Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz vlastně

Naordinujte si více štěstí. Povinně!

access_time27.květen 2019personRedakce

Nikde není psáno, že vás udělá šťastnou to či ono. Pokud se domníváte, že ke štěstí nutně potřebujete dům se zahradou, dovolenou za statisíce, nebo nový bourák, jste vedle. O tom, jestli si přitáhnete do života radost a spokojenost, totiž rozhodujete jedině vy.  Najeďte proto na nový program a zvolte ten s jasnou cílovou rovinkou – Teď budu šťastná.Zdá se vám, že na vás šéf šetří a výplata nevypadá tak, jak byste si představovala a k tomu navíc chcete zrekonstruovat byt, protože působí zastarale? Pokud je to skutečně tak, změňte to, protože věčné stížnosti, které budete šířit a obtěžovat s nimi druhé, vám nepomohou. Vymeťte si novou životní cestičku a mezitím, co ji budete hledat, nebo se na ní rozhlížet nezapomínejte žít.  Zkuste se přeorientovat na to dobré, máte přece po boku skvělého partnera, v létě jste si užila super dovolenou a věřte tomu, že se blýská na lepší časy, protože právě vy jako magnet přitahujete jenom to dobré. Síla pozitivního myšlení má na tom všem lví podíl.Maličkosti nic nestojí a spustí vám maximální radostUžívejte si toho, že svítí sluníčko, vychutnejte si křupavé croissanty, prozpěvujte si ve sprše, obejměte vašeho milého jen tak, a hlavně se naučte dát najevo radost, emoce a roztáhnout koutky úst do širokého úsměvu. Neberte denní radosti jako něco automatického, ale považujte je za něco, co vám pokaždé zlepší náladu a utvrdí vás v pocitu, že (váš) život vlastně za něco stojí.Staňte se permanentním snílkemJakmile budete mít chvilku času, zpomalte a zasněte se.  Že jste se jako malá holka chtěla naučit jezdit na koni, nebo toužíte po tom, abyste se rozběhla vstříc vlnám v dálkou vonícím Karibiku? Splňte si to, ať to stojí cokoliv. Pokud si budete celý život odpírat pozemské radosti, začnete se nudit a v hlavě vám dřív či později začne blikat kontrolka, že je něco v nepořádku. Účinnou prevencí proti depresím jsou právě zážitky a okamžiky, kdy své sny přetvoříte v realitu. Tak zabijte dvě mouchy jednou ranou a proplouvejte životem s elánem. 

folder_openPřiřazené štítky

Lepší život? Není problém. Jen změňte pár věcí

access_time27.květen 2019personRedakce

(Ne)kvalitu svého života máte v rukou jedině vy. Nestěžujte si na to či ono a raději se soustřeďte, ať jsou vaše zítřky takové, jaké je chcete mít.A rozhodně není řešením se spokojit s kdoví čím jenom proto, že vás na gauč srazila lenost.Občas bez výčitek zhřešte!Mlsně koukáte přes výlohu cukrárny na nadýchaný dezert, nebo se vám zalíbil ženatý chlapík a vy jemu? Bez výčitek si dopřejte něco, co vaše jindy stereotypní dny promění na nevšední. Vám přes noc pneumatika kolem pasu nenaroste a pro jednu ryze přátelskou schůzku se přece svět nezboří. A kdyby s ženáčem došlo na prozkoumání intimních sfér, buďte v klidu, na vás doma nečeká manželka ani tříletý capart. Takže asi tak!Pusťte emoce na špacírVšichni máme emoce tak trochu pod pantoflem, dát najevo radost, upřímný zájem, nebo lásku se v dnešní době považuje snad za zločin. Vy ale buďte jiná. Ne, neradíme vám, ať jdete se srdcem na trh a dala šanci každému hejskovi, který půjde kolem, ale abyste uměla prožít své pocity a nedržela je pod pokličkou. Jsou to právě emoce, co dávají našemu životu na zajímavosti a palčivé kráse. Tip: Klidně svým zvonivým smíchem oblažte restauraci, ve které si pochutnáváte se svým drahým. Ať všichni vidí, že vy, když něco děláte, tak jedině naplno.Odpuštění je vlastně služba pro váš klidSmutníte za tím, že vás milý pustil před lety k vodě a vaše srdce je uvězněno touto zkušeností před světem lásky? Přestaňte se týrat a tyto zážitky z mysli propusťte. Vy jste si vzala ponaučení, a pokud on zanechal ve vašem srdci šrám, kývněte na odpustek, co má léčivou moc. Jeho lásku vám to sice nevrátí, ale ten božský klid a pohoda ve vaši mysli za to prostě stojí.Buďte neúplatnáChtějí vám vaši zalepit pusu maličkostí, abyste pro sestřenku, kterou z duše nesnášíte, udělala dobrý skutek? Řekněte ne, proč plýtvat energií na někoho, kdo si to nezaslouží a ještě vás za zády pomluví. Zřejmě budete v očích ostatní za sobce, ale raději to, než za blbce.

folder_openPřiřazené štítky

6 tipů, jak vyhrát hádku

access_time27.květen 2019personRedakce

Občas se hádce nevyhne žádný z nás. Dva lidé prostě nemůžou mít vždy a za všech okolností na všechno stejný názor.Při výměně názorů ovšem nesmí jít o zničující bitvu, při které se znesvářené strany nadosmrti pozuráží. Naopak „slušná“ hádka může být  prospěšná – pročistí vzduch, uvolní emoce a v ideálním případě dojde k vyřešení problému. Pravda, mnohdy to není tak jednoduché, zejména když se řeší opravdu zásadní rodinné nebo partnerské problémy, ale i tak je dobré vzít rozum do hrsti a všechno si vyříkat. Hlavně to, co komu na tom druhém vadí.1. Neveďte monologDo každé hádky jděte s tím, že vy i partner máte právo na svůj vlastní názor, jakkoli těžké to pro vás může být. Vaše názory jsou naprosto rovnocenné, ani jeden nemá větší váhu. Cílem střetu je najít řešení, které vám oběma usnadní život. Partnerovi musíte dát možnost, aby dostal slovo. Oba partneři by se měli zapojit časově zhruba stejně. Je často chybou mužů, že odmítají debatu přijmout a častou chybou žen, že ji nedokáží ukončit a argumentují nekonečnou záplavou slov.2. Mluvte v první o soběAbyste zjistila, co si o situaci myslí váš partner, dávejte mu přesné otázky a zároveň se snažte co nejlépe formulovat vlastní myšlenky. Mluvte v první osobě (já jsem nespokojená, mně vadí, mě trápí), nikoli v osobě druhé (ty mi ubližuješ, ty děláš všechno špatně, ty mě nemáš dost rád). Nepřesvědčujte přitom partnera, že on to vidí špatně a zároveň sama sebe nenuťte přijmout jeho stanovisko, se kterým se neztotožňujete.3. Vyberte vhodný časZačít se hádat pár minut předtím, než jeden z vás odchází do práce, není rozhodně dobá volba. Jen si vzájemně zkazíte náladu a stejně nic nevyřešíte. Zvolte proto dobu, kdy se nikam nechystáte a váš partner zrovna nesleduje rozhodujícího zápas svého oblíbeného fotbalového týmu. Zrovna tak není moudré vyměňovat si vzájemné názory před příbuznými, známými nebo třeba v tramvaji.4. Buďte slušníHádka nikdy nebude přínosná, pokud se vzájemně budete osočovat, vyčítat si dávno zapomenuté křivdy nebo si hrubě nadávat. Není důležité jen to, co říkáte, ale také, jak to říkáte. Pokud sice budou vaše stanoviska rozumná, ale vy budete  rozhazovat rukama a hystericky křičet, těžko bude partner ochotný vyslyšet váš názor. Než se pohádáte, ještě jednou si připomeňte, co je vaším cílem: dobrat se řešení, sdělit partnerovi, co vás trápí a co byste si přála změnit, a zároveň zjistit, co si myslí on.5. NevyčítejteCo se jednou stalo, už se nemůže odestát. Věci, které jste jednou uzavřeli, už nechte jednou provždy být. Nevracejte se k tomu, co nepěkného vám řekl partner před půlrokem, nepřipomínejte mu jeho úlet s kolegyní, pokud jste se rozhodla, že s ním zůstanete. Není fér na něco přistoupit a pak to vyčítat.6. Nepřekřikujte se!Základní chybou, které se lidé dopouštějí, je klasické překřikování se a skákání si do řeči. Vlastně se neposlouchají, jen se vzájemně osočují, a když vidí nulovou odezvu, přidávají na důraznosti. Aby podpořili svou „pravdu“, pak už neříkají věci, které si opravdu myslí, ale snaží se partnera co nejvíc zasáhnout a ublížit mu.Rozšířený článek najdete v Peso Perfecto číslo 8. Objednat si jej můžete zde: http://www.naturhouse-cz.cz/magazin-peso-perfecto

folder_openPřiřazené štítky

Čím podpořit myšlení a posílit paměť?

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

LecitinV mozkových a nervových buňkách se nachází lecitin. Vlastně bychom ho našli ve všech buňkách našeho těla. Jde o přírodní látku, která se vyskytuje např. v sojových bobech. Lecitin můžeme zakoupit ve formě kapslí, sypaný (užívá se samostatně, či přimíchán do mléka či jogurtu)nebo tekutý. Často bývá kombinován s vitamínem E. Mimo stimulaci myšlení, podporuje i hojení a centrální nervový systém. Zlepšuje vstřebávání vápníku, snižuje hladinu cholesterolu, játra ochrání proti tukové degeneraci, cirhóze a nádorům. Příznivě působí i na růst vlasů, nehtů, zlepšuje stav kůže a zpomaluje stárnutí.  Ginkgo BilobaGinkgo Biloba je strom mimořádně odolný vůči klimatickým změnám, a proto je jednou z nejstarších rostlin na naší planetě. Vyskytoval se již v období druhohor. Existují různé odrůdy Ginkgo – převislé, zakrslé, s různě barevnými listy. Největší exempláře mohou dorůst až 30 metrů. Listy obsahují látky rozšiřující cévy, tím zlepšují průtok krve v celém těle, a zlepšují tak činnost mozku a celkově napomáhají lepší koncentraci. Díky nim také odeznívá nepříjemný pocit studených končetin a mohou se zmírňovat i bolesti nohou. Výtažky z Ginkgo se v dnešní době řadí k nejpopulárnějším přírodním produktům a je o ně zájem na celém světě. Celkově posilují imunitu. Známé a oblíbené byly však již před mnoha tisíci lety v Číně. V čínské medicíně jsou využívány i plody rostliny k léčení astma, kašle a stabilizují prý i produkci spermatu. Plody mohou být konzumovány vařené i pečené jako hlavní potravina, nebo v nepatrném množství syrové. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz vlastně

Jak si vytvořit objem a nezmastit vlasy?

access_time28.květen 2019personRedakce

Problém nás všech se zplihlými vlasy, které nepobraly moc ani co do počtu, je to, že ani ten sebelepší stylingový objemový přípravek, nás nezachrání. Naopak. Vlasy ještě více zmastí a tak častokrát opouštíme dům s prapodivným drdůlkem bez tvaru a invence.Stylingové a objemové spreje, které se různě stříkají ke kořínkům s cílem je nadzvedávat, jsou sice fajn, ale asi pro někoho, kdo má na hlavě lepší výbavu a chce ji ještě více zlepšit. Zplihlé vlasy možná lehce přizvedne, ale jen na jeden den a kdo ví jestli. Ten následující se zase budíte s hlavou umaštěnou, že jí nedrží žádný tvar a pak to jde zase dokolečka – pár pokusů o záchranu – drdůlek – opouštíme dům – máme zkažený den, že vypadáme blbě. Proto se raději vykašlete na všechny super push up přípravky a začněte se řídit těmito třemi jednoduchými radami.1. Objemový šampon vyměňte za šampon pro poškozené vlasyObjemové šampony musí zamezit poletování a krepatění vlasů, tudíž jsou vybaveny olejovou složkou (esenciální oleje, bambucké máslo aj.). V kombinaci s balzámem a maskou stejného složení je efekt nulový, protože vlasy jsou příliš zatížené. Bez balzámu jsou zase hrubé a nepoddajné. Myjte si hlavu raději klasickým šamponem. Používat můžete třeba ten na poškozené vlasy nebo na třepící se konečky. Oleje jsou v něm sice obsažené také, ale v menším množství. S balzámem to nepřehánějte. Zbytečně vlasy zatěžuje. Dejte jej raději víc ke konečkům a kořínky jen jemně promněte tím, co vám ulpělo na prstech.2. Netužte a nelakujte, ale používejte suchý šamponOpět vlasy zbytečně zatížíte a ty vlivem jednoduché gravitace opět ještě víc plihnou. Pokud vlasům chcete skutečně dodat objem, používejte suchý šampon ve spreji. Nastříkejte jej ke kořínkům ideálně v předklonu. Suchý šampon je vlastně pudr, který se pomocí podtlaku rozptýlí a jednotlivé částečky pak vlasy obalí. Tím je opravdu nadýchají, provoní a nezatíží. Navíc z nich seberou mastnotu, která se přirozeně vytvoří i třeba během spánku.3. Netupírujte, ale foukejte a natáčejteTupírováním vlas zbytečně ničíte. Zpřetrháváte jednotlivá vlákna. Místo abyste mu pomohli k objemu, mu spíš pomůžete k ulomení. Vlasy raději zkuste fénovat tak, abyste jim co nejvíce objemu přikouzlili. Jde to pomocí velkého kulatého kartáče. Na kartáč je natáčejte nejvíce proti směru růstu. Než ale začnete tvarovat, vyplatí se je lehce prosušit v předklonu a přitom prsty neustále nadzvedávat od kořínků. To platí, i pokud chcete vlasy nosit vyžehlené. Žehlit je samozřejmě můžete, ale jen, když je v předklonu vysušíte, či natočíte na noc na velké pěnové natáčky. Žehlit potom budete jen tu svrchní část, zatímco ve spodu necháte vlasy načechrané. 

folder_openPřiřazené štítky

Vše, co jste chtěly vědět o zvětšení prsou

access_time25.říjen 2019personRedakce

Tvar a velikost prsou trápí mnoho žen, přičemž procento nespokojených dramaticky stoupá po porodu a po ukončení kojení. Nemálo z těchto žen pak uvažuje o chirurgické korekci svých prsů, aby tak docílily požadovaného vzhledu. Nejčastěji žádaným zákrokem je augmentace (zvětšení) prsů. Právě o augmentaci jsme si zajeli popovídat do jedné z nejstarších českých soukromých klinik plastické chirurgie INTER CLINIC Praha-Radotín, kde jsme vyzpovídali MUDr. Josefa Kulhánka, MBA, který v oboru plastické chirurgie platí za jednoho z nejlepších českých odborníků. Na svém kontě má více jak 1000 zákroků zvětšení prsou.Prsa mnoha žen se po porodu výrazně změní. Některé ženy si nejsou úplně jisté, zda-li jejich problém vyřeší augmentace – tedy zvětšení prsou, anebo modelace prsou. Dá se obecně říci, kdy je jaký zákrok vhodný?Vždy záleží na zbytku prsu, jak moc je prsní žláza vyprázdněná a jaký je celkový pokles prsu. Je-li prsní žláza pouze atrofovaná, avšak není povislá, obvykle se provádí augmentace. Je-li však prs povislý tak, že bradavka se nachází pod podprsní rýhou, přistupujeme k modelaci prsou.U kterých žen nepřichází augmentace v úvahu? Augmentace je operační výkon, proto lze tento zákrok doporučit pouze zdravým ženám. Určitě by augmentaci neměly podstupovat ženy, které trpí diabetem či nějakou autoimunitní chorobou, dále ženy akutně onkologicky nemocné. Dočasnou kontraindikací jsou pak různá chronická či akutní zánětlivá onemocnění, která by mohla ohrozit hojení a vůbec celý pooperační vývoj.O augmentaci dnes projevují zájem čím dál mladší ženy, není výjimkou, že si dívka pořídí k 18. narozeninám nová prsa. Jak je to vlastně s věkem? Kdy nejdříve a kdy nejpozději lze zvětšení prsou provést?V Jižní Americe, mecce plastické chirurgie, se zvětšení prsou běžně provádí už v teenagerském věku, tedy před 18. narozeninami. V České republice se běžně setkáváme s pacientkami kolem dvaceti let věku, což je dle mého názoru nejnižší věková hranice, kdy lze augmentaci doporučit. Co se horní věkové hranice týče, tak není výjimkou, když augmentaci podstupuje žena – padesátnice.Jak je to ale třeba s kojením? Lze se silikonovými implantáty normálně kojit? Silikonové implantáty nemají na kojení či těhotenství žádný vliv, proto lze augmentaci podstoupit i před těhotenstvím.Jaké roční období je pro tento operační výkon nejvhodnější?Je třeba mít na paměti, že čerstvě vzniklá jizva se po dobu 2-3 měsíců nesmí slunit. Má-li teda žena v plánu letní dovolenou někde u moře, měla by zákrok podstoupit nejpozději na začátku května. Augmentaci zřejmě i z tohoto důvodu ženy žádají nejčastěji na podzim a v zimě, kdy nejen že se neopalují, ale jejich fyzická aktivita je nižší než v létě, a tak je rekonvalescence jednodušší.Ženy často zajímá, jak moc lze prsa zvětšit. Lze udělat například z velikosti A velikost C?V zásadě lze, ale ne u každé ženy. Závisí to na velikosti tkání, pod které se vkládá implantát, ale také na tom, jestli je na hrudníku dostatek místa pro danou velikost silikonového implantátu. Když má štíhlá žena malá pevná prsa velikosti A, obvykle nelze použít implantát o objemu 400ml. Ten se ale naopak může pohodlně vejít do povislého prsa jiné ženy, u které prsní žláza atrofovala.Jak je to vlastně s druhy implantátů? Ženy se obvykle rozhodují mezi kulatými, anebo dražšími anatomickými. Které implantáty lze doporučit?V České republice se u většiny pacientek vkládají kulaté implantáty, a to jednak z cenového důvodu, a jednak zřejmě i kvůli efektu: kulaté prsní implantáty lépe tvoří tzv. „plný dekolt“. Anatomické implantáty mají na hrudníku pozvolnější náběh a „push-up“ efekt zde není tolik markantní. Záleží tedy vždy na představě klientky, jaký výsledek preferuje, a také na jejích finančních možnostech.Kam se vlastně implantáty vkládají? Implantáty se vkládají buď pod prsní sval, anebo pod prsní žlázu. To vždy záleží na tom, jak má která žena vyvinutá prsa. Je-li prsní žláza malá a žena štíhlá, je třeba implantát vložit pod sval, protože by pod malou žlázou a bez okolního tuku působil nepřirozeně a okraje implantátu by se pod kůží rýsovaly a byly by vidět. Naopak u žen po dětech, které mají prsa mírně povislá, doporučuji implantát vkládat pod žlázu, protože jinak by implantát nekopíroval pohyb prsou a vypadalo by to nepřirozeně. Avšak implantát musí být v tomto případě dostatečně veliký, abychom se vyhnuli efektu „kámen v ponožce“ (smích).Jsou dnes používané prsní implantáty doživotní? Víceméně ano. Předpokladem je, že nedělají klientce žádné problémy. Pak mohou dnes používané silikony v těle zůstat desítky let, aniž by bylo nutné je vyměnit.Mnoho žen se obává jizev, které po augmentaci na kůži zůstanou. Kudy je nejlepší řez vést, aby se dosáhlo co nejlepšího efektu?Řezy při vkládání prsních implantátů se vedou v zásadě třemi možnými způsoby: kolem bradavky, v podprsní rýze, anebo v podpaží. Zlatým standardem plastických chirurgů všude na světě je řez v podprsní rýze. Zda-li bude jizva v tomto případě vidět, záleží jednak na schopnosti hojení dané klientky, jednak na tvaru prsu.Řez kolem bradavky je výhodný v tom, že např. v plavkách jizva není vidět, ale tento operační přístup s sebou nese vyšší riziko komplikací, mám na mysli zejména riziko vzniku kapsulární kontraktury (tvrdé zjizvení kolem vloženého implantátu – pozn. redakce).Řez vedený v podpaží se používá naprosto minimálně, a to proto, že je tento přístup pro operatéra velice náročný a ne všechny implantáty lze touto cestou do prsa vložit. Jizva je pak patrná pouze tehdy, když žena zvedne ruce a má na sobě např. tílko. Než se žena pro augmentaci rozhodne, měla by určitě počítat s dostatečnou délkou rekonvalescence. Jaký režim je třeba po zvětšení prsou dodržovat?Po propuštění z kliniky, kde obvykle klientka tráví 1-2 dny, je třeba počítat s týdnem absolutního klidu. Dále doporučuji cca 4 – 6 týdnů nesportovat, přičemž dámy, které např. chodí do posilovny, by se měly vyvarovat posilování horních partií alespoň po dobu 3 měsíců, což platí třeba i pro tenis, volejbal a další sporty, kde je velký nápor na ruce a horní část těla.

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Jizva není jen kosmetická vada

access_time03.únor 2020personRadka Eliášková

Nejrůznější poranění, odřeniny, popáleniny, operace, pokousání zvířetem…, tyto a mnohé další mechanismy způsobí poranění kůže a tkání. Následným hojením pak vznikají jizvy. Dají se léčit a co ovlivňuje proces hojení? Jizva je výsledkem procesu, při němž dochází k postupnému uzdravování poraněné části tkáně. Může trvat týdny, ale třeba i roky. Co je příčinou toho, že jizva vůbec vzniká? Jde o změnu typu a uspořádání kolagenu v poraněném místě – s tím souvisí vnější projev, tedy vzhled samotné jizvy. Všeobecně lze poúrazové jizvy rozdělit na jizvy s normálním průběhem hojení a na jizvy problematické – hypertrofické a keloidní. Léčba jizev má svůj význam vždy, zvláště pak u dětí, v období jejich růstu jizva totiž ve svém růstu zaostává, anebo neroste vůbec, čímž pak deformuje své okolí.Hypertrofická jizva Poznáte ji na první pohled, má růžovou až načervenalou barvu, je tuhá, někdy i bolestivá na pohmat. Může ji doprovázet svědění. Vzniká po různých poraněních a spíše u dětí než u dospělých. Tato jizva se nachází nad úrovní kůže a má tvar pruhu. Na rozdíl od keloidu však nepřerůstá přes hranice původního poranění. Trvá několik měsíců, než se jizva stane méně nápadnou, jizva postupně vyzrává. Viditelné změny k lepšímu lze pozorovat během prvních tří až šesti měsíců po úrazu. Celý proces zlepšení vzhledu hypertrofické jizvy může trvat klidně rok či dva.Keloidní jizvaKeloid je útvar, který připomíná charakterem svého růstu tvorbu nádoru. Vzniká po poranění kůže, charakterizuje ho zvýšená tvorba fibrózní (vazivové), jizvovité tkáně, tzv. fibroplazie. Taková jizva je nepříjemná v tom, že roste i za hranice původního poranění a prorůstá do okolí. I když barvou a pocitem při pohmatu se hypertrofická jizva a keloid vlastně neliší, rozdíl mezi nimi přece jen je. Keloid nemá tendenci upravit se spontánně. Rozdíl je i v šíření – hypertrofická jizva nepřerůstá do okolí a velmi pomalu může měnit (ale nemusí) vzhled k lepšímu. Keloid, jak jsme si už řekli, obvykle přerůstá i do okolí. Odlišit od sebe obě jizvy je možné klinickým a histologickým vyšetřením.Jak vzniká keloid?Keloidy se vyskytují častěji u dětí než u dospělých. Nejčastějším mechanismem vzniku jsou tepelná poškození, štípance od hmyzu, keloidy vznikají i jako důsledek očkování (proti TBC) či chirurgického řezu.Víte, že…na tvorbu keloidů má vliv i barva pokožky. Výzkumy potvrdily, že zvýšená náchylnost ke vzniku keloidů převažuje u tmavých ras. Naopak méně často se vyskytují u bělochů se světlou kůží. U nich lze pozorovat zvýšený výskyt hypertrofických jizev.Hojení jizvyJe v první řadě ovlivněno tím, jak samotná jizva vznikla. Každá z jizev se tvoří jiným způsobem, záleží na typu rány. Samotné hojení může negativně ovlivnit např. infekce v ráně, špatný celkový stav pacienta, chudokrevnost, vážná onemocnění, jako cukrovka, přetrvávající otok v ráně, porucha prokrvení v ráně… Svoji roli hraje i životní styl pacienta, tedy to, zda kouří či zda netrpí sníženou odolností organismu, podvýživou, hypovitaminózou ap. Neméně důležité je i to, jak k úrazu došlo. Například tržná rána s odumřelými částmi tkáně se hojí hůř a déle než čistý chirurgický řez (tím spíš, přidá-li se infekce). Popáleninová rána je specifická a její hojení též. U popálenin je nejhorší to, že jde o plošné rány, které mají v případě, že popálenina zasáhla i hlubší vrstvu kůže, za následek vznik silných plošných jizev. Tyto jizvy nerostou spolu s dítětem, takže stav deformované kůže se léty zhoršuje. Vyžaduje proto řadu korekčních chirurgických operací.NÁŠ TIP: Poté, co byla rána uzavřena, vyzkoušejte na podporu hojení jizev Contractubex gel. Je účinný na hypertrofické, keloidní, pohyb omezující a opticky rušící jizvy po operacích, amputacích, popáleninách a úrazech; trvalé kontraktury jizev, jako např. Dupuytrenova kontraktura, a traumatické kontraktury šlach nebo při retraktaci jizev (atrofické jizvy). Contractubex gel se v tenké vrstvě několikrát denně nanese na kůži a jizevnatou tkáň a jemně vmasíruje, dokud nedojde k jeho úplné absorpci. U keloidů a starých jizev se gel nechá působit přes noc pod obvazem. V závislosti na rozsahu a tloušťce jizvy nebo kontraktury trvá léčba několik týdnů až měsíců. Při léčbě nových (čerstvých) jizev je nutno se vyhnout fyzikálnímu dráždění, jako je extrémní chlad, ultrafialové záření (slunění) nebo silné masírování. 

folder_openPřiřazené štítky

Jak správně používat krycí korektory

access_time16.únor 2020personRadka Eliášková

Použití krycího korektoru je velmi snadné a pohodlné. Je to vlastně tuhý krém ve formě tyčinky. Korektory jsou vhodné pro normální i mastnou pleť. Výhodou korektoru je použití na problémové oblasti a k zakrytí nedokonalostí pleti. Tyčinky mají velkou krycí schopnost a vytvářejí matný povrch, takže zakryjí i skvrny, jizvy, nežádoucí zbarvení a hnědé skvrny. Většina z těchto tyčinek obsahuje ochranu proti slunečnímu záření a hydratační složky. Na pleť se natírají lehce a aplikace vydrží až 8 hodin. Systém korektorů umožňuje přesnou aplikaci a na dotek je příjemný.Jak správně aplikovat krycí korektory-První krok: Čištění a tónování tvářeKorektory se vždy používají na vyčištěnou tónovanou pleť. Použijte jemné čistící prostředky vhodné pro vaši pokožku, které vyčistí tvář důkladně a odstraní všechny nečistoty a oleje, které se nahromadily v průběhu noci. Použijte na pokožku pleťovou vodu.-Druhý krok: Hydratace pokožkyPokožku musíme vždy hydratovat před použitím korektoru, i když je vaše pleť mastná. Prvním krokem je použití vhodných krémů podle typu vaší pokožky. Tím se zlepší kvalita pleti a krém také působí jako ochranná vrstva.-Třetí krok: Aplikace korektoruVysuňte tyčinku a ujistěte se, že se objeví kousek korektoru. Korektor můžete nanášet prsty nebo ho použijte přímo na váš obličej. Aplikujte na celý obličej - čelo, tváře, nos a bradu pečlivě rozetřete. Věnujte pozornost oblastem, kde by se korektor mohl hromadit. Nezapomeňte korektor aplikovat na krk, zvláště pokud používáte tmavší odstín, jinak váš obličej bude vypadat nepřirozeně. Ujistěte se, že vaše pokožka má všude stejný odstín. Dávejte pozor, abyste nenatřeli korektor do vlasů a rozetřete korektor doztracena obzvláště na čelistech. Neměly by být vidět skvrny ani linie.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz vlastně

Co vám závidí single ženy?

access_time29.květen 2019personRedakce

Jste už nějaký ten pátek spokojeně zadaná, ale i přesto všechno je stereotyp všednosti na pořadu dne a vy vedle sebe žijete spíš ze zvyku, než z lásky? Možná vás probudí z letargie žebříček záviděníhodných benefitů, pro které by vám nezadané konkurentky vyškrábaly oči.Zapracujte na svém vztahu dřív, než vás vystřídá ta, co závistivě hleděla na vašeho mužského, když vás držel za ruce.Porce lásky, něhy a vášněOny si sice mohou užívat flirtu, co hrdlo ráčí a třeba okouzlit prošedivělého ženáče, co jim dá pár hodnotných dárků, nebo naopak mohou měnit muže jak na běžícím pásu (tohle jim možná zase ve skrytu duše závidíte občas vy), ale co naplat, když se pokaždé probouzejí a usínají s pohledem na prázdnou půlku postele. Žádné pohlazení, žádný úsměv, prostě nic, surová samota. A když na ně vlítne pocit skepse, není tady nikdo, kdo by je uchránil v bezpečí rozložité hrudi před světem.Znáte to: Poručíte si salát a milému s chutí ujídáte kroketyVzhledem k dietnímu snažení si objednáte rizoto, kdežto drahý steak a smažené bramborové cosi a vy mu bez problémů můžete sáhnout do talíře a opakovaně ochutnávat. Osamocené ženy tohle dělat nemohou  a  možná, že tohle pro vás znamená neškodnou maličkost. Jenomže jsou to právě maličkosti, co dělají život intenzivně nádherným. Takže si tu krádež z jeho talířku pokaždé do sytosti užívejte.S kým na dovolenou? No přece s partnerem!Kdežto vy rozumujete nad tím, kam vyrazíte, single holky trápí otázka sedmého pádu, a tedy s kým. Je jasné, že daná destinace dělá hodně, ale vědomí, že jste tam s někým, na kom vám záleží a máte ho rádi, dělá mnohem víc. Opět jste ve výhodě!Je fajn mít láskyplný názor mužeRozladila vás máti, kamarádka, nebo sestra? Můžete to bez pardonů vysypat drahému na hlavu a on vám to podle mužského smýšlení přebere. Po jeho zjednodušeném přístupu bez emocí nakonec zjistíte, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Třeba vás tato prkotina zachrání před hádkou, nebo dokonce před zbytečnou záští k dlouholeté přítelkyni.Text: Lenka

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na dirty talk

access_time29.květen 2019personRedakce

Ostřejší slovník prý dokáže znásobit sexuální prožitek o 17 % – platí u mužů. Jak jsou na tom ale ženy. Líbí se jim pár slov pěkně z ostra nebo se k nim uchylují spíše kvůli tomu, aby partnera potěšily? Dva pohledy rozkrývají Šárka a Vašek.Šárka (25): Slova jako taková mě nevzrušují, vzrušuje mě ale to, jak se to líbí jemuNepatřím mezi ty stydlivé holky. Nedělá mi problém si v sexu říct, co chci. Spousta mých kamarádek to třeba nedokáže – neví jak, stydí se, bojí se, že „ho“ urazí a nevím, co ještě. My jsme si to tak nastavili od začátku, když jsme se poznali. Ještě předtím, než jsme spolu vůbec spali poprvé, jsem už z 50 % věděla, co má Jakub rád. Napsali jsme si o tom stovky textovek před spaním… O tom, že se příteli bude líbit, když nebudu zrovna mluvit jako slušná školačka, jsem poznala už jen z toho, jaký jazyk používal, když mi psal. Šlo jen o to vše správně načasovat, abych ho tím mohla překvapit.Dnes si dirty talk necháváme také příležitostně. Nechci, aby to příteli zevšednělo. Každé milování je u nás jiné. Střídá ho romantika, pulzující touha nebo si před něj prostě stoupnu a řeknu mu všechno z plných plic tak, jak to má rád. Od toho, jak spolu mluvíme, se vlastně odvíjí celý průběh milování. Vím, že když budu mluvit přisprostle, nezatáhne si mě do postele a nevěnuje mi dlouhé pečlivé minuty, ale opře mě o nejbližší zeď.Jestli mám já sama ráda dirty talk? Nevím, nepotřebuju to mít. Nijak mi to nevadí, ale osobně preferuji skryté významy slov, dvojsmysly a tak. Je to hravější a vzrušuje mě to daleko víc. Co mám ale na tom ráda, je pozorovat, jak moc to funguje na partnera, jak ho to vyprovokovává k nepříčetnosti a jakou touhu to v něm probouzí.Vašek (26): Dirty talk se mi líbí, ale musí na to holka mít povahuMyslím, že všemožné sprosťárny se líbí hodně chlapům – je to asi náš genetický kód. Je pravda, že o tom snívám a i jsem měl pár žen, které to na mě takhle vybalily a bylo to opravdu o něčem úplně jiném. Nejsem si ale jistý, jestli bych chtěl, aby tak mluvila moje přítelkyně. Jsme spolu poměrně dlouho, znám všechny její touhy a sny. Kdyby z ničeho nic najednou přišla a řekla mi pár pořádně ostrých slov, asi bych se spíš zarazil, než vzrušil. Prostě mi to k ní nejde – vím, že taková není.Kdybych ale potkal nějakou holku v baru – takovou tu odrzlou a vyzývavou, zafungovalo by to opačně. Prostě chci tím říct, že dirty talk si myslím, je pro spoustu chlapů strašně vzrušující, ale asi ne u těch křehkých stvoření, které mají doma tedy aspoň, pokud to tak nemají nastavené od začátku.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na mlčení

access_time29.květen 2019personRedakce

Někdy je fajn jen jít a mlčet, ale když ten druhý z páru mlčí příliš dlouho, neznačí to nic dobrého. Na tom se shodli i Ilona a Kryštof.Ilona (34): Obecně nesnáším, když můj muž mlčí. Značí to vždycky nějaký problém a přestože se třeba týká obou, já nikdy nejsem jeho součástí. Můj manžel totiž raději mlčí, než aby si o tom se mnou popovídal. Mlčí takhle i pět, šest dní a pak se to buď vyřeší samo a on mi jen oznámí, že je všechno dobré nebo už to nevydrží a oklikou se snaží dostat můj názor. Tohle jeho mlčení mě sužuje. U 90 % věcí se totiž nikdy nedozvím, co se vlastně stalo a u další poloviny si nejsem jistá, jestli to bylo něco vážného nebo ne.Já naopak o problémech mluvím a mlčím většinou, když jsem naštvaná. Je ale zajímavé, že on moje mlčení jako projev mého naštvání nevnímá. Pak mi třeba řekne: „Ty se zlobíš?“ Jenže já se nezlobím. Ve mně v tu chvíli hněv bublá tak, že bych musela řvát, ale namísto toho raději mlčím, protože ani moje řvaní nic nevyřeší.Vím ale, že jsou i muži, kteří mlčí z povahy. S mužem, který raději mlčí a kouká, než mluví, bych rozhodně být nemohla. Jsem společenská, ráda se bavím a ráda komunikuji. Jsem proto ráda i za svého věčně urýpaného muže, kterého miluju, i když okomentuje úplně všechno, co udělám.Kryštof (31): Myslím, že rozdíl mezi tím, když mlčí žena a muž je v tom, že chlapi mlčí i jen tak. Ženy málokdy mlčí bez důvodu. Buď jsou naštvané nebo jim něco hloubá v mysli.Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Já mám to zlato občas rád. Když přijdu z práce, chci si na chvíli sednout na gauč a užít si to ticho, kdy nikdo nic neříká. To jsem rád, když moje přítelkyně mlčí, miluju také procházky, kdy třeba neříká ani jeden z nás nic. Stačí, že jsme spolu. V tomto to máme s přítelkyní stejné. Ví, kdy potřebuju ticho – ticho nás léčí a já jí za to ticho miluju.Já zase vím, že když je moc dlouho ticho ona, honí se jí něco hlavou, neví si s něčím rady, přemýšlí. Tohle ticho úplně rád nemám, protože se v něm neumím orientovat.Měl jsem ale i přítelkyni, která nezavřela pusu. Jen, co jsem otevřel dveře, začala mluvit, mluvit, mluvit a přestala, až když usnula. Komentovala všechno lidi, filmy, zprávy v televizi a chtěla si po tom povídat. A když měla nějaký problém, potřebovala o něm zase mluvit. Všechno chtěla řešit. I to, co nebylo podstatné, nebo to nehořelo, nebo se to řešit vůbec nemuselo. Takže za mě jednoznačně lepší mlčení – i když se občas bojím, co se za ním skrývá.

folder_openPřiřazené štítky

Porno z feministického hlediska

access_time25.říjen 2019personRedakce

Porno z feministického hlediska se v současné době dělí na 3 směry. První z nich, POR NO, rozšířený hlavně v akademickým kruzích, v pornografii vidí výraz mužské kultury, díky němuž se žena stala zbožím a je vykořisťována.Druhý zastává pozici liberalismu, smíšeného s respektem vůči svobodnému vyjadřování názoru… dal by se definovat větou: Sice s tím nesouhlasím, ale každý má právo konzumovat nebo produkovat obrázky. Třetí směr tvoří PRO SEX feministky. Ty pornografii nejen hájí, ale dokonce v ní vidí pro ženu i četné výhody.ANTI PORNO FEMINISMUSPage Mellish z Feminists Fighting Pornography hlásala, že není problému, který by neměl své kořeny v pornografii. Catherine Mac Kinnon, jedna z nejvýraznějších odpůrkyň porna, v něm vidí přímo akt sexuálního násilí. Ale proč vlastně pornografie zásadní otázku feminismu a současně je pokládána za inherentní akt násilí?Gender feminism /Christina Hoff Sommers/ se ohlédl zpět do historie a shledal, že jí jako červená nit line nepřetržité utiskování žen ze strany mužů, a to bez ohledu na kulturní rozdíly. Vysvětlení vidí v tom, že ženy patří do jiné třídy než muži a obě vůči sobě zaujímají krajně nepřátelský vztah. Podle té samé teorie mužské principy udržuje kapitalistická struktura jménem patriarchát a kořeny nutno hledat už v samotné mužské biologii. Tak například Susan Brownmiller se ve své knize Against Our Will vydala po stopách znásilnění a došla až k neandrtálcům, kdy prý muži začali používat své penisy jako zbraně. Zmíněná autorka říká, že znásilnění není nic víc a nic míň nez zastrašovací proces, kterým všichni muži všechny ženy drží ve stavu permanentního děsu.LIBERÁLNÍ FEMINISTKYje pokračováním směru, zrozeného v šedesátých letech, požadujícího rovnoprávnost ženy a muže. Neshledává muže násilníkem od přirození, ale definuje ho jako vzpurného partnera, na jehož osvětě je třeba zapracovat. Liberální stanovisko vychází z principu, že si žena může se svým tělem nakládat, jak chce, že jí přísluší právo na interrupci a má svobodnou volbu, pro jaký životní styl se rozhodne,  - i kdyby měl být např.lesbický. Zdůrazňuje akt volby, ne tak její obsah. Liberální feministky mají zálibu ve svobodě slova, ale co se vztahu k pornografii týče, zde se jejich stanoviska rozcházejí. Některé organizace viz Feminist for Freee Expression /FFE/, prosadily zákaz jakékoli cenzury a některé liberální feministky, jako např. Sallie Tisdale /Talk Dirty to Me/ neochvějně hájily i sexuální svobodu. Ale mnohé z řad liberálních feministek argumentují jinak,a sice takhle:“Jako ženu mě Playboy pobuřuje… ale jako autorka chápu, že svoboda vyjádření je nezbytná“.Není to argument na podporu pornografie, jen proti cenzuřeJiné liberální feministky zase radši obětují svobodu slova, jen aby ochránily ženu. Odsuzují tržní systém pro komercializaci ženy, resp. určitých částí jejího těla, což pokládají za ponížení ženy jako takové. Lisa Steel v Capital Idea říká, že sexistické ztvárnění ženy je součástí toho samého systému, který, ve službách profitu, redukuje společnost na skupiny spotřebitelů.A marketing je stejně konzervativní jako armáda!PRO- SEX- FEMINISMUSPočet zastánkyň tohoto směru v posledním desetiletí stoupl.  Tyto feministky hájí práva žen, které se rozhodly účinkovat v pornografii nebo ji "konzumovat". Některé z nich, jmenujme například Ninu Hartley, pracují nebo dříve pracovaly v sexuální sféře, a tudíž dobře vědí, že k pózování pro pornoprůmysl nedochází z donucení a že to může být obohacující. Důsledně hájí stanovisko, že žena má právo nakládat se svým tělem, jak chce, a že by se na to měla vztahovat zákonná ochrana.Pro-sex- feministky jsou s liberálními zajedno v tom, že cenzura se vždy uplatňuje proti nejslabším členům společnosti…včetně feministek, lesbiček. Když se v roce 1992 kanadský Nejvyšší soud rozhodl „chránit“ ženy tím, že omezil import pornografie, stalo se jednou z prvních obětí lesbicko/teploušské knihkupectví Glad Day Store … a mezi knihami, které celníci zabavili, byly i dvě od Andrey Dworkin, Pornography: Men Possessing Women a Women Hating. Autorku to ale prý moc nepřekvapilo, neboť údajně není na Zemi jedné jediné feministky, která by se těšila ochraně muži tvořeného právního systému před systemizovaným sadismem mužů! /Take Back the Night, str.257/.Takže, co se nebezpečí cenzury pornografie týče, jsou Pro-sex-feministky a jejich liberální kolegyně stejného názoru….rozcházejí se ale ve stanovisku k možným výhodám porna pro ženu.Kritika ANTI – PORNO – FEMINISMUmezi typické výtky, jimiž je pornografie častována, patří:- pornografie ženu ponižuje- pornografie vede k přímému násilí na ženách- pornografie znamená násilí na ženách, protože je k této činnosti fyzicky nutí- … a ty ženy, které se na produkci pornografie podílejí, jsou patriarchátem psychologicky natolik poškozené, že vůbec nejsou schopny se informovat nebo ohradit.1.Pornografie je ponižujícíPonižující je velice subjektivní výraz….osobně za ponižující pokládám reklamní spoty, kde ženám působí orgasmus mýdlový roztok ! Faktem je, že každá žena má právo definovat, co je pro ni ponižující a co naopak osvobozující.A prohlásit, že porno prezentuje ženu jako sexuální objekt, je taky jenom rétorika… Pojmem sexobjekt se obvykle označují určité části ženského těla.. Ale co je na tom špatně ?  Proč by mělo být ponižující, soustředit se výhradně na ženskou sexualitu? Nikdo se přece nepohoršuje, když se žena prezentuje jako mozek, duchovní bytost… nebo z hlediska svého humoru. Proč by tedy mělo být ponižující aplikovat stejný princip na  ženskou sexualitu ?2.Pornografie vede k násilíNebyly zjištěny žádné souvislosti mezi mužským sledováním porna a napadením žen, hlavně jejich znásilňováním. Ale experti stále ještě nejsou zajedno, jestli existuje nějaký vztah mezi pornografií a násilím, mezi obrazy a chováním.Zajímavé ovšem je, že v Japonsku, v zemi, kde se všude běžně dostane pornografie  poměrně brutálního charakteru, je počet znásilnění na hlavu nižší než v USA, kde se násilí v pornofilmech cíleně omezuje.3.Pornografie je násilíŽádné šetření sice nepotvrdilo, že by ženy k účasti na točení pornografie byly skutečně nuceny, anti-porno-feministky ovšem trvají na svém: souhlasí-li žena s touhle činností,pak pouze proto, že není duševně zdravá, jinak by k takovému ponížení nesvolila !A pokud ano, co to znamená ? Asi to, že je do svého utlačování zamilována – tudíž by měla být sama před sebou zachráněna!Dalším hojně diskutovaným, emocemi nabitým tématem, o němž se autorka zmiňuje, je láska k exhibicionismu pornohereček.I na tu mají anti-porno-feministky pohotovou odpověď: taková herečka je psychicky narušená a není už vůbec zodpovědná za své činy… ale právo svobodné volby přece spočívá v tom, že je možné udělat i volbu špatnou! Je to stejné jako se svobodou vyznání – ta přece umožňuje být i ateistou...PRO – SEX – STANOVISKOvychází z toho, že pornografie je pro ženy užitečná – jak z osobního, tak i politického hlediska:- informuje, podává přehled o nejrůznějších sexuálních možnostech, které se ve světě naskýtají… to se týká hlavně masturbace, která pro ženy není zdaleka tak samozřejmá jako pro muže. Často se setkáváme se ženami, které ani v dospělém věku nevědí, jak si samy mohou vyvolat slast.- seznamuje ženy se sexuálními alternativami, probouzí a uspokojuje jejich zvědavost…. porno z tohoto hlediska nahlížené je velmi cenným zdrojem osvěty, která ženám dovoluje, aby si v soukromí svých ložnic experimentovaly dle chuti – a televizi mohou vypnout, kdykoli se jim zachce….- porno podává jiný druh informací než knihy nebo diskuse, dává nám pocit, jaké by to asi bylo, kdybychom dělaly to či ono- pornografie umožňuje ženám vychutnávat si v duchu situace, které jsou v reálném životě tabu – tak například fantazírování o znásilnění! A je to tady, nejožehavější ze všech témat... Jak je možné? Proč ženy sní o znásilnění? Je to skutečně touha po něm? Rozhodně ne! Nemá to nic společného s reálným přáním být znásilněna, přesto je x důvodů, proč si duševně zdravá žena občas s takovou představou pohrává. Co jí to dává? Třeba lákavý pocit ztráty kontroly a zodpovědnosti. Odhození pocitu studu v souvislosti se sexem /a právě ten byl ženám celá staletí vštěpován/! Touha po opaku slušňáckého, safe-sexu, který zažívá pořád. A možná je maximálně vzrušující  představa, že nějakého muže uhranula natolik, že ji musí mít. Zvědavost. Tak trochu masochistické tendence, fantazírováním probuzené….nebo by se snad mělo tohle všechno potlačovat? - pornografie prolamuje kulturní a politická klišé, takže si každá žena může sex interpretovat, jak sama chce… Zatímco anti-porno-feministky ženám vštěpují, že se mají za své sklony a pudy stydět, pro-porno-feministky jim říkají pravý opak: že je mají akceptovat a vychutnávat. Pornografie vyslovuje myšlenku: nejsi se svými fantaziemi a nejtajnějšími, nejtemnějšími žádostmi sama.- pornografie poskytuje i dobrou terapii, ventil pro singly, kteří z nejrůznějších důvodů žijí bez partnera/partnerky.- párům pak skýtá možnost prohloubit svůj vztah, vzájemně zkoumat své reakce, zahájit komunikaci na téma sex… a nabízí také změnu, aniž by si partneři museli být fakticky nevěrní!Z hlediska historie jsou pornografie a feminismus spojenci. Oběma hnutím se daří v době sexuální svobody, obě hnutí jsou napadána těmi samými politickými silami, tedy konzervativními. Zákony, namířené proti obscénnosti a pornografii, jako např. Cumstock Law z konce 19.stol., byl používán i na omezení práv žen, třeba pokud šlo o kontrolu porodnosti…obě hnutí předpokládají tytéž společenské podmínky – hlavně sexuální svobodu.Pornografie znamená i svobodu projevu, aplikovanou na sexuální oblast…svobodu projevu vítají ti, kdo potřebují změnu a nenávidí ti, kdo chtějí udržet svou vládu…. Pornografie by měla požívat stejnou zákonnou ochranu jako jiné formy sexuální hereze, např. homosexualita.. a tato ochrana je důležitá hlavně pro ženy, jejichž sexualita byla po staletí kontrolována cenzurou.A možná by uznání pornografie dokonce mělo i účinek katarze u mužů, v nichž přece jen dřímou násilné sklony vůči ženám..V neposlední řadě by ale uznání pornografie ochránilo ženy, živící se sexem /naše společnost je stigmatizuje/. Anti-porno-feministky svým přístupem pohřbívají jistoty prostitutek… už Dr.Leonore Tiefer se ve své úvaze Censorship and Women vyjádřila, že tyto ženy prosí feministky o podporu, nikoli o zavržení… Jako všude jinde, i v sexuální branži usilují ženy o ekonomické přežití a  podmínky k tomu, aby mohly vést slušný život …takže- má-li feminismus mít nějaký smysl, pak by měl být solidární a chovat se sestersky právě vůči těmto ženám….Zákony nemohou pornografii odstranit, stejně jako se jim dosud nepovedlo vymýtit prostituci. Ale ilegálně praktikovaná pornografie ženy, živící se sexem, dále odcizuje a poškozuje.Pro-sex-feministky zastávají názor, že zákony musejí chránit svobodu volby. ..což je aplikovatelné i na tělo ženy a veškeré aktivity, na nichž se žena dobrovolně podílí….zákona je podle nich třeba použít až tehdy, kdy žena vyvolá násilí nebo je násilí spácháno na ní…..zatímco anti-porno-feministky jsou toho názoru, že zákony by měly chránit ctnost, donutit jedince ke korektnímu chování…a že zákon musí zasáhnout pokaždé, dojde-li k narušení veřejné morálky nebo jsou-li ohroženy třídní zájmy.Prostě stará známá písnička! To, oč v případě pornografie jde, není nic jiného, než odvěký konflikt mezi individuální svobodou a společenskou kontrolou!

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Ta druhá, ten druhý

access_time26.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Nevěra je středem pozornosti stejně často jako láska. Neboť mezi nimi existuje závislost. Bez lásky by nemohly vzniknout obavy ze ztráty milované bytosti. Nelze být nevěrný, nejsme-li k sobě vázáni partnerským vztahem. Jinými slovy – abychom ztráceli, musíme nejdřív vlastnit. Stejné, a přece každá jiná Stejně jako existuje, řečeno slovy básníka, sto tváří lásky, i nevěra má nekonečně podob. V dnešní uvolněné době není podstatné, zda partnerský svazek je či není stvrzený slibem manželským. Charakteristické pro nevěru je, když partner či partnerka naváže další milostný vztah, aniž to „ten jejich“ ví. Kdo si potrpí na švédskou trojku/čtyřku – podle fantazie doplňte sami –, stěží bude mluvit o nevěře. I když… duše lidská je spletitá; i v absurdních propletencích se může vyskytnout utajený milenec, který nasadí hlavnímu kohoutovi na méně tradičním domácím dvorku parohy… nebo ne? Nenechme se mýlit – i ryze platonický milostný vztah k jinému muži (ženě) zavání nevěrou. Jak by se zamlouvalo vašemu partnerovi, kdyby vaše nejintimnější myšlenky patřily jinému muži? Považoval by se za podvedeného, i když byste mu nebyla nevěrná fyzicky, v běžném smyslu slova? Proč jsou si lidé nevěrní V partnerském vztahu hraje roli mnoho faktorů, a ty rozhodují i o tom, zda si lidé jsou či nejsou věrní. Důvodů k nevěře je hodně, zmiňme některé z nich. · Přelétavost. Vlastnost stejným dílem mužská jako ženská. Svědčí o nevyzrálé osobnosti (muži tomu říkají „hledání“), která nemá jasno, koho si přeje po svém boku mít. Blondýnu? Ženu-vampa? Přelétavost je typická pro egocentrické lidi, kteří jsou zaměřeni jen na sebe: partnery berou jako vhodný doplněk ke svým momentálním zájmům a společnosti, v níž se pohybují. Jejich cílem často bývá dělat na ostatní dojem: „Když jsem z klubu odešla domů s Martinem, holky zíraly, že se mi podařilo ho ulovit.“ · Zvědavost. Důvod k nevěře pro ty, kdo jsou si ve svém vztahuji jisti až moc, a sužují se touhou poměřit své sexuální zkušenosti s novým zážitkem. „Jen prstíček ohřejeme,“ tvrdí jako jezinky, aniž je napadne, že test zvědavosti nemusí skončit dobře. Nejsou v původním vztahu nespokojeni, jen je láká zjistit, jak to chodí u sousedů: „Jestlipak je Veronika taky tak sexy, jak vypadá? S tou bych asi zažil věci!“. Málokterý partner sexuálního zvědavce má pro jeho nevěru pochopení, protože je mu jasné, že se bude opakovat znova a znova. · Nedostatek sebedůvěry. Jinými slovy mindráky. Upevňovat sebevědomí se dá různě a nevěra je zrovna tak dobrý způsob jako přejídání se nebo nakupování bot ve velkém. I když se to může zdát absurdní, jsou borci, kteří si lovením další partnerky nebo partnera foukají svoje ego-bebíčka. „Možná je manželka finanční ředitelka a já jenom účetní, ale nasadil jsem jí parohy, že by neprošla dveřmi!“. · Nuda. Objevuje se u vztahu, který trvá dlouho nebo je rutinní. Geniální hláška o nadcházející manželské povinnosti „Karle, je čtvrtek!“ z filmu Kdo chce zabít Jessii je příkladnou ukázkou. · Oživení. Nevěru nemusí způsobit skutečnost, že ti dva si nemají co říct, že partnerský život je pro ně nekončící série povinností. „Nic tak neoživí manželství jako občasná nevěra“ je krédo některých mužů, kteří chovají k manželce i po dvaceti letech něžný vztah – a nehodlají kvůli věrnosti žít v hormonální tenzi. Obvykle mají jednu či více stálých partnerek, s nimiž se poklidně stýkají, aniž má kterákoli z obou zúčastněných stran touhu se rozvádět. · Důkaz věčného mládí. I na toto téma existuje dost literatury a filmu (nedávno proběhla v ČT britská Druhá míza). Partner se dopouští nevěry, aby sobě dokázal, že je v plné síle a stačí „na ty mladé vlčáky, kteří ani pořádně nevědí, co s mladou holkou dělat“. Nevěra diktovaná jako důkaz nestárnoucího sex-appealu přepadá i ženy tvrdící, že „noc strávená se zajíčkem v posteli vydá za nejlepší kosmetický salon“. · Sexuální apetence. Není žádnou výjimkou, že jeden z dvojice je sexuálně výbojnější než druhý. „Proboha, dneska ne, strašně mě bolí hlava“ – to je věta, která se dostala i do anekdot. Nicméně za sníženou sexuální apetencí mohou být různé důvody, fyzické i psychické, trvalého nebo přechodného charakteru. Mezi partnery může existovat tichá dohoda, že ten erotičtěji založený si v tichosti najde bokem „ventil“; ale obvykle se to řeší bez dohod s partnerem. Může (ale nemusí) to být kompromisní řešení pro dvojici, která se nechce kvůli vyšší hladině hormonů jednoho z nich rozcházet. · Sexuální nekompatibilita. Fakt, že to dvojici spolu v posteli neklape, se vyskytuje i v dnešní době. Bývá příčinou rozchodu a nevěra mu může předcházet jako test, „abych podruhé nenaletěl/a“. Tento motiv nevěry bývá častější u žen – mužský práskne dveřmi a ve vztahu nepokračuje, zatímco žena nerada opouští milence s vyhlídkou, že zůstane sama, než si najde někoho lepšího. · Sportovní pojetí. Typické pro některé muže, kteří věří, že sex je součást osobní hygieny, něco jako čištění zubů nebo pravidelná návštěva posilovny. Proboha, jen nic osobního! Tihle chlápci málokdy žijí v partnerském vztahu, protože by se cítili omezováni ve svých zájmech, které jim jsou nade vše. Mluvit v jejich případě o nevěře je vlastně nonsens – kdo nežije v partnerském vztahu, nemůže se dopouštět nevěry. · Pomsta. Ta bývá dost častý důvod k nevěře. Mstít se dá za domnělé i skutečné křivdy, za hádku, násilí, ponižování. Pochopitelně i za skutečnou nebo domnělou nevěru, které se dopustil partner. Těžko říci, zda metoda „zub za zub“ je specificky ženská nebo mužská. Je paradox, že notoričtí mstitelé se dopouštějí nevěry i preventivně: „Tak jsem si to na služební cestě rozdala s kolegou, protože manžel na mém místě by nezaváhal a určitě by využil situace.“ Ta druhá V drtivé většině milostných příběhů jsou ústřední postavou nevěrník + zrazená. Jen zřídkakdy je středem pozornosti „ten druhý“, „ta druhá“. V mnoha případech jde o člověka, pro kterého víkendy, svátky, dovolené (které jeho miláček tráví se svou rodinou) představují věčné čekání. Pokud „ta druhá“ vidí ve vztahu se zadaným partnerem příslib do budoucnosti, musí si uvědomit rizika, která z takového trojúhelníkového vztahu plynou. Pomineme-li chvilkový nezávazný flirt, v němž jsou si obě strany rovny, pak postavení „druhých houslí“ není moc povznášející. Co oči nevidí, to srdce nebolíNa otázku, co nevěra přináší, existuje mnoho odpovědí, ale jedna je jistá: problémy. Pokud se dopouštíte tzv. nezávazné nevěry a kvůli ní by vás ani ve snu nenapadlo opustit partnera, musíte si uvědomit, že by pro něho určitě nebylo potěšující zjistit, jak se věci doopravdy mají. Ať se tváří sebestatečněji, nevěra ho zraní. MUDr. Plzák, odborník na manželské a partnerské vztahy, na otázku, zda se přiznávat k nevěře odpovídá: „Nikdy!“ Tato možná nemorální, ale účinná rada „zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat“ platí pořád. Čestné přiznání „Mám sice nezávazný poměr se Zuzanou/Tomášem, ale miluju jen tebe“ je hodně silná káva. Zvlášť ženy mívají potřebu na sebe vyžvanit kde co. Nevěrníci obého pohlaví se domnívají, že přiznáním se jejich nevěra anuluje. Přitom náramně dobře vědí – i když se dušují: „spali jsme spolu jen párkrát“ –, že partnerovi přiznáním ubližují. Aby je netížilo svědomí, nutí ho stát se soudcem odpovědným za budoucnost pochroumaného vztahu. Nevěřte tomu, že pravda vítězí za všech okolností. Co se týče lehkovážných bokovek, určitě se nevyplácí kápnout božskou. Rcete pravdu, jen když jste opravdu rozhodnuti spálit za sebou všechny mosty a začít s někým jiným někde jinde.

folder_openPřiřazené štítky

O vztazích mezi mužem a ženou

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Klíčové výrazy: dlouhodobá nevěra, duchovní partner, jak si udržet vztah, jak ukončit vztah, jak zachránit vztah, jak zlepšit vztah, karmické vztahy, krize vztahu, láska a vztahy, láska nebo přátelství, manželská nevěra, milenecký vztah, nevěra manžela, nevěra manželky, nevěra muže, nevěra partnera, nevěra v manželství, nevěra ve vztahu, osudový muž, paralelní vztah, partner duše, partnerské vztahy, partnerský vztah, problémy v manželství, přátelství je někdy víc než láska, rodinné vztahy, vážný vztah, vztah mezi mužem a ženou, vztah na dálku, vztah na pracovišti, vztah po nevěře, vztah se ženatým, vztah se ženatým mužem, vztahy mezi lidmi Vztahy je téma v dnešní době pro všechny aktuální. Aby ne, když se jedná o jeden ze základních vývojových nástrojů. Ve vztazích se setkávají naše vnitřní názory o světě (naše vnitřní fantazie) s realitou. Ale i zde lze nalézt určité zákonitosti.Aby byl vztah úplný, musí být rozvinutý v obou svých polovinách. V milenecké a v přátelské. Obě poloviny jdou ruku v ruce a hodně se ovlivňují. Vztah mezi mužem a ženou je většinou problém rozvinout v přátelské oblasti, za kterými se skrývají očekávání a obavy z obou stran. Tyto strachy si často už na svět přineseme, díky výchově se znovu zaktivizují a v dospělosti se s nimi pracuje. My lidé totiž dnes většinu vztahů začínáme na bázi přitažlivosti a citového vzplanutí. Druhou část na počátku nijak neřešíme. Pokud jsme se ovšem nenarodili v Indii, kde nám naši manželku vybrali rodiče.Přátelská rovina je rovina otevřená. Přátelé, pokud to jsou opravdoví přátelé, jsou schopni sdílet jakékoliv téma bez toho, aby jeden druhého posuzovali nebo odsuzovali. Nemusí spolu souhlasit, ale řeknou si otevřeně vše na rovinu a ve všem se tolerují. Tak to funguje mezi správnými kamarády. Vezměte si třeba téma krása. Pokud popisujete nějakou krásnou věc, jako třeba sportovní auto je zde ještě vše v pořádku. Pokud ale začnete popisovat nějakou krásnou kočičku, kterou jste dnes potkali s postřehy o její postavě, přestane to být u vaší partnerky věc přátelská, ale stane se z toho věc osobní. Už nesdílí váš smysl pro krásu, nepluje v přátelské neosobní rovině. Je to pro ni zásadní porušení rovnováhy a hrozba zboření celého systému. Bere celou věc osobně. Nedej bože se ještě zmínit, že je o 20 let mladší, má dokonalé „vlasy třeba…“ nebo jinou část těla a je to nová spolupracovnice, tak to jste většinou na dlouho skončili s klidem doma.To se běžně mezi muži ví, a tak se tyto zážitky doma neventilují, jen mezi přáteli a doma se pak žije v tom, co tolerance dovolí. Zde platí zásada neubližovat. Přátelská rovina je tím ale velmi okleštěná. Muži se bojí výčitek a neklidu doma, ženy zklamání. Co ale oba vždy dokáže spojit v otevřenosti, jsou děti. To je společný projekt.Mimochodem, uvědomujete si, že pokud prožíváte jakékoliv zklamání, že se jedná o obchod a ne o čistý dar? Zklamání totiž vždy znamená očekávání, že se mi vložená energie (investice) vrátí.Ženy málokdy dávají své city zadarmo. Ta zkušenost ale přijde, až když se vztah začne rozpadat.Vztah založený na obchodní bázi může fungovat, ale musí být nějak vyvážený. Takto fungovaly vztahy kdysi u našich prababiček, kdy každý z partnerů měl svou jasnou roli, např. žena domov, muž práce a ten druhý se mu do dané role nemíchal. Tyto role se setkávali jen na určitých rozhraních a výměna energie tam a zpět byla vyrovnaná.Dnes se ale vzájemné role promíchávají. Ženy se chtějí pracovně realizovat stejně jako muži, muži zase přebírají část péče o domov a děti. Protože oba mají zkušenost s tímtéž, je zde možnost srovnání obou přístupů a mohou nastat konflikty o to, který přístup je lepší. Tento systém zvyšuje daleko více tlak na toleranci toho druhého.Vývoj pokračuje i v této oblasti, tak jsem zvědavý, kam se to bude dále vyvíjet. Zajímavý byl tento článek z internetu:„Podívejte se s námi na nejoblíbenější alternativy tradičních vztahů:1. Otevřené manželství - kdy partneři spolu sice uzavřou sňatek, ale sexuální věrnost si neslíbí. Vztah tedy není založen na lži a každý z partnerů souhlasí, že si ten druhý může najít milence/milenku. Obvykle se tak ale děje za konkrétních pravidel, na kterých se partneři dopředu domluví.Podle zastánců tohoto stylu je to jedno z nejupřímnějších a přitom účinných řešení, které nenutí partnery ani po letech předstírat, že jsou monogamní, a klamat tak sami sebe.2. Manželství na zkoušku - stále oblíbenější způsob, jak si vyzkoušet, zda spolu dva lidé mohou skutečně žít. Obvykle si partneři stanoví dobu trvání tohoto vztahu, kdy si společně zhodnotí, zda má smysl spolu pokračovat a pak také, jakou formou.3. Přátelský svazek - tento vztah není o lásce jako takové a nemusí být ani o sexuální přitažlivosti. Jedná se čistě o praktickou záležitost, když dva lidé chtějí od života to stejné.Podle mnohých odborníků má dokonce toto manželství větší šanci na celoživotní svazek než to založené na intenzivní vášni. Předností tohoto vztahu je především stabilita.4. Manželství kvůli dětem - primárním účelem tohoto svazku je vychovávat děti. Jedná se o nejkřehčí vztah vůbec, jelikož kolem výchovy dětí panuje všeobecně nejvíce neshod mezi partnery a hrozí tedy i velké zklamání.5. Oddělené manželství - partneři jsou sezdáni, ale nežijí spolu, nebo jen naoko. Tento vztah vyhovuje všem, kteří chtějí mít hodně času jen pro sebe a zároveň nechtějí být úplně bez partnera. Vyhovuje tedy všem, co se vzájemně přitahují, ale osobnostně jsou si natolik vzdáleni, že by každodenní soužití nezvládli.Oba mají dostatek svobody na to, aby si dělali, co chtějí a společně jen tráví čas, který si spolu naplánují. Aby partneři takový vztah zvládli, je zapotřebí obrovské množství vzájemné důvěry.6. Manželství jako způsob ochrany - vztah postavený na vlastní bezpečnosti a vzájemném prospěchu. A je jedno, zda se jedná o emocionální stránku či tu finanční. Vždy jde o výhodný obchod, tedy něco za něco.“Každopádně dokud nenecháte partnera a nepodpoříte ho, aby svobodně projevil všechny své fantazie, vyzkoušel si to, co ho láká, do té doby nikdy nepoznáte, koho vlastně „milujete“. Nepoznáte také nikdy ve vnitřní hranice tolerance, svůj vlastní osobní vztah k partnerovi, míru svého vlastnění apod. Jen tušíte a svazují vás vnitřní strachy. Muži se jen velmi těžce nechají okrást o svou svobodu, a pokud cítí, že by byli nepochopeni, provedou čin stejně, jen tajně.Život a životní zkoušky nejsou totiž ničím jiným než hledáním a hlavně projevením své vlastní vnitřní kvality v reálném životě. Tu stejně všichni nosíme v latentní podobě v podvědomí a realita dává k jejímu projevení prostor.

folder_openPřiřazené štítky

Co znamená rozvod pro ženy a co pro muže

access_time07.únor 2020personRadka Eliášková

Rozvod manželství, zvláště pak pokud se jedná o manželství s dětmi, není pro nikoho ze zúčastněných snadnou záležitostí. I v případě člověka – muže nebo ženy – který rozvod inicioval a čeká na něj jako na vysvobození z nesnesitelné situace, přináší rozvod velkou psychickou zátěž. Většina lidí totiž stále ještě do manželství vstupuje s tím, že bude trvat celý jejich život, a jeho konec tedy znamená určité symbolické selhání, které nás nutí předefinovat si celou vlastní životní historii a význam událostí, které jsme v minulosti prožili.Radka Dudová Muži, ženy, manželství a rozvod Pro oba z partnerů, toho kdo rozvod iniciuje i toho kdo je „opouštěn“, rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět, ve kterém bude žít, a zároveň potřebu vybudovat si novou identitu, která již není založena na tom, že jsem partnerem a manželem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Někdy je nutné najít si nové bydlení, zvyknout si na nové prostředí, najít si práci a kompletně přeorganizovat vztahy s dětmi. V minulosti byl řád našeho života založen na existenci rodiny a druhé osoby, která o nás věděla víc než kdokoli jiný, nyní se tento řád rozpadá a je třeba nalézt řád nový. Zároveň musíme objevit nové zdroje naší osobní identity, což znamená, že se vlastně stáváme úplně jiným člověkem. Pro toho, kdo rozvod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protože pravděpodobně o rozvodu již nějakou dobu předtím přemýšlel a již v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky – takříkajíc měl čas si na novou situaci zvyknout a připravit se na ni. Ten, pro koho je rozvod překvapením, musí řešit všechny problémy náhle a naráz a navíc je vystaven společenskému traumatu odmítnutí ze strany partnera. Existují ale specifické problémy, které rozvod přináší ženám a jiné, které přináší mužům. To je dáno tím, že postavení mužů a žen v manželství není stejné. Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v rodině stále předpokládá, že úkolem muže je finanční zajištění a úkolem ženy je péče o potomstvo, o muže a domácnost. V roce 2003 si stále 91 % mužů a 89 % žen v České republice myslelo, že hlavním úkolem muže je finančně zabezpečit svoji rodinu, a 79 % mužů a 78 % žen se domnívalo, že péče o malé děti je převážně ženskou záležitostí. Od žen se v manželství stále více než od mužů očekává, že zapomenou na své vlastní zájmy a touhy a postaví do popředí zájmy svého manžela a dětí. Na oplátku očekávají emocionální podporu, které se jim ne vždy dostává. Jeden z důsledků těchto rozdílů se odráží ve výzkumech spokojenosti s manželským životem: ženy jsou většinou spokojeny se svým manželstvím méně než muži. Ženám obecně přináší manželský vztah méně emocionálního uspokojení než mužům, stěžují si na uzavřenost a odměřenost svých partnerů, méně často než muži je pokládají za své důvěrníky a nejlepší přátele. To je jeden z důvodů, proč ženy častěji než muži podávají žádost o rozvod. I výzkumy obyvatelstva České republiky potvrzují, že ženy jsou v manželství častěji nespokojené a jsou shovívavější k rozvodu jako řešení situace, kdy pár není schopen řešit své manželské problémy. Ekonomické důsledky rozvodu Pro ženy obecně má rozvod větší ekonomické dopady než pro muže. Vzhledem k tomu, že péče o děti a o domácnost spočívá stále ve většině českých rodin na ženě, mnoho z nich rozděluje svůj čas mezi povinnosti profesního a rodinného života. „Rodinná kariéra“ znamená pro ženu ve většině případů menší investice do profesního života. Ženy často podřizují nejen čas strávený prací, ale i geografické místo práce svým dětem a svému manželovi. Během let trvání manželství mají sice ženy přístup k příjmu a prestiži svého manžela, během rozchodu ale tento přístup ztrácejí a nezískávají zpět to, co investovaly – čas a energii strávené péčí o rodinu a emocionální a jinou podporou svých mužů.

folder_openPřiřazené štítky

Manželství

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Když dvojice vstupuje do manželství, vstupuje do poněkud dobrodružné instituce. Zpravidla se pouští do něčeho, o čem nic neví. O tom svědčí nemalé množství rozvodů, manželských problémů ale i lidí, kteří radši svazek manželský ani neuzavírají. Ve skutečnosti se dá říct, že manželství a rodina jsou stavebními prvky celé společnosti, takže má svou hodnotu o nich něco vědět.  Manželství je v podstatě předsevzetí obou partnerů žít společný život. Ale aby bylo manželství úspěšné, musí toto předsevzetí na obou stranách trvat. Stejně jako vyhasne oheň, který neudržujeme, vyhasne i manželství, které přestáváme tvořit. CO MŮŽE STÁT ZA ROZVODY A PROBLÉMY V MANŽELSTVÍ? - TvořeníNení to o tom, že by byli lidé zlí a proto nedodržovali manželské sliby. Často je důvodem, že partneři předpokládají, že manželství bude fungovat jaksi automaticky. V době zamilovanosti dělají oba partneři všechno možné pro to, aby svého partnera získali a aby si ho udrželi. V okamžiku, kdy uzavřou svazek manželský, se jejich aktivity vytrácí, protože tak nějak předpokládají, že teď už je „hotovo“ nebo „mají své jisté“, nebo prostě jen dosáhli svého cíle a nedali si další. Někdy už tvoří jen jeden z partnerů a to nestačí. Po uzavření manželství je dalším cílem na cestě jeho tvoření. Patří sem společné aktivity, společné sny, zájem a péče o partnera a další. Takže základem udržení manželství je uvědomit si, že je to něco, co je potřeba tvořit, na čem musíme neustále pracovat. Být manželem neznamená jen mít místo, kam si přijdu odpočinout po práci a kde mám navařeno, napečeno a uklizeno. Být manželkou neznamená jen být zabezpečená, mít děti a domácnost, o kterou se mám starat. Manžel a manželka jsou role. Manželství je nejen o vzájemné lásce, ale také o vzájemné podpoře, plnění snů a cílů, společném tvoření domova a budoucnosti. Kdysi mi jedna kamarádka řekla: „Pokud nemáš za cíl o někoho pečovat, nevdávej se.“ Je na tom hodně pravdy a platí to jak pro ženu, tak pro muže. A role manželky a manžela nejsou totéž jako role matky a otce. Když přijdou děti, stále zůstáváme manželem nebo manželkou, jen si přibíráme další roli otce nebo matky.  - KomunikaceDalší důležitou oblastí, která by měla být v pořádku, aby manželství vydrželo, je komunikace. Fungující komunikace v manželství neznamená jen schopnost jeden druhému naslouchat, nebo schopnost partnerovi cokoli říct. Základem dobré komunikace v manželství je také podobná komunikační prodleva. Co to komunikační prodleva je? Je to čas, který uplyne od chvíle, kdy partnerovi položíte nějakou otázku, do chvíle než vám odpoví. Nebo čas, který uplyne od chvíle, kdy mu něco řeknete, do chvíle, kdy on na to zareaguje. Ideálně by měla být komunikační prodleva obou partnerů podobná. Když má jeden z partnerů komunikační prodlevu příliš dlouhou oproti druhému, oba tím trpí. To samé platí o rychlosti obecně. Když je jeden z partnerů při zvládání každodenního života a práce rychlý a druhý pomalý, oba ve vztahu trpí. Ale nejde jen o to. Komunikace je záležitost takzvaně dvoucestná. To znamená, že dobrá komunikace v manželství je komunikace, kdy jde o vzájemnou výměnu myšlenek, skutečnou debatu. Nejde jen o to, že jeden mluví a druhý poslouchá. Oba partneři by měli mít možnost mluvit a oba schopnost naslouchat. - ŽárlivostS komunikací v manželství souvisí také žárlivost. Žárlivost v podstatě znamená, že ten žárlivý partner omezuje komunikaci druhého partnera s okolím. Žárlivost nemusí být žádným způsobem podložená, může vycházet jen z vlastní nejistoty žárlivého partnera, který se obává, že jeho partner komunikuje skrytě s dalšími osobami, o kterých on nic neví, a snaží se takové věci zjistit nebo jim zabránit. Takže žárlivý partner se potom snaží bránit svému partnerovi v komunikaci a to samozřejmě vede k rozepřím a hádkám a snadno to může celý vztah „zabít“. - Když do vztahu zasahuje třetí osobaTaké vám může manželství ničit třetí osoba. Tchýně se nestaly předmětem mnoha vtipů tak úplně náhodou. Je pravda, že je velké množství tchýní, které jsou naprosto skvělé a úžasné. Ale existuje určité procento tchýní, které na svém synovi nebo dceři natolik lpí, že do jejich manželství neustále vnáší něco, co tam nepatří. Ale do manželství nemusí takovým způsobem zasahovat jen tchýně. Mohou to být i kamarádi, kamarádky, kolegové. Může to být pomlouvání a snižování partnera, jako „neumí vařit“, „neumí se pořádně postarat o domácnost“, „vždyť tě pořádně neuživí“, „věčně není doma a ty vlastně ani nevíš, kde je“. Takové věci samozřejmě vnáší mezi partnery určité pochybnosti, nahlodávají vzájemnou důvěru. Nebo může tchýně (všem dobrým tchýním se omlouvám) příliš zasahovat do manželského života samotného třeba tím, že do všeho mluví, musí pořád být nablízku, nenechá partnery téměř o samotě. To samozřejmě soužití partnerů narušuje. I taková věc se mezi partnery dá vyřešit jednoduše komunikací. Je třeba, aby si především oni sami vzájemně řekli, co se děje, co si myslí, případně co tchýně nebo nějaká třetí osoba říká. Potom mohou společně promluvit i s tou osobou a mohou celou situaci zvládnout. Problém nabývá velkých rozměrů ve chvíli, kdy se partner postaví na stranu své matky (nebo otce) místo toho, aby stál za svým partnerem. Dokonce i v situaci, kdy by měli rodiče v něčem pravdu a on by to vnímal podobně, když tchýně nebo tchán mluví proti jeho partnerovi, může být manželství osudným, postavit se na jejich stranu. Existuje něco, čemu se říká zodpovědnost a existuje také zodpovědnost za manželství. Převzít zodpovědnost za své manželství znamená kromě jiného „nedovolit nikomu a ničemu jinému, aby to vstoupilo mezi mě a mého partnera“. Příkladem může být situace, kdy je u vás matka na návštěvě, váš manžel přijde večer pozdě z práce a vaše matka spustí: „Myslím, že bys měl chodit domů dřív a nenechávat ji tady po večerech samotnou.“ I kdybyste to cítila stejně, je třeba tu komunikaci zastavit a minimálně matce vysvětlit, že to je mezi vámi a vy si to vyřídíte spolu. Ještě lepší by bylo se svého partnera v takové chvíli zastat. Ale v každém případě, pokud potřebujete s manželem vyřešit, že chodí domů pozdě a vadí vám to, vyřešte to s ním a jen s ním. To platí pro jakékoli podobné situace. - Nevěra a jiné „prohřešky“Hodně lidí se řídí pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Je to naprosto pochopitelné. Není to jen z obavy, že se na nás partner naštve, ale i z obavy, že mu tím, že mu o své nevěře nebo jiném „prohřešku“ řekneme, ublížíme. Obvykle se také partner, který se nevěry dopustil, obává, že ho partner opustí, jakmile se to dozví. Tyto obavy mohou být i opodstatněné. Já vím, že je to těžké, ale obvykle svým klientům na rovinu říkám, že o tom měli uvažovat předtím, než do té postele vlezli. Tvrdé? Ano. Ale základem každého manželství je upřímnost a to, že je mezi partnery „čisto“. Každá zamlčená nevěra, každý prohřešek vůči partnerovi, který vás trápí, mezi partnery ve skutečnosti staví zeď nebo lépe řečeno hloubí propast. Proč tomu tak je? Nevěra může vzniknout náhodně pod vlivem alkoholu – prostě takový „úlet“, nebo může být důsledkem neřešených problémů, které ve vztahu již existují. V obou případech ale její zamlčení způsobí, že ten partner, který se jí dopustil, se ze vztahu stáhne. Jednoduše proto, že nechce ubližovat. Je to přirozený instinkt, protože nechceme tomu druhému ubližovat. A kromě toho si potřebuje svůj skutek zdůvodnit a to vede k tomu, že na svém partnerovi začne hledat chyby. Prostě, když jsem byla manželovi nevěrná, potřebuji k tomu „důvod“ a i kdyby žádný ve skutečnosti nebyl, tak si začnu říkat věci jako „on mě zanedbává“, „nedává mi dost peněz“, „už ho vůbec nezajímám“ a podobně. I kdyby ty důvody skutečně existovaly, nevěra je jen prohloubí, protože místo snahy ty věci řešit je potřebujeme vidět ještě víc, protože pak máme pravdu a měli jsme na tu nevěru naprosté právo. I když v manželství zůstaneme, bude tam pořád malá „propast“ a „Pandořina skříňka“. A té „Pandořiny skříňky“ se náš partner může kdykoli nechtě dotknout.Vezměme si příklad: manžel byl manželce nevěrný se svou novou sekretářkou. Manželka se nevině zeptá: „A jaká je ta tvá nová sekretářka?“ Manžel samozřejmě těžko zareaguje na takovou otázku v klidu, protože okamžitě nabude dojmu, že manželka možná něco ví. Takže jeho reakce bude typu: „Co tě to zajímá? Odkdy tě zajímá moje sekretářka?“ a podobně. To zase nechápe manželka. Takže pokud k nevěře došlo a skutečně chcete dát manželství do pořádku, jediná cesta je čestně komunikovat. Pokud manželství stálo na dobrých základech a není ještě na pokraji propasti, dá se taková situace zvládnout. Samozřejmě ideální je takové věci vůbec nedělat. - Dá se nevěře předejít? Určitě pro to můžeme hodně udělat. Základem je trvalé tvoření vztahu. Dále je to zájem o partnera. Pokud se totiž o partnera zajímáme, pak vidíme včas, že možná není vše optimální, že na straně partnera třeba existuje nějaká nespokojenost a můžeme ji zvládnout ještě předtím, než to skončí nevěrou. Ale zájem o partnera u něj zároveň vytváří dobrý pocit, cítí se stále žádaný a tudíž ani nemá tendenci hledat někde jinde. A samozřejmě upřímná, otevřená komunikace. Ta dává vztahu skutečnou sílu, protože buduje důvěru, vzájemné porozumění a posiluje vzájemnou lásku.  

folder_openPřiřazené štítky

Jak si udržet dobré vztahy

access_time21.únor 2020personRadka Eliášková

Vztahy pro náš spokojený životVztahy – někdy si říkáme, že mít vztahy je jedna z nejhorších věcí, že je to pro nás zraňující, omezující, že se často s partnerem nebo partnerkou hádáme, nemůžeme se na ničem shodnout, máme jiné představy o životě a o společné budoucnosti…ale přesto v nich stále zůstáváme a snažíme si toho druhého u sebe udržet. Proč? Nikdo totiž nechce být sám. Je to citová i pudová záležitost, každý chce mít vztahy, aby byl spokojený po psychické i fyzické stránce, a aby založil rodinu. A samozřejmě, že když už vztahy máme, chceme si je udržet dobré a spokojené. Občas je to dřina, ale vyplatí se nám to. Jsou tedy nějaké rady, jak si tedy udržet dobré vztahy? Samozřejmě, že ano.UpřímnostUpřímnost mezi dvěma lidmi ve vztahu je pochopitelně velmi důležitá. Být naprosto upřímný je ale někdy dost těžké, někdy se nám lež jeví jako dobré východisko ze situace. Když si ale chceme udržet partnera a dobré vztahy, nevyplatí se ukazovat jen svou hezkou tvář. Nemá smysl hrát si na někoho, kým nejsme, protože pravda stejně vyjde najevo a může pak být o to více bolestivá. Nač krmit partnerovy představy o úžasné ženě, pokud jí nejsme? Radši buďme realističtější a pravdivější.Být upřímný je těžké. Záleží na tom, jakého máte partnera, protože každý člověk je nastavený trochu jinak, ale pokud si říkáte, že raději zalžete, pokuste se přijít na to, proč vlastně chcete lhát. Je to kvůli tomu, abyste podporovala falešnou představu? Je to proto, že se stydíte sama za sebe?Často člověk lže proto, aby skryl jednání, které se nelíbí jemu samému. Pokud tedy nejste připravení být naprosto upřímní, zkuste vydiskutovat a obhájit pravdu aspoň sami před sebou. Uvidíte, že se potom budete cítit lépe a vyrovnaně a Vaše vyrovnanost se postupně přenese i na Vašeho partnera a Vaše vztahy.Zbavte se nerealistických očekáváníOčekávání a nerealistické sny a představy dost souvisí s upřímností. Když k sobě totiž budete s partnerem upřímní, ani jeden z vás je nebude mít. Očekávání nejsou pro vztahy příliš dobré. Kladou určité požadavky, které nemusí druhá osoba vždy splnit. Řekněte, k čemu ale je živit v sobě imaginární představu partnera? Vždy se snažte ujasnit si, koho vlastně milujete. Zda svého skutečného a reálného muže, nebo jen představu o něm?Toto je jen malá část toho, co můžete udělat pro zlepšení Vašeho života. Proto Vám i v dalším článku přineseme rady, jak si udržet dobré vztahy. 

folder_openPřiřazené štítky

Sex přes ICQ

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Sex se dá dneska provozovat snad všude a všelijakými způsoby. Žhavé erotické telefonáty nejsou ničím neobvyklým, posílání odvážných sms nevyjímaje. Ale zkusila jste už někdy sex po icq? Jaké to vlastně je? Potěšit se na dálkuJe virtuální sex opravdu tak vzrušující, jak slýcháme od těch, kteří už ho vyzkoušeli? Bezpochyby ano, jinak by ho neprovozovali. I pouhá myšlenka na sex dokáže s člověkem udělat divy. Pokud jsou navíc oba partneři od sebe vzdáleni a nemají možnost přímého kontaktu, je virtuální sex (v dnešní době hlavně přes icq, protože je zadarmo a máte možnost ihned reagovat) nejčastěji praktikován. Víte, že na sebe máte chuť, že se máte na co těšit, až se opět shledáte, a zároveň na čas takto provozovaný sex uspokojí vaše touhy.Pokud už jsou vaše hormony tak neudržitelné, že virtuální sex provozujete s člověkem, se kterým se seznámíte na chatu nebo přes jakoukoli seznamku na internetu (takových lidí je spousty), je icq první možností, jak si nezávazně a také „bezpečně užít“. Bezprostřední reakce dodají vašemu sexu dynamický spád a vzrušení nemůže opadnout. Sex provozovaný touto formou navíc není příliš osobní, partnera na druhém konci nevidíte ani neslyšíte (za předpokladu, že kamery a mikrofony zůstanou vypnuté), proto ho občas provozují i ti, do kterých bychom to nikdy neřekli. Tady jde všechen ostych stranou.Jestliže už je někdo tak daleko, že sex provozuje s několika partnery najednou, musí si dát pozor, aby se v tom neztratil a aby se kouzlo a vzrušení nevytratilo. Neustálé „překlikávání“ k jinému sexuálnímu partnerovi může zapříčinit ztrátu správného vzrušení a napětí.Zrádná je i technika. Pokud s jedním člověkem „sexujete“ a v druhém okně konverzujete s kamarádkou, ujistěte se, zda právě milostný návrh neposíláte jí. Nikdy nevíte, kdy vám přeskočí okénko. Někdy při sexu po icq nezůstává pouze u slov, ale oba partneři jsou schopní se vyhecovat i k činům. Jeden posílá druhému jakýsi „návod“, co má dělat. Je virtuální sex brán jako nevěra?Odpovědi na tuto otázku se rozcházejí. Každý si pod pojmem nevěra představuje něco jiného. Někdo bere jako nevěru líbání, někdo až sex. Jestliže nedojde k fyzickému kontaktu, nemůže být o nevěře řeč, tvrdili by jedni. To si musí každý uvědomit, pokud je zadaný, než začne s virtuálním sexem s jiným partnerem. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz vlastně

Zvláčňující epilační emulze proti chloupkům live-nay

access_time09.červen 2019personRedakce

Emulzi jsme již vyzkoušely samy na sobě. Po prvních týdnech lze konstatovat, že je to emulze účinná, neboť již po 6 týdnech máme viditelná místa bez chloupků a zásadní výhodou.Zvláčňující epilační emulze live-nayzvláčňující a regenerační epilační emulze pro redukci růstu a odstranění chloupků205ml, 150g (210g s lahvičkou) za 355 Kč!je přírodním produktemdermatologicky testovánaprvní emulze pro trvalou redukci růstu chloupkůpři pravidelném užívání eliminuje tmavší místa pleti, výsledný efekt vede ke sjednocení barvy pletipoužití je bezbolestnépůsobí i na světlé chloupkyje nejlevnější metodou trvalé depilaceje současně krémem pečujícím o pokožkuzvláčňuje a vyživuje pokožkupostačuje velmi malé množstvíprvní účinky se dostavují zpravidla do 6 týdnůjeden krém vystačí cca na 6 týdnů při aplikaci na celé rucePOZOR! u mužů je účinek snížen díky jinému hormonálnímu vlivu a zpravidla se prodlužuje čas nutný k dosažení rovnocenného výsledku (nebo k němu také nemusí dojít a podobně tomu tak může být i u žen s touto hladinou mužských hormonů - naše poznámka)Jak používat epilační emulzi?Aplikuje se na jakékoliv místo pokožky mimo sliznice.Optimálně se používá při snížené aktivitě, tedy večer a nechá se vstřebat.První a každá nejbližší možná aplikace je optimální po vytrhání chloupků mechanickou metodou (epilaci strojkem, voskem atp.). Usnadňuje vstřebání emulze přímo k váčku chloupku, kde působí.Od 20.7. je nová emulze, která má zvýšený obsah účinné látky a aplikuje se dle výrobce pouze 1x denně; samy prozatím aplikujeme stále 2x :) ráno a večer jak bylo u původní verze emulze.Tato nová emulze je také světlejší barvy, nehrozí tedy takové nebezpečí obarvení oděvu, jak nám některé zákaznice uváděly.Od tohoto data jsou všechny expedované emulze, včetně akčního kulatého, průhledného balení, určeny výrobcem pro aplikaci 1x denně.Máte-li některá z Vás zkušenost, že po vytrhání chloupků Vám chloupky rostou ještě více, pak na základě zkušeností našich zákaznic doporučujeme spíše jen chloupky holit, než před využitím emulze epilovat. Se zvláčňující emulzí ušetříte spoustu penězpři užívání emulze nepotřebujete žádné další krémy pro péči o pokožkupro odstranění chloupků využíváte buď standardních technik a tím neustále investujetenebo využitje trvalého odstranění chloupků jako je IPL či laser, které jsou mnohonásobně nákladnějšíi v případě využití slevových serverů je stále více než 2x levnější nez trvalá depilace IPL či laserucelé ruce cca 2 krémy - 1.900,- Kč nebo   6 návštěv IPL či laseru v akci á 700,- Kč - zaplatíte 4.200,- Kčušetříte tak stále více než 2.000,- korun oproti ošetření IPL či laseru Jak se liší od epilačních krémů?Epilační krémy a pěny způsobují aktuální "vypadnutí" či "rozpad" chloupku, který se následně znovu regeneruje a postupně vyrůstá. Některé z krémů napomáhají samotnému zpomalení, nikoliv však zastavují samotnou regeneraci a rozvoj. Chloupky tak následně vyrůstají znovu.Zvláčňující epilační emulze live-nay působí do hloubky chloupků a to přímo až v samotném kořínku. Postupně tak zastavuje samotný růst a rozvoj chloupku. Chloupek nevypadává ihned po nanesení krému (nanáší se v tenké vrstě a nechává se vstřebat), ale postupně zeslabuje a zpomaluje růst až do stavu, kdy se stane pro nás již okem běžně neviditelný, nebo přestane růst úplně. Výhody oproti jiným epilačním technikám:- emulze je 2 v 1 - odstraňuje nežádoucí chloupky a současně plnohodnotně pečuje o pokožku- absolutně bezbolestné- časově nenáročné (nyní ještě méně náročné při aplikaci pouze 1x denně namísto 2x)- výsledek není závislý na kvalitě nastavení stroje, stáří zábleskové lamy ani na kvalitě obsluhy jak je tomu u přístrojového ošetření IPL či laseru- pečuje o pokožku, nikoliv ji ničí jak je tomu u epilace laserem či IPL přístroji (pracují s teplotou okolo 70 stupnů)- vyskoká kvalita současné péče o pokožku- pokožka je hladká a jemná- pokožka získává potřebnou hydrataci- uspoříte peníze za jiné krémy- není nutné žádné pleťové mléko či jiný krém po sprchování, emulze je současně náhradou za jiné krémy- na základě našich zkušeností jsou první výsledky již do 6 týdnů Vyzkoušeli jsme...níže uvádíme naše průběžné zápisky z původního článku "připravujeme" Po 3 týdnech aplikaceEmulze je nyní ve fázi, kdy ji nejprve testujeme samy na sobě. Po prvních týdnech lze konstatovat, že je to emulze účinná, prozatím však nelze říci, zda výsledek bude 100%. Po třech týdnech cítíme všechny (a i manžele jsme do toho zatáhly), že nějaký výsledek se dostavuje, ale dle výrobce by měl být znatelný účinek znám až po cca 4 až 6 týdnech. Takže vlastně dobrá zpráva, neboť některé z nás již máme malá místa, kde nám na rukou či nohou chloupky nerostou. Ale my chceme být DOKONALÉ, že? Dejte nám tedy ještě nějaký ten čas a bude-li emulze účinná, jistě ji nabídneme i Vám. :) Po 6 týdnech aplikaceTak jsme tu znovu, dnes již po cca 6 týdnech, kdy se všechny z nás snaží si každé ráno vzpomenout na nanesení emulze na námi vybranou partii. Dámy, je to prostě výborné. Zásadní výhodou je domácí aplikace, která je závislá jen a jen na Vaši paměti. :) Škoda, že něco takového nepřišlo dřív, než si většina z nás vyzkoušela nejrůznější lasery a IPL. Jen naše drahé polovičky si stěžují, že jim vousy sice mírně mizí, ale jejich "zánik" nelze zdaleka srovnávat s našimi úspěchy. Však to taky potřebujeme víc než oni. :)Jediný krém, který jsme na trhu našli, a alespoň s částečně stejným účinkem vyzkoušely. Byl nejlevněji za 579,- Kč 130ml. Nejen, že nemá takové účinky, ale je nutné jej aplikovat déle. Vždy samozřejmě musíme počítat, že každá z nás jsme jiná a i tento výrobek si může najít své zákazníky.Nicméně obdobný výsledek se u nejmenovaného výrobku v našem případě dostavil až po cca 6-8 měsících a v konečném důsledku ani neepiluje s takovým účinkem jako epilační emulze. Tudíž, znovu se ověřuje, že ne vždy levnější je skutečně levnější. Kdybyste s tímto přípravkem chtěli dojít ke stejnému výsledku - pokud by se to povedlo, pak s ohledem na dvojnásobnou dobu užívání jste nakonec na vyšší ceně. Tak dámy - vzhůru ke kráse :)Složení:Aqua, Glycerin, Glycyrrhiza Glabra Root Extract, Arctostaphyllos Uva Ursi Leaf Extract, Saponaria Officinalis Root Extract, Equisetum Arvense Extract, Polyacrylamide, C13-14 Isoparaffin, Laureth-7, Ethoxydiglycol, Caprylic/Capric Triglyceride, Allantoin, Panthenol, Parfum, Methylchloroisothiazolinone, Methylchlorothiazolinone

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz vlastně

Hypnóza a naše vědomí a podvědomí. Rizika hypnózy

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Trocha historieJiž ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává. Použití hypnózy dnesDnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika. Vědomí a podvědomíMusím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž. Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999) Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva. Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999) „Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu. Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo. Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání. Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí. Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život. Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal? Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil. Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije. Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného. Sugesce versus vědomíJedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat. Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě. A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce. Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci. „Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě. Má hypnóza nějaká rizika?Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen). Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi. Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí. Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat. Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé. Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat. Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy? Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Co takhle zkusit webkameru?

access_time20.leden 2020personRadka Eliášková

Webkamera se dnes stala spíše než drahým doplňkem téměř nutností. Kromě toho, že se dá využít při chatování, kdy vidíte na obrazovce svého počítače člověka, který k vám mluví třeba až ze Sydney, některé její typy nabízejí více funkcí. Koupí "webky" například ušetříte za mikrofon. Stejně tak vám může posloužit i jako fotoaparát. Možná si říkáte, že webkameru nepotřebujete vy, ale spíš vaše děti při neustálém chatování a kamarády, nechce se ale zlákat jejími výhodami a stále nižšími cenami.3 v 1Dnes se snad stěží najde někdo, kdo by neznal program Skype, nebo MSN messenger, které vám umožní komunikovat s celým světem. Přestože můžete sáhodlouze vypisovat zprávy na Skypu ručně, taky je tu možnost popovídat si a na vlastní oči se přesvědčit, jak to na druhém konci vypadá. Kamery jsou dnes tak propracované, že většina z nich má v sobě zabudovaný mikrofon. A přestože se jím říká webkamery, nenechte se názvem mást, jde vlastně o malé digitální fotoaparáty a nízkým rozlišením a vysokou kompresí. Proto vám taky kromě jiného umožní vyrobit sadu fotek. Jejich kvalita stejně jako kvalita přenášeného obrazu se odvíjí od rozlišení. Čím vyšší rozlišení, tj. čím více megapixelů budete mít, tím kvalitnější budou vaše fotky a přenos obrazu.  Chat, sjezdovka i domácnost potřebují kameruWebkamery se dají dobře zužitkovat nejen u videokonferencí, stejně tak je možné použít je k monitorování menších prostor. Není výjimkou, že některé hotely či penziony na svých webových stránkách nabízejí pohled do interiéru právě pomocí kamery. Stejně tak sjezdovky v zimních měsících využívají kamer pro informace o sněhovém zpravodajství. Do budoucna může monitorování domácností webkamerami pomoct při hledání zlodějů, kteří se do domácnosti vloupou. „Nejsem velký zastánce počítačových vymožeností, ale když se dcera odstěhovala do Londýna, nezbývalo mi než se přizpůsobit moderním trendům“, říká Jana Lopatová. Dodává, že díky kameře a mikrofonu si může s dcerou popovídat téměř kdykoliv a zadarmo, což je podle ní největší přínos internetu.Méně je někdy víceStejně jako multifunkční tiskárna, která v sobě skrývá další funkce – kopírování a skenování, jde vždycky funkce jedné na úkor těch dalších i u webkamer. Čím více funkcí v sobě spojují, tím méně kvalitní s největší pravděpodobností výsledky budou. Pokud si ceníte toho, že nemáte pracovnu zadrátovanou a přeplněnou nejrůznějšími vymoženostmi, oceníte webkameru se všemi jejími funkcemi ve všech směrech.Většina dnešních notebooků má webkameru v sobě zabudovanou, a to ve vnitřní části horní odklápěcí desky. Pokud ale vlastníte starší model bez webky, výrobci mysleli i na vás a nabízejí kamery s „kolíkem“, díky kterému kameru připnete na notebook, nástěnku nebo polici, dle vaší libosti. Pro majitele stolních počítačů jsou určeny kamery s více či méně stabilními podstavci, které si můžete posadit na monitor nebo díky nastavitelné výšce umístit kamkoli na pracovním stole. Jediným omezením při používání a umístění kamery je délka drátu, které vede do USB zařízení.Sledujte cenu a vybavení kameryDnešní výběr vám umožní najít si zařízení přesně pro vás, od oranžové kamery přes bílou až po klasickou černou, od jednoduchého designu a nejnižší ceny až po takřka exemplární kusy. Mezi výrobci webkamer figurují společnosti jako Logitech, Genius, Microsoft anebo Creative. Internetovým obchodům v květnu v počtu prodaných kusů vévodila kamera GENIUS I-LOOK 300 černá, kterou můžete pořídit za 297 Kč včetně DPH. Hned za ní to byla Canyon CNR-WCAM43 v ceně 237 korun a do třetice v prodejní úspěšnosti MSI StarCam Mini za 297 korun. Ne ve všech cenách je samozřejmostí, že ke kameře dostanete také USB drát, proto se vždycky přesvědčte, co všechno je v ceně a co je třeba ještě dokoupit.

folder_openPřiřazené štítky

Ratibořice

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Babiččino údolí se rozkládá na březích řeky Úpy mezi Čekou Skalicí a Červeným Kostelcem. Projít nejkrásnější částí údolí není náročné. Od Barunčiny školy v České Skalici až po Rýzmburský altán je to něco málo přes 7 km. Většina návštěvníků ovšem míří rovnou k zámku. Původně barokní objekt byl přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1800. Zámecké interiéry dnes navozují atmosféru z časů "paní kněžny", Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Jí vděčíme i za nádherný anglický park, který zámek obklopuje a vlastně prostupuje celým údolím. Upravené pískové cestičky vás dovedou kolem Hospodářského dvora, kde bydleli Panklovi, ke skleníku a dolů do údolí. Asi po kilometru dorazíte k bývalé mandlovně a panskému vodnímu mlýnu. Jde o zajímavé technické památky se zachovalým mandlem (takový jinde neuvidíte), vodními koly a soustavou náhonů, dodnes v provozuschopném stavu. Jen pár desítek metrů odtud stojí pomník Babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem, který vytvořil v roce 1922 sochař Gutfreund. Široce rozevřeným údolím dojdete ke Starému bělidlu, kde žila Babička. Roubené stavení z roku 1797 si lze prohlédnout i uvnitř, stejně jako mlýn a mandl. A dál už se údolí uzavírá ohybem řeky a Viktorčiným splavem. Budete-li mít víc času, nevynechejte dřevěný Bílý most či Rýzmburský altán. Cesta k němu však vede strmě vzhůru a místy se mění v úzkou pěšinu nad strmým údolím. Informace Příjezd: z mezinárodní silnice E 67 z Hradce Králové do Náchoda odbočte na konci Ceské Skalíce na výrazně označené křižovatce směr Ratibořice. Parkování je přímo u zámku. Vlakem lze do Ceské Skalíce dojet z Hradce Králové. Zámek je otevřen od 1. dubna do 31 října od 9:00 do 16:00 hod. (v létě až do 17:00 hod.) Zavíracím dnem je pondělí (tel.: 491 452123). Obdobně jsou otevřeny objekty mandlu, mlýna a Starého bělidla. Občerstvení najdete u parkoviště a u Panské hospody nedaleko pomníku Babičky s dětmi. Restaurace jsou však jen v nedaleké Ceské Skalici nebo u rekreační nádrže Rozkoš. Ubytování poskytují hotely v Ceské Skalíci: Hotel Valentýna, Třída T. G. Masaryka 120, tel.: 491 452375 (cena za dvoulůžkový pokoj 700 Kč); Hotel Holzbecher, Zlíč 42, tel.: 491 452 866 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč); Penzion Kon-tiky, Jiráskova 392, tel.: 491 452495 (cena za lůžko cca 250 Kč); Penzion Na Statku, Zlíč 28, tel.: 491 452 935 (cena za dvoulůžkový pokoj 600 Kč); Penzion Na Kamenci, Na Kamenci 582, tel.: 491 452 443 (cena za dvoulůžkový pokoj 500 Kč) U nedaleké přehrady Rozkoš je vyhlášený kemp AlC (tel.: 491 451 112). Nabízí 300 lůžek v chatkách, 50 lůžek v ubytovně a místo pro 800 stanů. Ceny za 1 lůžko se pohybují od 75 do 200 Kč, za stan zaplatíte 50 Kč. Kempovat lze i v kempu u Rýzmburského altánu.

folder_openPřiřazené štítky

Evoluce

access_time29.leden 2020personRadka Eliášková

Živote každého z nás plyne více či méně pravidelně a velké změny nás příliš netěší, protože nám přidávají starosti a práci. Podobně jsou na tom všichni živí tvorové, ale většina z nás lidí se o ně příliš nezajímá. Když na předměstí zmizí stromy a keře, později i tráva a svrchní vrstva hlíny a uprostřed asfaltu tam vyroste supermarket, nedojde nám, kolik starostí přibylo například hnízdícím ptákům.Z ptačího hlediska postihla jejich vlast revoluce, která je připravila o všechno. Nejen ptákům, ale ani lidem nesvědčí revoluce a je dobře, že jich zase tolik není. Většinu života tedy prožíváme normálně a změny kolem nás jsou evoluční, nastupují postupně a tím pádem se dokážeme na pozvolna se měnící podmínky adaptovat.Vývoj člověka byl dlouhý a stopy tohoto vývoje najdeme i v našich tělech. Kvalifikované odhady říkají, že v těle dospělého člověka žije až kilo a půl mikroorganismů, které jsou symbiotické a vykonávají prospěšné činnosti. Někdy se ale setkáme s mikroorganismy, kteří se v našem těle začnou překotně množit a narušují životní funkce natolik, že může dojít i havárii zdraví. Dokonce dokáží doputovat i k dalším lidem a také v nich se chovají nepatřičně.Dnes jsou epidemie méně časté, než tomu bylo v minulosti a existují dvě verze vysvětlující, proč tomu tak je. První z nich zastávají výrobci vakcín a na ně navázaní lékaři. Podle nich s epidemiemi zatočilo očkování a chtěli by stále očkovat, aby zažehnali každou možnou epidemii. Druhý názor vychází ze skutečnosti, že epidemie vymizely tam, kde byly vybudovány inženýrské sítě, tedy vodovod a kanalizace. Hygiena opravdu dělá své. Například epidemii horečky omladnic, která kdysi řádila ve Vídni, způsobili lékaři, kteří si nechtěli mýt ruce a doktor Semmelweiss, který je mytí naučil, to s nimi neměl lehké.Na úlohu mikroorganismů, zvláště všelijakých mikrobů a bacilů, existují také dva rozličné náhledy, i když ten druhý je málo známý. První zná každý, jsou to prostě škodlivé potvory a když proti nim hned nezakročíme, onemocníme. Pro druhý názor se těžko hledají důkazy a v literatuře ho téměř nenajdete. V knize Stanislav Nardelli, V okruhu biopole najdete zmínku o tom, že při pěstování mikrobů v geopatogenní zóně a mimo ni se mikrobům dařilo právě v zóně.Zkušenost lidí, kteří se zabývají diagnózou a alternativním léčením, tedy prací s polem Temné energie, svědčí pro to, že mikrobům se daří na určitých parametrech tohoto pole a když se najde charakteristická odchylka od normálních hodnot, najde se i příslušný mikrob. Mikroorganismy tedy podporují chorobu a jsou jejími souputníky, nikoli však příčinou.Příroda se snaží udržet normální parametry pole T (pole Temné energie), protože když dojde k odchylkám, vázne proudění energie a to životu nesvědčí. Vytváří proto velmi stabilní ekosystémy, které se vyrovnají s odchylkami. Pokud dojde k výrazné změně prostředí, například vlivem přírodní katastrofy nebo činnosti lidí, ustavuje se nová rovnováha, ale není totožná s původním stavem.Pěkným příkladem je snaha o obnovení původního ekosystému v oblasti Boleveckého rybníka v Plzni. Dílo se zdařilo, ekosystém funguje, ale – ne ten původní. Došlo k evolučnímu posunu, který lidé neumí předpovědět – a vlastně mu vůbec nerozumí. Podobné je to s rekultivacemi bývalých důlních oblastí nebo s pokusy znovu zasadit zničený deštný prales. Ekosystém sestává z mnoha složek, které vytváří rovnováhu a jsou symbionty. My lidé jsme také jednou ze součástí, nic víc.Mají tyto poznatky nějaký význam pro naše zdraví? Kupodivu mají, někdy dokonce stěžejní, ale protože fyzika pole T je zatím v plenkách, skoro nikdo není správně informován. Praxe ukazuje, že lidé například uvěří v existenci GPZ až tehdy, když si pobytem v ní poškodí zdraví natolik, že školní medicína selže. Teprve potom začnou GPZ respektovat a zpravidla se jim uleví, i když poškození může být nenapravitelné.Jiným příkladem může být cukrovka. Jde o poruchu funkce slinivky, která vyrábí inzulín, tělo si neporadí s metabolickým zpracováním cukru a člověk je potom do smrti závislý na užívání umělého inzulínu. Ten dnes vyrábí geneticky modifikované bakterie a v těle splňuje potřebnou funkci. Jiný pohled ovšem získáte, když umělý inzulín, například Humulin, analyzujete v poli T. Zjistíte, že rozhodně není na správných číslech a jeho užívání de facto vylučuje uzdravení slinivky, neuspěje ani školní, ani alternativní postup. Nic s tím nenaděláte, obchod s inzulínem je gigantický a tudíž neohrozitelný. V předchozím příkladě šlo o přirozenou poruchu zemského pole T, kdežto nyní máme co dělat s umělým poškozením vnitřního pole T.Nejen biochemie, ale i chemie, vysokofrekvenční technika, odlesňování, moderní zemědělství a jiné aktivity jsou projevy rozsáhlých evolučních změn prostředí, kterým se musí všechno živé přizpůsobit. Nikdo se nezabývá dopady moderních řešení na ekosystém a zpozorníme až tehdy, když zamoříme plastovým odpadem oceány. Což je zbytečné, protože je stejně nevyčistíme. Dali jsme ale přírodě impuls k další evoluční změně a protože jsme její součástí (i když to neradi slyšíme), musíme se přizpůsobit i my.Řada lidí už postřehla, jak významnou roli hraje v procesu přizpůsobení voda. Pan Masaru Emoto našel způsob, jak zviditelnit odezvu vody na změny pole T a pan Grandner a jiní umí dodat vodě vlastnosti, které nám s přizpůsobením pomohou. Oficiální věda zatím mlčí, ale o to přece nejde, skutečnou vědu nikdy nedělali vznešení koryfejové, ale lidé zabraní do tvůrčí práce – a ti nemají na nějaké publikování a řečnění ani chuť, ani čas.

folder_openPřiřazené štítky

Rádio v českých genech

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Češi opravdu mají vřelý vztah k poslouchání rádia – nebo vlastně správněčesky „rozhlasu“. Z jednoho 3 roky starého průzkumu vyplynulo, že jsme dokonce čtvrtí nejnadšenější posluchači světa – hned poArgentincích, Brazilcích a Jihoafričanech. A určitě se to průběžně tak moc nemění. Zvyk je to stálý, vytrvalý. Což je zajímavé, protože s těmito zeměmi zase tak moc společného nemáme. Má to snad něco dělat s tradicí?Určitě – my, naši rodiče, prarodiče, praprarodiče posloucháme rozhlaspřece už celých …no kolik už vlastně let? A když u nás ještě nebyl,mohli jsme poslouchat některou zahraniční stanici? Napovíme: skoro ne, akdyž tak jenom jednu stanici!Málokdo ví, že Československý rozhlas se mohl pyšnit něčím opravdu jedinečným. Z celého světa, ze všech zemí nacelém světě – začal vysílat jako druhý! Dnes se nám to zdá skoro neuvěřitelné, ale je to tak.

folder_openPřiřazené štítky

Kutálení v zorbu

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Zorbing či také zorbování, slyšeli jste o něm …? Tento poměrně nový, lehce adrenalinový sport se k nám dostal z Nového Zélandu, kde ho vymyslel Andrew Avers, jež se inspiroval slavnou skicou muže s rozpaženýma rukama od Leonarda da Vinciho. Zorbing je vlastně jízda nebo-li neřízenékutálení se ze svahu dolů ve speciální nafouknuté plastové kouli, tzv.zorbu. Celá koule váží okolo 90kg a má v průměr 3,5m. Uvnitř této koule je ještě jedna menší a obě jsou důmyslně spojeny lanky. Jako vchod slouží dva tunely každý na jedné straně. Zorbing se provádí obvykle na travnatém svahu se sklonem cca 20° a max. délce 200m, ale lze také zorbovatna speciální rampě, vodě či sněhu. Koule se umístí na vhodný kopec či dráhu a účastníci si tunelem vlezou dovnitř koule, kde jsou upoutáni dospeciálních postrojů vícebodovým systémem. Současně mohou zorbovat aždva účastníci. Zorb se pustí ze svahu dolů a může se kutálet až 50km/h,zastavení probíhá na rovině, protisvahu či vodní ploše. Zorbování jebezpečné i pro děti (se souhlasem rodičů) a dá se vyzkoušet na mnohamístech v ČR, ale vždy si předem ověřte, že provozovatel má licenci aoriginální zorb přímo od výrobce. Pro více informací navštivte www.zorb.cz

folder_openPřiřazené štítky

Domov na chalupě

access_time31.leden 2020personRadka Eliášková

V posledních letech jsme si zvykli trávit volný čas jinak než v dobách minulých. Za první republiky se lidé stěhovali na letní byty. Ty ovšem byly po bolševickém puči v únoru 1948 znárodněny, aby sloužily podstatně jiným účelům. Zvyk je však železná košile jenže kam odjet na letní byt? Ty krásné opuštěné roubenky na severu Čech či statky na Šumavě byly v padesátých letech k mání za babku - a tak vlastně vznikl "fenomén" českého chalupáře. Za normalizace se pak z chalup a chat rychle stávají "azylové domy": režim postavil ploty kolem země, lidé si je postavili kolem svého volného času před režimem. A to je možná jeden z hlavních důvodů, proč je pouto k chataření a chalupaření u nás tak silné. Nic není dokonalé Protože druhé domovy vznikaly s velkou láskou a byly pro miliony lidí vnitřním útočištěm, je možná na místě zamhouřit oko nad směsicí stylů a materiálů, z nichž byly vybudovány. Vždyť nebylo z čeho stavět, všechno se dělalo "na koleně". Ostatně jeden významný americký architekt prohlásil, že spontánně vystavěné chaty jsou největším unikátem na českém území. Architektonicky jsou prý mnohem zajímavější než všechny tradiční památky a zasloužily by si být zapsány do seznamu UNESCO.Téměř 700 000 rekreačních objektů - to je číslo, které uvádějí statistiky. Nikde jinde na světě nenajdete tolik chat a chalup, připadajících na jednoho obyvatele, jako právě v České republiceMají budousnost?Je před námi patrně doba, kdy se dvojí bydlení stane neekonomickým. Páteční doprava je už teď k zešílení, a proč mít dvě pračky, dvě ledničky, dvě televize? Velkou vzácností se navíc stávají čas a pozemky. To možná povede k tomu, že vzhled i funkce chat a chalup se promění a stane se z nich trvalé bydlení. Ale kdo ví. Český chalupář je velmi svébytný a nevyzpytatelný tvor. Bez jeho lásky a šikovných rukou by však už nyní tisíce chaloupek dávno neexistovaly. A tak díky za jejich záchranu ... Kuchyně v bílém? Proč ne? Vždyť z ní doslova dýchá pravá venkovská atmosféra! Tu ještě umocňují dvířka se záclonkou a tradičně tvarované úchytky . V současnosti už chalupy a chaty zdaleka nejsou výrazem silné potřeby seberealizace svého majitele a tvůrce. Konečně mohou sloužit svému skutečnému účelu - odpočinku. Zahrada Chalupa: Hodně lidí se nyní snaží, aby jim zahrada dala co nejmíň práce. Zeleninové zahrádky mizí, mrkev si přece koupíme v hypermarketu, za tu dřinu to nestojí. Trávník, keře, trvalky - to je současný trend. Na druhé straně ale není dobré svému trávníku otročit - vždyť nějaká ta pampeliška je tu a tam docela hezká. A soustavný řev sekačky taky nikomu radost nedělá. Co se týče rostlin, k chalupě patří tradice - růže, lípa, heřmánek. Exotické květiny, túje a další experimenty se k roubence nehodí. Chata: Podoba zahrady by měla být úměrná vzhledu chaty. V tomto případě se nemusíte držet folklorních prvků, můžete si dovolit víc experimentů i volnější výběr rostlin. Bazén Chalupa: Dřívější hospodář ve vašem stavení se starával o prasátko a stračenu v chlívku. Koupání? Leda tak v sobotu v neckách ... Ne, to rozhodně není důvod, abyste dětem nedopřáli letní cachtání. Snažte se však bazén umístit citlivě a opticky ho pokud možno od tradičního stavení odstínit - rostlinami, pergolou apod. Chata: Tady může být bazén naopak jedním z výrazných prvků, které se podíleejí na celkovém vzhledu pozemku s chatou. Půda, stodola, chlívek Ve svépomocí postavených chatičkách se samozřejmě s takovýmito prostorami nepočítalo, zato u mnohých chalup dnes možná dojdou nového uplatnění. Vždyť děti rostou, na chalupu přijíždějí přátelé s rodinami a vy možná uvažujete o rozšíření obytného prostoru. K rekonstrukci přistupujte citlivě a v tom nejlepším významu po česku. Zachovejte typické prvky - obnažené trámy, klenby. Pozor na střešní okna: v půdních pokojíčcích bývá vedro, a proto, pokud je to možné, dejte přednost arkýři. Ten přece jen lépe odkloní sluneční paprsky a umožní lepší větrání. Chata: Sem se většinou odkládaly věci, které dosloužily v městské domácnosti. Toužíte něco změnit? Začněte tříděním: tohle dobře slouží, to si necháme, tohle se vyhodí. Pryč se sentimentem, zarytí ulpívači (samozřejmě, že jsou to většinou muži, že?) vám sice likvidaci starého nábytku budou usilovně rozmlouvat, ale nedejte se! Uvidíte, jak se celá chata bez starých krámů rozjasní. Potom přijdou na řadu barvy: Zatímco v jihočeském stavení ve stylu lidového baroka by měly stěny zůstat za každou cenu bílé, v chatě ze sedmdesátých let je to něco úplně jiného. Vůbec jim neuškodí pastelové barvy, a pokud vše dotáhnete barevně ladícím textilem, bude i místnost vybavená starším gaučem a křesílky po tetě vypadat skvěle! Chalupa: Tady si můžete dopřát dobrodružství ve vetešnictvích, bazarech i v obchodech antik. Nakupte staré nádobí, nábytek. V "sekáčích" pořiďte vyšívané ubrusy a kytičkované záclony - k chalupě se to hodí. Ale pozor, všechno by mělo plnit svou funkci. Pokud předměty jenom vystavíte, odsoudíte chalupu do role pouhého skanzenu. Pěkný koutek vedle vchodových dveří se dá snadno vytvořit pomocí kovového žebříku opřeného o zeď. Stačí ho jen nově natřít a osadit květináči s kvetoucími rostlinami.

folder_openPřiřazené štítky

Císař Augustus

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Dějiny starověkého římského císařství charakterizuje mnoho významných osobností, mezi nimiž vynikali zejména vládci. Jedním z nejvýznamnějších byl právě císař Augustus, kterému bude věnován dnešní článek. Byl prvním římským císařem, který vládl obrovské římské říši již od roku 27 před naším letopočtem. Podívejme se tedy na tuto všestrannou osobnost.Císař Augustus se narodil v roce 63 před naším letopočtem. Málokdo ví, že vlastním jménem se jmenoval Gaius Iulius Caesar Octavius. Byl totiž synovcem samotného Césara, který si ho krátce před smrtí adoptoval jako svého nejbližšího příbuzného. Stal se tak Cézarovým prvním dědicem a své příležitosti se ihned po Caesarovi smrti chopil. Jako 19 roční vstoupil do politiky a o rok nato se s někdejším Cézarovým vojskem stal konzulem. Spolu s Marcem Lepidem a Marcem Antoniem uzavřely druhý triumvirát. Bylo to vlastně spojenectví, které se zaměřilo na odhalení a následné potrestání vrahů Césara. V rámci těchto spojeneckých výprav porazil Bruta a také Cassia, kteří byli hlavní iniciátoři Cézarové vraždy. Svůj úkol tedy splnil a začal se více věnovat politické činnosti. Už zanedlouho se mu podařilo vybudovat si pevnou pozici, kterou si ještě více upevnil po námořní bitvě se svým rivalem Marcem Antoniem. V roce 27 před naším letopočtem definitivně zlegalizoval svou vládu a nechal si udělit titul Augustus, tj. vznešený, který si připojil za své jméno. Mezi jeho první zásadní rozhodnutí bylo podpoření transformace státního zřízení tehdejšího Říma z republiky na císařství. Hned po nástupu na trůn se snažil o konsolidaci celé země. Mezi jeho hlavní myšlenky patřilo nové uspořádání státu. Zmocnil se úřední pravomoci, tribuny lidu a získal mimo jiné také dozor nad státním kultem. Ve svých rukou měl také finanční otázky, zajistil si také zákonodárnou moc a v konečném důsledku se stal nedotknutelnou osobou. Dokonce svému způsobu vlády přizpůsobil i ústavu, která byla pevně stanovena již 500 let před jeho vládou. Disponoval však souhlasem téměř všech obyvatel říše, kteří mu přenechali svůj hlas a pravomoci. Sám císař Augustus převzal velení nad římským vojskem, aktivně vedl zahraniční politiku a uzavíral smlouvy s okolními státy a spravoval také všechny císařské provincie, které mu byly přímo podřízené. Při svém rozhodování využíval skupinu poradců a dvorní řady. Při příležitosti konání stoletých her prosadil stav obecného míru v říši. Neustále přitom projevoval štědrost vůči svému lidu a byl oporou vyšších vrstev. Podařilo se mu vrátit Římu to, co ztratil v období četných občanských válek.Za jeho vlády nastaly ideální podmínky pro rozvoj kultury, literatury a umění a jeho vládnutí se nazývá také zlatou dobou římské kultury. Právě v tomto období vznikly světoznámé díla autorů, jakými byli Vergilius, Ovidius či Horatius. Také architektura té doby odrážela Augustovy snahy o obrodu morálky, obnovených tak bylo velké množství chrámů, které chátrali. Asi nejvýznamnějším dílem z tohoto období je Augustův chrám v Ankaře a Oltář míru. Navíc vynikalo nástěnné malířství, které v tom čase zdobilo téměř všechny velké vily a domy. Celkově Augustova doba měla příznivý vliv na rozvoj svobody a fantazie, kterou cítit z děl tehdejších autorů. V roce 13 našeho letopočtu Augustus sepsal závěť, napsal také zprávu o svém životním díle a o rok později, v roce 14 nl. císař Augustus v Neapoli zemřel.

folder_openPřiřazené štítky

Řeč těla vás prozradí

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Víte, co je vaším největším nepřítelem ve chvíli, kdy lžete nebo se o to aspoň pokoušíte? Vaše vlastní tělo. Chtě nechtě toho na vás prozradí mnohem víc, než byste si sama přála. Takže pokud chcete lhát, myslete primárně ne na to, co říkáte, ale jak u toho vypadáte. Čeho si na člověku, který vám sděluje určitou informaci, všimnete nejdříve? Pravděpodobně toho, co má na sobě (zvláště jedná-li se o obzvláště vyvedenou kombinaci), jak má upravené vlasy, barvy hlasu, struktury projevu, ale také postoje, pohybu rukou, nohou, hlavy. Vybavujete-li si zpětně schůzku s daným člověkem, spíše než na obsah vašeho rozhovoru se rozpomenete na zdánlivě nedůležité věci, a to právě v podobě držení těla a celkové vizáže.Tohle nemá být návod na to, jak lhát a nebýt přistižen. Prostě existují věci, o kterých nejsme přesvědčeni, že chceme sdílet s ostatními. A jisté je, že je spíše než slovy odkryjeme neverbálně – řečí těla. Odborníci totiž odhalili, že z celkového vnímání určitého sdělení je pouhých 7 % tvořeno obsahem… Proto si dávejte pozor nejen na to, co říkáte, ale hlavně jak to říkáte. Na druhou stranu přehnaná péče o řeč těla se odráží v tom, že zapomenete vlastně na to, co jste chtěla sdělit.Nedůvěru vzbudíte, když…Začněte uhýbat pohledem, koukejte do zdi nebo ještě lépe do země a výsledkem bude vaše vizitka v podobě nedůvěryhodného člověka. Podání ruky á la leklá ryba vám také na důvěryhodnosti nepřidá, stejně jako pohrávání si s vizitkou, propiskou nebo telefonem. „Během jednoho pohovoru se mi stalo, že kandidát „procestoval“ mou vizitkou celý stůl. Po dvaceti minutách jsem jej musela upozornit, aby si ji schoval,“ sděluje své zkušenosti pětatřicetiletá personalistka Eva Krajčíková. Tip: Pokuste se udržet oční kontakt alespoň několik vteřin. Sice to bude působit stále tak trochu nervózně, což je na druhou stranu mnohem pochopitelnější než nedůvěra.Arogantně působíte, když…Prvním a zcela zaručeným krokem pro to, abyste udělala dojem namyšleného a arogantního člověka, je podání ruky svrchu. Následný pohled stejným směrem značí pocit nadřazenosti a přílišné sebejistoty. Někdy může být tento postoj nevědomý a vy si jím můžete dodávat odvahy, pokud se vám jí nedostává. Nicméně to protějšek neví, proto se snažte držet pohled přímý.Tip: Pokud se snažíte tímto zastřít nervozitu, pak vězte, že lehce nervózní člověk působí mnohem lépe než arogantní hňup.Nepřístupná a skeptická se můžete zdát, když…Vaše rty připomínají tenoučkou čárku a mezi obočím se vám vytvoří hluboký kráter – v takovém případě neočekávejte otevřenost a vstřícnost z druhé strany, neboť dotyčný si může myslet, že by u vás těžce narazil. Tip: Snaží-li se vás protějšek povzbudit a tu a tam se usmát, opětujte to.Často není jednoduché ovládat obojí: řeč jako takovou a řeč těla. Nic nezkazíte tím, že se tu a tam usmějete, sem tam uděláte krok stranou a hlavně budete sedět nebo stát vzpřímeně. Buďte přímá, příjemná a dynamická.

folder_openPřiřazené štítky

Chcete zhubnout za 2 měsíce? Projděte peklem v podobě Insanity!

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Možná vám bude připadat název článku děsivý a přehnaný, ale kdo nezkusil, neuvěří. Také ne nadarmo v překladu anglické slovo insanity znamená šílenství a po zhlédnutí ukázkových videí mi věřte, že lidé, cvičící tento program, vám opravdu tak připadat budou. Už jste dostatečně vystrašení? A to jste ho ještě ani nevyzkoušeli. Tak se se mnou pojďte podívat Insanity na zoubek.Popravdě vás vůbec nechci děsit. Ale byla bych ráda, než se rozhodnete seznámit s Insanity, abyste byli alespoň podobně vystrašení před začátkem 60 denní dřiny jako já. Jen tak si totiž uvědomíte, že Insanity je "trochu" jiné cvičení, než na které jste byli zvyklý. Uvědomíte si, že to není rozhodně ten druh, který si „dáte“ v reklamní pauze mezi dvěma filmy a ještě u toho stihnete zdlábnout housku s paštikou. Tohle je dřina v tom pravém slova smyslu. Vyždímá z vás poslední kapičku potu, nenechává vás vydechnout, a když už si myslíte, že je po všem, začne vás pekelně bolet celé tělo. Ano, stále se bavíme o Insanity, ne o nějakém středověkém mučení. Je potřeba, abyste si to přečetli a mohli si říct (kdykoliv to budete chtít vzdát), že nikdo neříkal, že to bude snadné.Dá se povědět, že k tomu, abyste zvládli Insanity, potřebujete jenom tři věci – silnou motivaci, nějakou tu fyzičku a velký přísun vody. Jak jednoduché, že? Ale teď si to, co si představujete pod silnou motivací, vynásobte třikrát. Mohu vám totiž už teď zcela spolehlivě zaručit, že budete chtít mnohokrát v průběhu cvičení „vypnout“ toho otravného trenéra (já pro něj mám i jiná, nepublikovaná pojmenování) a jít se rozvalit k televizi. Proto pokud nejste ochotní věnovat se cvičení naplno, změnit životní styl a žít tzv. „Insanity“, ani nezačínejte. Bude to jen ztráta času.Ptáte se, proč tohle trýznění podstupovat? To je jednoduché: Protože to funguje a to stoprocentně u každého. Cvičíte ho šest dní v týdnu, v neděli odpočíváte (pokud si tedy pod pojmem odpočinek představujete sebe ležícího spícího a hlavně naprosto vyčerpaného). Každý den budou cviky o něco náročnější, než ten předešlý. Každý den bude těžší. Tělu se totiž musí zabránit, aby si zvyklo na danou zátěž. Každá z lekcí trvá 35 – 40 minut. Druhý měsíc je však už o něco náročnější – vyhraďte si alespoň hodinku svého času. Připravte se na to, že tato doba bude opravdu do poslední chvilky využitá. Insanity je totiž založeno na tzv. obráceném intervalovém tréninku. Cvičí se v extrémním vypětí delší dobu (3-4 minuty) a chvilku se odpočívá (30 sekund). Výsledkem je maximální účinnost za krátkou dobu, což 60 dní skutečně je.Největší výhoda tohoto cvičení i přes tak extrémní zátěž je jeho trenér a zakladatel – Shaun Thompson. I když ho zřejmě budete nenávidět, tak jako já (nic osobního), se svými neustálými povzbuzovacími výkřiky vás dokope k maximu. Je to jen na vás, jestli se odhodláte. Stojí to však za to se překonat. Nevěříte? Podívejte se na srovnávací fotografie na internetu.Na závěr jedna další zkušenost:Mirka: Neznám nic, co by bylo více účinné cvičení na doma, než je Insanity. Zhubnete, vybudujete si svaly a budete mít výbornou fyzičku. A jaká je cena za takový zázrak? Bolest, obrovské množství potu a nevolnosti. Není hold pro slabé povahy. Jestliže se smíříte s tím, že nejlepší postava ve vašem životě není zdarma a budete čekat velkou bolest, dril na tep kolem 180 tepů/min a nedostatečnost dechu, vydržíte to. Já to vydržela více jak 6 měsíců v kuse a to sportuji teprve od svých 27 let (dnes mi je 30 let). I teď se k tomu vrátím, bude to perfektní průprava pro bojový sport :-).Co vás vlastně čeká? Prvních 14 dnů Vás bude šíleně bolet tělo – ŠÍLENĚ. Nebudete stačit s dechem, jakékoliv jídlo, které sníte dvě hodiny před cvičením, pocítíte a to doslova. Ehmmm… bude se vám vracet zpátky. Chvilkami se vám bude chtít brečet. Po 14 dnech se vše zlepší - nebude vás tak šíleně bolet tělo. Pořád to však bude stejná „zabíračka“ s dechem a tělo bude neustále prezentovat své jasné limity v podobě palčivé bolesti.Limity se postupem času budou posouvat, vy budete rychlejší, silnější a technika cvičení lepší. Bohužel, čím lépe budete cvičit, tím budete stále vlastně více „vyflusaní“. Zkrátka nikdy nepřijde ten moment, že byste to odcvičili celé najednou – zapomeňte. Když vydržíte první měsíc, ten druhý si pro vás Shaun T. vymyslel ještě horší věci. Holt je třeba posunovat limity a nutit tělo, aby si nezvykalo na zátěž – právě to je cesta k tak skvělým výsledkům. Insanity se nedá cvičit celý rok. Ne každý den v běžném životě člověka máte tolik energie na takové vypětí. Navíc vás to přestane bavit. Nicméně sama za sebe mohu doporučit, abyste se k němu během roku vraceli, jestliže to vaše srdce a klouby dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Tetování v různých kulturách – Thajsko

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

Další země, do které se podíváme, jak se tam nakládá a nakládalo s prastarým tetováním, je Thajsko. Jezdíte tam na dovolené, znáte to tam, takže někteří mají pocit, že tohle bude nuda. Omyl! Ve zkratce vám povím to, že je to například jediná země světa, která má svátky oslavující přímo tetování, je to země, kde se stále praktikuje duchovní tetováž, tetuje se zde až metr dlouhou obrovskou jehlou, provádí se zde „neviditelné“ tetování a mnohé další zajímavosti. Ano, Thajsko není nuda a já vám to v nadcházejících řádcích dokážu.Asi nejzajímavější věc, kromě tetování samotného, je fakt, že Thajsko je jedinou zemí na téhle planetě, která zasvětila tetování svátky. Stejně jako my slavíme vánoce, velikonoce či svátky svých svatých, v Thajsku se slaví svátky tetování. Oslavuje se celá dlouhá tradice a tyto svátky jsou každoročním velkolepým svátkem, jak jinak než náboženského charakteru. Tyto svátky už nejsou ale jen doménou tamních obyvatel, ale vlivem cestovního ruchu se na tyto oslavy sjíždějí tisíce lidí z celého světa a větší cestovní kanceláře již na tuto akci nabízí samostatné zájezdy. Takže pokud vás to zaujalo, zeptejte se ve vaší oblíbené cestovce, možná se tam příští rok potkáme v hojném počtu. Ale nejprve si tyto svátky přiblížíme. Tento svátek by se dal také nazvat svátkem vonných tyčinek, kadidel, květin a seancí. Je totiž zvykem, že se na oslavu vážených duchovních a tatérských mistrů přinášejí dary právě v podobě květin, vonných tyčinek a směsí. Tyto dary musíte přinést i v případě, že jste cizinec a na oslavu jste jen zavítali. Je to projev úcty a toho, že si tohoto umění vážíte. Celá tato sláva se odehrává ve slavném Chrámu létajícího tygra, který najdete nedaleko Bangkoku, tedy v centru celé země. Pokud budete hledat chrám na tamních mapách, hledejte ho pod názvem Wat Bang Phra. Tam celoročně žijí potetovaní mniši a duchovní spolu s mistry tatérského umění. V období svátků se zde ale shromažďují mniši a tatérští mistři z celé země. Zde se pro tatéry používá označení mistr, nikoliv tatér jako v západním světě. On vlastně celý charakter tetování je naprosto odlišný od Evropy a zbytku západu. Zde jde hlavně o jediné – o duchovno.Možná je na vině pověrčivost a mýty, které tetování provázejí, protože Thajci jsou národem velice ale velice pověrčivým a tetování je přisuzována duchovní a magická moc, podobně jako třeba na Borneu či u Indiánů. S tím také úzce souvisí motivy, které se v Thajsku tetují. Nejde o žádné moderní výstřelky, ale o prastaré symboly, které svému nositeli slouží. Nikoliv však jako ozdoba, ale jako amulet. Můžete si tedy nechat vytetovat symbol štěstí, lásky, plodnosti, hojnosti, požehnání bohů, božské ochrany, věčného mládí, zdraví, náklonnosti a tak dále. Je jen na vás, co si přejete a v jaké sféře vašeho života si od bohů chcete nechat pomoci. Podle toho si zvolíte symbol, jehož zhotovení provází duchovní rituál. Takovéto rituály, během kterých se ony symboly tetují, se konají ve velkém právě na oné slavnosti tetování.Nemusíte se ovšem nechat ani tetovat, stačí si zde nechat své tetování posvětit. To bývá doménou již tetovaných mnichů, kteří si sem každoročně zas a znovu chodí svůj symbol a talisman nechat znovu posvětit a tím ho tak nabít novým požehnáním a silou. Takže součástí oslav je i velkolepé žehnání buddhistických mnichů, kteří žehnají starým tetováním. U mnichů tyto stavy často provází až hluboký trans, neboli prohloubené stavy vědomí s přesahem do podvědomí, a to jen díky neustálým zpěvům modliteb (a taky v tom asi budou ta kadidla či jiné vonné esence).Obecně zde platí, že tetování má duchovní ráz. Magická moc je zde připisována motivům, tetovážím, náčiní, mistrům a hlavně samotnému procesu. Velkou moc a důležitou roli hrají také modlitby, které se během tetování tohoto charakteru prozpěvují a celý proces tetováže doprovázejí. Takže necháte li si vytvořit duchovní tetováž, budou kolem vás zpívající mniši, mniši s kadidly, spousta květin, vonných tyčinek a svíček a prostě neskutečný šum. Nehledě na to, že vám toto tetování neudělají strojkem, ale téměř metr dlouhou tetovací jehlou. Velmistr drží tuto jehlu podobně, jako se drží tágo na kulečník a svými prsty směřuje hrot tam, kde má být provedena linka či vpich. Jedna ruka slouží k míření, druhou pak mistr klepáním bodá do kůže. Místní mistři jsou ovšem neuvěřitelně rychlí a během jedné sekundy udělají až tři vklepy. Tetování tedy není provedené jednolitou čárou nebo linkou, ale je z maličkých teček, které jsou jedna vedle druhé. Kdo to vydrží, je obdivován, oslavován a po zbytek dne se oddává duchovnímu rozjímání či radovánkám. Existuje ovšem i technika druhá a kdo si myslí, že příjemnější, toho asi zklamu. Je to technika, kde vzniká linka, nikoliv tečky, a to díky tomu, že se jehlou linka vypíchá a barvivo se následně vtírá dovnitř. Opět doprovázeno modlitbami, které vznikající kérce dávají moc a sílu.Stát se mistrem či velmistrem thajské tetováže také není sranda a není to jen tak. Podobně jako v Japonsku musí tatér projít dlouhým učením. Tedy abych byla přesná, tetovat tam může kdokoliv, ale aby tetování mělo onu moc a bylo opravdu posvátné a mělo všechnu sílu, je nutné, aby jí prováděl pouze ten, kdo umí dosáhnout stavu absolutního klidu svého nitra, kde dojde ke sladění duše, těla, srdce a celkové mysli a kdy je vše v souhře a rovnováze. Teprve v tomto stavu může tatér vykonat onu magickou tetováž. Před každým tetováním také musí následovat přípravný rituál. Takže to není jen tak. Musíte odrecitovat posvátnou báseň, zvanou sútra, která má ve své nejkratší verzi sto osm částí. Vaše mysl a tělo musí být oproštěno od všeho zlého, srdce musí být zbaveno zášti, zátěží, zlých vlastností a egoismu. To samé s vámi recituje i mistr tatér a jen tak dosáhnete magického motivu, který bude spolehlivě fungovat.Moderní tetování strojkem od tatéra vám ale v Thajsku také zhotoví, přece jen se tato vlna sem dostala a usadila se tady, takže zvláště ve velkoměstech a v turistických destinacích najdete klasické tetovací salóny. Těmi ale tradiční mistři opovrhují a varují, že takové tetování je jen dekorací a nemá žádnou moc. V Thajsku tedy mají dva proudy, fungující vedle sebe a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte.Stálým zvykem v Thajsku je například tetováž u vojáků, kteří se nechávají tetovat se vstupem do armády ochrannými vzory. Tyto vzory nesou pojmenování sak jant a mají hlubokou tradici. V jejich účinky se hluboce věří a to i dnes, v dobách vyspělé civilizace a vysoké úrovně společnosti, dosažené díky vědě. Někteří lidé věří, že pokud je tetování provedeno správně, zasvěceným velmistrem a poté je náležitě posvěceno a jeho svěcení a žehnání je obnovováno, tak že toto tetování zastaví i smrt, například ostří nože nebo letící kulku vystřelenou proti tetovanému. Máte li tetování, které považujete za ochranný symbol, doma to nezkoušejte, maximálně tak na sebe nechte střílet kuličkovou pistolí.Podívejme se ještě společně na tradiční motivy a vzory. Hlavním motivem je zvíře, v popředí pak stojí tygr. Aby měl tygr co největší moc, ideální místo pro něj jsou záda. Pokud přijmete tetování tygra, přijmete i jeho sílu a duši a ta vás bude po celý zbytek života ovládat. Tuto tetováž si z Thajska od samotného mistra odvezla například Angelina Jolie a duchovním tetováním se pyšní i Robbie Williams. Dalším typickým motivem jsou duchovní, chrámy či psané modlitby, které se píší ve starém thajském jazyce. Těm se říká jantra. Chcete li štěstí nebo bohatství, vyberte si Buddhu, lotos či slunce. Zdraví zajistí Brahma, opičí bůh Hanuman, svatý orel, nebeský pes či ženské bohyně. Spatří li zlý duch tuto tetováž, jistě se k vám nepřiblíží. V moderní symbolice se dále objevuje kromě tygra třeba fénix, lev, drak nebo had. A slyšeli jste o tom, že tetování může přinést sympatie a zlepšovat mezilidské vztahy? I takové thajská tetováž nabízí. Chcete li zlepšit mezilidské vztahy a sociální vazby ve vašem okolí nebo chcete získávat sympatie, nechte si vytetovat ša li ka, což je pták se zlatým jazykem a ten už se o všechno postará. Samozřejmě to ale musí tetovat mistr a musí se jednat o duchovní tetováž ruční technikou. Posiluje se vám pak sebevědomí, umění komunikace a empatie. Má to ale jeden háček. Tento pták se tetuje na jazyk. Asi proto jste pak výřeční. Zde také platí jedno z pravidel thajského tetování, že čím je tetování blíže hlavě, tím větší je jeho účinek, takže pokud zvolíte hlavu, máte vyhráno.Thajsko ale myslí i na ty, kteří se chtějí vydat na dráhu, kde tetování není vítané. Pokud se bojíte, že se to nebude líbit šéfovi, manželce nebo prarodičům, stačí říct, Thajci ví jak na to. Říká se tomu neviditelné tetování a jde o tetování sezamovým olejem. Toto tetování má stejný průběh, stejné modlitby, mantry, stejné motivy, následuje prostě vše, co jsem zde popisovala, jen se místo barvy použije sezamový olej. Takže vy si projdete celou náročnou procedurou, máte ochranný symbol, svůj amulet s kouzelnou mocí, ale není vidět a nekazí vám tak slušnou image například v práci. Postrádá to tedy pigment, ale magická moc je plně v provozu.Tak co říkáte na Thajsko? Chcete zažít nevšední bolestivý rituál? Nebo donést květiny a vzdát hold mistrům? To vše Thajsko nabízí, navíc si odvezete na své kůži ochránce na celý život.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz vlastně

Lymská Borelióza #1 díl

access_time09.červen 2019personRedakce

V nové, probouzející se medicíně je stále více uznáván názor, že chronická onemocnění nejsou idiopatického nebo čistě psychosomatického původu, ale jsou způsobovány skrze stále vzrůstající toxickou zátěž organizmu a chronickými infekcemi, které se na tomto pozadí etablují. Rychlost a míra, s níž se toxiny ukládají je určována aktivitou a efektivitou molekulárních fyziologických mechanizmů, které jsou zodpovědné za detoxikaci organizmu. Tyto jsou opět kontrolovány velkým počtem genů, které nejsou u našich klientů buďto vůbec založeny nebo nefungují.Enzymům Glutation-S-transferáza a Metyltransferáza připadá tak zvláštní význam. Geny jsou regulovány epigenomem, mnohočetným řídícím mechanizmem, u nějž rozhodující roli hraje psychika a strava. Stejně tak je i imunitní systém etablován a regulován mechanizmy, které jsou určeny genetikou. Jména chronických infekcí, která jsou z pohledu školní medicíny zodpovědná za mnohá chronická onemocnění se v posledních letech změnila a jejich seznam se rozrostl. Existuje minimálně dvanáct choroboplodných zárodků, které jsou k nalezení v kloubech změněných arthritidou. U primární chronické polyarthritýdy nalézáme vždy přemrštěně reagující imunitní systém, který bojuje proti těmto zárodkům. Seznam zárodků, zodpovědných za chronický únavový syndrom, Morbus Alzheimer, rakovinu a další chronické nemoci zahrnuje následující: Mycoplasma, Herpes Typ 6 (HHV6), Trichomonaden, Chlamydia pneumoniae, Toxoplasmose, Rikettsien, Leptospirose, zmutované streptokoky, Tuberkulózu, Shigelleny, Lamblie a další.Novým choroboplodným zárodkem, který je považován za původce chronických onemocnění, je Borrelia burgdorferi (BB). Většina z nás terapeutů hledí již po řadu let na tento zárodek s velkou podezíravostí. Je pravděpodobné, že Borrelie otevírají dveře imunitního systému a mnohé infekce se následně mohou v systému rozšiřovat. Jsou to např. infekce Candidy, stále se vracející chřipkové infekce, Herpes Zoster atd. Často jsou tyto druhotné oportunistické (využívající příležitosti) infekce rozpoznány a léčeny, ale Borrelie v pozadí je často přehlédnuta. Mikrobioložka Gitte Jensen ve svých výzkumech dokázala, že naše DNA s narůstajícím věkem, obsahuje stále více sekvencí, které pocházejí od bakterií nebo virů. V okamžiku smrti je naše DNA téměř dvakrát tak dlouhá než při našem narození.Poněvadž je léčba Boreliózy nespecifická, nemůžeme vycházet z toho, že pacient opravdu boreliózou onemocněl, i když se skrze léčbu antibiotiky uzdravil. Cizí DNA a RNA, které se nacházejí v našich buňkách určí, kdo se z nás na konci života stane. Günter Enderlein již ve 30 letech minulého století prokázal, že mikroorganizmy neexistují ve stálé formě, ale pod vlivem prostředí se relativně rychle proměňují z jednoho zárodku do druhého. Borrélie nejsou v tomto procesu výjimkou. Toto chování je nazýváno polymorfizmus.Existuje více než 300 druhů Borrelií, z nichž ne všechny způsobují u člověka onemocnění. U našich pacientů nacházíme především tři různé druhy borrélií, které jsou i školní medicínou uznány jako spouštěče chronických nemocí:- Borrelia Burrgdorferi- Borrelia garinii- Borrelia afzeliiLékařské zprávy o Borreliích garinii a azfelii jsou k dispozici od roku 1966 (1,2). V knize „Lab 257“, vydaná před dvěma lety v USA, je uvedeno, že Borrelia Burgdorferi je mikrob, který byl okolo roku 1945 vypěstován v laboratoři. Německý mikrobiolog Traub byl vedoucím biologické válečné laboratoře za 2. světové války a experimentoval s Borreliemi. Velké pokusy probíhaly v Rusku, kdy byly Borrelie rozstřikovány německými letadly nad pastvinami. Cílem bylo dostat ruské zemědělství na kolena. Ten samý vědec byl okamžitě po válce zaměstnán, aby vystavěl biologickou laboratoř v USA. Byl vybrán malý poloostrov nedaleko New Yorku: Plum Island. Po úspěšném otevření laboratoře, ve které bylo převážně experimentováno s borreliemi, dostal Traub pozvání jako profesor na univerzitu v Tübingenu a odešel zpět do Německa. Laboratoř byla dále vedena poněkud naivními vědci z USA. Očití svědci dokládají, že v pokusném areálu laboratoře viděli divoké srny z blízkého lesa státu Conneticut, které se při odlivu přišli podívat, co že se to na poloostrově děje. Stěhovaví ptáci byli pravidelně pozorováni, jak na své každoroční pouti dělají na poloostrově přestávku. Městečko Lyme, Connecticut, kde byla v roce 1975 pozorována první epidemie Boreliózy, leží pouhých devět mil od Plum Island, přímo v letové dráze ptáků.Geneticky jsou tyto borrelie kombinací přirozeně se vyskytujících evropských variant a různých virů, které její infekčnost a agresivitu výrazně zvyšují. Z Plum Island se borrelie relativně rychle rozšířili po celých USA. Díky diferenční diagnóze, kterou dnes s borreliemi provádíme, můžeme přesně říci, kde ten který pacient nakazil. Tento test se jmenuje“Multi-Peptide Elisa Test“ od Immuno Sciences v Los Angeles.Jeden můj známý, původem němec, který žije již 23 let v USA, byl pozitivně testován na berrelia afilii, druh borrelie, který se vyskytuje hlavně ve Schwarzwaldu. U většiny Američanů je pozitivní test na borrelia burgdorferi. Podle prof. Mattmana jsou borrélie u 80% Američanů prokazatelné v krvi. Pouze u části infikovaných osob je pozitivní Western Blot test, který je možno interpretovat jako měřítko aktivity nemoci.V roce 1976 jsem strávil nějaký čas jako lékař asistent u prof. Dr. Fausta na oddělení neurologie při univerzitě ve Freiburku. Byl schopen podle neurologických symptomů a bez předchozího rozhovoru rozpoznat, z jakého údolí nebo vesnice ten který pacient pochází. Schwarzwaldské borrelie jsou schopné natolik mutovat a adaptovat, že se přizpůsobí svému prostředí. Skrze svou metabolickou aktivitu a své antigeny na povrchu, se od sebe natolik odlišují, že jimi vyvolané symptomy jsou tak specifické, že je možné je od sebe odlišit pouhým pozorováním.DiagnózaBorrélie dnes nacházíme u nejrůznějších onemocnění: sarkoidosa, multiple sklerosa, morbus parkinson, amiotrofická laterální skleróza (ALS), autizmus, kloubová artritýda, chronický únavový syndrom, fibromyalgie, citlivost na chemikálie, u různých karcinogenních nemocí a téměř u všech pacientů s psychiatrickými nemocemi.Zde vyvstává jedna důležitá otázka: způsobuje onemocnění sama infekce, nebo způsobí onemocnění oslabení imunitního a dalších systémů s následnými chorobami, které jsou zodpovědné za projevené symptomy. Moje zkušenost je založena na následujících diagnostických metodách:a. přímá imunofluorescentní mikroskopie k prokázání borréliíb. RD-diagnostika (6)c. stále rostoucí poznání nemoci s jejími četnými neurologickými, psychologickými, psychiatrickými a dalšími symptomy. Tato informace je mi především sdělována mými vědecky smýšlejícími pacienty.d. moje vlastní zkušenost z klinické praxe (30ti letá lékařská činnost)e. laboratorní parametry, které často u Boreliózy pozorujiBorrélie se v nás vyskytují ve třech variacích: 1. jako plně vyzrálé Spirochety (malinké vývrtky), 2. ve formě ochuzené o buněčnou stěnu, 3. v cystické formě. Borrélie infikují buňky a dnes je již známo, že žijí převážně uvnitř a ne nutně mimo buňku. Mimo jiné infikují také B-lymfocity a další složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za tvorby protilátek. Diagnostika klasické medicíny spočívá na prokázání protilátek ELISA nebo Western Blot testem. Poněvadž je tvorba protilátek u infikovaných pacientů silně snížena, nedává tedy smysl tyto testy používat jako standart k prokázání infekce Boreliózy (7). Buňky imunitního systému nemohou produkovat protilátky!Kousnutí klíštětem by nemělo hrát dnes již žádnou roli a bráno jako kritérium při diagnóze Borrélie. Již od roku 1986 je známo, že v endemických oblastech v USA je 22% bodalek stájových a komárů (lit. 2,8,9,10) infikováno borréliemi a dalšími známými ko-infekcemi (babézia, ehrlichióza, rickettsia, mycoplazma, bartonella). V jedné československé studii je prokázáno, že 12% komárů je nositeli borrélií. Dále je známo, že mnoho druhů pavouků, blech, vší a další bodavý hmyz je infikován stejnými choroboplodnými zárodky. Jednoduché pozorování statistiky postačí: když vás v USA pětkrát píchne komár, máte stoprocentní statistické riziko, že jste infikováni borréliemi.V používání Western Blot a ELISA testu jako diagnostického nástroje je jeden paradox: Pacient musí být nejprve úspěšně léčen, aby se lymfocyty zotavily a mohli dále vytvářet protilátky. Teprve poté může být test pozitivně vyhodnocen.S pomocí regulační diagnostiky jsem šel jinou cestou. Rozděluji pacienty pouze do 3 skupin:1. pacienti, kteří nejsou infikovaní a trpí jiným onemocněním2. pacienti, kteří jsou infikovaní borréliemi, jejichž symptomy nejsou vyvolány borréliemi3. pacienti, kteří jsou infikování borréliemi a část jejich symptomů je vyvolána borréliemiDůležitá je diferenciální diagnostika nemocí způsobených neurotoxiny. Existují 4 v základě se lišící příčiny, které vedou k těm samým komplexním symptomům:1. chronická bakteriální infekce (borelióza a ko-infekce). Používáme naší testovací sadu se 7 zárodky.2. nemoci způsobené mykotoxiny (znečištění obydlí a těla plísněmi) Nejdůležitější jsou aspergilus, Mucor a různé penicilínové plísně (k testu používáme léky D5 firmy Sanum v přímém rezonančním testu)3. choroby způsobené životním prostředím (skrze petrochemikálie v pracovním prostředí nebo výpary jedů v obydlí, především z kobercových podlah a nábytku). Toluen, xylen a další látky k testování jsou k dostání u firmy Staufen Farma.4. Otrava těžkými kovy (rtuť, kadmium, olovo, hliník) a infekce v čelistní kosti (thioéter).Těžké kovy je možné prokázat podobně jako borrélie: nejdříve musí být provedena detoxikace, poté použijeme analýzu vlasů nebo minerální test erytrocytů, ke zjištění, které toxické kovy byly v posledních týdnech nebo měsících mobilizovány a nyní jsou prokazatelné v krvi, v červených krvinkách nebo ve vlasech.Velmi pečlivě rozlišujeme mezi ko-infekcemi borrélie a oportunními infekcemi. Ko-infekce jsou zárodky, které byly přeneseny při stejném hmyzím kousnutí jako vlastní borrélie. K těmto patří babesia microti, ehrlichiosa, rickettsia, chlamydia pneumoniae a několik dalších.Oportunní infekce jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do těla až po jeho oslabení borréliemi. Sem patří hlavně osm herpesvirů, na které je stále více nahlíženo jako na spouštěče mnoha dalších chorob. Epstein Bar virus je stále častěji brán v potaz při rakovině prsu, Herpes typ VI při chronickém únavovém syndromu, Herpes Simplex při psychiatrických onemocněních a ztrátě krátkodobé paměti, Herpes Typ 8 při roztroušené skleróze atd.Jedno z oportunních onemocnění, které je často přehlíženo je napadení červy. Škrkavky (ascaris) nacházíme nejčastěji, tasemnice (cestoidea) pak řidčeji. Červy mutují stejně jako bakterie a vyskytují se ve své známé morfologické formě, mohou však existovat i v mikroskopické velikosti (19).Je zřejmé, že jsou to ti samí pacienti, kteří jsou intoxikováni těžkými kovy, trpí zvýšenou citlivostí k chemikáliím a nejvíce trpí Borréliemi. Zabývali jsme se touto věcí opravdu pečlivě a zjistili jsme u většiny postižených pacientů genetickou blokádu. Blokáda enzymu glutation s-tranferázy je relativně snadné prokázat, testy enzymů cytochrom P450 Pathway jater, kódování enzymů pro acetylizaci a metalizaci jsou velmi drahé.Sám používám RD test, k rychlému určení diagnózy a následně laboratorní diagnostiku k jejímu podpoření. Při prokazování onemocnění plísněmi používám ELISA test, zjišťují se tak určité antigeny (Aspergilus niger, mucor, různé druhy penicilínu, stachybotrys). Nejsložitější a nejdražší je prokázání VOC (Volatile oganic compounds) jedů z životního prostředí. Zde používáme rozbor moči zaměřený na obsah organických kyselin. Tento obsah nepřímo poukazuje na otravu organizmu jedy. Pro prokazování Borrélií používáme v Německu výhradně test MELISA - laboratoř v Brmémách (26). V USA pak test Western Blot v laboratoři IgeneX (Nick Harris, PhD).Jako vědec zastávám následující názor: v evoluci lidstva tomu bylo dříve tak, že přežili pouze ti nejsilnější, krutí a nejagresivnější. Dnes jsou to ti, kteří mají dobré detoxikační enzymy. Naše práce lékaře nebo léčitele je vlastně kontra-evoluční. Stojíme evoluci v cestě.Tři složky Lymské BoreliózySložka 1:Přítomnost borrélií, ko-infekcí a oportunních infekcí.Svou metabolickou aktivitou, vylučováním peptidů, které pak řídí hostitelský organizmus a dále skrze své odpadní látky a samou svou přítomností vytvářejí mikroby změnu prostředí což se v nejrůznějších podobách projevuje na zdraví organizmu. Dochází ke změně hodnot pH, obsahu elektrolytů, změně permeability buněčné stěny, ke změnám reakce -schopnosti střevního systému atd.V tomto aspektu léčby se všeobecně přistupuje k léčbě antibiotiky. Sám upřednostňuji pečlivý výběr antibioticky působících bylin, dále vhodných minerálů a ortomolekulárních látek. Jako doplněk používám pulzních elektromagnetických polí. Technologie, kterou používáme, je známa pod jménem KMT (Klinghardt-Matrix-Therapie). Ve spolupráci s jednou japonskou firmou jsme vyvinuli sérii nástrojů, které se používají podobně jako přístroje TENS. Přístroje jsou složené z počítačového zařízení a čtyř elektrod, které je možné použít třemi různými způsoby:1. elektrody se položí nebo přilepí a převádějí pulzní proudy do pacientova těla2. elektrody se přiloží k pacientovi a vytvářejí neviditelná pulzní světelná pole, která modulují a strukturují biofotonní pole pacienta3. elektrody jsou vloženy do vany a přenášejí tak pulzní pole do vody a následně do pacientova těla (17).Přístroje jsou v USA schváleny FDA (státní zdravotnická organizace). Přístroj vytváří současně několik vysokofrekvenčních polí o biologické vlnové délce. Tyto vlny jsou modulovány tak, aby interferenční vzorce vytvářely požadovanou pulzní frekvenci. Současně vznikají synergetické harmonické alikvotní tóny, které dodávají přístroji hlubokou působnost. Vlnové nosiče jsou modulovány tzv. „Microbial Inhibition Frequencies“. To jsou vědou uveřejněné frekvence, které omezují nebo zastavují růst určitých zárodků. Předchůdci této metody byly ve 30. letech Dr. Royal Rife v Kalifornii a Hulda Clark, která technologii dále rozvíjela. Více jak 100 krát za sekundu měří tento přístroj kožní odpor a nastavuje tak sílu proudu vůči neustále se měnícímu kožnímu odporu. Díky tomu nedochází k adaptaci organizmu na proud a mikrovlny prostupují volně všemi tkáněmi. Přístroj nabízí pro každý choroboplodný zárodek desítky různých frekvencí. Některé z těchto vln omezují sexuální aktivitu mikrobů, jiné zase štěpení DNA a řízení reprodukce atd. Používáme pouze vědecky podložené frekvence, ne empirické frekvence z oblasti esoterické medicíny. Tyto frekvence mají také enormní vliv na řízení imunitního systému. Mají určitý tréninkový vliv na buňky imunitního systému, které po léčbě dokáží lépe identifikovat příslušné mikroby a následně je dokáží lépe rozpoznat od vlastních tělních tkání. Dále řídí tyto frekvence také přijímání léků v různých tkáních. Podaná léčiva nejsou vedena pouze do mikroby zasažených tkání, ale koncentrují se také jiných oblastí těla. (Drug Uptake Enhancement).Složka 2:Exo a endotoxiny vytvářené mikroorganizmy.Téměř všechny toxiny produkované mikroby patří do velké skupiny neurotoxinů, některé také do skupiny s“. karcinogenů. Existují ale také toxiny, které blokují receptor T3 na buněčné stěně atd. Snížená hormonální produkce gonád a nadledvinek je u Lyme-pacientů častým problémem způsobeným neurotoxiny. Centrální blokáda epifýzy, hypotalamu a hypofýzy je téměř vždy přítomná a často vyžaduje zvláštní lékařské nebo léčitelské opatření. Nejefektivnější metody jsou zde Psycho-Kineziologie a neurální terapie. Biotoxiny mikroorganizmů mají synergetický efekt spolu s těžkými kovy, jedy z životního prostředí a thioéterem (infekce v čelistní kosti a nicoléze), a také typickými jedy ze zubů s kanálkovou výplní.Mnou uveřejněný protokol k detoxikaci neurotoxinů je důležitou součástí léčby Borrélií. (6, Hier&Jetzt, vydání 4/2001).Používáme látky s vazebnou schopností neurotoxinů jako např. vláknitou, nevařenou zeleninu, samento, cholesryramin (13), beta-sitosterol, řasy chlorella, jablečný pektin a fazolový prášek mucuna (14). V první fázi léčby by měl být vypracován efektivní detoxikační protokol. Šetrné a účinné vyloučení těžkých kovů je z velké části věda, ale trochu také umění. Nutné informace k tématu jsou dnes snadno dostupné. (15).Těžký krok v detoxikaci neurotoxinů je jejich samotné uvolnění ze stávajících vazeb. Teprve poté mohou být dopraveny do jater a dále vyloučeny přes žluč a střeva. Z tohoto místa mohou vazebné látky toxiny vyvést z těla. Toxiny, které blokují T3 receptor, mohou být vyloučeny podle Wilsonova protokolu orálním T3. Toxiny, které blokují Cortisol receptor mohou být vyvedeny ayurvédským rostlinným přípravkem Forskolinem.Samento (14), CGF (Chlrella Grow Factor, Chlorella Extract) a koriandr společně s neozářeným práškem z fazolí mucuna (14) zvládnou vyvést z tkáně téměř vše ostatní. SH Glutation nitrožilně, orálně nebo inhalačně napomáhá vyvést neurotoxiny z buňky. DMPS a kalcium EDTA a nitrožilně podaný vitamín C dopravují jedy v mezibuněčném prostoru k vylučovacím orgánům. Kyselina Alfa-liponová pomáhá vylučovat těžké kovy navázané na glutation v játrech a žlučníku. „Novou“, nejdůležitější látkou, která pomáhá vyvést neurotoxiny z nitra buňky, jsou fosfolipidy. Již po dva roky používáme s úspěchem „Phospolipid Exchange“ - energeticky upravená kombinace sojových fosfolipidů, EDTA, kyseliny alfa-liponové a hořčíku (14).Tento detoxikační prostředek je v současnosti pro naše pacienty trpící lymskou boreliózou nejefektivnější a je nejlépe snášen. KMT mikrofrekvenční přístroj může vylučování toxinů značně urychlit, především tam, kde biochemické substance neuspěly (17). Psychoterapeutické intervence jako PK nebo MFT (15), techniky s intencí odhalení a léčení starých traumat, mají často hlubší efekt na vyvazování a následné vylučování neurotoxinů z tkáně právě tam, kde ostatní metody neuspěly.Před každým MFT/PK sezením premedikujeme pacienta chlorellou a CGF/Chlorella Extrakt. Někdy je nutná extrakce mrtvého zubu nebo injekce autonomního ganglionu Glutathion nebo jiným chalátem ke zrychlení vyplavení neurotoxinů. Lymfatická drenáž a colonhydroterapie mohou pomoci vyplavit toxiny z těchto systémů. Klinghardtova Matrix Terapie spojuje všechny tyto elementy v jednoduché a snadno naučitelné metodě.Složka 3:Reakce imunitního systému způsobená toxiny a mikrobyJsou známy tři varianty modifikace imunitního systému Lymskou boreliózouZpůsob jakým imunitní systém reaguje na přítomnost mikrobů je z větší části závislý na stavu a životních podmínkách hostitele:- geneticky naprogramovaná kvalita a množství detoxikačních enzymů- raná onemocnění- dětská traumata- elektromagnetický stres (místo na spaní, používání mobilního telefonu, vystavení elektromagnetickým polím v autě, na pracovišti)- potravinové alergie a stravovací návyky- sociálně ekonomické vlivy- operace a prodělané choroby- výživa- nedostatek pohybu- stres- zatížení zubů jedy (amalgám, snížený skus, kanálkové výplně, infekce v čelistní kosti)Anergie - chybějící adekvátní reakce imunitního systémuZnámý mechanizmus, který mikroby používají k vyřazení imunitního systému se nazývá hyperkoagulace. Mikroby se především usazují v cévním endotelu, kde mají nepřeberný dostatek živin. Aby nebyly buňkám imunitního systému nápadné, řídí mechanizmus koagulace hostitele. V krvi je tvořeno nadměrné množství fibrinu, který je následně ukládán v endotelu a vytváří nad mikroby něco jako přikrývku. Živiny se mohou skrze tuto přikrývku dostat, ale imunitní systém není schopen mikroby rozpoznat. Laboratorní test, který je schopen tento problém prokázat je krevní test na „rozpustné monomery fibrinu“. K terapii používáme opět KMT technologii k oživení buněk imunitního systému.Rechtsregulat je enzymatický nápoj vedoucí k rozpouštění patologických fibrinových monomerů a odstraňuje tak tento aspekt. V našich vyšetřeních jsme zjistili, že Rechtsregulat je efektivnější nežli dvojitá denní injekce Heparinu. Navržené dávkování: 2 denně polévkové lžíce ve sklenici vody. Dalším známým obranným mechanizmem mikrobů je tzv. „Molecular Mimicry“ - buněčná stěna spirochet obsahuje molekuly cukru a stavební prvky proteinů, které jsou identické s myelinem nervových pochev. Z toho důvodu nás už nepřekvapuje, že u 60ti % našich pacientů s MS nacházíme infekci borreliózy.Alergie:Pod tímto pojmem rozumíme přiměřenou nebo přemrštěnou reakci imunitního systému na přítomné jedy a mikroby.Klasická medicína měří hlavně dva aspekty:1. T -Help-Suppressor-RatioKdyž je přítomno více pomocných T-lymfocytů než supresoních buněk, dochází k přemrštěné imunitní reakci. V opačném případě je imunitní reakce snížena. U Lymské borreliózy dochází k oběma reakcím. U T-pomocných buněk rozlišujeme mezi reakcemi TH 1 a TH2. Dříve se v němčině zjednodušeně nazývaly celulární a humorální imunitní reakce. 80 procent pacientů s boreliózou má příliš aktivní imunitní systém. K regulaci imunitního systému je zatím nejvhodnější desenzibilizace pomocí PK nebo MFT (15). Pacient drží alergen (např. bakterielní kulturu), během této doby je jeho autonomní nervový systém držen ve stavu uvolnění. Používáme techniku poklepávání na akupunkturní body a hypnoterapeutické techniky, které se učíme, v rámci psycho kineziologie (PK). Další efektivní metoda jak vyvážit TH 1 a TH 2 reakce je terapie vlastní močí. Pacientova vlastní moč je filtrovací jehlou natažena do stříkačky a dvakrát týdně jsou injektovány 2 kubíky hluboko do svalu. Po čtvrté injekci je pacientovi často lépe. Jako doprovodnou léčbu dávám sérii 12ti injekcí.Autoimunita - toxiny a mikroby jako haptenyI když u toho kterého pacienta nepůsobí těžké kovy a bakterie jako alergeny, mohou se „nalepit“ na pacientovu vlastní buněčnou stěnu. V této kombinaci působí jako alergeny a imunitní systém útočí na vlastní buňky pacienta, ve kterých jsou tyto hapteny uloženy. Toto je hlavní mechanizmus autoimunních onemocnění. Důležitá je zde biologická detoxikace těžkých kovů.Spirochety vyvinuly ještě další trik. Jde o interakci mezi specifickým virulescentním faktorem (OspE = outer surface protein E) a hostitelským proteinem jménem fuH. Tyto mechanizmy mohou být zbaveny účinku pomocí KMT - technologie.Mnoho lékařů v Evropě před několika málo lety naskočilo na již jedoucí vlak v léčbě Lymské borreliózy a snaží se udělat si jméno kopírováním knih a webových stránek amerických autorů jako je např. Joe Burrescano, MD. Nováčka poznáte podle toho, že vám stále tvrdohlavě předepisuje antibiotika, která všeobecně vedou ke krátkodobému zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska přinášejí jen málo úspěchů. V současnosti je známo, pokud vezmeme v potaz všechny mechanizmy, které borrélie vyvinuly, že k dosažení uzdravení je nutné léčit antibiotiky minimálně 18 měsíců (25). Pozorujeme trvalé vedlejší účinky této terapie, např. selhání ledvin, tinitus, slábnutí imunity atd. Pokud věříme vědě a literatuře a bydlíme v prostředí jako Schwarzwald, kde je 12-22 % mušek a komárů přenašeči borreliózy, trvá to pouze několik týdnů, kdy bude uzdravený pacient znovu infikován. Nedává žádný smysl léčit antibiotiky 1 a 1/2 roku, abychom docílili několika týdnů bez symptomů, před tím, než bude opět nutno podstoupit léčbu. V žádném případě nejsem nepřítelem léčby antibiotiky. Antibiotika pomohla mnoha mým pacientům dostat se z nejhoršího ven. Jakmile ale pacient začne opět myslet a fungovat, měla by být léčba okamžitě upravena na již zmíněné metody. Při zohlednění již popsaných synergetických principů se pacienti zotaví a mohou pak vést plnohodnotný život. Některé aspekty léčby by měly být vedeny dále po zbytek života. Pokračovat na další díl.

folder_openPřiřazené štítky

Potraviny se dnes vyrábí z náhražek!

access_time09.červen 2019personRedakce

Kupujete levnější jogurty, sýry nebo šunku? Vím, je to levné a dnes se snažíme všichni ušetřit. Ale pak dáváte tělu zároveň řádnou porci takzvaných "éček" - většinou bramborového škrobu a dalších náhražek za dražší maso nebo mléko.Dnes se náhražky přidávají do tisíců potravin. Levné přísady do mléka nebo masa používá většina firem. Proč? Důvod je jasný, lidé dnes při nákupu šetří a snaží se nakoupit co nejlevněji. A obchodník se snaží prodat a tlačí výrobce potravin ke stále nižším cenám. Milan Teplý, šéf největších tuzemských mlékáren Madeta otevřeně přiznává: „Já obchodníkům klidně levný, nízkotučný sýr s náhražkou udělám. Ale nejím ho - a hlavně si ho pak musí prodávat pod svou privátní značkou." Co je na bramborovém škrobu a dalších náhražkách vlastně tak špatného? Lidskému zdraví přímo neškodí. Ale kupujete si kvůli nim potraviny podřadné kvality, které tělu nedají živiny, které potřebuje. „Zvláště maminky by přece jen neměly dávat dětem dlouhodobě levné potraviny" , říká expertka z Fóra zdravé výživy Jana Dostálová. Dětský organismu se vyvíjí bouřlivě a potřebuje dostatek biologicky aktivních živin. Každý z nás a děti zvláště by měl dostávat s každým jídlem přiměřenou dávku sacharidů, ale také kvalitní bílkoviny a vitamíny. Díky nekvalitní stravě vznikají tzv. civilizační nemoci, kterými trpí stále více lidí. Doplňte stravu o biologicky aktivní látky v podobě doplňků stravy. Kontaktujete výživového poradce, který vyhodnotí vaše stravovací zvyky a poradí jak jíst zdravě.

folder_openPřiřazené štítky

Pitný režim

access_time27.říjen 2019personRedakce

Když se řekne pitný režim, automaticky si všichni vybavíme hlásání povinně vypít alespoň 2 – 3 litry nejlépe čisté vody denně. Ale už se nikdo nezaobírá tím, kolik vypijeme za ten den kávy, kolik přijmeme tekutin potravou – ať jsou to polévky, ovocné  a zeleninové šťávy nebo případně zelenina –  např. okurky, rajčata, meloun či ovoce kterými také dostáváme do těla tekutiny jež se započítávají do celkového příjmu tekutin za den.Na druhou stranu nikdo ani neřeší otázku jestli má do sebe dostat stejný poměr tekutin dívka/slečna, která váží 50 kilogramů a sedí celý den v kanceláři za pc anebo  muž těžce  fyzicky pracující o váze 120 kilogramů. Nad tímto faktem se nikdo nepozastavuje nebo jen málokdo. Jen nás všichni nutí pít a pít a pít. Ale je to tak úplně v pořádku?Proč vlastně potřebuje tělo vodu? Proč je potřeba pít?Každý člověk denně vyloučí průměrně cca 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. A jelikož organismus musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu i přijímat.Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) je třeba do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den a po celý život.V přepočtu to průměrně tedy představuje za 70 let 40 tisíc litrů vody (tekutin). Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.Dostatek tekutin zajišťuje mimo látkové výměny i správou funkci ledvin – tedy vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Také ale umožňuje plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky.Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) může způsobovat problémy akutní i chronické povahy.Mezi akutní příznaky mírné dehydratace patří například  bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.V poslední době slýcháme či čteme, že bychom měli denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), toto množství je ale pro většinu populace neadekvátně nadsazené doporučení, které spíše platí v extrémně horké dny nebo při enormně velké fyzické zátěži, ale v běžném životě je toto množství pro mnohé až příliš vysoké.Potřeba příjmu tekutin je skutečně přísně individuální záležitost, která záleží na spoustě vnějších i vnitřních faktorech – což jsou např. na tělesná hmotnost, věk a pohlaví, dále také složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesná aktivita, teplota a vlhkosti prostředí, mezi méně důležité patří druh oblečení a teplota těla, aktuální zdravotní stavu, zavodnění organismu atd.U každého je potřeba příjmu tekutin jiná a v průběhu života se mění…Může se pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý jedinec si sám musí najít optimální a dostatečně vhodný příjem tekutin.Na potřebu pití nás často upozorní žízeň, ale ta není včasným ani správným signálem potřeby vody, neboť žízeň se objevuje až v okamžiku dehydratace a s vyšším věkem se pocit žízně navíc snižuje. Zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých onemocnění (např. cukrovky), ale existuje i tzv. návyková žízeň, a ta nemusí být známkou potřeby tekutin.Vyšší riziko dehydratace hrozí u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje a zhoršuje se i schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.Mezi příznaky nedostatku tekutin může být mimo pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak mezi příznaky nadbytku tekutin patří například časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).Přestože nedostatek tekutin s sebou nese více zdravotních rizik, je nutné říct, že ani stálý nadbytek tekutin – tedy pití výrazně vyššího množství než tělo potřebuje také není pro organismus zdravý, neboť tím dochází k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.Vhodné/nevhodné nápojeKe stálému pití jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Mezi vhodné tekutiny patří také vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (ideální jsou zvláště čaje zelené – ale v letních měsících neboť zelený čaj vnitřně ochlazuje) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít spíše slabé a v omezeném množství a mimo jiné  je vhodné je střídat.Mezi nápoje, které nejsou příliš vhodné nebo se doporučuje je pít pouze v omezeném množství a spíše výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.Jedním z důvodů proč není vhodné je pít ve větším množství je obsažený cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; a dále také umělá sladidla – ta zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu…Naopak Kofein který je obsažen v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, a tím pádem i odvodňuje více než je pro tělo vhodné). A mimo jiné to také lehce návyková látka, která u dětí může vést k mírné hyperaktivitě. A Kyselina fosforečná, která je také obsažena v kolových nápojích, s největší pravděpodobností zvyšuje riziko osteoporózy.Káva (kofein) a alkoholické nápoje nepatří zahrnout do pitného režimu  Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Obecně platí pravidlo že na jeden hrnek kávy, připadají 2 hrnky vody neboť káva je silné diuretikum (odvodňuje, ale více, než je žádoucí)Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin ale i složení stravy.Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána. Spotřebu tekutin je nutné regulovat podle aktuální zátěže a potřeby.Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí je čistá voda nebo také nakyslé/nahořklé nápoje. Sladké ale také přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.U vrcholového sportu a některých náročných profesí můžeme zařadit i jiné druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. Většiny lidí je příjem těchto nápojů zbytečný a jejich konzumace ve větším množství může být dokonce škodlivá     Jedno lidové rčení říká: "Alkohol je metla lidstva." Své o tom teď ví i Petr Harazin z havířovské kapely Nebe, která má na svém kontě hity "Pláštěnky", "Než se rozední", "Vteřina", "Padáky", "Legosvět" a další. V posledních měsících bojoval s tím, aby si přiznal narůstající problém, kdy se mu alkohol vpíjel do žil více, než je zdrávo, a nakonec se s tím rozhodl něco udělat. 

folder_openPřiřazené štítky

Antidepresiva. Skvělý vynález nebo mor lidstva?

access_time22.leden 2020personRadka Eliášková

Každý z nás už se někdy setkal s depresemi, ale ne každý ví, jak je řešit. Protose to většina z nás snaží vyřešit sami, bez jakékoliv pomoci doktorů a jejich„zázračných“ pilulek. Pak ale vzniká otázka, zda se tím depresí zbavíme, nebo zda senám neustále vracejí, aniž bychom si uvědomovali proč.Nejprve krátce k depresi.Je třeba si uvědomit, že je to vážná nemoc, která nám opravdu může přerůst přes hlavu. Deprese je vlastně špatná nálada jedince, která ovšem netrvá pouhou chvíli, ale je to dlouhodobý stav. Jedinec má trudomyslnou náladu, často se mu celý svět zdá špatný a smutný. Často si připadá osamocený a bez přátel, většinu dne není schopen nic smysluplného dělat a pouze bezčinně leží. Proto také člověka s depresemi většina lidí považuje za lenocha, který nemá sebemenší snahu něco dělat. Člověk s depresemi nejenom že nic nedělá, ale ztrácí také o všechno zájem, takže přestává dělat koníčky, které ho dříve naplňovaly, dělá je pouze z donucení a bez jakékoliv radosti. Jak depresi léčit je velmi častá otázka, ale existuje na ní mnoho odpovědí. Každý odborník i každý neodborník si myslí něco jiného. Prvním takovým známějším způsobem je takzvané „přirozené řešení“. To znamená léčba v přirozeném prostředí jedince, bez zásahů lékařů a medikamentů. V tomto způsobu léčby je velmi důležitá funkce rodiny, protože její podpora je pro nemocného velmi důležitá.Další možnou léčbou je psychoterapie. Ta probíhá u odborníka pomocí sezení, kdy s vámi rozebírá vaše příznaky a možnou léčbu. Jednou z možností, jak začít depresi léčit jsou antidepresiva. Tento pojem zná každý, ale málokdo už tuší, jaké nežádoucí účinky mohou také antidepresiva mít. Protože oni vás sice můžou zbavit depresí, ale mohou vám i velmi uškodit. Druhů antidepresiv existuje několik, ale mezi nimi některé převládají v množství jejich používání. Jsou to antidepresiva SSRI, MAOI a tricyklická antidepresiva. Antidepresiva obvykle lékaři nepředepisují jenom na deprese, ale i jako léčbu například na nespavost, anxiozitu nebo při poruše příjmu potravy. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus.Antidepresiva by vás měly zbavit deprese po přiměřeně dlouhé léčbě. Ta je dlouhá několik měsíců až let. Podle lékařů při její léčbě velmi záleží na osobnosti člověka či na podpoře jeho rodiny. Deprese se pří vracejí hlavně proto, že nedodržíme jejich léčbu a antidepresiva vysadíme příliš brzo. Nemoc je potom nedoléčená a stejně jako jakákoliv jiná nedoléčená nemoc se opakovaně vrací. Jak jsme ale již zmínili, antidepresiva nemají jenom pozitivní vliv na naše zdraví, ale způsobují nám i spoustu nepříjemných problémů. Jaké problémy to jsou? Prvním problémem je ten sexuální. Díky antidepresivům ztratíte svoje libido a i svůj orgasmus. Dále se vám objeví přechodné nevolnosti a bolesti hlavy, které mohou velmi znepříjemnit život.Pokud se chcete vyhnout apatii a ztrátě zájmu, vynechejte antidepresiva. Ty totiž přesně tohle způsobují. Také se vám po nich mohou zdát velmi živé noční můry. Mezi další negativní projevy patří sucho v ústech, závratě, špatné vidění a činnost srdce a přibírání na váze. Samozřejmě, že antidepresiva nezpůsobují toto všechnonajednou. Každý typ antidepresiv má jiné vedlejší příznaky a hlavně se u vás vůbec nemusí objevit. Antidepresiva jsou medikamenty, které opravdu pečlivě musíte prodiskutovat se svým lékařem. Dejte si pozor, abyste se o nich bavili s psychiatrem a ne se svým praktickým lékařem, který má také povolení antidepresiva předepisovat. Protože psychiatři mají v tomto oboru přeci jenom větší zkušenosti než lékaři, kteří obvykle léčí jenom chřipku. U antidepresiv si nejprve zjistěte všechny možnosti, a co se vám může stát. To je první a nejdůležitější pravidlo. Zdravý život

folder_openPřiřazené štítky

Alternativní medicína – hypnóza a holotropní dýchání

access_time01.únor 2020personRadka Eliášková

Už samotné slovní spojení alternativní medicína prozrazuje, že jde o postupy, které se zcela neslučují s metodami běžné lékařské praxe. Zatímco na straně jedné stojí věda, v případě alternativní medicína se prosazuje také vliv přírodních látek, velkou roli hraje psychika člověka, sugesce, využívají se také nejrůznější postupy, které mají i mnoha set letou tradici. Kdy se k alternativní medicíně uchylujeme, může nás vyléčit a hlavně – můžeme ji provozovat i sami?Holotropní dýcháníHolotropní dýchání lze zařadit k alternativním léčebným postupům. Na jedné straně jsou oslavovány úspěchy této metody, na straně druhé je nedůvěra a obavy. O co tedy vlastně jde? Holotropní dýchání je terapie, která spočívá v možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo také zadržování dechu. V této oblasti se experimentuje už od poloviny minulého století (ačkoli podobné postupy se praktikovaly v podstatě od nepaměti). Pořádají se nejrůznější kurzy a semináře holotropního dýchání, měli bychom mít na paměti, že podobní akce musí vždy vést odborník. Podnikat něco na vlastní pěst je totiž dost riskantní. Při holotropním dýchání se také využívá vlivu hudby. K čemu holotropní dýchání slouží? Vychází se tu z předpokladu, že naše tělo má v sobě ukryté vlastní prostředky léčby a je třeba je pouze najít a hlavně aktivovat. Jde tu tedy o náhled do našeho nitra, o možnost rozvíjet  sebepoznání. Jako negativum uvádějí někteří odborníci fakt, že může dojít k odkrytí vážných psychických problémů, které mohou vyústit v onemocnění.HypnózaSnahu změnit vědomí a poznat se do hloubky jsou staré jako lidstvo samo. Dříve byla hypnóza často využívána jen jako varietní číslo, dnes už se řadí k léčebným metodám i když k těm alternativním. Podle psychologického slovníku je hypnóza schopnost jedince se dokonale soustředit a tudíž dokázat to, co chce. Tato schopnost byla často „zneužívána“ např. v nejrůznějších kouzelnických vystoupeních apod. Ani hypnózu nelze provádět jen tak. Ideálně je samozřejmě terapii podstoupit přítomnosti a za pomoci odborníka. Hypnóza je tak vlastně týmovou prací. Hypnóza je stav hluboké relace, kdy je naše vědomí zostřené. Odborníci však říkají, že to neznamená, že médium (tedy hypnotizovaný) udělá skutečně úplně všechno, není to prý pravda, neuskuteční např. věci, které jsou ve stavu plného vědomí proti jeho přesvědčení. V čem nám vlastně může hypnóza pomoci? Např. snížit naši nadváhu, přestat kouřit či zbavit se úzkostlivých stavů. Hypnóza však není zaručenou léčbou, na každého člověka působí jinak. I když podle údajů odborníků lze hypnotizovat až 90 % lidí. Hodně pomáhá když sám hypnotizovaný člověk věří v úspěch celá akce a takto k ní i přistupuje.  Hypnóza však jen málokdy vypadá jako ve filmech, obvykle vše probíhá trochu méně dramaticky. Hypnóza není spánek, i když laikům to tak může připadat. Navíc ve stavu podobnému tomu hypnotickému se nacházíme celkem běžné – např. těsně před usnutím.V současné době se k alternativní medicíně uchyluje mnoho lidí. Nejen v případech, kdy klasické lékařské postupy neslaví úspěchy, ale také proto, že jde o něco ne zcela běžného a tudíž lákavého. Chce to jen překonat počáteční nedůvěru a především se poradit s odborníky.

folder_openPřiřazené štítky

Bulka v prsu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Nepanikařte předemDobrá zpráva. Devět z deseti bulek, které si ženy objeví v prsu, je neškodných. K lékaři samozřejmě musíte upalovat ihned, jakmile takový útvar objevíte. Ale děsit se předem, že máte rakovinu, nemusíte. Co vše může útvar v prsu znamenat? Fibroadenomy problém mladých žen Mléčná žláza, ze které jsou prsa tvořena, někdy mění svůj vzhled, množí se či hrubne. Příčinou jsou nejčastěji hormonální změny. Vznikají pak nebolestivé kuličky, fibroadenomy - nezhoubné nádory prsu složené z buněk mléčné žlázy. Velmi často se objevují u mladých žen už kolem dvaceti let. V těhotenství i během kojení se mohou zvětšit. Před menstruací někdy bolí a také rostou. Po skončení krvácení se většinou vrátí do svých původních rozměrů. Mnoho žen tato diagnóza vyděsí, skutečně se ale není čeho bát. Lékaři by však měli fibroadenomy pečlivě sledovat, hlavně to, zda se rychle nezvětšují. -Jak vypadají: Fibroadenomy mají ostré hrany a jsou hladké, pružné a pevné. Dobře pohyblivé proti kůži. -Co s nimi: Zvlášť v případech, kdy rostou a utlačují okolní tkáně, je lepší bulky odstranit. Lipom je odborný název pro nezhoubný tukový nádor.Mají ho hlavně ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, kdy ozdoby ženské krásy začínají postupně stárnout. Důsledkem je zmenšování podílu mléčné žlázy a růst tukové složky. Po přechodu lipomy někdy samy od sebe mizí. Příčinou vzniku tukových nádorků mohou být i rozházené hormony. Například zvýšená produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. Lékař by měl myslet i na možnou nerovnováhu mezi estrogeny a gestageny, což jsou další pohlavní hormony. Anebo žena "tuková prsa" jednoduše zdědí po své matce. -Jak vypadají: Lipomy se nejčastěji nacházejí kolem bradavek a v horní části prsu. Jsou měkké a pružné, jde s nimi dobře pohybovat do stran. Obvykle nebolí.-Co s nimi: Lze je chirurgicky odstranit, nebo jen sledovat. Aby měl lékař opravdu jistotu, že se nejedná o nic vážnějšího, doporučuje se odebrat vzorek a podrobit ho histologickému prozkoumání. Někdy pomůže i hormonální léčba. Cysty varují před nebezpečím Cysty jsou vlastně váčky naplněné tekutinou nebo tužší hmotou. Vznikají v důsledku nadměrného růstu mléčné žlázy. Ženu na životě nijak neohrožují, často se ale zvětšují. Typické je, že před menstruací pobolívají. Riziko vzniku rakoviny je relativně malé. Nicméně jejich vznik signalizuje, že prsa nejsou v pořádku a v budoucnu by se mohly objevit vážnější problémy. Zvlášť u žen, které mají cyst v prsou více. -Jak vypadají: Jejich velikost kolísá od několika milimetrů až po několik centimetrů. Jsou měkké a pružné. -Co s nimi: Lékaři je v případech, kde jsou cysty opravdu velké a dost bolí, doporučují vyřezat. Důvodem pro odstranění je i to, že se v okolí cyst často vytvářejí záněty a také mohou prasknout. A nakonec, právě cysty lze někdy jen těžko odlišit od nebezpečného nádoru. I proto by vám zdravotníci měli dát jednoznačnou odpověď, co to vlastně v těle máte. Nespokojte se s odpovědí, že pravděpodobně cystu a žádejte minimálně odebrání vzorku. Zvětšené uzliny známka zánětu či špatné imunity V podpaží se u žen mohou vyskytnout zvětšené lymfatické uzliny, které jejich "nositelky" často zaměňují za nádor prsou. Často jde ale o jiný problém a uzlina poukazuje na přítomnost zánětu nebo na špatně fungující imunitu. Ve vážnějších případech jsou zvětšené uzliny opravdu známkou rakovinového bujení. Může jít primárně o rakovinu lymfatických uzlin nebo o metastázy do uzlin. V každém případě je proto lepší nechat si uzliny zkontrolovat. Spolehlivě je zmapuje ultrazvuk. -Jak vypadají: S neškodnými uzlinami lze dobře pohybovat do stran. Jejich velikost může být různá. Od jednoho milimetru až po několik centimetrů. Podle některých odborníků jsou uzliny v podpaží o velikosti až 1,5 centimetru zcela normálním jevem. -Co s nimi: Platí to, co v předchozích případech. Můžete se s nimi rozloučit chirurgickým zákrokem. Mezi ženami se traduje, že bulky, které nebolí, jsou mnohem nebezpečnější než ty, které bolí. Ve většině případů to tak opravdu je, ale není to žádné pravidlo. Nevyplatí se proto dát na tvrzení přítelkyně, že "rakovina přece nebolí" a proto je jakékoliv vyšetření zbytečné. Druhým mýtem je to, že pružné bulky, s kterými lze dobře hýbat do stran, nepředstavují žádné vážnější riziko. A pozor bychom si měly dát hlavně na útvary, které jsou jakoby vrostlé ke kůži. Opět platí: obvykle to tak skutečně bývá, ale výjimek se najde také dost. Každou bulku, zduřeninu či zatvrdlinu by měl proto vidět lékař. Zvlášť, když s ní nejde pohybovat, kůže v okolí je červená a má póry jako na pomeranči, prsa bolí a svědí. To jsou nejčastější příznaky rakoviny prsu. Pokud se při sportu uhodíte do prsou, mohou se pohmoždit a vzniknou v nich malé hrudky. Kůže kolem často zmodrá nebo zčervená. Nemusíte se obávat, že jde o něco vážného. Pokud ale bulky nezmizí ani po několika dnech, pro jistotu vyhledejte lékaře. VYŠETŘENÍ JE NUTNÉ VŽDY!!! I když bulky v prsou nemusí vždy znamenat tu úplně nejhorší diagnózu, NESPOLÉHEJTE na to. Jedině gynekolog může určit, zda je bulka v prsu neškodná. A stoprocentní jistotu dá až odborné vyšetření na ultrazvuku nebo na mamografu. Při každém podezřelém nálezu proto žádejte doporučení na toto vyšetření. U mladých žen je ideální ultrazvuk, jeho nevýhodou ovšem je, že nedovede tak přesně zachytit počáteční stadia nádorů. Ženy nad 40 let většinou chodí na mamograf, který lépe zachytí změny v prsou starších žen. Někdy je vhodné obě vyšetření kombinovat, zvlášť, když není diagnóza jednoznačná. Ultrazvuk pracuje se zvukovými vlnami, které se odrážejí od prsou a pak se zobrazují na monitoru. Vyšetření vůbec nebolí. Mamograf využívá měkkého rentgenového záření. Některé ženy se ale bojí bolesti ze stlačení prsou. Pro provedení kvalitního vyšetření je stlačení prsu zcela nezbytné. Tkáň prsu je nutno rozložit tak, aby byly vidět jednotlivé struktury. Komprese prs v žádném případě nezraňuje, rakovinu nevyvolává a hodně žen vyšetření ani nepříjemně nepociťuje. Pouze ženy s citlivými prsy mohou jisté nepohodlí vnímat. Některé ženy mají prsa poseta desítkami bulek. Poukazuje to na fakt, že jejich prsa jsou mimořádně citlivá například na hormonální nerovnováhu organismu. Jiné ženy je prostě zdědí po své matce, podobně jako se dědí tvar prsou nebo velikost bradavek. Zvýšený počet bulek automaticky neznamená, že žena v budoucnu onemocní rakovinou prsu. Je ale pravdou, že má k tomu větší sklony. Pravidelné kontroly a samovyšetřování jsou jedinou prevencí.

folder_openPřiřazené štítky

Jak je to vlastně s působením piva na organismus?

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“,již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů.Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní a nebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l.stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů namladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženypřipravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávalyv chudých rodinách až do poloviny 19. století.Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus? Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim,obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám. Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů. Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi.Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivějako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně? Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu,není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu(USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna znejvyšších. Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva,které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

folder_openPřiřazené štítky

Jak protáhnout záda v práci

access_time20.únor 2020personRadka Eliášková

Ach ta záda, povzdechne si občas každá z nás. Vyhnout se bolesti zad je přitom většinou jednoduché! Stačí si zacvičit. Nabízíme ti dva nejjednodušší cviky - jsou vlastně první pomocí a zároveň i prevencí. Měly by se provádět prakticky vždy, když ukončíš dlouhou sedavou práci.Uvolnění krční páteřePosaď se pohodlně na židli s opěradlem. Trup je vzpřímený, ramena tlač dolů a hlavu vytáhni vzhůru. Potom ji pomalu předkloň dopředu, až ucítíš tah svalů na krku. Zvolna se vrať do výchozí polohy a hlavu zakloň dozadu. Pak ji ukloň na obě strany a na závěr se v obou směrech hlava pootočí. Po celou dobu zůstávají ramena v klidu.Uvolnění bederní páteřePostav se rovně, paty u sebe. Ruce vzpaž a vytáhni co nejvýše. Potom se pozvolna, obratel po obratli, předkláněj dopředu, až prsty rukou dotknou země. A stejně pomalu se pak vracej nahoru, opět cítíš, jak se zvedá jeden obratel po druhém. Oba cviky několikrát zopakuj. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz vlastně

Výběr té správné podprsenky je věda!

access_time29.květen 2019personRedakce

Už delší dobu jsem přemýšlela o svých podprsenkách. V pubertě jsem si na ně moc nepotrpěla. Nakupovala jsem je v běžných mezinárodních obchodech a vybírala je jen podle vzhledu, tedy vlastně barvy. V posledních letech mi ale začalo docházet, že to, co mám pod oblečením, není zanedbatelné…Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Co stihnout prožít, než se rozhodnete pro mimčo

access_time29.květen 2019personRedakce

Máte svobodu, život bez závazků, hypotéky, žárlivého manžela a kupy dětí. neproflákejte tento čas nic neděláním. Pusťte se do víru všední dní a proměňte je na zážitky.Mateřství je bezesporu krásná věc. Není nad ten pocit mít v postýlce svou malou podobiznu. Jenže pak už se jen těžko dohání to, co můžete udělat teď.Flirtujte a násobte šance na toho pravého tím, že si vyberete správně!Spokojíte se hned s prvním chlápkem, který vám život naservíruje? Zadržte! Někdy se sice i z první zkušenosti může vyklubat láska už na pořád, ale v praxi to chodí jinak. Vezměte si to asi takhle. Proč byste se měla na celý život spokojit s oříškovým nugátem, když nevíte, jak chutnají ty ostatní laskominy. Třeba vám dojde, že s přemíry nugátu vás bolí zuby a celkově se vám zajedl.  Nechceme ale nabádat k tomu, abyste muže ve své posteli střídala jako na běžícím pásu, spíše poukázat na to, že finální výběr a výběrové řízení vlastně může být zábava. Pokud jste teda aktuálně volná, (s)prostě si to užívejte!Cestování: Kdy jindy se vydat vstříc poznání, než právě teď, když vám doma nic nebrečí!Mlsně koukáte na fotky a tak ráda byste se vydala vstříc Brazílii, Mexiku, nebo snad Francouzské Polynésii? Tyto velkolepé cestovatelské přání se snáze plní, když máte svoji kariéru, fajn parťáka pro život a mnohem menší životní náklady. Ty se totiž, jakmile přijde rodina, zdvojnásobí. V případě, že máte na účte příslušnou sumu a nic si nepřejete víc, než se vyblejsknout a celkově prohřát kostru na bělostných pláží, neváhejte. Utracené peníze budou skvěle investovány a mimochodem –  ách ty zážitky!Zapracuje na kariéře!Pokud už dlouho stojíte na místě a láká vás povýšit, natáhněte se pro příležitosti a jděte si za svým. Jakmile dosáhnete svého, budete mít skvělý pocit ze sebe samé, ale navíc i několik tisíc k dobru. A s tímto startovným je pak  (nejen) celá mateřská mnohem lepší!

folder_openPřiřazené štítky

Petra Braunová : Zvedejte oči k nebi

access_time25.říjen 2019personRedakce

Petra Braunová je spisovatelka, která brázdí vody české literatury již od roku 2003. Na svém kontě má několik knih pro dospělé, ale její parketou jsou především knihy pro děti. Ve spolupráci s knihovnami vydává komiksové průvodce po městech. Mimo to vystupuje s herečkou Jitkou Smutnou v literárně dramatickém pořadu, ve kterém zdramatizovala pasáže svého kontroverzního románu pro dospělé Kalvárie. Spisovatelka píše pro děti zábavnou a zároveň poučnou formou, ale tak, aby malý čtenář neměl pocit, že je poučován. Její dětské knihy sbírají ocenění. Zatím nejúspěšnější knížka s názvem „Ema a kouzelná kniha“ získala v roce 2010 hned ceny tři. 1. místo za nejlepší knihu roku v anketě "SUK - Čteme všichni" 2010 v kategorii dětí, 2. místo v téže anketě v kategorii knihovníků a výroční cenu Albatrosu. Na pulty knihkupectví se nyní dostává novinka Petry Braunové, vánoční příběh „O chlapci, který spadl z nebe“.Kniha „O chlapci, který spadl z nebe“, je knihou pro děti. Můžete čtenářům, případně jejich rodičům, kteří budou knihu předčítat, nastínit jaký příběh vlastně vypráví?V knize se prolínají dvě roviny - náš pozemský svět a Svět okřídlených. Zatímco u nás se chystají Vánoce, na které se nesmírně těší hlavní hrdinka knihy osmiletá Eliška, ve Světě okřídlených se řeší neuvěřitelný případ. Objevilo se tu totiž zlé dítě! Ve Světě okřídlených už je tisíce let zlo vymýceno. Osmiletý Ryel svými skutky ničí pohodu a štěstí, v kterém Okřídlení žijí. Proto je Radou moudrých odeslán za trest k nám na Zem, kde zlo stále řádí. Jednoho dne spadne Elišce, která zrovna hledí z okna na hvězdy a čeká na sníh, pod okna na zahrádku. Eliška krásného chlapce s křídly logicky považuje za anděla. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlila. Kniha je o nápravě. O tom, proč je důležité, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Doufám, že jsem ji napsala tak dětsky, že bude bližší dětem než dospělým. Nedávno jsem četla jistou kritiku na mou knihu Tramvaj plná strašidel, kde paní redaktorka nabádala "kniha je dobrá pro děti, ale rodiče ať ji nečtou". Možná to měla být kritika negativní, ale vlastně jí musím poděkovat, napsala to naprosto přesně, jak to myslím já. Píšu knihy pro děti - ne pro rodiče.Knížku "O chlapci, který spadl z nebe", jsem právě dočetla. Hezky mě naladila a bylo mi líto, že kniha nemá dalších dvacet stran. Proto doporučuji, ať si ji rodiče čtou společně s dětmi. V knize jsou povedené ilustrace k tomuto příběhu. Vybrala jste si ilustrátora sama? Co pro Vás jako spisovatelku ilustrace znamenají?Vybírat ilustrátora je v pravomoci nakladatelství Albatros, pro které píšu. Takže i Magdu Veverkovou vybrali oni. Dokonce se s ní vůbec neznám a v životě jsme se neviděly, rukopis dostala elektronicky. Taky se mi její ilustrace moc líbí!.Vždy jsem zvědavá, jaký bude ilustrátor, a jak pojme to, co se nejdřív honilo hlavou mně. Je vždy zvláštní vidět, co fantazie ukáže tomu, kdo knihu čte. Na besedách se o tom bavím s dětmi, dokonce jsem vymyslela jednu hru, v které dětem dokážu, že každý má fantazii jinou – vlastní a originální. Ilustrace jsou velmi důležité. Já jsem klasik. Jsem ráda, když je na obrázku koza, která vypadá jako koza, příliš avantgardním ilustracím v dětských knihách nefandím. Samozřejmě je důležité, aby si dítě rozvíjelo fantazii, ale čeho je moc, toho je příliš. Není vůbec pravidlem, že kniha, kterou ocení dospělý kritik, se bude líbit dítěti. Ze zkušeností vím, že s takovou knihou malý čtenář velmi snadno praští a v knihovnách se na vystavených knihách oceněných bůhvíjakými cenami usazuje prach. Proto velmi obdivuji ty ilustrátory, kteří umí tu kozu nakreslit stylizovaně, přesto na ni dítě se zalíbením dlouze hledí. "O chlapci, který spadl z nebe" je kniha přímo protkaná andělskými křídly. Já osobně věřím v existenci andělů, že každý z nás má svého anděla strážného. Jaký je Váš názor na tyto éterické bytosti?Snad jsou a snad nad námi bdí. Mají ale určitě přísná pravidla pomoci, protože jinak nechápu, kam zmizí, když se stane skutečné neštěstí.Z knihy na nás dýchne vánoční atmosféra, vůně cukroví, vánočního stromečku. To jsou dojmy, které většinu z nás provázejí od dětství. Jak vy osobně vzpomínáte na Vánoce, když jste byla malá dívenka?Zbožňovala jsem Vánoce a mám je ráda dosud. Vzpomínám si, jak jsem na Štedrý den bývala dlouhatánské minuty na wc, protože mě příšerně bolelo břicho - ale byla to nervozita! Milovala jsem Vánoce tak, že jsem si schovávala jehličí a čichala k němu po celý rok.To je úsměvná a zároveň dojemná vzpomínka. Jaká knížka Vám pod vánočním stromečkem udělala největší radost?Milovala jsem Vánoce právě kvůli knihám. Dokud žil můj táta, věděla jsem, že dostanu knížky vybrané přesně pro mě. Táta dlouhé hodiny bloudil po knihkupectví a uměl pro každou z nás (pro mě, moje dvě sestry a mámu) vybrat přesně to, co nás bavilo. Dodnes mám schované všechny díly Neználka, Pipi dlouhou punčochu, ale i Malé ženy, Město šťastných lásek a Trpkou vůni podzimu. Od té doby, co táta není mezi námi, bloudím mezi regály knih sama, a pak nenápadně řeknu dětem, kterou knihu by mi mohly koupit. Je ale pravda, že nad ní pak tajně bulím a vzpomínám na tátu.Jako dítě ráda vzpomínám na knihu "Róza, strážné strašidlo" od autorky Christine Nöstlinger, příjemně jsem se u ní bála. Ve Vaší knize "Tramvaj plná strašidel" se to strašidly přímo hemží. Knížka je plná dobrodružství, záhad a nadpřirozena. Bála jste se jako dítě strašidel?Šíleně jsem se bála naprosto všeho. Byla jsem ubrečené, věčně vystrašené a frustrované dítě. Kousala jsem si nehty, potily se mi dlaně. Moje vlastní fantazie mě ničila.V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetla, že ke knize "Ema a kouzelná kniha" dokončujete scénář. Dočkáme se tedy filmového zpracování? My fanoušci jsme plni očekávání, prozradíte nám podrobnosti?Dostala jsem už dvakrát nabídku na možnost natáčení, napsala jsem scénář, ale realizace se jaksi zasekla. Sama nevím, kde se stala chyba. Pevně věřím, že se jednou s Emou na plátně setkáme, v ten pravý čas.Sama máte tři děti. Syn Vás inspiroval k sepsání Vaší prvotiny Rošťák Oliver. Příští rok se chystá pokračování této úspěšné knížky. Předčítala jste jim vaše knihy, když byly malé a jsou vášnivými čtenáři vašich knih?Ano, četla jsem jim každý večer a konzultovala jsem s nimi rukopisy. Bohužel vyrostly, a tak rukopisy nechávám číst dětem cizím, o to víc dbám na připomínky. Přestože jsou už moje děti hodně velké, občas si čteme ještě dnes. Ale už je to tak, že mi spíš předčítají povinnou četbu - v tuhle chvíli nejmladší dcera například knihu Tři muži ve člunu. Jsou to báječné chvíle. Piju kafe, ležím na zádech, pouslouchám, hledím na to své čtrnáctileté děťátko a mrzí mě, že už není malá. Občas na besedách vyzývám školáky, aby svým rodičům řekli, ať jim předčítají, že jim vyrostou a je to bude mrzet. Děti se zubí a dívají se na mě nevěřícně. Když se jich zeptám, koho by bavilo poslouchat večerní čtení od mámy, zvedne se les rukou. Když se však zeptám, komu máma doopravdy čte, zvedne se jedna, dvě. To je smutné.Všichni víme, že děti jsou opravdu upřímné. S jakou reakcí na vaše knihy jste se u nich setkávala?Mým dětem se moje knihy nekriticky líbí a líbily, umím je však brát s rezervou. Pamatuju si, jak syn jako malý s novou knihou vybíhal na schodiště a hodlal zvonit na sousedy, musela jsem ho zadržet. Postupem času si na moje psaní zvykly a myslím, že mě pojaly za spisovatelku, jako jiné dítě pojímá mámu za doktorku či prodavačku v trafice.A co ostatní dětští čtenáři, jakou míváte zpětnou vazbu? Ovlivňují Vás jejich postřehy? Inspirujete se jimi?Nedávno mi jeden desetiletý kluk řekl, že není možné, aby Ztraceni v čase napsala taková číča jako já. Tak to jsem se upřímně zasmála. Miluju děti. Jsou pravdomluvné, i ve chvíli, když si vymýšlejí. Ráda si s nimi povídám a poslouchám je. Bohužel vidím na vlastní oči, že rok od roku klesá úroveň čtení a psaní, děti nám vlčí a učitelé propadají skepsím. Mockrát mě napadlo, že by ministři měli navštěvovat školy, třeba v přestrojení za školníka. Anebo lépe za nového učitele. Myslím, že kdyby se ministr postavil před současnou třídu sedmáků v Praze na Černém Mostě nebo v Mostě či Ostravě, strávil by s nimi celý měsíc a pak vyfasoval výplatu běžného učitele, docela jistě by ho napadla ta správná změna ve školství.Můžete našim čtenářům poslat nějaký předvánoční andělský vzkaz?Dříve než než vypustíte z pusy nadávku, než někoho uhodíte, než upustíte na zem plechovku od koly či cigaretu, zvedněte oči k nebi.

folder_openPřiřazené štítky

Tampóny pro moderní ženu

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Přestože vývoj vložek přinesl v posledních letech naprosto komfortní výrobky, tampóny mají mnoho předností. Přesto mnozí gynekologové dodnes varovně zdvihají prst a říkají: pozor, tampóny ohrožují zdraví! Jejich názor však ženám spíše ubližuje a znemožňuje jim zvolit si pohodlí.Tampóny mnoho žen používá jen příležitostně, většinou při koupání v době menstruace. Jenže zrovna plavání ve veřejném bazénu či rybníce může být potvrzením obav lékařů. Velmi snadno se tu dá přijít k infekci způsobující záněty pochvy či jiná onemocnění. Právě v době menstruace je totiž tělo k těmto infekcím výrazně náchylnější. Pokud se přesto vydáš na koupaliště s tampónem, vyměň ho okamžitě po každém smočení ve vodě. Podle odborníků bys ale první dva až tři dny krvácení měla raději vydržet na suchu. (O nepravidelnostech si přečti zde.)Jak vlastně tampón funguje?Na rozdíl od vložek tampóny do sebe vsakují krev ještě předtím, než vyteče z těla, což má několik výhod. Největší z nich asi je pohodlí - nemusíš se bát špinavého prádla, neobtěžuje tě nepříjemný pach (ten tpitž vzniká až tehdy, když se krev setká se vzduchem, a to se u tampónu nestane). Důležité ale je měnit tampóny dostatečně často, zhruba po 3 až 8 hodinách, podle intenzity krvácení. Tím nejen zabráníš proniknutí krve ven, ale podle gynekologů také chráníš své zdraví. Nic se ovšem nemá přehánět a vytahovat tampón ještě předtím, než nasákne, není nic příjemného. Musíš se proto naučit dobře odhadnout intenzitu krvácení a velikost tampónu.Zdraví podmínkouVyměnit vložky za tampóny můžeš tehdy, netrpíš-li žádným chronickým ani akutním onemocněním pohlavních orgánů. Zároveň musíš dodržet několik pravidel. Prvním je dokonalá hygiena při zavádění. Umyj si ruce vždy předtím, než z tampónu odstraníš obal, snaž se na tampón nesahat, drž ho za šňůrku na jeho konci. Chce to trochu cviku, ale brzy se naučíš ten správný grif. Jestliže nemáš s tampóny zatím zkušenosti, ničeho se neboj. Většina krabiček obsahuje návodový leták, na němž je zavádění popsáno a často také nakresleno. Pro začátek si můžeš vybrat tampóny s aplikátorem usnadňujícím manipulaci. Vodítkem mohou být i pocity. Tampón se dostal na správné místo tehdy, když o něm vůbec nevíš.Vyber si správnou velikostTampóny jsou k dispozici v několika velikostech - obvykle ve třech, někdy až čtyřech (záleží na značce výrobku). Nejmenší z nich jsou vhodné pro slabé krvácení (na začátku a na konci menstruace) a pro velmi mladé dívky (je vhodný i pro panny). Zbývající jsou pro silnější a hodně silné krvácení. Zpravidla platí, že každá žena si musí vhodnou velikost vybrat sama - vyzkoušet si, která a kdy jí vyhovuje. Obecně doporučovat velikost nemá smysl. Několik rad na závěr* Než si tampón zavedeš, ujisti se, že ho nedržíš obráceně, tedy šňůrkou dopředu. O jeho vyjmutí bys potom musela požádat svého gynekologa (podobné případy se už staly). * Pečlivě si přečti návod k použití, který u všech výrobků obsahuje varování před syndromem toxického šoku (STŠ). Toto nebezpečné onemocnění zčásti postihuje menstruující ženy, jež používají tampóny. Nemoc se však objevuje velmi výjimečně - v USA ji zaznamenají asi u 10 žen ze 100 000. V jiných zemích je její výskyt ještě nižší. Proto není důvod panikařit a tampóny nepoužívat!

folder_openPřiřazené štítky

Cvičení v těhotenství

access_time23.leden 2020personRadka Eliášková

Urputnice sportovkyně. Vše s mírou. Je jasné že vydržíte o něco více než sportovkyně amatérky, ale při sportování vytváříte adrenalin a přemíra těchto látek při vývoji miminka také příliš nesvědčí. Neuškodí , abych moc nestrašila, ale miminka si nesou sebou do pozemského života vše co jsme jim v děloze připravily.Máte také sklon překonávat bolest a zastírat tělesnou nepohodu a to potom také může zakrýt skutečné problémy. Tak tedy ještě jednou, trochu slevit. Ono to stejně dlouho nepůjde. Do 20tt. Kdy se nám bříško ještě nerýsuje máme pocit , že vlastně se nic neděje , že to těhotenství je vlastně pohodička, jen si po ránu trochu poblinkám a je to.Dokud to jde pohybujte, tedy sportujte tak jak jste byly dosud zvyklé, nepřeceňujte se a dostatečně odpočívejte. Učte se uvolnit mysl i tělo. U porodu jako když najdete  Po 20tt. začnete své těhotenství řádně vnímat a prociťovat. Budete trochu pomalejší, dříve unavenější a spavější (pokud jste se s početím neuložily k zimnímu spánku). A sportování také k tomu přizpůsobíte. Buď začnete navštěvovat místa kam si těhotné chodí společně zacvičit ( zjistěte si kdo s vámi cvičí, může to být porodní asistentka nebo fyzioterapeut, nebo někdo se speciálním kurzem, rozhodně ne cvičitel/ka ve fitness). A pokud zůstanete doma připravili jsme pro vás řadu cviků pro celé těhotenství. Cvičte do té doby kdy je vám to příjemné a pohodlné. Volte cviky které zvládnete a nedělají vám potíže. Pro každý týden si vyberte 5 cviků, které každý den budete opakovat . Pomalu jejich frekvenci přidávejte tak abyste jeden cvik opakovaly max. 15x. Nezapomínejte u cvičení pravidelně dýchat. Tak do toho, milé těhulky , veselé a spokojené maminky mají veselé a spokojené dětičky.

folder_openPřiřazené štítky

Pojištění rodinného domu

access_time10.únor 2020personRadka Eliášková

Pojištění rodinného domu je něco jako záložní plán a jistota, když se stane něco nepředvídatelné. My si v našem článku z rubriky o domácnosti povíme o tom, jaké druhy pojištění známe, jaké jsou jednotlivé pojistné produkty a který typ pojistky nás ochrání před zloději, který před živelnými pohromami a který typ pojistky ochrání nejen náš dům, ale i majetek v něm. Krátký průvodce po komplexním světě pojistek plném mnoha zákoutí začíná.Pojistit si můžete dům dvěma různými způsoby - pojištěním samotné stavby domu a pojištěním domácnosti. Vysvětleme si nejprve rozdíl mezi těmito dvěma druhy pojištění.-Pojištění stavby domu zahrnuje pojištění čistě jen samotného domu - čili vše od základů po střechu. Takové pojištění chrání samotný dům obvykle před živelnými pohromami typu bouře, voda, oheň, vítr, zemětřesení či pád letadla. Tedy, slovíčko chrání není úplně na místě, spíše by se dalo říci, že pokud vás postihne taková neštěstí, pojišťovna vám proplatí určitou část vzniklé škody.-Pojištění domácnosti je již pojištění ne samotné stavby, ale toho, co je uvnitř, vybavení domu a věcí v něm. Jedná se většinou o nábytek, elektroniku, obrazy, umělecká díla, zlaté šperky a jiné hodnotnější věci. Znamená to, pokud vám zloději vykradou dům nebo vybavení odnese voda, jestli ho poškodí jiný živel, pojišťovna proplatí vzniklé škody. Oba typy pojištění mají své opodstatnění a pojistit jedno bez druhého je jen polovičatým řešením. Na druhou stranu, i zde platí, že není pojištění jako pojištění. Třeba si dobře prostudovat všechny konkurenční nabídky, protože pojišťoven na našem trhu je jako máku a každá nabízí v podstatě totéž, ale za jiných podmínek. Obecně se nejprve vychází z pojistné částky - to je předpokládaná tržní hodnota pojistné věci. Více tedy bude platit někdo, kdo má větší dům a také někdo, kdo má vybavení domu luxusnější a nákladnější. Od pojistné částky se pak vždy odvíjí v případě nějaké události i pojistné plnění - čili to, kolik vám pojišťovna zaplatí za zničený nebo ukradený majetek. Vyplatí se prostudovat a porovnat si všechny existující pojišťovny a také jejich jednotlivé pojistné produkty. Tímto samozřejmě nechceme nabádat na výběr konkrétního druhu pojištění, jen se řídíme zdravým selským rozumem, který nám říká, že nejprve dvakrát měřit a pak jednou stříhat. Při pojištění domácnosti se vychází zejména z pojistné částky. Na čím větší hodnotu si majetek pojistíte, tím více budete ročně platit, ale také o to více vám pojišťovna proplatí. Při pojištění stavby rodinného domu však pojistná smlouva kromě pojistné částky počítá is různými úrovněmi nebezpečí a odškodnění za ně. Prohlédněte si proto velmi dobře balíky různých pojistných rizik a pojistěte se proti všemu, co považujete za relevantní. V základních balíčcích pojištění totiž nemusí být zahrnuty úplně všechna rizika, například riziko vzniku požáru z elektroinstalace nebo vadného spotřebiče.Mohli byste pak být dost nemile překvapen, kdyby vám pojišťovna oznámila, že právě vaši nehodu nemáte pojištěnou - v podstatě byste si vlastně celou dobu platili pojistku nadarmo. Kromě toho, že pojišťovna nemusí v základním balíku nabízet všechny pojistné události, důležité je i to, jak moc vás následně odškodní. To zejména znamená to, kolik procent z pojistné částky byste dostali vyplaceny za tu kterou nehodu nebo pohromu. Pro ilustrační příklad například takové poškození střechy po silné vichřici - základní balíček pojištění vám proplatí třeba jen 40 procent z ceny nové střechy, nebo omezí finanční úhradu nějakou pevnou částkou.Zvolením naopak vyššího balíčku pojištění v konkrétní pojišťovně můžete docílit proplacení většího procenta nákladů nebo vyšší částky odškodnění, odstranění vadného stavu nebo napravit poškození. Proto si třeba při pojištění domu pořádně všechno přečíst a promyslet si, abyste pojistnou smlouvu, kterou se chystáte uzavřít, uzavřeli tak, aby měla svůj smysl pro případ, že budete pojišťovnu někdy potřebovat. Samozřejmě, jsou i případy, kdy se za 30-40 let bydlení nikdy nic nestalo, protože člověk bývá v méně rizikové oblasti. Naopak, kdo bydlí v oblasti s častými povodněmi, možná bude mít i problém výhodnou pojistku uzavřít. Proto je třeba si vážit každé pojištění, které máme. Nikdo nikdy přece neví, kdy se nám to může sejít.

folder_openPřiřazené štítky

Buďte nezávislí a svobodní i ve vztahu

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

Nejste rádi sami, děsíte se, že vás někdo blízký opustí, vadí vám, že nejste v každém plánu ostatních? Tomu se říká citová závislost a je jedno, jestli jste takhle přisátí na svého partnera, kamarádku nebo maminku. Oni od vás potřebují pauzu a vy byste se měli být schopni postavit na vlastní nohy, aniž by vás přitom někdo neustále držel za ručičku. Přestaňte být koulí na noze a staňte se svobodným a sebevědomým člověkem, který samotě čelí se vztyčenou hlavou, a umí se postavit za svůj názor. Podívejte se, jak se odpoutat a stát se nezávislým na ostatních. Žijte sami za sebe.Důvěřujte, aniž byste vždycky prověřovaliKaždý pevný vztah by měl být založen na vzájemné důvěře. Pokud vám tedy srdce málem vyskakuje z hrudi vždycky, když má partner odejít do práce, kde pracují i kolegové opačného pohlaví, je něco špatně. Klíčové je, ptát se na to, proč si myslíte, že by vás měl opustit. Jakmile totiž začnete o někom pochybovat, dají se kolečka do pohybu. Zastavte ten vlak dřív, než to nepůjde. Důvěřujte svým blízkým a dejte jim prostor normálně fungovat.Pracujte pro sebeMyslete na sebe, rozmazlujte se a zvyšte si sebevědomí. Citově závislé osoby o sobě většinou nemají valné myšlení a jediným zdrojem jejich štěstí je druhá osoba. Z takových drobečků se ale nedá žít věčně, proto si pořádně kousněte do koláče a zaměřte se na sebe. Pustě se do nějaké aktivity nebo vlastně čehokoliv, při čem se budete cítit dobře a naplněně. Jak se říká, sami jsme strůjcem svého štěstí, tak kočírujte i vy to svoje, přeberte opratě tomu, komu jste je dali.A pod pokličkou deset minut dusímePod pokličkou si můžete dusit třeba kuře, ale ne někoho svého blízkého. Nebuďte jako stíhačka a pokud vám daná osoba neodpověděla na email nebo sms do pěti vteřin, nebombardujte ji výhružkami nebo hysterickými výlevy. Určitě má dobrý důvod, proč vám neodpověděla hned a to byste se měli naučit akceptovat. Nevynucujte si pozornost a věnujte svůj volný čas, který jinak máte vyšetřený na bombardování smskami, na něco lepšího a užitečnějšího.

folder_openPřiřazené štítky

EXISTUJE štěstí?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, CO JE A NENÍ ŠTĚSTÍ.Když se zeptáte sami sebe, co je štěstí, dokážete si odpovědět?Je to stav vědomí, pocit, energie, emoce? Či jen blud, o kterém všude okolo sebe slýcháváme a, jak jsem nedávno slyšela, tzv. nekonečná honba za fatou morgánou, která vlastně ani neexistuje?Nevím, kde je pravda a ani asi nebudu vědět, jen si mohu něco myslet.Štěstí nazývám štěstím, protože si pod tímto pojmem všichni něco představíme, tento pojem v nás něco vyvolává a jsem si naprosto jistá, že každý si aspoň jednou myslel, že je v životě šťastný.Štěstí může být pomíjivé a naopak… Záleží na nás, každopádně si myslím, že jen my si můžeme dovolit být šťastní, navodit tuto energii, pocit, vědomí a pracovat s tím. Udržet si tuto hladinu v sobě samých a vnímat okolí lepšíma očima.Chce to trochu sebekázně ????Můj názor je, že štěstí je vnitřní nastavení každého z nás. Musí se na něm ustavičně a vědomě pracovat. Musí se zalévat jako květina, aby rostlo. Myslím si, že je to energie, kterou si vytváříme sami v sobě a na úkor této energie si zrcadlíme vše do NAŠEHO okolí.Pokud je naše vnitřní energie pozitivní, šťastná, máme tendenci vnímat své okolí a sami sebe též šťastně a pozitivně. Nenecháváme se snadno zvábit negativismem a nepropadáme hned tak snadno zoufalství či depresi.Jsme více odolní.Zajímalo mě, jak vidí tuto otázku ostatní lidé a tak jsem se začala ptát. Ptala jsem se nejen ve svém blízkém okolí, ale i pro mě inspirativních lidí.Nejdůležitější člověk na světě je moje maminka. Když jsem se jí zeptala, co pro ni znamená štěstí, s úsměvem mi odpověděla:  „Když se cítím vnitřně klidná a spokojená, to je moje štěstí.“ Usmála jsem se a přikývla.Dále jsem se zeptala terapeutky Jany Hruškové, co pro ni znamená štěstí? Odpověděla mi takto: „Přijetí sebe, všeho kolem mě a také cítění sebe sama, být v sobě a ne příliš venku.“ Většinou s Janinou souhlasím a její odpovědi jsou pro mne inspirativní. I tentokrát byla.Zeptala jsem se i kartářky Jany Smolkové, co pro ni znamená štěstí. Odpověděla mi následovně: „Šári, štěstí pro mne znamená, když je člověk zdravý a spokojený se svým životem, nikdo ho neomezuje a má okolo sebe lidičky, co miluje a oni milují jeho.“ Jana je velice empatický člověk se srdíčkem na pravém místě, její odpověď mě vedla k zamyšlení a verdiktu, že bychom mohli všechny ty odpovědi spojit do jedné velké pravdy.Na závěr jsem si nechala muže Jiříka Tůmu, profesionálního maséra, hudebníka a velice milého člověka, který by snad ani mouše neublížil. Co že pro něj znamená štěstí? Odpověděl mi: „Štěstí? To bude zřejmě to, co jsem v životě získal a také získám. Nejen tedy materiální hodnoty, ale také ty duchovní. Jinak takové štěstí, jaké lidi znají, tak si ho většinou pletou s osudem. Štěstí je momentálně pro mne to, že mohu dělat práci, která mne baví, a že mám kolem sebe lidi (nebo začínám je mít), kteří mne mají rádi, ale štěstí asi bude jakási forma energie.“ Co si o tom myslíte Vy?Co pro Vás znamená štěstí?Existuje, neexistuje?

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci ShowBizz na dotaz vlastně

Martina Panochová: Tanec je energií mého života!

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Symptická Martina Panochová je úspěšná choreografka, tanečnice a lektorka. Spolupracuje s českými i zahraničními umělci. O její lásce k pohybu i stále oblíbenějším Twerku jsme si s ní povídali v pražském Centru Tance. Na své okolí působíte ohromně pozitivně. Jste pořád plná energie. Jak to děláte? I vaše motto zní: Tancem k té nejlepší náladě…Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví a naplňuje. I kdyby mě během dne přepadla ponurá nálada, ať už z čehokoli, jsem si jistá, že tanec mě z ní hodně rychle a na sto procent dostane. Posouvá mě do jiných sfér, zapomínám na všední život a dostávám se do pozitivního a nádherně naladěného světa. A není to jen tanec, ale jsou to i ti, kteří navštěvují mé taneční kurzy a vyzařují úžasnou náladu, energii, radost. Vzájemně si předáváme toto nadšení a život je pak hned o něco hezčí.Máte za sebou mnoho profesních úspěchů, děláte taneční doprovody pro řadu tuzemských i zahraničních umělců. Předskakovala jste i známe anglické skupině Kosheen…, jak jste se k těmto hvězdám dostala? Většinou mě oslovili manažeři těchto umělců nebo přímo sami zpěváci. S některými jsem spolupracovala ještě během mého působení v bývalé taneční skupině, s mnoha jsem navázala kontakt během poslední doby mého působení na taneční scéně. Každopádně mě taneční spolupráce s umělci a zpěváky nesmírně baví, a to jak vymýšlení choreografií, tak přímo taneční působení na jevišti po boku podobných hvězd.Vzdělání v taneční branži jste získala od řady zahraničních i českých lektorů. Spolupracovala jste s Nickem Morinem či Tony Stonem. Jsou něčím jiní, než ti tuzemští?I v Čechách máme vynikající lektory, od kterých se člověk naučí nesčetně úžasných věcí a získá naprosto profesionální a kvalitní taneční vzdělání. U tuzemských lektorů bych spíše hovořila o jiné energii, kterou dokáží předat, o trochu jiném způsobu pojetí tance, o odlišném „feelingu“. Zahraniční lektoři nám většinou přinášejí něco nového, tady neokoukaného, originálního, a to už jak tanečně, tak stylem výuky a předáním informací a tanečních choreografií. Navíc každý lektor nám během workshopů či vystoupení předává kus sebe sama, což je velice inspirativní.Pracujete v největší taneční škole v republice – v Centru Tance, které má pobočky v Praze, Plzni i Brně. Na jaké lekce se mohou zájemci objednat u vás, kde najdou rozpis, kontakt?Centrum Tance je pro mě druhým domovem. Trávím tu opravdu maximum svého času a miluji dělit se s lidmi o svou taneční radost. Klienti se můžou u mě stavit na lekcích Street Dance, což v sobě zahrnuje MTV style nebo můj oblíbený Ladies style či High heels (tanec na podpatcích). Poslední dobou se však fenoménem stal Twerk, tedy styl, který přišel do Čech před rokem a půl a o který je v poslední době opravdu velký zájem. Veškeré informace, jak o mých lekcích, tak o rozvrhu, které dny a jaké lekce vyučuji, jsou k nalezení na internetových stránkách www.centrumtance.cz. Další info jsou možné získat na mé facebookové stránce pod mým jménem.Kdo na vaše lekce chodí? Široká škála klientů. Někteří chodí jen pro dobrou náladu a radost a odreagování. Někteří se chtějí opravdu vzdělávat a posouvat tanečně dál. Někteří naopak rádi vystupují, což svým klientům také umožnuji a dvakrát do roka pořádáme vystoupení těch kurzů, kteří rádi předvedou to, co se naučili, svému okolí. Věk nehraje rozhodně roli, zatančit a užít si lekci může opravdu každý, ať už je různého věku, pohlaví či tělesné kontrukce. Mým mottem je tančit pro radost a bez stresu a vždy odcházet se skvělou náladou!Mohou je navštěvovat i lidé s nadváhou?Jak jsme již řekla, ani váha člověka nehraje roli. Znám více tanečníků, kteří rozhodně nepatří mezi „hubeňoury“ a tančí přitom přímo skvostně! Je to o tom, jak se člověk cítí a ne jak vypadá! Co víc, mám už tolik případů, kdy klienti během mých lekcí opravdu zhubli, zdravě, pohybem a radostně!Je nějaký náročný tanec, na který si brousíte zuby, že se jej naučíte? Brousím si zuby na plno stylů tanců, které zbožňuji a neovládám je výborně. Poslední dobou mě uchvátil Pole dance, avšak jednak urputně bojuji s časem, a tak nemůžu navštěvovat lekce pravidelně a za druhé je už toho pohybu trošku moc a tělo si občas říká, že by chtělo polevit a odpočívat. A zrovna pole dance je fyzicky velice náročný, i když překrásný tanec. Tak uvidíme, třeba někdy časem se do toho ještě pustím!Věnujete se o celosvětově oblíbenému Twerku, jak jste se k němu dostala?Je to velice jednoduchý příběh. Poprvé jsem Twerk zahlédla na internetu, když ještě nikdo v Čechách nevěděl, že něco takového existuje a popravdě mě hnedka napadlo, že pár prvků z něho by se skvěle hodilo zařadit třeba do mých streetových choreografií. Než jsem stačila zavolat do Centra tance, kde učím, už jsme měla hovor právě z toho tanečního studia s otázkou, co mi říká slovo twerk a že mi vypisují seminář, který proběhne za tři týdny. Nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na každodenní dlouhé tréninky, zkoušet, okoukávat videa, nevzdávat to a zlepšovat se jak se dá. Nikdo to v Čechách v té době neučil, proto nezbylo nic jiného, než být samoukem. Když to však člověka baví, jde to skoro samo a já si během prvních pár tréninků tento styl doslova zamilovala. Asi jako další stovky mých klientek, které na lekce pravidelně dochází. Prvním twerkovým workshopem se odstartoval doslova twerkový boom v Čechách!Popište, co to Twerk vlastně je?Twerk je styl tance, který se přibližně před 20 lety vymanil v Americe z tanečního stylu dancehall. K nám do Čech dorazil přibližně před rokem a půl. Kdysi to byl jediný prvek, postupem času z něho vznikl samostaný taneční styl. Typické pro tento druh tance jsou rozkročené nohy v podřepu a sekané a ostré pohupování pánví do všech stran a ve všech možných variantách, jak ve stoje, tak na zemi. Tento tanec se považuje za provokativnější druh tanečního projevu, ale je na každém lektorovi a tanečníkovi, jak ho pojme a jak ho bude prezentovat. V každém případě je to vrušující podívaná pro pánské publikum.Jak jste se k tanci dostala? Bavilo vás to už odmala? Od mala jsem metala hvězdy a dělala rozštěpy a provazy a další gymnastické vylomeniny. Ale moji rodiče jsou hudebníci, a tak moje umělecké vzdělání směřovali právě muzikálním směrem. Hrála jsem na klavír, flétnu, zpívala. Sama jsem tenkrát kdysi dávno začala navštěvovat různé taneční lekce, protože mě to zajímalo a jak jsem zjistila, neskutečně mě to bavilo. Chtěla jsem se vzdělávat víc a víc, začala jsem veškerý svůj volný čas věnovat právě tanci, stal se prioritou v mém životě! Dlouho jsem dokonce dělala i orientální tanec! Pak přišlo první vystoupení, na něj navázala výuka tance a já věděla, že tohle je věc, které se jen tak nevzdám.Kolik hodin denně věnujete tréninku? Já jsem tak trochu člověk závislý na pohybu. Takže ve chvíli, kdy doučím dopolední angličtinu, což je moje druhá práce a záliba zároveň, vrhám se většinou do fitka, kde tělo připravím na večerní tréninky. Pak už následuje učení lekcí a téměř pravidelný večerní až noční trénink, kdy se svou taneční skupinou Iconic připravujeme choreografie na show nebo si sama vymýšlím sestavy na další taneční lekce. Odhadem věnuji denně tak šest hodin pohybu a tanci. Zní to možná šíleně, ale věřte, že se dá na podobnou zátěž dobře zvyknout a člověk jí pak naopak nutně vyžaduje. A kolikrát je schopen zvládnout i mnohem víc, když má před sebou důležitou akci či vystoupení.Tančíte raději sama nebo ve skupině?Na tuto otázku asi neznám odpověď. Miluji vystoupení a akce se skupinou. Má to sílu, hodně tanečníků dokáže vytvořit neskutečnou energii a show, je fascinující jet v mnoha lidech naprosto synchronně choreografii. Miluju i společné tréninky, kdy si užijeme plno skvělých chvil a okamžiků. Na show je nás hodně, ale přitom musíme být jako jeden. Sólo vystoupení, která se jedou většinou při twerkových show, jsou něco úplně jiného. V nich se může člověk ještě více odpoutat a ve chvíli, kdy cítí, že by měl určitým způsobem zareagovat na lidi nebo na umělce, se kterým vystupuje, může  náhle pozměnit choreografii a dát do toho více svých pocitů a svého já, lépe se přizpůsobit dané situaci na scéně. Při sólo vystoupení cítím větší volnost a možnost sebevyjádření. Při skupinovém vystoupení miluji pocit sounáležitosti teamu.Jaký je váš jídelníček, musíte se nějak hlídat? Myslím si, že nejsem úplně vhodným příkladem zdravého a vyváženého stravování! Jím, když si tělo řekně, vnímám, na co má zrovna chuť a to mu dopřeju. Ať je to ráno nebo v noci po vystoupení. Pravidelnost v jídle si nehlídám. Před tréninkem nelze se dosyta najíst a tréninky pravidelné nejsou, proto jídlo a čas, kdy si něco dobrého dám, opět uzpůsobuji tanci. Každopádně si nic extrémně nezakazuji. Zastávám pravidlo všeho s mírou, jak si člověk něco jednou odepře, při další příležitosti toho sní dvakrát tolik! Důležitý při sportu je určitě dostatek vitamínů (u mě ovoce) a tekutin.J A miluji čokoládu!Jezdíte i na nějaké taneční soutěže? Popište své úspěchy…Nejsem soutěžní typ. Nikdy jsem nesoutěžila a ani soutěžení nevyhledávám. Baví mě komerční styl tance, vystupování, shows po boku umělců a podobně. Největším úspěchem je pro mě jednak dobře odtančená show, pozitivní reakce jak lidí z teamu, tak publika a v neposlední řadě samozřejmě spokojenost mých skvělých klientů, které učím tančit.Sestavujete i nové choreografie, to vás musí ohromně bavit…Sestavovat nové choreografie je náročné, zejména časově, ale určitě velice příjemné a baví mě to moc! O to víc, když pak vidíte, že vaše choreografie se objeví v nějakém videoklipu, tančí ji nějaký umělec, můžete ji předvést publiku anebo jí zatančí dvacet lidí pohromadě v mých tanečních kurzech. Je to rozhodně radost!Co v současné době připravujete, kde vás mohou zájemci vidět? Celé léto jsem spolupracovala se Samerem Issou na jeho další narozeninové megaparty. Znamenalo to vymyslet spoustu choreografií, jak pro Samera, tak třeba pro Hannu Pekhart, která s ním úzce spolupracuje. Tyto choreo pak naučit jak interprety, tak tanečníky. Podobná práce mě však neskutečně baví. Připravujeme spoustu dalších vystoupení, o kterých se můžete dozvědět zrovna třeba na mých facebookových stránkách.Živí vás tanec. Máte pojištěné nohy? Dělají toto umělci ve vaší branži?Nohy pojištěné nemám a asi tak asi nehodlám učinit. Jsem lehce pověrčivý člověk a bojím se, že ve chvíli, kdy bych o tom začala uvažovat, něco by se přihodilo. Popravdě ani neznám tanečníka, o kterém bych věděla, že si nechal nohy pojistit. Ale možná bych se divila!Děláte i semináře a workshopy, co se na nich zájemci dozví? Workshop je většinou dvouhodinová lekce, která zahrnuje vše, co by měl kompletní trénink obsahovat. Tedy rozehřátí svalů, protažení, následují prvky – tedy pohyby, které jsou typické pro daný styl tance a které je třeba umět, aby se člověk mohl zlepšovat a učit se choreografie. Další částí takového workshopu je právě spojení daných prvků do choreografie. Po jejím zvládnutí přichází opět protažení. Pokud je workshop určen začátečníkům, více během něho mluvím a vysvětluji jednotlivé prvky a jejich správné provedení, pokud již tančí pokročilí tanečníci, mluveného slova není tolik potřeba.Máte nějaký taneční sen? Mým snem je dále tančit, jak to jen nejvíc jde, činit mé klienty pozitivními a veselými a předávat jim co nejvíc, co jen je v mých silách. Užívat si každou show a mít z ní dobrý pocit. Jsem šťastná za každou milou a přínosnou spolupráci, akci nebo taneční možnost. Motivuje mě k další práci a dává obrovskou energii a další sílu. Taneční sen? Tanec je můj sen.Profil:Na tanečním vzdělání Martiny Panochové se podílel Nick Morin, Sheryl Murakami, Tony Stone, Nessa, Armel, Dante 7 či Nessa. Své profesní dovednosti získala i u mnoha dalších předních českých i zahraničních tanečníků a choreografů.Dlouhodobě spolupracuje se Samerem Issou či Victorií. Doprovázela Terezu Černochovou, Christinu Delaney, Hannu Pekhart, Jana Bendiga a mnoho dalších. Mohli jste jí vidět i při vystoupení hvězd jako jsou Nisha Kataria či Nina Sky. Pravidelně pořádá workshopy a semináře po celé republice i v zahraničí.Je jednou z přesních twerkařek u nás. Tento tanec začala učit okamžitě, kdy se v Evropě před dvěma lety objevil. V roce 2011 byla choreografkou soutěže Miss Junior. Jako tanečnice a choreografka se účastnila i akcí Transfusion, Decadence, Česká Miss, Auto roku či Praguje Pride. Byla i při natáčení mnoha videoklipů pro přední české umělce. Kromě Twerku je jejím oblíbeným stylem ještě Street Dance. V současné době působí v pražském Centru Tance.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz vlastně

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Y + Mt Genograf test původu rodičovských linií

access_time04.březen 2020personRadka Eliášková

DNA test genetického původu - umožňuje prokázat metodou porovnání genetických znaků geografický původ předků testované osoby v otcovské a mateřské linii. Genetický test je prováděn ze vzorků odebraných pomocí odběrového kitu, který je objednavateli zaslán po nákupu testu. Výsledky testu obdržíte poštou nebo e-mailem do 3–4 týdnů ode dne doručení odebraných vzorků do laboratoře. DNA pro analýzu se izoluje ze slin testované osoby. Sliny se získají jednoduše a bezbolestně stěrem sliznic v ústní dutině pomocí odběrového kitu. Vzorky objednavatel testu zasílá poštou k analýze do laboratoře jejíž adresa je uvedena uvnitř odběrového kitu.Test je určen pro každého muže i ženu, kteří se zajímají o svůj genetický původ resp. původ svých předků. Získaná informace může sloužit jako doplnění soukromých genealogií a pátrání po rodinném původu v historických pramenech. Test je vhodný také jako zajímavý a neobvyklý dárek. Část testu zaměřenou na původ po otcovské linii lze provádět pouze ze vzorků od osob mužského pohlaví. Pokud má být tento test proveden u ženy, je nezbytné, aby k této části analýzy byly dodány vzorky osoby mužského pohlaví, která je pokrevně spřízněna s její otcovskou linií. Tzn. ideálními poskytovateli vzorku jsou její otec, bratr, syn jejího bratra, strýc z otcovy strany, syn strýce z otcovy strany apod..Přestože jsou geny při každém předání z generace na generaci důkladně promíchány (každý člověk dědí jednu sadu genů od otce a jednu od matky), jsou v genetické informaci - DNA - každého člověka části, které se mění jen velmi vzácně a po mnoho generací zůstávají neměnné. Jinými slovy, stejnou sadu či kombinaci genetických znaků, které tvoří tuto téměř neměnnou část DNA, a kterou nosíte vy ve své genetické informaci, nosil již váš pra, pra, pra, pra ………….předek.V rámci DNA savců a tedy i člověka existuje navíc část, která se dědí pouze v otcovské linii tzn. pouze z otce na syna. Tato zvláštní část DNA se nazývá Y chromozomální DNA nebo také Y-DNA a právě zde se nalézají výše zmiňované znaky, které se v průběhu generací nemění. Analýzou těchto znaků v Y chromozomální DNA lze odhalit původ a historii otcovské linie každého člověka.Výzkumy prováděné u různých národů a etnik ukázaly, že různé typy populací např. germánské obývající Skandinávii, jihoslovanské obývající oblast okolo Jaderského moře nosí v Y-DNA sady znaků, které jsou charakteristické právě pro ně. Porovnáním těchto charakteristických znaků lze zjistit, jakého jsou daný člověk nebo skupina lidí geograficky - genetického původu. Jinými slovy zda mají geneticky např. blíže spíše k lidem germánského nebo slovanského původu a z které části Evropy nebo světa pocházejí.Tuto Y-chromozomální DNA však mají pouze muži, u žen se nenachází, a tak ze vzorků ženské DNA nelze původ jejich Y otcovské linie vyčíst. Lze toho však dosáhnout nepřímo analýzou DNA některého z mužských potomků otcovské linie příslušné ženy.Kromě Y-chromozomální DNA, která ukrývá tajemství otcovských linií existuje ještě tzv. DNA mitochondriální, ta naopak nese záznamy o původu a historii předků v mateřské linii. Jinými slovy zde je ukryta historie matek daného člověka. Tuto mitochondriální DNA mají jak muži, tak ženy.Samotným výsledkem testu, který zákazník obdrží je tzv. Certifikát původu. Pro test po otcovské linii (Y GenoGraf test) je vydáván zvláštní certifikát a zvláštní certifikát je vydáván pro test po mateřské linii (Mt GenoGrafický test). Každý z certifikátů je tvořen dvěma listy. Na prvním listě testovaná osoba nalezne tyto informace:Genetická data, která u ní byla zjištěna tzv. Y haplotyp. Odkud geograficky pochází její otcovská či mateřská linie.k jakému typu mateřských či otcovských linií náleží linie zjištěná u testované osoby tzn. zda se jedná o linii, která je charakteristická pro lidi náležící zejména ke slovanské jazykové skupině, nebo naopak pro lidi obývající Skandinávii a náležící zejména ke germánské jazykové skupině. Kdy se daný typ mateřské či otcovské linie k němuž náleží linie testovaného člověka poprvé v dávné minulosti objevil a kde se tak stalo.Kudy dávní předkové testovaného člověka v průběhu historie putovali a kde se usadili. Výsledek srovnání zjištěných genetických dat se světovou databází genetických dat. Tzn. pomocí databáze je zjištěno, kde se dnes na světě nalézají lidé, kteří jsou nositelé stejné otcovské či mateřské linie jako je linie nalezená u testovaného člověka. To je zajímavé z toho důvodu, že s těmito lidmi se shodnými genetickými daty, měl testovaný člověk pravděpodobně společného předka v otcovské nebo mateřské linii, jedná se tedy vlastně o jakési jeho vzdálené příbuzné. Zároveň je možné podle tohoto výsledku odhadnout, kde se mohli vyskytovat přímí předkové linie testované osoby. Druhý list certifikátu obsahuje mapu znázorňující současné geografické rozšíření nositelů stejného typu otcovské či mateřské linie jako byla nalezena u testované osoby.Odběrová sada Y + Mt Genograf test obsahuje speciální štětečky pro provedení stěru, zkumavky pro uchování vzorků, návod.Upozornění:  Osoba, která poskytla své vzorky DNA pro provedení testu, musí potvrdit svým podpisem v Průvodce ke vzorkům, že poskytla vzorky k testu vědomě a dobrovolně. Ve vyjímečných případech je možné, že výsledky testu dvou mužských příslušníků náležících původem k jedné otcovské linii, budou odlišné. V takovém případě měl jeden z dotyčných mužů otce, který nebyl biologicky spřízněn s danou otcovskou linií (adopce). Při volbě poskytovatele vzorků DNA je třeba brát tuto možnost v potaz. V rámci testu jsou analyzovány pouze vybrané části genetické informace, které nesou pouze údaje o původu dané otcovské či mateřské linie. Podle zjištěných dat tedy není možné cokoliv zjistit o zdravotním stavu původce vzorků nebo jej dokonce individuálně identifikovat. Odebrané vzorky lze uchovávat několik dní v temnu a chladu ideálně v chladničce. Před odběrem vzorků doporučujeme hodinu nekouřit, nejíst a nepít. Stejně tak doporučujeme neprovádět odběr vzorků po vyšetření nebo provedeném zákroku u zubního lékaře, v takovém případě je vhodné provést odběr před návštěvou zubaře nebo alespoň týden poté. 

folder_openPřiřazené štítky

Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku

access_time08.květen 2020personRedakce

Proč se mají děti s knížkami seznamovat už v nejútlejším věku?Děti, které se s knížkami seznámí už v nejútlejším věku, o ně budou velmi pravděpodobně projevovat zájem i později. Batolata jsou všeobecně velmi zvídavá. Prostřednictvím obrázků, které v knížce dítěti ukazujeme a pojmenováváme, mu cíleně rozšiřujeme slovní zásobu. Dítě také získává první zkušenost se symbolickým ztvárněním předmětů v jeho okolí. Učí se, že míč, který má v pokojíčku a míč na obrázku jsou tatáž věc, i když vypadá pokaždé jinak. Knížky mohou víceúčelově posloužit nejen ke čtení, ale i ke hře. Z rozkládacích leporel se dá postavit ohrádka nebo domeček a děti si s nimi mohou hrát třeba tak, že posílají autíčko nebo panenku na nákup předmětů, které jsou na obrázku. Na trhu je řada rozmanitých leporel a interaktivních knížek, se kterými si lze společně s dětmi do sytosti vyhrát. Společné chvíle při předčítání posilují pozitivní citové vazby!Už pouhý fakt, že si dospělý udělá na dítě čas a intenzivně se mu věnuje, je pro dítě nesmírně důležitý. Během dne při péči o dítě musíme zvládat mnoho dalších činností a dítě cítí, že jsme sice s ním, ale jen tak napůl. Při čtení nic jiného dělat nelze! Navíc se prohlubuje pocit sounáležitosti. Jsme s dítětem v těsné blízkosti, aby dobře vidělo na obrázky, máme momentálně stejný zájem (pěknou knížku). A vzájemně si poskytujeme pozitivní citové projevy. Víme, že se máme rádi a je nám spolu dobře.Čtení rozšiřuje slovní zásobu!V předškolním věku už jsou poměrně patrné rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče pravidelně předčítají a dětmi, kterým rodiče nečtou vůbec nebo jen sporadicky. Odrazí se to na bohatosti slovní zásoby a vyjadřovacích schopnostech. Při předčítání mají totiž rodiče obrovskou příležitost dětem objasňovat slova, která jsou pro ně neznámá. Děti většinou nejprve vítají, když jim rodiče některá slova sami od sebe vysvětlí. Stydlivější děti se možná bojí zeptat, co znamená to které slovo nebo nechtějí rušit v průběhu čtení. Zpočátku je vhodné číst text s vědomím toho, že něco možná dítě ještě nezná a potřebuje vysvětlit. Později je dobré děti podněcovat k tomu, aby se samy ptaly, čemu nerozumí. Za každou takovou otázku si zaslouží pochvalu a následné vysvětlení.Také starší děti, které si čtou samy, by se měly naučit pracovat s encyklopediemi a slovníky. Slovní zásoba těchto „sečtělých“ dětí je oproti ostatním dětem o poznání bohatší. Čtení rozvíjí fantazii!Čtením rozličných příběhů se děti učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Mohou se ztotožňovat s hrdiny příběhů a hluboce s nimi jejich příběhy prožívat. Dětem se také líbí příběhy, ve kterých někdo provádí nepravosti a takové jednání odsuzují. Nejenže se učí rozpoznávat hodnoty dobra a zla, ale také jim to pomáhá „odžít“ si svá drobná provinění. Všechny děti někdy alespoň trošku zlobí, ale když v příběhu slyší o někom, kdo zlobí ještě víc, mohou si ze srovnání s negativním hrdinou prožít katarzi, jakési očištění, protože jsou rozhodně hodnější než „zlobivec“ v knížce.Navíc je možné dětem ihned objasnit, co je a co není v příběhu slušné a morální. Pomáháme tím dětem tvořit jejich hodnotový žebříček. Díky předčítání a čtení se děti učí soustředěníPravidelným předčítáním se děti nepochybně učí koncentrovat pozornost. Z vývojového hlediska není možné velmi malé děti udržet u intenzivní činnosti delší dobu. Jak děti rostou, prodlužuje se i doba, kterou jsou schopny se soustředit. Předčítání předškolákům alespoň 15-30 minut denně (podle individuálních potřeb dítěte) je velmi dobrým způsobem posilování schopnosti soustředění pozornosti.Čtení je namáhavé, ale rozvíjí náš mozek!Samotné čtení je velmi namáhavá činnost, při které je potřeba zapojit různé části našeho mozku. Dítě musí jednotlivá písmenka nejprve zrakem analyzovat, zapamatovat, následně si je vybavit v paměti, převést do zvukové podoby při čtení nahlas a navíc si ještě musí zapamatovat, co vlastně přečetlo. Čtení je opravdu velmi náročná činnost, která vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti nervové soustavy. Prvňáčci, jejichž mozek ještě není dostatečně zralý, mají se čtením obvykle potíže. A naopak - šikovní předškoláci mohou umět číst, protože jejich mozek je „trénovaný“ a zralý.Čtení vyžaduje trénink!Čtenáři jsou na tom v podstatě podobně jako sportovci. Také pro čtení je potřeba mít určité vrozené předpoklady. (Děti se sníženým rozumovým nadáním nebo děti s vývojovou poruchou učení to mají o mnoho složitější.) Pak už záleží jenom na procvičování. Vrcholoví sportovci dosahují špičkových výsledků především díky pravidelnému tréninku. Děti, které se poctivě věnují čtení, čtou rychleji a plynuleji a navíc mají mnohem větší rozsah znalostí a vědomostí.Co a kdy číst? Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, jiné zájmy a záliby. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti však samo nemůže. Je na nás, dospělých, abychom dětem poskytli příležitost prohlubovat jejich zájmy nejen prostřednictvím zájmových kroužků, ale také knížek. Nejlépe děti na knížky nalákáme prostřednictvím jejich koníčků. Pokud má někdo zálibu v dinosaurech, jistě ho potěší knížka o dinosaurech.Důležité je také správně zvolit náročnost textu tak, aby byla knížka pro dítě srozumitelná, poučná i zábavná zároveň. Nakladatelé se většinou snaží poskytnout doporučení, pro jaký věk je kniha určena, ale každé dítě je jiné a nejlépe jej znají jeho rodiče. Proto i předškolák může najít zalíbení v knize pro starší děti a naopak.Kdy poprvé navštívit knihovnu?Děti okolo tří let, které projevují zájem o knížky, už většinou také s rodiči poprvé navštíví knihovnu. Pro děti je to zpravidla obrovský zážitek zvláštního místa, ve kterém je nepřeberné množství různých knih. Dítě musí být poučeno, jak s knihou nakládat, aby ji neponičilo a být také připraveno, že knihu po přečtení vrátí, aby si ji mohlo vypůjčit jiné dítě.Kolektivně se děti s knihovnou většinou seznámí při nástupu do školy, protože v rámci školních akcí se pro školáky pořádají nejrůznější besedy v knihovnách.Exempla trahunt! Příklady táhnou!Dítě se naprosto přirozeně učí nápodobou, přebírá vzory chování svých rodičů a lidí v nejbližším okolí. Pokud vidí, že rodiče čtou, že mají na nočním stolku rozečtenou knížku, že se knihy kupují jako dárky a chová se k nim s úctou, je vyhráno! Pravidelné předčítání dětem by mělo být samozřejmostí, a to nejen večer před usnutím. Číst se dá kdykoliv – při delší cestě hromadným dopravním prostředkem, v čekárně u lékaře a podobně. Dítě se učí, že knihou se dá zahnat dlouhá chvíle.Ale také starším dětem, které si samostatně čtou, by rodiče občas měli něco přečíst. Nemusí to být pohádka, ale třeba zajímavý článek z novin nebo časopisu, nad kterým se dá posléze debatovat. Co cítím jako veliký nedostatek je to, že rodiče si se svými dětmi velmi málo povídají. A když, tak se okruh diskusních témat soustřeďuje na domácí a školní povinnosti a všední starosti.Čtení má nepochybně pozitivní vliv na dětskou psychiku, proto je důležité, aby rodiče dětem pravidelně předčítali, aby sami četli a školáky k samostatnému čtení motivovali. Je to nejen pro dobro našich dětí, ale i budoucích generací.

folder_openPřiřazené štítky