Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz všeho bojím

Top 10 Nejúčinnějších sportů na hubnutí

access_time04.prosinec 2019personMarián Kroužel

Nestíháte? Žijete v poklusu a volný čas máte přesně vymezený? Nechcete ale maskovat rostoucí bříško nebo větší zadeček a hodláte s tím něco udělat? Jestli toužíte být sami se sebou spokojeni, zvolte si sport takový, který vás bude nejen bavit, ale přinese vám i vytoužené výsledky.Abyste se zbavili nechtěných faldíků, neexistuje jiná cesta než si přestat dopřávat (raději jezte pravidelně po malých porcích celý den) a vyrazit za pohybem. Vybrat si můžete z mnoha zábavných sportů. Vzhledem k téměř letnímu počasí se spíše zaměříme na aktivity provozující se v přírodě než ty v tělocvičnách.Berte v patrnost, že pohyb má pozitivní efekt pouze za těchto předpokladů:1. Nesmíte zvýšenou fyzickou zátěž kompenzovat jídlem. (Stačí si na dveře od ledničky napsat: Nech toho! J)2. Vyberte si aerobní pohybovou aktivitu, tedy takovou, která posiluje činnost srdce a je nejúčinnější pro spalování tuků.3. Neleňte a zařazujte běžný pohyb do každodenního života. Stačí oželet auto, jezdící schody, výtahy apod. a více chodit po svých. Na intenzivní pohyb byste si měli udělat čas dva- až třikrát týdně.4. Neopomíjejte známé pravidlo: Ke spalování tuků dochází při aerobní fázi pohybu a zhruba po 25 až 30 minutách.5. Nemyslete si, že čím více toho propotíte, tím lépe. K cílenému hubnutí byste se měli pohybovat od 50 do 60 procent své maximální tepové frekvence. Pokud to bude více či méně, dojde v těle k jiným procesům než ke spalování tuků. Maximální tepovou frekvenci si nechte zjistit na speciálním vyšetření (u lékaře) nebo si ji orientačně spočítejte (od 220 odečtěte hodnotu vašeho věku). Během pohybu pak používejte měřič tepové frekvence, abyste se drželi ve stanoveném pásmu hodnot.      6. Nemáte-li sporttester k dispozici, sledujte pozorně své tělo. Při pohybu v „hubnoucím pásmu“ byste měli vnímat zvýšené dýchání (ne lapání po dechu), zčervenání tváří (ne rudnutí až do běla), pocení, snesitelné známky únavy. Nesmí vám silně bušit srdce nebo píchat v boku.„Pokud všechny tyto podmínky splníte, přinese vám to odměnu v podobě zdravějšího složení těla – sníží se procento tuku v těle, zvýší se podíl aktivní svalové hmoty,“ doplňuje MUDr. Václava Kunová ze společnosti Stop obezitě „Svalová hmota spotřebovává mnohem více energie v klidu než tuková tkáň, vaše tělo tedy bude více energie vydávat i v klidu. Dochází k nápravě metabolických ukazatelů, například k poklesu hladiny cholesterolu v krvi nebo k zvýšení citlivosti tkání k inzulinu – může tak dojít ke zlepšení stavu u diabetiků. Zvyšuje se srdeční výkonnost a vysoký krevní tlak se normalizuje. Po určité době si pravděpodobně povšimnete i nižší chuti na potraviny s vysokým obsahem tuku. Kromě všech těchto příznivých metabolických změn má pohyb ještě jeden žádoucí efekt na naše chování ve vztahu k jídlu. Poté, co absolvujete cvičení, asi nebudete bojovat sami se sebou, zda se najíst více, než kolik jste si předem stanovili – přeci nezničíte celou námahu během několika minut!“Vliv na účinek pohybu má: Intenzita, s jakou zvolený pohyb vykonáváte. Doba strávená cvičením. Měla by být dlouhá nejméně pětačtyřicet minut. Teprve od 25. minuty pohybu dochází v těle ke spalování tuků. Vaše nálada. Jestli je vám do zpěvu, bude vás sportování bavit a dáte do něj veškerou energii. Což se ale nedá předpokládat v případě, kdy máte špatný den a nic moc vás nepotěší. Ale zkuste to i tak, třeba zrovna jízda na in-linech vás zbaví mrzutosti. Čas, kdy sportujete. Organismus je prý během dne nejaktivnější mezi 11. a 14. hodinou. Fyzická kondice. Pro někoho může být tři čtvrtě hodiny pohybu ažaž, někdo zvládne víc. Důležité také je, jak máte fyzicky náročné povolání. Adekvátně tomu si zvolte sport. Co sníte. Ne, že se těsně před cvičením nabaštíte. Bolel by vás žaludek a kvůli trávení byste toho moc neudělali. Dvě hodiny před pohybem si nic nedávejte. Co vypijete. V pití nealkoholických nápojů se neomezujte. Pijte před sportováním, v průběhu i po něm. Ne naráz, ale průběžně. Před cvičením i během pohybu vynechte bublinkové nápoje.TEN NEJ Jaký pohyb je nejvhodnější? Odpověď jsme našli v knize Hubneme s rozumem. MUDr. Markéta Pešková z Arthrocentra, soukromého zdravotnického zařízení orientujícího se na pohybový aparát, v ní tvrdí: „Pohybová aktivita má smysl, pokud je systematická, pravidelná a správně dávkovaná. Tímto způsobem můžeme vypěstovat přiměřeně silný svalový korzet, který pak udržuje jednotlivé segmenty těla v rovnováze a dobré funkční schopnosti. Vhodným pravidelným pohybem pro obézní je rychlá chůze, ne běh, protože ten zatěžuje klouby dolních končetin. Chůze by měla být po relativně rovném a měkkém terénu ve vhodné obuvi. Jízda na kole velice příznivě působí na svaly horních a dolních končetin, které se posilují, zlepšuje hybnost kloubů, ale nepřetěžuje je. I plavání dobře působí na pohybový aparát, protože procvičuje v odlehčení klouby končetin a proti odporu vody posiluje jejich svaly, ale i svaly celého trupu. Nejvhodnějším plaveckým stylem je znak. V zimě je dobrý běh na lyžích, který má podobné účinky jako chůze a významně připojuje ještě posilování svalů horních končetin. Pro spalování tuků, a tudíž snižování váhy je nutné aerobní cvičení – takový pohyb, při kterém sval pracuje s dostatečným přísunem kyslíku. Velmi vhodná a účinná pro obézního s bolestivými onemocněními dolních končetin a páteře je aqua gymnastika – cvičení ve vodě, při němž nepřetěžujeme dolní končetiny, ale cvičíme aerobně a posilujeme svalový korzet. Za zmínku stojí cvičení na fitballech, velkých gymnastických míčích. Dobré jsou jak na posilování nebo protahování svalů, tak i pro nácvik rovnováhy a stability. Nejdůležitější ze všeho je ovšem nutné dbát na zvýšení pravidelného denního rutinního pohybu.“Jízda na kole Kalorie: Podle vaší váhy a intenzity jízdy na kole a vzdálenosti, kterou ujedete, jich spálíte průměrně 680 za hodinu. Jízda na kole posiluje především spodní část těla. Nezatěžuje klouby a šlachy, je velmi šetrná k celému pohybovému aparátu. Na rozdíl od běhu bezesporu zvládnete na kole jezdit i delší dobu než jen tři čtvrtě hodiny. Tím zvýšíte účinky hubnutí. Mýtus: Když budu jezdit často, narostou mi z ježdění na kole velká stehna. Ale ne: Ženy nemají k nárůstu velkých svalů fyziologické dispozice (najdou se samozřejmě výjimky). Jde o mylný klam, kdy se vám po jízdě na kole svaly na dolních končetinách zpevňují, takže se můžete domnívat, že je máte větší. Pokud se na kolo dostanete třikrát týdně, nic podobného vám nehrozí.In-line brusle Kalorie: 400 za hodinu Posilují zvlášť dolní končetiny a hýždě, ale zaměstnávají i horní část těla. Prospívají kardiovaskulárnímu systému. Jízdu na kolečkových bruslích zvládnou všichni bez rozdílu věku i kondice. Najděte si jednoduchý terén (hladký asfalt je ideální), bez prudkých sjezdů a točitých zatáček. Neváhejte hned zpočátku s pořízením chráničů na dlaně, lokty a kolena – přistání na zemi se může konat, aniž byste to plánovali J. Rozedřené dlaně bolí (a dlouho). Jakmile zvládnete základní postoj a udržení se na bruslích, naučte se brzdit. Pokud bruslíte opravdu rychle, spálíte stejně kalorií jako při běhu, ovšem bez takového zatížení kloubů. Mýtus: Brusle jsou výsadou jen mladých. Ale ne: Jděte se podívat třeba do pražské Stromovky a uvidíte, kdo všechno na bruslích jezdí. A jak jim to sluší!Tenis Kalorie: 480 za hodinu Posiluje srdeční činnost, ale také rozvíjí koordinaci a rychlost. V raketových sportech musíte často zastavovat a zase se rozbíhat, je to tzv. start a stop sport, takže při častém hraní poměrně trpí vaše klouby. Je rozdíl, pokud na kurtu jen stojíte, nebo se snažíte běhat za každým míčkem. Mýtus: Tenis je pro snoby a je drahý. Ale ne: Pronájem kurtu se pohybuje různě, průměrná cena ve velkých městech je 100 Kč na hodinu (pro jednoho tedy 50 Kč). Rakety si lze vypůjčit či pořídit (cena pro začátečníky přibližně 1000 Kč).Běh Kalorie: 720 za hodinu (rychlostí 8 km/hod., tj. 7,5 min./km) Ideální sport pro hubnutí. Když víte o hezké trase a máte dobré boty, poběží vám to samo. V případě, že jste dlouho neběhali, začínejte postupně. Prokládejte běh svižnou chůzí. Časem zátěž zvyšujte. Nejdříve také běhejte po rovinách, poté členitým terénem, popřípadě do kopců. Dobře se běhá ve dvojici nebo ve skupince. Nevíte-li si rady, přijďte zdarma vyzkoušet tréninky (jen pro ženy) pod vedením odborníků 22. a 29. 5. v Praze (více na womensrun.cz). Mýtus: Čím víc oblečení si na sebe navléknu, tím více se zpotím a zhubnu. Ale ne: Pocením se z těla dostává pouze voda, kterou při prvním napití opět do těla dostanete. Spíš by se vám mohlo stát, že zkolabujete...Chůze a turistika Kalorie: 400 za hodinu Chůze nevyžaduje žádné speciální vybavení nebo dovednost. Tuto činnost můžete vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Při chůzi to nejsou nohy ani paže, které určují pohyb, ale spíš vaše boky. Jejich pohyb dodává chůzi rytmus a rychlost, takže na ně zkuste myslet. Boky by se měly přirozeně pohybovat souběžně s tím, jak se zrychluje váš krok. Při postoji se předkloňte lehce vpřed – ne z pasu, ale z kotníků. Předklon vycházející z pasu namáhá vaše záda, která se tak mohou brzy unavit. Držte hlavu vzpřímenou a bradu mírně zvedněte. Pohyb paží dodává tělu zvýšenou aktivitu a měl by vycházet z ramen. Ruce pokrčte v loktech nebo je nechte volně svěšené. Při kroku pravou nohou vpřed jde souběžně dopředu levá paže. Mýtus: Chozením nic neshodím. Chce to intenzivnější pohyb. Ale ne: To byste se divili. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná. Postupem času zvyšujte tempo i vzdálenost.Plavání Kalorie: 480 za hodinu Plavání má ráda většina z nás. Díky pohybu ve vodě téměř nezatěžujete klouby. Proto je pro mnoho starších či zdravotně postižených lidí jedním z mála druhů pohybu, který mohou vykonávat. Počet spálených kalorií závisí na stylu, kterým plavete, a samozřejmě také na rychlosti. Plavání zaujímá přední místo v aktivitách, které posilují srdeční činnost. Při plavání zapojujete a posilujete téměř všechny svalové skupiny – paže, záda, hrudník, hýždě i nohy. Nejvíce spálíte kraulem a delfínem, nejméně stylem prsa. (A pozor: Neplavte jako paní radová s hlavou nad hladinou a v záklonu. Přetěžujete tak krční páteř.) Mýtus: Ve studené vodě se nehubne. Ale ne: Chodíte snad plavat do zamrzlého rybníka?Aerobik Kalorie: 500 za hodinu Pokud jste úplný začátečník, zvolte si druh přiměřený vaší kondici a věku. Lekce aerobiku jsou přínosné, protože jste v pohybu po celou dobu cvičení. Je to výborné cvičení na nohy, také samozřejmě posilujete svoje srdce a plíce. V průběhu lekce se většinou procvičí nebo alespoň protáhne většina svalových skupin, takže se po hodině cítíte skvěle, zvlášť když jinak celý den sedíte. Spálené kalorie závisí na druhu, který si vyberete. Mezi intenzivní lekce patří kickbox aerobik, taebo, spinning, step apod. Mýtus: Aerobik je špatný na klouby. Ale ne: Vyrazíte-li na cvičení v jarmilkách nebo cvičkách starých sto let, určitě kloubům radost neuděláte. Noste kvalitní obuv určenou na aerobik. Dbejte také na technickou správnost prováděných cviků. Jestliže už bolestí kloubů trpíte, zvolte druh aerobiku, při němž se neskáče a „nehopsá“.Horolezectví Kalorie: 640 za hodinu Při horolezectví se zapojuje řada svalových skupin, když musíte nést celou váhu svého těla nahoru na skálu nebo cvičnou stěnu. Protože při horolezectví musíte zaujímat řadu různých pozic, používáte svaly, které zůstávají při jiných druzích pohybové aktivity v klidu. Důležitější než síla v horní polovině těla je síla v nohou. Ale nebojte se, po častém tréninku budete silní i vy. Mýtus: Mám slabé ruce, lezení po skalách není nic pro mě. Ale ne: Zkušení lezci vám potvrdí, že na síle rukou nezáleží. Jde o „grif“, který časem získáte.Vodní lyže Kalorie: 540 za hodinu Posílí celé tělo. Táhnout vás může člun nebo vlek. Jezdit můžete slalom, skoky nebo figurální jízdu. Jestli vůbec netušíte, o co jde, nebo byste toho rádi věděli víc, přihlaste se do kurzů vodního lyžování nebo wakeboardingu (lyžování na prkně). Cena jedné jízdy vodního lyžování stojí např. na Orlické přehradě 250 korun. Další vleky najdete třeba na Těrlické přehradě při TJ Havířov, v Hlučíně a ve Stráži pod Ralskem. Tato letní atraktivní zábava se asi nedá provozovat denně, ale příležitostné vyzkoušení stojí za neobyčejné zážitky. Mýtus: Jde o módní záležitost. Ale ne: Vodní lyžování má u nás více než čtyřicetiletou tradici.Plážový volejbal Kalorie: 720 za hodinu Hrát volejbal v písku dá pořádně zabrat. Ale když se sejde správná parta, skoro si toho ani nevšimnete. (To až druhý den vás budou bolet svaly.) Při rekreačním beachi lze hrát ve třech i čtyřech na každé straně. Není na škodu, když vám někdo zkušenější vysvětlí, jak správně odpalovat či přijímat míč. Prsty na rukou musíte mít od sebe a pokrčené. Stejně tak nohy nemějte v kolenou propnuté, ale stůjte v mírném podřepu. Podání můžete provádět vrchem nebo spodem, podle toho, jak vám co půjde. Plážovým volejbalem zaměstnáte svalové skupiny celého těla. Posílíte šlachy a vazy kloubů dolních končetin, přičemž nedochází k jejich opotřebení. Pískový podklad šetří meziobratlové destičky, protože tlumí všechny dopady. Hrou rozvíjíte obratnost, mrštnost i tvořivost. Beach volejbal nemá v létě chybu. Mýtus: Sport jen na dovolenou u moře. Ale ne: Existuje u nás už dostatek beach volejbalových kurtů. A k letní atmosféře nebudete ani potřebovat šplouchání moře.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz všeho bojím

Stylové letní líčení

access_time15.leden 2020personPetra Eliášková

Je známo, že jsou celebrity ochotny zaplatit miliony za svůj bezchybný vzhled a styl. Tak proč toho nevyužít a nepoužít je jako zdroj inspirace pro své líčení? Okoukněte všechny styly a uvidíte, že si určitě jeden oblíbíte!Tato nová sezóna je zaplněna stylovými vzhledy a ti, co je nosí patří do absolutní špičky. Buďte jako světoznámé celebrity a aplikujte nejžhavější líčení na sebe! „Zkrášlovátka“ byla vytvořena pro to, aby si s nimi ženy hrály a objevovaly nové styly a kombinace. Celebrity v tomto seznamu jsou podle časopisu Vogue nejlepším zdrojem inspirace a jejich líčení se perfektně hodí na večerní nebo speciální události, na kterých jako každá žena, určitě chcete vyniknout.Návrh č.1: Rihannino okouzlující líčeníLíčení, které zvýrazní vaše oči je vždy trefou do černého! Ať už se chystáte na večírek nebo jdete pouze na nákupy se svými kamarádkami, tento vzhled dostane každého do kolen!Na vyčištěnou pleť naneste bázi pod make-up, která je proslulá pro své vynikající vlastnosti. Nejen, že vaši pleť nádherně zjemní, ale udrží vaše líčení bezchybné po celý den. Pomocí speciálního štětce naneste make-up krouživými pohyby na celý obličej a krk. Případné nedokonalosti jako jsou pupínky a jizvičky schovejte korektorem.Na horní pohyblivé víčko naneste světle hnědý, béžový nebo pískový oční stín. Černou, tmavě modrou nebo dokonce i tmavě zelenou tužkou na oči orámujte celé své oko. Použijte vatovou tyčinku a jemně linii tužky rozmažte, abyste vypadala přirozeně. Pro zakončení očního líčení je třeba řasy natočit pomocí speciálních kleštiček a pročísnout je dvěmi vrstvami vaší oblíbené řasenky. Nezapomeňte ji nanést i na dolní řasy, jen takto vaše oči na maximum vyniknou!Své lícní kosti zvýrazněte pomocí bronzeru, který naneste štětcem v krouživých pohybech.Na rty naneste jemnou růžovou a uvidíte, že budete přímo k sežrání.Návrh č.2: Lily Collins a její úchvatné řasyÚžasný romantický a univerzální vzhled všem předvedla Lily Collins, kterou obdivuje i Vanity Fair. Platí zde zlaté pravidlo, že méně je více. Pro okopírování tohoto vzhledu je základní položkou bezchybná pleť, kterou dosáhnete použitím kvalitních produktů.Před aplikací samotného make-upu naneste ze všeho nejdříve vrstvu báze pod make-up. Poté postupujte jako obvykle, make-up rozetřete rovnoměrně po celém obličeji a krku a nezapomeňte při tom použít správný štětec (velký rozvětvený). Do práce zapojte i korektor, který zakryje všechny vady pleti a nakonec se přepudrujte. Černou tužkou na oči zvýrazněte vnitřní část horních víček. Kleštičky na řasy se v tomto případě budou opět hodit, protože dokáží vaše řasy báječně natočit. Prodlužující řasenkou projeďte 2krát horní řasy a 1krát řasy dolní. Pokud vám Matka příroda nedarovala božsky dlouhé řasy, použijte umělé řasy a speciální lepidlo, které vám pomůžou dosáhnout stejně omamného efektu jako Lily Collins.Broskvovou tvářenkou dodejte svému vzhledu živost a jemně jahodovou rtěnkou zakončete tento nádherně jednoduchý vzhled.Návrh č.3: Perfektní oči Olivie WildTato herečka známá hlavně díky seriálu Doktor House nám opět ukázala, jak dokáže své fanoušky uchvátit. Její oční líčení zanechalo velmi pozitivní ohlasy, tak proč ho také nezkusit?Bezchybné pleti opět dosáhnete použitím báze pod make-up, make-upu, korektoru a pudru. Ve vytváření perfektní pleti postupujte stejně jako ve dvou předešlých návrzích.Proč zvýrazňovat své oči pouze jednou barvou, když to můžete udělat dvěmi? Přitáhněte na své oči pozornost použitím měděné, modro-zelené a šedé. Měděnou naneste na horní pohyblivé víčko a vystínujte jí i oblast nad víčky. Modro-zelenou aplikujte pouze na pohyblivé víčko a šedým stínem vytvořte dolní linky, které budou navazovat na horní modro-zelený stín. Samozřejmě není třeba zdůrazňovat důležitost kleštiček na řasy a řasenky, které dodají vašemu očnímu líčení ty správné grády.Světle růžovou tvářenkou poprašte svá jablíčka a rty ponechte nahé, naneste rtěnku nebo lesk v přirozené barvě.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Móda na dotaz všeho bojím

5 typů kabelek, které byste měla znát – ne-li vlastnit

access_time28.květen 2019personRedakce

Malá lekce kabelkoznalectví je nutností, kterou by měla absolvovat každá žena. Už jen proto, že se dá podle toho snadno rozklíčovat, který typ se k čemu hodí. Navíc – je dobré vědět aspoň to, jak se jmenuje právě ta, za kterou se chystáte příští měsíc utratit pětinu svého hrubého příjmu…Jmen, které dostávají kabelky, je spousta. Těm unikátním modelům je název přisuzován buď podle toho, kdo je proslavil, jako je tomu například u Lady Diany a kultovního modelu Lady Dior nebo u Birkin bag, nebo podle toho, jaká kritéria splňují, co se týče tvaru. Nemusíte znát celou historii kabelek, (i když i ta je poměrně poutavá – už jen třeba tím, že původně sloužily v podobě kožených měšců na zlaťáky a byly připevněné ke spodnímu prádlu pod šaty) těchto pět typů byste ale rozeznat rozhodně měla.Alma bagKultovní model alma bag od Louis Vuittona patří k nejprodávanějším po celém světě.Alma vznikla zhruba před 80ti lety. Úplně jednoduše by se dalo říct, že se jedná se o pevnou kabelku z kůže s vrškem ve tvaru půlkruhu. Alma se hodí hlavně k byznys stylu nebo k eleganci. Už třeba jen tím, že se nosí v ruce za kratší ucho. Ta od Vuittona patří ve světě mezi nejprodávanější modely.Baguette bagNa typické bagetce nešetřete. Například tento model Fendi je tak variabilní, že vás bude zdobit dlouhá léta při okázalých příležitostech.„Bagetky“ jsou malé úzké podlouhlé kabelky, které připomínají obdélník. Vynikají jednoduchým designem – to proto, aby byly co nejvariabilnější k šatům na okázalejší příležitosti. Nosí se na rameni na krátkém oušku. Jako první tento typ kabelky představila Silvie Venturini Fendi a název jí dala opravdu podle bagety, protože se dá, stejně jako ona, nosit v podpaží.Messenger bagMezi oblíbené „messíky“ patří například tento model Gucci.Jako messenger se označují ty kabelky, které se nosí křížem přes rameno – přesně tak, jak to kdysi opravdu nosili messengeři. Někdy se jim říká také Cross Body Bag. Co se týče velikosti, najdete je v mnoha provedeních. Původně byly dominantou sportovního nebo streetového stylu. Ty úplně maličké kožené ale dnes můžete oblékat klidně i ke casual šatům.Tote bagUž máte kabelku od Michaela Korse? Tato tote bag může být první. Originální a stylová kabelka, kterou unosíte kamkoli.Jako tote bag se označují spíše větší tašky. Říká se jim také shopper – právě protože se hodí do městského ruchu. Dáte do nich téměř všechno – od notebooku, přes úlovek z nového butiku až po mléko a půlku chleba. Jedná se asi o nejoblíbenější a nejpraktičtější kabelky na světě vůbec. Poznávacím znakem je také otevřený hořejšek, abyste se do nich snadno dostala a také, aby nic nepřekáželo vkládání všeho, co nakoupíte. Jedním z nejoblíbenějších modelů na světě je opět ten od Vuittona nebo poslední dobou též od Michaela Korse.Clutch bagPsaníčka jsou nenápadná svou velikostí. Nebojte se proto upoutat neotřelým designem. Umíte si tento kousek Guess představit například k little black dress?Asi budete znát spíše pojem psaníčko. Clutch bags jsou typické malé kabelky bez ouška, které opravdu připomínají svým tvarem dopis. Nosí se v dlani a odkládají se klidně na stůl – u tohoto typu to není společenské faux pas. Důležité je vědět, že patří spíš do sekce „celebrate“ a večírkové módy a slouží jen k uložení party nezbytností jako jsou telefon, kapesníčky, klíče, telefon, lesk na rty a mini parfém – víc do nich stejně nenacpete.Foto: Louis Vuitton, archiv firem

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz všeho bojím

Děláte to špatně, přiučte se od potvor

access_time29.květen 2019personRedakce

Vy jste ta, co navaří, uklidí a promine milému snad úplně všechno, i když to, co naposledy udělal, je tak trochu přes čáru? Zapomeňte hrát úlohu té hodné a začněte trochu zlobit, uvidíte, že u mužského publika sklidíte víc, než jako puťka domácí. Od těch totiž pánové obzvlášť rádi prchají a kam mají namířeno? No přece do náruče zlobivé holky.Pokud jste s drahým už nějaký ten pátek, rozhodně to neznamená, že vás má jistou už napořád. V případě, že se ale přesně tak chováte, nekomunikujete s jinými muži, kašlete na svůj zevnějšek a čekáte na toho svého, až se vrátí, protože nemáte jiný program, tak je někde chyba.  Nechejte ho, ať se má na pozoru, i když víte, že mu nemáte v plánu zahnout nikdy na světě.Buďte nedostižná potvoraTu a tam si prostě vyhoďte z kopýtka, vykašlete se na žehlení, dejte se do gala, vklouzněte do nových, přiléhavých šatů a vyrazte s kamarádkou do baru. Bez pardonů si zajděte s kolegou z práce na oběd nebo  si zaflirtujte  s milým mužským klidně jen tak na ulici. Uvidíte, že vám i vašemu vztahu to jenom prospěje. Váš tygr pochopí, že jste pořád v kurzu, že pánové kolem vás mlsně našlapují a bude mu jasné, že když usne na vavřínech, může se klidně probudit do prázdného bytu.Mějte se ráda, dejte své sebevědomí znát.Naučte se utrácet za sebe samu, tu a tam si kupte nový parfém, rtěnku, nebo spodní prádlo a klidně i za předpokladu toho, že nebude v akci. Nemějte výčitky, když si zajdete na masáž, nebo na kosmetiku, vy si tenhle luxus prostě zasloužíte, i když byste klidně místo toho všeho mohla umývat okna, na které jste tak trochu pozapomněla. Když budete milovat sebe, druzí vám to vrátí. Protože jak se říká: Bez (sebe) lásky láska není.Jednejte napřímoSkutečná potvůrka si nenechá nic líbit. Pokud se jejich mužský dopustí něčeho, co se jim ani za mák nezamlouvá, nebudou mlčet a užírat se tím. Prostě mu to celé omlátí o hlavu, aby měl tušení, že jeho chování by se možná dala vystihnout několika přívlastky, ale určitě nebylo naprosto v pořádku. Aby se tato situace neopakovala, musíte drahému říct, co přesně se vás dotklo – jasně, přímě a hlavně aktuálně.Nespokojí se s tím, co majíChtějí víc. A tak to má být. Navíc je skutečně dokázáno, že pánům cílevědomé ženské přijdou sexy.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Románek s mladým? Co vás čeká?!

access_time29.květen 2019personRedakce

I když byste podle všeho měla mít rozumu na rozdávání (říkáte si to přece proto, že čas i váš věk pokročil), ale vás nic neláká víc, než se intimně sblížit s tím mladým samcem, co kolem sebe šíří auru nabitou testosteronem? Víme, co vám toto pokušení dá, a v reálu vám můžeme garantovat, že si to budete sobecky a neskromně užívat. Schválně, na to mrkněte!Se starším milencem můžete konverzovat na unylá témata a on vám k tomu všemu dá názor světáka, kdežto mladík namísto toho bude bytostně toužit po vás. Jeho sexuální apetit vám namíchá koktejl plný nevšedních možností, jednou si vás vezme jako divoch v autě, jindy se z úklidu vyklube rychlovka na pračce. On totiž nemá žádné zábrany a jeho záměrem je si život (s vámi) užívat. A věřte nám, že není sem tam od věci, dát stopku mnohdy zbytečným obavám, kterými se necháme trýznit, a nechat se unášet bezbřehou bezstarostností. Ten oceán nevšednosti do kterého se ponoříte, vám život vymaluje směsicí barev.Čistý jako list nepopsaného papíruKdyž si jeho přitáhnete do života, nevyvalí se na vás jeho bývalá žena s kupou dětí a z toho plynoucích alimentů, nemusíte ani počítat s tím, že bude mít dluhy z krachujícího podnikání. Jeho život je zatím ve startovací fázi, což se rozhodně nedá říct o zralých mužích, kteří si s sebou vláčí nejenom několik křížků na krku, ale i hromadu ne vždycky příznivých závazků z minula.Romance s vůní dobrodružství, ale na luxus to hned tak nevypadáSice vás nebude moci oblažovat ukázkovým fárem, prostorným bytem a celkově si budete muset utáhnout opasky. Nepozve vás na cestu kolem světa, což by u jeho staršího konkurenta klidně reálné bylo, věřte ale, že na vás čekají jiné překvapivé zážitky. Když usnete u televize, nebude vás budit, díky jeho fyzičce vás odnese do peřin, naservíruje snídani do postele z křupavého pečiva, pro které si kvůli vám neváhal přivstat. A co víc, on srší energií, šarmem, neustále vtipkuje a vzhledem ke svému mládí vám klidně bude pět pod balkónem teskné serenády na důkaz lásky. No řekněte, jen blázen by si to nechal ujít!

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled: V 11 doma!

access_time29.květen 2019personRedakce

Muži se baví rádi a poměrně často. Bez žen – samozřejmě. Jdou přece „s klukama“ a nikdy tam přece nedělají nic špatného, což je dle jejich logiky opravňuje k tomu vracet se za svítání. Vy si to ale dovolit nemůžete – jednoduše do 11 doma! Potvrzují to i Katka a Honza.Katka: O půlnoci doma …a i to je problémJeště se mi to nikdy nepodařilo pochopit, ale můj přítel, přímo nesnáší, když jdu někam večer s přáteli. Lépe řečeno s přítelkyněmi. Vždycky udělá takovou scénu, že mi to za ty pohledy a vyčítavé řeči snad ani nestojí. Chodím s kamarádkami minimálně. Raději se na něco vymluvím. Přeci jen říkat pořád dokolečka, že Jirka to a támhleto, mi přijde trapné. Nechápou to. Většina mých kamarádek žádný vážný vztah nemá. Vždycky to shrnou větou: Tak mu prostě řekneš, že jdeš ven a že nevíš, v kolik přijdeš no. Nebaví mě poslouchat už ani jeho, ani je. Už několikrát jsme to řešili. Domluvili jsme se, i že budeme chodit ve stejný den – každý zvlášť a třeba ve 2:00 se někde sejdeme a budeme pokračovat spolu, aby měl Jirka jistotu, že nemám „zaječí“ úmysly, z kterých mě léta žárlivě podezírá, ale ani tak to neklape. Zkusili jsme to jednou – volal mi celý večer, takže jsme s holkama nemohly sni nikam do klubu, které bývají v podzemí a není tam signál, a okolo půlnoci mě to přestalo bavit a odjela jsem domů. Jirka se vrátil ráno opilý, že nemohl stát jako vždycky, řekl mi pár jedovatých slov a upadl do postele. S holkama proto chodíme jen na večeře s vínem a už i tak poslouchám, že se nějak moc chystám a že bych si neměla brát tak vyzývavé tričko a taky, že mám zmalovaný oči atd. Kamarádky pak pokračujou dále, já jdu domů, aby nebyl oheň na střeše dalších x dní potom.Honza: Holky a kluci prostě nejsou totéž – nemůžou mít stejná párty právaBavím se rád. Moc rád. A taky nemám rád, když se baví moje přítelkyně. Nestydím se za to. Možná se vám tato filosofie zdá podivná, ale má opodstatnění. Jsem chlap – koukám po ženách. Vím, jak je prudí moji kamarádi, když jsme s partou venku. Jde jim o to dostat úlovek do postele. Já mám přítelkyni a jsem s ní poměrně rád, proto si tyto aktivity odpouštím. Nerad jí pouštím ven ze dvou důvodů – nechci, aby mi jí někdo okukoval, to je přece jasné – patří ke mně a pak ji nechci vystavovat tomuhle nebezpečí. Opilý chlap je vždycky nevyzpytatelný. Bojím se o ni. Nemůžu být v klidu doma s tím, že myslím každou sekundu na to, kdo jí zrovna zve na drink nebo jestli jí někdo nevhodně nekouká pod sukni. Nejraději jí mám doma Ještě raději, když mi po ránu udělá vajíčka, právě protože jsem přišel domů až ve 2:00 a po vodkách s Redbullem mi není zrovna dobře. My chlapi prostě potřebujeme mít jistotu. Jistotu, že je naše přítelkyně v pořádku a že nás neopustí, protože se ve skrytu duše bojíme, aby nepřišel někdo lepší.  To samé sice může namítat žena – že se bojí, že jí z místa slávy vyšoupne jiná konkurentka. Ale ona konkurentka je pro nás zajímavá maximálně na jednu noc (jestli vůbec) a to právě proto, že to není ta, která oddaně čeká doma. A ano. Vím, že je to strašně nespravedlivé. A možná se nám to jednou otočí v příštím životě, až budu ženou a má přítelkyně mužem.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na vibrátor v posteli

access_time29.květen 2019personRedakce

Říká se, že vibrátory většina mužů nemusí, protože je berou jako konkurenci. Martin má ale úplně jiný důvod, proč erotické hračky nemá rád. Říká, že sex s nimi postrádá smysl. Kristýna se hračkám pro dospělé nebrání zase vůbec. Díky vibrátoru totiž poznala, co je to orgasmus…Kristýna (26): Teprve s vibrátorem mě sex začal opravdu bavitSvůj první vibrátor jsem dostala od kamarádek k narozeninám. Asi bych se jinak ani neodhodlala jej vyzkoušet. Jsem dost stydlivá a přizvat si do ložnice přítele na baterky mi přišlo vždycky trošku divné. Bála jsem se hlavně reakce partnera. Nemám problém si říct, co chci. Nedělám to sice tak běžně, jako se třeba sprchuji nebo čistím zuby, ale i tak jsem našla způsob, jak partnerovi naznačit, co se mi líbí a co ne i beze slov a červenání. Co se týče vibrátoru, přiznávám, že jsem ho ale dlouho měla ve skříni pod věcmi a měla takovou zvláštní obavu jej vyndat před partnerem. Pohrávala jsem si s ním sama, když nebyl přítel doma a začala zažívat něco nového. Patřím totiž k ženám, které nejsou schopny dosáhnout orgasmu při běžném sexu. Alespoň tedy ne toho vaginálního. Není to chyba partnera, i když on si s tím docela láme hlavu. Pomocí vibrací jsem ale poznala, jaké to je. A je to jen tím, že vibrátor jsem schopná zavést na jedno citlivé místo a nechat jej rozvibrovat celé mé tělo až k nekonečné rozkoši. V ložnici jsme jej začali používat poměrně nedávno a spíše náhodou. Když se nám totiž prolomil pant u police a já jsem po partnerovi chtěla, aby jej spravil, jednoduše jsem zapomněla, co je ukryté za tričky. Pak jsme si o tom popovídali a nyní je vibrátor běžnou součástí našeho sexuálního života.Martin (36): Sex je o chemii dvou lidí, ne o něčem umělém, co vibrujeAsi jsem stará škola, ale tyhle erotické pomůcky moc neuznávám. Lidé by spolu měli být, jen když jim to klape v posteli. Aspoň pro mě je to stěžejní bod každého vztahu. Když to tak není, automaticky dochází k tomu, že dobrý sex člověk začne vyhledávat jinde s někým jiným a vztah, který není založen na tom, že jsou si lidé věrní, nepovažuju za stabilní a dlouhodobě perspektivní. Je to totiž jedno s druhým. Člověk nikdy nezůstává u jedné nevěry. Myslím, že jedna zkušenost je pak cesta k tomu, aby ten nebo ten z páru ztratil zábrany a zahýbal pořád. Není to o tom, že bych vibrátory neměl rád, kvůli tomu, že se bojím konkurence nebo toho, že budou lepší, než já, i když znám i chlapy, co to takhle mají. Ale myslím, že pokud je partnerka spokojená, ráda odhodí kus studeného kovu nebo nic neříkající plast a vymění ho za tělesné teplo. Vibrátor nevysílá žádné chemické impulzy. To mi na něm vadí nejvíc. A nechápu ženy, kterým to nevadí. Jsem prostě pevným zastáncem názoru, že pokud vím, co mé partnerce dělá dobře, jsem vynalézavý, umím rozproudit touhu a dokonale znám anatomii ženského těla, jakýkoli vibrátor je v posteli zbytečný.

folder_openPřiřazené štítky

Ženský pláč – platí na muže?

access_time29.květen 2019personRedakce

Občas pláčeme prostě demonstrativně (ano i vy)! Dají se ale slzy používat jako prostředek k tomu dosáhnout svého nebo to na muže nefunguje? A vyznají se muži v tom, kdy chceme pláčem něčeho dosáhnout?Lucka (34): Z demonstrativního pláče už jsem vyrostlaJak je to s ženami a pláčem? Asi tak, že se to mění s věkem. Dokud mi bývalo dvacet, dvacet pět, střídala jsem muže svých snů, protože jsem se s každým rokem vyvinula psychicky tak rychle, že mi muž snů číslo jedna přestal stačit a chtěla jsem víc, používala jsem pláč jako donucovací prostředek. Prostě jsem občas udělala chudinku a ono to zabralo. Muž snů měl pocit, že jsem křehká víla, o kterou se musí starat a já většinou dosáhla svého. Jednoho přítele jsem takto dokonce rozhádala s jeho matkou. Nebyla to příliš sympatická žena – přesně takový ten typ matky bojovnice, která proti mně měla pořád nějaké výhrady. Plakala jsem po každé návštěvě, přestože mě její urážky zas tolik neurážely – z vyčůranosti. Věděla jsem, že to zabere. Chtěla jsem vyhrát.K manželovi si to nedovolím. Zná každou skulinu mé duše. Zná mě natolik, že přesně pozná, kdy je můj pláč zoufalý, kdy vzteklý, kdy pláču, protože mi prostě prasknou nervy a já musím. Ví, který pláč má utěšovat a u kterého mi má důrazně říct, abych nefňukala. Osobně si myslím, že vynucovat si něco pláčem je dětinské a hlavně nedůstojné vzhledem k muži, kterému takovou scénu děláte. A jestli opravdu máte toho pravého, který vás zná, moc bych se pláčem neoháněla. Fňukny totiž úplně v kurzu nejsou.Tonda (31): Plačící žena mě iritujeVím, že spousta žen se snaží pláč různě nahrávat, abychom obměkli. Většinou se to dá rozeznat. Příliš afektovaná a emotivní scéna vždycky zavání neupřímností. S takovou nadílkou se moc dlouho nemazlím. Párkrát jsem zkusil pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo něco ne příliš lichotivého na adresu dotyčné říct a ejhle – ono to zafungovalo. Bylo po pláči a srdce dotyčné až doteď rozervané na kusy se najednou překvapivě rychle scelilo a dokonce nabralo síly k tomu vrhat na mne plamenné pohledy. Když tak nad tím ale přemýšlím, asi neznám ani chlapa, který dokáže ženský pláč zvládat obecně. I já s tím mám problém. Nevím, jak se zachovat, když pláče žena, kterou očividně něco trápí. Bojím se něco říct, abych trápení ještě neprohloubil. Myslím, že tohle je všeobecně naše slabina. Neumíme ženy utěšit – aspoň ne tak, jak by si představovaly. Chceme věci řešit racionálně. Když ženu něco trápí, umíme si o tom popovídat, vyhodnotit pro a proti a možná i dospět k nějakému řešení. Jenže plačící žena chce rozebírat svoje pocity a toho se právě bojíme. Jednak se do nich neumíme vcítit a za druhé je prostě nechápeme.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na mlčení

access_time29.květen 2019personRedakce

Někdy je fajn jen jít a mlčet, ale když ten druhý z páru mlčí příliš dlouho, neznačí to nic dobrého. Na tom se shodli i Ilona a Kryštof.Ilona (34): Obecně nesnáším, když můj muž mlčí. Značí to vždycky nějaký problém a přestože se třeba týká obou, já nikdy nejsem jeho součástí. Můj manžel totiž raději mlčí, než aby si o tom se mnou popovídal. Mlčí takhle i pět, šest dní a pak se to buď vyřeší samo a on mi jen oznámí, že je všechno dobré nebo už to nevydrží a oklikou se snaží dostat můj názor. Tohle jeho mlčení mě sužuje. U 90 % věcí se totiž nikdy nedozvím, co se vlastně stalo a u další poloviny si nejsem jistá, jestli to bylo něco vážného nebo ne.Já naopak o problémech mluvím a mlčím většinou, když jsem naštvaná. Je ale zajímavé, že on moje mlčení jako projev mého naštvání nevnímá. Pak mi třeba řekne: „Ty se zlobíš?“ Jenže já se nezlobím. Ve mně v tu chvíli hněv bublá tak, že bych musela řvát, ale namísto toho raději mlčím, protože ani moje řvaní nic nevyřeší.Vím ale, že jsou i muži, kteří mlčí z povahy. S mužem, který raději mlčí a kouká, než mluví, bych rozhodně být nemohla. Jsem společenská, ráda se bavím a ráda komunikuji. Jsem proto ráda i za svého věčně urýpaného muže, kterého miluju, i když okomentuje úplně všechno, co udělám.Kryštof (31): Myslím, že rozdíl mezi tím, když mlčí žena a muž je v tom, že chlapi mlčí i jen tak. Ženy málokdy mlčí bez důvodu. Buď jsou naštvané nebo jim něco hloubá v mysli.Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Já mám to zlato občas rád. Když přijdu z práce, chci si na chvíli sednout na gauč a užít si to ticho, kdy nikdo nic neříká. To jsem rád, když moje přítelkyně mlčí, miluju také procházky, kdy třeba neříká ani jeden z nás nic. Stačí, že jsme spolu. V tomto to máme s přítelkyní stejné. Ví, kdy potřebuju ticho – ticho nás léčí a já jí za to ticho miluju.Já zase vím, že když je moc dlouho ticho ona, honí se jí něco hlavou, neví si s něčím rady, přemýšlí. Tohle ticho úplně rád nemám, protože se v něm neumím orientovat.Měl jsem ale i přítelkyni, která nezavřela pusu. Jen, co jsem otevřel dveře, začala mluvit, mluvit, mluvit a přestala, až když usnula. Komentovala všechno lidi, filmy, zprávy v televizi a chtěla si po tom povídat. A když měla nějaký problém, potřebovala o něm zase mluvit. Všechno chtěla řešit. I to, co nebylo podstatné, nebo to nehořelo, nebo se to řešit vůbec nemuselo. Takže za mě jednoznačně lepší mlčení – i když se občas bojím, co se za ním skrývá.

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Muži versus ženy

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Muži versus ženy Ironická poznámka klasika, že muž a žena si nikdy nemohou porozumět, protože každý chce něco jiného - muž ženu a žena muže - vychází nejen z nepopiratelných anatomických rozdílů. My totiž také jinak hodnotíme, jinak cítíme, jinak se rozhodujeme a stejné situace prožíváme jinak.Statisticky se potvrdilo, že ženy lépe vidí za šera, mají citlivější hmat, v průměru lépe slyší, lépe popisují emoce objevující se při rozhovoru a hlouběji se dokáží vcítit do nitra druhých lidí. Muži se naopak lépe orientují v prostoru a vnímají vztahy mezi čísly, zatímco schopnost vnímat vztahy mezi slovy je prokazatelně kvalitnější u žen. „Muži mohou snížit tělesnou hmotnost zvýšením fyzické aktivity. Ženy musí kromě cvičení omezit přísun kalorií,“ říká zpráva o výsledcích výzkumu v nemocnici Lenox Hill v New Yorku. Takže zatímco tvůj partner přebytečná kila lehce vyběhá, ty musíš držet dietu. Nedokáže ale dělat víc věcí najednou jako ty. Jeho mozek je stvořen pro akci, tvůj pro mluvení. Je aktivnější, snadněji se naštve a pak jde pryč, aby vychladl.Traduje se, že muž se dokáže lépe prosadit, vést a řídit, zatímco žena by měla mít větší sklon podvolit se a nechat se ovládat. Proto je devět z deseti vrcholových pracovních míst obsazeno muži. Když si malé děti hrají, tak chlapci ženou stavby do výšek a milují pohyblivé hračky všeho druhu. Dávají přednost srážkám a katastrofám, rádi používají špičaté objekty, jsou agresivnější, netrpělivější a soutěživější. Dívenky naopak budují prostory ohrazené proti nebezpečí, dovedně kouzlí interiéry zalidněné postavičkami. Dávají přednost horizontálnímu uspořádání.Na mužích obdivujeme především rozhodnost, cílevědomost, aktivitu, odvahu, akceschopnost, originalitu nápadů, schopnost vyniknout mezi ostatními, schopnost vydělat peníze, spolehlivost, soutěživost, samostatnost, schopnost poradit si s problémy, které život přináší, ochotu riskovat, velkorysost. Imponují nám činy ne slova. A vědomí, že se o ně můžeme přít, že se nám s nimi nemůže nic zlého stát. Co mají rádi muži? „Muž v lásce nehledá ženu, která by s ním soupeřila. Hledá ženu, která ho doplní,“ tvrdí psycholog Bill Moir. „Partnera, milenku. Je pro něj bytostí, kterou nemůže nikdy zcela pochopit, ovládnout nebo vlastnit.“ Chceš-li se dozvědět více: Proč muži nežehlí (Grada), Číše a meč, agrese a láska (Lidové noviny), Život a jak v něm zůstat naživu (Portál), Rodina a jak v ní zůstat naživu (Portál), Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše (Práh), Psychologie vrstev duševního dění osobnosti (Doplněk).

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz všeho bojím

Jak vyrobit domácí aviváž?

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Proč nepoužívat klasickou aviváž?Komerční kuProč pované aviváže představují pro přírodu obrovskou ekologickou zátěž a nejen to, spusty těchto prostředků na změkčení prádla jsou nebezpečná i pro naše zdraví. Aviváže obsahují látky, které v prádle zůstávají a způsobují různé kožní problémy jako jsou například ekzémy.Kupovaná aviváž by se VŮBEC neměla používat na dětské oblečení, spodní prádlo a žádné prádlo, které přijde do styku s kůží alergiků, lidí s atopickým ekzémem nebo lupenkou. A co si budeme povídat, i lidem se zdravou kůží klasická aviváž úplně nesvědčí, protože i z oblečení se nám na kůži dostávají chemické látky (a 60% všeho, co si na sebe "namažeme" se vstřebá do kůže).  Potřebujete: 6 šálků vody, 3 šálky bílého octa, 2 šálky vlasového kondicionéru Návod: Smíchejte vodu, ocet a kondicionér na vlasy ve velké nádobě, vše promíchejte. Netřeste, jelikož by tato manipulace způsobila pěnění. Obsah tekutiny přelijte do uzavíratelné nádoby. Výroba domácí aviváže je hotová za 5 minut.Domácí aviváž č.3Potřebujete: 6 šálků vody, 2 šálky vlasového kondicionéru (můžete použít jakýkoliv), 3 šálky bílého octa, 20 kapek esenciálního oleje Návod: Ingredience smíchejte a netřepejte, jelikož by tato manipulace způsobila pěnění. Přelijte tekutinu do uzavíratelné nádoby. Používejte jako běžnou aviváž.Domácí aviváž č.4Potřebujete: 1 lahev bílého octa, 30 – 40 kapek esenciálního oleje, můžete použít levanduli, pomeranč, citron a mátu (jedna rada: eukalipt není zrovna vhodný ) Návod: Éterický olej nakapejte do octa a používejte jako běžnou aviváž.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz všeho bojím

Velikonoce - svátky jara.

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Velikonoce- svátek ke kterému podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování.Jsou to svátky jara, které oslavují probouzení přírody, její plodnost, naději a lásku. Velikonoční zvykya tradice se lišily vesnici od vesnice a dřív probíhaly během velikonočního období, které trvalo šest neděl. Jejich úkolem bylo zbavit se všeho starého, očistit domácnost i tělo od chorob, připravit se na znovuzrození přírody.Velikonoce jsou svátkem pohyblivým,který připadá každý rok na jiné datum – na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Pondělí velikonoční podle těchto pravidel tak může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna. „Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je největším svátkem celého liturgického roku. Jedly se pokrmy posvěcené v kostele a každý, kdo do domácnosti přišel, musel být takovým jídlem obdarován. Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky,“ uvádí Mgr. Radoslav VLK, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně. „Pondělí Velikonoční je pro většinu z nás spojeno s novodobými oslavami Velikonoc a praktikováním tradičních zvyků. Dnes je nejoblíbenějším dnem hlavně mužů.V tento den se mělo darovat červené vejce a dívka měla být vyšlehána, aby byla celý rok zdravá. Pondělí velikonoční nebo také „červené“ je ve znamení tolik očekáváného koledování, pomlázky, šmigrustu, buďačky, mrskútu atd., kdy chodí chlapci s pomlázkami (tatary, březovými větvičkami, jalovcovou větvičkou) vyšlehat, vymrskat děvčata. V mnoha vesnicích se již od ranních hodin číhávalo na děvčata, když šla z kostela. Na Valašsku zase ráno mládenci polévali děvčata vodou. Hospodář na Pondělí velikonoční „našupal“ všem děvčatům v rodině pomlázkou, aby byly po celý rok zdravé a čilé. Odpoledne pak patřilo dětem. Za vesnicí bylo vždy živo, protože se tam hrály různé hry o vajíčka. A večer pak patřil mládeži už odrostlejší, která se účastnila zábavy při muzice v sále hospody,“ dodává Radoslav Vlk.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Dámy, stále hledáte tu pravou peněženku? Inspirujte se návrháři!

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Zapomeňte na přezdobené a duhově barevné kousky. V jednoduchosti je krása a tímto heslem se řiďte i při výběru peněženky. Peněženka je jedním z aspektů, kterého si všimne každý člověk a během placení o vás tato schránka na peníze hodně vypoví. Stejně jako vaše manikúra je tento módní doplněk, ale i praktická věc, stále na očích. Nechte se letos inspirovat módními návrháři! Důležité je vědět, jaké parametry by vaše budoucí peněženka měla splňovat. Pak už se jen podívejte po něčem podobném a třeba levnějším.Nosíte ráda elegantní kabáty, kabelky a kozačky? Pokud chcete vždy vypadat upraveně a vyžíváte se v luxusním looku, vsaďte na slavný károvaný Burberry motiv nebo černou, béžovou či hnědou klasiku, která sedne ke všemu. Zvolte správný povrch, aby se vám peněženka hned nepoškrábala. Za hvězdu budete i s peněženkou rudě červenou, zvláště pokud navíc zvolíte detaily ve stejném tónu jako třeba lak na nehty nebo rtěnku. Hledáte-li inspiraci, podívejte se například na krasavice z dílny Diora, Michaela Korse, DKNY nebo třeba Chloe. Není žádným tajemstvím, že tito mistři udávájí směr i dalším módním řetězcům. Něco podobného, vyrobeného ve stejném duchu, můžete tak mnohdy snadno najít za příznivější cenu. Pro někoho je však kvalita světových značek nenahraditelná a nutno zmínit také fakt, že takovou peněženkou pak disponujete i pět let a déle.Sportovní duše si samozřejmě také přijdou na své. Jste fanoušky modré či růžové barvy? I pro vás toho mají návrháři mnoho na výběr. Na velikosti samozřejmě záleží, zejména pokud je pro vás noční můrou peněženka, která zabere půlku kabelky či batohu. Některé dámy rády nosí dvě mini peněženky, z nichž jedna je pouze na drobné a druhá na bankovky, kreditní karty a další osobní doklady. V kursu jsou teď malé rozotmilé silikonové kapsičky všeho druhu. Skvělý a praktický nápad, jak odlehčit kabelu – občas mince jednoduše necháte doma.Cestujete-li na pravidelné bázi, vaše peněženka musí být sofistikovaná, aby se vám do ní vešlo vše na cesty potřebné. Pas, bankovky různých měn a další cestovní doklady. Pro cestování se vyplatí zvolit neutrální tmavou barvu. Zip je také určitě praktičtější než cvok na zapnutí – alespoň já mám pokaždé lepší pocit, že nic omylem nevysypu..Porovnávejte ceny online!Určitě se vyplatí googlit, než se rozhodnete cokoliv koupit. Na internetových aukcích typu Ebay můžete najít hotové poklady za hubičku. A když ne za hubičku, určitě minimálně o několik procent levněji. Za nákupy luxusních značek se vyplatí cestovat! Vyberte si letos peněženku během své dovolené. V outletových centrech v Itálii najdete italské značky mnohem levněji než u nás. Máte-li zálusk na Michaela Korse, budete se muset vydat do Států. Věřte, že tam v outletových obchodech zaplatíte pouze zlomek toho, co byste dali u nás.

folder_openPřiřazené štítky

Oáza klidu

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Život, zvláště městský, poznamenává zvyšující se životní tempo i vnější negativní vlivy. Ovzduší a hluk přinášejí čím dál tím větší zátěž, takže má člověk stále stoupající potřebu stáhnout se do bezpečí osobního prostředí.Bytové textilie nejen chrání náš domov před chladem, hlukem a světlem, ale dodávají mu i teplo a útulnost. Jsou nejsnazší cestou k obměně obydlí na oázu klidu a bezpečí.Textil prozradí váš vkus Mezi součástmi vnitřního zařízení bytového interiéru patří textil k výrazným činitelům tvořícím náladu, udávajícím tón, poskytujícím prostoru osobitost a vyzrazujícím uživatelův vkus. Textil je v bytě převážně nositelem barvy a dekoru, tedy tím, co výrazně působí na náš zrak. Textilem lze vyvolat dojem velkého i malého prostoru, přiblížit některé části nebo je vzdálit. To vše souvisí s optickým působením barev. Vnímáme-li vnitřní zařízení jako scénu, pak je textil dekorací nejsnadněji manipulovatelnou, nejsnáze změnitelnou, nahraditelnou a doplnitelnou. A změna za úvahu stojí. Kolekce roku 2002 přináší romantiku a povzbuzení nálady.Trend v úpravě interiéru Pod heslem „uklidnění, zpomalení, uvolnění" prolínají nové aspekty životního stylu. Zdrojem úprav se stává touha po vnitřním míru, stabilitě hodnot v rušné neklidné době a potřeba smyslovějšího pobývání v interiéru. Na nutnost úniku před hektickým světem reaguje šarm improvizace, poezie všedního dne, vize harmonie, magie pohybu a touha po hojnosti, odlišené volbou materiálů, designu i barev.-Šarm improvizace pojí etnické prvky prošlé sezóny. Tvoří syntézu nádhery s jednoduchostí, lásky k ornamentu, harmonii severu Evropy s Afrikou a sílu tradice. Výslednicí je milá atmosféra plná obyčejně neobyčejných věcí. Možná trochu páté přes deváté, trochu přeplněné, ale lidské a vesele barevné.-Poezie všedního dne upřednostňuje individualitu, sen o řádu, zájem o detail i abstrakci. Vychází z toho, že tělo a du- še se má hýčkat. Inspirace působivou grafikou přírodních struktur a povrchů, a klasickými historizujícími motivy.-Vize harmonie, chceme-li, aby moderní svět vypadal romanticky, pak klíčovou roli hraje inscenace světelných her. Světlo je tím, co podporuje výsledný efekt, zakrývající realitu. Nabízí se tu široké pole pro fantazii designéra.-Magie pohybu je vzájemné prolínání snů a skutečnosti. Hledání a nacházení, touhy a sny. Tekoucí voda a bytostná lehkost jsou nosné prvky inspirace. Splývavé a těkavé tvary určují i design nábytku a zařízení. Studená, transparentní, nehotově působící atmosféra ovlivňuje výběr materiálů. Výsledný dojem je ovlivněn magií okamžiku, fascinací pohybu, působením krásy splývání a hry světla, třpytu i lesku.-Touha po hojnosti má atmosféru výzvy a oslovení, elegance i vášně, erotiky i svodu. Navazuje na glamour (trend prošlé sezóny), leč rafinovaněji a zdrženlivěji. Touha je elitářská, zábavná, excentrická, vypovídá o luxusu hojnosti. Inspiruje se květy i krystaly, snoubí přirozené i u- mělecké předlohy a nejvíc ze všeho preferuje květinové dekorace.Ať záclony vlají Nové trendy v ochraně před sluncem nabízejí řadu funkčních látek průsvitných, polotransparentních i zatemňujících. Paleta barev sahá od bílé klasiky přes něžný pastel až k silně zářivým barvám. Potisk a žakárové vzory se vyznačují moderními, spíše zdrženlivými desény. U záclon a závěsů se uplatňují batisty, organzy s výšivkami (tón v tónu). Vítězí materiály přírodní. Záclony mají působit dekorativně při pohledu ven. Nejvíce používané materiály jsou transparentní.Materiály budoucnosti Koberec už není jen způsob pokrytí podlahy, ale i prožitek. Preferují se drobné vzory. U přikrývek vyhrává materiál se snadnou údržbou. K chladnějším večerům patří pletené bavlněné přikrývky. U dekoračního textilu je obtížné obecný trend analyzovat. Existuje totiž velké množství stylů, a ty jsou i součástí vybavení oken. V podstatě jde o to, že materiály jsou především transparentní (případně kombinované). Musí plnit požadavek snadné údržby, být snadno aplikovatelný pro více použití (zavěšení na háčky i žabky).Ještě k ložnímu prádlu Kolekce záclon, dekoračních látek, nábytkových potahovin a ložního prádla je určena pro tři cílové skupiny. Kult mládí, moderní klasiku a cestující první třídy.Styl mládí vykazuje silné sklony k individualitě. Převládají grafické vzory, kára i pruhy. Moderní klasika nabízí výrobky vysoké kvality a barevné harmonie. Je inspirována přírodou a opět touhou po klidu. Dominují květinové vzory. A exkluzivní design určený pro skupinu - první třída? Asijské inspirace zpracované formou koláží. Elegantní pastelové tóny a mocné i neutrální barevné akcenty.

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v různých kulturách – Thajsko

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

Další země, do které se podíváme, jak se tam nakládá a nakládalo s prastarým tetováním, je Thajsko. Jezdíte tam na dovolené, znáte to tam, takže někteří mají pocit, že tohle bude nuda. Omyl! Ve zkratce vám povím to, že je to například jediná země světa, která má svátky oslavující přímo tetování, je to země, kde se stále praktikuje duchovní tetováž, tetuje se zde až metr dlouhou obrovskou jehlou, provádí se zde „neviditelné“ tetování a mnohé další zajímavosti. Ano, Thajsko není nuda a já vám to v nadcházejících řádcích dokážu.Asi nejzajímavější věc, kromě tetování samotného, je fakt, že Thajsko je jedinou zemí na téhle planetě, která zasvětila tetování svátky. Stejně jako my slavíme vánoce, velikonoce či svátky svých svatých, v Thajsku se slaví svátky tetování. Oslavuje se celá dlouhá tradice a tyto svátky jsou každoročním velkolepým svátkem, jak jinak než náboženského charakteru. Tyto svátky už nejsou ale jen doménou tamních obyvatel, ale vlivem cestovního ruchu se na tyto oslavy sjíždějí tisíce lidí z celého světa a větší cestovní kanceláře již na tuto akci nabízí samostatné zájezdy. Takže pokud vás to zaujalo, zeptejte se ve vaší oblíbené cestovce, možná se tam příští rok potkáme v hojném počtu. Ale nejprve si tyto svátky přiblížíme. Tento svátek by se dal také nazvat svátkem vonných tyčinek, kadidel, květin a seancí. Je totiž zvykem, že se na oslavu vážených duchovních a tatérských mistrů přinášejí dary právě v podobě květin, vonných tyčinek a směsí. Tyto dary musíte přinést i v případě, že jste cizinec a na oslavu jste jen zavítali. Je to projev úcty a toho, že si tohoto umění vážíte. Celá tato sláva se odehrává ve slavném Chrámu létajícího tygra, který najdete nedaleko Bangkoku, tedy v centru celé země. Pokud budete hledat chrám na tamních mapách, hledejte ho pod názvem Wat Bang Phra. Tam celoročně žijí potetovaní mniši a duchovní spolu s mistry tatérského umění. V období svátků se zde ale shromažďují mniši a tatérští mistři z celé země. Zde se pro tatéry používá označení mistr, nikoliv tatér jako v západním světě. On vlastně celý charakter tetování je naprosto odlišný od Evropy a zbytku západu. Zde jde hlavně o jediné – o duchovno.Možná je na vině pověrčivost a mýty, které tetování provázejí, protože Thajci jsou národem velice ale velice pověrčivým a tetování je přisuzována duchovní a magická moc, podobně jako třeba na Borneu či u Indiánů. S tím také úzce souvisí motivy, které se v Thajsku tetují. Nejde o žádné moderní výstřelky, ale o prastaré symboly, které svému nositeli slouží. Nikoliv však jako ozdoba, ale jako amulet. Můžete si tedy nechat vytetovat symbol štěstí, lásky, plodnosti, hojnosti, požehnání bohů, božské ochrany, věčného mládí, zdraví, náklonnosti a tak dále. Je jen na vás, co si přejete a v jaké sféře vašeho života si od bohů chcete nechat pomoci. Podle toho si zvolíte symbol, jehož zhotovení provází duchovní rituál. Takovéto rituály, během kterých se ony symboly tetují, se konají ve velkém právě na oné slavnosti tetování.Nemusíte se ovšem nechat ani tetovat, stačí si zde nechat své tetování posvětit. To bývá doménou již tetovaných mnichů, kteří si sem každoročně zas a znovu chodí svůj symbol a talisman nechat znovu posvětit a tím ho tak nabít novým požehnáním a silou. Takže součástí oslav je i velkolepé žehnání buddhistických mnichů, kteří žehnají starým tetováním. U mnichů tyto stavy často provází až hluboký trans, neboli prohloubené stavy vědomí s přesahem do podvědomí, a to jen díky neustálým zpěvům modliteb (a taky v tom asi budou ta kadidla či jiné vonné esence).Obecně zde platí, že tetování má duchovní ráz. Magická moc je zde připisována motivům, tetovážím, náčiní, mistrům a hlavně samotnému procesu. Velkou moc a důležitou roli hrají také modlitby, které se během tetování tohoto charakteru prozpěvují a celý proces tetováže doprovázejí. Takže necháte li si vytvořit duchovní tetováž, budou kolem vás zpívající mniši, mniši s kadidly, spousta květin, vonných tyčinek a svíček a prostě neskutečný šum. Nehledě na to, že vám toto tetování neudělají strojkem, ale téměř metr dlouhou tetovací jehlou. Velmistr drží tuto jehlu podobně, jako se drží tágo na kulečník a svými prsty směřuje hrot tam, kde má být provedena linka či vpich. Jedna ruka slouží k míření, druhou pak mistr klepáním bodá do kůže. Místní mistři jsou ovšem neuvěřitelně rychlí a během jedné sekundy udělají až tři vklepy. Tetování tedy není provedené jednolitou čárou nebo linkou, ale je z maličkých teček, které jsou jedna vedle druhé. Kdo to vydrží, je obdivován, oslavován a po zbytek dne se oddává duchovnímu rozjímání či radovánkám. Existuje ovšem i technika druhá a kdo si myslí, že příjemnější, toho asi zklamu. Je to technika, kde vzniká linka, nikoliv tečky, a to díky tomu, že se jehlou linka vypíchá a barvivo se následně vtírá dovnitř. Opět doprovázeno modlitbami, které vznikající kérce dávají moc a sílu.Stát se mistrem či velmistrem thajské tetováže také není sranda a není to jen tak. Podobně jako v Japonsku musí tatér projít dlouhým učením. Tedy abych byla přesná, tetovat tam může kdokoliv, ale aby tetování mělo onu moc a bylo opravdu posvátné a mělo všechnu sílu, je nutné, aby jí prováděl pouze ten, kdo umí dosáhnout stavu absolutního klidu svého nitra, kde dojde ke sladění duše, těla, srdce a celkové mysli a kdy je vše v souhře a rovnováze. Teprve v tomto stavu může tatér vykonat onu magickou tetováž. Před každým tetováním také musí následovat přípravný rituál. Takže to není jen tak. Musíte odrecitovat posvátnou báseň, zvanou sútra, která má ve své nejkratší verzi sto osm částí. Vaše mysl a tělo musí být oproštěno od všeho zlého, srdce musí být zbaveno zášti, zátěží, zlých vlastností a egoismu. To samé s vámi recituje i mistr tatér a jen tak dosáhnete magického motivu, který bude spolehlivě fungovat.Moderní tetování strojkem od tatéra vám ale v Thajsku také zhotoví, přece jen se tato vlna sem dostala a usadila se tady, takže zvláště ve velkoměstech a v turistických destinacích najdete klasické tetovací salóny. Těmi ale tradiční mistři opovrhují a varují, že takové tetování je jen dekorací a nemá žádnou moc. V Thajsku tedy mají dva proudy, fungující vedle sebe a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte.Stálým zvykem v Thajsku je například tetováž u vojáků, kteří se nechávají tetovat se vstupem do armády ochrannými vzory. Tyto vzory nesou pojmenování sak jant a mají hlubokou tradici. V jejich účinky se hluboce věří a to i dnes, v dobách vyspělé civilizace a vysoké úrovně společnosti, dosažené díky vědě. Někteří lidé věří, že pokud je tetování provedeno správně, zasvěceným velmistrem a poté je náležitě posvěceno a jeho svěcení a žehnání je obnovováno, tak že toto tetování zastaví i smrt, například ostří nože nebo letící kulku vystřelenou proti tetovanému. Máte li tetování, které považujete za ochranný symbol, doma to nezkoušejte, maximálně tak na sebe nechte střílet kuličkovou pistolí.Podívejme se ještě společně na tradiční motivy a vzory. Hlavním motivem je zvíře, v popředí pak stojí tygr. Aby měl tygr co největší moc, ideální místo pro něj jsou záda. Pokud přijmete tetování tygra, přijmete i jeho sílu a duši a ta vás bude po celý zbytek života ovládat. Tuto tetováž si z Thajska od samotného mistra odvezla například Angelina Jolie a duchovním tetováním se pyšní i Robbie Williams. Dalším typickým motivem jsou duchovní, chrámy či psané modlitby, které se píší ve starém thajském jazyce. Těm se říká jantra. Chcete li štěstí nebo bohatství, vyberte si Buddhu, lotos či slunce. Zdraví zajistí Brahma, opičí bůh Hanuman, svatý orel, nebeský pes či ženské bohyně. Spatří li zlý duch tuto tetováž, jistě se k vám nepřiblíží. V moderní symbolice se dále objevuje kromě tygra třeba fénix, lev, drak nebo had. A slyšeli jste o tom, že tetování může přinést sympatie a zlepšovat mezilidské vztahy? I takové thajská tetováž nabízí. Chcete li zlepšit mezilidské vztahy a sociální vazby ve vašem okolí nebo chcete získávat sympatie, nechte si vytetovat ša li ka, což je pták se zlatým jazykem a ten už se o všechno postará. Samozřejmě to ale musí tetovat mistr a musí se jednat o duchovní tetováž ruční technikou. Posiluje se vám pak sebevědomí, umění komunikace a empatie. Má to ale jeden háček. Tento pták se tetuje na jazyk. Asi proto jste pak výřeční. Zde také platí jedno z pravidel thajského tetování, že čím je tetování blíže hlavě, tím větší je jeho účinek, takže pokud zvolíte hlavu, máte vyhráno.Thajsko ale myslí i na ty, kteří se chtějí vydat na dráhu, kde tetování není vítané. Pokud se bojíte, že se to nebude líbit šéfovi, manželce nebo prarodičům, stačí říct, Thajci ví jak na to. Říká se tomu neviditelné tetování a jde o tetování sezamovým olejem. Toto tetování má stejný průběh, stejné modlitby, mantry, stejné motivy, následuje prostě vše, co jsem zde popisovala, jen se místo barvy použije sezamový olej. Takže vy si projdete celou náročnou procedurou, máte ochranný symbol, svůj amulet s kouzelnou mocí, ale není vidět a nekazí vám tak slušnou image například v práci. Postrádá to tedy pigment, ale magická moc je plně v provozu.Tak co říkáte na Thajsko? Chcete zažít nevšední bolestivý rituál? Nebo donést květiny a vzdát hold mistrům? To vše Thajsko nabízí, navíc si odvezete na své kůži ochránce na celý život.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz všeho bojím

Rakovina - léčba rakoviny

access_time19.prosinec 2019personMarián Kroužel

Dieta proti rakovině- neřiď se heslem: "jím, co mi chutná"- nepřejídej se, jez do polosyta- jez hodně syrové zeleniny, hodně ovoce, ořechy, lněná a slunečnicová semena(všeho s mírou)- zredukuj maso, mléko, co nejvíce vejce(hlavně ne žloutek)- úplně vynech uzeniny- vynech koncentráty(cukr, sádlo, máslo, káva, čaj, maso, alkohol) - minimálně omezZelenina obsahuje dusičňany, ale vit.C je blokátorem dalšího rozvojje dusičňanů v těle na dusitany( více viz Zelená kuchyně).Kapustová zelenina(např. zelí či brokolice) stimuluje enzym, který blokuje vznik karcinogenních látek. Doporučuje se ve větším množství jíst jablka, vlákninu, syrovou zeleninu a ovoce.Nutno se vyvarovat stresu - prováděj duševní psychohigienu.ROSTLINNÉ PODPŮRNÉ PROSTŘEDKY PŘI RAKOVINĚ:Měsíček lékařský, kakost smrdutý - onemocnění zažívacích orgánůRakytníkový olej - rakovina, vředy, rakovina gynekologických orgánůMumio balzám - posiluje organismus, prevence proti rakovině, 2krát denně 0,2g mumiaKořen tužebníku jilmového, zeměžluč, karotka, měsíček, výtažek z rezovce šikmého, některé druhy chorošů a hub.Čaj:List olše lepkavé, plod jalovce, nať třezalky, semeno kmínu, nať mateřídoušky, list kopytníku evropského, dubová kůra, oddenek puškvorce, list rakytníku řešetlákového, kořen rozchodnice růžové(Rhodiola rosea)Rakovina žaludku:Vlaštovičník větší, pryšec mandloňovitý - pozor! jsou jedovatéŠtětka soukenická - koncentrovaný odvar(též při vředové chorobě a rakovině prsu na vnější potíže)Rakovina jater:Čaj ze zěmědýmu lékařskéhoJmelí bílé - protinádorové i ve vodních výluzíchZVÝŠENÍ OBRANYSCHOPNOSTI ORGANISMU A NĚKDY ZAMEZENÍ METASTÁZVýtažek z eleutherococcus senticosus, Panax gin-seng, žen-šen, Rhodiola rosea - rozchodnice růžová - výtažky, leusea rhaponticum - parha léčivá, Echinacea purpurea - třapatka nachová.Jahodník Rakovina hrtanuListy osuš, zabal do tmavého papíru, nech několik dní v ledničce, pak usuš, napráškuj, požij 1lžičku denně či přidej do čajů. (Toto lze dělat i s listy jitrocele - mohutný biogenní stimulátor).Vrba úzkolistá - Epilobium angustifoliumKvěty obsahují protinádorové látky, hlavně u rakoviny dělohy a žaludkuKomejka lékařská - Lithosperum officinalisOvlivňuje činnost hypofýzy, snižuje různé hormony, které jsou teoreticky obviňovány z vyprovokování rakoviny a zvětšení štítné žlázyPREVENCE RAKOVINYKapusta, brokolice - speciální potravinyOkurky - povzbuzují vylučování cholesteroluPetržel - blokuje syntézu škodlivých prostandlandinů a ničí silně rakovinotvorný benzypyrénRozmarýn - povzbuzuje tvorbu detoxikačních enzymůLuštěniny - deaktivují škodlivé enzymyČesnek - může blokovat působení určitých karcinogenů a podněcovat prekarcinózní buňky k návratu do normáluZelený čínský čaj - blokuje účinek karcinogenů; přidáním rakytníku se stává velmi účinnou prevencíLékořice lysá - kořen; útočí na rakovinu více než česnek, přerušuje množení rychle se dělících buněk, brzdí syntézu prostaglandinů podporujících růst nádorů, brání působení estrogenů, které podporují rakovinu prsu a dělohy a podněcuje prekarcinózní buňky k návratu do normáluOVLIVNĚNÍ RAKOVINOVÉHO PROCESU- ne příliš mnoho tuků, kalorií - dostatek vlákniny- ne konzervované, uzené, smažené a potraviny pečené za vysokých teplot- dehty vznikající v přepalovaných tucích mají mutagenní účinkydehet je i na všech masech připravovaných na otevřeném ohni, dřevěném uhlí i na pražené kávě(v cigaretách)- nitráty v zelenině jsou také nebezpečné, ale částečně je odbourává vit.C(např. šípky)- kouření- přírodní strava a léčivé rostliny působí jako antioxidanty, které zabraňují procesu stárnutí a vzniku nádorů- vyhni se červeným masům, omez ryby, drůbež, králíky- dopřej si dostatečně pohybu, vyhni se mentálním a emocionálním stresům- dostatečně spi a relaxuj- k jídlům přidávej pivovarské kvysnice, droždí, mořské řasy, rybí tuk, šípky a syrovátku- vyhýbej se cukru, bílé mouce, kávě, tabáku, čaji vyjma zeleného, soli, konzervovaným, rafinovaným a znehodnoceným potravinám- požívej kyselé mléko, jogurty, kefír, podmáslí, kyselé zelí, kvašený chlébVit.C - hraje velkou úlohu v oxidačně-redukčních pochodech ve tkáních, pomáhá při otravách a infekcích- velký rozdíl je mezi přírodním a umělým(nemusí účinkovat)Každý muž nad 40 má konzumovat hodně černého rybízu, který je kombinací vit.C a E, což má vliv na funkci pohlavních orgánů( vztah mezi pohlavní funkcí a tvořením vrásek). Černý rybíz je navíc výbornou prevencí rakoviny.Semínka jako dýně, slunečnice, sezamová - velká biologická hodnota.Halva Rozemel sezamová semínka s medemZázračný omlazovací prostředek pro ženy k restauraci vitality a půvabuOchrana a stimulace žláz - pšeničné klíčky, olej z nich. sezamová semínka, med, pyl, mléko, netavené sýry, kvasnice

folder_openPřiřazené štítky

Postrach žen Rakovina děložního čípku - Očkování a prevence

access_time24.leden 2020personRadka Eliášková

Rakovina jako taková byla, je a bude vždy velice probíraným tématem. Vposledních letech však o ní často můžeme slyšet ve spojitosti s ženskýmpohlavním ústrojím, kde nejvíce náchylným bodem k tvoření rakovinnýchbuněk je děložní čípek. A ačkoli by to řekl málokdo, patří našerepublika mezi země s nejvyšším počtem žen postižených rakovinou čípku.Po rakovině prsu je to tak druhý nejčastější nádor a nejčastějšípříčina úmrtí virového původu. Ročně se u nás rakovina čípku objeví u tisícovky žen. Zhruba čtyři sta žen tomuto onemocnění podlehne.„Bohužel, ženy zanedbávají preventivní prohlídky,“ říká gynekologznojemské nemocnice MUDr. Milan Živný: „Loni jsme provedli cytologickéstěry u více než 19 000 pacientek, a to jak ze Znojma, tak i z okolí,přičemž u 53 pacientek byly diagnostikovány prekancerózy, to znamenápředrakovinné změny. U 14 pacientek již karcinom děložního čípku.“Příčinou toho onemocnění je lidský papillomavirus (dále HPV), který sepřenáší pohlavním stykem. Dalšími rizikovými faktory, jež vedou krakovině děložního čípku, jsou časté střídání sexuálních partnerů,kouření a brzký začátek pohlavního života. Za život se s papillomaviremsetká až 80% procent žen. U žen ve věkovém rozmezí mezi 18 a 25 lety jetento virus přítomen v těle u čtvrtiny až poloviny z nich, avšakpříznaky žádné nejsou. Teprve postupem času začne žena trpět krvavýmivýtoky a krvácí po pohlavním styku. V pokročilém stádiu se vyskytujíbolesti močovodů. Jde o onemocnění závažné, ale nepříliš známé. „Ženyby se měly tohoto onemocnění obávat a neměly by zanedbávat tolikdůležité preventivní prohlídky,“ apeluje na ženy Milan Živný. „Je sice pravda, že v současné době existuje proti rakovině děložníhočípku vakcína, ale ta se aplikuje pouze mladým dívkám ve věku mezidvanácti až čtrnácti lety, které doposud ještě nezačaly sexuálně žít.Jde o očkovací vakcínu Silgard, což je vakcína právě proti HPV. Tatovakcína se skládá ze tří injekcí a žena za ni zaplatí kolem devítitisíc korun, pojišťovny to totiž nehradí. Účinnost vakcíny by mělatrvat deset let, potom by mělo dojít k přeočkování. Jde o vakcínu,která posiluje imunitu proti tomuto viru. Uvažovalo se sice o vakcíně,která by rovnou onemocnění léčila, ale byla to jen vize. Ačkoli jde ovakcínu pro dívky, uvažovalo se, že by se očkovali i chlapci, protožepřenos probíhá mezi oběma partnery. Nakonec ale budou chlapci očkovánijen v Austrálii a na Novém Zélandu, v Americe, a v Evropě nikoli.Komplikace s sebou tato vakcína nepřináší, občas se pouze vyskytnezarudnutí v místě vpichu. Abych ale řekl pravdu, nepřišel jsem s toutoočkovací látkou ještě do styku, ale souhlasím s ní. Přišlo za mnou išest žen, které měly o vakcínu zájem,“ řekl Milan Živný, a dodal, žejeho nejmladší pacientce, u níž se karcinom děložního čípku objevil, jeosmnáct let, což je dosti nízká věková hranice. „Čím dříve začne dívka sexuálně žít, tím dřív se u ní tohle onemocněnímůže objevit, protože mladá sliznice čípku děložního je citlivější naovlivnění papillomavirem. Léčba prekanceróz (předrakovinných stavů)spočívá v provedení plastiky děložního čípku, samotný karcinom čípku sepak odstraňuje podle své velikosti chirurgicky, anebo se přistupuje naozařování. A co z toho všeho vyplývá? Ačkoli gynekologické prohlídky nejsou pro žádnou ženu zrovna příjemné, jsou nesmírně nutné, proto je nezanedbávejme.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz všeho bojím

Plačící žena = nejistý chlap. Plačící žena a nejistý chlap = výsledky

access_time29.květen 2019personRedakce

Neznáme muže, který by se dokázal vypořádat s ženským brekotem. Chlapi prostě neví, co dělat. A platí tu přímá úměra – čím víc žena pláče, tím víc je muž „bez sebe“.  No a nám se to občas náramně hodí…Ohledně ženského pláče existuje pár faktů – vědecky dokázaných (očividně i vědci mají doma ženy, s jejichž krokodýlími slzami si nedokážou poradit). Tak například ženy pláčou asi 65 x do roka a jeden pláč trvá průměrně 5 až 6 minut. A co se děje s organismem při pláči? Zároveň se slzami se začnou vylučovat látky, které otupují bolest a také hormon prolaktin, který ulevuje napětí.Haló, tady jsem. Všímej si mě!Stres a bezmoc jsou nejčastější důvody, proč ženy pláčou. Opravdu pláčou. Většinou potichu a tak, aby je nikdo neviděl. Vedle toho existuje pláč, který vědci nevyzkoumali, ale znají ho všechny ženy – pláč, který si klade za cíl něčeho dosáhnout. Vzhledem k tomu, že každá žena má aspoň minimální herecké předpoklady, není pro nás tak obtížné se rozplakat účelově. A tak scény „Málo si mě všímáš a ty už mě nemiluješ“ nebo „Nikam neodcházej“, popřípadě pláč typu „Chováš se ke mně, jak kdybych nebyla“ nabírají daleko zajímavější rozměr. Dá se na nich totiž skvěle profitovat.Lehká matematikaŽenský pláč představuje pro každého muže nepříjemnost. Rozčiluje je utěšovat vzlykající ženu, rozčiluje je pohled na umatlané oči a vůbec rozčiluje je ta nepohoda, kterou pláč rozsévá kolem sebe a co je rozčiluje úplně ze všeho nejvíc je ten pocit, že s tím absolutně neumí pracovat. Neví, co mají dělat. Chvíli zkouší pláč ignorovat, odejít z místnosti nebo prostě dělat, že tam nejsou. Pro ženu symbol celkem lehce čitelný – trochu víc přidat. Silnější pláč = silnější bezmoc. Jeho! No a ta většinou vrcholí objetím, vyčítáním, brnkáním na city s implementací všech ženských zbraní a končí sexem na usmířenou a s bonusem v podobě: „Když zůstanu, přestaneš už brečet?“, „Vždyť já tě mám rád a všímám si tě,“ + omluvné „jen toho mám teď dost“ nebo „Zítra ti všechno vynahradím“. On je spokojený, protože ona zmlkla (to, co měl v plánu, vem čert pro ten klid), ona je šťastná, že dosáhla svého. On i ona se k sobě nějakou dobu chovají lépe – ona profituje, on se bojí, aby zase nenastal ten ubrečený teror. Všichni jsou spokojení – tak proč bychom si sakra čas od času nepobrečely, že jo?

folder_openPřiřazené štítky

Muži věčně něco nechápou – ženský proto musí držet při sobě

access_time29.květen 2019personRedakce

Můj partner už léta tvrdí, že ženský jsou hrozný slepice. Probírají nesmysly, zatímco on řeší důležité věci a na hlouposti nemá čas. A už vůbec prý nechápe, co nás na tom klevetání baví. Věci, které ale nechápe, se dají počítat na kusy denně. To máte za rok minimálně 365 věcí…Chápete to?Můj přítel je obrovskou kapitolou. Jsme spolu 8 let a já neustále nacházím neposkvrněná území jeho prazvláštních názorů a podivné tuposti. Splňuje základní kritéria, kvůli kterým mi jej kamarádky přejí – dobře vypadá, dobře vydělává, dobře se o mě dokáže postarat a taky mě celkem dobře a v mezích x letého stereotypu dokáže uspokojit. Ale vytáčí mě. Vytáčí mě svými povrchními názory a někdy až dětskou naivitou. Není to tak dávno, co mi na dovolené v Africe tvrdil, že to, co právě hraje za písničku, je původem od Svěráka a když jsem oponovala, že je to pitomost, tak mi s přesvědčivou neoblomností vysvětlil, že by to nebyl první ani poslední remake, který se na světě udál. Nechápe mě, že si myslím, že nemá pravdu.O kafíčkách, kamarádkách a facebookuTaké nechápe posedávání na kafíčkách a podrážděně reaguje vždycky větou: „Co si s ní furt povídáš,“ když se zaberu do delšího telefonního rozhovoru s kamarádkou. Nechápe, že vím, s kým zrovna spí moje kadeřnice, ani to, že moje nehtařka se právě rozvádí. A nenávidí facebook. Prý nechápe lidi, co plýtvají časem u jeho vysedávání. Je to podle něj jedna velká drbárna. Pravda je přitom taková, že jediné, co na něm nenávidí, je to, že s ní jednak neumí a také to, že se jedná o dost tenký led. Hranice, kdy se ten druhý z páru může dozvědět byť třeba drobnosti, o kterých neměl ponětí, je tenká a on je velmi nerad ohrožován.O nakupováníNechápe moje nákupy. Nechápe, že jsou jiné, než ty jeho. Holt prostě nechodím 16 let do stejného obchodu pro stejnou velikost stejného typu trička. Neprosím ho o pochopení. Jsou to přece moje nákupy a za moje peníze. Přesto mi musí po každém z nich sdělit minimálně 5x, že je nechápe. Podle mě je to pro muže super jednoduchá rovnice. Prostě prsa + vagina = miluju nákupy.O mé práciA pozor – nechápe, co furt ťukám do počítače. Vysvětluju mu pojem práce, což nechápe. Jeho práce spočívá v chození v jednom typu trička a říkání „ahoj draku,“ prý potenciálním zájemcům o prodej nebo koupi nemovitosti, kterými se zabývá. Nechápe, že se někdo jiný může zabývat psaním.O všem možnémPak často nechápe, nad čím přemýšlím, nechápe, co se mu snažím říct, nechápe, proč se pořád všeho bojím, nechápe, proč se líčím, nechápe, proč nemám ráda tenhle film a tak dále. Dokonce nechápe ani vysvětlení, která mně přijdou dostačující. Třeba, že prostě nemám ráda historické filmy, stejně jako historii jako takovou. Mám z ní strach už od gymplu. Pamatuji si jen datum bitvy na Bílé hoře. Líčím se proto, abych nebyla hnusná a všeho se bojím, protože potřebuju jako každá žena jistotu.O pravdě svatéNejhorší na tom je, že kdykoli na to přijde řeč mezi námi děvčaty, pojmům „nechápu to“ a „nechápu tohle! se najednou strašně otevírají obzory. Klářin partner nechápe, proč cvičí jógu podle jeho slov s teploušem, když jsou ty pozice tak divné. Ten teplouš jim prý chce jen koukat do rozkroku. Nechápe, že rozkroky ho nezajímají. Radčin partner nechápe, proč chce udržovat dobré vztahy s biologickým otcem svých dvou dětí a bývalým manželem. Už spolu nejsou a je to zbytečné. Jitčina drahá polovička nechápe, proč by si měli brát na sklonku třicítky hypotéku, když je jim v pronájmu, který je vychází na stejné peníze, dobře a Zuzčin muž nechápe, proč v noci často pláče, přestože ví, že je to sotva tři měsíce, co ho viděla vodit se za ručičku v parku s děvčátkem, kterému by mohla z fleku dělat matku.Muži prostě nechápou. Proto musí držet ženský pospolu. Všechny. Bez ohledu na to, co jim přinesla minulost i co se může stát v budoucnu.Žena, která ví: Jana 

folder_openPřiřazené štítky

Petra Braunová : Zvedejte oči k nebi

access_time25.říjen 2019personRedakce

Petra Braunová je spisovatelka, která brázdí vody české literatury již od roku 2003. Na svém kontě má několik knih pro dospělé, ale její parketou jsou především knihy pro děti. Ve spolupráci s knihovnami vydává komiksové průvodce po městech. Mimo to vystupuje s herečkou Jitkou Smutnou v literárně dramatickém pořadu, ve kterém zdramatizovala pasáže svého kontroverzního románu pro dospělé Kalvárie. Spisovatelka píše pro děti zábavnou a zároveň poučnou formou, ale tak, aby malý čtenář neměl pocit, že je poučován. Její dětské knihy sbírají ocenění. Zatím nejúspěšnější knížka s názvem „Ema a kouzelná kniha“ získala v roce 2010 hned ceny tři. 1. místo za nejlepší knihu roku v anketě "SUK - Čteme všichni" 2010 v kategorii dětí, 2. místo v téže anketě v kategorii knihovníků a výroční cenu Albatrosu. Na pulty knihkupectví se nyní dostává novinka Petry Braunové, vánoční příběh „O chlapci, který spadl z nebe“.Kniha „O chlapci, který spadl z nebe“, je knihou pro děti. Můžete čtenářům, případně jejich rodičům, kteří budou knihu předčítat, nastínit jaký příběh vlastně vypráví?V knize se prolínají dvě roviny - náš pozemský svět a Svět okřídlených. Zatímco u nás se chystají Vánoce, na které se nesmírně těší hlavní hrdinka knihy osmiletá Eliška, ve Světě okřídlených se řeší neuvěřitelný případ. Objevilo se tu totiž zlé dítě! Ve Světě okřídlených už je tisíce let zlo vymýceno. Osmiletý Ryel svými skutky ničí pohodu a štěstí, v kterém Okřídlení žijí. Proto je Radou moudrých odeslán za trest k nám na Zem, kde zlo stále řádí. Jednoho dne spadne Elišce, která zrovna hledí z okna na hvězdy a čeká na sníh, pod okna na zahrádku. Eliška krásného chlapce s křídly logicky považuje za anděla. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlila. Kniha je o nápravě. O tom, proč je důležité, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Doufám, že jsem ji napsala tak dětsky, že bude bližší dětem než dospělým. Nedávno jsem četla jistou kritiku na mou knihu Tramvaj plná strašidel, kde paní redaktorka nabádala "kniha je dobrá pro děti, ale rodiče ať ji nečtou". Možná to měla být kritika negativní, ale vlastně jí musím poděkovat, napsala to naprosto přesně, jak to myslím já. Píšu knihy pro děti - ne pro rodiče.Knížku "O chlapci, který spadl z nebe", jsem právě dočetla. Hezky mě naladila a bylo mi líto, že kniha nemá dalších dvacet stran. Proto doporučuji, ať si ji rodiče čtou společně s dětmi. V knize jsou povedené ilustrace k tomuto příběhu. Vybrala jste si ilustrátora sama? Co pro Vás jako spisovatelku ilustrace znamenají?Vybírat ilustrátora je v pravomoci nakladatelství Albatros, pro které píšu. Takže i Magdu Veverkovou vybrali oni. Dokonce se s ní vůbec neznám a v životě jsme se neviděly, rukopis dostala elektronicky. Taky se mi její ilustrace moc líbí!.Vždy jsem zvědavá, jaký bude ilustrátor, a jak pojme to, co se nejdřív honilo hlavou mně. Je vždy zvláštní vidět, co fantazie ukáže tomu, kdo knihu čte. Na besedách se o tom bavím s dětmi, dokonce jsem vymyslela jednu hru, v které dětem dokážu, že každý má fantazii jinou – vlastní a originální. Ilustrace jsou velmi důležité. Já jsem klasik. Jsem ráda, když je na obrázku koza, která vypadá jako koza, příliš avantgardním ilustracím v dětských knihách nefandím. Samozřejmě je důležité, aby si dítě rozvíjelo fantazii, ale čeho je moc, toho je příliš. Není vůbec pravidlem, že kniha, kterou ocení dospělý kritik, se bude líbit dítěti. Ze zkušeností vím, že s takovou knihou malý čtenář velmi snadno praští a v knihovnách se na vystavených knihách oceněných bůhvíjakými cenami usazuje prach. Proto velmi obdivuji ty ilustrátory, kteří umí tu kozu nakreslit stylizovaně, přesto na ni dítě se zalíbením dlouze hledí. "O chlapci, který spadl z nebe" je kniha přímo protkaná andělskými křídly. Já osobně věřím v existenci andělů, že každý z nás má svého anděla strážného. Jaký je Váš názor na tyto éterické bytosti?Snad jsou a snad nad námi bdí. Mají ale určitě přísná pravidla pomoci, protože jinak nechápu, kam zmizí, když se stane skutečné neštěstí.Z knihy na nás dýchne vánoční atmosféra, vůně cukroví, vánočního stromečku. To jsou dojmy, které většinu z nás provázejí od dětství. Jak vy osobně vzpomínáte na Vánoce, když jste byla malá dívenka?Zbožňovala jsem Vánoce a mám je ráda dosud. Vzpomínám si, jak jsem na Štedrý den bývala dlouhatánské minuty na wc, protože mě příšerně bolelo břicho - ale byla to nervozita! Milovala jsem Vánoce tak, že jsem si schovávala jehličí a čichala k němu po celý rok.To je úsměvná a zároveň dojemná vzpomínka. Jaká knížka Vám pod vánočním stromečkem udělala největší radost?Milovala jsem Vánoce právě kvůli knihám. Dokud žil můj táta, věděla jsem, že dostanu knížky vybrané přesně pro mě. Táta dlouhé hodiny bloudil po knihkupectví a uměl pro každou z nás (pro mě, moje dvě sestry a mámu) vybrat přesně to, co nás bavilo. Dodnes mám schované všechny díly Neználka, Pipi dlouhou punčochu, ale i Malé ženy, Město šťastných lásek a Trpkou vůni podzimu. Od té doby, co táta není mezi námi, bloudím mezi regály knih sama, a pak nenápadně řeknu dětem, kterou knihu by mi mohly koupit. Je ale pravda, že nad ní pak tajně bulím a vzpomínám na tátu.Jako dítě ráda vzpomínám na knihu "Róza, strážné strašidlo" od autorky Christine Nöstlinger, příjemně jsem se u ní bála. Ve Vaší knize "Tramvaj plná strašidel" se to strašidly přímo hemží. Knížka je plná dobrodružství, záhad a nadpřirozena. Bála jste se jako dítě strašidel?Šíleně jsem se bála naprosto všeho. Byla jsem ubrečené, věčně vystrašené a frustrované dítě. Kousala jsem si nehty, potily se mi dlaně. Moje vlastní fantazie mě ničila.V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetla, že ke knize "Ema a kouzelná kniha" dokončujete scénář. Dočkáme se tedy filmového zpracování? My fanoušci jsme plni očekávání, prozradíte nám podrobnosti?Dostala jsem už dvakrát nabídku na možnost natáčení, napsala jsem scénář, ale realizace se jaksi zasekla. Sama nevím, kde se stala chyba. Pevně věřím, že se jednou s Emou na plátně setkáme, v ten pravý čas.Sama máte tři děti. Syn Vás inspiroval k sepsání Vaší prvotiny Rošťák Oliver. Příští rok se chystá pokračování této úspěšné knížky. Předčítala jste jim vaše knihy, když byly malé a jsou vášnivými čtenáři vašich knih?Ano, četla jsem jim každý večer a konzultovala jsem s nimi rukopisy. Bohužel vyrostly, a tak rukopisy nechávám číst dětem cizím, o to víc dbám na připomínky. Přestože jsou už moje děti hodně velké, občas si čteme ještě dnes. Ale už je to tak, že mi spíš předčítají povinnou četbu - v tuhle chvíli nejmladší dcera například knihu Tři muži ve člunu. Jsou to báječné chvíle. Piju kafe, ležím na zádech, pouslouchám, hledím na to své čtrnáctileté děťátko a mrzí mě, že už není malá. Občas na besedách vyzývám školáky, aby svým rodičům řekli, ať jim předčítají, že jim vyrostou a je to bude mrzet. Děti se zubí a dívají se na mě nevěřícně. Když se jich zeptám, koho by bavilo poslouchat večerní čtení od mámy, zvedne se les rukou. Když se však zeptám, komu máma doopravdy čte, zvedne se jedna, dvě. To je smutné.Všichni víme, že děti jsou opravdu upřímné. S jakou reakcí na vaše knihy jste se u nich setkávala?Mým dětem se moje knihy nekriticky líbí a líbily, umím je však brát s rezervou. Pamatuju si, jak syn jako malý s novou knihou vybíhal na schodiště a hodlal zvonit na sousedy, musela jsem ho zadržet. Postupem času si na moje psaní zvykly a myslím, že mě pojaly za spisovatelku, jako jiné dítě pojímá mámu za doktorku či prodavačku v trafice.A co ostatní dětští čtenáři, jakou míváte zpětnou vazbu? Ovlivňují Vás jejich postřehy? Inspirujete se jimi?Nedávno mi jeden desetiletý kluk řekl, že není možné, aby Ztraceni v čase napsala taková číča jako já. Tak to jsem se upřímně zasmála. Miluju děti. Jsou pravdomluvné, i ve chvíli, když si vymýšlejí. Ráda si s nimi povídám a poslouchám je. Bohužel vidím na vlastní oči, že rok od roku klesá úroveň čtení a psaní, děti nám vlčí a učitelé propadají skepsím. Mockrát mě napadlo, že by ministři měli navštěvovat školy, třeba v přestrojení za školníka. Anebo lépe za nového učitele. Myslím, že kdyby se ministr postavil před současnou třídu sedmáků v Praze na Černém Mostě nebo v Mostě či Ostravě, strávil by s nimi celý měsíc a pak vyfasoval výplatu běžného učitele, docela jistě by ho napadla ta správná změna ve školství.Můžete našim čtenářům poslat nějaký předvánoční andělský vzkaz?Dříve než než vypustíte z pusy nadávku, než někoho uhodíte, než upustíte na zem plechovku od koly či cigaretu, zvedněte oči k nebi.

folder_openPřiřazené štítky

Zvládání vlastních emocí

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Management emocíEmoce jsou velmi diskutovaným tématem. Představa stále se smějících a šťastných lidí některé lidi dokonce odpuzuje a mají tendenci představy o dosažení takového stavu nazývat „sektářstvím“. Je třeba říct, že v určitém smyslu mají takoví lidé pravdu. Smát se tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, který se nás chystá rozsápat, není přirozené. V takové chvíli je naprosto normální, že člověk dostane strach.Takže v podstatě nejde o to, abychom byli trvale „vysmátí“, ale aby naše emoce odpovídaly dané situaci a abychom v nich nezůstávali chronicky. Mít strach z rozzuřeného tygra je přirozené. Ale mít strach celý život a téměř ze všeho už přirozené není. Jde o to, aby byl člověk schopen své emoce přirozeně měnit a z negativních emocí byl schopen se co nejdříve vzpamatovat. Někteří lidé někdy cítí nechtěné emoce (např. nepřátelství, nenávist, hněv nebo upadají do apatie). Manželka na manžela například vypustí svůj hněv a dá mu co proto. Vzápětí ji to sice velmi mrzí, ale „nemůže si pomoct“. Nebo člověk trpí depresí a neumí se z ní prostě „vykopat“. Ostatně kdyby to bylo tak jednoduché, celá planeta Země a náš život by vypadaly trochu jinak. V takovém případě je nejefektivnějším řešením terapie. Pomocí té se odstraní náboj z negativních zkušeností, které byly příčinou nechtěných negativních emocí a člověk je náhle schopen prožívat emoce takové, jaké odpovídají situaci a jeho vlastnímu úsudku. Chronická emoceChronická emoce je emoce, kterou má člověk trvale, bez ohledu na to, co se kolem něj děje. Taková emoce nemusí být vždy negativní emoce, ale také pozitivní. Člověk může mít chronickou emoci nadšení. Když použiji lehce absurdní příklad, může pak zůstat nadšený, i když mu volají, že mu zemřela babička. I tady je řešením terapie, která najde příčinu zafixování emoce a emoce uvolní.  Příčina  a dopad negativních emocíPokud se člověk větší část svého každodenního života nechází v negativních emocích, jako jsou strach, hněv, nepřátelství, důvodem je hodně negativních zkušeností. Když si vezmeme například ztráty parnterů, z první ztráty se člověk většinou zotaví realtivně rychle, z druhé už je to o něco horší a pokud jich má v životě za sebou nějaký počet, tak se mohou negativní emoce se ztrátami spojené stát součástí jeho každodenního života. Pokud taková situace nastane, člověku se v životě už nedaří tak dobře jako před tím. Člověk v negativních emocích má totiž tendenci na své okolí útočit (v případě hněvu, nenávisti) nebo se z okolí stahovat (jako je tomu v případě strachu, apatie, žalu). Takové chování mu samozřejmě nepomáhá ani v práci ani v osobním životě. Management emocíTedy i přesto, že naše emoce by neměly být v rozporu se skutečnými okolnostmi, ve kterých se nacházíme (jako je akutní nebezpečí, bezprostřední ztráta), za běžných okolností bychom měli opravdu být v pozitivních emocích nebo bychom měli být schopní se do nich brzy dostat. Je to i proto, že negativní emoce nám berou sílu a energii, v apatii se nám do ničeho nechce, v hněvu toho víc zkazíme, než vytvoříme, ve strachu máme tendenci se schovat někam do bezpečí. K tomu, abychom v životě něčeho dosáhli, abychom dokázali překonat těžké situace, motivovat tým, potřebujeme dokázat používat pozitivní emoce. Navíc, kdyby se všichni, kdo přijdou na místo autonehody, sesypali a upadli do žalu, apatie nebo deprese, zranění by zemřeli, protože by tam nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout pomoc. Člověk na tom může pracovat sám tak, že najde něco, z čeho může mít radost, co se mu líbí, podívá se na komedii, najde něco, čemu se může od srdce zasmát. Pustí se do nějaké činnosti, která ho těší a baví. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. I jednoduchá terapie může člověku pomoci emoce uvolnit, dostat se v emocích výš a hlavně je dostat pod vlastní kontrolu a používat je vědomě. 

folder_openPřiřazené štítky

Co si vzít na dovolenou

access_time09.únor 2020personRadka Eliášková

Co si vzít na dovolenou. Ať už jedete do hor, k moři, do zahraničí nebo zůstanete doma, pro každý typ dovolené existují určité věci, které byste rozhodně neměli zapomenout doma, případně zapomenout vybavit. Náš dnešní prázdninový článek z rubriky cestování jsme se proto rozhodli věnovat právě všem zapomnětlivcům a lenivcům, který si myslí, že na dovolené nebudou potřebovat nic.Ať už doma nebo v zahraničí, cestovní pojištění a pojištění speciálně určené pro dovolenou se vždy sejde. Ne ne, určitě nejdeme chválit žádné konkrétní produkty, akorát představa, že se vám stane úraz nebo onemocníte a následně budete muset hradit různé poplatky převyšující cenu vaší dovolené by vás určitě měla strašit. Nezřídka můžete slyšet v televizi nebo číst v novinách o tom, jak turista musel sám platit náklady horské záchranné služby nebo pobyt v nemocnici u moře.Další věcí, kterou byste si určitě neměli zapomenout sbalit na dovolenou, je finanční hotovost a zároveň i platební karta, kterou můžete použít v zahraničí. Finanční hotovost s dostatečnou rezervou se sejde vždy, když si budete chtít nakoupit nějaké ty suvenýry, platební karta je pro případ nouze, kdyby peníze v hotovosti došli nebo byste je nebodaj někde ztratili. Pokud dovolenou trávíte doma, postačí samozřejmě leckterá běžná platební karta, kterou již máte. Pokud cestujete do ciziny, nezapomeňte si zjistit vše o jejich meně, pokud to není země EU.Třetí věcí, kterou si určitě vezměte kamkoliv půjdete, jsou některé základní léky a pilulky, které by se mohly hodit v extrémních situacích - proti bolesti hlavy, na horečku, při žaludečních a trávicích obtížích a podobně. Dále, i když dnes už máme svět přeplněný technikou a mobilní telefon je náš pravidelný společník i v zahraničí, vezměte si s sebou poznámkový blok, kde budete mít zapsány všechny důležité telefonní čísla a kontakty. Pokud trávíte dovolenou u nás doma, postačí rodinný příslušníci či dobří známí, ale pokud jdete do zahraničí, určitě si popište i tamní důležité kontakty - na naši ambasádu, na místní úřady kam jdete a podobně. Tyto všechny věci, které jsme zatím jmenovali byly tedy důležité pro jakési všeobecné situace a nyní přejděme k pár konkrétním věcem, které si můžete přibalit do tašky přesně pro vás. Společenské hry jsou přesně tou zábavou, kdy vás překvapí špatné počasí a vy spolu s vašimi spoludovolenkujúcimi nemůžete ven. Dlouhá chvíle přejde rychleji, pokud budete něco spolu dělat a bavit se. Také dobrá kniha, kterou ještě nemáte přečtenou, může zkrátit čas, který byste jinak museli strávit nudou. Pro zaznamenání vašich zážitků nezapomeňte na fotoaparát nebo i videokameru - ve spěchu před začátkem dovolené lidé většinou zapomenou právě na věci, které pokládají za velmi důležité a na poslední chvíli běhají po domácnosti hledajíc, co ještě nevzali.Zaznamenání vaší dovolené je velmi podstatnou věcí nejen pro budoucí chvíle strávené vzpomínkami, ale i proto, abyste se mohli o pěkné panoramata či zábavné momenty podělit i s přáteli, kteří s vámi nemohli jít. Pokud jedete na dovolenou s partnerem, nezapomeňte nějaké ty věci, které budete potřebovat při romantických večerech - svíčka, dobrá hudba a tak podobně. Pokud jedete k moři, neváhejte si vzít s sebou kromě plavek i nafukovací lehátko do vody, nějaký míč na hraní a hlavně dobrý krém na opalování a sluneční brýle. Pokud zas naopak jedete do hor, může se hodit kompas nebo GPS navigace a samozřejmě mapa dané oblasti. Pokud je vaše dovolená rodinná, myslete i na děti a udělejte si už předem seznam všeho důležitého, co potřebují. S dostatečným předstihem před odjezdem zkontrolujte, zda všechno mají. Při cestě letadlem či autobusem by se vám mohl hodit MP3 přehrávač, pokud budete cestovat vlastním autem, nezapomeňte zkontrolovat jeho technický stav a například i to, zda máte dostatečnou náplň v klimatizaci.Pro muže jedna rada - vezměte si s sebou i vývrtku na víno nebo otvírák na pivo, nikdy nevíte, co budete chtít v místě dovolené ochutnat. No a na závěr článku jedna speciální řada i pro ženy - cestovní sada na šití a příruční lékárnička zachrání vaši silnější polovičku od velmi mnoho malérů a problémových situací. Tak šťastnou cestu!

folder_openPřiřazené štítky

EXISTUJE štěstí?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, CO JE A NENÍ ŠTĚSTÍ.Když se zeptáte sami sebe, co je štěstí, dokážete si odpovědět?Je to stav vědomí, pocit, energie, emoce? Či jen blud, o kterém všude okolo sebe slýcháváme a, jak jsem nedávno slyšela, tzv. nekonečná honba za fatou morgánou, která vlastně ani neexistuje?Nevím, kde je pravda a ani asi nebudu vědět, jen si mohu něco myslet.Štěstí nazývám štěstím, protože si pod tímto pojmem všichni něco představíme, tento pojem v nás něco vyvolává a jsem si naprosto jistá, že každý si aspoň jednou myslel, že je v životě šťastný.Štěstí může být pomíjivé a naopak… Záleží na nás, každopádně si myslím, že jen my si můžeme dovolit být šťastní, navodit tuto energii, pocit, vědomí a pracovat s tím. Udržet si tuto hladinu v sobě samých a vnímat okolí lepšíma očima.Chce to trochu sebekázně ????Můj názor je, že štěstí je vnitřní nastavení každého z nás. Musí se na něm ustavičně a vědomě pracovat. Musí se zalévat jako květina, aby rostlo. Myslím si, že je to energie, kterou si vytváříme sami v sobě a na úkor této energie si zrcadlíme vše do NAŠEHO okolí.Pokud je naše vnitřní energie pozitivní, šťastná, máme tendenci vnímat své okolí a sami sebe též šťastně a pozitivně. Nenecháváme se snadno zvábit negativismem a nepropadáme hned tak snadno zoufalství či depresi.Jsme více odolní.Zajímalo mě, jak vidí tuto otázku ostatní lidé a tak jsem se začala ptát. Ptala jsem se nejen ve svém blízkém okolí, ale i pro mě inspirativních lidí.Nejdůležitější člověk na světě je moje maminka. Když jsem se jí zeptala, co pro ni znamená štěstí, s úsměvem mi odpověděla:  „Když se cítím vnitřně klidná a spokojená, to je moje štěstí.“ Usmála jsem se a přikývla.Dále jsem se zeptala terapeutky Jany Hruškové, co pro ni znamená štěstí? Odpověděla mi takto: „Přijetí sebe, všeho kolem mě a také cítění sebe sama, být v sobě a ne příliš venku.“ Většinou s Janinou souhlasím a její odpovědi jsou pro mne inspirativní. I tentokrát byla.Zeptala jsem se i kartářky Jany Smolkové, co pro ni znamená štěstí. Odpověděla mi následovně: „Šári, štěstí pro mne znamená, když je člověk zdravý a spokojený se svým životem, nikdo ho neomezuje a má okolo sebe lidičky, co miluje a oni milují jeho.“ Jana je velice empatický člověk se srdíčkem na pravém místě, její odpověď mě vedla k zamyšlení a verdiktu, že bychom mohli všechny ty odpovědi spojit do jedné velké pravdy.Na závěr jsem si nechala muže Jiříka Tůmu, profesionálního maséra, hudebníka a velice milého člověka, který by snad ani mouše neublížil. Co že pro něj znamená štěstí? Odpověděl mi: „Štěstí? To bude zřejmě to, co jsem v životě získal a také získám. Nejen tedy materiální hodnoty, ale také ty duchovní. Jinak takové štěstí, jaké lidi znají, tak si ho většinou pletou s osudem. Štěstí je momentálně pro mne to, že mohu dělat práci, která mne baví, a že mám kolem sebe lidi (nebo začínám je mít), kteří mne mají rádi, ale štěstí asi bude jakási forma energie.“ Co si o tom myslíte Vy?Co pro Vás znamená štěstí?Existuje, neexistuje?

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz všeho bojím

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky