senám neustále vracejí, aniž bychom si uvědomovali proč.Nejprve krátce k depresi.Je třeba si uvědomit, že je to vážná nemoc, která nám opravdu může přerůst přes hlavu. Deprese je vlastně špatná nálada jedince, která ovšem netrvá pouhou chvíli, ale je to dlouhodobý stav. Jedinec má trudomyslnou náladu, často se mu celý svět zdá špatný a smutný. Často si připadá osamocený a bez přátel, většinu dne není schopen nic smysluplného dělat a pouze bezčinně leží. Proto také člověka s depresemi většina lidí považuje za lenocha, který nemá sebemenší snahu něco dělat. Člověk s depresemi nejenom že nic nedělá, ale ztrácí také o všechno zájem, takže přestává dělat koníčky, které ho dříve naplňovaly, dělá je pouze z donucení a bez jakékoliv radosti. Jak depresi léčit je velmi častá otázka, ale existuje na ní mnoho odpovědí. Každý odborník i každý neodborník si myslí něco jiného. Prvním takovým známějším způsobem je takzvané „přirozené řešení“. To znamená léčba v přirozeném prostředí jedince, bez zásahů lékařů a medikamentů. V tomto způsobu léčby je velmi důležitá funkce rodiny, protože její podpora je pro nemocného velmi důležitá.Další možnou léčbou je psychoterapie. Ta probíhá u odborníka pomocí sezení, kdy s vámi rozebírá vaše příznaky a možnou léčbu. Jednou z možností, jak začít depresi léčit jsou antidepresiva. Tento pojem zná každý, ale málokdo už tuší, jaké nežádoucí účinky mohou také antidepresiva mít. Protože oni vás sice můžou zbavit depresí, ale mohou vám i velmi uškodit. Druhů antidepresiv existuje několik, ale mezi nimi některé převládají v množství jejich používání. Jsou to antidepresiva SSRI, MAOI a tricyklická antidepresiva. Antidepresiva obvykle lékaři nepředepisují jenom na deprese, ale i jako léčbu například na nespavost, anxiozitu nebo při poruše příjmu potravy. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus.Antidepresiva by vás měly zbavit deprese po přiměřeně dlouhé léčbě. Ta je dlouhá několik měsíců až let. Podle lékařů při její léčbě velmi záleží na osobnosti člověka či na podpoře jeho rodiny. Deprese se pří vracejí hlavně proto, že nedodržíme jejich léčbu a antidepresiva vysadíme příliš brzo. Nemoc je potom nedoléčená a stejně jako jakákoliv jiná nedoléčená nemoc se opakovaně vrací. Jak jsme ale již zmínili, antidepresiva nemají jenom pozitivní vliv na naše zdraví, ale způsobují nám i spoustu nepříjemných problémů. Jaké problémy to jsou? Prvním problémem je ten sexuální. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus. Dále se vám objeví přechodné nevolnosti a bolesti hlavy, které mohou velmi znepříjemnit život.Pokud se chcete vyhnout apatii a ztrátě zájmu, vynechejte antidepresiva. Ty totiž přesně tohle způsobují. Také se vám po nich mohou zdát velmi živé noční můry. Mezi další negativní projevy patří sucho v ústech, závratě, špatné vidění a činnost srdce a přibírání na váze. Samozřejmě, že antidepresiva nezpůsobují toto všechnonajednou. Každý typ antidepresiv má jiné vedlejší příznaky a hlavně se u vás vůbec nemusí objevit. Antidepresiva jsou medikamenty, které opravdu pečlivě musíte prodiskutovat se svým lékařem. Dejte si pozor, abyste se o nich bavili s psychiatrem a ne se svým praktickým lékařem, který má také povolení antidepresiva předepisovat. Protože psychiatři mají v tomto oboru přeci jenom větší zkušenosti než lékaři, kteří obvykle léčí jenom chřipku. U antidepresiv si nejprve zjistěte všechny možnosti, a co se vám může stát. To je první a nejdůležitější pravidlo. Zdravý život

folder_openPřiřazené štítky

Melanom

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nemilosrdné slunce rozdává rány Ačkoliv je maligní melanom poměrně vzácným typem kožní rakoviny, v České republice na něj ročně onemocní 1 200 lidí a zhruba 300 jich dokonce umírá. Za posledních třicet let stoupl počet zjištěných melanomů čtyřikrát a tvoří tak více než pětinu ze všech forem nádorových onemocnění u nás vůbec. Poměr onemocnění mužů a žen je blízký - 1:1. Prvním příznakem vznikajícího nádoru je obvykle změna tvaru, velikosti, barvy a povrchu pihy. Většina z nich má černé a nebo černomodré zbarvení a může vypadat jako abnormální mateřské znaménko. Varovným signálem může být i změna pocitů, kdy dochází k občasnému svědění kůže v místě onemocnění.Jak přiznávají kožní lékaři, nádor vzniká zejména při nadměrném vystavování pokožky slunečnímu záření bez ochranných opalovacích krémů. Dermatologové varují nejenom před letním opalováním, ale poukazují zároveň na rizikovost jarního i zimního nechráněného slunění. Ultrafialové záření je zvyšováno při sněhové pokrývce, a tak ani „blahodárné“ účinky slunce při našem pobytu na horách nemusejí zůstat bez následků. Určitou naději pacientům nyní slibuje nejnovější poznatek australských vědců, kteří přednedávnem zjistili, že při léčbě kožní rakoviny bude možné použít virus rýmy. Australané jsou přitom nejohroženějšími obyvateli planety, a to jak díky intenzivnímu záření na jejich kontinentu, tak i světlosti kůže zdejších obyvatel. Relativně často je melanon diagnostikován i na západě. V Americe se například za posledních dvacet let zdvojnásobil počet lidí, kteří onemocněli maligním melanomem. O zákeřném kožním onemocnění jsme si povídali s primářkou II. kožní kliniky v Praze 2 Ivanou Krajsovou, která stojí v čele melanomové poradny, do níž dojíždějí a léčí se i pacienti ze Středočeského kraje: „Naše poradna, nebo chcete-li dermatoonkologická ambulance, je centrem pro prevenci, diagnostiku a léčbu kožních nádorů. Věnujeme se jednak melanomovým kožním nádorům, to znamená problematice mateřských znamének, ale i všem dalším zhoubným kožním novotvarům a přednádorovým stavům kůže a lymfomů.“Kdo vůbec tvoří takové melanomové centrum?Vedle dermatologa, který diagnostikuje nádor, je to například klinický onkolog, do jehož kompetence spadá případná další léčba, jako je ozařování či chemoterapie. Nechybí zde ani chirurg. V současné době je v léčbě melanomu nový trend - vyšetřování sentinelové uzliny, které je prováděno právě na chirurgické klinice. Kromě těchto specialistů k nám podle potřeby docházejí samozřejmě i další kolegové.Hovoříte o vyšetření sentinelové uzliny. O co se jedná?Sentinelová uzlina je první uzlina, která sbírá mízu z místa kožního nádoru. Zjednodušeně řečeno - předpokládá se, že pokud se nádor v těle rozšířil a zakládal metastáze, zachytily se v ní všechny nádorové buňky. Vyšetření této uzliny nám tak určí, zda se jedná o začínající, a nebo pokročilý nádor. Kde všude se melanom může objevit?Kdekoliv na kůži, ale jsou místa, kde se přeci jenom objevuje o něco častěji. U mužů středního věku je to na zádech a u žen naopak na dolních končetinách. Ve vyšším věku se k tomu přidává obličejová část. Výjimkou nejsou ani dlaně, chodidla a nebo části pod nehty. Melanom není už zdaleka jen ryze kožní záležitostí, ale může se objevit i v očích, což je relativně častá lokalizace. V neposlední řadě postihuje i sliznice v ústech a nosu.Vaše poradna slouží nejenom Pražanům a obyvatelům našeho regionu, ale v čekárně jsou vidět lidé i z jiných míst republiky. Kolik pacientů evidujete?Fungujeme jako specializované pracoviště jednak pro Pražany, kterým vedle nás poskytují péči i některá další podobná zařízení, tak i obyvatele Středočeského kraje, pro něž jsme naopak jediným takovým pracovištěm. Jsme však přístupni i ostatním pacientům z nejrůznějších míst republiky. Když si vezmete, že každý rok diagnostikujeme až sto padesát nových případů, evidence našich pacientů jde do tisíců. Sneseme v tomto ohledu srovnání už s velkými evropskými centry.Tato statistika svědčí o velkém nárůstu onemocnění. Čím je způsoben?Nárůst tohoto nádorového onemocnění je skutečně obrovský a zaznamenává se prakticky od počátku padesátých let. Osobně se problematice melanomu věnuji přes dvacet let. V naší republice se v osmdesátých letech toto nádorové onemocnění vyskytovalo ve čtyřech případech na sto tisíc obyvatel. Dnes je to už něco málo přes dvanáct pacientů! Obecně se to srovnává s nárůstem plicních nádorů u žen. Přičítá se to především změně životního stylu. Příkladem si můžeme vzít filmy pro pamětníky, v nichž vidíme defilovat naše předky po plážích. K jejich úborům, kterými se chránili, patřily zcela běžně kalhoty a košile i klobouky. My naopak často navštěvujeme nudistické pláže.Melanom může vzniknout skutečně jen zvýšenou expozicí ultrafialového světla? Je přeci známo, že se nádor objevuje i na kůži, která je před sluncem chráněna.Ultrafialové záření pravděpodobně nebude jedinou příčinou tohoto závažného onemocnění, ale o jiné zatím mnoho nevíme.Hlavním důvodem je samozřejmě genetická dispozice! Základem potom „zděděný“ typ kůže. Nejvíce ohroženými jsou lidé s velmi světlou kůží, neboť mají nejmenší odolnost proti poškození slunečními paprsky. Riziko výskytu kožních nádorů klesá s intenzitou přirozené pigmentace. Znamená to, že u člověka s takzvaným fototypem kůže číslo 4, který se snadno opaluje a nikdy se nespálí, je předpoklad takového onemocnění o něco nižší. Tím však rozhodně neříkám, že se u nich nádory nevyskytují. Melanom se běžně objevuje i u černochů, které postihuje na dlaních, ploskách chodidel a pod nehty. Zajímavostí je, že je to jediný typ melanomu, který se u nich vyskytuje. To ukazuje na další domněnku o vzniku těchto nádorů - imunosuprese, vyvolané intenzivním sluněním. Melanom potom sice nevzniká výhradně na nechráněných místech, ale díky tomuto slunění dochází k celkovému oslabení organismu, což má za následek jeho nárůst kdekoliv na těle.Dá se i u nás geograficky označit největší výskyt kožních nádorů?Vzhledem k malé rozloze naší země to není možné. Takové označení by bylo zcela umělé a neodpovídalo by skutečnosti.Dříve se hovořilo o lidech ve věku mezi 60 - 70 lety jako o nejrizikovější skupině. Dnes se však uvádí onemocnění již u třicátníků až čtyřicátníků. Ženy onemocňují dokonce už mezi dvaceti až třiceti lety.Obecně začíná platit, že melanom postihuje stále mladší ročníky. V USA jím nejčastěji trpí ženy mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety. A je to zároveň i nejfrekventovanější nádor u žen. Stále je naštěstí vzácný u dětí. Ani pro to nemáme ještě jednoznačné zdůvodnění. Dítě se s melanomem může velmi zřídka narodit. Následuje dlouhé období, kdy se u nich nevyskytuje a objevuje se až po pubertě. Stejně tak je to v zemích s největším výskytem tohoto nádoru, jako je například Austrálie. Co se týče pohlaví, je v současnosti poměr nemocných vyvážený. V minulosti melanomem naopak více trpěly ženy.Může si laik sám diagnostikovat takové kožní onemocnění?Každý, kdo se alespoň trochu věnuje své kůži, snadno na ní objeví jakoukoliv změnu. Pravidlem je, že každé mateřské znaménko dosahuje určité velikosti - v průměru od pěti, maximálně do deseti milimetrů. Potom se již nemění. Melanom se narozdíl od něj stále mění! Jeho ložisko se zvětšuje a tím dostává nepravidelný tvar. Začíná měnit i barvu. Na povrhu se objevuje skvrnitá pigmentace a přibližně v padesáti procentech svědí. Nejedná se o žádné úporné svědění. Sem tam zasvědí. Říká se, že na sebe upozorňuje - dej pozor, něco se děje. V každém případě však platí, že při jakékoliv pochybnosti je třeba navštívit kožního specialistu! Melanom je sice nádor velmi zhoubný, který dokáže metastázovat a umírá se na něj, ale včasným rozpoznáním a chirurgickým odstraněním se pacient může vyléčit.Na vašem pracovišti využíváte přístroj Dermogenius. K čemu slouží?Jedná se o digitální dermatoskop, neboli přístroj pro snímání kožního pigmentového projevu. Jeho program nám umožňuje pozdější vyhodnocení mateřského znaménka, tedy zda se jedná o neškodný útvar a nebo už počínající nádor. I když je Dermogenius dobrým pomocníkem, konečná diagnóza zůstává vždy na lékařích. Jeho úloha je nezastupitelná v tom, že přesně zaznamená stávající znaménka pacienta, což nám usnadňuje přesné porovnání s předchozím stavem. Medicína nemůže v současnosti kromě ozařování, chemoterapie a chirurgických zákroků pacientům nabídnout nic jiného? Naše pracoviště je členem evropské skupiny pro výzkum, a léčbu nádorů a účastníme se proto všech studií v rámci evropského společenství. Z tohoto důvodu jsme byli nedávno zařazeni i do studie k melanomové vakcíně. Jako jediné pracoviště v naší republice jsme už také zahájili léčbu vybraných pacientů. Vakcína bude aplikována čtrnácti stům pacientům v rámci všech zúčastněných zemí s tím, že jejich léčba bude trvat pět let. Během dalších pěti let bude ještě probíhat vyhodnocení celé studie.Výsledky budou známy až po deseti letech?!U melanomů je velmi obtížné hodnotit jakékoliv účinky léčby. Je to způsobeno i tím, že se jedná o nádory s pozdními metastázemi. Hodnotit pětileté přežití u pacientů v tomto případě skutečně nic neznamená. Je to doba, kdy pacient po operaci bez problémů přežívá a metastáze se objeví až třeba po osmi či deseti letech. Čili první objektivní výsledky účinnosti léčby lze učinit opravdu až po deseti letech. Mohou se na zvýšení onemocnění melanomem u nás podepsat loňská tropická vedra?Mohou, ale to poznáme až za dvacet let. U melanomu platí, že krátká a přímá závislost neexistuje. Pro jeho vznik je nejrizikovější spálení kůže v dětství. Melanom se objeví pokaždé až s odstupem několika let.Ani cílená prevence některé z nás neodradí před nadměrným opékáním na slunci. Můžeme se alespoň chránit opalovacími krémy? Nedávno proběhla v médiích informace o tom, že právě ty způsobují vznik kožní rakoviny.Krémy jako takové ji nezpůsobují. Příčinou však může být jejich nesprávné používání. Dám příklad - člověk se světlou kůží sice použije vyšší faktor krému, řekněme od 25 do 30, ale je zároveň na slunci daleko déle. Bez ohledu na fototyp své kůže. Třeba se ani nespálí, ale na jeho kůži dopadne o mnoho více slunečního záření. Druhým důvodem, proč krémy „selhávají“, je jejich vysoký faktor, který lidem umožní být na slunci neúměrně dlouho, aniž by zaznamenali nepříjemné pocity. Potom samozřejmě nastupuje už zmíněná imunosuprese. Současná nabídka ochranných krémů je v našich lékárnách a specializovaných obchodech dostatečná. Nevyplácí se šetřit při jejich nákupech ani ignorovat doporučení výrobců. Je však třeba zároveň říct, že nás ani sebelepší krém neochrání, nezačneme-li se ke svému tělu chovat zodpovědněji. Melanom není jen „letní záležitostí“, a tak je rozhodně opatrnost na místě po celý rok...

folder_openPřiřazené štítky

Ztracená láska k životu

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

Doba je hektická, vyžaduje po lidech, aby byli nutně úspěšní, bohatí, obklopení velkou škálou sexuálních protějšků. Doba po člověku chce, aby byl jiný, než jaká je jeho přirozenost. Ne každý se takovým požadavků dokáže přizpůsobit, ne každý vydrží kolotoč vydělávání, neupřímných úsměvů a nevázaného sexu bez citové vazby. Pro takového člověka je svět jakousi prázdnou odbočkou, kde pro něj osobně není místo.Takový člověk nakonec může skončit v hluboké depresi, která dokáže pacienta vehnat i do náruče sebevraždy. Psychologie v Brně má s takovými případy zkušenosti a snaží se jim pomoci. Doba, která vyžaduje jeden druh lidí, ostatními svým způsobem pohrdající, je doba špatná. Nedokáže nabídnout pro všechny složky lidské povahy adekvátní uplatnění, proto se někteří lidé cítí v životě neusazeně, nešťastně. Je důležité, aby se takový člověk svěřil do rukou odborníka.Ten mu nenásilně a přátelsky ukáže stezky světa, o kterých pacient začasto neměl ani potuchy. Ukáže mu, že doba není špatná, jen je potřeba nalézt v ní sebe, nehledat v ní někoho jiného, neupínat se na malé věci, které pacienta přitloukají na dveře psychologovy ordinace, ale oddat se štěstí a kráse, které jsou na každém kroku, jen otevřít oči a chtít vidět krásu, chtít vidět soulad. Je všude kolem nás.Psychologie v Brně nabízí vedle konzultací také medikaci. Rychlost života je někdy nesmírně poctivá a člověka semílající, proto se vydá postižený za odborníkem, který mu aplikuje pilulky, jež jsou schopné vymalovat svět na růžovo. Říká se jim antidepresiva, léky, které, pravda, někdy vyvolávají závislost, ale které zároveň zavřou před člověkem strach z okolí, z nesnází, které lze na každém kroku potkat.

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Plíseň na nohách

access_time06.březen 2020personRadka Eliášková

Kde najdu nejbližšího dermatologa?Můžete využít interaktivní mapy České republiky, která je k dispozici na internetu v sekci Kam jít. Stačí si podle kraje vybrat nejbližší ordinaci. Získáte nejen kontakt na lékaře, ale také jeho ordinační hodiny. Další možností je zavolat na informační linku Zdravé nehty – 844 111 156 – a vyškolený operátor vám už poradí. Musím mít k dermatologovi doporučení od svého praktického lékaře?Ne, k návštěvě dermatologa není potřeba mít doporučení. Ale je důležité se objednat s dostatečným předstihem, čekací doby některých ordinací mohou být i v řádu týdnů. Jak bude vypadat moje návštěva u lékaře – nebude mě to bolet?Při první návštěvě vás dermatolog vyšetří – podívá se vám na nehty a mezi prsty, zda tam také není přítomna plíseň. Buď vám sám odebere vzorek z nehtu nebo vás odešle do speciální mykologické laboratoře. Tam ze vzorku připraví preparát pro mikroskopii a provedou kultivaci. Výsledkem je po 4 – 6 týdnech zjištění, zda trpíte onychomykózou (plísní nehtů) a jaký původce onemocnění způsobil. Rozhodně vám nikdo nebude nehty trhat, tak už se dávno plísně nehtů neléčí. Za jak dlouho se budu znát výsledky prvního vyšetření?Sama kultivace trvá zhruba 4 až 6 týdnů. Pak vám lékař sdělí, jestli plísní trpíte a můžete se začít léčit. Jak dlouho bude trvat, než se mi začne objevovat zdravý nehet?Začnete-li brát systémová antimykotika, která patří mezi moderní způsoby léčby onychomykózy, měly by se první výsledky objevit v závislosti na rychlosti růstu vašeho nehtu nejčastěji ve druhém měsíci léčby. Všechny projevy onemocnění ale zmizí, až když odroste celý postižený nehet, což bývá zpravidla po 6 – 12 měsících. Může se mi plíseň nehtů vrátit?Ano, bohužel může. Plíseň nehtů je nebezpečné infekční onemocnění, které se může vrátit. Proto je důležité dodržovat přísná hygienická opatření – například nechodit naboso ani doma, nepoužívat společné ručníky a ostatní toaletní potřeby a dobře nohy umývat a vysušovat. Další návod, jak zabránit plísni, aby se vrátila, najdete v sekci Jak se bránit?. Stačí na léčbu plísně používat lokální antimykotikum jako je BATRAFEN? Jestli ano, jak dlouho? Je na používání tablet nutné vyšetření jater (kvůli zvýšené zátěži)?Pokud se jedná o plísňové onemocnění kůže, lze s lokální léčbou uspět. Pokud jsou postiženy nehty, málokdy se podaří problém vyřešit pouze lokálními prostředky. Doporučuji požádat lékaře (eventuálně i jiného) o nasazení celkové antimykotické terapie - např. pulzní metodou. Její výhodou je, že se tableta užívá jen 1 týden v měsíci obvykle po dobu 3 měsíců. Po dobu celkové léčby je vhodné pokračovat v lokální terapii. Výsledek je patrný již ke konci léčby, kdy by měl začít odrůstat zdravý nehet. Vyšetření jater se zpravidla provádí u ohrožených pacientů, kteří se zároveň léčí pro jiná onemocnění.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz učiňte jiného

Nenechte ho uklízet – Opravdu!

access_time29.květen 2019personRedakce

Péče o domácnost nikdy nebude rozdělená rovným dílem. Někdo častěji vaří, jiný žehlí, uklízí… A stejně jako každému chutná něco jiného a někdo žehlí prostěradla a jiný ne, tak i na úklid jsou různé názory. „Potřebuje to tu uklidit,“ řekne často žena a muž si pomyslí (protože nahlas se to neodváží říct): „A co? Vždyť je tu čisto!“Genderová vyváženost je sice snem každé ženy, ale když ono to v běžném životě tak snadno nefunguje. Mars a Venuše prostě na svých oběžných drahách, alespoň co se úklidu týče, průsečík nemají.Do posledního kusuPravidelně mýt nádobí je pro muže asi stejně bolestivou záležitostí, jako jet na víkend na návštěvu ke tchánům. Dokopou se k tomu až ve chvíli, kdy už není vyhnutí. Mužská schopnost ignorovat špinavé nádobí až do chvíle, kdy už si nemají do čeho uvařit čaj (protože mít ho v hlubokém talíři už i jim přijde moc neandrtálské), je skutečně výjimečná.Co není vidět, neexistujeV tomhle jsou jako děti. Když nadrobí, nesmetou drobky a nehodí je do koše, ale zametou je pod prostírku. Když při snídani v posteli pocintají džusem prostěradlo, nedají ho pak do prádla, ale zakryjí peřinou. Protože co není vidět…? Neexistuje!„Obkroužení“Když už se dokopou k utírání prachu nebo snad dokonce k vysávání, zapomeňte na to, že by to vzali do důsledku. Jediné, co důsledně udělají, bude to, že všechny předměty, se kterými by museli pohnout, prachovkou nebo vysavačem pěkně obkrouží.PlánováníUklízení musí mít muž dopředu naplánované, aby se na něj duševně připravil. Musí vědět, že následující hodinu svého času bude „šúrovat“, i když by raději spal, četl, díval se na televizi, šel na pivo, seděl na toaletě, opravoval auto, surfoval po internetu (dalších 93 věcí si doplňte).PochvalaAť už umyje nádobí sám od sebe nebo na vaši prosbu, ať spláchne po holení vousy z umyvadla nebo vynese koš, vyčistí zacákané zrcadlo nebo vezme štětkou toaletu, chvalte ho. Ne jednou, ale třikrát, pětkrát, desetkrát. Protože pochval není nikdy dost a protože pochvala na muže funguje jako záruka toho, že to, za co ho chválíte, udělá příště znovu.Tip: Vyzkoušejte Real nový! Nejenže vás zbaví špíny, ale spolehlivě vystraší i vašeho muže!

folder_openPřiřazené štítky

Ten další nebude jiný – zapracujte na vylepšení toho, co máte.

access_time29.květen 2019personRedakce

Tak a je to tady. Schyluje se ke konci. A nezáleží na tom, jestli se nacházíte ve stavu manželském, nebo jen žijete s přítelem. Utržená ruka bolí každého stejně. Ale co teď? Vyplatí se zachránit stávající vztah nebo sbalit poslední rámeček s fotkou a udělat tlustou čáru?Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Výběr té správné podprsenky je věda!

access_time29.květen 2019personRedakce

Už delší dobu jsem přemýšlela o svých podprsenkách. V pubertě jsem si na ně moc nepotrpěla. Nakupovala jsem je v běžných mezinárodních obchodech a vybírala je jen podle vzhledu, tedy vlastně barvy. V posledních letech mi ale začalo docházet, že to, co mám pod oblečením, není zanedbatelné…Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

To, že s vámi nespí, nemusí znamenat, že někoho má

access_time29.květen 2019personRedakce

Možná jste si myslela, že to, jestli váš partner někoho má nebo ne odhalíte úplně snadno podle toho, že s vámi přestane spát. Nejspíš byste se totiž zachovala takhle sama. Jenže „podle sebe soudím tebe“ tady tak úplně neplatí.To, že nemá zájem o sex, ještě nic neznamená. Existuje milion jiných důvodů, proč na to zrovna nemá chuť. Často to jsou třeba jen obyčejné starosti v práci, jakýkoli neúspěch, mizející peníze na účtu a stovky dalších věcí, kterými vás nechce zatěžovat.SPÁT S VÁMI NEJSPÍŠ NEPŘESTANEMá k tomu totiž hned několik důvodů. S vámi je sex jiný – přináší mu něco jiného, než sex s ní a pořád je to přece muž, takže proč by se o to ochuzoval (milence samozřejmě tvrdí, že s vámi nespí a že máte problémy kdesi cosi). Za další – milenky bývají paradoxně i dobrým stimulem k tomu zlepšovat v posteli něco doma. Proč to tak funguje, ještě žádný muž snad neobjasnil, ale berte to jako fakt. Muže, které mají sexuální zpestřování jinde, prostě sex o to víc začne bavit i doma. Navíc si muži myslí, že byste pojala podezření, kdyby s vámi přestali spát. Na tohle si opravdu umí dávat pozor.PRVNÍ SIGNÁLNÍ – MUŽI NEJSOU NEOMYLNÍAni tak chytří, aby si dokázali ohlídat úplně všechno. Více předvídáme my ženy a jsme daleko opatrnější. Proto také na naše vztahy, pokud nějaké máme, přijde daleko méně mužů, než my na ty jejich. I tak ale existují poměrně jasné signály.1. Na jeho telefonu se najednou objevilo hesloNikdy ho nepoužíval a teď má telefon zaheslovaný. Navíc jste si všimla, že i hesla často mění. Není tam náhodou něco, co se mu nechce mazat a co byste neměla vidět?2. Chodí mu večer zprávyA ještě než se sama zeptáte, má hroznou potřebu vám říct, kdo píše a jak ho to štve, že mu dotyčný píše takhle večer. Modelový příklad: „Ježiši, to je zase Souček, co zas chce“ – následuje samozřejmě rozezlené pohození hlavou pro zvýšení důvěryhodnosti.3. Telefon si bere i na záchodProstě z něj nespustí oči. A když ho omylem někde nechá ve vaší blízkosti, je strašně nervózní.4. Telefon si pokládá displejem na plochu stoluNe naopak. Jednoduše pro sichr, aby se tam neobjevilo jméno, od koho zpráva je. 5. Bezděčně se usmíváProstě se jen tak z ničeho nic začne pousmívat. Milenka má nejspíš i smysl pro humor, když si na její dobrý vtip vzpomene i doma.6. Má víc práceMusí večer ještě na tuhle a na támhletu schůzku – jsou důležité. Řeší teď totiž dost zajímavý byznys.7. Má do telefonu jiný tónPřirozeně vám bere telefon, i když je s ní, protože vytípávat ho je ještě větší „provar“. No, a jestli s vámi mluví jako s bráchou, něco je prostě špatně.8. Má vás v telefonu jménemMiláček už dávno nejste. Budete tam nejspíš jen jako Iveta, Katka, Sandra, Kamila a tak dále – žádná zdrobnělina, žádná přezdívka.9. Je odvážnějšíHlavně při hádkách. Má najednou hodně síly vám vyčíst daleko více věcí, než předtím a nebojí se, že ho pošlete do háje – přece mu vždycky jedna z vás zůstane.10. Stávají se mu divné věciTřeba zapomene telefon v práci a musí si pro něj hned zajet, jen co dojede domů. Nebo musí jet za kamarádem, protože mu nepřinesl papíry a musí se to vyřídit teď hned. Demonstrativní znechucení je samozřejmě na místě.Žena, která ví: Markéta

folder_openPřiřazené štítky

Jaký pán, takový pes

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nejoblíbenějšími domácími mazlíčky jsou bezpochyby psi a kočky. I přesto, že možná ani jedno ze zvířat nevlastníte, chováte k nim větší sympatie. Ale chováme kočky a psy pouze proto, že jsou to roztomilá zvířata a můžeme s nimi trávit čas, nebo souvisí i s osobností člověka? Je dobré si pořídit domácího mazlíčka jenom podle toho, zda je pro nás oblíbenější?Psi a kočky – dvě různá zvířata s odlišnými vlastnostmi, které buď obdivujete, nebo se vám nezamlouvají. Psi jsou společenští, jsou to kamarádi člověka. Kdežto kočka je hrdé zvíře, které preferuje samostatnost. Lidé si však potrpí na věrnosti a lásce čtyřnohých kamarádů, ať už se jedná o kočku, nebo o psa. Milovníci koček vyzdvihují kočičí osobnost a její nezávislost, kdežto příznivci psů zase věrnost a přítulnost. Pořizujeme si tedy zvíře, které se nám podobá?Jelikož se soužitím lidí a jejich domácích mazlíčků začali zabývat vědci, vznikl nový vědní obor zvaný antrozoologie. Cílem tohoto oboru je zkoumat vztahy mezi člověkem a zvířetem. Dokonce průzkum, který byl v rámci tohoto oboru proveden, dokázal, že si člověk vybírá takové zvíře, které odpovídá jeho charakteru.Milovníci psů – racionální lidéMilovníci koček – kreativní neuroticiPokud svého mazlíčka opravdu tak milujete, jak říkáte, projeví se to i na péči. Majitelé milující své mazlíčky jim kupují drahé granule pro psy, které se vyznačují svou vysokou kvalitou. Na svém čtyřnohém příteli byste rozhodně šetřit neměli.Kdy si vybrat jinak?Každý ví, které zvíře je mu nejbližší. Ale ať už vaše sympatie jsou nakloněné k jakémukoliv zvířeti, je nezbytné myslet na jeho budoucnost. Pokud nemůžete kočce dát kvalitní zázemí, pak si pořiďte jiného mazlíčka, nebo jí to zázemí vytvořte.Jestliže trávíte v práci dvanáct hodin, pak není vhodné si pořizovat psa, se kterým by nikdo celý den nebyl. Pes totiž potřebuje společnost svého pána. Nestačí mu dát krmivo a říct, ať počká, než přijdete z práce. Takové jednání si pes určitě nezaslouží.

folder_openPřiřazené štítky

Jak oznámit těhotenství

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Blahopřejeme! Jste těhotná. Ať už jste tu skvělou novinu zjistila včera nebo před měšícem, máme pro Vás několik tipů jak originálně a zábavným způsobem oznámit své těhotenství.TipyNěkteré ženy čekají s oznámením trochu déle dokud nepomine zvýšené riziko raného potratu. Pokud se vás to také týká, zvažte oznámení těhotenství po  uplynutí třech měsíců, kdy se míra potratů snižuje.Informujte všechny, pokud je to váš styl. Některé ženy oznámí tuto novinu rodině a přátelům minutu poté, co se ji samy dovědí. Mají pocit, že případný potrat budou lépe zvládat s psychickou podporou rodiny a přátel.Nejprve to řekněte partnerovi, až poté se rozhodněte, komu dalšímu o svém těhotenství řeknete. Chcete, aby to věděli kolegové v práci? A co třeba přátelé ze střední nebo z vysoké školy? Babička s dědou? Dobře si rozmyslete, komu a v jakém pořadí to sdělíte. Někteří lidé mohou být zklamáni, dozví-li se to později nebo od někoho jiného.PartneřiNezapomeňte, že dítě je i Vašeho partnera. Vzrůstá počet použití domácích těhotenských testů a Váš partner by mohl být u toho, držet Vás za ruku a společně s Vámi čekat na výsledek. Pokud to Váš manžel, přítel či partner ještě neví, vyvarujte se oznámení typu “Mimochodem, jsem těhotná”. Oznámení těhotenství je bezprostřední okamžik, jeden z těch, na který budete vzpomínat celý život! Pokud se jedná o nečekané – a možná i nežádoucí – těhotenství, dejte partnerovi čas, aby novinku vstřebal. První reakce ne vždy svědčí o skutečných pocitech.Oznamte své těhotenství tvůrčím způsobem. Pokud to nechcete na lidi jen tak vybalit, zvolte originální způsob, jak to říct těm, které máte ráda. Možná tak vytvoříte krásnou vzpomínku.Romantická večeřePřipravte romantickou večeři. Ikdyž Váš partner očekává jídlo o čtyřech chodech, naservírujte mu baby-jídla: malé žebírka, baby karotku, dětský jablečný džus v malé skleničce pro děti. Jako dezert můžete podat baby-keksy pro chroupání s prvními zoubky.Udělejte si filmový večer a vyberte filmy související s dětmi: Devět měsíců, Junior, Baby Boom atd. Napište tu skvělou novinku na kousek papíru a vložte jej do obalu od DVD  nebo VHS kazety. Pusťte první film, ne však ten s překvapením. Jakmile film skončí, zvedněte se s tím, že si odskočíte a poproste partnera, aby pustil další film. Samozřejmě ten, do kterého jste vložila zprávičku:-) Počkejte až si ji přečte a poté se vraťte s úsměvem a slovy “Ano miláčku, je to tak!”Počkejte na dovolenou a doslova “darujte” svému partnerovi tuto novinku. Kupte tričko s nápisem TAŤKA #1, dětský přívěšek na klíče, pohádkovou knížku, stejně jako další dětské drobnosti, vložte je do dárkové tašky zavázané stuhou a předejte svému partnerovi.Připravte partnerovi koupel a přidejte koupelovou pěnu. Napište sladký dopis oznamující Vaše těhotenství a vložte jej do dětské láhve. Láhev vložte do vany a skryjte v bublinkách.Jakmile si partner vleze do vany, něco ucítí, najde láhev a přečte si vzkaz.Zahrajte si Scrabble a snažte se vybírat pouze slova související s dětmi.Romantická sprchaDejte si společnou sprchu. Napište si na bříško “Mimčo na palubě” omyvatelným fixem a počkejte, až si toho všimneNechte upéct dort a na něj napsat “Blahopřejeme k Vašemu těhotenství”. Poté požádejte partnera, aby dort vyzvedl, protože máte moc práce. Jakmile se zeptá pro koho ten dort je, řekněte “Pro nás!  Budeme rodiče!”Pošlete zprávu oznamující tuto novinku, zvolené jméno a kopii ultrazvuku. Pochopitelně zálěží na tom, v jakém stádiu těhotenství se nacházíte. Nebo můžete s partnerem udělat společnou fotku, na které bude vidět Vaše bříško.Uspořádejte zahradní párty pro přátele. Jakmile budou všichni jíst, vstaňte a proneste přípitek. Řekněte, “Jen jsme Vám chtěli poděkovat, že jste přišli. To, že jsou tady všichni naši přátelé pro nás hodně znamená. A mimochodem, čekáme děťátko. Kdo si dá zákusek?” Všichni propuknou v smích, zeptejí se, zda to myslíte vážně a pak to spolu oslavíte.Nechejte v bytě pohozenou knihu s křestními jmény dětí.Sejděte se se všemi pod záminkou společné fotografie. Při první fotce řekněte “Řekněte sýýýr!” Při druhém pokusu pak “Všichni řekněte, Lucka je těhotná!” Rychle zmáčkněte spoušť – získáte tak skvělou fotku s překvapenými výrazy všech zúčastněných.Pokud se o svém těhotenství dozvíte v blízkosti partnerových narozenin, vyjděte si na večeři do romantické restaurace a nechte si ke stolu doručit narozeninové balónky, na kterých ovšem bude napsané “Blahopřejeme k děťátku!” nebo něco podobného. Váš partner bude očekávat, že na nich bude napsáno “Šťastné narozeniny!”, ale když si je prohlédne pozorně, bude překvapení na světě!RadyČím dříve těhotenství oznámíte, tím dříve můžete začít plánovat koupání miminka, výběr jména, nákup postýlky, kočárku, oblečení, výbavičky a hraček. Je mnoho věcí, které musíte zvládnout během devíti měsíců před narozením Vašeho potomka.Buďte nápaditá a zkuste vymyslet vlastní originální způsob oznámení těhotenství. Přizpůsobte si kterýkoli způsob oznámení jak chcete. Je to Vaše dítě a Vy si můžete u oznámení užít legrace kolik budete chtít!Pokud jste Vy a Váš partner netradiční dvojka, připravte se na to, že někteří lide reagují spíše negativně. Někteří lidé nejsou tak otevření, jak byste si přáli. To však neznamená, že byste to neměli pořádně oslavit!Dobře si rozmyslete pořadí, v jakém těhotenství oznámíte rodině a přátelům. Rodiče, sourozence a prarodiče mějte první na seznamu. Určitě nechcete, aby se to dověděli od někoho jiného. A věřte, že zprávy o nastávající mamince se šíří velmi rychle.UpozorněníPokud chcete s oznámením počkat, mějte na paměti, že zvracení, rostoucí bříško a častější návštěvy u lékaře mohou tajemství nechtěně vyzradit. Pokud se již těhotenství těžko skrývá, měla byste to oznámit nyní, dokud to ještě může být překvapení. Jinak můžete přijí o ten skvělý okamžik.Zvolte správné načasování. Vaše dobré zprávy mohou být pro jiného solí do rány. Potratila nedávno Vaše kamarádka? Buďte vnímavá k jejím pocitům. Představte si, jak byste se cítila na jejím místě.Nikdy neoznamujte těhotenství v hádce. Je to nevhodné a mohla byste se připravit o skvělou příležitost. Křik ve stylu “Jsem těhotná, takže už nikdy nebudeš chodit domů pozdě! A s kamarádama se rozluč!” bude nemilá vzpomínka pro vás oba. Mít dítě je dospělé rozhodnutí, tak se podle toho chovejte.Ještě jednou, první reakce nebývá vždy vyjádřením skutečných pocitů. Nebuďte dotčená, pokud se Vám bude zdát, že lidé nejsou mile překvapeni.Uvědomte si povahu svého partnera. Někteří si užijí výše popsané metody, jiní by však dali přednost vážnějšímu způsobu, jakým se dozví, že budou rodiči.Nechat své rodiče, sourozence či prarodiče dozvědět se o Vašem těhotenství od někoho jiného, je důvodem mnoha zraněných citů. Rodině to oznamte jako první. Rodiče a prarodiče se snadno mohou cítit nevýznamní, pokud se to nedozví jako první.

folder_openPřiřazené štítky

Máte to jako já? - článek pro vysoce citlivé lidi

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Přecitlivělost, velká citlivostPřipadáte si někdy jako mimozemšťan? Už jako děti jste měli pocit, jako byste byli z jiné planety? Nezapadáte a připadáte si jiní? Druzí vám nerozumí a dávají vám najevo, že jste přecitlivělí a divní?Pocity prožíváte intenzivně a silně, zavalí vás jako mořská vlna od hlavy až k patě a druzí se na vás dívají jak na exota, co blbnete? Proč to nedokážete nechat plavat?S největší pravděpodobností jste typ člověka s vysokou citlivostí a vnímavostí. Narodili jste se tak, ale vzhledem k jisté bezohlednosti a bezcitnosti dnešní společnosti si připadáte divně a jaksi mimo „normál“ a pořád to řešíte a pořád nevíte, co je s vámi v nepořádku.Někdy můžete mít pocit, že jste nepřizpůsobiví a cítíte se díky tomu špatní a vinní.• Žijeme emocionálně a citově v době temnaEmoce, citlivost, soucítění se dodnes moc nenosí. Naučili nás považovat je za slabost, které je třeba se zbavovat všemi myslitelnými způsoby. Spousta lidí je v tom úspěšná.Ale vám to prostě nejde! Pořád cítíte! A všechno nesmírně silně prožíváte. A vaší nejhlubší touhou je touha po světě, v němž je láska, lidská blízkost, mír a klid.• Vyrůstali jste s pocitem, že je s vámi něco špatně?Narodila jsem se jako čisté a radostné dítě. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěla ochutnávat, cítit. V jednu chvíli jsem se dokázala zalykavě smát, hned v zápětí se zoufale rozplakat nad rozšláplým broučkem, vztekat se, když něco nešlo, abych po chvíli zůstala v úžasu a bez dechu stát nad třepotavou krásou motýla.Prožívala jsem vše s takovou intenzitou, takovou vášní, bez hranic a omezení. Všechny ty silné pocity mne dokázaly tak pohltit, že jsem zapomínala na okolní svět.Velmi časně mne však uchopila tvrdá ruka výchovy a dala mi nekompromisně najevo, že takhle ne. Buď se stanu tzv. normálním dítětem nebo bude zle.Nechápala jsem, co je se mnou špatně. Copak to druzí takhle nemají? Copak to necítí stejně? Něco se mnou není v pořádku. Konečný verdikt: jsem divná! Nepatřím sem. Nějakým hrozným omylem jsem se narodila na jinou planetu lidí, kterým nerozumím a kteří nerozumí mně.V zájmu přežití jsem musela svůj nádherný dar citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat pohřbít jako něco nežádoucího, otřesného a nenormálního.Popřela jsem sama sebe a svou velkou citlivost začala považovat za prokletí.Okolí mi dávalo najevo „jsi přecitlivělá, všechno si zbytečně moc bereš, moc to prožíváš, proč to pořád rozebíráš, nech to plavat“. A já se snažila. Nešlo to. Pocity zůstávaly, akorát jsem se je naučila schovávat, nemluvit o tom, co cítím.Můj život se tak stal postupně velmi smutný a prázdný. Bez pocitů, bez lásky, nenaplněný, prázdný. I uprostřed své rodiny jsem si připadala hluboce osamělá a jaksi mimo. Život se zdál nesmyslný. Uvnitř jsem se cítila prázdná. • Netušila jsem tenkrát, že jsem tu správněŽe jsem se prostě jen narodila s darem velké citlivosti a schopnosti vše hluboce prožívat a vnímat tak, jak to většina lidí ve svém životě nikdy nepozná, protože tuto schopnost nemají.• Máte to stejně jako já?1) velmi silně vnímáte pocity druhých lidí, umíte je tzv. načítat a cítíte je v sobě, jakoby byly vaše2) snadno se dokážete dojmout a plakat nebo rozzlobit a často ani nevíte, proč se tak cítíte3) během chvíle se u vás vystřídá hned několik pocitů a tak se ve svých emocích občas „topíte“4) vše děláte s mnohem větším emočním nasazením, než je běžné5) všechno si velmi berete k srdci a často za vše přebíráte zodpovědnost6) jste mimořádně citliví na hluk, děsí vás křik, preferujete ticho a klid7) máte nesmírně barvitou představivost, zdají se vám živé sny8) umíte naslouchat a dát druhému člověku prostor a lidé se vám díky tomu rádi svěřují9) máte nízký práh citlivosti – jste velmi citliví na bolest – už pouhé očekávání bolesti vám působí bolest10) nemáte rádi změny – každá změna vás dokáže emočně rozhodit a velmi silně na ni reagujete11) nedokážete se rychle rozhodovat12) rychle se unavíte nebo se často cítíte unaveni bez zřejmého důvodu13) vyčerpávají vás místa, na kterých je hodně lidí (nákupní střediska apod.)14) negativní lidé vás velmi vysávají15) jste velmi sebekritičtí a máte tendenci o sobě pochybovat16) kritika se vás silně dotýká a zraňuje vás17) sníte o lepším světě, kde je láska a soucit normální18) nemáte rádi těžké a výrazné vůně19) zírání „do blba“ vás uklidňuje, často jste zasnění20) hluboce vás citově zasahuje jakákoliv nespravedlnost21) jste velmi citliví a soucitní ke zvířatům a dětem, ke slabým a trpícím22) potřebuje nadprůměrně času jen pro sebe, ticho, klid, přírodu, jarní rána v lese23) je pro vás obtížné navazovat nové známosti24) máte jen pár přátel, ale vaše vztahy jsou hluboké a stálé, jste oddaní a věrníCo díky své velké citlivosti neumíteNeumíte být tvrdí a soutěživí. Neumíte odstrčit druhého jen proto, abyste byli někde dřív. Raději se podělíte, než abyste si urvali poslední sousto na úkor jiného. Neumíte jen tak doběhnout první – chcete běžet s druhými, ne je porazit. Neumíte být bezohlední a draví.K tomu vám řeknu jedno: ukazuje se, že tolik preferovaná dravost a bezohledná soutěživost v životě lidském podřízená zákonu „sežer nebo budeš sežrán“ není moc slučitelná se šťastným životem, po jakém všichni toužíme. Kdyby totiž byla, tak dnešní společnost přetéká šťastnými a spokojenými lidmi. Takže je to všechno trochu jinak…Co krásného díky své velké citlivosti umíteUmíte pochopit druhé. Umíte pohladit a obejmout. Umíte vyslechnout a porozumět bolesti a pocitům druhého člověka. Umíte být naplno s druhým člověkem, když ho srdce bolí a po tváři mu kanou horké slzy. Umíte se s druhými smát a radovat se z jejich štěstí – protože to díky své vysoké citlivosti vnímáte sami v sobě.Umíte být s druhým, i když se zlobí, protože za jeho zlostí vnímáte světlo jeho duše – taková je schopnost vašeho citlivého srdce.Umíte spolupracovat, podpořit, motivovat a inspirovat. Díky své velké představivosti dokážete nalézat netradiční a nová řešení.Umíte vnímat a vidět krásu i tam, kde ji většina lidí nevidí. Umíte se radovat z maličkostí.• Jste andělé v lidských tělech, tak to proboha neskrývejteChodí ke mně klienti, kteří by si přáli se své citlivosti zbavit. Chtěli by být normální, chtěli by zapadnout, chtěli by být jako většina.Nedělejte to! Nezahazujte na smetiště svůj překrásný a tolik potřebný dar! Jinak budete svůj život vnímat jako nesmyslný, těžký, bez lásky a plný utrpení.Co potřebujete udělat je – rozkrýt a očistit všechna zranění, jež vám způsobilo nepochopení vaší jedinečnosti vašimi blízkými. Když sebe vnitřně změníte a uzdravíte, stanete se neuvěřitelně inspirující, velmi aktivní a šťastnou osobností.Objevíte, že vaše nádherná schopnost vše hluboce cítit a vnímat je DAR, který vám umožní uvidět život v celé jeho nádheře a stejně tak ho prožívat. Pochopíte, že s touto schopností váš život bude citově bohatší a smysluplnější než životy většiny lidí.Jste naprosto v pořádku!A díky vám tato hektická, chaotická a nervózní společnost jednoho dne zmizí a vytvoří se společnost klidnější, harmoničtější a šťastnější.Jste schopni díky své vzácné citlivosti proměnit svět a učinit ho krásnějším. Tak to prosím dělejte. A nebojte se, nejste v tom sami. Je nás víc!Na Zemi je pro vás místo, jste tu doma, jste tu správně!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz učiňte jiného

Lucie Bílá: Klidná síla neklidu

access_time25.říjen 2019personRedakce

Lucie Bílá je nebezpečně krásná žena. Navíc nikdy nevíte, co si ve vás její usměvavé oči při setkání přečetly: prázdnotu, laskavost, lhostejnost, vypočítavost nebo faleš? Na první pohled vás na ní upoutá její upřímný a široký úsměv. Ke královně naší pop-music patří stejně neodmyslitelně jako její tří-oktávový hlasový rozsah. Někdo ji přirovnal ke slavné Edith Piaf a nazval ji českým „vrabčákem“, pro její útlou a křehkou postavu, prostořekou pusu a osobní kouzlo. Lucii Bílou ale lze jen těžko přirovnávat k jiné zpěvačce. Je jedinečná, je originální, je svá. Její život je pod drobnohledem lidí, kteří mají pocit, že jim jakoby patří. Je zkrátka jejich Lucií. Setkáváte se, předpokládám, i s lidskou závistí. Jak na ni reagujete? Lámete si ještě s pomluvami, zlobou, nenávistí hlavu, nebo jste „nad věcí?“Moje povolání je dělat lidem radost nebo je prostě probudit ze snu a z nudy. Možná jsem svým způsobem i člověk, který se snaží lidem léčit duši, a proto mě nezastaví a nesmí zastavit nic negativního. Snažím se spíš naopak pochopit, z jakého důvodu jsou ti lidé nešťastní. Těch důvodů může být spoustu. Například ten, že je řada lidí, materiálně zajištěných a navenek spokojených, kterým minulý režim všechno vzal, oni si ale myslí, že jim něco dal.Když listujete společenskými stranami časopisů a opakovaně tu vidíte svoji tvář, jaký z toho máte dojem? Zajímají vás ještě stále články, které o vás vycházejí? Nebo se z nich stává rutina s cílem udržovat si určitou image a popularitu, která je pro vaši profesi potřebná?Bez novin by se diváci nikdy nedozvěděli, jak mi na nich záleží, co dělám nového a na co zrovna myslím. Je to nedílná součást mého povolání. Já mám stejně neustále potřebu věci sdělovat, něco měnit, něco převrátit, a jsem opravdu moc ráda, že dostávám neustále nabídky na rozhovory. Je to důkaz, že zatím nenudím.Jedna známá si mi postěžovala, že z vás má až stísňující pocit dokonalosti. Jste úspěšná, bystrá, vtipná, atraktivní. I pěvecké hvězdy jsou ale jen ženy s docela obyčejnými radostmi. Co pro vás znamená pojem ženskost?Nejvíc mi záleželo na tom mít děťátko, protože bez něj bych byla neúplný člověk. Stálo mě to skoro šest měsíců v nemocnici, ale i tam jsem se cítila šťastná, protože jsem žila opravdovým posláním. Podle mne není opravdu větším symbolem ženskosti nic jiného než těhotná a kojící žena. Jinak své známé řekněte, že dokonalá nejsem, že mám tolik chyb, až je sama nespočítám.Jaké tedy máte slabosti a neřesti? Ať už typicky ženské jako nekonečné telefonické hovory s kamarádkami, mlsání sladkého, schopnost strávit hodiny nad svým šatníkem, u něhož zjistíte, že stejně nemáte co na sebe, nebo slabosti zcela jiné.Jsem bojovník a peru se už od školy za věci, které nezměním a se kterými se neumím a nechci vyrovnat. V tu chvíli jsem „mužskej“ a jde ze mě strach. Co mě štve a co bych chtěla změnit, se týká většinou našich špatných zákonů a nespravedlnosti, která se tu často lidem děje. Co se týče jídla, dlouho jsem se učila žít příslovím „nežij, abys jedla, ale jez, abys žila“. Myslím, že už jsem nad sebou vyzrála. Dá se shrnout do jedné věty jaká dnes jste? Jak vidíte samu sebe?Člověk zná nejméně sám sebe a já mám takový sklon k sebekritičnosti, že se mne raději na Bílou neptejte. Jediné, co o ní vím, je, že vás má moc ráda. A myslí tím i všechny, kteří si tenhle rozhovor přečtou. Je prostě taková.VIZITKALucie Bílá – vlastním jménem Hana Zaňáková – se narodila 7. 4. 1966, je dcerou skláře a pečovatelky v domově důchodců. Jejím debutovým albem bylo Miss Ariel, nejslavnějším klipem Láska je láska v režii Filipa Renče. V roce 2014 vydala novou desku, jedná se o trojalbum s názvem Diamond Collection, ve kterém se Lucie Bílá ohlíží zpátky za svojí kariérou. Deska obsahuje největší hity a mapuje vzestup slavné zpěvačky od 90. let. Lucie Bílá je plná emocí, vlídnosti, tvůrčího neklidu. Je ženou se vším všudy. Spojením grácie, humoru, šarmu, pracovitosti i ochoty obětovat se pro druhé a pro úspěch projektu, na kterém pracuje. Některým mužům může taková žena připadat až nebezpečná. Řekla bych ale, že k české slavici Lucii se lépe hodí charakteristika jiná – je to báječná dáma, která si úspěch pracovní i štěstí soukromé zaslouží. Proto všechno dobré, Lucie! 

folder_openPřiřazené štítky

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz učiňte jiného

Super Last Minute: Dárek, kterým potěšíte toho, co má všechno

access_time29.květen 2019personRedakce

Máte v rodině takového toho klasického „problémáka“, co všechno má a co nemá si může koupit? Dejte mu něco, co rozhodně neurazí a věnujte mu voucher, díky kterému si dobije baterky i rozproudí fantazii.Našli jsme tipy na netradiční místa a aktivity. Co třeba zavítat do antiky, nechat hýčkat jako Marie Terezie nebo si vyzkoušet, jaké to je žít ve virtuálním světě?Královská péčeV luxusním Zion Spa Grand Hotelu River Park Bratislava, který se nachází v jedenáctém patře moderního hotelu s příjemnou atmosférou, budete mít Bratislavu jako na dlani a zároveň si užijete výjimečné wellness služby. Novinkou jsou přepychové růžové terapie ukryté pod lákavým názvem Růžová tajemství Marie Terezie. Co vás čeká? Regenerační rituály, které vás unesou do voňavého světa krásy a relaxace. Po celodenním chození po městě, nebo po obchodech, určitě uvítáte růžovou relaxační masáž Mystic Rose s omlazujícím a regeneračním efektem těla, jako i mysli, za použití extra hydratace růžovým hydratačním gelem.Z AntikyKdyž vyrazíte z Prahy směrem na Plzeň, tak za slabší hodinku dorazíte do resortu Darovanský dvůr, který má jako jediný v Čechách tzv. antické lázně.  Díky nim si může obdarovaný užít nejenom tradiční whirlpool s masážními tryskami a vodou prozářenou jiskřivým světlem, ale také třeba bylinkovou inhalaci s přírodními motivy a vůní levandule, kruhovou Kneippovou koupel se střídavě teplou a studenou vodou a nebo tradiční římskou páru. Určitě stojí za to vstoupit i do Amorovy místnosti, kde se vám bude krásně odpočívat za měnících se světel a na vyhřátém písku. nMimochodem, odborníci se shodují na tom, že dobře nastavený odpočinek, může zastavit proces stárnutí, obnoví chuť do života a navodí dobrou náladu. Ano, nejjednodušší je asi jet někam k moři a užít si tamního příznivého klima. Ale popravdě, kdo má čas a prostředky na to, aby několikrát za rok vyrazil do exotických destinací. Ale nezoufejte, i v tuzemsku se dá najít vhodná alternativa. Proč ne třeba v resortu Darovanský dvůr.Pivní lázně pro pivní fajnšmekryPivní lázně patří k jednomu z neoblíbenějších druhů lázní již od středověku. Jedná se o velmi starou a unikátní lázeňskou terapii, kde jsou využívány přírodní suroviny ve formě chmele, kvasnic a dalších přírodních látek, které se používají nejen při výrobě piva a formou koupelí v pivních lázních působí blahodárně na vaše tělo. V pivní lázni není použito ječmene, proto není potřeba se obávat negativních alergických reakcí. Součástí pivní lázeňské procedury je i neomezená konzumace nepasterizovaného piva Bernard®. Tato kombinace dodá energii a zdraví celému vašemu tělu. Pivo Bernard®, které je dodáváno do našich pivních lázní je vyráběno tradičním způsobem z nejkvalitnější odrůdy českého chmele. Pivo není pasterizováno, proto si zachovává kvalitu, chuť i vůni.Jako ve hřeInspirací pro vznik únikových místností byly počítačové hry. Jejich model tvůrci „živých“ únikových místností překlápí do reálného světa. Průkopníky této novodobé zábavy jsou v současnosti Maďaři. S touto zážitkovou zábavou se ale můžeme setkat v metropolích po celém světě, v Severní Americe, Evropě, Japonsku a jinde. Hra je přitažlivá nejen pro turisty, kteří při své cestě do Prahy vyhledávají nevšední zážitek, ale stává se stále populárnější i pro Čechy. Oblíbené jsou i u firem, které je vyhledávají jako ideální formu teambuildingu a nácviku týmové spolupráce. Na věku a pohlaví při hře nezáleží. THEROOM je zajímavým zpestřením nevšedních dnů pro všechny. Voucher do THEROOM se tak může stát skvělým vánočním dárkem pro vašeho partnera (-ku), kamaráda (-ku), spolupracovníka (-ci), vaše dítě nebo jiného člena rodiny. Přijďte si užít dobrodružství a zábavu na místo, které se nachází v samém srdci magické Prahy.

folder_openPřiřazené štítky

Jak se rodí v Tanzánii aneb Těhotenství Šošonek a dalších odvážných žen

access_time25.říjen 2019personRedakce

Srovnávání způsobu porodu v Česku a na Slovensku by asi moc zajímavé nebylo. V Česku a na Ukrajině možná už víc a v Česku a v Anglii třeba taky. Ale zavedeme vás dál, podle informací a poznatků Mgr. Martiny Tiché a Mgr. Šárky Fleišmanové z Pedagogické fakulty UP v Olomouci objevíte obrazy porodů v Tanzánii, v Tibetu nebo způsob jakým rodí ženy Šošonů či Guyanců.TanzanieZemě, kde žije 36 milionů obyvatel, vyznává na třetiny islámské, křesťanské a tzv. domorodé náboženství. Těhotenství u tamních žen probíhá většinou bez potíží. Je zde zvykem, že žena odchází před začátkem posledních čtyř týdnů před porodem k matce, ale dál vykonává svou práci a roli ženy. I když je v domácnosti matky. Tanzánské ženy musejí během těhotenství dodržovat jisté zásady, jejichž porušením by ohrozily život plodu nebo jeho zdraví a zároveň tak poškodily i svého muže. Tyto zásady jsou u různých kmenů jiné, ale uveďme některé z nich :nesmějí vtěhotenství požívat jídlo vjiných domechnesmějí se dotknout nohou hladiny vody při přechodu přes řeku. Těhotná žena musí počkat na manžela až ji přenese¨v 6 měsíci těhotenství si oholí hlavunesmějí nosit přiklopený hrnecnesmějí se ohýbatnesmějí sedět na poraženém stroměnesmějí se dívat na ošklivou osobuPorody probíhají většinou snadno, žena často porodí při práci na poli, po porodu ale pracuje dál a teprve večer odejde s dítětem domů. Tanzánky ale dovedou čas porodu dobře odhadnout a zůstanou doma. Zavolají si zkušené ženy a porodí. Muž u porodu nesmí nikdy být. Pokud je porod těžký nebo moc rychlý pomáhají ženy, co jsou zrovna blízko a manžel shání léky a speciální listy trav, kterými pak žena přeřízne pupeční šňůru. Dítě nedostává jméno hned, ale až je jisté, že přežije. Po porodu zůstává matka doma, délka se liší, ale nikdy není menší než 6 týdnů. V okamžiku, kdy novorozenci odpadne zbytek pupeční šňůry, stává se dospělým a je nutné ho představit ostatním při speciálním obřadu. Matka nosí dítě vždy s sebou po dobu, kdy ho kojí. Dítě spává s matkou v posteli, dokud se nenarodí další potomek. Již v útlém věku se tak mezi matkou a dítětem vytváří silné citové pouto.V mnoha kulturách porodí žena při práci, kterou ale po porodu dodělá a teprve potom odchází domů.Severní Amerika - ŠošoniŘíká se jim také hadí Indiáni a žijí ve skalnaté oblasti Utahu a v Coloradu v USA. Rituály šošonských žen během těhotenství :nesmějí se škrábat prsty na hlavěnesmějí jíst tučná jídlanesmějí jíst maso, živí se především polévkami a pijí jen horkou vodu, Šošoni věří, že pokud by ženy hodně jedly, narodily by se jim tlusté a líné dětiKdyž nadejde čas porodu, přesune se těhotná žena do tzv. menstruační chýše. Jde o přístřešek nedaleko hlavní osady, tady musejí ženy dodržovat přísná pravidla-nenavštěvují svoji rodinu. Šošonské ženy jsou totiž v průběhu menstruace, porodu a bezprostředně po porodu považovány za nečisté a údajně se stávají nebezpečnými i samy sobě. Šošonští muži se těchto žen bojí, a do menstruační chýše proto nevstupují. Ženy zde rodí za pomoci porodní báby, která po porodu vykoupe novorozence v teplé vodě a matce rovněž přináší denně jídlo. V době přežívání matky v chýši provádí otec určité rituály :dodržuje půst, což znamená účast na manželčině utrpeníběhá několik kilometrů,což má pomoci manželce urychlit bolesti a nepříjemné potížepo narození dítěte se musí muž ponořit do studené vody, ale dítě do teplé a přebírá tak symbolicky otcovu roliRovnováha a čistota se u žen obnovuje po 30 dnech, pak se žena vrací i s dítětem domů. Hned po příchodu vykoná rituál přijetí tak, že se s manželem i dítětem vykoupe v potoce. Pak se pomaluje červenou barvou. Otec a matka časně vstávají a pilně pracují, protože věří, že tak, jak se budou chovat, se budou jednou chovat i jejich děti. Nejen u některých amerických, ale i v afrických kmenech je narození dítěte velkou událostí, kterou žije celý kmen nebo vesnice.Jižní Amerika - GuyanciMezi sebou se dělí na indiány bílé a rudé kůže, ale nenadřazují se navzájem. Příchod dítěte považují za velkou vzácnost a prožívá ji celá komunita. Těhotná žena těsně před porodem odchází ze své chýše, kde zanechává manžela,do jiného tábora. Tvoří jej přibližně deset primitivních přístřešků postavených v kruhu na mýtině. Porod probíhá takto :Rodička sedí na lůžku z travin a palmových listů, kolem ní sedí v podřepu několik indiánů. Žena má roztažené dolní končetiny a rukama křečovitě svírá kůl, který je před ní pevně zaražen do země. Opírá se o něj a snadno pak rodí. Guyanky mají snadné porody, kdy nesténají, jen lapají po dechu. Dobu porodu provází řada rituálů, z nichž nejdůležitější je rituál mlčení, jímž okolí projevuje starost a odpovědnost za zdraví novorozence. Hned po narození je dítě schováváno před neviditelnými nočními obyvateli pralesa, kteří by mohli dítě zabít. To je další důvod proč rodící ženy nemluví. Narození syna všichni vítají víc než narození dcery, protože v chlapci vidí budoucího lovce. V místnosti porodu je připravena mísa tvaru vejce, která je spletena z bambusových listů a zvenčí je pokrytá vrstvou vosku divokých včel, takže nepropustí žádnou tekutinu. Je naplněna studenou vodou, kterou jeden z indiánů začne omývat dítě, vodu nechá stékat na všechny části těla a jemnými pohyby pak zbavuje tělo mázku. Po skončení rituálu si jedna mladá žena sedne do podřepu, uchopí dítě levou rukou, přiloží si je k hrudi a pravou rukou mu postupně masíruje končetiny a trup.Jsou kmeny, kde se o dítě, ženu i domácnost stará nejmíň měsíc po porodu muž a příbuzní. Žena i dítě jen odpočívají.TibetTibeťané nežijí jen v Tibetu a v Číně, ale i v Nepálu, v Kašmíru, v Sikkimu a Bhútánu. Je jich asi 6 milionů. Dobu těhotenství považují za vzácnou a obohacující. Těhotná žena je ostatními vnímána jako velmi mocná, přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy, proto jí nesmí po fyzické i psychické stránce nic chybět. O ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci. Porod doprovází celá série rituálů :Někdo z rodiny nebo třeba lékař udělá devět malých vrypů do kousku másla a odrecituje 108krát mantru. Tím se máslo stává posvěceným a otec ještě nenarozeného dítěte je podává v posledních stadiích porodu své ženě, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce pomáhá i když hlavní aktérkou je porodní bába nebo zkušená matka. Otec dítěte pomáhá rodičce s recitováním mantry, tím se údajně porodní proces zrychluje. Pokud jsou větší komplikace, může matka sníst kousek sušené ryby z posvátného jezera. V samotném závěru porodu se někdy podává rodičce šafrán. Také placenta podléhá určitým rituálům :je uschována do té doby, dokud ji neprohlédne astrolog, který rodině poradí den, jenž by podle něj byl nejlepší pro její pohřbení. Místo pohřbení už důležité není. Nesmí ji jen vyhrabat zvířata. Proto Tibeťané placentu zabalí do čisté látky a zakopou hluboko do země.Velký význam má i pupeční šňůra :schovává se přibližně rok na bezpečném místě vdomě a používá se kléčení oparů.Několik dní po porodu zůstává rodina s novorozencem úplně sama, návštěvy jsou zakázány. Třetí den (narodí-li se chlapec) nebo čtvrtý den (dívka) se koná větší slavnost, na kterou přijdou příbuzní, sousedé a přátelé. Zhruba měsíc po porodu se o domácnost stará otec dítěte. Matka s novorozencem odpočívají a jsou pořád spolu. Otec pere pleny, vaří polévky, ohřívá často vodu, protože matka se nesmí po celé toto období dotknout studené vody.

folder_openPřiřazené štítky

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Dia Život

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Děti s diabetem nerozeznáme na první pohled od dětí zdravýchJejich nemoc se však dotýká všech, kteří s nimi žijí a pracují – nejen rodičů, prarodičů a sourozenců, ale i učitelů, vychovatelů, kamarádů, sousedů. Aby tyto děti mohly žít normálním životem, musíme jim k tomu umět pomoci. Každý člověk zná někoho, kdo onemocněl cukrovkou. Většinou jsou to ale lidé dospělí, někdy ve starším věku, často s nadváhou. Tito lidé onemocněli cukrovkou 2. typu. Toto onemocnění je možné léčit pouze dietou nebo dietou a prášky nebo dietou a podáváním inzulínu injekcemi. Tato látka se těmto nemocným v těle vyrábí, ale není dostatečně využita.Je však mezi námi v České republice skoro 2000 dětí, které cukrovkou onemocněly také. Tento typ onemocnění je ale zcela odlišný. Nese název cukrovka či úplavice cukrová neboli diabetes mellitus 1. typu. Tento typ se vyznačuje jediným možným způsobem léčby, kterým je injekční podávání inzulínu. Tyto děti od ostatních nerozeznáme, ale chceme-li, aby žily normálním životem, musíme jim v tom umět pomoci. A v tuto chvíli se to týká nás všech, ať už jsme rodiče nebo příbuzní, učitelé, přátelé nebo sousedé. Abychom mohli pomoci, musíme znát několik základních informací o tomto onemocněníBez inzulínu nelze žítZa diabetes mellitus 1. typu nikdo nemůže. Onemocnění nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebo silné, má-li v oblibě sladkosti a nemá-li rádo sport. V organismu dítěte nastala složitá situace. Přestal se zde vyrábět v dostatečném množství a později v celém k životu nezbytném množství inzulín. Látka inzulín patří mezi hormony, vzniká v části slinivky břišní a je chemickou látkou, která je nezbytná pro proces látkové výměny. Ta je pro život naprosto nezbytná. A stejně tak je tedy nezbytné potřebný inzulín tělu dodávat. V dnešní době není jiný osvědčený způsob, než inzulín podávat injekčně a nejméně čtyřikrát denně. Veškeré pokusy inzulín dostat do těla jinak než jehličkou nebyly zatím úspěšnéInzulín je velmi důležitý pro zpracování glukózy neboli krevního cukru v těle. Ten je zdrojem energie pro všechny buňky lidského organismu. Glukózu do těla dostáváme potravou. Patří sem nejen chléb, housky a veškeré přílohy a samozřejmě sladkosti, ale i mléko a ovoce.Množství cukru v krvi – tzv. glykémie – je u zdravého člověka poměrně stálá. Základní rozpětí na lačno je od 3,3 milimolů na litr do 6,0 mmol/l. Je jen malý rozdíl mezi hladinou na lačno a po jídle, kdy glykémie malinko stoupne. Inzulín udržuje hladinu cukru v krvi v tomto ideálním rozmezí během celého dne. Zdálo by se tedy, že stačí dodávat jisté množství v pravidelných dávkách denně našim malým pacientům, a vše by bylo v pořádku. Dosáhnout ale „rozumných“ a bezpečných glykémií je velmi složité. Existuje mnoho činitelů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi.Je důležité, aby každý pacient, ale i jeho pečující rodič, uměl vyvážit dávky inzulínu, příjem sacharidů (cukrů) v potravě, a množství pohybové aktivity dítěte. Dalšími faktory ovlivňujícími průběh cukrovky jsou duševní zátěž a stresy a také počasí. To už ale příliš neovlivnímeDávky inzulínu a četnost podávání závisí hlavně na lékaři a jeho přesných instrukcích. Není problém se naučit inzulín aplikovat. Píchá se nejčastěji do stehen, paže (horní část nad loktem), hýždí a někdy i do břicha. Dítě asi od 9 let je už schopné se samo bezpečně píchnout, je ale dobré ho při tom zkontrolovat. Je důležité také inzulín podávat v jistém určeném časovém předstihu před každým hlavním jídlem.Dietní opatřeníKaždé dítě s cukrovkou má svůj jídelní plán určený lékařem a dietní sestrou, aby dobře prospívalo a zároveň nemělo pocit hladu. Je potřebné ho po celý den dodržovat. Z toho vyplývá, že každý, kdo o dítě pečuje, musí znát základní obsahy sacharidů v potravě. Je to ale velmi jednoduché a není problém pozvat dítě, které je nemocné cukrovkou, na návštěvu či nějakou oslavu. Je třeba vše předem domluvit s rodiči, kteří znají přesná množství sacharidů v potravinách. Dnes se už nedoporučuje kupovat jakékoliv potravinové výrobky pro diabetiky, vyjma těch, které jsou slazeny některými nezátěžovými sladidly. U jídla je důležité nejen dodržet množství (lze ochutnat i kousek dortu nebo čokolády v rámci výpočtu v dietě), ale i přesný časový harmonogram všech šesti jídel. Patří mezi ně i malá druhá večeře před spaním.Celý jídelníček omezuje příjem cukrů, využívá hodně zeleniny a celý je přizpůsoben zdravému životnímu stylu. Proto ho může využívat celá rodina s jistotou, že to všem přinese zdraví.Ve škole je třeba dohlédnout na to, že dítě sní celou svačinu a chodí-li na obědy, dohlédnout na množství příloh. V případě sladkých jídel je dobré se domluvit s kuchařem, že uvaří něco jiného, nebo dítěti dávat jiný oběd s sebou. Může být i studený. Je důležité mít na paměti, že mnoho cukru obsahuje většina nápojů včetně slazených čajů ve školní jídelně.Větší fyzická námaha v podobě sportu či dětských her také ovlivňuje glykémii. Pracující svaly potřebují energii, a proto odebírají glukózu z krve. Následkem toho glykémie klesá. Vždy je dobré se o trochu víc najíst nebo snížit předchozí dávku inzulínu. Pohyb je ale velice doporučován, nejlépe pravidelně každý den. Lepší je ovšem rekreační forma sportu než závodní.Pozor na hypo- a hyperglykémiiPokud tedy nastane nevyváženost mezi inzulínem, stravou a pohybem může být nečekaně cukru v krvi málo nebo naopak moc. Pokud se dítě začne potit, má vrávoravou chůzi, nemluví smysluplně (někdy jako opilec), třesou se mu ruce nebo je moc spavé, je to příznak mála cukru v krvi. Nejlepší je dítě (i dospělého) posadit, dát mu sladký nápoj (třeba i cukr rozpuštěný ve vodě) nebo sladkou sušenku či kostku cukru pod jazyk. To proto, aby ji nevdechlo. Když je mu trochu lépe, je třeba sníst ještě rohlík, chléb nebo banán. Každý diabetik, ale i pečující o něj, by měl mít stále něco sladkého při sobě. Pokud by se snad diabetik dostal do bezvědomí, je nutné zavolat sanitku a ohlásit lékaři, že dítě je diabetik.Je to stav, který při delším trvání může ohrozit život. V dnešním systému péče je ale tato možnost stavu výjimečná a není-li dítě hodiny v bezvědomí, není se čeho obávat.V případě, že si dítě zapomene píchnout inzulín nebo se přejí nebo onemocní, může mu cukr v krvi stoupnout. To se projeví nadměrnou žízní, častým močením a někdy i zvracením. Nejdůležitější je, aby se dítě nenamáhalo, hodně pilo vodu nebo neslazený čaj, nic nejedlo a případně si dopíchlo malé množství inzulínu -1 jednotku. Je vhodné informovat rodiče, ale není nutné volat záchrannou službu. Pokud by stav trval mnoho hodin, je dobré konzultovat s lékařem. Každé dítě s diabetem má dnes k dispozici glukometr, který měří hladinu cukru v krvi. Vždy je doporučované v mimořádných situacích krev změřit. Pokud při sobě glukometr nemá, není dobré panikařit.Žít plnohodnotný životKaždý, kdo s dítětem přichází kdykoliv do styku, by měl mít základní informace o první pomoci. Tuto informaci by měl získat od rodičů, případně od zdravotní sestry, která zajišťuje vzdělávání pacientů a jejich rodičů. Tato část péče o nemocné se jmenuje edukace a je naprosto stěžejní. Každý totiž denně řeší mnoho otázek kolem cukrovky a nemůže být neustále v kontaktu s lékařem. Musí si poradit sám. Proto je užitečné mít i doma knížky, které mohou poradit nejen rodičům, ale i učitelům, trenérům a vychovatelům.Pokud dítě onemocní cukrovkou, zasáhne to samozřejmě celou rodinu. Každá maminka ocení, když se základní informace a dovednosti s obsluhou injekcí a glukometru naučí více členů rodiny. Dítě nemocné cukrovkou potřebuje vyrůstat v klidné a pohodové atmosféře a s pocitem, že může žít jako jiné děti. Nikdy není dobré nemocné dítě upřednostňovat před sourozenci nebo ho naopak zatracovat. Toto vážně nemocné dítě má šanci žít úplně normální život, najít si příjemné koníčky, studovat a vykonávat téměř veškerá povolání. Dnes je také možné cestovat a dělat většinu sportů. Každý má šanci založit si rodinu a dát život svým dětem. Aby mohl žít plnohodnotný život, potřebuje mít podporu ve svém okolí. A to hlavně podporu psychickou. Pokud se všichni budou snažit, aby měl pacient vyrovnané hladiny cukru v krvi, nemusí vůbec nebo až za mnoho desítek let, dojít k poškození některých cév. Bývají pak nejčastěji poškozeny ledviny, oči a končetiny, kde se špatně hojí veškeré rány a nebo mohou bolet a pálit. Tomu se lze ale vyhnout důslednou péčí, kde ovšem není potřebné lámat si hlavu s občasnými výkyvy. Tato nemoc zatím není vyléčitelná, ale je léčitelná. Proto s radostí žijme život, který je nám dán a bez zármutku a s optimismem pečujme o naše dětské diabetiky. Můžeme být šťastní, že v naší zemi je péče o tyto pacienty opravdu znamenitá a řadí se mezi nejkvalitnější péči na světě

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Řádění na sněhu netradičně

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Ikdyž u nás letos v nížinách moc sněhu není, tak máš-li chuť a čas, vydej se na hory za sněhem a legrací. Lyže můžeš vzít s sebou, ale zkus pro změnu něco jiného!Co takhle snowtubing? Po dráze sněhového tobogánu se můžeš řítit na speciální nafukovací duši třeba u farmy Zlatá podkova v Rokytnici nad Jizerou, U kačáka v Bedřichově, u hotelu Olympia ve Špindlerově mlýně, ve Vrchlabí a nyní i nově na Horních Mísečkách. Když pojedeš s partou, určitě si užijete. Za pět jízd zaplatíš 90 Kč, deset svezení stojí 150 Kč.Máš pocit, že na sáňky už jsi velká? Nenech se zmást, sáňky jsou právě „in“. Pokud se ti nechce drápat do kopce a pak hledat slušnou trasu, svěř se profesionálům: například ve Špindlerově mlýně tě označený autobus vyveze z centra na začátek dráhy, tam si půjčíš sáňky a s nimi budeš sjíždět čtyřkilometrovou upravenou cestou. V cíli pak sáňky zase vrátíš. Jsou jen pro jednoho dospělého, kámoška či přítel musí mít svoje. Cena včetně autobusu a půjčovného je 190 Kč. A úžasným zážitkem pak musí být noční jízda s osvětlenými sáňkami. V některých půjčovnách najdeš kromě sjezdovek a běžek i další lahůdky - jízda na skibobu není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát na první pohled, ale legrace se při ní dá užít opravdu hodně. A pokud tě už omrzely „obyčejné lyže“, zkus big foot - malé lyžičky, se kterými si pořádně vyzkoušíš, jakou práci dá udržet rovnováhu.Nádherný zážitek je také projížďka na koni, cena je od 250 Kč za hodinu jízdy zasněženou krajinou. Můžeš si jej dopřát například na Kněžické chalupě u Vrchlabí. Na farmě Strážné sedlo ve Strážném u Vrchlabí si kromě toho můžeš vyzkoušet i skijérink - projedeš se na lyžích tažená koněm…Mnoho zimních středisek nabízí vyjížďku na saních tažených koňských spřežením. Tento příjemný odpočinek si můžeš vychutnat třeba ve Špindlerově mlýně nebo v Harrachově, kde tě to bude stát 600 Kč za 20 minut. Chce to partu, která se podělí o cenu i zážitek.A pokud máš chuť naučit se třeba něco navíc, navštiv TV lyžařskou školu, která působí na Ještědu, Bedřichově či Špičáku v Jizerských horách. Vytvořili ji reprezentanti v akrobatickém lyžování a můžeš se tu naučit či zdokonalit jízdu na boulích, balet a skoky.

folder_openPřiřazené štítky