Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz vrátila

Solárko, nástřik nebo samoopalovák? Jak vypadat stále jako byste se právě vrátila z pláže?

access_time28.květen 2019personRedakce

Bílá se nenosí. Buďte snědá jako od moře! Má to prostě své výhody. Nejen, že opálení je znakem zdraví. Snědá barva hlavně také opticky zeštíhluje. A to se vždycky hodí, ne?Možná jste ještě trochu políbená zbytky z dovolené nebo začínáte nanovo. To je jedno. Máme tipy pro každou z vás.Když to potřebujete jen podporovatEliška Bučková dobře ví, že hydratace je důležitá. Když ale vybledne od moře už úplně, první kroky vedou do Dolce Diva na nástřik Xen Tan.Slunce pokožku vysušuje a způsobuje její stárnutí. Abyste tyto procesy eliminovali, je velice důležitá hydratace. Začněte hned, jak přijedete a pokud jste to ještě neudělaly, tak hned dnes. Vyberte si pečujícíc oleje nebo tělová mléka. Mohou být i s obsahem samoopalovacích pigmentů. Také dejte pokožce pořádně napít. „Jednou ze zásad po letních dnech je dostatečná hydratace pokožky,“ uvádí Veronika Kleinerová, odbornice z pražského studia krásy Dolce Diva, a dodává: „Ideální je ošetřit pokožku nejdříve peelingem. Ten zbaví pokožku odumřelých kožních buněk a kůži vyhladí. Pravděpodobně se tak připravíte o část přirozeného opálení, ale pro pokožku je peeling důležitým krokem. Následně kůži dostatečně hydratujte tělovým mlékem.“Podvod? No a co – když dobře vypadá…I na podzim můžete vyrazit na party či večírek krásně opálení a nemusíte být přitom fanoušky opékání se v soláriích. Zkuste samoopalovací nástřik. Na trhu je spousta značek. My třeba máme vyzkoušený ten od značky Xen Tan a nebo Vita Liberata. Oba zajistí rychlé a zdravotně nezávadné opálení bez působení slunečních paprsků a navíc se zcela přirozeným efektem. Díky samoopalovacímu nástřiku nejenže docílíte požadovaného snědého odstínu, ale opálení bude vypadat naprosto přirozeně bez jakýchkoliv nažloutlých oranžových skvrn. Navíc kůže po něm příjemně voní. Jednorázový nástřik sice vydrží jen 7 – 10 dní, ale cena je natolik příznivá, že budete moci za 14 dní nástřik zopakovat a kdyby se vám nechtělo nikam chodit, zavoláte si mobilní tým Dolce Diva, který přijede k vám domů.UV opálení, také opáleníO soláriích se toho napsalo mnoho. My na to nemáme zas až tak černý názor, jak se rádo píše. Samozřejmě existují zdravé varianty, na druhou stranu, budete-li navštěvovat certifikované studio, které nechává pravidelně kontrolovat a měnit opalovací trysky (čímž by se vám měli bez obtíží prokázat), zvolíte si menší či středně silnou intenzitu, nebudete pobyt prodlužovat na více, než 10 minut a nebudete chpdit do solária denně, žádná velká rizika vám nehrozí. Naopak si užijete benefity, které solárko přináší a to je kromě snědého odstínu i zlepšení krevního oběhu, prohřátí bolavých zad, podpora tvorby serotoninu, menší příznky kožních potíží a údajně prý i menší chutě na sladké.

folder_openPřiřazené štítky

Zdravé a krásné vlasy nejsou sen, jen potřebují péči...

access_time25.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Vlasy jako pleťO vlasy bychom se měly starat celoročně, zvláštní pozornost si však naše kštice zaslouží v zimě a v létě. V chladných měsících trpí vlasy nejvíce přechody z vyhřáté místnosti do mrazu a ani pokrývka hlavy jim nepřidá. A v létě jim zase dávají zabrat sluneční paprsky a slaná mořská voda. Co s tím? „S vlasy v létě je to úplně stejné jako s pletí," říká přední česká kadeřnice Petra Měchurová. „I vlasy se v létě vlivem sluníčka a moře více vysušují nebo naopak mastí, proto bychom jim měly věnovat patřičnou péči. Přinejmenším bychom měly používat kvalitní šampon a regenerační a ochranné masky." Na našem trhu je celá řada produktů, které péči o vlasy pomáhají. Na dovolené u moře nebo na břehu rybníka určitě oceníte speciální ochranný sprej proti slunci, který je k dostání i jako krém. Jednoduše se vetře do vlasů ještě předtím, než vyjdete na slunce. Jeho funkce je stejná jako u opalovacích krémů, určených na pokožku. „Tyto přípravky totiž obsahují UV filtry a panthenol, které vlas chrání. Vlas se pak nevysušuje, je uzavřený, silný a nemění barvu," říká Petra Měchurová. Vlasy potřebují dovolenouV teplých letních měsících také omezte úpravu vlasů pomocí fénu nebo žehličky. Vaše vlasy jsou už tak vystavovány vysokým teplotám a horký vzduch ani rozpálená žehlička jim rozhodně nepomůže. I když používáte speciální ochranné krémy nebo spreje určené právě pro tyto účely, může dojít k poškození vlasů, které jsou v létě přece jen citlivější. Omezte tedy takovou úpravu účesu v létě na minimum a dopřejte svým vlasům dovolenou, kterou si jistě zaslouží. Pokud jste zvyklé na pokrývku hlavy, noste něco vzdušnějšího, třeba slamák nebo lehký šátek. Rozhodně neschovávejte vlasy pod čepici z neprodyšného materiálu, protože pokožka hlavy by nemohla dýchat a mohla by se zapařit. Ptejte se u kadeřniceO péči o vlasy se nejvíce dozvíte od své kadeřnice, ke které bychom měly jít alespoň jednou za dva měsíce. Barvení se ale v létě raději vyhněte a odložte jej až na podzim, vaše nová barva totiž v chlorovaném bazénu nebo na rozžhavené pláži dlouho nevydrží. „Kadeřnice by měla ženě pomoci především v tom, aby se o vlasy nemusela doma starat," myslí si Petra Měchurová a dodává: „Pokud je žena spokojená s tím, jak kadeřnice pečuje o její vlasy, může jí důvěřovat i ve výběru přípravků, které jí pro její typ vlasů doporučí. „Často se totiž stává, že sama žena špatně odhadne kvalitu svých vlasů," říká zkušená kadeřnice. „Myslí si například, že má mastné vlasy, a používá proto speciální šampon na tento typ vlasů, ale ve skutečnosti se jí třeba vlasy vůbec nemastí. Názor odborníka je proto velmi důležitý. Teprve pak by si žena měla udělat vlastní úsudek. Když totiž používáte nesprávný šampon, vlasy trpí a jejich kvalita jde dolů," upozorňuje Petra. Vlasy jako peřinaMožná jste se už z letní dovolené u moře vrátila a sama víte, jak se vlasy vlivem slané vody a ostrého slunce mění. „U moře se vlasy trochu ,vyšisují‘. Barva vlasů se mění proto, že se do vlasu dostane vzduch. Slaná voda totiž vlas tzv. otevře, a když zafouká vítr, slunce vytahuje barvu z vlasu," říká Petra Měchurová. Po návratu od moře jsou podle MUDr. Moniky Arenbergerové z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady vhodné nejrůznější revitalizační masky a zábaly. „Jsou-li vlasy suché, doporučuje se smíchat syrový žloutek s olivovým olejem a směs zahřát asi na 30 stupňů Celsia. Zábal aplikujeme jednou týdně po dobu 20-25 minut. Vhodné jsou také potravinové doplňky na zlepšení tvorby keratinu, což je základní stavební kámen vlasu." Kdo si vlasy nerad ošetřuje sám doma, měl by po letní dovolené navštívit kadeřníka. „Vlas je od moře vyprázdněný jako papír, a když do něj napustíme výživnou masku, bude zase jako peřina - hedvábný a měkký," doplňuje Petra Měchurová. „Svým zákaznicím doporučuji masky od Kérastase, které jsou silné a vlasy pěkně vyztuží." Padají vám vlasy? Zajděte k lékaři!Péče o vlasy je „legrace" jen do té doby, než vám začnou ve zvýšené míře vypadávat. Kde je ale ta kritická hranice, kolika vypadlých vlasů se máme obávat? „Výpadek sta až sto dvaceti vlasů za den je ještě v normě," říká dermatoložka Monika Arenbergerová. Vyšší výpadky by už měl řešit lékař. Důvodů, proč vlasy začnou padat, bývá více - u někoho je může způsobit stres nebo drastické diety, jindy za nimi stojí například cukrovka nebo poruchy štítné žlázy a k výpadkům vlasů dochází i po některých infekcích. Ženy zpravidla přicházejí o vlasy v těhotenství nebo při kojení, ale tady jde o hormony, a to se časem spraví. Buďte trpělivá! V salonu Petry Měchurové se při zvýšeném padání vlasů používají ampulky Aminexil, které se vtírají do pokožky a změkčují kolagen v okolí kořínků vlasů. „Někdy se totiž stává, že kolagen „zatuhne" a do vlasu se tak nedostává výživa. Aminexil pomáhá pokožku hlavy prokrvit a vlas se tím posílí," vysvětluje Měchurová. Lékař hledá příčinuVe Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech funguje už několik let Centrum Zdravé vlasy. Podle Moniky Arenbergerové sem chodí více žen než mužů, i když poslední dobou si pro radu chodí i muži. Ti totiž nejčastěji trpí tzv. androgenetickou alopécií, což je vypadávání vlasů ovlivněné mužským pohlavním hormonem testosteronem. „Muži začínají přicházet o vlasy okolo padesátky. Některým z nich však vypadávají už kolem dvacítky, což za normální nepovažujeme," říká lékařka. V Centru Zdravé vlasy pátrají lékaři především po tom, proč vlasy padají. „Najít skutečnou příčinu však bývá dosti komplikované," říká Monika Arenbergerová. „Někdy stačí velmi málo - z jídelníčku třeba vypadne červené maso, a nám najednou chybí kvalitní přírodní bílkoviny. Pestrá strava je velmi důležitá - neměly by nám scházet stopové prvky jako zinek nebo selen, dále železo a vitaminy skupiny B. Důležité jsou i aminokyseliny, na které jsou bohaté především ořechy a slunečnicová nebo lněná semínka, ale i tučnější mořské ryby." Léčba se zahajuje potíráním roztoky nebo krémy a v případě, že je to neúčinné, užívají se tabletky. „Pokud jsme schopni přijít na to, co výpadek vlasů způsobilo, může se stát, že se žena vrátí k těm vlasům, které měla. Ale když jde o androgenetickou alopécii, která je nejčastější a vyskytuje se nejen u mužů, ale i u žen, daří se většinou zahustit vlasy o dvacet až třicet procent. Za úspěch považujeme už to, když vypadávání vlasů nepokračuje," podotýká Monika Arenbergerová. Víte, že...... člověku na hlavě roste průměrně 100 000 až 150 000 vlasů? Nejtenčí bývají světlé, kterých bývá většinou nejvíce. Silnější vlasy jsou hnědé a černé. Nejpevnější a nejsilnější jsou vlasy zrzavé. Barva vlasů je ovlivněna podílem červeného a hnědého barviva (pigmentu) melaninu, který je ve vlasové kůře. Za měsíc vlasy vyrostou asi o jeden centimetr. Vlasy rostou rychleji ve dne než v noci a v létě rostou víc než v zimě. Díky keratinovým vláknům je vlas pevnější než hliník. Šedivění vlasů je způsobeno postupným úbytkem melaninu z vlasové kůry, kterého s přibývajícími léty ubývá.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz vrátila

Plíseň na nohách

access_time06.březen 2020personRadka Eliášková

Kde najdu nejbližšího dermatologa?Můžete využít interaktivní mapy České republiky, která je k dispozici na internetu v sekci Kam jít. Stačí si podle kraje vybrat nejbližší ordinaci. Získáte nejen kontakt na lékaře, ale také jeho ordinační hodiny. Další možností je zavolat na informační linku Zdravé nehty – 844 111 156 – a vyškolený operátor vám už poradí. Musím mít k dermatologovi doporučení od svého praktického lékaře?Ne, k návštěvě dermatologa není potřeba mít doporučení. Ale je důležité se objednat s dostatečným předstihem, čekací doby některých ordinací mohou být i v řádu týdnů. Jak bude vypadat moje návštěva u lékaře – nebude mě to bolet?Při první návštěvě vás dermatolog vyšetří – podívá se vám na nehty a mezi prsty, zda tam také není přítomna plíseň. Buď vám sám odebere vzorek z nehtu nebo vás odešle do speciální mykologické laboratoře. Tam ze vzorku připraví preparát pro mikroskopii a provedou kultivaci. Výsledkem je po 4 – 6 týdnech zjištění, zda trpíte onychomykózou (plísní nehtů) a jaký původce onemocnění způsobil. Rozhodně vám nikdo nebude nehty trhat, tak už se dávno plísně nehtů neléčí. Za jak dlouho se budu znát výsledky prvního vyšetření?Sama kultivace trvá zhruba 4 až 6 týdnů. Pak vám lékař sdělí, jestli plísní trpíte a můžete se začít léčit. Jak dlouho bude trvat, než se mi začne objevovat zdravý nehet?Začnete-li brát systémová antimykotika, která patří mezi moderní způsoby léčby onychomykózy, měly by se první výsledky objevit v závislosti na rychlosti růstu vašeho nehtu nejčastěji ve druhém měsíci léčby. Všechny projevy onemocnění ale zmizí, až když odroste celý postižený nehet, což bývá zpravidla po 6 – 12 měsících. Může se mi plíseň nehtů vrátit?Ano, bohužel může. Plíseň nehtů je nebezpečné infekční onemocnění, které se může vrátit. Proto je důležité dodržovat přísná hygienická opatření – například nechodit naboso ani doma, nepoužívat společné ručníky a ostatní toaletní potřeby a dobře nohy umývat a vysušovat. Další návod, jak zabránit plísni, aby se vrátila, najdete v sekci Jak se bránit?. Stačí na léčbu plísně používat lokální antimykotikum jako je BATRAFEN? Jestli ano, jak dlouho? Je na používání tablet nutné vyšetření jater (kvůli zvýšené zátěži)?Pokud se jedná o plísňové onemocnění kůže, lze s lokální léčbou uspět. Pokud jsou postiženy nehty, málokdy se podaří problém vyřešit pouze lokálními prostředky. Doporučuji požádat lékaře (eventuálně i jiného) o nasazení celkové antimykotické terapie - např. pulzní metodou. Její výhodou je, že se tableta užívá jen 1 týden v měsíci obvykle po dobu 3 měsíců. Po dobu celkové léčby je vhodné pokračovat v lokální terapii. Výsledek je patrný již ke konci léčby, kdy by měl začít odrůstat zdravý nehet. Vyšetření jater se zpravidla provádí u ohrožených pacientů, kteří se zároveň léčí pro jiná onemocnění.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz vrátila

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky

Příběhy maminek z azylového domu

access_time08.březen 2020personSimona Chvátilová

Paní Míla se vdala po roční známosti a po dvou letech se manželům narodila dcera. Zpočátku se manželství zdálo spokojené, ale když byly dcerce 2 roky, přivedl si manžel do bytu jinou ženu a svou manželku i s dítětem vyhodil. Paní Míla odešla ke svému otci, kde zůstala 6 let. Pak si našla přítele, otěhotněla, ale byt otce nebyl dostatečně velký, aby tam mohla bydlet i se svým novým partnerem a dvěma dětmi. Proto se obrátila o pomoc na sociální odbor, který jí po narození druhého dítěte pomohl najít ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi mimo Prahu. Po půl roce našel otec druhého dítěte pro rodinu podnájem, do kterého se společně nastěhovali. Při povodni byl byt zaplaven a rodina se přestěhovala na přechodnou dobu na ubytovnu. Pak partner koupil byt, ve kterém společně bydleli asi rok. Po několika měsících soužití v novém bytě začal partner v nadměrné míře požívat alkohol, doma se choval agresivně, paní Mílu fyzicky napadal, její dcerce nadával, vyhazoval je na ulici. Když se matka opět obrátila na oddělení péče o děti, bylo jí zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, kde je dosud. Paní Míla dodnes není se svým manželem rozvedená. Dcera jí byla soudně svěřena do péče a otci vyměřeno výživné, které nikdy neplatil. Rozvodové řízení bylo zastaveno, neboť dosud nebyl vyřešen paternitní spor ohledně druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že matka byla stále vdaná, když porodila druhé dítě, je za otce automaticky považován její manžel. Spor dosud nebylo možno uzavřít, protože ani otec dítěte, ani manžel se nedostavují k soudním jednáním. Dokud matka není rozvedená, nemůže si podat na úřadě své městské části žádost o byt, takže je odsouzena k nekonečnému stěhování po azylových domech. Manžel dosud žije se ženou, pro kterou manželku s dítětem před lety vyhodil na ulici. V bytě, který byl původně jejich společný a kde má paní Míla stále trvalé bydliště, neplatil manžel několik let nájem, takže tam vznikl dluh, pro který byl i se svou družkou soudně vystěhován. Vzhledem k tomu, že byt byl přidělen oběma manželům společně, je žaloba o úhradu dlužného nájemného včetně penále podána na oba manžele, přestože paní Míla v bytě v době vzniku dluhu dávno nebydlela. Paní Věra žila se svým manželem v bytě jeho rodičů asi jeden rok. Pak podala žádost o rozvod, protože manžel byl nespolehlivý, nepracoval, rodinu nedokázal finančně zabezpečit, a odešla bydlet ke svým rodičům na chatu. Její otec byl ale nemocen a matka tam s dítětem nemohla zůstat. Našla si proto podnájem. V této době se seznámila se svým přítelem a společně s ním a svou dcerou odešla do dalšího podnájmu. Přítel měl prudkou povahu, občas docházelo i k fyzickému napadání matky, na dceru paní Věry byl hrubý, křičel na ni, ale nikdy ji neuhodil. Dcera se ho bála. Od narození měla problém s nočním pomočováním, prodělala různá vyšetření a léčila se. V této době se ale vše zhoršilo. Jednoho dne se dcera matce svěřila, že ji její přítel v noci i přes den, když s ním byla sama, už delší dobu (asi dva roky) osahává. Matka okamžitě situaci řešila a odstěhovala se ke své sestře. Bydlení však bylo nevyhovující, a tak zákonitě nastaly problémy. Paní Věra je vyřešila odchodem do azylového domu. Paní Helena se vdala po krátké známosti, ale manželství krátce po svatbě přestalo fungovat. Manželé žili rok odděleně, pak se k sobě opět vrátili, ale žít spolu znovu začali až po dvou letech. Bydleli u matky manžela, kde se také narodilo první dítě. Po roce se narodilo druhé dítě. Manželství fungovalo bez problémů, otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval. O rok později, po narození třetího dítěte, nastaly problémy. Otec začal stále častěji trávit čas mimo domov, ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje, začal hrát na automatech. Rodina se dostala do finančních potíží, a tak matka nastoupila do zaměstnání, aby rodinu uživila. Manžel na chod domácnosti přispíval nepravidelně, ale agresivní nikdy nebyl, proto paní Helena stále věřila v jeho nápravu. V té době se narodilo čtvrté dítě a finanční situace se neustále zhoršovala. Rodině nezbývaly prostředky na úhradu nájmu, dluhy na nájemném narůstaly a na jejich základě dostala rodina soudní výpověď z bytu. V době vystěhování byla matka již v 5. měsíci těhotenství, čekala páté dítě. Manželovo gamblerství nadále pokračovalo, proto se rozhodla podat žádost o rozvod. Našla si ubytování v azylovém domě, kam se všemi dětmi přestěhovala. Vzhledem k tíživé situaci rodiny se rozhodla, že dá dítě hned po porodu k adopci, s čímž otec nejdříve souhlasil, ale těsně před porodem matce sdělil, že k adopci souhlas nedá, neboť se domnívá, že dítě není jeho. Na základě toho matka od svého rozhodnutí ustoupila, neboť věděla, že by dítě bylo umístěno v kojeneckém ústavu až do doby vyřešení paternitního sporu. V současné době otec děti nepravidelně navštěvuje, výživné hradí jen proto, že je mu exekučně strháváno z platu a zaměstnavatelem zasíláno přímo matce. Děti byly soudně svěřeny do péče matky, ale rozvodové řízení dosud nebylo ukončeno. Paní Alenase v sedmnácti letech zamilovala, ale rodiče s její známostí nesouhlasili, proto odešla z domova a nastěhovala se ke svému příteli a jeho matce. Když se narodilo první dítě, začalo se chování partnera měnit – paní Alenu fyzicky napadal, ale ona ho tak milovala, že mu vždy znovu odpustila. Ze vztahu se narodily další dvě děti, ale agresivita partnera se stále stupňovala. Začal nadměrně pít, vyvolával hádky, partnerku napadal, ale ona se snažila vše vydržet kvůli dětem, přestože se ho bála. Matka partnera se snažila být jí oporou. Když po jednom velkém konfliktu paní Alena utekla i s jedním z dětí ke své matce, odešla z bytu i babička se zbylými dvěma dětmi, ale za dva dny se do svého bytu vrátila. Matka paní Aleny byla ochotna dceru u sebe nechat pouze samotnou, bez dětí. Ta proto odvedla dítě k jeho babičce a dohodla se s ní, že si u sebe všechny děti ponechá s tím, že k ní bude denně docházet v době nepřítomnosti otce a o své děti se bude starat. V tomto smyslu sepsaly dohodu na oddělení péče o děti s tím, že matka bude na výživu dětí přispívat. Po čase si paní Alena našla přítele, se kterým po měsíci otěhotněla, avšak on se s ní na základě toho ihned přestal stýkat. Stále bydlela u matky, která ji však vyhodila, jakmile se o jejím těhotenství dozvěděla. Nějaký čas bydlela u kamarádky a stále docházela za svými dětmi. Byla rozhodnuta dát dítě k adopci, ale když byla v porodnici, navštívil ji tam její otec a přemluvil ji, aby si dítě nechala, že může bydlet u něj a jeho družky. Ta ji však po dvou měsících požádala, aby se odstěhovala. Paní Alena tedy odešla i s dítětem ke své matce, která ji zprvu nechtěla přijmout, ale pak ji k sobě vzala s podmínkou, že si najde azylové ubytování, nebo dá dítě do Klokánku. Po nastěhování do azylového domu si paní Alena ihned požádala o svěření dětí do své péče a po dohodě s jejich babičkou si je brzy převzala. Paní Annase po krátké známosti provdala za muže tuniské národnosti. Zpočátku manželé bydleli u její matky v bytě 3+1. Manželství nějakou dobu po svatbě fungovalo, ale od počátku jej ovlivňovalo muslimské náboženství manžela. Již dva měsíce po svatbě začalo docházet k fyzickému násilí ze strany manžela, které se průběžně stupňovalo. Rok po svatbě byl manžel odsouzen na dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví (nešlo o napadení manželky). Po propuštění z výkonu trestu se k manželce vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu, kde násilí pokračovalo. Manžel pracoval načerno, na chod domácnosti přispíval pouze příležitostně. Po roce byl opět odsouzen, tentokrát na tři roky za držení a distribuci drog. V té době byla paní Anna těhotná a porodila syna. Protože zůstala bez jakýchkoli finančních prostředků, rozhodla se svým čtyřměsíčním synem odjet do Tunisu k rodině svého manžela. V Tunisu strávila tři roky a po návratu do vlasti podala žádost o rozvod. S manželem v té době nebyla v kontaktu, proto se vrátila ke své matce a začala brigádně pracovat. Přitom nadále udržovala kontakt s rodinou manžela v Tunisu, která jí pravidelně posílala peníze na dítě. Po půl roce se manžel k rodině vrátil a společně se přestěhovali do podnájmu. Asi devět měsíců bylo manželství v pořádku, ale pak opět došlo k surovému napadení. Paní Anna podala na manžela trestní oznámení a následoval rozvod. Po rozvodu se i s dítětem vrátila zpět ke své matce a spolu si pronajaly rodinný domek. Po nějaké době se však kvůli exekuci na majitele domu musely vystěhovat. Paní Anna neměla s bývalým synem kam jít, bývalý manžel o dítě nejevil zájem, proto si našla ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi. Nadále udržuje kontakt s rodinou v Tunisu a v nejbližší době nastoupí do zaměstnání. Paní Daně a jejímu manželovi se po třech letech manželství narodilo první dítě, u kterého se však během několika prvních měsících projevilo vrozené mentální postižení. Do dvou let se jim narodilo druhé dítě. Prvních 6 – 7 let bylo manželství spokojené a rodina fungovala – otec pracoval a rodinu finančně zabezpečoval, matka se starala o děti – vzhledem k postižení staršího dítěte, které je nevzdělavatelné a vyžaduje celodenní péči, nemohla do žádného zaměstnání nastoupit. Když manžel přišel o stálé zaměstnání, začal pracovat krátkodobě u různých firem, na chod domácnosti přispíval nepravidelně, často se zdržoval mimo domov a požíval ve větší míře alkohol. Paní Dana začala uvažovat o rozvodu a podala si žádost o úpravu poměrů nezletilých dětí. Děti jí byly soudem svěřeny do péče a otci stanoveno výživné. Poté se situace zlepšila, manžel začal opět pracovat, více se zdržoval doma a omezil požívání alkoholu. Toto zlepšení však vydrželo jen dva roky, pak manžel opět přestal pracovat a stále více propadal alkoholu, na domácnost přispíval minimálně, o děti nejevil zájem. Paní Dana chtěla pro děti zachovat úplnou rodinu, proto opakovaně manželovi domlouvala a snažila se ho přimět, aby se alespoň více věnoval dětem. Navrhla mu, aby se staral o děti, zatímco ona by nastoupila do zaměstnání. Tuto možnost ale manžel striktně odmítl a rodina tak žila jen ze sociálních dávek a nepravidelných příspěvků otce na děti. Pro paní Danu začínalo být problémem finančně zvládnout všechny potřeby rodiny včetně nájemného za družstevní byt, na kterém tak vznikl dluh, proto se s manželem dohodla, že se pokusí byt vyměnit za obecní, nižší kategorie. Jednou rodinu navštívili dva muži, kteří manželům nabídli zprostředkování výměny s tím, že uhradí vzniklý dluh. Podmínkou byla rekonstrukce obou bytů, proto rodinu na vlastní náklady přestěhovali do podnájmu, který podle smlouvy měli po dobu rekonstrukce platit. Nájem však platili pouze tři měsíce a pak zmizeli neznámo kam. Rodina zjistila, že jejich byt byl mezitím prodán novému majiteli. V pronajatém bytě činil nájem částku, kterou rodina žijící ze sociálních dávek nebyla schopna uhradit. Proto si paní Dana našla pro sebe a děti ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi a podala žádost o rozvod. Osud jejich bytu je předmětem trestního stíhání. Paní Alicepochází z malé vesnice. Když se na učilišti se špatnou partou dostala do problémů, pomohla jí maminka. Alice začala pracovat. Když otěhotněla, přestěhovala se s přítelem do Prahy. Narodil se jim syn. Alice pracovala načerno a neplatila si zdravotní a sociální pojištění. Přítel měl dluhy na výživném a Alice si vzala půjčku, aby mohl dluhy splatit. Záhy se však rozešli. S dalším partnerem Alice čekala dvojčata. O jedno dítě ale přišla a když se vrátila z nemocnice, přítel ji opustil. Alice bydlela v motelu, starala se sama o syna a přitom pracovala jako pokojská. Majitelka motelu ji ale brzy vyhodila a Alice se ocitla v azylovém domě. V 6. měsíci těhotenství se jí narodila holčička, která vážila necelé dva kilogramy. Alice je snaživá – vzorně se stará o své dvě velmi nemocné děti (syn je navíc retardovaný), chodí uklízet, aby si vydělala nějaké peníze. Každý den vstává ve tři hodiny ráno, aby se vrátila dřív, než se děti vzbudí. Jenže jsou tu dluhy – neplacené pojistné, penále za nesplacenou půjčku. S největší pravděpodobností Alici čeká exekuce na rodičovský příspěvek. Alice je v azylovém domě už přes rok a všichni se jí tu snaží maximálně pomoci, na rozdíl od její matky, která jí pomocnou ruku podruhé už odmítla podat. Paní Marcelamá 3 děti. Nejstarší dcera bydlí u prarodičů, kde také navštěvuje nedalekou střední školu. Marcela s mladší dcerou a synem už rok žije v azylovém domě. Našli zde útočiště poté, co se prokázalo, že otec všechny své tři děti zneužívá… Marcelin smutný příběh začal výměnou malého bytu za větší, na který si nakonec manželé vzali hypotéku a koupili ho. Jenže manžel paní Marcely byl neúspěšný podnikatel, zadlužil se a byt v Praze brzy bez vědomí manželky prodal. Ujistil ji však, že koupil krásný dům u Žatce a svou rodinu tam odvezl. Paní Marcela si určitě ani v nejčernějším snu nedovedla představit, v jakých podmínkách bude v následujícím období s dětmi přežívat, zatímco její manžel bude podnikat v Praze a bude za nimi jezdit jen příležitostně. Bohužel Marcela nenašla ani přímou spojitost s manželovými příjezdy a nočním pomočováním dětí, záchvaty pláče a nočními děsy. Až jednou hledala nějaké doklady a v manželových věcech objevila fotografie, na kterých byl v choulostivých pozicích se svými dětmi… Po čase se zjistilo, že na dům je exekuce a Marcela i s dětmi musela do azylového domu. Získala zde nejen střechu nad hlavou a psychologickou pomoc především pro své děti, které si prožité trauma odnášejí do života, ale pracovníci azylového domu jí pomohli najít zaměstnání a snaží se vyřešit její tíživou životní situaci. Otec dětí je sice odsouzený na 6 let odnětí svobody, ale dokud nebudou manželé rozvedeni, nemůže Marcela požádat o byt – manžel by na něj měl nárok. Soud v Lounech však na urgence nereaguje…  

folder_openPřiřazené štítky