Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz výskyt

Můj kosmetický hrdina

access_time27.květen 2019personRedakce

Každá žena má svého vyvoleného kosmetického experta, na kterého nedá dopustit.Oslovily jsme 7 žen, aby se nám pochlubily se svým hero produktem a prozradily, proč by právě tento výrobek doporučily ostatním dámám.HERO 1: Mandlový pleťový olej Weleda & JanaNeobejdu se bez Mandlového pleťového oleje Weleda. Používám ho na odlíčení a místo nočního krému. Po žádném krému nemám ráno tak jemnou a vyhlazenou pleť jako po tomhle olejíčku. A když se chci odlíčit, kápnu pár kapek na vatový tamponek, navlhčím ho vodou a je to. Perfektně odstraní i voděodolnou řasenku.HERO 2: LUMENE Koktejl pro suchou pleť Bright Now Vitamin C & AničkaOkamžitě a viditelně hydratuje a revitalizuje suchou pleť. Oceníte ho hlavně po probdělé noci, rozjasní a vypne unavenou tvář, ostatní ani nepoznají, že jste toho moc nenaspala. Obsahuje přírodní anti-oxidanty a oleje ze semínek brusinky a ostružiníku morušky. Zlepšuje hebkost pleti a minimalizuje výskyt drobných linek a vrásek.HERO 3: Dámská vůně Betty Barclay Precious Moments & JanaMám ráda výrazné a  sladké vůně. V létě řeším každoroční problém – nevím, který parfém. Většina těchto vůní na mně mutuje nebo jsou tak těžké, že je v létě na sobě nesnesu. Za svého hrdinu považuju Betty Barclay Precious Moments. Obsahuje kardamom, vůni frézií, které miluju a oblíbenou vanilku a karamel.HERO 4: Elixir Ultime Creme Fine od Kérastase & JanaMám celoživotní problém s vlasy. Cokoli vás napadne – jemnost málo vlasů, elektrizující vlasy, krepatění, vlasy neschopné upravit do jakéhokoli tvaru – všechno najdete u mě. Pomocí tohoto jemného zkrášlujícího krému se jejich struktura vyhladí a přestanou krepatět. Používám krém jako finální stylingovou péči i do vlhkých vlasů po umytí. Díky Elixir Ultime Creme Fine získávají mé vlasy v rámci možností zdravý vzhled.HERO 5: Porefessional od Benefit & MarkétaNemám problematickou plet. Jediné, co mě ale docela trápí, jsou viditelné póry, Pod make-up proto používám tuto bázi. Vyrovnává a vyhlazuje plet. S žádným jiným primerem jsem neměla tak pěkné výsledky jako s tímto.HERO 6: Milk – Shake Conditioning Whipped Cream & DominikaMám na omak hrubé vlasy, které se pak často zacuchávají. Jediný kosmetický produkt, který si kupuji s železnou pravidelností, je tahle šlehačka. Je to příjemná pěnová konzistence, která se vetře do vlhkých vlasů. Ty se potom stanou hedvábně jemnými.HERO 7: Obličejová sauna Ardes medicura & LuckaAsi před rokem jsem si v EURONICS koupila obličejovou saunu. Líbí se mi na ní, že napodobuje pohyb svalů a poskytuje obličeji nutné provzdušnění. Zároveň ji krásně vyčistí. Výsledkem je krásný svěží vzhled a zdravá barva, kterou mi ještě neposkytl žádný krém.

folder_openPřiřazené štítky

Jizva není jen kosmetická vada

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Nejrůznější poranění, odřeniny, popáleniny, operace, pokousání zvířetem…, tyto a mnohé další mechanismy způsobí poranění kůže a tkání. Následným hojením pak vznikají jizvy. Dají se léčit a co ovlivňuje proces hojení? Jizva je výsledkem procesu, při němž dochází k postupnému uzdravování poraněné části tkáně. Může trvat týdny, ale třeba i roky. Co je příčinou toho, že jizva vůbec vzniká? Jde o změnu typu a uspořádání kolagenu v poraněném místě – s tím souvisí vnější projev, tedy vzhled samotné jizvy. Všeobecně lze poúrazové jizvy rozdělit na jizvy s normálním průběhem hojení a na jizvy problematické – hypertrofické a keloidní. Léčba jizev má svůj význam vždy, zvláště pak u dětí, v období jejich růstu jizva totiž ve svém růstu zaostává, anebo neroste vůbec, čímž pak deformuje své okolí.Hypertrofická jizva Poznáte ji na první pohled, má růžovou až načervenalou barvu, je tuhá, někdy i bolestivá na pohmat. Může ji doprovázet svědění. Vzniká po různých poraněních a spíše u dětí než u dospělých. Tato jizva se nachází nad úrovní kůže a má tvar pruhu. Na rozdíl od keloidu však nepřerůstá přes hranice původního poranění. Trvá několik měsíců, než se jizva stane méně nápadnou, jizva postupně vyzrává. Viditelné změny k lepšímu lze pozorovat během prvních tří až šesti měsíců po úrazu. Celý proces zlepšení vzhledu hypertrofické jizvy může trvat klidně rok či dva.Keloidní jizvaKeloid je útvar, který připomíná charakterem svého růstu tvorbu nádoru. Vzniká po poranění kůže, charakterizuje ho zvýšená tvorba fibrózní (vazivové), jizvovité tkáně, tzv. fibroplazie. Taková jizva je nepříjemná v tom, že roste i za hranice původního poranění a prorůstá do okolí. I když barvou a pocitem při pohmatu se hypertrofická jizva a keloid vlastně neliší, rozdíl mezi nimi přece jen je. Keloid nemá tendenci upravit se spontánně. Rozdíl je i v šíření – hypertrofická jizva nepřerůstá do okolí a velmi pomalu může měnit (ale nemusí) vzhled k lepšímu. Keloid, jak jsme si už řekli, obvykle přerůstá i do okolí. Odlišit od sebe obě jizvy je možné klinickým a histologickým vyšetřením.Jak vzniká keloid?Keloidy se vyskytují častěji u dětí než u dospělých. Nejčastějším mechanismem vzniku jsou tepelná poškození, štípance od hmyzu, keloidy vznikají i jako důsledek očkování (proti TBC) či chirurgického řezu.Víte, že…na tvorbu keloidů má vliv i barva pokožky. Výzkumy potvrdily, že zvýšená náchylnost ke vzniku keloidů převažuje u tmavých ras. Naopak méně často se vyskytují u bělochů se světlou kůží. U nich lze pozorovat zvýšený výskyt hypertrofických jizev.Hojení jizvyJe v první řadě ovlivněno tím, jak samotná jizva vznikla. Každá z jizev se tvoří jiným způsobem, záleží na typu rány. Samotné hojení může negativně ovlivnit např. infekce v ráně, špatný celkový stav pacienta, chudokrevnost, vážná onemocnění, jako cukrovka, přetrvávající otok v ráně, porucha prokrvení v ráně… Svoji roli hraje i životní styl pacienta, tedy to, zda kouří či zda netrpí sníženou odolností organismu, podvýživou, hypovitaminózou ap. Neméně důležité je i to, jak k úrazu došlo. Například tržná rána s odumřelými částmi tkáně se hojí hůř a déle než čistý chirurgický řez (tím spíš, přidá-li se infekce). Popáleninová rána je specifická a její hojení též. U popálenin je nejhorší to, že jde o plošné rány, které mají v případě, že popálenina zasáhla i hlubší vrstvu kůže, za následek vznik silných plošných jizev. Tyto jizvy nerostou spolu s dítětem, takže stav deformované kůže se léty zhoršuje. Vyžaduje proto řadu korekčních chirurgických operací.NÁŠ TIP: Poté, co byla rána uzavřena, vyzkoušejte na podporu hojení jizev Contractubex gel. Je účinný na hypertrofické, keloidní, pohyb omezující a opticky rušící jizvy po operacích, amputacích, popáleninách a úrazech; trvalé kontraktury jizev, jako např. Dupuytrenova kontraktura, a traumatické kontraktury šlach nebo při retraktaci jizev (atrofické jizvy). Contractubex gel se v tenké vrstvě několikrát denně nanese na kůži a jizevnatou tkáň a jemně vmasíruje, dokud nedojde k jeho úplné absorpci. U keloidů a starých jizev se gel nechá působit přes noc pod obvazem. V závislosti na rozsahu a tloušťce jizvy nebo kontraktury trvá léčba několik týdnů až měsíců. Při léčbě nových (čerstvých) jizev je nutno se vyhnout fyzikálnímu dráždění, jako je extrémní chlad, ultrafialové záření (slunění) nebo silné masírování. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz výskyt

Vše o česneku

access_time22.únor 2020personRadka Eliášková

Historie česnekuČesnek patří do rodu Allium,byl znám už v nejstarší době kamenné v Malé a Střední Asii a v Egyptě. PopisJde o cibulovinu s plochými listy, která má cibuli složenou z několika stroužků. Květní lodyha s lichookolíkem bělavých až fialových květů dorůstá do výšky dvou metrů. Rozdělují se na paličáky a nepaličáky.Česnek skladujeme odděleně od ostatních potravin.Optimálním způsobem konzervování užitkových a chuťových vlastností česneku se zdá být sušení a následné mletí na prášek. Tento způsob konzervace si zachovává vůni, chuť i léčivé účinky.Kromě použití v gastronomii a jako léčiva ve farmacii má česnek i další význam. Květy jsou medonosné, od července do září poskytuje pastvu pro včely. Má i fytoncidní účinek, čehož se využívá v ochraně rostlin. Česnek zasazený poblíž jabloní a broskvoní ovlivňuje výskyt mšic a plísní, zápar ze zelných listů česneku a cibule se zase používá proti strupovitosti jabloní, kadeřavosti broskvoní a bramborové plísni.Konzumace a její přínosČesnek obsahuje 65 - 70 % vody, 2 - 10 % cukrů, 1 - 2 % bílkovin, 0,15 % tuku, 0,15 % silice, bezdusíkaté látky, vlákninu, vitaminy A, B, C, D a P, jód a další látky. Léčivou obsahovou látku představuje nepříjemně páchnoucí silice allicin. Nositel pachu se vytváří až druhotně při poranění stroužku nebo destilací vodní parou. Čerstvý, neporaněný česnek obsahuje nepáchnoucí antibioticky neúčinný sirnatý alliin, který se až při narušení česnekového stroužku mění pomocí enzymu allináza na nestabilní meziprodukt, a poté na česnekem páchnoucí vysoce antibakteriální a antimykoticky účinný allicin. Česnek ovlivňuje lidský organismus velmi příznivě. Silně působí na bakterie, kvasinky, prvoky, plísně, houby a dokonce i na viry. Je prokázáno, že zvyšuje žaludečně-střevní pohyblivost - peristaltiku, ovlivňuje tvorbu a vylučování žluče, odstraňuje větry, říhání, plynové koliky a kvasnou dyspepsii. Zvyšuje sekreci žláz, působí detoxikačně proti jedovatým zplodinám a antibakteriálně účinkuje na střevní mikroflóru. Příznivě ovlivňuje spazmus žaludku a střev, působí tedy i proti křečím. Snižuje krevní tlak, omezuje možnost vzniku arteriosklerózy. Česnek je běžnou složkou antisklerotických a hypotonických čajovin. V dětském lékařství se česnek s oblibou využívá jako prostředek proti střevním parazitům. Otravy z nadměrného používání česneku nejsou známy, silice ale působí dráždivě na oční sliznici i ve formě par. U citlivějších lidí se působení silice může projevit kýcháním, svěděním nosu, zvýšenou sekrecí a začervenáním pokožky. Nejlépe je česnek konzumovat syrový a proti pachu z úst je vhodné požít petrželovou nať. Česnek se doporučuje užívat při paradontóze, na mokvavé rány, ale i v klimaktériu. Velmi účinný je i při profylaxi chřipky, proti otravě olovem a nikotinem. Tip :Česnek je vynikající přísada do mnoha jídel, kdy už malém množství má schopnost zvýraznit jejich chuť. Skvěle se hodí do dressingů, salátů a nepostradatelný je třeba v humusu nebo avokádové pomazánce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz výskyt

Melanom

access_time28.leden 2020personRadka Eliášková

Nemilosrdné slunce rozdává rány Ačkoliv je maligní melanom poměrně vzácným typem kožní rakoviny, v České republice na něj ročně onemocní 1 200 lidí a zhruba 300 jich dokonce umírá. Za posledních třicet let stoupl počet zjištěných melanomů čtyřikrát a tvoří tak více než pětinu ze všech forem nádorových onemocnění u nás vůbec. Poměr onemocnění mužů a žen je blízký - 1:1. Prvním příznakem vznikajícího nádoru je obvykle změna tvaru, velikosti, barvy a povrchu pihy. Většina z nich má černé a nebo černomodré zbarvení a může vypadat jako abnormální mateřské znaménko. Varovným signálem může být i změna pocitů, kdy dochází k občasnému svědění kůže v místě onemocnění.Jak přiznávají kožní lékaři, nádor vzniká zejména při nadměrném vystavování pokožky slunečnímu záření bez ochranných opalovacích krémů. Dermatologové varují nejenom před letním opalováním, ale poukazují zároveň na rizikovost jarního i zimního nechráněného slunění. Ultrafialové záření je zvyšováno při sněhové pokrývce, a tak ani „blahodárné“ účinky slunce při našem pobytu na horách nemusejí zůstat bez následků. Určitou naději pacientům nyní slibuje nejnovější poznatek australských vědců, kteří přednedávnem zjistili, že při léčbě kožní rakoviny bude možné použít virus rýmy. Australané jsou přitom nejohroženějšími obyvateli planety, a to jak díky intenzivnímu záření na jejich kontinentu, tak i světlosti kůže zdejších obyvatel. Relativně často je melanon diagnostikován i na západě. V Americe se například za posledních dvacet let zdvojnásobil počet lidí, kteří onemocněli maligním melanomem. O zákeřném kožním onemocnění jsme si povídali s primářkou II. kožní kliniky v Praze 2 Ivanou Krajsovou, která stojí v čele melanomové poradny, do níž dojíždějí a léčí se i pacienti ze Středočeského kraje: „Naše poradna, nebo chcete-li dermatoonkologická ambulance, je centrem pro prevenci, diagnostiku a léčbu kožních nádorů. Věnujeme se jednak melanomovým kožním nádorům, to znamená problematice mateřských znamének, ale i všem dalším zhoubným kožním novotvarům a přednádorovým stavům kůže a lymfomů.“Kdo vůbec tvoří takové melanomové centrum?Vedle dermatologa, který diagnostikuje nádor, je to například klinický onkolog, do jehož kompetence spadá případná další léčba, jako je ozařování či chemoterapie. Nechybí zde ani chirurg. V současné době je v léčbě melanomu nový trend - vyšetřování sentinelové uzliny, které je prováděno právě na chirurgické klinice. Kromě těchto specialistů k nám podle potřeby docházejí samozřejmě i další kolegové.Hovoříte o vyšetření sentinelové uzliny. O co se jedná?Sentinelová uzlina je první uzlina, která sbírá mízu z místa kožního nádoru. Zjednodušeně řečeno - předpokládá se, že pokud se nádor v těle rozšířil a zakládal metastáze, zachytily se v ní všechny nádorové buňky. Vyšetření této uzliny nám tak určí, zda se jedná o začínající, a nebo pokročilý nádor. Kde všude se melanom může objevit?Kdekoliv na kůži, ale jsou místa, kde se přeci jenom objevuje o něco častěji. U mužů středního věku je to na zádech a u žen naopak na dolních končetinách. Ve vyšším věku se k tomu přidává obličejová část. Výjimkou nejsou ani dlaně, chodidla a nebo části pod nehty. Melanom není už zdaleka jen ryze kožní záležitostí, ale může se objevit i v očích, což je relativně častá lokalizace. V neposlední řadě postihuje i sliznice v ústech a nosu.Vaše poradna slouží nejenom Pražanům a obyvatelům našeho regionu, ale v čekárně jsou vidět lidé i z jiných míst republiky. Kolik pacientů evidujete?Fungujeme jako specializované pracoviště jednak pro Pražany, kterým vedle nás poskytují péči i některá další podobná zařízení, tak i obyvatele Středočeského kraje, pro něž jsme naopak jediným takovým pracovištěm. Jsme však přístupni i ostatním pacientům z nejrůznějších míst republiky. Když si vezmete, že každý rok diagnostikujeme až sto padesát nových případů, evidence našich pacientů jde do tisíců. Sneseme v tomto ohledu srovnání už s velkými evropskými centry.Tato statistika svědčí o velkém nárůstu onemocnění. Čím je způsoben?Nárůst tohoto nádorového onemocnění je skutečně obrovský a zaznamenává se prakticky od počátku padesátých let. Osobně se problematice melanomu věnuji přes dvacet let. V naší republice se v osmdesátých letech toto nádorové onemocnění vyskytovalo ve čtyřech případech na sto tisíc obyvatel. Dnes je to už něco málo přes dvanáct pacientů! Obecně se to srovnává s nárůstem plicních nádorů u žen. Přičítá se to především změně životního stylu. Příkladem si můžeme vzít filmy pro pamětníky, v nichž vidíme defilovat naše předky po plážích. K jejich úborům, kterými se chránili, patřily zcela běžně kalhoty a košile i klobouky. My naopak často navštěvujeme nudistické pláže.Melanom může vzniknout skutečně jen zvýšenou expozicí ultrafialového světla? Je přeci známo, že se nádor objevuje i na kůži, která je před sluncem chráněna.Ultrafialové záření pravděpodobně nebude jedinou příčinou tohoto závažného onemocnění, ale o jiné zatím mnoho nevíme.Hlavním důvodem je samozřejmě genetická dispozice! Základem potom „zděděný“ typ kůže. Nejvíce ohroženými jsou lidé s velmi světlou kůží, neboť mají nejmenší odolnost proti poškození slunečními paprsky. Riziko výskytu kožních nádorů klesá s intenzitou přirozené pigmentace. Znamená to, že u člověka s takzvaným fototypem kůže číslo 4, který se snadno opaluje a nikdy se nespálí, je předpoklad takového onemocnění o něco nižší. Tím však rozhodně neříkám, že se u nich nádory nevyskytují. Melanom se běžně objevuje i u černochů, které postihuje na dlaních, ploskách chodidel a pod nehty. Zajímavostí je, že je to jediný typ melanomu, který se u nich vyskytuje. To ukazuje na další domněnku o vzniku těchto nádorů - imunosuprese, vyvolané intenzivním sluněním. Melanom potom sice nevzniká výhradně na nechráněných místech, ale díky tomuto slunění dochází k celkovému oslabení organismu, což má za následek jeho nárůst kdekoliv na těle.Dá se i u nás geograficky označit největší výskyt kožních nádorů?Vzhledem k malé rozloze naší země to není možné. Takové označení by bylo zcela umělé a neodpovídalo by skutečnosti.Dříve se hovořilo o lidech ve věku mezi 60 - 70 lety jako o nejrizikovější skupině. Dnes se však uvádí onemocnění již u třicátníků až čtyřicátníků. Ženy onemocňují dokonce už mezi dvaceti až třiceti lety.Obecně začíná platit, že melanom postihuje stále mladší ročníky. V USA jím nejčastěji trpí ženy mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety. A je to zároveň i nejfrekventovanější nádor u žen. Stále je naštěstí vzácný u dětí. Ani pro to nemáme ještě jednoznačné zdůvodnění. Dítě se s melanomem může velmi zřídka narodit. Následuje dlouhé období, kdy se u nich nevyskytuje a objevuje se až po pubertě. Stejně tak je to v zemích s největším výskytem tohoto nádoru, jako je například Austrálie. Co se týče pohlaví, je v současnosti poměr nemocných vyvážený. V minulosti melanomem naopak více trpěly ženy.Může si laik sám diagnostikovat takové kožní onemocnění?Každý, kdo se alespoň trochu věnuje své kůži, snadno na ní objeví jakoukoliv změnu. Pravidlem je, že každé mateřské znaménko dosahuje určité velikosti - v průměru od pěti, maximálně do deseti milimetrů. Potom se již nemění. Melanom se narozdíl od něj stále mění! Jeho ložisko se zvětšuje a tím dostává nepravidelný tvar. Začíná měnit i barvu. Na povrhu se objevuje skvrnitá pigmentace a přibližně v padesáti procentech svědí. Nejedná se o žádné úporné svědění. Sem tam zasvědí. Říká se, že na sebe upozorňuje - dej pozor, něco se děje. V každém případě však platí, že při jakékoliv pochybnosti je třeba navštívit kožního specialistu! Melanom je sice nádor velmi zhoubný, který dokáže metastázovat a umírá se na něj, ale včasným rozpoznáním a chirurgickým odstraněním se pacient může vyléčit.Na vašem pracovišti využíváte přístroj Dermogenius. K čemu slouží?Jedná se o digitální dermatoskop, neboli přístroj pro snímání kožního pigmentového projevu. Jeho program nám umožňuje pozdější vyhodnocení mateřského znaménka, tedy zda se jedná o neškodný útvar a nebo už počínající nádor. I když je Dermogenius dobrým pomocníkem, konečná diagnóza zůstává vždy na lékařích. Jeho úloha je nezastupitelná v tom, že přesně zaznamená stávající znaménka pacienta, což nám usnadňuje přesné porovnání s předchozím stavem. Medicína nemůže v současnosti kromě ozařování, chemoterapie a chirurgických zákroků pacientům nabídnout nic jiného? Naše pracoviště je členem evropské skupiny pro výzkum, a léčbu nádorů a účastníme se proto všech studií v rámci evropského společenství. Z tohoto důvodu jsme byli nedávno zařazeni i do studie k melanomové vakcíně. Jako jediné pracoviště v naší republice jsme už také zahájili léčbu vybraných pacientů. Vakcína bude aplikována čtrnácti stům pacientům v rámci všech zúčastněných zemí s tím, že jejich léčba bude trvat pět let. Během dalších pěti let bude ještě probíhat vyhodnocení celé studie.Výsledky budou známy až po deseti letech?!U melanomů je velmi obtížné hodnotit jakékoliv účinky léčby. Je to způsobeno i tím, že se jedná o nádory s pozdními metastázemi. Hodnotit pětileté přežití u pacientů v tomto případě skutečně nic neznamená. Je to doba, kdy pacient po operaci bez problémů přežívá a metastáze se objeví až třeba po osmi či deseti letech. Čili první objektivní výsledky účinnosti léčby lze učinit opravdu až po deseti letech. Mohou se na zvýšení onemocnění melanomem u nás podepsat loňská tropická vedra?Mohou, ale to poznáme až za dvacet let. U melanomu platí, že krátká a přímá závislost neexistuje. Pro jeho vznik je nejrizikovější spálení kůže v dětství. Melanom se objeví pokaždé až s odstupem několika let.Ani cílená prevence některé z nás neodradí před nadměrným opékáním na slunci. Můžeme se alespoň chránit opalovacími krémy? Nedávno proběhla v médiích informace o tom, že právě ty způsobují vznik kožní rakoviny.Krémy jako takové ji nezpůsobují. Příčinou však může být jejich nesprávné používání. Dám příklad - člověk se světlou kůží sice použije vyšší faktor krému, řekněme od 25 do 30, ale je zároveň na slunci daleko déle. Bez ohledu na fototyp své kůže. Třeba se ani nespálí, ale na jeho kůži dopadne o mnoho více slunečního záření. Druhým důvodem, proč krémy „selhávají“, je jejich vysoký faktor, který lidem umožní být na slunci neúměrně dlouho, aniž by zaznamenali nepříjemné pocity. Potom samozřejmě nastupuje už zmíněná imunosuprese. Současná nabídka ochranných krémů je v našich lékárnách a specializovaných obchodech dostatečná. Nevyplácí se šetřit při jejich nákupech ani ignorovat doporučení výrobců. Je však třeba zároveň říct, že nás ani sebelepší krém neochrání, nezačneme-li se ke svému tělu chovat zodpovědněji. Melanom není jen „letní záležitostí“, a tak je rozhodně opatrnost na místě po celý rok...

folder_openPřiřazené štítky

Neplodnost

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Neplodnostv dnešní hektické a uspěchané době, která je navíc podpořena konzumním způsobem života ,často zapomínáme na své tělesné a psychické potřeby. Důsledkem stálého stresu, špatné výživy a nedostatečného pohybu jsme více náchylní na různá onemocnění. Stoupá výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, infarktu myokardu, diabetu a neplodnosti. Ano a právě neplodnost je strašákem dnešní a budoucí doby. Dnešní žena před sebou vidí stále častěji kariéru a těhotenství odkládá na pozdější dobu. Společnost nám neustále předhazuje profil moderní ženy, která musí být stále in. Bohužel dnešní společnost význam ženy a mateřství nedocenila.Rodí se stále relativně málo dětí, což bude mít pro společnost v budoucích letech neblahé důsledky. Bohužel fakt, že neplodných párů přibývá ,je holá skutečnost.Co s tím. Dnešní vyspělé a moderní zdravotnictví dělá co může, ale přece jen to nestačí. Diagnostika se neustále zlepšuje a metody léčby jsou na vysoké úrovni, ale ne všem je pomoženo. Neblahá skutečnost je i, ta že narůstá mužská neplodnost a pokud se vlivem okolností setkají dva partneři, kteří jsou stejně nemocni, tak naděje miminka je ještě menší, ba takřka nulová. Mnoho neplodných párů proto hledá alternativy a uchyluje se k návštěvě léčitelů nebo jiných praktiků, od kterých čeká zázrak. Možná namítnete, že zázraky neexistují. Kdo nezažil, tak neví. Nikdo si nedokáže představit jaké to je, když několik let čekáte a čekáte. Nikdo z vás ani netuší, co to je, hlavně pro ženu, za psychický tlak, který ji provází běžným životem při pohledu na malé děti, které si hrají. Mít miminko a založit rodinu je pro neplodný pár velký zázrak. Dlouhá léta se zabývám přírodní medicínou a z praxe můžu jen potvrdit, že neplodnost se stává globálním problémem.Jak může pomoci přírodní medicína ? Přírodní léčba by měla mít vždy svá pravidla. Tím myslím, aby terapeut vždy uměl zhodnotit zdravotní stav. Od určení správné diagnózy by se měla odvíjet i kvalitní léčba, až do výsledného početí.V praxi vždy postupuji, tak že si nejprve pohovořím s nemocnou (je lepší když, přijdou oba manželé nebo partneři) a pak provedu irisdiagnostiku a změřím akupunkturní dráhy. Na základě zjištěných skutečností sestavíme léčebný režim.Příčiny neplodnosti představují globální problém. Musíme rozlišovat ženskou a mužskou neplodnost.Ženskou neplodnost si můžeme rozdělit na pět typů potíží : hormonální problémy, pánevní nebo mechanické problémy, vysoké hodnoty homocysteinu, překyselení organismu a opakované potraty, mimoděložní těhotenství a narození mrtvého plodu. Namátkou mohu vybrat anovulační cykly, polycystické vaječníky, nepravidelnou menstruaci, vysoké hodnoty prolaktinu, endometrióza, zánětlivá onemocnění gynekologických orgánů, imunologické vlivy, srůsty na vejcovodech atd. Mužskou neplodnost si můžeme rozdělit také do několika kategorií : porucha tvorby a zrání spermií, nepohyblivost spermií, překážky a blokády ve vývodních pohlavních cestách, vysoké hladiny homocysteinu a ejakulační problémy. Namátkou mohu vybrat : hormonální problémy, různá zranění, prodělané příušnice v pubertě, záněty varlat, vrozené vady, infekce prostaty, imunologické vlivy, kýly atd.Obecným problémem je také vyšší věk ženy, nesprávný životní styl, stresové situace, drogy, kouření a vše co s tím souvisí.Léčbu většinou ordinuje lékař. Přírodní medicína nabízí také naději. Osobně si myslím, že oba postupy jak klasické tak přírodní se musí kombinovat. Důležité je změnit životní styl a přístup k životu. V praxi budeme používat bylinky, potravinové doplňky, akupunkturu a zdravotní cviky např. podle paní Mojžíšové.

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Zajímavosti z výživy

access_time13.únor 2020personRadka Eliášková

Výživa je v podstatě základním kamenem žití, mnohé dokáže, jen my o ni stále nevíme dostatek informací. Pojďme se tedy podívat na některé zajímavosti publikované ve studiích nedávno publikovaných.• Nízká hladina Vitaminu D se spojuje s vyšším rizikem infarktu myokardu i dalšími problémy s kardiovaskulárním systémem. Byla provedena studie, kdy bylo sledováno hladina vitaminu D společně s rizikem onemocnění srdce po dobu 5 let u 1739 lidí s průměrným věkem 59 let. Vědci zjistili, že lidé s nejnižší hladinou vitaminu D mají o 62% vyšší riziko onemocnění cévní soustavy než další skupina s mírně vyšší hladinou vitaminu D. Z tohoto důvodu vědci označují jeho nedostatečnost stejným rizikovým faktorem jako vysoká hladina škodlivého cholesterolu. Denně doporučují příjem vitaminu D pro mladé lidi 200 IU, pro dospělé 400 IU a pro starší 600 IU. Robert U. Simpson, jehož skupina jako první identifikovala receptory na srdečních buňkách, doporučuje dokonce 1000 IU až 2000 IU denně. V jiných skupinách jsou zatím s tímto vyjádřením opatrnější a chtějí počkat na prokazatelný účinek vysokých dávek vitamínu D. (7.1.2008 HealthDay News)• Mírně modifikovaná Atkinsonova dieta pomáhá lidem kontrolovat epileptické záchvaty. Toto tvrzení bylo již dříve potvrzeno u dětí, ovšem nyní se ukázalo pravdivé i u dospělých lidí. Pro studii byli určeni lidé, kteří trpěli v průměru 10ti záchvaty týdně. Dieta se skládala především z bílkovin a tuků, sacharidů bylo pouze 15g denně. Po jednom měsíci již lidé zaznamenali nižší výskyt záchvatů než u kontrolní skupiny, která brala pouze léčiva a po třech měsících diety již skupina s upravenou stravou zaznamenala pouze 50% výskytu záchvatů. Co se týče zvýšené hladiny cholesterolu a triglycidů, tak toto zvýšení bylo mírné. Dobrá zpráva tedy je, že opravdu se dají stravou kontrolovat i velmi závažné zdravotní potíže. Špatná zpráva je, že tento systém je velmi náročný na disciplínu (studii dokončilo pouze 50% účastníků).  (31.1.2008 HealthDay News)• Jak jíst hranolky a pečené brambory bezpečněji? Samozřejmě v jídelníčku by víceméně zastoupeny být vůbec neměly. Ale mimoto, že jsou velmi tučné a celkově nezdravé, vyznačují se vysokou hladinou karcinogenní látky – Acrilamid. Tato látka je obsažena ve všech potravinách s vysokým obsahem škrobu. Dá se ovšem hladina této látky snížit tím, že potraviny nejdříve namočíte před fritováním (smažením apod.) do vody. Studie byla provedena na potravinách namočených ve vodě po 30 minut až 2 hodiny, úroveň Acriamidu po tepelné úpravě se snížila o 23%, 38% a 48%. Další studie ještě budou probíhat, aby se maximálně snížilo riziko tvorby rakovinotvorných látek při úpravě stravy. (Journal of the Science of Food and Agriculture 2008)• Kdo nesnídá, má vyšší riziko výskytu obezity. Studie sledovala 2000 dospívajících lidí po dobu 5ti let, kteří detailně vyplňovali pravidelné dotazníky. Ukázalo se, že čím častěji korespondent konzumoval snídaní, tím měl menší tendenci k obezitě i nadváze. Ne nadarmo se říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne! (Pediatrics – březen 2008)• Zdravou výživou ke zdravým dětem. Tak by mohl znít verdikt studie, která sledovala souvislost denní konzumace zinku, folátu, vitamínu C, vitamínu E a beta-karotenu a genetickými abnormality ve spermatu mužů. Vědci zjistili, že muži s nejvyšším příjmem kys. listové (722 – 1150 mcg denně) měli o 20 – 30% snížený výskyt abnormalit v ejakulátu oproti ostatním skupinám. I když tato studie nepotvrdila přímou souvislost mezi kyselinou listovou a genetickými abnormalitami spermií, prokázala ovšem význam správné diety nejen u žen (která byla prokázána již dříve), ale i u mužů pro zdravé potomstvo. (Human Reproduction – březen 2008)• Na závěr dnešního povídání se podíváme na ovoce a zeleninu. Každý z nás by měl tuto součást stravy zařadit do svého jídelníčku alespoň v 1 až 2 porcích. Pojďme se podívat na pár zajímavých faktů o některých z nich.Avokádo – je skvělým zdrojem mononenasycených mastných kyselin, které snižují hladinu cholesterolu. Je dále dobrým zdrojem Vitaminu E a luteinu, přírodního antioxidantu, jenž napomáhá zdraví zraku.Brokolice – je plná látek s názvy: isothiocyanate, sulforaphane a indoles, u kterých se věří, že snižují riziko rakoviny prsu, prostaty, děložního čípku, plic a dalších. Brokolice dále dodává tolik vitamínu C jako např. pomerančový džus (z čerstvého ovoce). Růžičková kapusta – obsahuje také sloučeniny pro boj s rakovinotvornými látkami. Dále mají vysoký obsah Vitaminu C, kys. listové, Vitamínu A a draslíku (neměly by se převařit).Kapusta je velmi dobrým zdrojem Vitaminu K, C a beta-karotenu. Půl šálku kapusty obsahuje 1,3g vlákniny při pouhým 20 kcal.Ibišek má velmi málo kalorií při opravdu vysokém obsahu rozpustitelné vlákniny a je zdrojem Vitamínu A.Limetky – toto ovoce obsahuje tolik Vitaminu C, že bylo dříve hlavním zdrojem vitaminu C na mořských plavbách.

folder_openPřiřazené štítky

Zdravotní obtíže s dýcháním- během zimy

access_time05.březen 2020personRadka Eliášková

Pro astmatiky se za nejtěžší období, způsobené kvetoucími loukami, považuje léto. Nicméně je pro ně zima neméně obtížnou částí roku. Nízké teploty či přechody z tepla do zimy mohou řádně potrápit dýchací cesty osob trpících astmatem. Situaci ztěžuje i skutečnost, že v zimě je zvýšený výskyt infekčních nemocí dýchacího ústrojí, jako je například chřipka ale i běžné nachlazení. Podle odborníků jsou na tom lépe ti pacienti, kteří mají svou nemoc pod kontrolou – dodržují léčbu a pravidelně užívají inhalátor. „Bohužel ani v zimním období se astmatici nemohou těšit na bezproblémové fungování. Řada z nich právě v nejchladnějších měsících zažívá nejkrušnější chvíle, protože některé spouštěče astmatu se ozývají právě v této době. Odborníci se shodují, že nejvíce astmatických záchvatů připadá, kromě srpna, právě na leden,“ uvedla na setkání s novináři MUDr. Václava Bártů, Ph.D., vedoucí lékař plicního oddělení Medicon.Hůře jsou na tom v zimě ti pacienti, kteří mají obtíže i po zbytek roku. „Spousta z nich mávne rukou, že se jedná jen o občasné problémy. Může se jednat o potíže s dýcháním či o záchvat jednou dvakrát měsíčně. Každý odborník na astma ale ví, že v takovém případě nemoc není pod kontrolou a pouze ‚čeká‘ na chvíli, kdy se projeví rázněji,“ přibližuje dále MUDr. Bártů. Tou situací může být právě zima. Vyhnout se problémům mohou pacienti, kteří své astma naopak pod kontrolou mají. To znamená, že pravidelně užívají předepsaná léčiva a potíže mají jen velmi mimořádně.Proč je zima pro průdušky tak špatná?„Plíce může uvést do stavu nepohody i samotný studený vzduch. Ten ostatně někdy vadí i zdravým lidem. U astmatiků se jeho dopad znásobuje. Zvláště, když je suchý. To pak na sebe astmatický záchvat nemusí nechat dlouho čekat. Potíže ale může způsobit nejen absolutní teplota vzduchu, ale i její prudké změny – například při přechodu z venkovního prostředí do vnitřního, kde je tepleji,“ vysvětluje dále doktorka Bártů.K negativnímu působení nízké teploty přispívá podle ní i fyzická námaha. Pokud se astmatik půjde proběhnout v zimě, jeho plíce dostanou šok. Klíč k vyhnutí se těmto problémům přitom leží v dodržování nepříliš snadných zásad.Pět jednoduchých zásad pro zdárné překonání zimy-Udržujte své astma pod kontrolou pomocí dodržování předepsané léčby a doporučení lékaře.-Pokud víte, že vám zimní počasí nedělá dobře, vdechněte preventivně před odchodem z tepla 1x či 2x dávky z inhalátoru.-Vždy mějte inhalátor po ruce, kdyby bylo nejhůř.-Než vyrazíte ven, zjistěte si, jaké bude počasí, a vhodně se oblečte. Nezapomeňte na čepici, šálu a rukavice. Šálou si dobře zakryjte krk, ústa i nos, vdechovaný vzduch tak bude při dýchání ohřátý.-Pokud v zimě cvičíte, nezapomeňte se před jeho započetím pořádně zahřát.I v tomto případě se můžete pojistit preventivním použitím inhalátoru.Nebezpečná není jen nízká teplotaKromě suchého studeného vzduchu a náhlých teplotních změn mohou astmatiky ohrozit i různá infekční onemocnění typická pro zimní období. „Jedná se nejen o chřipku, ale i o běžné nachlazení. Po nakažení přechází plíce do ‚nouzového‘ režimu a projevy astmatu se zpravidla dodatečně zhorší. Od věci proto není zvážit očkování proti chřipce,“ nabádá MUDr. Bártů.Minimálním základem by však mělo být obezřetné chování s důrazem na hygienu – vyhýbat se kontaktu s nemocnými lidmi, v prostředcích hromadné dopravy mít přes ústa či nos šálu, mýt si ruce několikrát denně a samozřejmě jíst stravu bohatou na vitamíny a další hodnotné látky, uzavérá MUDr. Václava Bártů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz výskyt

Tampóny pro moderní ženu

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Přestože vývoj vložek přinesl v posledních letech naprosto komfortní výrobky, tampóny mají mnoho předností. Přesto mnozí gynekologové dodnes varovně zdvihají prst a říkají: pozor, tampóny ohrožují zdraví! Jejich názor však ženám spíše ubližuje a znemožňuje jim zvolit si pohodlí.Tampóny mnoho žen používá jen příležitostně, většinou při koupání v době menstruace. Jenže zrovna plavání ve veřejném bazénu či rybníce může být potvrzením obav lékařů. Velmi snadno se tu dá přijít k infekci způsobující záněty pochvy či jiná onemocnění. Právě v době menstruace je totiž tělo k těmto infekcím výrazně náchylnější. Pokud se přesto vydáš na koupaliště s tampónem, vyměň ho okamžitě po každém smočení ve vodě. Podle odborníků bys ale první dva až tři dny krvácení měla raději vydržet na suchu. (O nepravidelnostech si přečti zde.)Jak vlastně tampón funguje?Na rozdíl od vložek tampóny do sebe vsakují krev ještě předtím, než vyteče z těla, což má několik výhod. Největší z nich asi je pohodlí - nemusíš se bát špinavého prádla, neobtěžuje tě nepříjemný pach (ten tpitž vzniká až tehdy, když se krev setká se vzduchem, a to se u tampónu nestane). Důležité ale je měnit tampóny dostatečně často, zhruba po 3 až 8 hodinách, podle intenzity krvácení. Tím nejen zabráníš proniknutí krve ven, ale podle gynekologů také chráníš své zdraví. Nic se ovšem nemá přehánět a vytahovat tampón ještě předtím, než nasákne, není nic příjemného. Musíš se proto naučit dobře odhadnout intenzitu krvácení a velikost tampónu.Zdraví podmínkouVyměnit vložky za tampóny můžeš tehdy, netrpíš-li žádným chronickým ani akutním onemocněním pohlavních orgánů. Zároveň musíš dodržet několik pravidel. Prvním je dokonalá hygiena při zavádění. Umyj si ruce vždy předtím, než z tampónu odstraníš obal, snaž se na tampón nesahat, drž ho za šňůrku na jeho konci. Chce to trochu cviku, ale brzy se naučíš ten správný grif. Jestliže nemáš s tampóny zatím zkušenosti, ničeho se neboj. Většina krabiček obsahuje návodový leták, na němž je zavádění popsáno a často také nakresleno. Pro začátek si můžeš vybrat tampóny s aplikátorem usnadňujícím manipulaci. Vodítkem mohou být i pocity. Tampón se dostal na správné místo tehdy, když o něm vůbec nevíš.Vyber si správnou velikostTampóny jsou k dispozici v několika velikostech - obvykle ve třech, někdy až čtyřech (záleží na značce výrobku). Nejmenší z nich jsou vhodné pro slabé krvácení (na začátku a na konci menstruace) a pro velmi mladé dívky (je vhodný i pro panny). Zbývající jsou pro silnější a hodně silné krvácení. Zpravidla platí, že každá žena si musí vhodnou velikost vybrat sama - vyzkoušet si, která a kdy jí vyhovuje. Obecně doporučovat velikost nemá smysl. Několik rad na závěr* Než si tampón zavedeš, ujisti se, že ho nedržíš obráceně, tedy šňůrkou dopředu. O jeho vyjmutí bys potom musela požádat svého gynekologa (podobné případy se už staly). * Pečlivě si přečti návod k použití, který u všech výrobků obsahuje varování před syndromem toxického šoku (STŠ). Toto nebezpečné onemocnění zčásti postihuje menstruující ženy, jež používají tampóny. Nemoc se však objevuje velmi výjimečně - v USA ji zaznamenají asi u 10 žen ze 100 000. V jiných zemích je její výskyt ještě nižší. Proto není důvod panikařit a tampóny nepoužívat!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz výskyt

Veš dětska je stále aktuální

access_time16.leden 2020personRadka Eliášková

Veš dětská je stále aktuálníVeš dětská (Pediculus capitis) se vyskytuje především ve vlasech dětí, může však napadat všechny věkové kategorie. Zatím nebylo jednoznačně prokázáno, zda napadá častěji děvčata nebo naopak chlapce. Na rozdíl od vši šatní, jejíž výskyt je specificky vázán na dobrovolnou nebo vynucenou nízkou úroveň osobní hygieny, veš dětská se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách obyvatelstva, rozvojových i vyspělých států celého světa, bez ohledu na podmínky a úroveň hygieny v niž lidé žijí. Veš dětská odolává všem běžným hygienickým úkonům jako je česání a mytí vlasů za použití normálních šampónů. K jejímu hubení musí být používány vybrané bezpečné insekticidy ve formulacích, které jsou vhodné k topikální aplikaci do vlasů. Statistické údaje o výskytu vši dětské v jednotlivých zemích a od jednotlivých autorů jsou velmi těžko srovnatelné, protože udávaná výsledná procenta napadení silně závisí na způsobu zjišťování vší, např. zda je zjišťován pouze výskyt hnid a zda jsou rozeznávány hnidy živé od hnid prázdných, vylíhlých a od hnid usmrcených odvšivovacím přípravkem, nebo zda je zjišťován výskyt lezoucích vší vyčesáváním. Zvlášť obtížně se prokazují napadení malými počty vší při čerstvé infestaci nebo po nedokonalém odvšivení.Některé dostupné údaje z posledních asi 15 let dokumentují trvalý a poměrně vysoký výskyt vši dětské. Například z USA je udáváno 6 - 12 miliónů případů pedikulózy ročně, většinou dětí ve věku 5 až 12 let a na její potlačování je za stejnou dobu vynaloženo kolem 370 miliónů USD. Ve Francii kolísá napadení dětí vší dětskou v různých místech a školách mezi 2 až 60%. Na vzrůst tohoto problému však ukazují počty prodaných odvšivovacích přípravků. Počet obyvatel Francie je asi 55.4 milionu a v roce 1984 bylo prodáno 2.7 miliónů balení odvšivovacích přípravků, v roce 1989 již 4.6 miliónu. V různých částech a městech Španělska se procento zavšivenosti dětí školního věku pohybovalo v roce 1987 mezi 1% až 31% a ve stejném rozmezí se pohybovala zavšivenost školních dětí v Japonsku v roce 1992. V Itálii se zavšivenost dětí školního věku pohybovala mezi 9.6 až 18%, výskyt u dětí z mateřských škol byl velmi nízký. Z 15.129 italských vojáků, vyšetřených během několika let, byla veš dětská nalezena u 1.6%. Poměrně velká pozornost vši dětské je věnována ve Velké Britanii. V roce 1971 bylo zjištěno průměrné zavšivení 5.7% u dětí školního věku, v některých školách však dosahovala zavšivenost až 30.3%. V současné době se pohybuje kolem 4% u děvčat.V Budapešti bylo v letech 1983-4 napadeno vší dětskou 1.25% dětí základních škol, v polských městech Gdansk, Sopoty a Gdyňa bylo v letech 1990-2 zavšiveno v průměru 3.2% dětí ve věku 6-15 let. V Srbsku se v roce 1990 zavšivení dětí pohybovalo mezi 4.9 až 13.6%, s průměrem 6.7%.Z některých zemí jsou, namísto procenta zavšivení, známy jen celkové počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, bez ohledu na jejich typ. Např. v Dánsku, které má 5.1 milionu obyvatel, bylo v letech 1992 až 1996 prodáno 221.107 balení odvšivovacích přípravků s organofosfáty a 585.865 balení s pyrethroidy. Ve Švédsku (počet obyvatel 8.4 mil. ) bylo v letech 1985 až 1989 prodáno 536.500 balení přípravků proti vším, v letech 1990 až 1995 již 740.100 balení. Ve Švýcarsku (počet obyvatel 6.5 mil. ) bylo v roce 1993 prodáno 120.000 balení odvšivovacích přípravků. S těmito údaji z USA a Evropy značně kontrastují některé dostupné údaje z Izraele, kde zavšivení dětí pohybovalo mezi 11 až 80%. Ještě vyšší hodnoty zavšivení dětí jsou udávány z méně rozvinutých zemí, například 16 až 50% v Egyptě, 75 až 100% v Bangladéši, 13 až 60% v Indii (Gratz, 1997), velmi vysoký je výskyt vší dětských v tropických zemích..Zvýšený výskyt vší dětské u nás byl zaznamenán v lednu až září roku 1992. V té době jsme vyčesáváním zjistili výskyt vší u 19.7% žáků jedné základní školy v Praze a 18.3% žáků školy stejného typu v Olomouci. Průměrné napadení žáků základních škol v Praze, Olomouci a Plzni bylo 7.5%, žáků zvláštních škol 10.4% a v jedné mateřské školce v Olomouci bylo napadeno 3.7% dětí. Hlášena je jen nepatrná část případů, protože například z Jihočeského kraje nebyl v roce 1999 hlášen ani jeden případ pedikulózy (stav databáze Epidatu ke dni 12.1. 2000). Nicméně při celkovém hodnocení situace nejsou ani tak důležité absolutní počty hlášených případů, jako trendy jejich změn. Ke zřetelnému zvýšení počtu hlášených případů skutečně došlo např. v letech l991 a 1992. Rovněž v roce 1999 bylo zaznamenáno mírné zvýšení počtu hlášených případů a tento trend zřejmě pokračoval i v prvých dvou měsících tohoto roku jak vyplývá ze stavu Epidatu ke dni 1.3.2000 (Zprávy CEM 2000; 9 č. 3). Zhruba tisíckrát vyšší jsou však počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, které se jistě daleko více přibližují skutečnému výskytu vši dětské. Odvšivovací přípravky nelze prakticky použít k žádnému jinému účelu. Můžeme proto předpokládat, že každé z těchto balení, představuje nejméně jednu zavšivenou osobu, obsahem každého je však možné odvšivit kolem 10 osob. Rezistence vši dětské v letech 1991 a 1992 se projevila zvýšeným prodejem odvšivovacích přípravků v letech 1992 až 1995. Pokud by mírně zvýšený počet případů pedikulózy hlášených v roce 1999 reflektoval skutečně se zvyšující výskyt vši dětské, pak by se zvýšený zájem o odvšivovací přípravky projevil až mnohem později. Naprostá většina výše uvedených údajů o výskytu vši dětské se z více než 90% týká pouze dětí školního a předškolního věku. Údajů o výskytu vší dětských u dospělých je jen minimum. Densita, tj. počet lezoucích vší (larev a dospělců) na jednu napadenou osobu, zejména ve vyspělých zemích, bývá většinou jen nízká. Např. při vyčesávání vší za účelem laboratorních testů citlivosti k insekticidům v letech 1981 až 1982 a v roce 1992, jsme zjišťovali většinou méně než 10, maximálně 10 - 15 vší na napadené dítě. Jen ve dvou případech jsme nalezly podstatně více vší: asi v roce 1980 u poněkud zanedbaného romského děvčete ve věku asi 8 let, které strávilo, patrně šťastné prázdniny, u romské babičky na Slovensku, jsme nalezli více než 100 vší. Pro srovnání, prof. Busvine (1978) uvádí nález 2.167 kusů vši dětské ve vlasech muže ve věku 26 let z Adis Abeby, což je maximální známý počet vší ve vlasech jedné osoby. V bederní roušce téhož muže bylo nalezeno 10.700 kusů vši šatní. U 12 dalších vyšetřených osob ve věku 14 až 35 let z téhož města, bylo nelezeno mezi 45 až 918 kusy vši dětské, v průměru 271 vší na hlavu.Věš dětská nemá epidemiologický význam, nepřenáší žádná choroboplodná agens i když v laboratoři může být poměrně snadno infikována původci skvrnivky. Nicméně napadení vší dětskou je nepříjemné a jestliže není provedeno odvšivení, může dojít k sekundární infekci kůže v důsledku její iritace bodáním a dále tím, jak se napadené dítě neustále škrabe. Napadené děti jsou nevyspalé, unavené a neklidné. Mnoho dětí si napadení vší dětskou neuvědomuje, zejména v prvních několika týdnech napadení. Reakce na veš dětskou různých částí a segmentů populace jsou velice odlišné. U části populace, kterou můžeme považovat za normální, nález vši u vlastních dětí vyvolává u rodičů šok a stud. Projevují se zřetelné snahy napadené dítě co nejrychleji odvšivit. Napadené dítě se cítí být flustrováno a vyřazeno, ze společnosti svých spolužáků a kamarádů, což značně narušuje jeho duševní pohodu. V některých zemích nebo částech společnosti, u nás např. u části romské populace, je naopak napadení vší dětskou považováno, ze strany rodičů i napadených dětí, za věc běžnou a normální. Prvními moderními insekticidy, s neobyčejným úspěchem používanými proti vši dětské, byly ve Velké Britanii a v dalších zemích, již od roku 1945, DDT a přírodní pyrethrum. U nás se DDT proti vši dětské začalo používat od roku 1949. Bylo formulováno jako emulgovatelný koncentrát, prodávaný pod názvem Nerakain, který byl vyráběn až do roku 1984. Po smísení s vodou v poměru 1 + 4 se emulze nanášela na dobu 12 hodin na vlasy. V současné době jsou odvšivovací přípravky k topikálnímu použití formulovány jako insekticidní šampóny. V roce 1978 se začaly i u nás vyrábět moderní formulace odvšivovacích přípravků, nejdříve insekticidní šampon Orthosan BF 45 a o něco později mokrý sprej, Diffusil H. Oba přípravky obsahovaly permethrin a byly úspěšně a výlučně používány až do roku 1991. V tomto roce se však začaly objevovat zprávy o jejich selhávání a začal se zvyšovat počet hlášených pedikulóz . U vši dětské, se zvýšeným výskytem v roce 1992, byla prokázána resistence k permethrinu. Byl to první prokázaný případ rezistence k tomuto velice známému a rozšířenému insekticidu (Rupeš et al., 1995). Rezistence vši dětské k insekticidům je poměrně rozšířená, v důsledku jejich častého používání. Ve Velké Britanii byla rezistence k DDT a k lindanu prokázána již v roce 1971 (Maunder). Dnes se předpokládá, že tato rezistence je rozšířená všeobecně. DDT bylo z použití proti vším úplně vyloučeno i z mnoha jiných důvodů. Lindan, podle testů provedených na zvířatech v USA, je pravděpodobně karcinogenem (Gratz, 1997). Rezistence k permethrinu, poprvé prokázána v ČR v roce 1992, byla později zjištěna i ve Francii, Izraeli, Velké Britanii a USA (Downs et al. 2000). Při orální aplikaci ivermectinu proti parasitickým nematodům a svrabu byl v některých případech pozorován úbytek, až úplné vymizení vší, z vlasů léčených osob. Ivermectin, ani jiný systemicky působíci a orálně aplikovaný prostředek, však zatím není v žádné zemi pro hubení lidských vší povolen.

folder_openPřiřazené štítky