Výsledky vyhledávání v sekci Kondice na dotaz začátku

Osm bodů ke zdraví, kráse i pohodě, které by měla vyzkoušet každá žena

access_time27.květen 2019personRedakce

Nejsou složité, nestojí statisíce – jen trochu úsilí a touhy ve svém životě něco změnit a ochotu přijmout změny, které vás zavedou k vyšším hranicím poznání sebe samých.Chcete zjistit příčinu své nespokojenosti nebo se zbavit zdravotních problémů, které vás trápí už dlouho? Pak vyzkoušejte těchto 8 bodů – mohou vám totiž pomoct pochopit věci tak, jak skutečně jsou.Bod číslo jedna: Necpěte se lékyPrůkopník celostní medicíny Dr. Dahlke varuje před ničivým vlivem léků. Z průzkumů je dokázáno, že právě léky jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí. Navíc, v mnoha případech vám ani nepomohou. Mnohdy totiž jen potlačí lokální potíže jako je třeba bolest, ale z dlouhodobého hlediska nejsou žádným přínosem, protože nevyřeší problém samotný. Navíc léky jsou chemického původu a s množstvím chemie se tělo pak hůře vypořádává. Chemický nadbytek potom může rozhodit rovnováhu v těle a tím další nemoc třeba i přivodit.Bod číslo dvě: Pečujte o svou psychikuKaždá nemoc má svůj vzorec, který je tvořen naší minulostí, přítomností i budoucností, tím kde žijeme, vlivy, které na nás působí, naší spokojeností atd. A jelikož psychosomatická medicína vyzdvihuje hlavně to, že jakékoli onemocnění těla je zrcadlením duše, měli bychom si to uvědomit a o své blaho pečovat.Bod číslo tři: Přijměte svůj stínKaždá osobnost je tvořena světlem a stíny. Podle učení C.G. Junga je stínem naše podvědomí. Je to přesně ta část osobnosti, za kterou se stydíme a kterou bychom nechtěli být. Jenže i naše temná stránka k nám patří. Měli bychom ji přijmout a naučit se s ní pracovat, protože pouze tak jsme celiství.Bod číslo 4: MeditujteJestli vám něco pomůže osvobodit mysl od starostí, je to právě meditace, V pravém slova smyslu se jedná o stav, kdy je vaše hlava bez myšlenek – pouze ve vašem bytí. Pro začátek vám mohou pomoci vizualizace. Stačí, když zavřete oči a navodíte si myšlenky na příjemné události vašeho života – na poslední dovolenou, na narození dětí, na první moment, kdy jste poznali něco nebo někoho velmi zásadního ve vašem životě. Nepůjde vám to hned – budete roztěkaní, ale budete-li to stále zkoušet, naučíte se implementovat i představy a sny. Meditujte ze začátku ve stejnou dobu a na stejném místě, které je vám příjemné, a které je samozřejmě klidné.Bod číslo 5: Maso a mléko s mírouNespočet nejnovějších studií dokazuje, že maso a mléčné výrobky přispívají ke vzniku nemocí. Na tento seznam spadá především kardiovaskulární onemocnění, ale i mnoho dalších nemocí jako cukrovka, osteoporóza nebo autoimunitní onemocnění. Tato onemocnění jsou připisována podmínkám, ve kterých žijí zvířata, a které se podle Dahlkeho promítají do jejich masa nebo mléka. Svého farmáře proto pečlivě vybírejte, přesvědčte se, že zvířata malý volnost a s množstvím to také moc nepřehánějte.Bod číslo šest: Mějte signály nemocí jako na dlaniKaždá nemoc je čitelná a má své vysvětlení. Například obezita je jen vnější plnost a ne vnitřní naplnění. To také vysvětluje, proč jsou obézní lidé i často nespokojení se svým životem, nemají sebevědomí a nevěří si. Řešením je naučit se volit i jinou izolaci, než tukovou. Mnoho signálů a jejich význam včetně doporučení, jak mu předcházet opět můžete najít v knize Nemoc jako řeč duše či na zářijovém semináři Dr. Dahlkeho na stejné téma (vstupenky můžete zakoupit přes vstupenkov.cz)Bod číslo sedm: Pořiďte si audionahrávky, které léčíVe chvíli, kdy už dokážete dekódovat obraz své nemoci, můžete začít bojovat za své zdraví. Vedle stravy a meditace vám mohou pomoci také speciální audioprogramy. Jsou to malá imaginární sezení s psychoterapeutem ve formě vedené terapie na CD. Tato CD samozřejmě najdete i u Dahlkeho, ale i u jiných terapeutů zabývajících se psychosomatickými jevy.Bod číslo osm: Telefony nemějte u ucha celý denTvrdí se, že mobilní telefony vysílají do mozku škodlivé vlny. Tyto vlny mají za následek zánik buněk a přispívají ke vzniku nádorů. Prý mohou mobilní telefony dokonce za deset let denního používání zvýšit riziko rozvoje nádoru mozku až o 290 %.

folder_openPřiřazené štítky

TAKÉ JSTE MĚLI PRÁZDNINY V LÍNĚJŠÍM TEMPU? POMERANČOVÁ DIETA VÁS SROVNÁ.

access_time27.květen 2019personRedakce

O pomerančích je známo, že jsou nabité vitaminem C. Málo se ale o nich ví, že dokážou stát velmi efektivním nástrojem k tomu, jak harmonizovat zažívání, srovnat jídelníček, zastavit chutě a poměrně rychle a hlavně stabilně zhubnout. Připraveny na třítýdenní kúru? Jdeme na to. Hlavními hříchy prázdninového jídelníčku jsou nepravidelnost a sem tam nějaký Aperol u bazénu. Alkohol představuje prázdné kalorie, nepravidelný příjem kalorií zase nutí tělo ukládat a zabržďuje metabolismus. Tři týdny na pomerančích by ale měly všechno opět srovnat.V ČEM JE KOUZLO? Citrusy podporují tvorbu žluče, která řídí či lépe řečeno podporuje metabolismus tuků. Pomeranč sale obsahuje ještě jednu důležitou složku pro odvodnění organismu a tou je draslík. Jako benefity budete mít ochranu před volnými radikály a spoustu C vitaminu, který zocelí imunitu a to se vám na začátku podzimnígho nečasu bude náramně hodit.PRINCIP „ORANŽOVÉHO“STRAVOVÁNÍPomerančová dieta je založená na zvýšené konzumaci pomeranče. Důležité je ale dopřřávat si jej ráno k snídani, poté ke svačině a nejpozději v době oběda. Pomeranče obsahují mnoho fruktózy (a ta se, jako známo, též počítá mezi cukry), která se tělu nejlépe spaluje v brzkých dopoledních hodinách. Takovým příkladným jídelníčkem je dát si k snídani toast s nízkotučným tvarohem a třemi dílky pomeranče a dvě deci pomerančové šťávy (ne džusu!) nebo bílý jogurt okolo 3 % tuku s pomerančem a hrstí vloček a dvě deci šťávy z pomeranče.K dopolední svačině si dejte vždy pomeranč velikostí do dlaně a pomeramč přidejte i k obědu. Jeho základem by mělo být maso na velikost i tloušťku dlaně, ideálně krůtí nebo králičí, popřípadě filet z bílé ryby. První týden je vhodné zcela vynechat přílohy a nahradit jen zeleninovou složkou ve formě salátu. Právě do něj můžete pomeranč nakrájet. Jako obměnu můžete poobědvat kuře na pomerančích, od druhého týdne i s lehkou přílohou například ve formě rýže, nebo si udělat od druhého týdne udělat těstovinový salát s kuřecím masem a pomerančem s trochou medovo-hořčičné zálivky.K večeři zaostřete na bílkovinu. Můžete si dát vajíčka – i když s těmi opatrně. Žloutek byste do jídelníčku měli zařadit maximálně dvakrát týdně. Dobrou večeří je i restované nebo grilované maso s pečenou nebo grilovanou zeleninou, krůtí placičky z mletého masa v troubě pečené, pečené lilky nebo cukety plněné masovo-tvarohovou směsí.Stejně pomalý jako je přestup na pomerančovou dietau by měl být pozvolný i návrat k normálnímu jídleníčku. Dále byste měli dodržovat rovnováhu mezi energetickým příjmem a výdejem a jíst pravidelně po 3 hodinách v malých dávkách.

folder_openPřiřazené štítky

5 kultovních seriálů, které rozumí ženám

access_time27.květen 2019personRedakce

Které seriály byste rozhodně neměla nechat bez povšimnutí, nebo je i po letech, co jste poprvé viděla znovu oprášit? Tady je inspirující seznam!Zoufalé manželky: Zábavné hospodyňky!Sousedky z Wisteria Lane znají ženy i dívky po celém světě a je fakt, že se scénaristům tento seriál opravdu povedl. Každý díl je protknut vtipem, chytlavým scénářem, ale i pozoruhodnými osudy, na které se příjemně dívá.Příběhem vás provede Susan, Gabby, Bree a Lynette, v němž každá z nich prožívá úsměvné, ale i náročné životní etapy. Navíc vám jednotlivé díly otevřou oči a uvědomíte si, co je skutečné důležité! Takže se nejen skvěle pobavíte a upustíte páru, ale navíc si z každého dílu odnesete pořádný kus životní pravdy.Sex ve městě: Carrie, Samantha, Miranda a CharlotteTak tuto dámskou partičku jistě není nutno nijak dlouze představovat. Stylová a trendy Carrie, prostopášná Samantha, racionální Miranda a romantička Charlotte, vás jednoduše zabaví na hodně dlouho a stejně vás bavit rozhodně nepřestanou. Na chlapy kdovíjaké štěstí nemají, ujíždějí na značkové módě a k tomu všemu ještě stíhají lustrovat své milostné (ne)úspěchy. Rozhodně by vám neměli ujít ani dva celovečerní filmy, v prvním díle se Carrie konečně vdá, za to v druhém si holky vyhodí z kopýtka v exotickém Abú Dhabí.Džungle rtěnek – Fajn oddechovka od autorky Sexu ve městěTři úspěšné ženy mají podobné prokletí, jsou krásné, úspěšné ve své branži, ale co se týká vztahů a lásky je to jeden propadák za druhým. Utečte od svých starostí do New Yorku, který je nasáklý přepychem, a mrkněte se na to, že najít chlapa, co za něco stojí, není jednoduché nikde na světě.Město žen – Courtney Cox jako sexy šťabajzna válí!Sexy čtyřicítka vychová svého dospívajícího syna a mezitím, co se snaží natrefit na mužského svého věku, si užívá tu a tam s mladými samečky. Perfektně se nasmějete od začátku až do konce, protože Jules Cobb pronásledují trapasy na každém kroku. Navíc si za to může tak trochu sama, protože co slovo, to perla!Devious Maids – Něco na způsob Zoufalých manželekOdskočte si do světa bohatých, kde se to nevěrou, intrikami a závistí jenom hemží a prožijte osudy latinskoamerických služek, které jsou zábavné, sexy a pořádně prohnané! Text: Lenka Z. 

folder_openPřiřazené štítky

Trampolína vám vykouzlí sexy křivky

access_time27.prosinec 2019personRudolf Hentsel

Chcete-li zhubnout a dostat se do kondice, nemusíte hned začít zvedat stokilové činky a běhat maratón. Vybrali jsme pro vás něco lepšího – skákání na trampolíně! Garantujeme vám, že těžko najdete zábavnější způsob, jak si zpevnit postavu a odbourat tukové zásoby.Při skákání na trampolíně se skvěle pobavíte, zároveň spálíte kalorie a vytvarujete svou postavu. Skákání na trampolíně je totiž spojeno s velkým výdejem energie (zhruba 1 500 kJ za hodinu). To znamená, že spálíte více kalorií než při klasickém běhu a navíc nebudete zatěžovat klouby. Zároveň si zlepšíte stabilitu těla a posílíte celý svalový aparát včetně svalů vnitřních, o kterých většinou ani nevíte, že existují. Třeba vnitřní břišní svaly, jejichž zpevněním docílíte nejen správného držení těla, ale i plochého bříška. Zároveň posílíte svaly hýžďové, lýtkové, zádové, mezižeberní a stehenní. Na skákání je skvělé hlavně to, že během něj vůbec nebudete vnímat, že cvičíte a kolik svalů zapojujete. Fakt, že vaše tělo dostalo pořádně zabrat, pocítíte až druhý den. Zbavíte se celulitidySkákání je jedním z nejlepších způsobů, jak rozproudit lymfu v těle. Opakující se pohyb nahoru a dolů výrazně podporuje krevní oběh i lymfatický systém, a napomáhá tak k odplavování toxinů a škodlivých látek z těla. To má na náš organismus spoustu blahodárných účinků.Skákání zvyšuje imunitu organismu, posiluje srdce a plíce, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a bojuje proti celulitidě. Také rozvíjí rovnováhu, vede ke zpevnění kostí, a tím působí preventivně proti osteoporóze a civilizačním chorobám. Skákání rovněž podporuje uvolňování serotoninu (hormonu dobré nálady), dodává tělu energii a zbavuje ho stresu. Trampoliningu se dokonce úspěšně využívá i při terapiích psychických poruch. Napoprvé nepoletíte osm metrů vysokoIdeální je skákat v tričku a lehkých teplákách či legínách, které nebrání v pohybu. Boty nepotřebujete žádné, stačí jen silnější ponožky. Abyste si neodřeli lokty, hodí se dlouhý rukáv. Ze začátku byste se měli mírně pohupovat. Teprve až budete cítit, kam vás trampolína může vyhodit, začněte skákat. Postupně přidávejte na intenzitě, a tím i na výšce skoků.Zapomeňte na to, že hned napoprvé poletíte osm metrů vysoko. I metr bude docela dostačující a budete mít co dělat, abyste své tělo „uřídili“. I když se to nezdá, trampolína patří mezi pohybově náročnější sporty. Ale nebojte se. Pokud jste sportovně založeni, bude se vám na trampolíně líbit. Skákat můžete snožmo, roznožmo, ze strany na stranu, lehy na břicho a na záda, roznožky atd. Trojná salta a přemety ale raději přenechte profesionálům.Je libo adrenalin?Trampolín je nespočet druhů. Vybrat si můžete trampolínu kruhovou, obdélníkovou, malou i velkou. Pro děti je vhodná nafukovací trampolína, která neobsahuje žádné pevné součásti, a zajišťuje tak maximální bezpečnost. Pokud chcete zažít skutečný adrenalin, vyzkoušejte bungee trampolínu.Pevná konstrukce nad trampolínou umožňuje skokanovi, který je upnutý na pružných lanech, provádět třeba i několikanásobná salta a přemety a skákat až šest metrů vysoko. A pokud by vám to pořád ještě nestačilo, můžete se nechat uvázat do Aerotrimu – tří navzájem propojených kruhů, ve kterých se vlastní vahou a přenášením těžiště otáčíte na všechny strany, takže občas skončíte i hlavou dolů. Kde skákat?Trampolínu můžete umístit na zahradu, a pokud máte vyšší stropy, tak klidně i do bytu. Jste-li vlastníky nejen zahrady, ale i většího bazénu, popřemýšlejte o zakoupení speciální vodní trampolíny. U větších skákacích ploch, které budete umísťovat ven, je možné jejich částečné zapuštění do terénu.Pořídíte-li si venkovní typ trampolíny, nemusíte ji na zimu uklízet, stačí ji jen zakrýt povlakem. Chcete-li si užít o něco více zábavy, není problém si jít zaskákat do některých sportovních či rekreačních center, kempů, parků či hřišť. Případně se můžete domluvit s partou přátel a trampolínu si pronajmout. Pro koho je skákání vhodné?Skákání je stejně jako chůze jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Při skákání nenamáháte klouby, dopady jsou naprosto měkké, takže skákat může prakticky každý, v každém věku. Této aktivity by se měli vyvarovat pouze lidé se srdečním onemocněním, nemocemi žil, kloubů, kostí či jiným závažným chronickým onemocněním.Profesionální skokani o skákání s nadsázkou tvrdí, že je „to sport jenom pro chytré“. Skákání na trampolíně je totiž koordinačně náročné a také je třeba si zapamatovat celé sestavy prvků, což není zrovna jednoduché.Co vám dá skákání* podporuje dobrou náladu* zpevňuje tělo* zbaví vás přebytečných kilogramů* bojuje proti celulitidě* posiluje imunitu* dodává tělu energii* pomáhá snižovat hladinu cholesterolu* posiluje srdce a plíce 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Krása na dotaz začátku

Vůně píše váš příběh

access_time28.květen 2019personRedakce

Je dokázáno, že vůně má velmi výrazný smyslový náboj. Muži si při osobním kontaktu vůně všimnou bezděčně daleko dřív, než třeba vašeho úsměvu nebo barvy očí. Pakliže vůni znova ucítí, vzpomenou si právě na onu situaci, kdy vás spatřili poprvé.Vůně propojuje zážitky. Spojovat vůni s příjemně prožitými chvílemi už zachránilo i pár vztahů. Stačí stejný parfém, který jste nosili na začátku vztahu, a staré růžové vzpomínky se vám velmi živě vybaví. Vůně zkrátka patří k  osobním záležitostem. Dokáže zvýraznit naše já nebo ovlivnit náladu i emoce.Osobní záležitostTaké se vám to určitě někdy stalo. Cítili jste krásný parfém, ale nebylo to ono. Proč? Protože každý člověk má svoji osobní vůni.  Vše závisí na vlastnostech kůže, způsobu výživy a životních zvyklostech. Může se totiž stát, že ta příjemná vůně, bude na vás vonět velmi rozdílně.Vaše vůně a vaše krevCoco Channel jednou prohlásila, že žena by si měla parfém nanášet na místa, kde by chtěla být políbená. „Nejlepším místa jsou ale ty, kde pulsuje krev, tzn. tam kde je pokožka nejteplejší, takže se vůně může dobře rozvinout. Nanášejte za ušní boltce, zápěstí nebo u loketního důlku. Voňavku si dávejte vždy před tím, než se obléknete, zabráníte tím nepříjemným flekům,“ říká Dagmar Korbová Krůzová z Parfemy.cz. Vůni můžete také zkusit nanést malinko do vlasů. Udělejte to ale z delší vzdálenosti, abyste vlasy parfémem příliš nevysušili.Čeho je moc… „Parfém obsahuje až 30 % vonné extrakce, parfémová voda neboli Eu de Parfum má až 15 %, toaletní voda (Eu de Toillete) obsahuje 4 až 8 % a nejjemnější složení má kolínská voda, ta má pouze 3 až 5 %.  V letním období je nejlepší toaletní voda nebo kolínská,“ říká Dagmar Korbová Krůzová z Parfemy.cz. Při výběru parfému není dobré spěchat. Nikdy se neřiďte pouze podle papírového testeru, ale nechte parfém provonět na vaší pokožce. Počkejte minimálně 20 minut, až se vůně rozvoní. Vůně zkoušejte nejlépe ráno, kdy jsou vaše smysly nejbdělejší a nejsou po celodenním maratonu vůní a pachu otupělé. Není dobré si čichat k více než 3 – 4 vůním, protože pak již začnou všechny splývat. Lahvička vůně by neměla být skladována na slunečném místě a neměla by být vystavována vyšším teplotám než je 20°C. Nic není nesmrtelné a to platí i o parfému. Po otevření vydrží vůně půl roku až rok. Pokud začne měnit barvu na tmavší, znamená to, že vůně již stárne.

folder_openPřiřazené štítky

Vše, co jste chtěly vědět o zvětšení prsou

access_time25.říjen 2019personRedakce

Tvar a velikost prsou trápí mnoho žen, přičemž procento nespokojených dramaticky stoupá po porodu a po ukončení kojení. Nemálo z těchto žen pak uvažuje o chirurgické korekci svých prsů, aby tak docílily požadovaného vzhledu. Nejčastěji žádaným zákrokem je augmentace (zvětšení) prsů. Právě o augmentaci jsme si zajeli popovídat do jedné z nejstarších českých soukromých klinik plastické chirurgie INTER CLINIC Praha-Radotín, kde jsme vyzpovídali MUDr. Josefa Kulhánka, MBA, který v oboru plastické chirurgie platí za jednoho z nejlepších českých odborníků. Na svém kontě má více jak 1000 zákroků zvětšení prsou.Prsa mnoha žen se po porodu výrazně změní. Některé ženy si nejsou úplně jisté, zda-li jejich problém vyřeší augmentace – tedy zvětšení prsou, anebo modelace prsou. Dá se obecně říci, kdy je jaký zákrok vhodný?Vždy záleží na zbytku prsu, jak moc je prsní žláza vyprázdněná a jaký je celkový pokles prsu. Je-li prsní žláza pouze atrofovaná, avšak není povislá, obvykle se provádí augmentace. Je-li však prs povislý tak, že bradavka se nachází pod podprsní rýhou, přistupujeme k modelaci prsou.U kterých žen nepřichází augmentace v úvahu? Augmentace je operační výkon, proto lze tento zákrok doporučit pouze zdravým ženám. Určitě by augmentaci neměly podstupovat ženy, které trpí diabetem či nějakou autoimunitní chorobou, dále ženy akutně onkologicky nemocné. Dočasnou kontraindikací jsou pak různá chronická či akutní zánětlivá onemocnění, která by mohla ohrozit hojení a vůbec celý pooperační vývoj.O augmentaci dnes projevují zájem čím dál mladší ženy, není výjimkou, že si dívka pořídí k 18. narozeninám nová prsa. Jak je to vlastně s věkem? Kdy nejdříve a kdy nejpozději lze zvětšení prsou provést?V Jižní Americe, mecce plastické chirurgie, se zvětšení prsou běžně provádí už v teenagerském věku, tedy před 18. narozeninami. V České republice se běžně setkáváme s pacientkami kolem dvaceti let věku, což je dle mého názoru nejnižší věková hranice, kdy lze augmentaci doporučit. Co se horní věkové hranice týče, tak není výjimkou, když augmentaci podstupuje žena – padesátnice.Jak je to ale třeba s kojením? Lze se silikonovými implantáty normálně kojit? Silikonové implantáty nemají na kojení či těhotenství žádný vliv, proto lze augmentaci podstoupit i před těhotenstvím.Jaké roční období je pro tento operační výkon nejvhodnější?Je třeba mít na paměti, že čerstvě vzniklá jizva se po dobu 2-3 měsíců nesmí slunit. Má-li teda žena v plánu letní dovolenou někde u moře, měla by zákrok podstoupit nejpozději na začátku května. Augmentaci zřejmě i z tohoto důvodu ženy žádají nejčastěji na podzim a v zimě, kdy nejen že se neopalují, ale jejich fyzická aktivita je nižší než v létě, a tak je rekonvalescence jednodušší.Ženy často zajímá, jak moc lze prsa zvětšit. Lze udělat například z velikosti A velikost C?V zásadě lze, ale ne u každé ženy. Závisí to na velikosti tkání, pod které se vkládá implantát, ale také na tom, jestli je na hrudníku dostatek místa pro danou velikost silikonového implantátu. Když má štíhlá žena malá pevná prsa velikosti A, obvykle nelze použít implantát o objemu 400ml. Ten se ale naopak může pohodlně vejít do povislého prsa jiné ženy, u které prsní žláza atrofovala.Jak je to vlastně s druhy implantátů? Ženy se obvykle rozhodují mezi kulatými, anebo dražšími anatomickými. Které implantáty lze doporučit?V České republice se u většiny pacientek vkládají kulaté implantáty, a to jednak z cenového důvodu, a jednak zřejmě i kvůli efektu: kulaté prsní implantáty lépe tvoří tzv. „plný dekolt“. Anatomické implantáty mají na hrudníku pozvolnější náběh a „push-up“ efekt zde není tolik markantní. Záleží tedy vždy na představě klientky, jaký výsledek preferuje, a také na jejích finančních možnostech.Kam se vlastně implantáty vkládají? Implantáty se vkládají buď pod prsní sval, anebo pod prsní žlázu. To vždy záleží na tom, jak má která žena vyvinutá prsa. Je-li prsní žláza malá a žena štíhlá, je třeba implantát vložit pod sval, protože by pod malou žlázou a bez okolního tuku působil nepřirozeně a okraje implantátu by se pod kůží rýsovaly a byly by vidět. Naopak u žen po dětech, které mají prsa mírně povislá, doporučuji implantát vkládat pod žlázu, protože jinak by implantát nekopíroval pohyb prsou a vypadalo by to nepřirozeně. Avšak implantát musí být v tomto případě dostatečně veliký, abychom se vyhnuli efektu „kámen v ponožce“ (smích).Jsou dnes používané prsní implantáty doživotní? Víceméně ano. Předpokladem je, že nedělají klientce žádné problémy. Pak mohou dnes používané silikony v těle zůstat desítky let, aniž by bylo nutné je vyměnit.Mnoho žen se obává jizev, které po augmentaci na kůži zůstanou. Kudy je nejlepší řez vést, aby se dosáhlo co nejlepšího efektu?Řezy při vkládání prsních implantátů se vedou v zásadě třemi možnými způsoby: kolem bradavky, v podprsní rýze, anebo v podpaží. Zlatým standardem plastických chirurgů všude na světě je řez v podprsní rýze. Zda-li bude jizva v tomto případě vidět, záleží jednak na schopnosti hojení dané klientky, jednak na tvaru prsu.Řez kolem bradavky je výhodný v tom, že např. v plavkách jizva není vidět, ale tento operační přístup s sebou nese vyšší riziko komplikací, mám na mysli zejména riziko vzniku kapsulární kontraktury (tvrdé zjizvení kolem vloženého implantátu – pozn. redakce).Řez vedený v podpaží se používá naprosto minimálně, a to proto, že je tento přístup pro operatéra velice náročný a ne všechny implantáty lze touto cestou do prsa vložit. Jizva je pak patrná pouze tehdy, když žena zvedne ruce a má na sobě např. tílko. Než se žena pro augmentaci rozhodne, měla by určitě počítat s dostatečnou délkou rekonvalescence. Jaký režim je třeba po zvětšení prsou dodržovat?Po propuštění z kliniky, kde obvykle klientka tráví 1-2 dny, je třeba počítat s týdnem absolutního klidu. Dále doporučuji cca 4 – 6 týdnů nesportovat, přičemž dámy, které např. chodí do posilovny, by se měly vyvarovat posilování horních partií alespoň po dobu 3 měsíců, což platí třeba i pro tenis, volejbal a další sporty, kde je velký nápor na ruce a horní část těla.

folder_openPřiřazené štítky

Eva Peltrámová: Jak rychle zhubnout? Rozhodně ne hladověním!

access_time17.prosinec 2019personRedakce

Eva Peltrámová z Prahy podniká v oblasti fyzioterapie a poradenství. Když jsme vybírali na přání čtenářů a čtenářek odborníka, kterého vyzpovídáme na tak populární téma, jako je hubnutí, chtěli jsme na to jít trochu jinak než módní časopisy, které přinášejí tipy na diety a odtučňovací kúry. Hledali jsme odborníka, který má na nadváhu a obezitu trochu jiný pohled. Přitom jsme si povídali i o tématech, jež mohou být zajímavá i pro ty z vás, které nadváha netrápí.Chodí k vám hodně zákazníků, kteří mají problémy s nadváhou? V čem vidíte ze své praxe největší příčiny nadváhy? Nemyslím tím jen takové ty obecně známé důvody jako nedostatek pohybu při kancelářské práci nebo přejídání.Chodí ke mně hodně zákazníků s nadváhou a tím, že se zabývám poměrně hodně reflexní diagnostikou z chodidel, zjišťuji často u pacientů nedostatečnou funkci vnitřních orgánů – hlavně dvanácterníku, slinivky břišní, žlučníku, jater a ledvin. Kvalitní trávení a vylučování je kromě jiného nezbytné i pro udržení štíhlé postavy. Reflexní diagnostika a terapie se provádí z chodidel a chodidla nelžou. Je to metoda stará více než pět tisíc let. Prozradí nervovou cestou oslabený orgán ještě dříve než například laboratorní nebo sonografické vyšetření. Tím, že se reflexní ploška chodidla ohlásí bolestí, nás varuje nebo upozorňuje, že si daný orgán zasluhuje větší péči, než se mu dostává. Dám příklad. Tím, že si člověk vezme na nadýmání Espumisan, neřeší příčinu problému, ale následek. Reflexní diagnostika prozradí příčinu. Proto ji doporučuji osobám s nadváhou. Tím se vracím k vaší otázce – příčinou nadváhy bývají podle mých zkušeností často problémy zdravotní, nikoliv jen nedostatek pohybu nebo chybné stravování.Jaké metody a jaké způsoby cvičení byste zákazníkům s nadváhou doporučila?Protože jsem vzděláním fyzioterapeut a zabývám se především bolestmi pohybového aparátu, doporučila bych jim svižnou chůzi, ať už v přírodě nebo na běžeckém pásu. Kdo má lehčí nadváhu a nemá problémy s klouby, tak tomu i běh. Důvodem je vzpřímené držení těla, kdy jsou meziobratlové ploténky rovnoměrně zatěžovány a při pohybu je rovnováha mezi flexí a extenzí končetin – tedy paže se předpažují i zapažují a dolní končetiny se přednožují i zanožují. Toto střídání je důležité pro regeneraci páteře a také proto, abychom neměli jednu svalovou skupinu přetíženou a druhou oslabenou. Další cvičení, které bych doporučila, je SM systém. Člověk se u tohoto cvičení zapotí a ještě si léčí páteř. Samozřejmostí je upravit si stravování a doplnit cílenou fytoterapii na oslabený orgán, protože zbavit se nadváhy rovná se ozdravit si metabolismus neboli látkovou přeměnu.Jak to děláte vy, že jste tak štíhlá? Jak se stravujete? Vím také, že si pravidelně kontrolujete kyselost organismu. Proč?Moje štíhlost je kromě genů hodně podmíněná tím, že odmalička sportuji. V dětství jsem dělala gymnastiku, od sedmnácti let lezu po skalách a horolezeckých stěnách, ráda běhám, občas si zahraji badminton nebo ping pong. Stravuji se celkem zdravě, ale vždy tomu tak nebylo. Vyrůstala jsem hodně na sladkých jídlech a tatrankách. Po druhém porodu se mi objevila lupénka a lehký stupeň osteoporózy, i když celé dětství jsem byla na mléku a sýrech. Vystudovala jsem Školu reflexní terapie u manželů Patakyových, kde jsem se poprvé dozvěděla o škodlivém překyselení organismu. Přečetla jsem několik knih na toto téma a začalo mi docházet, jaké škody na mém těle udělal bílý cukr a jiné kyselinotvorné dobroty. Do svého jídelníčku jsem zařadila hodně zásadotvorných potravin, aby mi tělo už nekradlo minerály ze tkání na zachování zásadité krve. Občas si zkontroluji pH moči lakmusovým papírkem.Hovoříte o SM systému. Co to je a proč byste ho doporučila? V čem je jeho výhoda oproti ostatním cvičebním metodám?SM systém (stabilizace a mobilizace – pevná a pohyblivá páteř) je metoda cvičení se speciálním elastickým lanem, která vás naučí správně zapojovat svaly do spirálních řetězců. Tato zřetězení vytváří v těle trakční sílu vzhůru, která odlehčuje tlak na meziobratlové ploténky a klouby, a tím umožňuje jejich výživu, regeneraci i léčbu. Zvětšením meziobratlového otvoru se zároveň zmenší tlak na nervový kořen, způsobující vystřelující bolest do končetin. Intenzivně se posilují šikmé břišní svaly, takže krásně posílíte bříško. Páteř se vyrovnává do střední linie, což ocení pacienti se skoliózou. Elastické lano umožňuje rozsáhlý pohyb končetin proti malé, postupně narůstající síle, která aktivuje svalové spirály. Lze ho uchytit třeba za nohu stolu, topení, kliku dveří, madlo nebo očko přivrtané do zdi, v přírodě za strom nebo větev. SM systém posiluje oslabené a zároveň protahuje zkrácené svaly, a tím navrací tělu optimální pohyblivost, stabilizuje chůzi. Autorem je MUDr. Richard Smíšek. Výhod cvičení je několik. Tím, že se cvičí vestoje a jsou zatížená chodidla, jsou zároveň drážděny receptory pohybu, uložené ve šlachách a svalech chodidla, a tím je dáván intenzivnější impulz do mozku a stimul pro zvýšení napětí břišních svalů. Cvičí se ve vzpřímeném držení těla, což je důležité pro rovnoměrné zatížení plotének. Je to dynamické cvičení – střídá se kontrakce a relaxace, to je podstatné pro prokrvení svalů a vyplavení laktátů ze svalů. Střídají se tam flekční a extenční pohyby, což třeba u jízdy na kole nebo rotopedu není možné. Aktivujeme šikmé břišní svaly, dochází k zúžení pasu a jsme přitom vzpřímení. Když někdo dělá sedy-lehy, rozšiřuje si pas, zvětšuje si tlak na přední pól plotének, opět tam chybí extenze paže a přetěžuje si krční svaly, které už tak lidé mají hodně přetížené. SM systém mohu doporučit tomu, kdo si chce zregenerovat nebo léčit páteř a celý pohybový aparát a samozřejmě spálit nějaké kalorie. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou.Cvičí SM systém i vaše rodina a vy sama doma?Já cvičím, protože mám náročnou fyzickou práci a navíc jsem v dětství hrála šest let na housle – což představovalo asymetrické držení těla – a v patnácti mi lékař zjistil skoliózu. Už si nedovedu představit svou práci bez cvičení SM. Dává mě do kupy. Moje dcera provozuje závodně sportovní lezení, a protože každý vrcholový sport přetěžuje, cvičí SM každý den, aby se zregenerovala. Syn je po úraze, tak cvičí také. Jedině manžel odolává, ale zatím je bez problémů, uvidíme, jak v budoucnu.Jak těžké je v současné době samostatně podnikat? Co vás jako živnostníka trápí nejvíce?Člověk se musí hodně snažit, neboť konkurence přibývá, a když se člověk osamostatní, musí být trpělivý. Klientela se totiž tvoří několik let. Na druhé straně tím, že v životě lidí ubývá přirozeného pohybu a převažuje sedavý způsob života – na to zatím není páteř evolučně připravena – si myslím, že v tomto oboru bude stále práce dost i do budoucna. Mrzí mě hlavně to, že často chodím domů pozdě večer. Ne každý ke mně může přijít ráno a dopoledne, musím se přizpůsobit zákazníkům. Když jsem pracovala ve zdravotnickém zařízení na ambulanci jako fyzioterapeut, byla jsem doma v půl páté odpoledne. Ale s tím nic nenaděláte, to přináší samostatné podnikání.Jak jste se ke své práci vlastně dostala? A co byste poradila zájemcům, kteří by se chtěli pustit do podobného typu podnikání jako vy?Vždy jsem tíhla k péči o lidské tělo. Proto jsem šla po gymnáziu studovat medicínu, ale po čase jsem ze studií odešla a vystudovala střední školu, zdravotní obor fyzioterapie. Lákaly mne i alternativní metody, a tak jsem začala reflexní terapií a pak přibývaly i další kurzy různých druhů masáží. A co bych poradila případným zájemcům o podobnou práci? Základem je něco umět, tím myslím nabídnout více služeb než třeba jen jednu masáž. Nebát se konkurence, nabírat postupně zkušenosti a mít trpělivost. Já měla to štěstí, že mne ze začátku finančně podporoval manžel. Každopádně zahájení podnikání je potřeba uvážit a naplánovat.Všimla jsem si, že zákazníci po vás žádají i lymfodrenáž. Někteří odborníci však tvrdí, že lymfodrenáž je komerční nesmysl. Slyšela jsem od lékaře názor, že lymfu nikdy nikdo neviděl, proto zkrátka neexistuje. Co vy na to?Lymfodrenáž rozhodně není nesmysl. Pamatuji si ještě z pitev na medicíně na hrudní mízovod, který sbírá lymfu z celého těla. Jinak průběh lymfatického systému se dá znázornit lymfoscintigrafií. Také si vzpomínám na zkušenou lymfoterapeutku Hanku Váchovou, u které jsem se učila manuální lymfodrenáž. Ta se setkává i s těžkými případy lymfatických otoků, například s elefantiázou – sloní nemocí. Vyprávěla nám, že když jsou otoky dlouho přehlíženy a zanedbávány, lymfa si hledá cestu ven i rankami v kůži a pod tyto pacienty musela dávat hadry, jak z nich lymfa tekla. Viděli jsme spoustu fotek těžkých otoků před masáží a po ní. Ale takové případy se do masážních salónů vůbec nedostanou. Jinak lymfa je i výplní obyčejného puchýře. U člověka bez zjevných otoků lymfodrenáž vždy rozpohybuje tok lymfy, pomáhá detoxikovat organismus, neboť lymfa obsahuje i odpadní látky metabolismu. Ale klient to nemusí výrazně zaznamenat. Někdo chodí více močit nebo ho trochu rozbolí hlava. Nebo je jen ospalejší či naopak aktivnější. Nebo jsou mu kalhoty volnější. Ale ty masérské tahy jsou stejné jak u sloní nohy, tak u bezotokových klientů.Na závěr obligátní otázka. Jaká jsou vaše současná největší životní přání a sny?Vzhledem k současné ekonomické krizi a zastrašování, že nebude na důchody, si přeji být co nejdéle zdravá, abych svoji práci mohla dělat co nejdéle. Nedovedu si totiž představit práci někde v kanceláři sedět u počítače. Znám spoustu kolegů, kteří museli opustit tuto práci ze zdravotních důvodů. Mým tajným snem je, aby mi v práci v budoucnu trochu pomohla má dcerka (je jí čtrnáct), která k tomuto oboru trochu inklinuje, samozřejmě pokud ji to bude bavit. Abych v práci nemusela být od rána do večera a měla více času pro sebe a na koníčky, třeba více sportovat, cestovat… Ale to si přeje snad skoro každý.VIZITKAEva Peltrámová svoji praxi zahájila vystudováním střední zdravotní školy, oboru rehabilitační pracovník. Zhruba patnáct let se zabývá fyzioterapeutickými cvičeními pro odstranění potíží páteře a kloubů pohybového ústrojí. Během praxe prošla řadou různých vzdělávacích seminářů a kurzů.Škola reflexní terapie u manželů PatakyovýchManuální lymfodrenáž u Dexter AcademyLymfodrenáž nohou u MasérničkaSM systém – Úvodní, Pro pokročilé – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Manuální techniky – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Korekce skoliotického držení – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Poruchy urogenitálního systému – u MUDr. Richarda SmíškaSM systém – Lektor cvičení SM systému – vede kurzy 1–2, Rehacentrum SmíšekMěkké a mobilizační techniky – Škola Buďfit

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sex Vztahy na dotaz začátku

Milostný restart: Zastavte stereotyp v sexu!

access_time29.květen 2019personRedakce

Kohokoli se zeptáte, co považuje za největší partnerský problém, odpoví vám, že je to nevěra. Přitom existuje ještě daleko horší konkurent, než stovky milenek – stereotyp. Každý vztah má určitý vývoj. Nejdřív je v plenkách, pak se rozvíjí, graduje a stagnuje. Podobně je to i s křivkou milování. Z počátku hledáme, co se komu líbí, pak zkoušíme nové praktiky a ve chvíli, kdy najdeme to pravé pro oba dva, užíváme si to. Jenže po určité době nás vynalézavost opustí a milování je pořád stejné…Přesně vím, co kdy udělá…Nejdřív vás začne líbat na krku, pak vás pohladí a přesně víte, co bude následovat. Ne že by další kroky byly špatné, ale z chronicky známého se vytrácí vášeň i vzrušení. Svůj úděl mají ale na stereotypním milování i hormony. Ty, které se starají o to, že zažíváte v posteli jednu explozi za druhou, se už vyplavují daleko méně.Zase od nulyStereotypní milování je také velmi častý důvod, který jednoho z partnerů svede k tolik obávané nevěře. Přirozeně hledáme někoho, s kým budeme mít na chvilku zase ten samý pocit jako na začátku. Pokud máte pocit, že je vaše milování už delší dobu odlitkem do stejné formičky, je správný čas na milostný restart.Děláš mi to blbě!Pamatujte na to, že každý chlap bude mít rozporuplné pocity, pokud mu řeknete, že máte problém s průběhem milování napřímo. Těch, kteří se chtějí o sexu bavit bez zábran, je stále málo. Informace, že se v posteli nudíte, je natolik citlivá, že je lepší ji raději obejít činy.Odteď to bude jinak!Milostný restart v praxi by neměl vypadat tak, že počkáte, až váš partner přijde z práce, vy ho svážete a do obličeje mu začnete odříkávat všechny výrazy dirty talk. Každá změna by měla být pozvolná. Vášeň byste měli nacházet spolu a postupně. Ani on není hloupý. Vaše malé kroky a snahy o zlepšení velmi rychle pochopí a bude se je snažit nejspíš opětovat.NepočítejtePáry od 25 do 35 let se průměrně milují 3x do týdne – často z povinnosti – včera jsme se nemilovali, tak nás to čeká dneska. Přestaňte počítat a milujte se jen až na to budete mít oba dva chuť. Že je to méně často nevadí – hlavně, že to stojí za to. Nižší frekvence v milování vám dá také prostor, abyste po sexu začali oba dva více toužit a tím pásem si jej potom daleko intenzivněji užili.Čím začít…Začněte tím, že si třeba koupíte nové prádlo a pošlete mu do práce fotku. Určitě se na něj bude chtít co nejdřív podívat. Překvapujte ho. Vlezte si k němu do sprchy, nebo si mu čerstvě osprchovaná sedněte na klín, až e bude koukat na televizi. Prostě najděte moment, kdy milování nečeká. Střídejte také způsob milování. Nedělní ráno klidně zůstaňte déle v posteli a milujte se několikrát po sobě, v týdnu si ale vychutnejte několikaminutovou rychlovku mimo ložnici. Můžete také objednat nějakou novou hračku a nechat ji poslat kurýrem partnerovy se vzkazem, co by se vám líbilo.

folder_openPřiřazené štítky

Jeho a její pohled na dirty talk

access_time29.květen 2019personRedakce

Ostřejší slovník prý dokáže znásobit sexuální prožitek o 17 % – platí u mužů. Jak jsou na tom ale ženy. Líbí se jim pár slov pěkně z ostra nebo se k nim uchylují spíše kvůli tomu, aby partnera potěšily? Dva pohledy rozkrývají Šárka a Vašek.Šárka (25): Slova jako taková mě nevzrušují, vzrušuje mě ale to, jak se to líbí jemuNepatřím mezi ty stydlivé holky. Nedělá mi problém si v sexu říct, co chci. Spousta mých kamarádek to třeba nedokáže – neví jak, stydí se, bojí se, že „ho“ urazí a nevím, co ještě. My jsme si to tak nastavili od začátku, když jsme se poznali. Ještě předtím, než jsme spolu vůbec spali poprvé, jsem už z 50 % věděla, co má Jakub rád. Napsali jsme si o tom stovky textovek před spaním… O tom, že se příteli bude líbit, když nebudu zrovna mluvit jako slušná školačka, jsem poznala už jen z toho, jaký jazyk používal, když mi psal. Šlo jen o to vše správně načasovat, abych ho tím mohla překvapit.Dnes si dirty talk necháváme také příležitostně. Nechci, aby to příteli zevšednělo. Každé milování je u nás jiné. Střídá ho romantika, pulzující touha nebo si před něj prostě stoupnu a řeknu mu všechno z plných plic tak, jak to má rád. Od toho, jak spolu mluvíme, se vlastně odvíjí celý průběh milování. Vím, že když budu mluvit přisprostle, nezatáhne si mě do postele a nevěnuje mi dlouhé pečlivé minuty, ale opře mě o nejbližší zeď.Jestli mám já sama ráda dirty talk? Nevím, nepotřebuju to mít. Nijak mi to nevadí, ale osobně preferuji skryté významy slov, dvojsmysly a tak. Je to hravější a vzrušuje mě to daleko víc. Co mám ale na tom ráda, je pozorovat, jak moc to funguje na partnera, jak ho to vyprovokovává k nepříčetnosti a jakou touhu to v něm probouzí.Vašek (26): Dirty talk se mi líbí, ale musí na to holka mít povahuMyslím, že všemožné sprosťárny se líbí hodně chlapům – je to asi náš genetický kód. Je pravda, že o tom snívám a i jsem měl pár žen, které to na mě takhle vybalily a bylo to opravdu o něčem úplně jiném. Nejsem si ale jistý, jestli bych chtěl, aby tak mluvila moje přítelkyně. Jsme spolu poměrně dlouho, znám všechny její touhy a sny. Kdyby z ničeho nic najednou přišla a řekla mi pár pořádně ostrých slov, asi bych se spíš zarazil, než vzrušil. Prostě mi to k ní nejde – vím, že taková není.Kdybych ale potkal nějakou holku v baru – takovou tu odrzlou a vyzývavou, zafungovalo by to opačně. Prostě chci tím říct, že dirty talk si myslím, je pro spoustu chlapů strašně vzrušující, ale asi ne u těch křehkých stvoření, které mají doma tedy aspoň, pokud to tak nemají nastavené od začátku.

folder_openPřiřazené štítky

Cože, ty chceš sex v parku?!

access_time25.říjen 2019personRedakce

"Toužit po někom předpokládá jistou dávku cizosti", říká Ulrich ClementJak si páry mohou uchovat požitek ze sexu? stern GESUND LEBEN hovořil se sexuálním terapeutem Ulrichem Clementem o ochromující romantice, tajných fantaziích a kouzlo oživujícím strachu. Pane Clement, při nedostatku chuti radíte párům trochu neobvyklé cvičení: aby spolu dělali špatný sex. Co to má znamenat ?Oba si mají uvědomit, co to vlastně provozují. Zajímavé na tom je, že partneři analyzují to, co probíhá automaticky. Uvědomí si tak, že problém vytvářejí. Jaké zkušenosti s touto radou máte?Nejdříve dostávám zaražené reakce. Mnozí pak  řeknou "Ale to už přece umíme!" Některé páry mi vyprávějí, že se válely smíchy, jiné, že začaly špatně a pokračovaly dobře.Někdo se ptá, co to vlastně je, špatný sex, a já odpovídám "Zeptejte se svého partnera, ten to ví zcela určitě." Jestliže o tom mohou mluvit, jsou o pěkný kus napřed a tohle cvičení už nemusejí dělat. Romantická láska u vás není moc dobře zapsaná. Proč?Tahle láska prvních měsíců, při níž se zdá, že oba splývají, je nádherný pocit – ale ten nemohu naprogramovat. Mohu ho jen vychutnávat, když se mne zmocní, proto se nehodí jako koncept jednání v krizi. Mnoho sexuálních terapeutů  při nudě v posteli  sází na to,co oba partnery spojuje – vy sázíte na rozdíly a to, co partnery rozděluje…Touha předpokládá jistou dávku cizosti. Vyjeví-li oba partneři svá sexuální přání a vzájemně se jimi konfrontují, budou velice překvapeni  "Cože, ty chceš sex v parku?!" Ve své praxi jsem často zažil, jak málo toho partneři, kteří spolu léta žijí, o sexuálním profilu svého protějšku vědí. Přirozeně to není bez rizika, otevřít se tomu druhému, ale právě proto je to tak napínavé! A napětí vyvolává chuť. Takže vy chválíte strach coby oživující element ?Na strachu si cením toho, že vzbuzuje pozornost. To je právě to vzrušující na nevěře – vždycky je spojena se strachem, že by to mohlo prasknout. Chtějí-li tedy partneři vyváznout z nudy, je dobře dávkovaný strach naprosto správný prostředek  Mnozí znají fenomén, že si jako pár dobře rozumějí, přesto na sex nemají žádnou chuť.  Jak je možné, že se v takové situaci ocitli?Tenhle mechanismus lze jen stěží prohlédnout, jelikož spočívá na dobrých motivech: na vzájemné ohleduplnosti, respektu, snaze, udělat to tomu druhému krásné. Zpočátku je to výborná situace, tahle nálada plná romantiky. Má-li se však stát určujícím momentem vzájemné sexuality, pak vede k tomu, že svá vlastní přání redukuji. Všimnu-li si, že se mé partnerce něco nelíbí, co je ale pro mne důležité, raději toho nechám….vlastně – žádný problém. Ale později vynechám ještě něco a tak nakonec dospějeme k malému společnému jmenovateli, který oba nudí. Mohl byste uvést nějaký příklad?Hodně mužů má rádo rychlý, nenáročný sex – krátké číslo před usnutím. To ale muž neřekne, ví-li, že to jeho žena pokládá za strašné a bez lásky. Takže se snaží dělat to tak, jak se jí líbí: dlouhé hlazení, ačkoli na to vlastně nemá chuť. Nějakou dobu to může fungovat, ale jestliže se muž musí dlouhodobě vzdát toho, co je pro něj důležité, vznikne obtížná situace. Začne se sexu vyhýbat. Čili tím, že žena chce něžnosti, vytváří svému muži překážku? Na to má přece právo….Samozřejmě, že má! Otázka ale zní: co s tím udělá on? Řekne-li: "Já nechci",pak prostě k ničemu nedojde. Máme demokratický konsens, že nikomu nesmí být nic vnucováno. Proto je ten, kdo nechce, ten silnější. Další otázka: jak naloží žena s tím, že partner nechce? Tím vznikne napínavá situace, z níž se oba mohou hodně naučit. Většinou to ale ve smyslu partnerské ohleduplnosti funguje jinak: on do toho jde. Zredukuje svou sexualitu na tu část, která se líbí jí – a naopak. Tak se pozvolna vplíží nechuť a ohledy přátelským způsobem vytlačí sexualitu. S tím nebezpečím, že jeden začne zahýbat?K tomu nezřídka opravdu dochází  - stále častěji na virtuální úrovni, na internetu. Tady si mohu namluvit, že uplatním celou svou sexualitu, zatímco v běžném životě mi ji určuje partner/-ka. Ale není to otázka sexuálních praktik, jestli třeba budu moci provozovat anální sex. Problém je zásadnější: pocit, že svá přání a potřeby v partnerství už vůbec neuplatním. Kdo z obou tenhle pocit zpravidla vyjádří?Častěji ženy. Ony jsou expertkami na nespokojenost ve vztazích, muži jsou zas experti na to, nebrat všechno tak doslova a na ignoraci.. Často má co dělat s páry středního věku, kde žena říká "Já už to déle nevydržím, nechci takhle zestárnout".Na tom zcela zřetelně vidím, že nejde jen o nějaké pozice v posteli, ale o otázku: Co z toho, co jsem ještě nezažila, chci realizovat?  A pak vzniká šance, prolomit vzorce a dostat se zase k plnohodnotné sexualitě. Kdo chce znovu zažehnout touhu, musí se odvážit nového začátku. Je to důležité, být objektem touhy?Dokonce velice důležité – protože to souvisí se spoustou dalších věcí. Když po mně partner/-ka netouží, brzy mne napadne: Jsem vůbec ještě milován/-a ? Jestliže jeden z partnerů své choutky ve vztahu už nemůže uplatnit, stávají se výbušninou. "Co když terapie nepřinese žádné plody ?", ptám se vždycky párů ve své praxi. A pak vyjde najevo, že jeden z nich chce odejít – skutečně nebo jen tajně. Ve své knize "Guter Sex trotz Liebe" /Dobrý sex, přestože se milujeme/ jste popsal celou sérii cviků, které mají páry v případě nechuti provádět. Které patří na začátek?Na začátku nejsou žádné cviky, nýbrž přiznání : jsem nespokojený/-á. Páry se nemění proto, že chtějí, ale proto, že musejí. A musejí tehdy, netoleruje-li jeden z nich tento stav a jeho nespokojenost by mohla vztah vyhodit do vzduchu.  Partneři musejí uznat, že se něco změní pouze tehdy, změní-li něco každý z nich a nebude čekat, že to udělá partner. Nejdůležitějším faktorem změny není naděje, ale rezignace: teprve vzdám-li naději, že se změnou začne partner, je jasné, že zodpovědnost leží na mně. Dokud doufám, paradoxně celou situaci stabilizuji. A co znamená zodpovědnost, vztahující se k sexu?Jedno z nejobtížnějších cvičení, která při svých terapiích provádím, je následující: jeden z partnerů určuje, co se budě dělat, ten druhý je milostný služebník. Oba se domluví na hodině sexu a definují role. O tři dny později je to naopak. Demokratický princip  "Tak, jak hladíš ty mě, budu hladit já tebe" – je zrušen ve prospěch jednostrannosti: jeden dává příkazy. Bývá to těžší pro toho, kdo udává tón, než pro toho druhého, zastávajícího roli sluhy. Zde totiž dochází k něčemu novému: musím přiznat barvu a říct, co bych si přál. Toho se mnozí neodváží a tvrdí – při tomhle by moje žena nebo můj manžel nespolupracovali, čímž toho druhého opět postaví do pozice  ničitele erotiky. Oni si prostě netroufají stát si za svou sexualitou. Ze strachu, že budou odmítnuti?Tady musím sáhnout po onom dílu svého sexuálního profilu, který není dílem společné sexuality – a to z dobrého důvodu: protože jsem kdysi zjistil nebo se domníval, že se mému protějšku to či ono nelíbí. Tohle cvičení je složeno z více kroků, z nichž je každý důležitý. Za prvé: musím si uvědomit, co chci. Za druhé: řeknu to nebo než Za třetí: když jsem to řekl: budeme to pak dělat nebo než Dostane-li se pár tak daleko, dosáhl toho už dost. Většinou bývá už první cvičení pořádnou překážkou. Proč je toto cvičení tak obtížné?Protože můj vlastní sexuální profil může být zahrabán hluboko ve mně. U páru, s nímž jsem dlouho pracoval, vylezlo jednou z toho muže, že by svou ženu hrozně rád svázal a pak s ní souložil. Ona znejistěla, pak ale řekla: "No dobře, to sice zrovna není moje gusto, ale když se ti to líbí…" Načež jeho vyděsilo, že tu ta možnost najednou je. A taky to pak nikdy, alespoň v průběhu terapie, nedělali. Otevře-li jeden dveře, nemusí nutně ten druhý okamžitě vejít. Ale už ten poznatek, že existuje něco mimo rutinu, sexualitu oživuje. A jak by měli partneři s těmito novými možnostmi zacházet?Jednat o nich. To se většinou daří tehdy, mohou-li tím něco získat – to dává do chodu logiku investice!  Když by například muž někdy rád vyzkoušel anální sex a žena řekne, že si to zásadně nepřeje, ale nabídne mu za to něco jiného, pohne to s ním. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Chci buď tohle nebo nic!" Oba tak vidí, jak se k druhému chovat a něco tím získat. Pak se taky mohou určité praktiky zříci. Jak důležitá je odvaha?Tu potřebuji, abych určité riziko podstoupil, jinak by z toho nic nebylo. Ale dříve než své partnerce řeknu, že sním o tom, jít společně s ní a její nejlepší přítelkyní do swingerclubu, měl bych zvážit, jestli taková otevřenost vytvoří napětí, zaútočí na srdce nebo zničí důvěru. Protože ona se od této chvíle bude ptát, zdali tam chodím i bez ní. Takže to musím uvážit. Motto nezní: Ven s tím a všechno bude dobré. To by byla nedbalost. Je indikátorem kvalitního partnerství, jak dalece umím být otevřený?Ano, a také přání partnera být otevřený: řekni mi, kdo jsi! Chci to vědět, i když se mi to nebude líbit. Mnozí očekávají něco strašného: že jejich partner touží po sexu s dětmi nebo zvířaty a kdo ví co ještě! Většinou však přání a fantazie tak neobvyklé nebývají. Ve své knize vyzýváte k tomu, být si „trochu cizejší, než je nám normálně milé“. Tím má zas vzniknout napětí, které bylo na začátku vztahu hmatatelné a umožňovalo vzrušující sex během prvních měsíců. Ale neotupí se znovu? Nemusím k vytváření napětí sahat po stále silnějších dráždidlech?Ne, nejde o eskalaci dráždění. Sexuální všední den má i své opodstatnění. Bez něj by totiž ke slavnosti lásky vůbec nemohlo dojít. Partneři dosáhnou nového stupně pospolitosti – tím, že vyjednají, které ze svých sexuálních rozdílností vyjeví a které ne. Jaké pozitivní účinky má úspěšně ukončená terapie – kromě toho, že je sex zase uspokojující?K výsledkům patří uznání, že ten druhý je jiný, že partneři budou dělat méně kompromisů a akceptovat, co je dané, že si při sexu zachovají sebeúctu a budou pozornější k partnerovi. Nejde ani tak o vypilované techniky jako o nosný vztah, postavený na důvěře – a jde o seberealizaci.Interview: Sven RohdeTerapeut na vztahy a sex Ulrich Clement je profesorem lékařské psychologie na Univerzitě Heidelberg

folder_openPřiřazené štítky

Jak najít "toho pravého"?

access_time18.prosinec 2019personMarián Kroužel

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli.Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes sdílet. Vezmeme to ale popořádku…Ještě jednu věc vám prozradím hned na začátku. Nemyslím si, že se “ten pravý” vyloženě hledá nebo nachází. Nevěřím, že by tam někde ve světě běhal jen jeden člověk, se kterým budete šťastní a když ho zrovna v počtu téměř sedmi miliard lidí nepotkáte, tak smůla. Jsem přesvědčená o tom, že “tím pravým” se pro svého partnera stáváme, stejně jako on pro nás. Společným růstem, tím, že nám na vztahu záleží, že do něj investujeme energii, pozornost, čas a velký kus sebe. Děláme kompromisy, řešíme problémy a společně tvoříme, třeba i novou rodinu.Je ale potřeba někde začít. Řešení taky není vzít si toho prvního, který vám přeběhne přes cestu, protože “ten pravý” přeci stejně neexistuje, tak je to jedno. Není. Každý člověk je jiný a je třeba si k sobě vědomě vybrat někoho, kdo je s námi kompatibilní, s kým se doplňujeme a s kým se nám bude dobře žít. Já jsem se dlouhou dobu jen tak zamilovávala. Život mi přihrával do cesty zajímavé muže a já s nimi prožívala dlouhá léta různé vztahy. Vždycky jsem „šla za láskou“ – zamilovala se a až potom (jestli vůbec) řešila, zda se k sobě vlastně hodíme. To mělo často za následek různé problémy ve vztazích, které vycházely ze základního principu – nevybrala jsem si tenkrát partnera vědomě. Pořádně jsem ani nevěděla, koho vlastně hledám.Musím říct, že to je něco, co často vídám také u svých klientů v individuálních koučovacích setkáních. Buď vědí, že chtějí NĚKOHO, nebo jsou naopak upnutí na jednu jedinou osobu, do které jsou momentálně zamilovaní. Případně odpovídají “chci jen někoho, kdo by mě měl rád.” Když jdu ale o krok dál, jak s oblibou dělám, zjišťujeme, že klient vlastně neví, koho si vedle sebe představuje. Odpovědí na otázku -“co od partnera chcete, co je pro vás nejdůležitější?” bývá často mlčení.Pokud se nyní poznáváte, nebojte, nemusíte panikařit. Už teď jste na cestě ke změně ???? Já jsem v tomhle bodě taky kdysi byla. Nechávala jsem život, aby se mi tak nějak děl sám od sebe a úplně jsem se pustila kormidla svého života. Respektive jsem ho tenkrát spíš ani nedokázala uchopit.Jak jsem to tedy změnila?Když něco nevím, aktivně hledám informace. A tak jsem se kdysi, před mnoha a mnoha lety zúčastnila semináře Partnerství, který pořádala se svým manželem Anna Pourová, u které jsem také mimo jiné prošla deseti kurzy metody kineziologie One Brain. V rámci kurzu jsme dostali mnoho úkolů a cvičení, ale mě nejvíce oslovilo tohle:Vezměte si tužku a papír a napište si pět věcí, které byste doopravdy chtěli, aby váš partner splňoval.ět věcí, přes které nejede vlak. Chcete, aby byl krásný, bohatý, chytrý, sečtělý a měl úžasný smysl pro humor? Nebo byste raději hodného, starostlivého, pracovitého, rodinně založeného kliďase? Je to jen na vás. Má to ale jeden háček. Těch vlastností vašeho ideálního partnera může být jen pět. Díky tomuto omezenému počtu si člověk totiž srovná, koho po svém boku doopravdy chce mít a vyškrtne zbytečnosti. Živě si pamatuju, jak jsem na kurzu seděla, ohlodávala tužku a poprvé v životě doopravdy komplexně a bez omezení přemýšlela, co je pro mě ve vztahu nejdůležitější, jak vypadá ten můj dokonalý muž, jak se mi s ním žije. Psala jsem, škrtala, uvědomovala si, sdílela, ptala se a pouštěla. Výsledkem mého přemýšlení je tento seznam:Během cvičení mi přicházelo na mysl, že pět vlastností je hrozně málo! Co když mi potom přijde do cesty člověk, který bude všechno tohle splňovat, ale zároveň bude třeba naprosto nudný patron? Pochopila jsem ale, že to neznamená, že další věci nejsou důležité a že se ve vztahu neobjeví. V mém vztahu je spousta úžasných bonusů, jako třeba právě stejný smysl pro humor a náhled na svět.Tohle tvoření ideálního partnera vnímám tak, jako byste začínali s úplně normálním, průměrným člověkem a měli vyzdvihnout pět věcí, které jsou pro vás prioritní. Je dobré vědět, co je pro vás důležité a co už není, s čím dokážete žít. Každý to má jinak a je jen potřeba objevit tu svou kombinaci. A kam to celé vedlo?Upřímně, na pár let po semináři partnerství jsem na tuhle techniku pozapomněla a ještě si jela na své hippies vlně cestování po světě, poznávání a zkoušení. Když jsem si jednoho dne už skutečně řekla, že stačilo a že si hodlám vybrat partnera vědomě,  vytáhla jsem desky, aktualizovala seznam a….…a potkala jsem ho. Vtip je taky v tom, že já jsem svého muže znala už mnohem dřív, než se stal mým partnerem. Dokonce o sedm let dřív. Díky tomuto cvičení jsem ho ale konečně uviděla.Vlastně mám k tomuhle všemu ještě jeden takový bonbonek. Odjakživa miluju oheň, železo, kovářské černé řemeslo… a vždycky jsem říkala, že bych chtěla mít doma kováře. Manažeři mě nikdy neoslovovali, zato chlap, který umí něco vytvořit vlastníma rukama – to miluju.Tahle položka sice nebyla přímo v mém seznamu, v mé hlavě ale ano. A dopadlo to tak, že jsem skutečně kovářova žena ????Je hrozně zajímavý tohle cvičení si vyzkoušet, ať už partnera máte, nebo ne. Třeba takhle totiž zjistíte, že se už roky trápíte se vztahem, který nesplňuje ani základ toho, co byste chtěli. V takovém případě se můžete rozhodnout s tím něco aktivně udělat a nebo se vědomě rozejít a najít si k sobě někoho, s kým vám bude dobře.Možná dojdete k závěru, že jste si k sobě podvědomě hledali někoho úplně jiného, než doopravdy chcete. Taky se vám může najednou totálně rozsvítit s tím,  že jste partnera svých snů měli před očima už několik let, jen jste ho neviděli. Jako se to stalo mě ????Může se vám i stát, že budete sedět nad kouřícím hrnkem čaje, okusovat tužku a nedokážete seznam napsat, nebudete se umět rozhodnout. I to je v pořádku. Třeba nejdřív potřebujete více poznat sami sebe a udělat si v sobě jasno, jaký život chcete žít, než se pustíte do vědomého tvoření života ve dvou. Ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Jestli žijete ve vztahu a díky tomuto cvičení zjistíte, že nesplňuje to, co byste chtěli, tak nepropadejte panice. Není třeba se hned rozcházet, balit kufry a práskat dveřmi. Na každém vztahu se dá pracovat a jak s oblibou říkám: “kde je vůle, tam je cesta.”Pokud se v jakékoliv fázi tohoto procesu zaseknete, můžete se na mě obrátit. V individuálních koučovacích setkáních se podíváme na to, jakého partnera byste k sobě chtěli, kdo jste vlastně vy, jaký život chcete žít nebo můžeme konečně pohnout s tím problémem ve vašem současném vztahu, který se neustále vrací a vy už vážně nevíte, co s tím. Pro ty ostýchavější jsem napsala ebook Objev svůj cíl, který je takovým komplexním návodem na to, jak prací sám na sobě během 30ti dnů zjistit, co v životě chcete.Vědět, co v životě chcete a co je pro vás důležité je totiž naprostý základ. Všeho.

folder_openPřiřazené štítky

Psycholog radí: Partneři, udělejte si na sebe čas!

access_time08.únor 2020personRadka Eliášková

Ony jsou prý z Venuše a neumí číst v mapách, oni zase z Marsu a nedokážou partnerkám naslouchat. O kom je řeč? O ženách a o mužích - entitách v sukních a kalhotách, prvoplánově spojených biblickoubáchorkou o vzniku ze žebra. Ano, ze žebra - kdyby však Eva vzniklaz kousku Adamova mozku, mohlo být možná na Zemi po několik dalších staletí všechno snadnější – tedy co se týče porozumění mezi muži a ženami. Své o tom ví Lubomír Smékal, psycholog a ředitel Poradenského centra sociálních služeb,který se mimo jiné řadu let zabývá problematikou manželských a partnerských svazků. „Pamatuji si na osmapadesátiletého staříka, který navštívil mou poradnu, protože žárlil na svouo dva roky mladší manželku. Vadilo mu, že chodí občas masírovat kolena jeho bratrovi,“ usmívá se psycholog a na příkladu z praxe demonstruje fakt, že klientem poradenského centra může být úplně kdokoliv, komu problémyv partnerství či rodině pomalu přerůstají přes hlavu.„Občas sem přicházejí lidé, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a obtížně se jim hledají partneři. Kamenem úrazuje, že si tito nesebevědomí jedinci vyhlížejí stejně nesebevědomé protějšky,co by preventivní ochranu před doživotní samotou. Často mají pocit, že jim nezbývá nic jiného, než vzít za vděk prvním partnerem, který se jim takto postaví do cesty. Životnost takového vztahu bývá většinou nulová,“ přiznává Lubomír Smékal, který je jakožto ředitel Poradenského centra vázán příslibem mlčenlivosti. Sdělováním informací o současných pacientech by porušil etickýkodex lékaře, a proto pro ilustraci nejrůznějších situací používá jen obecné příklady ze své rané praxe. Jak to chodí v Poradně pro rodinu?Služby manželské poradny využívají obvykle páry ve středním věku, tedy lidé mezi třiceti až pětačtyřicetilety. Přijde-li klient s akutním problémem, jsou jej pracovníci poradny schopni vyřešit ještě tentýž den, případně v dnech nejbližších. Sociální služby pro veřejnost jsou zdarma.Před první návštěvou odborníka musí klient absolvovat vstupní pohovor se sociální pracovnicí, na jehož základě je psycholog seznámen s problémem klienta. Jestliže pacient souhlasí,sociální pracovnice si zaznamená jeho osobní údaje. Pakliže klient odmítne být identifikovatelný, vystupuje u psychologa anonymně. „Na začátku každé spolupráce se vytváří takzvaný kontrakt neboli dohoda, kdy chce psycholog vědět, co od něj pacient očekává, s jakým konkrétním požadavkem přichází. My bychom mu měli být schopni ihned říct, jestli jsme schopni naplnit jeho očekávání a do jaké míry může být vzájemná spolupráce úspěšná. Na začátku si rovněž stanovíme časový horizont, v jakém se daný problém bude řešit, a vytvoříme si plán postupných kroků. Mnohdy se stává, že si po třetí konzultaci s klientem dohodneme nový kontrakt, protože je nám problém bližší a už přesně víme, jak na něj,“ představuje běžný průběh návštěv psychologa Smékal a pokračuje: „Do poradny chodí obvykle jen jeden z páru – partnera si zveme až po dohodě.Bez jejich souhlasu však nemáme právo podniknout žádné kroky. Jestliže přijdou do poradny manželé společně, vždy chceme alespoň chvíli mluvit s každýmz nich odděleně,“ dodává psycholog. Důvodem, proč by v ordinaci neměli být po celou dobu sezení přítomni oba partneři, může být například nevěra. „Může se například stát, že řešíme problém nevěry, o kterém partner neví. Není proto dobré, aby byli v ordinaci přítomni oba partneři zároveň.Je zde zbytečné něco někomu oznamovat – sdělená nevěra se totiž řeší mnohem hůř než ta nesdělená,“ říká Smékal, přičemž tvrdí: „Čím méně se o nevěře ví, tím lépe.“ Co nejčastěji narušuje partnerskou harmonii?Kdosi kdysi řekl: „Manželství je prvek s krátkým poločasem rozpadu.“ - vtip, kterému se mozek nahlas chechtá, zatímco někde hluboko v hrudním koši pláče srdce. Můžeme tomu říkat všelijak: poločas rozpadu, kopačky, rána košem, rozvod… Jedno je však jisté - častěji než často mívá rozchod podobnou příčinu. Mezi tři nejčastější důvody, proč krachují dlouholeté vztahy, patří nevěra, alkoholové i jiné závislosti a přehnaný kariérismus. „Nevěra tu byla odjakživa bez ohleduna to, ve které době žijeme. Zajímavý je spíše dnešní postoj společnosti ke drogám a alkoholu. Alkohol je tolerován – jestliže se někdo opije, okolí z něj má často srandu. Když někdo vykouří jointa, mají titíž lidé najednou oči navrch hlavy. Paradoxem je, že cigareta marihuany je několikanásobně méně škodlivá než alkohol,“ míní Smékal.  Dalším z nepříznivých vlivů,které partnerský vztah často ohrožují, je již zmiňované budování kariéry. Udržet pohromadě takzvané dvoukariérové manželství (vydělává ona i on) je přitom pořád jednodušší, než když jeden z partnerů buduje vlastní kariéru, zatímco druhý se obětuje pro rodinu. Partner v takovéto ekonomicky závislé pozici se postupem času začne cítit nepotřebný, opomíjený… Verbální narážky typu:„Vydělávám peníze, živím rodinu, co chceš víc?“ mu přitom na sebevědomí příliš nepřidají. Manželství ztroskotávají také na principech, na kterých byla původně budována. Modelovou situací může být například vztah: ona – sebejistá cílevědomá žena, on – obdivovatel ženiných dovedností. Z počátku mu imponujejejí racionalita, organizační schopnosti a dodržování režimu, na jehož základě celý vztah funguje. Ona je odjakživa určujícím hybatelem partnerského svazku,on hraje pouze jakousi vedlejší roli. Z dříve obdivované se tak jako mávnutím kouzelného proutku stane nenáviděná. Je jen otázkou času, kdy muži dojde trpělivost, sbalí si svých pět švestek a půjde se porozhlédnout jinam –někam, kde se dá svobodně dýchat. Ve středním věku si ženy rovněž stěžují na nepochopení ze strany partnera, mívají pocit citového strádání. Často je to dáno tím, že je ženské vnímání postaveno malinko jinak než mužské. „Muži jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když vydělávají peníze a zajišťují rodinu, tak dávají ženě dost. V potřebě blízkosti a sdílení se bohužel mužský a ženský element malinko rozchází,“ upozorňuje psycholog.Někdy jsou však příčiny kolapsu vztahů víc než kuriózní a následky bohužel až tragické: „Do mé poradny kupříkladu přišla paní, která se snažila nenápadným nátlakem přimět manžela,aby k ní byl vstřícnější a uvědomil si, že dělá něco špatně. Podstrkovalamu na noční stolek knížky, kde byly zaškrtnuté pasáže, které považovala za důležité. Jemu to samozřejmě bylo protivné číst už jenom proto, že se mu to každý večer válelo na nočním stolku. Tento zdánlivě nevinný psychický nátlak nakonec vyvrcholil fyzickým násilím,“ říká psycholog, přičemž hned naváže situací ještě o něco ostřejší: „Měl jsem v ordinaci agresora - vyhrožoval manželce i dětem fyzickou likvidací. Když zjistil, že jeho přesvědčení otrestání příbuzných nesdílím, oznámil mi, že vlastní pistoli a že bych si na něj měl dávat také pozor. Rodinu terorizoval tak dlouho, dokud neskončil ve vazbě. Tam se oběsil.“ 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Testujeme na dotaz začátku

Jaké diety fungují?

access_time27.květen 2019personRedakce

Ráda říkám, že si svoji váhu nesu už od porodu, jelikož jsem při něm vážila přes 4 kg a tuhle baculatost si celkem obstojně stále držím. Jsem celkem typický případ oplácané holky, která miluje jídlo a sportu se věnuje jenom výjimečně, protože jsem z rodiny, kde se sporty nijak nepěstovaly. Jsem příklad té, která jedla vždy velice nepravidelně, ne vždy zdravě a když už jsem hřešila, tak ve velkém. Za ty roky diet mám velmi zpomalený metabolismus a teď tvrdě makám na tom, abych byla zase ve formě. Loňský srpen jsem se rozhodla, že se pustím do opravdového zdravého životního stylu, kterého už se chci nadále držet. Protože jsem potřebovala i větší motivaci, tak jsem začala psát na svůj blog Mystic Lipstick o tom, jak se ke své vysněné váze dostávám.U jídelníčku sestaveném poradkyněmi v Contours se mi líbí, že mi vyšly vstříc i s tím, když jsem jim řekla, že nedokážu přestat mlsat. Na tyhle tyčinky nedám dopustit!Nejíst po páté hodině ano, ale ne na dlouhoPrvně jsem došla k hubnutí už na základní škole, kde jsem jednoduše nejedla po páté hodině a k tomu cvičila s Olgou Šípkovou doma u televize. Tehdy to šlo a zhubla jsem tak krásně, že dodneška koukám na fotky z rozlučky se základkou se slzou v očích. Jenže pak jsem nastoupila na střední – hotelovku. Znovu problém – vaření, praxe v hotelích a restauracích. JÍDLO JÍDLO JÍDLO.První změna jídelníčku a první jojo efektKila šla nahoru a přišla vysoká škola, kde už jsem zase váhu řešila a chtěla zhubnout. Dopomohl tomu taky můj tehdejší vztah, kdy ex jednoduše trval na tom, že zhubnu. Jojojo, růžové brýle a snaha vyhovět mě stála 12 kg dolů. Pecka, sebevědomí šlo nahoru, a i když vztah skončil, tak já byla happy ve svém těle. Ale to bych nebyla já, abych zase nepustila svoje chutě na uzdu a nepřibrala znovu. Abych to zkrátila, poslední zkušeností byl jídelníček od poradce a cvičení ve fitku a znovu úbytek 12kg. Každopádně jsem zpátky na nejhorším začátku, který kdy byl. Jelikož existuje JOJO efekt a já nejsem vyjímkou, tak je to 24 kg od základky, kdy jsem mohla říct, že jsem hezky „curvy“ a né že jsem tlustá.Detox, Keto dieta i elektrovýbojeOd srpna 2014 jsem vyzkoušela týdenní detox (Neera), kdy jsem něco shodila, ale to nebylo ani tak důležité. Spíš mě to nakoplo a začala jsem jíst mírněji. Pak přišlo období Keto diety se kterou jsem zhubla kolem 9 kg! Pokračovaly dvě krabičkové diety a pryč byly další 3kg. V poslední fázi pomohlo i cvičení s elektrovýboji, kde umizelo i pár cm.Pod dohledem nutričního specialisty mám výsledkyDostala jsem se ovšem do stádia, kdy tělo začalo stagnovat, že další kila nepustí. Já se ale nedala a našla jsem si fitness pro ženy Contours s ověřeným  kruhovým tréninkem a rovnou se objednala i k jejich nutričnímu specialistovi, který mi připravil jídelníček.Chodím cvičit 3x týdně (ale o tom vám povím příště). Důležité je to, jak se stravuji – jím 5x denně a na téhle cestě jsem nyní 2,5 měsíce. Co se týče výsledků – v pase už mám o 9 cm méně a na bocích o 3 cm méně.A začínám se opravdu zase cítit dobře – i když moje cesta nekončí.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zaujalo nás na dotaz začátku

Tetování v kulturách – Polynésie a Nový Zéland

access_time18.leden 2020personRadka Eliášková

Není asi známější kultury v oblasti tetování, než kultura Polynésie a Nového Zélandu, jejíž slovo tatau dalo za vznik slovu tattoo a to našemu slovu tetování. Toto slovo objevili evropští námořníci a z jihu ho přivezli k nám. Tak začala ona slavná éra ještě slavnější kultury, o kterou jste si hojně psali v e-mailech. Tedy, naše loď do Polynésie dnes vypluje a plavba to bude velice dlouhá. Zabere nám celých čtrnáct dní, protože se touto kulturou budeme zabývat dva pondělky po sobě. Na jednu plavbu ve formě jednoho článku by toho bylo moc, zkrátit to a ubrat vám některé informace, na to nemám srdce a ani si to netroufnu.Tedy v tomto článku se podíváme na historii tetování z Polynésie a Nového Zélandu, v dalším pak na význam jejich tetování, na nástroje, rituály a na současný stav. Loď na ostrov Samoa a další ostrovy právě vyplouvá, kdo se nebojí, má možnost plout s námi, bude to velice naučné, zajímavé a překvapivé.Polynéské tetování, tak jak vypadalo původně, před zásahem Evropanů, patřilo k nejnáročnějším, ale také na motivy k nejbohatším bodyartovým stylům zdobení na celém starém světě. Není divu, že jeho odkaz stále žije a tetování v tomto stylu je i v moderním světě žádané a jen tak neupadne do zapomnění. Jeho vývoj se datuje na staletí, složité geometrické motivy jsou jako kronika, vypráví příběh a každá značka má své místo. Tetování byl běh na dlouhou trať a často se během života několikrát obnovovalo a doplňovalo, než pokrylo celé tělo a zaznamenalo celý život. Nejranější rozvoj tetování sledujeme na ostrovech Tonga a Samoa, proto se také někdy polynéskému tetování říká tetování Samoa, právě podle tohoto ostrova. K samotnému vzniku tetování na ostrově Samoa se váže legenda, která říká, že tetování na tento ostrov přinesly dvě tetované sestry, které připlavaly z Fidži a které vzniklo tak, že sestry během plavání zpívaly památné tetovací písně a začaly na ostrově provozovat své řemeslo. Avšak udělaly ve svém textu chybu a místo tetujme ženy, zpívaly, tetujme muže. Původně totiž byla tradice zcela opačná než dnes a velkoplošné tetování se týkalo výhradně žen. Ovšem legend se vypráví více. Údajně prý možná také vzešlo z malování na kůži, když domorodci přišli na to, že obnovování na každý další rituál je náročné a naučili se barvu vpichovat do kůže, aby se nedala smýt. Mezi tetováním na ostrovech Tonga a Samoa byl velký rozdíl, zatímco Samoa se s tím nepárala a muži se tetovali komplet, na ostrově Tonga pouze od pasu ke kolenům a to pouze bojovníci. Nový Zéland se pak lišil úplně, jak formou linií, tak místy. Vždy šlo ale o geometrické tvary. Tato tetování domorodců se proslavila v Evropě díky mořeplavcům a námořníkům a obrázky tetovaných Markézanů a jiných Polynésanů se staly vývozním artefaktem a v Evropě se tyto kresby či malby prodávaly jako hodnotný suvenýr. Proto i dnes najdeme na mnoha zámcích v Evropě suvenýry z Polynésie a malované obrazy tamních, geometricky potetovaných obyvatel. Kolem roku 1800 zažívala Polynésie obrovskou éru misí a objevitelských cest z Evropy.                          Tatérem v Polynésii nemohl být každý, tuto činnost mohli totiž vykonávat pouze kněží, protože tetováž byla výhradně duchovní a rituální záležitostí. Při práci se musela dodržovat předem daná pravidla a dodržování bylo přísně střeženo, kněží také musel absolvovat dlouhé učení. Tetování mělo na ostrovech Tonga a Samoa hluboký magický význam, kulturní, společenský a někdy náboženský charakter. Jak tetování probíhalo, jaké se používaly nástroje a slova textů, které se zpívaly, si přiblížíme v druhém díle o tetování Polynésie. To se podíváme také na motivy a přesné názvy této tématiky. Nyní zpátky do historie. Postavení tatéra bylo dědičné, nešlo tedy získat jinak, než z rodinné větve a pak teprve projít učením. Kněží, který měl umožněno tetovat, byl silně privilegovaná a uznávaná osoba. Tradiční tetování probíhalo skupinově, tetovalo se několik, nejčastěji 6 – 8 mladíků, protože celou tetováž provázel náročný rituál a sborové zpěvy. Celého obřadu tetování se vždy účastnila celá rodina a příbuzenstvo, včetně nejvyšších členů kmene. První tetování mělo charakter přijímání, mladý muž se přijímal mezi dospělé muže a válečníky. Každá další tetování pak byla jakýsi zápis do kroniky jeho života. Toto tetování je totiž známé tím, že funguje jako rodinná kronika a na tělo se tetují znaky, které ukazují, co člověk v životě prožil. Celé tetování je pak jakýmsi bohatstvím daného muže a jeho rodinným dědictvím. Vždy se začínalo tetovat v pase, pokračovalo se dolů přes stehna a na kolena. U žen se pak jednalo o série jemných květinových vzorů na trup a ruce, ovšem ženské tetováži postupně nebyla přikládána důležitost a toto tetování ztratilo i duchovní a rituální charakter.                        Pokud bychom měli mapovat historii, je velice obtížná, jelikož se míchají vlivy z ostrovů Samoa, Tonga a z Markéz, kde se kolem roku 200 usadily kolonie z okolních ostrovů, stejně jako kolonisté ze Samoi. Historie na Novém Zélandu se pak vyvíjela samostatnou větví. K té se ještě dostaneme. Právě na Markézách se v průběhu více než tisíce let zformovala ona známá kultura, jejíž odkazy my známe. Takže nikoliv Samoa, tam to pouze začalo, ale Markézy jsou tím místem, kde vzniklo geometrické tribalové tetování v podobě, v jaké ho známe. Právě tetování z Markéz patří k nejsložitějším na celém světě, protože když uděláte chybu v geometrických znacích, může celé tetování ztratit význam, nebo může dojít k jeho pozměnění. Každý z ostrovů má trochu odlišnou symboliku, proto je celkově polynéské tetování složité a přichází z různých zdrojů a často se výklady motivů mohou lišit, jde o to, z jaké ono tetování pochází větve. Tradiční tetování pe´a, které vznikalo při rituálu marai, je však tak rozsáhlé a složité, že i kdyby bylo z jedné větve, nic by to na jeho náročnosti neměnilo.  My za seznámení se s Polynésií a jejím tetováním vděčíme zejména objevitelům, ale mám – li jmenovat, uvedu Sira Josepha Bankse, to byl přírodovědec, který vyslovil otázku, proč se Polynésané tetují? Nad touto otázkou si lámal hlavu a bádal, až se vypravil sám za domorodci, aby vyslovil důvody. S kapitánem Cookem vyrazil roku 1769 na plavbu na Tahiti a zkoumal tetování tam, stejné důvody předpokládal u všech domorodých kmenů. Vyslovil myšlenku, že mu není jasné, proč podstupovat tolik bolesti, že ani jeden z indiánů nedokázal mu důvod udat a že jediné rozumné vysvětlení jest snad magie, pověrčivost a duchovní moc, jinak jakýkoliv jiný důvod byl by prý absurdní. To by se pan Banks dnes asi divil, jaké důvody by mu lidé řekli dnes. Ačkoliv jejich bolest a dnešní bolest, to se nedá srovnávat.  Důležité je, že se členové Cookovy posádky nechali jako jedni z prvních Evropanů tetovat a tento zvyk přenesli do Británie, kde se okamžitě tetování stalo kultem v námořnictvu. Za tetování však museli Evropané platit, posléze za něj platili i místní. Cena se pohybovala kolem 500 až 700 jemných rohoží! A pak že dnes je tetování drahé. Námořníci se pak u domorodců učili tetovat a díky nim dnes známe tribal v lineární i geometrické podobě. Takže už víte, odkud vítr vane. Avšak toto přátelství nebylo, jak se posléze ukazuje, nic dobrého. Naší kulturu to sice obohatilo, ale kultura Polynésanů velice utrpěla, jelikož v roce 1817 tamní císař vlivem misí z Evropy konvertoval ke křesťanství, začal stavět kaple a domorodce nutil k víře v Boha, pohanské zvyky se snažil zakázat a tetování zakázal úplně. O tom, jak to dopadlo a jak velké škody Evropané napáchali, vám budu povídat v příštím díle o této kultuře.                     Bylo by nemožné brát historii Polynésie a tetování takto obecně, proto se teď povídáme na jednotlivé ostrovy, aby v tom byl tedy pořádek. Jako první připlujeme na ostrov Samoa, jak už víte, tam to celé začalo. A domorodci se tam vesele rituálně tetovali až do roku 1787, to se totiž na ostrově Samoa objevila francouzská objevitelská mise. Do té doby se zde tradiční tetováž pe´a tetovala ve starém duchu, jako iniciační rituál a posléze jako rodinný a magický rituál. Francie okamžitě poslala domů zprávy o tom, že místní lidé jsou tak omalováni, že i nazí vypadají jako oblečení. Další misionáři si tedy daly za úkol tyto praktiky potlačit. Samozřejmě ruku v ruce s nasazením křesťanské víry. Avšak tamní lidé nechápali, že západní víra tetováž nechce a tak dál tetovali své chlapce jako součást přechodového rituálu a vstupu do dospělosti, protože mladík, co nebyl tetován, nemohl být považován za muže. Nemohl se oženit, mít děti, mluvit v přítomnosti dospělých a mohl dělat pouze podřadné práce, stejně podřadná byla i jeho role ve společnosti. Toto funguje v polynéské tradici ovšem dodnes, i v moderním světě se vykonává iniciační, tedy přechodový rituál a kdo jím neprojde, čeká ho to samé. Proto i dnes na ostrově Samoa potkáte muže v obleku, s aktovkou v ruce a tetovanou bradou. Dnes už je to ovšem dobrovolné a je to pouze v rodinách, které ctí tradice. Takže tamní obyvatelé sice chodili do kostela, ale stále dodržovali své tradice. Díky jim za to, že se nenechali zastrašit a že jim jejich kultura vydržela dodnes.Dále se podíváme na Markézy. Tento ostrov byl vlastně kolonií osadníků z celé Polynésie, takže zde se střetly vlivy, smíchaly se a vzniklo to, co známe dnes my jako geometrický drobno-ornamentální tribal. Zde se tradice formulovala nejsilněji a nejvíce progresivně. V polovině 18. století se ani Markézám nevyhnula návštěva z Evropy, badatelé, mořeplavci a obchodníci. Tak se čas od času stalo, že tam někdo z lidí z posádek zůstal, stejně jako Jean Baptiste Cabri a Edward Robats, kteří se natolik sžili s tamní kulturou, že když byli objeveni německou posádkou, byli kompletně potetováni. Ačkoliv uměli řeč, stali se tlumočníky a podle jejich vyprávění byla sepsána kniha o životě a zvycích na Markézách, kterou sepsal německý přírodovědec Heinrich von Langsdorff. Na Markézách se tetování rozrostlo na celé tělo včetně obličeje a do Evropy se začaly posílat barevné rytiny, které se ve velkém prodávaly v přístavech. Jedním z nejznámějších výtvarníků, který dělal kresby a rytiny, byl Tiletius von Tilenau, díky kterému dnes známe přesné kopie tattoo motivů. Tyto materiály jsou dnes velice cenné, protože tetování se s příchodem Evropanů velice změnilo a tyto rytiny mapují právě ono ryzí tetování před zásahem zvenčí. Tetování z Markéz se stalo v Evropě tak žádané, že se studovalo a antropologie jím byla naprosto unesená. Během dvacátého století, tedy zejména v první třetině, vzniklo několik knih, které popisují právě Markézy a jsou plné kreseb a fotografií. W. Handyová, které se v té době tetováním zabývala, dokonce sepsala knihu plnou rozhovorů s domorodci z Markéz a vytvořila tak obrovskou sociální studii. Pokud vám celou dobu název Markézy něco říká, je to ono místo, které popisuje román Bílá velryba, a domorodci z tohoto románu jsou právě tetovaní lidé z Markéz.Na závěr se podíváme do vod, ve kterých to znáte, na Maorské tetování. Původem maorského tetování je Nový Zéland a jedná se o takzvané moko, to jistě kdekdo z vás už slyšel. Názvy moko nebo ta moko jsou odkazem kultury, která se od zbytku polynéských stylů zásadně liší, je tu jeden obrovský rozdíl. Vzory se totiž původně vyřezávaly hluboko do kůže a vznikala tak tetování formou plastických jizev, tedy dnešní skarifikace. Takže mnohé překvapí, že to, co si dnes hojně tetujeme jako moko či odkaz z Nového Zélandu, byla původně skarifikace. Zatímco Polynésie se věnovala hojné geometrii, s ostrými hranami a přímou linkou, maorské tetování byla soustava linek a křivek, kterým dominovala spirála či oblouk. Je vám to povědomé? No ano, zde pramení oblíbený evropský tribal styl, složený z tlustých černých linek, vlnících se a proplétajících. Linie se opakovaly, stáčely a uplatňovaly se nejprve v dřevořezbě a umění, ve tkalcovských dílnách a pak i v tetováži. V obličeji se spirály doplňují listovím, které vypadá jako kapradina. Maorský tatér, zvaný tohunga-ta-moko, mohl dle svého uvážení zvolit jeden ze dvou základních motivů, první byla čára z barvy a pozadí tvořila kůže, druhý typ pak byl dělán tak, že pozadí bylo vybarveno a motiv z kůže vystoupil, tedy to bylo obráceně. Vzhledem k množství vlivů a kmenů a kultur bylo velice nutné dodržet motiv, přesné složení a linie, aby nedošlo ke změně významu a aby se jasně dalo poznat, z jaké oblasti tetovaný pochází. Vždy se totiž dělala jakási lokální specialita, podle které se oblastní kmeny poznaly, něco jako mají dnešní gangy v Americe svá poznávací tetování. Ovšem nejen lokalita, ale i každý kmen měl své motivy, stejně tak i každá rodina vlastnila svou sérii znaků a každý jedinec a člen rodiny pak měl svůj jedinečný znak, který byl známější než jeho jméno. Dokud se muži z maorských kmenů nenaučili psát, sloužila jim jejich značka jako podpis a podepisovali tak úřední listiny ještě v nedávné době. Tento symbol je majetkem, dědictvím a každá rodina má na svou soustavu symbolů monopol, nikdo jiný si to nesmí vytetovat. Tyto tradice se stále striktně dodržují, jelikož nejde jen o obrázek, ale o velmi důležitý informační údaj, něco jako rodokmen či rodný list a symbolika na těle vypovídá o původu. Původní maorské tetování zvýrazňovalo kontury těla a obličeje, proto například kopírují mimické pohyby tváří nebo na hýždích najdeme dvě velké spirály a z nich podélné motivy na stehna, jde o zvýraznění tvarů těla, které je považováno za dokonalý přírodní tvar. Lícní kosti měly zase nést tetování vyzdvihující vznešený tvar a kromě otroků jej měl každý muž. Nejvíce hrdý byl válečník na tetováž obličeje, ta je zejména ve formě brady zachovaná dodnes. V té době ovšem tato tetováž dodávala sílu v boji, čistou mysl a také měla působit jako erotické vnadidlo na ženy. Ženy totiž měly co závidět, protože jejich tetování nebylo zdaleka tak rozsáhlé a bohaté, protože mu nebyla přikládána důležitost, přece jen ženy nebyly válečnice. U žen se jako nejkrásnější tetování považovaly tetované rty, buď celé černou vybarvené, nebo černě pruhované, to byl sexuální symbol místní kultury. Další pak byla u žen brada či linie po čele a spirály na tváři. Každý vzor moko má své jméno a vznikaly také výkladové slovníky, které dodnes vlastní úřady na Novém Zélandu. Tetování obličeje totiž každý válečník uměl zpaměti nakreslit a používal ho jako podpis, dnes se však už používá jen jeden rodový symbol. Chtěli byste se také podepisovat tak, že byste museli překreslit své tetování? To by byly na poště a na úřadech fronty!Naše první plavba za historií je u konce, stručnou historii tohoto kousku světa znáte, ale to nejlepší nás teprve čeká. V druhém díle si vyjmenujeme náčiní, seznámíme se s ním, pojmenujeme si ho podle dávných jmen, seznámíme se s prastarými symboly a jejich významem a originálním jménem, od začátku do konce si popíšeme celý tattoo rituál včetně textů posvátných písní a nakonec se podíváme na to, co s originálním odkazem udělaly vpády evropských kolonizátorů a misionářů. Plavba číslo dvě přesně za týden.

folder_openPřiřazené štítky

Rakovina

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

 Noviny hlásí blížící se vítězství nad nebezpečnou chorobou, ale je triumf už skutečně tak blízko? Rakovina versus lidstvo.Stopy po zhoubných nádorech najdeme ve zbytcích kostry dinosaura i na obrazech starých civilizací. Rakovině se nevyhnuli lidé žijící v době kamenné ani starověcí Egypťané, v jejichž mumiích našli archeologové tumory močového měchýře a kostí. Na začátku sedmnáctého století se obávaná nemoc stala jednou z nejčastějších příčin úmrtí a na konci devatenáctého už pomyslnému žebříčku suverénně kralovala. Začátkem 21. století se podle stále jásavějších titulků v novinách zdá, jako by konečné zúčtování s chorobou bylo otázkou měsíců, maximálně roků. Co je na tom pravdy?Za svůj název vděčí rakovina slavnému lékaři starověkého Řecka Hippokratovi, který zhoubné nádory označil slovem karkinóma podle řeckého karkinos, což stejně jako latinské cancer znamená rak. Původ v živočišné říši má i výraz onkologie, označující vědecký a medicínský obor, který se zabývá zhoubnými nádory. Onkos je totiž řecky krab. Hippokrates se zřejmě inspiroval tvarem nádorů prsu, jejichž dlouhé výběžky podobné račím nohám pronikají do zdravých tkání.Název rakovina jako obecné označení všech zhoubných tumorů už zůstal, i když část z nich nepřipomíná raka ani vzdáleně. Zrádná mutace Do čela nemocí, na které umírá nejvíc lidí, pomohlo rakovině postupné prodlužování lidského života. Na počátku nádorového onemocnění je totiž mutace - změna v genetické informaci buňky. Během života se v lidském těle vytvoří různých buněk asi deset bilionů. To je dost velké číslo na to, aby v některé z nich dřív nebo později došlo k náhodné změně DNA, čímž se změní i instrukce pro její růst a dělení. Mutace nejsou nijak výjimečné, vznikají díky nim nové druhy zvířat či rostlin. Naneštěstí ale mohou mít i negativní důsledky a z buňky se vyvine nádor.Onkolog Jan Žaloudík to nedávno výstižně popsal v rozhovoru pro MF Dnes: „S rakovinou je to jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba. Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.“Jak se z normální buňky stane buňka nádorová, medicína zatím přesně neví. Jisté je jen to, že na vzniku rakoviny mají svůj podíl takzvané karcinogenní látky.První z nich popsal už před dvěma sty lety londýnský chirurg Percival Pott, když si všiml, že rakovina šourku se častěji vyskytuje u kominíků, kteří jsou vystaveni nadměrnému působení kouřových zplodin. Dnes známe už kolem tří tisíc karcinogenních látek a jejich seznam podle všeho stále není konečný. Patří sem různé chemikálie, viry, v nehmotné podobě i radioaktivní nebo sluneční záření. Jsou ve vzduchu, ve vodě, v půdě, v tabákovém kouři, v uzenkách opékaných nad ohněm, v tvrdém alkoholu i ve zplodinách spalovacích motorů.Nemoc opředená mýtem.Přestože vztah rakovina rovná se ortel smrti už dávno neplatí, chorobu stále provází děsivý mýtus nevyléčitelnosti. Většina pacientů totiž donedávna umírala ve velkých bolestech, své udělaly i nepříjemné vedlejší účinky ozařování a chemoterapie. Přitom například u některých nádorů varlat či u ženského choriokarcinomu je dnes šance na vyléčení více než devadesáti procentní.Lékařům se daří i při léčbě dětských tumorů, dobré vyhlídky mají i pacienti s nejběžnějšími nádory prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, pokud ovšem přijdou včas. Naopak u pokročilého stádia rakoviny slinivky břišní, žaludku, jícnu, ledvin, jater či u nádorů mozku není šance na uzdravení příliš velká. Strachu z rakoviny dokáží obratně využít i média. Zprávami o vývoji nových léků nebo o léčebných postupech se to v novinách jen hemží, často na první stránce.Po každé takové zprávě zavalí lékaře vlna telefonátů ze strany pacientů a jejich příbuzných. Potíž článků o „léku proti rakovině“ se totiž skrývá v tom, že hlavní informace – tedy proti kterému konkrétnímu nádoru má lék zabírat a za jak dlouho by se mohl dostat k nemocným – bývá skromně přikrčena kdesi uprostřed textu. „Lidé si obvykle pod pojmem rakovina představují jednu jedinou chorobu. Neuvědomují si, že stejně jako mezi infekční nemoci nepatří jen spalničky, skrývá se i pod tímto pojmem mnoho různých nádorových onemocnění, která mají rozdílný průběh a rozdílným způsobem se i léčí,“ vysvětluje Luboš Petruželka, přednosta Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a přednosta Onkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Mediální šlágr Jen během dvou namátkou vybraných lednových dnů se v našich nejčtenějších denících objevily hned tři zprávy, které pod titulky „Virus rýmy může podle vědců vyléčit kožní nádor“, „V Číně úspěšně vyzkoušeli nový genový lék proti rakovině“ a „Izraelští výzkumníci zastavili laboratorně rakovinu střeva“ hlásily blížící se vítězství nad obávanou hrozbou. Jenže skutečnost přece jen tak jásavá není – výzkum sice kráčí vpřed, ale vyhráno ještě zdaleka nemáme.  

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o Pergamanu

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Název techniky Pergamano je odvozen od slova pergamen. Pergamenem rozumíme nevydělanou oslí, vepřovou, kozí, ovčí nebo telecí kůži, která je při napětí sušená a hlazená. Slouží například k potahování bubnů a v knihařství jako vazební pergamen a ve své jemné formě jako psací materiál. Svoji snad nejdůležitější roli sehrál pergamen ve starověku a středověku, kdy sloužil jako hlavní "informační médium", tedy podklad, na který se psalo. Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl zakázán dovoz papyru. Později se stal obecně uznávanou a přijatou látkou pro psaní až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem. Výhodou pergamenu je jeho trvanlivost, která je mnohem delší než u klasického papíru. Proto jsou dodnes stále čitelné dokumenty, sepsané na pergamen ještě před naším letopočtem. Tedy před dvěma tisíci lety. Technika Pergamano je celosvětově populární. Dnes se již nevyužívá papíru ze zvířecí kůže, ale papíru na základě dřevité buničiny. Je speciálně upraven tak, aby jeho textura ještě zvýraznila vytlačovaný vzor. Papír pro pergamano sice neodolá vodě, ale je dost silný na to, aby se do něj vzory daly vytlačovat. Jako první s pergamanany začali v Jižní Americe, odkud se tato technika rozšířila do celého světa. Pergamano není jediný způsob využité papíru na bázi pergamenu, ale je jedinou technikou vypadající jako krajka.

folder_openPřiřazené štítky

Proč jsem se rozhodla tu být jen pro ženy?

access_time24.květen 2020personRedakce

Dloooouho jsem si říkala, že bych ráda pomáhala všem, co mě budou potřebovat na jejich cestě. Na začátku mé koučovací a lektorské kariéry to tak i bylo. Ale nenaplňovalo mě to stoprocentně. Neplynula všude harmonická energie tak, jak měla. Postupem času se v mé praxi opakovala jen ženská setkání. Po každém takovém setkání jsem cítila souznění, plynoucí energii, čistou radost a spokojenost. Nevěnovala jsem tomu pozornost až do chvíle založení mého BLOGU. Přemýšlela jsem po večerech, jak být více nápomocná ženám na jejich cestě, cestě za celkovou životní změnou.S láskou a radostí ženám dodávám odvahu, motivaci a inspiraci, aby uměly nahlédnout do sebe sama a pochopit tak své vnitřní já, přijmout ho a milovat ho.Polemizovala jsem a ptala se sama sebe, proč pracovat či nepracovat pouze s Vámi ženami. Odpovědi, ke mě přicházely postupně.PROČ?My ženy máme stejný jazyk, rozumíme jedna druhé a nemusíme kolikrát ani nic říkat. Jsme prostě ze stejné planety. Mnohem citlivější, vnímavější ke světu, k přírodě, k lásce, k věcem co muži nevidí, necítí, nevnímají tak, jako my. Jsme i mnohem vnímavější k sobě samé, našemu nitru. Máme mezi sebou pouto, které bych velice ráda s radostí podporovala a ucelovala. My jako ženy jsme kolikrát hnány do mužských rolí. Nechceme, ale někdy musíme. Musíme si poradit s více věcmi najednou, zvládáme kariéru, výchovu dětí, vedení domácnosti a ještě nám zbude trocha času na sebe samé.Máme několik rolí za den, maminka, babička, sestra, partnerka, milenka, manželka, uklízečka, kuchařka, vedoucí, pracovnice, kolegyně…. Několikrát denně se do těchto rolí stavíme, někdy i nevědomě a automaticky. No nejsme úžasné?ANO, JSME NAPROSTO ÚŽASNÉ!Já myslím, že naprosto ANO. Nejde vše dělat perfektně, ale my se o to snažíme ze všech sil. Chceme splnit každou naší roli na jedničku, sto procent. I PŘES neskutečnou únavu a časté vyčerpání.Vím, jak moc těžké to někdy může být. Znám to, zná to má maminka i babička. Všechny ženy nejen v naší rodině to znají.Rozhodla jsem se Vás podporovat hlavně proto, abych Vám dodala sílu, motivaci, inspiraci ke změně v životě. Možná už některou z Vás přestává bavit být štvanou zvěří a ráda by měla více času pro sebe samou. Já jsem to před lety udělala ????ČAS věnovat se sama sobě. Rozmazlovat se, milovat se, zahltit se dostatečnou pozorností. Věřím, že každá toho můžeme dosáhnout ????Proto jsem tady pro Vás. Ráda Vám pomohu na této cestě, mé milé.Věřím, že za každým vyrovnaným a harmonickým mužem, stojí vyrovnaná harmonická žena. Zastávám názor, že se muži inspirují skrze nás ženy. Rostou s námi, po našem boku. Pokud začneme nahlížet do sebe samé, milovat se, mít se za princezny, tak muž se sám dobrovolně zhostí role prince a bude nás hýčkat a milovat. Skrze nás se k tomu bude inspirovat. Pozná, že se s námi něco děje a nenechá ho to v klidu.Proto jsem tady pro ženy.Krásný den mé milé.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz začátku

Těžké kovy - Detoxikační protokol - efektivní vylučování neurotoxinů

access_time09.červen 2019personRedakce

Neurotoxiny jsou substance, které se vyznačují silnou afinitou k nervovému systému savců. Jsou absorbovány nervovými zakončeními a jsou dále neurony transportovány k nervovým buňkám. Na této cestě ničí vitální funkce nervových buněk, jako například axonální dopravu živin, mitochondriální dýchání (přísun kyslíku) a DNA. Lidské tělo se snaží, pomocí všech dostupných čistících mechnismů, tyto neurotoxiny vylučovat: pomocí jater, ledvin, kůže a vydechovného vzduchu. Detoxikační mechanismy obsauhují acetylaci, sirné vazby, glucuronidizaci (proces vylučování apolárních látek přes játra a ledviny skrze vazbu na kyselinu glucoronovou), oxidaci a další. V tomto procesu hrají játra rozhodující úlohu. Většina škodlivin je vedena tekutinou žlučovou do tenkého střeva a vyloučena trávicím traktem. Kvůli lipofilním/neurotropním vlastnostem neurotoxinů, jsou tyto, díky nespočetným nervovým zakončením enterického nervového systému (ENS) ve střevní stěně, znovu absorbovány. Enterický nervový systém má více neuronů než páteř. Od okamžiku přijetí toxinů přes sliznici jsou k dispozici čtyři cesty:Přijetí nervy a axonálním transportem k páteři (sympatické neurony), nebo k mozkovému kmeni (parasympatiké neurony) - a odtud zpět do mozku.Přijetí krevním oběhem a dutou žílou zpět k játrům.Přijetí lymfatickým systémem a přes Thorax Ductus ke subklaviární žíle.Přijetí střevními bakteriemi a skrz střevní stěnu.Nekompletní seznam neurotoxinů podle důležitostiTěžké kovy jako rtuť, olovo, kadmium, hliník.Biotoxiny jako toxiny tetanu, botulinum (botox), toxiny ascarididae (střevní paraziti), nespecifické toxiny streptokoků, stafylokoků, borelií (např. Quinolinic acid), chlamydií, tuberkulózy, mykóz a toxinů produkovaných viry. Biotoxiny jsou nepatrné molekuly (200 - 1000 kilodaltonu) obsahující síru a dusík. Náleží ke skupině chemických poslíčků, které mikroorganismy používají při kontrole imunitního systému pacienta.Xenobiotika (lidmi vytvořené jedy v životním prostředí) jako dioxin, formaldehyd, insekticid, impregnační nátěry na dřevo, PCB atd.Konzervační látky, dráždivé látky jako Aspartam (sladidlo) a kosmetika, potravinová barviva, fluoridy, metyl a propyl paraben atd.Objevil jsem, že rtuť má ve všech svých chemických formách synergický efekt na všechny ostatní toxiny. Jakmile je rtuť odstraněna, začíná tělo vylučovat všechny ostatní toxiny, i když tyto nebyly aktivovány.Co jsou to symptomy?Každá nemoc může být neurotoxiny způsobena, ovlivněna, nebo zesílena. Únava, deprese, nespavost, ztráta paměti a otupění smyslů jsou obecné ranné symptomy.Jak je stanovena diagnóza?Anamnéza: měl jste někdy amalgámové plomby? Kousnutí klíštětem? atd.Symptomy: jakou máte krátkodobou paměť? Trpíte znecitlivěním některých částí těla, neobvyklými smyslovými vjemy?Laboratorní testy: kovy, vlasy, sérum, krev, moč: xenobiotika (jedy v životním prostředí) Biopsie tukové tkáně, krev, močAutonomní regulační diagnostika podle Dr.med. Dietricha Klinghardta.Bioenergetická vyšetření (EAV, kineziologie).Reakce na terapie.Functional Acuity Contrast Test (FACT): měření prokvení sítnice.LéčbaZ jakého důvodu je potřeba někoho léčit? Je to vůbec nutné? Nemůže tělo toxiny eliminovat přirozenou cestou?Zde je krátký seznam na sobě nezávislých rizikových faktorů, které způsobují nahromadění kovů v jinak zdravém organismu, nebo zpomalují, pořípadě blokují detoxikační schopnost těla.GenetikaKontakt s toxickými látkami v zaměstnáníDřívější chorobyOperaceUžívání léků, nebo „regeneračních“ látekEmocionální traumata, zvláště v raném dětstvíSociální postaveníPožívání velkého množství sacharidů v kombinaci s nedostatkem proteinů (zvláště u vegetariánů)Užívání homeopatické rtutiPotravinové alergieElektromagnetické prostředí pacienta (používání mobilních telefonů, bydliště v blízkosti vedení vysokého napětí atd.)ZácpaLymfatická drenáž v oblasti hlavy (sinusitis, jizvy po odebrání mandlí, špatný zubní skus)Počet amalgámových plomb pacienta v průběhu života, počet amalgámových plomb matky pacientaNa tomto místě budou zmíněny detoxikační preparáty, které jsou přírodní a stejně (nebo možná účinnější) učinné jako těch málo farmaceutických látek, jenž jsou k dispozici. Poněvadž tyto produkty nemohou být ani patentovány, a nemohou sloužit ani k neetickému obohacování, nenašly dost pozornosti v evroských a severoamerických lékařských výzkumech. Ty nejlepší vědecké studie na toto téma pocházejí z Asie.Základní program:Zvýšené dávky proteinů, minerálů, mastných kyselin a tekutin.Pozadí:Proteiny podporují nejen důležité základy endogenní detoxikace těžkých kovů, ale také transportní látky jako Coeruloplasmin, Metallothionin, Gluthation a další. Aminokyseliny s rozvětvenými řetězci v syrovátce z kravského a kozího mléka, působí rovněž detoxikačně.Kovy se shromažďují pouze na těch místech v organismu, která jsou pro napojení metalických iontů naprogramovaná. Každý nedostatek minerálů umožňuje toxickým kovům napojit se na volné vazby. Zdravý minerální základ je předpokladem pro všechny pokusy o detoxikaci (selén, zinek, mangan, germanium, molybden atd.) Už skrze samotnou podporu minerálů, může tělo samo začít toxiny vylučovat. Stejně důležité jsou také elektrolyty (natrium, kalium, kalcium, magnezium), tyto pomáhají při transportu toxického odpadu přes mezibuněčný prostor směrem k lymfatickým a venózním cévám.Lipidy (složené z mastných kyselin) tvoří 60-80% našeho centrálního nervového systému, a proto musí být neustále doplňovány. Každý nedostatek lipidů způsobuje náchylnost nervového systému pro vazby s kovy rozpustnými v tucích, např. metylrtuti, jako neviditelné výpary bez zápachu, neustále se uvolňující z amalgámových plomb.Nedostatečný přísun tekutin může vést k znečištětní ledvin kovy. To má za následek otok bazální membrány a ledviny tak nemají možnost toxiny odfiltrovat. Přidáním malého množství roztoku elektrolytu do vody, je udržována rovnováha fluida v intra a extracelalulárním prostoru.Koriandr (čínská petržel - cilantro):Toto kuchyňské koření má schopnost mobilizovat rtuť, kadmium, olovo a hliník z kostí a z nervového systému. Je to pravděpodobně jediná účinná látka, která mobilizuje rtuť uloženou ve vnitrobuněčném prostoru (ve spojení s mitochondriemi, tubulinem, lipozómy atd.) a v buněčném jádru (zrušení poškozování DNA, způsobované rtutí).Koriandr mobilizuje více toxinů, než je sám schopen z těla odstranit. Dochází k zaplavení vazivové tkáně (jsou zde umístěny nervy) kovy, které byly doposud uloženy na bezpečných místech. Tento proces se nazývá „zpětná otrava“. Tomuto může být snadno zabráněno dodáním látky, která jed ve střevech absorbuje. Po mnoha pokusech jsme zvolili řasu chlorella.Před nedávnem provedená studie na zvířatech ukázala rapidní odbourání hliníku ze skeletu pomocí chlorelly. Účinek řasy převážil všechny doposud známé detoxikační látky.Dávkování a užívání tinktury koriandru:Nedoporučuje se podávat před odstraněním amalgámových plomb!Tinktura se užívá vždy s horkou vodou, tím se neutralizuje jedna toxická látka. Na začátku dvakrát denně 10-20 kapek krátce před jídlem, nebo 30 minut po požití chlorelly (korinadr dává signál žlučovým šťávám, které obsahují vyloučené neurotoxiny, k transportu do tenkého střeva. Žluč se přirozeně uvolňuje při jídle a její množství je zvýšeno za přítomnosti koriandru. Za nepřítomnosti chlorelly, je většina neurotoxinů na své cestě do tenkého střeva reabsorbována volnými nervovými zakončeními enterického nervového systému). Pro plnou účinnost se dávka pomalu zvyšuje na 10 kapek 3 - 4 krát denně. Poslední dávka se podává těsně před spaním - spánek je hlavní detoxikační čas těla. V počáteční fázi vylučování se koriandr užívá nepřetržitě 2 týdny, poté následuje týdení přestávka.Další možnosti užití koriandru:5 kapek 2x denně vtírat do nožních kloubů, jsou tak aktivovány kovy ve všech orgánech, kloubech a strukturách pod bránicí. Vtíráním do zápěstí jsou aktivovány orgány, klouby a struktury nad bránicí. Zápěstí mají velmi hustou autonomní innervaci (axonální absorbce koriandru), dále zde vedou hlavní lymfatické kanály (lymfatická absorbce).Koriandrový čaj: 10 až 20 kapek přidat do šálku s horkou vodou a pomalu vypít. To způsobuje rychlejší očistu mozku od neurotoxinů. Doporučuje se při bolestech hlavy a jiných akutních symptomech. Bolesti kloubů, Angina: 10 až 20 kapek vtírat do postižených oblastí. Toto vede často k okamžitému uvonění bolestí.Chlorella:K dispozici jsou jak Chorella Pyrenoidosa (lepší schopnost absorbce toxinů, ale hůře stravitelná) tak i Chlorella Vulgaris/Chlorella Japan (vyšší obsah CGF - Chlorella Growth Factor, lépe stravitelná nižší kapacita absorbce kovů). Chlorella má komplexní, život podporující vlastnosti.Antivirální účinky (zvláště účinná proti viru Cytomegalie):Váže toxiny (mucopolysacharidní membrány), všechny známé toxické kovy, jedy z životního prostředí jako dioxiny a další.Léčí a aktivuje vlastní detoxikační funkce.Zřetelné zvýšení snížených hodnot glutathion.Sporopolenin je tak účinný jako cholestyramin ve vazbě neutoxinů, a ještě efektivnější ve vázání toxických kovů než každá doposud známá přírodní látka.Různorodé peptidy opravují coeruloplasmin a metallothionin.Alfa a gamma linoly mastné kyseliny (12,4%) pomáhají vyvážit zvýšený příjem rybího tuku při detoxikační kůře a jsou zodpovědné za mnoho jiných funkcí včetně tvorby peroxisomů.Methyl-Cobolamin je potrava nervového systému, opravuje poškozené neurony a má vlastní detoxikační účinek.Růstový faktor chlorelly (CGF) pomáhá tělu uvést do pohybu zásadní samodetoxikační mechanismy. Zdá se, že chlorella vyvinula za milióny let specifické detoxikační proteiny a peptidy proti jakémukoli toxickému kovu.Porfyriny chlorofylu mají zvláští účinek při vazbě těžkých kovů. Chlorofyl aktivuje mimo jiné receptor PPAR buněčného jádra, který zodpovídá za čtení DNA a kódování tvorby peroxisomů (viz. rybí tuk) a otevření buněčné stěny (neznámý mechnismus), které je podmínkou všech detoxikačních procesů. Normalizuje odpor inzulínu a mnoho jiného. Farmaceutické preparáty, které aktivují PPAR receptor jako např. Pioglitazon, se ukázaly jako efektivní při léčbě rakoviny prsu a prostaty.Vynikající potavina: 50-60% amonokyselin, ideální potrava pro vegetariány, Methyl-cobolamin - nejsnadněji absorbovatelná forma vitamínů B12, B6, minerály, chlorofyl a beta karoten atd.Posiluje imunitní systém.Pomáhá při trávení (stavící efekt).Alkalizuje (důležité u pacientů se zhoubnými nádory).Dávkování:Ze začátku 1 gram (= 4 tablety) 3 - 4x denně. To je standartní udržovací dávka pro dospělého při aktivní detoxikaci po dobu 6 až 24 měsíců. Během aktivnější fáze detoxikace (každě 2-4 týdny po dobu jednoho týdne), ve které je podáván také koriandr, může být dávka zvýšena až na 3 gramy 3 - 4x denně (po dobu jednoho týdne s následným návratem ke standartní udržující dávce). Užívat 30 minut před každým jídlem a před spaním.Tímto způsobem se nachází chlorella přesně tam (část tenkého střeva), kde je při začátku jídla vtřikována žluč obsahující toxické kovy a další jedy. Tyto jsou buněčnou stěnou chlorelly navázány a vyloučeny trávicím traktem.2 dny před plánovaným odstranění amalgámových plomb by měla být dávka zvýšena a dále udržována po dobu 2 - 5ti dnů po zákroku. (čím více plomb je odstraněno tím déle by měla být dávka udržována, v časovém období zubařských zákroků by neměl být podávám žádný koriandr. Během této doby nepotřebujeme aktivovat žádné hlouběji uložené toxiny už k beztak vysoké expozici. Pokud při detoxikační kůře užíváte vitamín C, jezte jej v co možná nejvetším časovém odstupu po požití chlorelly, nejlépe po jídle).Vedlejší účinky:Většina vedlejších účinků reflektuje toxický účinek mobilizovaných toxických kovů při jejich transportu zkrze tělo. Tomuto problému se můžeme lehce vyhnout tím, že dávka chlorelly je podstatně zvýšena a ne snížena což znamená pouze zhoršení problému (nízká dávka chlorelly mobilizuje více kovů, než je sama ve střevě schopna absorbovat, vyšší dávka váže více toxinů, než jich mobilizuje).Někteří lidé mají zažívací obtíže s buněčnými membránamy chlorelly. Užívání enzymu celuláza odstraňuje tento problém.Enzym celuláza je k dostání v obchodech se zdravou výživou jako podpora zažívání. V některých případech pomáhá užívání chlorelly současně s jídlem, i když tento způsob není tak efektivní. Chlorella Vulgaris nebo také Japan má tenčí buněčnou stěnu a je tudíž pro osoby se zažívacími problémy vhodnější. Na trhu jsou k dispozici i extrakty chlorelly (PCA) bez buněčné stěny, které jsou velmi drahé a méně účinné, za to jsou ale snadno stravitelné.Chlorella Growth Factor (CGF):Toto je tepelně upravený extrahovaný koncentrát z chlorelly s určitými peptidy, proteiny a dalšímy látkami. Výzkum CGF ukazuje, že děti netrpí zubním kazem a jejich skus (čelisti a vývoj obličeje) jsou téměř dokonalé. Jsou méně nemocné a rostou rychleji.Mají vyšší IQ a vyvinutější sociální schopnosti.Existují případy pacientů se zhoubnými nádory, jejichž stav se dramaticky zlepšil při užívání vysokých dávek CGF. Z našich zkušeností ovlivňuje CGF pozitivně průběh detoxikace, ta je celkově kratší a efektivnější. Odpovídající výrobek je z řasy chlorella Vulgaris/Japan: CVE (Chlorella Vulgaris Extrakt) a je velmi efektivní při vylučování olova.Doporučená dávka:1 kapsle CGF při 20 tabletách chlorellyČesnek setý (allium sativum) a česnek medvědí (allium ursinum):Je dokázáno, že česnek chrání červené krvinky před nežádoucími oxidativními vlivy, které jsou vyvolány toxickými kovy v krevním řečišti při jejich transportu z těla ven. Kromě toho má česnek vastní detoxikační účinky. Česnek obsahuje početné sirné komponenty včetně vzácných skupin Sulf-hydrylů, které oxidují rtuť, kadmium a olovo a dělají je tak vodou rozpustné. To ulehčuje organismu tyto látky vyloučit.Česnek osahuje kromě jiného Alliin, který je enzymy přetvořen na Allicin - nejsilnější přírodní antibiokum. Pacienti otrávení těžkými kovy trpí většinou sekundárními infekcemi, které způsobují část symptomů. Česnek obsahuje také nejdůležitější minerál k ochraně před otravou rtutí: bioaktivní selén. Většina výrobků osahujích selén jsou těžce absorbovatelná a nedostanou se tak do částí těla, kde jsou nejvíce zapotřebí. Česenk-Selén je tedy nejlepší přírodní zdroj, který máme k dispozici. Česnek chrání před srdečními onemocněními a rakovinou. Biologický poločas rozpadu allicinu (poté co je česnek rozmačkán) je zhruba 14 dní.Většina výrobků, které jsou na trhu k dostání neobsahují žádné aktivní látky alicinu. Toto odlišuje česnek sušený mrazem od všech ostatních doplňků stravy. Tinktura česneku medvědího je vynikající při detoxikaci, ale je méně účinná jako antibiotikum.Dávkování:Závisí na obsahu alliinu. Česnek sušený mrazem od BioPure nebo od Heidelberger Chlorella jsou v současné době výrobky s nejvyšším obsahem alliinu: 26000 jednotek v jedné kapsli (produkty, které jsou k dostání v obchodech se zdravou výživou většinou neobsahují žádný alliin, nejlepší, které jsme testovaly, dosahovaly hodnot 3000 jednotek v jedné kapsli).Česnek sušený mrazem:1-3 kapsle česneku sušeného mrazem po každém jídle. Na začátku 1 kapsle denně po hlavním jídle a pomalu dávku zvyšovat. Na začátku může pacient silněji reagovat (způsobeno zabíjením patogenních plísní a bakteriálních organismů).Při detoxikaci používat nejprve česnek medvědí, poněvadž vybíjí méně patogenních zárodků a tudíž nedochází k Herxheimerově reakci (reakce těla na bakteriální jedy): užívejte 10-20 kapek česneku medvědího k jídlu minimálně 3 x denně.Rybí tuk Omega 3:Komplexy mastných kyselin EPA a DHA v rybím tuku udržují červené a bílé krvinky flexibilní a vytvářejí tak lepší mikrocirkulaci mozku, srdce a dalších tkání. Všechny detoxikační procesy závisejí na optimálním zásobování kyslíkem a proudění krve. EPA a DHA chrání mozek před virálními infekcemi a jsou zapotřebí při rozvoji inteligence a zraku. Nejdůležitější buněčnou organelou je Peroxisom. Jeho jemné struktury mají v buňce speciální funkci. V hypofýze je v peroxisomu vytvářen melatonin, v neuronech dopamin a norepinefrin atd.To je přesně to místo, kde se fixuje rtuť a ostatní toxické kovy a brání tak buňce provádět její funkci. Ostatní vědci se koncetrovali spíše na ostatní organely jako např. mitochondrie, které jsou podle našich zkušeností poškozezy až mnohem později. Buňka se dále snaží poškozené peroxisomy nahradit novými - pro tento úkol potřebuje velké množství mastných kyselin, především EPA a DHA. Donedávna se předpokládalo, že je tělo samo schopno z jiných omega 3 mastných kyselin, např. z rybího tuku, vytvářet vlastní EPA a DHA. Dnes víme, že tento proces je velmi pomalý a není schopen držet krok s velkou spotřebou EPA a DHA, která je podmíněna dnešní toxicitou našeho životního prostředí.Rybí tuk je dnes uznáván jako esenciální potravina, také pro vegetariány. Výzkumy posledních let odhalily, že vývoj inteligentních opic se odehrával v přímořských oblastech, kde opice začaly konzumovat velké množství ryb. Proč tedy nevyužijeme tohoto objevu a nekonzumujeme větší množství rybího tuku?Mastné kyseliny v rybím tuku jsou velmi citlivé na elektromagnetická pole, výkyvy teplot, světlo a další aspekty výroby a následného trasportu. Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, degenerované tuky, ale i zoxidované a znečištěné tuky jsou často k nalezení v komerčních produktech. Ideálním způsobem by měl být rybí tuk skladován a přepravován v nepřerušeném chladícím řetězci, než se nakonec dostane do klientovi lednice. Zdroje rybího tuku by neměli být znečištěny, tedy prosté od rtuti, což je stálě složitější.Rybí tuk by měl mít lehkou rybí příchuť, ale ne příliš intenzivní. Pokud tato příchuť chybí tak je vitalita oleje špatným zpracováním a zacházením znehodnocena. Pokud olej zapáchá je to způsobeno jeho oxidací. Proto doporučuji užívat níže uvedený produkt (Premium kvalita), poněvadž je vyroben za maximálních podmínek. Klinické výsledky to dokládají.Dávkování:1 kapsle Omega-3 4x denně během aktivní detoxikační kůry. 1 kapsle 2x denně jako udržovací dávka. Nejlépe užívat společně s řasou Chlorella.Pro léčbu bipolárních chorob, post-partum deprese a jiné formy duševních onemocnění, potřebuje tělo 2000 mg EPA denně (David Horrobin). Při zhoubných onemocněních je nutná dávka 120 mg EPA denně. Pokud zohledníme údaje na etiketě, vypočítáme si snadno odpovídající dávku.Vyvážený roztok elektrolytů (Matrix Elektrolyte od BioPure):Autonomní nervový systém nefunguje dobře u většiny toxických pacientů. Impulzy v organismu nejsou přijímány, nebo jsou špatně vyhodnoceny a interpretovány. Toxiny nemohou být odtransportovány skrze extracelulární prostor. Užívání vyššího množství mořské soli (Keltská sůl) a vyřazení normální soli z jídelníčku se ukázalo při řešení většiny těchto problémů jako velmi účinné.Nejúčinnější se ukázal roztok vyvinutý americkým chemikem Ketkovským. Vynalezl velmi účinnou formuly k nahrazení elektrolytů, která byla následně vylepšena Caron Based Corp, a nyní nese jméno „Matrix Elektrolyte“. Všem mým pacientům tento výrobek doporučuji a sleduji, že se každý aspekt detoxikačního procesu zlepšuje. 5% populace je citlivé na natrium nebo chlorid - krevní tlak stoupá (lehce reverzibilní). U těchto pacientů trvá detoxikace déle a je složitější.Dávkování:1 ČL rozpustit v kvalitní vodě, 1 - 3 krát denně. V období zvýšeného stresu je možné zvýšit dávku na 1 až 3 ČL 3 krát denně.Agresivní metody jako glutathion, vitamin C, DMPS, Ca-EDTA a další by měly být ordinovány zkušeným terapeutem. Již existující nemoc v pokročilém stádiu, se často zhorší při nesprávném užívání výše uvedených látek (užívání, které nebylo řádně vytestováno ART - Autonomní Regulační Test). K vyvedení jedů ze všech ložisek je nejlépe navíc aplikovat psychoterapeutické intervence jako jsou Psycho - Kineziologie a MFT (Mental Field Therapy).Chlorella, koriandr, česnekové výrobky a mastné kyseliny se od sebe velmi liší jak v kvalitě a obsahu živin, tak i v obsahu škodlivin. Proto nemohu většinu výrobků doporučit, které neprošly naší kontrolou kvality nebo v ní neobstály. Výrobky INK GmbH a BioPure Ltd jsou velmi pěčlivě vybrány.Phospolipide Exchange (BioPure):Vědecky podložená a pečlivě vyvážená směs fosfolipidů, kyseliny Alfa-liponové, hořčíku a EDTA. Tento svébytný lék, působí na cévní stěně při detoxikaci těžkých kovů, toxinů borrelií, plísní a jiných jedů. Zesiluje také účinky dalších léků, zvláště ricinových olejů a rostlinných přípravků proti boreliím (Samento, Andrographis, Smilax(Sarsaparilla), Jpanese Knot Weed, Noni a Stephania Root) ve střevě a skrze fyziologickou membránu mezi krevním oběhem a CNS v mozku.KMT Frekvenční terapie:Přístroje KMT 24 a 440 byly vyvinuty k docílení terapeutických pokroků při léčbě rezistentních borelií. Výběr vlnových průběhů, vlnového vzestupu, vlnové délky, atd. byl určen podle nejnovějších vědeckých kriterií. Tyto frekvence pocházejí z genomového projektu a nesou název „mikrobial inhibition frequencies“ (frekvence, které zamezují růstu choroboplodných zárodků).Tyto frekvence jsou vysoce specifické pro potlačení rozmnožování borrelií, babézií, plísní, parazitů, virů a dalších vybraných patogenních zárodků. Léčba probíhá bezdrátově a může být prováděna během spánku. Mohli jsme prokázat, že detoxikace probíhá mnohem rychleji, pokud je doprovázena KMT terapií.Každá otrava neurotoxiny vede ke kultivaci patogenních zárodků v tkáni. Každá detoxikace toxinů by měla být doprovázena cílenou antimikrobiální léčbou (viz. Borelie - Protokol) Každé zatížení toxiny a chroboplodnými zárodky musí být spoluléčeno PK (Psycho-kineziologií).Doplňující protokoly pro cílené nasazení DMPS, DTPA, DMSA, a Kalcium-Di-Natrium EDTA budou zmíněny na jiném místě.

folder_openPřiřazené štítky

Depresivní porucha

access_time06.únor 2020personRadka Eliášková

Slovníková definice Nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. Jedná se o vážné, zneschopňující onemocnění, v jehož důsledku dochází k významné ztrátě pracovní schopnosti obyvatelstva srovnatelné se široce rozšířenými tělesnými chorobami. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch a při jejich léčbě. Plná definice Depresivní poruchy jsou spojeny s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy v centrálním nervovém systému, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur. Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. Charakteristická pro onemocnění je hypersekrece kortisolu, která je spojená se stresem, působící nepříznivým vlivem na řadu orgánových systémů včetně mozkových struktur. Jedinci se pravděpodobně liší v geneticky determinované schopnosti snášet stres a existuje spojení mezi mírou výskytu depresivních poruch a množstvím prožitých stresových událostí včetně přítomnosti tělesného onemocnění v závislosti na funkčním polymorfismu genu pro serotoninový transportér (transmembránová bílkovina zajišťující zpětný transport serotoninu z oblasti synaptické štěrbiny do presynaptické části neuronu).Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy stanovené Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10. Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. V rámci diferenciální diagnózy lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. K častým komorbiditám, které negativně ovlivňují průběh a léčbu, patří úzkostné, somatoformní poruchy a event. syndromy závislosti na alkoholu. Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty, psychoterapie a jejich vzájemná kombinace. K dispozici je v současné době široké spektrum antidepresiv, která disponují různými mechanismy účinku. Volba antidepresiva je vždy záležitostí přísně individuální a řídí se profilem symptomů, které u nemocného zjistíme. Jde-li o první epizodu onemocnění, o staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. V iniciální etapě léčby lze podávání antidepresiv kombinovat s anxiolytiky a hypnotiky. Pacienta je nutné po zahájení terapie pravidelně sledovat, obzvláště v iniciálních prvních týdnech léčby, kdy je zvýšeno riziko suicidálního jednání. Léčba by měla trvat u prvních, nekomplikovaných případů 6–9 měsíců od chvíle dosažení remise. S opakujícími se epizodami je nutné léčbu vést delší časové období. Vysazování léčby je nutné pozvolně, cca o 25 % denní dávky každý týden. Epidemiologie Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější psychické poruchy v populaci. V medicínském slova smyslu se jedná o chorobný stav definovaný patologicky pokleslou náladou, doprovázenou ztrátou zájmů postiženého jedince o aktivity, které obvykle přinášejí potěšení, a pocity snížené energie spojenými se zvýšenou únavou. Depresivní poruchy se vyskytují jak bez přítomnosti, tak v přítomnosti tělesných poruch. V případě tělesných onemocnění mohou být jak příčinou (nebo jednou z přispívajících příčin), tak následkem somatického onemocnění nebo vznikají v terénu tělesné choroby a její léčby s depresogenním účinkem. Roční prevalence depresivní poruchy v běžné populaci dospělých osob je odhadována na 5–9 % u žen a 2–3 % u mužů. V jedné z recentních epidemiologických prací je uváděna roční prevalence v evropské populaci bez ohledu na pohlaví 6,8 % pro středně těžké a těžké depresivní epizody (18,5 milionů obyvatel EU), a přidáme-li chronickou formu mírné depresivní poruchy, tzv. dysthymii, je roční prevalence těchto afektivních poruch odhadována na 9 % (20,8 milionů obyvatel). Celoživotní riziko vzniku depresivní poruchy je 10–25 % u žen a 5–12 % u mužů. Nejvíce žen a mužů je postiženo v produktivním věku 25–44 let.Významnou skupinou nemocných, která je zatížena vyšším rizikem vzniku komorbidní depresivní poruchy, jsou somaticky nemocní. Depresivní porucha často doprovází symptomy mnoha primárně somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob v 16–23 %, cévních mozkových příhod v 32 %, epilepsie v 31 %, roztroušené sklerózy a jiných zánětlivých onemocnění CNS v 37 %, Parkinsonovy nemoci a jiných nemocí bazálních ganglií v 35– 45 %, traumat mozku v 15–50 % a míchy ve 30– 60 %, demence ve 20–80 %). Depresivní potíže mohou být vyvolány také léčbou tělesného onemocnění (kortikoidy, ACTH, H2-blokátory, klonidin, ACE-inhibitory, betablokátory, sedativní hypnotika, antipsychotika, blokátory Ca-kanálů, hormonální antikoncepce, chemoterapie, digoxin). Častěji dochází k rozvoji poruchy u žen, a to zejména v rizikových obdobích (gravidita, poporodní období, menopauza). Časté rizikové faktory pro vznik depresivní poruchy jsou uvedeny v Tab. 1.Tab. 1 – Rizikové faktory pro vznik depresivní poruchyTab. 2 – Přehled látek nejčastěji spojovaných s možným potenciálem indukce deprese u dosud zdravých jedinců.Etiologie a patogeneze Depresivní poruchy jsou vážná onemocnění, která jsou spojena s neurochemickými změnami a dnes již prokazatelně i neurodegenerativními procesy, kdy dochází k akcelaraci apoptózy a zástavě neuroneogeneze ve specifických oblastech mozku. V nálezech moderních zobrazovacích technik jsou zjišťovány objemové změny některých důležitých neuronálních struktur (hipokampus). Onemocnění se tak stává přímým důkazem, že nekontrolovaný stres má významný negativní dopad na neuronální struktury a neurotransmiterový přenos, což potvrdily předchozí nálezy v animálních modelech. U nemocných lze na počátku vzniku depresivní epizody často identifikovat působení řady stresových faktorů, z nichž k nejčastějším patří skryté nebo otevřené konflikty v manželství. Velmi specifická je patogeneze poruch nálady doprovázející tělesná onemocnění. Obecně lze říci, že u tzv. organických depresivních poruch bude část mechanismů společná a část specifická pro každou specifickou tělesnou chorobu samotnou nebo její léčbu. Neoddiskutovatelný je vliv samotné nemoci na procesy v organismu, které vedou k rozvoji deprese (např. poškození tkáně mozku při cévní mozkové příhodě, prudké zatížení volnými kyslíkovými radikály, excitotoxicita uvolněných aminokyselin, imobilizace organismu spojená s nižším průtokem krve apod.) a spolupůsobí jistě i faktory, které nalézáme u primárních depresí, tj. alterace osy hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin nebo změny osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. Za nezanedbatelnou formu stresu lze u chronicky nemocných považovat nutnost přizpůsobit se nové kondici organismu, bolesti, ztrátě schopnosti fungovat v běžných podmínkách, ale i ztrátě dosavadních sociálních vazeb. Dochází tak k negativnímu ovlivnění hned několika zásadních sociálních determinant zdraví (nadměrně se zvyšuje míra stresu, vzrůstá sociální izolace, dochází ke ztrátě nebo přerušení práce a jedinec není aktuálně schopen dosáhnout plného uplatnění). Klinický obraz Zpočátku si nemocný může stěžovat na jeden nebo několik tělesných příznaků (únava, bolesti), případně prezentuje podrážděnost, úzkost nebo nervozitu a teprve podrobnější vyšetření odkryje pokles nálady neodpovídající okolnostem či přítomnost ztráty zájmů. Tyto změny jsou doprovázeny změnou všeobecné úrovně aktivity a většina dalších příznaků je druhotných nebo snadno srozumitelných v kontextu změn nálady a aktivity. Začátek jednotlivých epizod bývá většinou spojen se zátěžovými situacemi (porod, cévní mozková příhoda, přítomnost tělesné choroby). U většiny nemocných se setkáváme s pozvolným nástupem potíží.Lékaři všech oborů se mohou setkat s celým spektrem duševních poruch (neurózy, psychózy, poruchy osobnosti a intelektu, závislosti různého typu, psychosomatické choroby) a zejména také s jejich rozmanitou kombinací se somatickými poruchami, při kterých jsou duševní poruchy považovány za primární (hypertenze, dráždivý tračník, astma) nebo kdy tvoří sekundární doprovod závažných somatických chorob (např. diabetu, arteriosklerózy, stavů po cévních mozkových příhodách, dlouhodobějších onemocnění). Ne vždy pacient přichází s jednoznačně strukturovaným spektrem potíží, obzvláště jde-li se svými problémy k lékaři jiného oboru, a někdy si ani změnu svého stavu neuvědomuje. Mezi často primárně prezentované potíže nemocných patří především nespavost. Tento symptom si zaslouží naši zvýšenou pozornost a po „skrytých“ psychických komplikacích stojících za nespavostí je třeba cíleně pátrat! U nemocných trpících depresí je výskyt nespavosti v rámci ambulantně léčených odhadován na 65 % a u hospitalizovaných až na 90 %! Současně je nespavost pro nemocné do určité míry „neutrální“ symptom, podobně jako bolest, který se nemocný nebrání prezentovat, na rozdíl od řady psychických potíží, které mohou budit na první pohled dojem duševní choroby. Pacient si nemusí své depresivní ladění plně uvědomovat a/nebo si jej spojuje právě například s nedostatkem spánku a často prohlašuje, že kdyby se zbavil nespavosti, psychická porucha by také vymizela.Ilustrativním příkladem provázanosti mohou být kardiovaskulární onemocnění a depresivní poruchy. Sama depresivní porucha má vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění u osob dosud kardiálně zdravých, ale i na rozvoj dalších srdečních příhod u kardiologicky nemocných, a podílí se tak na vzestupu následné morbidity a mortality. Prozatím není zcela jasný časový interval rozvoje depresivní poruchy v takových případech. Vážnější je situace z pohledu rozdílu mortality depresivních a nedepresivních pacientů po infarktu myokardu, které se zvyšuje s odstupem od akutního infarktu myokardu a po 6 měsících činí 16,5 % (relativní riziko 3,10) vs. 3 %, zatímco po 18 měsících dochází k nárůstu pouze o 4 %, tj. na 20 % (relativní riziko 3,64) vs. 6 %. Lze tedy odhadovat, že případný dopad faktorů spojených s depresivní poruchou po akutním infarktu myokardu je otázkou týdnů až měsíců. Ukazuje se také, že jak časný nástup (< 6 měsíců), tak pozdní nástup (> 6 měsíců–5 let) depresivní poruchy má srovnatelný negativní vliv na přežití hodnocené po 8 letech od infarktu myokardu. Z našich klinických zkušeností vyplývá, že první depresivní symptomy se objevují ještě v průběhu akutní hospitalizace, ale výjimkou není ani oddálené trvání obtíží v řádech měsíců, kdy už však souvislost s kardiovaskulární příhodou nemusí být vnímána.Diagnostika Pro stanovení diagnózy depresivní poruchy je nezbytné, abychom u nemocného zjistili následující symptomy dle MKN-10: Mezi základní příznaky depresivní poruchy patří depresivní nálada, která je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi. K dalším důležitým známkám patří ztráta zájmů a radosti z aktivit, které jedince obvykle těší, nebo je přítomen pocit snížené energie a zvýšená únavnost. K častým doprovodným příznakům patří ztráta sebedůvěry a sebeúcty; neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny; nedostatek emočních reakcí na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odpověď; vracející se myšlenky na smrt či sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné jednání; snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je například nerozhodnost nebo váhavost; změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací, pro niž máme objektivní důkaz (chování nemocného při vyšetření, popis chování jinými osobami); poruchy spánku jakéhokoliv druhu (nejčastěji ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou, často spojené s těžšími depresivními prožitky v ranních hodinách); změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená s odpovídající změnou hmotnosti); zřetelná ztráta libida. Afektivní porucha se může vyskytnout u jedince poprvé v životě v přímé souvislosti např. s infarktem myokardu či atakou roztroušené sklerózy a potom hovoříme o organické depresivní poruše (dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 – F 06.32). Při druhé možnosti mnohočetné faktory tělesného onemocnění vyvolají depresivní potíže u jedince, který již v minulosti depresivní epizodu alespoň jednou prodělal nebo se pro ni léčí. Potom poruchu spíše označíme jako exacerbaci periodické depresivní poruchy (F 33) a somatické onemocnění chápeme jako provokující faktor již anamnesticky přítomné psychické choroby. Nabízí se pochopitelně myšlenka, že jedinci, kteří mají s afektivní poruchou zkušenost, jsou v rámci nově vzniklého tělesného onemocnění vulnerabilnější ke vzniku depresivních epizod, ale důkazy prozatím chybí. Ze studií s velkým počtem probandů vyplynulo, že například závažnost kardiovaskulárního onemocnění neovlivňuje stupeň závažnosti depresivní epizody, ale oproti tomu závažnost depresivní epizody ovlivňuje riziko mortality v důsledku onemocnění. Riziko mortality je dvojnásobné u těžší depresivní epizody oproti mírné, bez ohledu na přítomnost kardiovaskulárního onemocnění na začátku sledování, a současně riziko mortality z důvodu kardiovaskulárního onemocnění je třikrát vyšší při přítomnosti než při absenci choroby při zahájení sledování.Za maximální zjednodušení detekce přítomnosti depresivních poruch zejména u ohrožených jedinců, což jsou především somaticky nemocní, považují někteří autoři dvě otázky: „Cítil jste se v průběhu posledního měsíce na dně, depresivní, bez nálady nebo beznadějně?“ a „Ztratil jste v průběhu posledního měsíce zájem nebo potěšení z aktivit, které vám je obvykle přinášely?“. Pozitivní odpovědi na tyto dvě otázky vykazují senzitivitu (96 %) a specificitu (57 %) pro diagnózu depresivní poruchy.V České republice bývá často používána k diagnostice tzv. autoevaluační Zungova sebeposuzovací stupnice deprese (SDS). Tento jednoduchý dotazník je určen k hodnocení populace dospělých trpících depresivní poruchou střední a lehké intenzity. Dotazník může předložit pacientovi k vyplnění i střední zdravotnický pracovník. Doba vyplnění a hodnocení je odhadována na 10–15 minut. Vypočtený tzv. SDS index udává míru maximálně vyjádřených depresivních příznaků zachytitelných stupnicí (vyjadřuje procento maximální míry deprese měřitelné stupnicí). Chceme-li však tuto stupnici využít k diagnostickým účelům, musíme respektovat nezbytnost přítomnosti základních příznaků depresivní poruchy, tak jak je definována MKN-10. K moderním trendům, zejména po zjištění, jak vysoká je prevalence duševních poruch, je snaha ze strany psychiatrů poskytovat lékařům somaticky zaměřených oborů takové nástroje, které by jim usnadnily často složitou diagnostiku komorbidity. Příkladem může být Prime MD, což je vcelku jednoduchý nástroj, který dokáže lékaře upozornit na problematické oblasti psychické kondice nemocného a neomezuje se pouze na depresivní symptomy, ale zahrnuje například i projevy úzkosti, poruchy příjmu potravy, somatizační, hypochondrickou poruchu a závislost na alkoholu. Je dostupný i ve velmi přehledné počítačové verzi, která vyplněný dotazník okamžitě vyhodnocuje, čímž může mimo jiné lékaři ušetřit čas i ulehčit dilema, zda odeslat či neodeslat pacienta ke specialistovi.Diferenciální diagnóza Nejen z pohledu výběru a vedení dalších terapeutických metod lze za významné považovat vyloučení bipolární afektivní poruchy, protože nesprávná diagnóza může mít pro nemocného vážné následky. Celoživotní riziko sebevraždy u nemocných trpících bipolární afektivní poruchou je 25–50 % a smrtí končí 10–15 % pacientů. Pacienti mohou být nesprávně zvoleným léčebným postupem poškozeni nejen tím, že jim není podáván stabilizátor nálady, ale i účinkem samostatně podávaných antidepresiv, která se mohou podílet na vzniku tzv. rychlého cyklování. Bipolární afektivní porucha je onemocnění, během něhož prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je její nálada normální. Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují, podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírná forma; „hypo“ = řecká předpona s významem „pod“), manických, depresivních nebo smíšených. Hypománie je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto epizody jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stadiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky. Jinými slovy, po těchto symptomech je třeba cíleně pátrat, sám nemocný o nich spontánně nehovoří. Mánií rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Při mánii je nálada výrazně zvýšená zcela nezávisle na okolnostech. Současně je též neúměrně zvýšená aktivita a energie. Z pohledu diagnostiky depresivních poruch je problematický fakt, že 35–60 % nemocných má zkušenost s tím, že první epizodou před nástupem mánie je právě deprese. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda. V průměru, bez léčby, trvají manické nebo hypomanické epizody od několika dnů po několik měsíců, zatímco deprese trvá většinou více než 6 měsíců. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady. Dalším diagnostickým problémem s roční prevalencí shodnou s depresivní poruchou (tj. 7 %!) jsou tzv. somatoformní poruchy neboli rozmanité tělesné symptomy bez zjistitelných typických anamnestických údajů, laboratorních abnormalit nebo odchylek v pomocných vyšetřeních. Nemocný si stále stěžuje na měnlivé tělesné potíže, žádá rozmanitá lékařská vyšetření, a to navzdory opakovaně potvrzeným negativním nálezům a ujišťování lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Jestliže existují nějaké tělesné potíže, pak nevysvětlují povahu a rozsah symptomů nebo tíseň a starost pacienta. I když začátek a trvání symptomů má úzkou souvislost s nepříjemnými životními událostmi, obtížemi nebo konflikty, obvykle pacient odmítá pokusy diskutovat o možnosti psychologických příčin (často i přes zjevnou přítomnost depresivních nebo úzkostných symptomů). Řada těchto nemocných má za sebou dlouhou, komplikovanou historii styku jak s primárními, tak se specializovanými lékařskými službami. Symptomy se mohou týkat kterékoliv části těla nebo orgánového systému a mezi nejobvyklejší patří gastrointestinální potíže (bolest, říhání, pálení, zvracení, nauzea), abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, znecitlivění apod.), četné formy kardiovaskulárních potíží (palpitace, bolest na hrudi), bolesti různé lokalizace a charakteru (oblast zad, klouby, svaly apod.), ale také únava nebo nespavost. U této skupiny nemocných je minimální pravděpodobnost, že bude efektivní pouze podané antidepresivum, a vždy je třeba nabídnout psychoterapeutickou intervenci. Lze samozřejmě předpokládat, že jedinec trpící somatoformní poruchou má v důsledku prožívaného utrpení také vyšší riziko vzniku komorbidní depresivní poruchy s potřebou adekvátní léčby. KomorbiditaDiagnostické potíže může způsobit současný výskyt více typů duševních poruch nebo jejich vzájemná kombinace se somatickým onemocněním. Ukazuje se, že až 50 % těchto chorob je komorbidních, tzn. že výskyt „čisté“ formy deprese nebo úzkostné poruchy je spíše výjimečný. Nejčastěji se společně vyskytují deprese a úzkostné poruchy, úzkostné poruchy a závislosti nebo somatoformní nebo depresivní poruchy. Tato komorbidita má významný vliv na způsoby léčby, ale je spojena i s klinickou závažností a celkovým dopadem onemocnění. Úzkost není podle MKN-10 součástí klinického obrazu depresivní poruchy, a chceme-li vyhovět současnému diagnostickému systému, je třeba označit i další diagnózu (nejčastěji generalizovanou úzkostnou poruchu, organickou úzkostnou poruchu aj.). Z klinického hlediska je třeba mít na paměti, že tito nemocní se vyznačují vyšší mírou závažnosti potíží, delším trváním epizod s tendencí k dlouhodobému průběhu, závažnějším funkčním narušením (sociální oblast, zaměstnání), pomalejším nástupem odpovědi na léčbu, snížením odpovědi na léčbu (zejména na monoterapii antidepresivy), ale také významným zvýšením rizika suicidia. Intenzivně je zkoumán vztah depresivních a úzkostných symptomů a naopak. Prozatím je zřejmé, že depresivní potíže jsou doprovázeny úzkostí ve 2/3 případů (nejčastější je obava z budoucnosti). Z pohledu časového sledu nástupu symptomů se zdá, že úzkostná porucha často přechází v depresivní poruchu a dále ji může, ale nemusí doprovázet. Po první manifestaci depresivní poruchy se však zřídka objeví úzkostná porucha.Hlavními obecnými symptomy úzkostných poruch jsou úzkost a strach, které patří za normálních okolností k běžným emocím, jež mají nezastupitelný ochranný význam. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vazby na reálné nebezpečí objevují nadměrné tělesné a psychické projevy úzkosti nebo strachu. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze definovat. Z hlediska časového může tedy úzkost „volně plynout“ bez vazby na okolnosti (generalizovaná úzkostná porucha – podle MKN-10 F 41.1) nebo se projevit náhle v záchvatech (podle MKN-10 panická porucha F 41.0), což také slouží jako diagnostický marker. Typicky postižení popisují stavy obav, „jako by se něco mělo stát“, ale nevědí, co by to mělo být, a stav připomíná určitou připravenost na nebezpečí. Dalším definovaným emočním prožitkem je strach, který již bývá reakcí na konkrétní nebezpečí charakterizovanou emoční a fyziologickou reakcí. Strach má na rozdíl od úzkosti konkrétní příčinu (specifická sociální situace, prostor, výška, zvířata, nemoc, krev aj.). Intenzita úzkosti a strachu může kolísat od mírné nepohody až po stavy hrůzy a paniky spojené s pocitem blízké smrti. Vše je doprovázeno aktivací autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, třes apod.). Úzkostné poruchy by se tedy daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale také na místech, jako jsou mosty, a hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se „citlivým“ místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud. Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10–15 % klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99 % případů po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů. Záchvat paniky, který bývá často předmětem vyšetřování v rámci ambulantní péče, je období intenzivního strachu nebo výrazné nepohody, při které se náhle vyvinily 4 nebo více z následujících příznaků: zrychlené dýchání, pocení, pocity dušení se, zalykání se, bolest na hrudi, nevolnost, pocit na zvracení, točení hlavy, závratě, bušení srdce, pocit nereálnosti okolí, svět je vzdálený jako film, třes těla i končetin, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze smrti, návaly horka nebo chladu, brnění nebo svrbění končetin. Léčba Mezi základní metody léčby patří především farmakoterapie antidepresivními preparáty a podpůrná, nespecifická psychoterapie. Psychoterapie nemusí být vedena ortodoxním metodickým postupem. Povědomí a využití základních technik obecných psychoterapeutických principů jsou však nezbytným předpokladem úspěšného vedení všech pacientů a u těch depresivních to platí obzvláště.Základním psychofarmakologickým prostředkem pro léčbu depresivních poruch jsou antidepresiva a při jejich výběru se řídíme několika základními zásadami: 1) Pokud pacient v minulosti reagoval dobře na určitý lék, měl by být tento použit znovu. Podobným způsobem je možné postupovat v případě pozitivní terapeutické reakce u přímých příbuzných.2) Jde-li o první epizodu onemocnění, staršího nemocného nebo o pacienta s tělesnou komorbiditou, jsou dnes považovány za léčbu první volby SSRI. Rozhodneme-li se, po zvážení možného interakčního potenciálu, pro jeden z nich, zahajujeme v prvních několika dnech u nemocných s přítomnou úzkostí léčbu poloviční dávkou, abychom se vyhnuli prudkému iniciálnímu zvýšení anxiety. U starších pacientů kontrolujeme v průběhu léčby parametry vnitřního prostředí. Zcela nezbytné je monitorování suicidálního rizika v iniciální etapě léčby obzvláště u mladších nemocných. 3) U nemocných s výraznou úzkostnou složkou nebo nespavostí bývá také výhodné užití kombinované léčby antidepresiva s anxiolytiky nebo hypnotiky. Existují vhodná antidepresiva, která dokážou upravit poruchy spánku, např. mirtazapin a trazodon.4) Léčbu zahajujeme pouze jedním antidepresivem! Užitím kombinací se neúměrně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Složitější dávkovací schéma úzce souvisí s mírou spolupráce. 5) Pacient by měl lék užívat denně s tím, že zlepšení stavu lze očekávat za 2–3 týdny po zahájení léčby. 6) Nežádoucí účinky se mohou objevit v úvodu léčby, ale obvykle vymizí v průběhu 7–10 dní. 7) V etapě akutní léčby je nutné pacienta kontrolovat jednou týdně po dobu 1. měsíce léčby (v indikovaných případech zpočátku léčby i denně), každé dva týdny ve 2. měsíci léčby. V pokračovací a udržovací etapě léčby je doporučeno pacienta sledovat v závislosti na klinickém stavu s frekvencí jednou za 4–6 týdnů (v některých případech i častěji) až jednou za 2–3 měsíce.8) Účinné antidepresivum je vhodné vysazovat až po 6–9měsíčním bezpříznakovém období. 9) Užíval-li nemocný terapeutickou dávku 3 měsíce a déle, mají se všechna antidepresiva vysazovat postupně. Náhlé vysazení tricyklických antidepresiv může způsobit syndrom z vysazení (závratě, pocení, chřipkovité potíže, nauzeu, vomitus, nechutentsví, parestézie, ataxii, třes, zvýšenou iritabilitu, akatizii, insomnii a děsivé sny, senzorickou hypersenzitivitu, cefalgie, únavnost, nesoustředivost, agresivitu a suicidální úvahy) a cholinergní rebound fenomén, proto by vysazování mělo být pozvolné (o 25 % dávky každý týden). Syndrom z vysazení SSRI je nejčastější po paroxetinu a fluvoxaminu a výjimečně jej způsobuje odnětí citalopramu a setralinu, minimální potenciál má v tomto ohledu fluoxetin. Příznaky vymizí do 24 hodin po opětovném nasazení SSRI, neléčené trvají 7–14 dní. Prevencí vzniku po výskytu je jen postupné vysazování preparátů (snižování o 20–30 % dávky každých 6–8 týdnů). Tab. 3 – Přehled léků užívaných k terapii depresivní poruchyKombinace s anxiolytiky Především u úzkostných forem depresí je vhodné již od počátku léčby antidepresivem přidávat anxiolytikum, které urychlí nástup antidepresivního účinku a kromě toho potlačí iniciální tenzi a nespavost. Jejich podávání podle možností omezujeme na krátké období při akutní léčbě a nemocného s tímto faktem předem seznámíme. Anxiolytika jsou sama o sobě jen velmi málo účinná v léčbě depresí (ač jsou některá nazvána na obalu antidepresivem) a je považováno za chybu, léčíme-li depresi jen těmito preparáty. Výhodnějšími bývají krátkodobě působící anxiolytika (např. oxazepam). Vždy je třeba zvážit interakční potenciál. Kombinace s hypnotiky Hypnotikum ordinujeme tehdy, jestliže mezi hlavní příznaky depresivní poruchy patří také některá z forem insomnie nebo došlo k indukci insomnie (nejčastěji při léčbě SSRI). Lze použít jak skupinu benzodiazepinovou, tak i nebenzodiazepinová hypnotika III. generace. Jejich podávání bychom měli omezit, podobně jako podávání anxiolytik, jen na akutní etapu léčby.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Žena, která ví na dotaz začátku

Kariéristka nebo máma?

access_time29.květen 2019personRedakce

Také si nemůžete vybrat? Chtěla byste ve své práci něčeho dosáhnout, ale na druhou stranu se nechcete ve 35 letech „probrat“ s letargie a zjistit, že kromě peněz a uznání nemáte to, co ženu skutečně naplňuje? Pak je načase seznámit se s termínem work-life balance.Je to v podstatě návod na to, jak zvládnout všechny životní role a jak zoptimalizovat svůj čas a energii a vytěžit z nich maximum. A také jak v dnešní době plné informací, stresu, tlaku a rychlých změn žít zdravým životním stylem.Mámy v poklusuZ vlastní zkušenosti vím, jak náročné pro mě bylo období, kdy jsem měla malé děti. A že nebylo krátké, jsou tři, a tak doba, kdy jsem byla zaměstnanou ženou na plný úvazek a zároveň matkou vodící a vyzvedávající děti ze školky a školy, trvalo mnoho let. Když na to vzpomínám, byla to pro mě doba velkého stresu. Babičky byly ještě plně zaměstnané, manžel pracoval v padesát kilometrů vzdáleném městě, a tak vše bylo na mě. Přitom jsem pracovat musela, abychom se uživili. Každý den jsem ze zaměstnání běhala jako o život, abych stihla tu tramvaj, která mě ještě dovezla do školky včas. Pokud se tak nestalo, čekaly mě slzičky dcery, sedící jako poslední nevyzvednuté dítě ve školce a pohoršený výraz paní učitelky. Možnost pracovat alespoň pár dní v týdnu z domova tehdy neexistovala. O firemní školce jsem si mohla nechat jen zdát. Zkrácení pracovní doby by znamenalo také zkrácení finanční odměny, ovšem za stejné množství práce. A tak jsem, stejně jako většina ostatních matek, podnikala každý týden stejné, stresující a vysilující martýrium.Dnes to jde jinakKoncept work–life balance vychází z předpokladu, že většina stresu, úzkosti a nespokojenosti nejen pracujících žen-matek, ale i všech ostatních, nevychází z jejich neschopnosti svůj život nebo zaměstnání zvládnout, ale z nedostatečně promyšlené organizace činností a neodhadnutí skutečné důležitosti jednotlivých věcí a aktivit. A z toho, že právě s těmito faktory se dá něco udělat. Řada zaměstnavatelů si už dnes uvědomuje, že nejen prací je člověk živ. A pro žádného z nich přece není cílem, aby se jeho lidé upracovali. Pro některé skupiny zaměstnanců je navíc rovnováha mezi prací a soukromím naprosto klíčová, a to z různých důvodů: například právě kvůli péči o dítě, ale jsou i další – třeba časově náročné koníčky či osobní preference. Využitím prvků work-life balance můžou zaměstnavatelé u svých zaměstnanců nejen zvýšit spokojenost a tím i motivaci, ale také včas předejít syndromu vyhoření a odchodům kvalitních schopných lidí.Spokojenost na všech stranáchSladění profesního a soukromého života lidí se stává fenoménem dnešní doby a personální úseky i vedení organizací se s touto realitou postupně vyrovnávají. Samozřejmě ne všechny druhy zaměstnání je možné provozovat ve volnějším režimu. Mnozí zaměstnanci (například zdravotníci, úředníci, kteří pracují v provozních hodinách, dělníci ve výrobě) musí striktně dodržovat pracovní dobu a být přítomni na stanoveném místě. U pracovníků na pozicích, které nejsou vázány těmito podmínkami, je však možné, aby si zvolili flexibilnější rozložení práce během dne, a lépe tak skloubili pracovní a soukromé potřeby. V řadě profesí je možné, pokud je k tomu nakloněný zaměstnavatel, zastat některé pracovní povinnosti  večer nebo o třeba víkendu a vyřídit si v průběhu dne neodkladné soukromé záležitosti bez nutnosti čerpání pracovního volna. Nabídka možnosti flexibilního rozložení pracovní doby je dnes u velkých, většinou nadnárodních organizací už standardem a využívají ji desítky procent zaměstnanců v nich. Malé a střední podniky tento trend následují a v posledních letech volnější pracovní dobu také umožňují. Zaměstnanci těchto firem si tak mohou posunout začátku či konce pracovní doby, zkrátit pracovní úvazek, částečně pracovat z domova apod. A firmy pak sklízí ovoce v podobě  vyššího výkonu a efektivity práce zaměstnanců, předcházení syndromu vyhoření, vyšší loajalita zaměstnanců, snížení fluktuace.

folder_openPřiřazené štítky

Ten další nebude jiný – zapracujte na vylepšení toho, co máte.

access_time29.květen 2019personRedakce

Tak a je to tady. Schyluje se ke konci. A nezáleží na tom, jestli se nacházíte ve stavu manželském, nebo jen žijete s přítelem. Utržená ruka bolí každého stejně. Ale co teď? Vyplatí se zachránit stávající vztah nebo sbalit poslední rámeček s fotkou a udělat tlustou čáru?Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Výběr té správné podprsenky je věda!

access_time29.květen 2019personRedakce

Už delší dobu jsem přemýšlela o svých podprsenkách. V pubertě jsem si na ně moc nepotrpěla. Nakupovala jsem je v běžných mezinárodních obchodech a vybírala je jen podle vzhledu, tedy vlastně barvy. V posledních letech mi ale začalo docházet, že to, co mám pod oblečením, není zanedbatelné…Už jsem se zase přistihla. Dívám se na svého muže a jsem otrávená. Jakoby ta má nespokojenost vytáhla všechny vady na kráse, které kdy měl. Vadí mi jeho výraz v obličeji, mrká na mě jako nějaká hloupá figurka. Vadí mi jeho pohodlnost a nezájem, kdy se sakra v našem vztahu objevila nuda? Nevzpomínám si, a nelíbí se mi to. Aniž si to uvědomuji, otevírám ústa a střílím po něm slova plná úsečnosti, příkazů a jedu. Manžel vyvalí oči jako králík a bulvy mu zakalí šeď lhostejnosti s příchutí otravy. Následuje mávnutí ruky a už mi nastavuje záda a mizí do jiné místnosti k počítači. Stojím a cloumá mnou vztek, ponížení a uražená hrdost. Takhle by to přeci vypadat nemělo! Takhle to vypadat NESMÍ!Ve vodách je samá vodaSamozřejmě, roky letí a nic nového, nikdo nový nepřichází. Máme při sobě pořád stejného chlapa a je tak jen na nás, jestli se z toho dá těžit a vztahu si budeme vážit, nebo ho pošleme do kopru a začneme lovit v jiných vodách. Ale ruku na srdce, ženy. Co asi v těch vodách jiného chytíme? Vždyť jsou to jen ryby. Ano, jasně, existují různé odrůdy, které se chytí, a my je můžeme nebo nemusíme zaseknout. Na háčku se mrskají různé velikosti, různých vlastností. Ale ve finále si jsou až moc podobní. Má tedy vůbec cenu něco měnit?Určitě. Ale napřed u sebe Myslíte si, že se nejde znovu zamilovat do stejného muže? Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterému to půjde? Jen musíte chtít. Začněte tím, že si připomenete důvody, kvůli kterým jste si ho vybrala. Uvidíte, že to pomůže. Přinejmenším to zjemní frustraci, která se vás drží při pohledu na (z vašeho pohledu) nefunkční vztah. Nehledejme si důvody, proč to nejde. Proč to neobrátit a najít způsob kvůli kterým to půjde? Začít u sebe znamená i starat se o sebe a být atraktivnější, hezčí – prostě lepší proto, aby se i on mohl znova zamilovat. Věčně naštvaná za to, že vám v předsíni vysypal písek z bot a vytahaných teplákách mu moc nepomáháte. Navíc, co vás bude naplňovat, bude eliminovat vaše špatné nálady. Podstatné je, že jste šťastné a to se odrazí na celé bytosti. A nejspíš to víte, ale spokojenost září do dálky, každého upoutá, každého praští do očí. Možná to bude stačit k tomu, aby se ve vás zase probudilo to, kým jste byla na začátku.Nestagnujte a nejeďte ve stereotypuA jak dál? Pořád něco dělejte, žádné nudné stereotypy, zapomeňte na babičkovský styl, toho si ještě užijete dost. Žijte tak, aby vás to bavilo, smějte se, až vás budou bolet břišní svaly (ačkoliv nějaký workout ke zpevnění taky není k zahození), využijte každé příležitosti k fyzickému kontaktu se svými blízkými. Pohlaďte je, tulte se, zakřičte si, když to tak cítíte a situace to vyžaduje. ALE. Už nezůstávejte ve stavu stagnace, protože ta se nebude líbit nikomu. Ani vašemu muži, ani vám.No a kdyby přeci jen plán jedna selhal a vy jste už opravdu vyčerpaly všechny možnosti, jak najít cestu zpátky, máte šanci, že zrovna tahle vaše záře někoho upoutá.Žena, která ví: Marta Melicharová

folder_openPřiřazené štítky

Módní návrhářství a vše, co byste o této práci chtěli vědět

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Je vaším snem stát se módním návrhářem či návrhářkou? Chcete pracovat a orientovat se ve světě módy? Módní návrhářství je velice široká oblast, která stále hledá nové talenty. Lidi, kteří to odvětví oživí svými nápady a dodají této práci, která je pro většinu i jejich koníčkem, svěží nádech. Být návrhářem tedy nemusí zůstat jen snem, ale možná si o tomto povolání budete chtít nejprve něco přečíst a informovat se, jak to v módním průmyslu chodí. Dozvíte se zde informace od člověka, který nepracuje v obchodě, ale píše o módě a hlavně módní průmysl pozoruje a vzdělává se v této oblasti, a to již několik let.Učení nemusí být mučení!Nejdůležitější je číst, číst a zase číst. Zajímat se o obor. Funguje to takhle v každé práci, měli byste vždy být odborníkem ve své profesi, aby vaše výkony byly co nejlepší. Jak se říká: co nic nestojí, za nic nestojí. Pokud vás ovšem něco baví a pořádně se do toho „zakousnete“ může to být zábava. Sežeňte si co nejvíce informací o módě, biografie, články z časopisů, atd. Zajděte si do knihovny a zjistěte, jaké knihy a časopisy se věnují módnímu průmyslu, jací jsou módní návrháři… Prohlédněte si zejména Vogue, Harpers Bazaar, Detaily a Womens Wear Daily, pokud je seženete.Cvičte si oči. Jděte do muzeí a galerií. Dívejte se na umělecké knihy. Když se podíváte na malby z minulého století, budete překvapeni, kolik věcí, které na portrétech uvidíte, jsou kopírovány nebo upraveny módními návrháři. Někteří se pouze inspirovali, díla je ovlivnila jen zčásti. Pohled na umělecká díla je také důležitý z toho důvodu, že se můžete mnohému přiučit. Někdo má od přírody rozvinutý smysl pro proporce a rovnováhu, někdo si tento smysl potřebuje vybudovat. Právě pro vyvíjení tohoto smyslu se hodí pozorovat umělecká díla, proporce a poměry. Móda je totiž, zvláště dnes, hodně o smyslu pro proporce a také o schopnosti dát věci dohromady originálním a zajímavým způsobem. Podívejte se na různé knihy o umění, od historického až k modernímu. Jestli pojedete někdy do New Yorku, navštivte určitě Gallagher v Grenwich Vilage. Tam se prodávají staré módní časopisy.Dnes si mladí ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že nemusí jen sledovat starší filmy v televizi, ale mohou si půjčit či koupit DVD a v klidu se na ně doma podívat. Pia Soli, italská módní návrhářka a historička kdysi poznamenala, že se dívala během dlouhé nemoci na stovky starých filmů a načerpala z nich opravdu hodně inspirace pro své kolekce.Stejně jako v jiných atraktivních zaměstnáních, i v módním návrhářství je velká konkurence, hodně lidí touží dostat se do módního průmyslu. Tento obor také obnáší hodiny vyčerpávající práce. Když se připravuje kolekce, musíte zapomenout na volné víkendy a svátky, práce přesčas je zcela normální. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu a jen tak vše na začátku neházet za hlavu. Zpočátku se jistě najde plno „odborníků“, kteří vám budou říkat, co a jak máte či nemáte dělat, a budou vám nemilosrdně sčítat vaše vady. V této situaci si vždy vzpomeňte na slova Winstona Churchilla: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Později, jestli se stanete úspěšnými, dejte si pozor, abyste se, jako plno jiných před vámi, nestali nafoukanými. Také si pamatujte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. V nouzi poznáš přítele, říká se. Když budete na vrcholu slávy, budete mít jistě hodně přátel, ale až když budete na dně, poznáte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé.Chcete navrhovat oblečení pro muže, ženy, děti? Najděte si nějaký obchod nebo butik v dané kategorii a pozeptejte se, jestli byste tam mohli o víkendu, v době dovolené prázdnin apod. pracovat. Pokud vám nebudou chtít zaplatit, pozeptejte se jen, jestli můžete pomoci. Tato práce je velmi užitečná, alespoň na kratší dobu. V obchodním domě či butiku se dozvíte něco o oděvech, zejména byste se měli zaměřit na ty dražší. Seznámíte se tak s lidmi, pro které budete chtít v budoucnu navrhovat, zjistíte jejich požadavky, názory, co se jim líbí a co naopak ne.Je někde ve vašem okolí továrna na oděvy, kterou můžete navštívit? Znáte nějaké švadleny? Pokud ne, je určitě užitečné se s nimi seznámit a výměnou za nějaké pochůzky moci sledovat jejich práci. Pokud chcete v módním návrhářství opravdu uspět, musíte být ochotni přinášet oběti a využít každé příležitosti dozvědět se o dané oblasti více.Co je důležité vědět?Alan Rees, manažer týmu formule 1: „Štěstí je tam, kde se setká příprava s příležitostí.“ Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným!Musíte věřit v sebe sama, mít sebevědomí, ale také je důležité mít realistický pohled na sebe sama a na svět. Vrozené nadání či talent sami o sobě nestačí k zajištění úspěchu. Jsou určité věci, které potřebujete k dosažení úspěchu v každém oboru, a zde jsou některé z nich:1. Dobré mravyV módě platí dobré chování, ať vám ostatní říkají cokoliv. Pokud si s vámi chce dát někdo schůzku, VŽDY mu pošlete písemnou zprávu vyjadřující váš zájem. Pokud používáte často e-mail, ujistěte se, že poděkujete za e-mail vztahující se na vaši žádost. Někteří lidé dostávají velké množství pošty a zanedbávají kvůli tomu mnohé adresáty. Pokud voláte důležitým lidem, snažte se zjistit jméno sekretářky a vždy o ni požádejte, když voláte. To byste se divili, jak vám to může pomoci. Někdy má sekretářka či asistentka/asistent velmi silný vliv a může vám pomoci. Na prvním setkání nikdy neoslovujte druhého křestním jménem. Když se s druhým lépe seznámíte, počkejte si, až vám druhý nabídne: prosím, říkejte mi…Pamatujte si, že být zdvořilý a ohleduplný nic nestojí. Také pamatujte na zlaté pravidlo: Jak chcete, aby se ostatní chovali k vám, chovejte se vy k nim. Jednou jste dole, jednou nahoře. Nikdy nevíte, jestli nebudete potřebovat později pomoc od někoho, koho jste urazili.2.PostojBýt zdvořilý a příjemný na každého je velmi těžké, obzvlášť když vám druhý člověk tzv. nesedne.  Rozhodně to neznamená, že byste ze sebe měli dělat blbce, nebo nechat druhé, aby se do vás naváželi. Znamená to, že byste s lidmi měli jednat s respektem a úctou a očekávat, že oni se budou chovat stejně. Pokud má zaměstnavatel na výběr mezi dvěma stejně talentovanými návrháři, je pravděpodobné, že si raději do firmy vezme příjemného člověka, který se chová jako slušný člověk. Nebo toho s lepšími konexemi, to je smutná realita dneška, kterou musíte vzít v úvahu. I když budete úžasně talentovaní, nebudou vás možná nikde chtít přijmout třeba kvůli tomu, že si pořád stěžujete, pomlouváte jiné návrháře apod. V dnešním světě je tolik hrubého a neohleduplného chování, že si lidé budou vážit toho, když vy budete světlá výjimka a lidé uslyší z vašich úst i tolik ceněná kouzelná slůvka, jako jsou DĚKUJI a PROSÍM!3.DochvilnostPokud jste člověk, který na sebe nechá čekat, neděláte dobře. Lidem, kteří se s vámi mají sejít, to naznačuje, že nemáte úctu k nim, nebo jejich času. Možná znáte pořekadlo, že umělec nikdy nechodí pozdě, jen všichni ostatní přišli dříve. To je sice hezké, ale v praxi by se vám to mohlo vymstít. Vypěstujte si zvyk chodit všude o 10 minut dříve. Nebudete si tak muset vymýšlet různé výmluvy, proč jste se zdrželi a také budete mít rezervu a když se přihodí něco neočekávaného, nebo někoho potkáte, může vám těch 10 minut pomoci.4.VášeňAno, vášeň, a to ne ani tolik pro sex jako pro vaši práci. Lidé, kteří jsou do své práce opravdu „zažraní“, stále se ve svém oboru vzdělávají, jsou většinou úspěšnější, než lidé, kteří chtějí pořád tak nějak vyžít se svým talentem a jsou líní se dále vzdělávat. Pamatujte si, že vzdělání má neuvěřitelnou moc! Neomezujte se na módu, naučte se co můžete ve všech souvisejících oblastech a rozšiřte si své obzory.5.KoncentraceŽivot je boj mezi konkurencí a snad v žádném jiném oboru nenajdete větší konkurenci než v módním průmyslu. Musíte si být jistí, že víte, co chcete, že jste schopni pro to v životě něco obětovat, zkrátka zaměřte se na svůj sen.6.Péče o sebeJe to váš život, který žijete a vaše tělo, které vám může sloužit mnoho let, nebo ho také můžete velmi účinně ničit. Může se zdát, že vám drogy a alkohol pomáhají. Můžete se tak uvolnit, mít určité představy, apod. Ale je to opravdu to, co k životu a práci potřebujete? Ne, vy se potřebujete zaměřit na cíl, a to s jasnou myslí. Bavte se, ale používejte přitom jasný rozum, mějte vytyčené hranice, za které se nechcete dostat. Buďte aktivní, jděte si třeba párkrát týdně zacvičit, zajděte s kamarádkou na jógu, možností je jistě ve vašem okolí hodně. Jezte zdravě. Nepřecpávejte se, ale také nezapomínejte na pravidelnou stravu, abyste večer nezjistili, že jste dnes nic nejedli, protože nemáte čas. Chce to udělat si čas alespoň na několik malých jídel za den. Také nezapomínejte na pravidelný spánek. Může se to zdát obtížné, když se například dává dohromady kolekce. Spánek je ovšem velmi důležitý, a pokud se budete neustále přepínat a spát málo hodin, může se stát, že se zhroutíte. Nebo budete minimálně nevyspalí a otrávení.Někdy ani káva nepomůže.7. Smysl pro humorMít smysl pro humor je velmi důležité v životě každého člověka. Humor se hodí. Jsou lidé, kteří se umí zasmát a udělat z nějaké trapné situace legraci. Ještě vzácnější je udělat si legraci sami ze sebe. Ne za účelem zesměšnění, ale umět se zasmát sami sobě je velmi důležité pro udržení pozitivního myšlení. Nebuďte zatrpklí. Navíc se říká, že kdo se směje, žije déle, tak vyzkoušejte, co je na tom pravdy!8. BudoucnostNěkdy zjistíte, že vše nejde podle vašich představ. Neztrácejte hlavu, snažte se poznat co nejvíce lidí a oblastí. Využijte místa, na kterém jste a snažte se z něho vytěžit co nejvíce, i když to třeba není vaše vysněné místo. Nikdy nevíte, co se může stát a kdo vám může v budoucnu pomoci.Závěrem:Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte asi opravdový zájem pracovat v módním průmyslu. V módě nejde jen o módní návrháře. Zvažte i další profese, jako např. publicista, stylista, fotograf, maskér, kadeřník, módní redaktor,… Možná chcete být ti nejslavnější, navrhovat pro celebrity… Možná, že ale časem zjistíte, že můžete být šťastní, i když vás nebude znát celý svět. Pokud to vztáhneme na svět květin, každý nemůže být růží. Je však důležité, pokud jste kopretinou, snažit se být dobrou kopretinou. Jsme tým a všechna povolání mají své nezastupitelné místo. Pamatujte si, že i když vždy asi neděláte to, co jste si vysnili, i vaše práce nějak módnímu průmyslu prospívá a pokud budete věřit v dosažení svého cíle, nejspíš ho i dosáhnete. „Když něco chcete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli.“ (Paulo Coelho-Alchymista) Stačí jen tomu věřit, být trpělivý a neztratit svůj cíl z očí.Hodně štěstí v budoucím životě!

folder_openPřiřazené štítky

Tampóny pro moderní ženu

access_time21.leden 2020personRadka Eliášková

Přestože vývoj vložek přinesl v posledních letech naprosto komfortní výrobky, tampóny mají mnoho předností. Přesto mnozí gynekologové dodnes varovně zdvihají prst a říkají: pozor, tampóny ohrožují zdraví! Jejich názor však ženám spíše ubližuje a znemožňuje jim zvolit si pohodlí.Tampóny mnoho žen používá jen příležitostně, většinou při koupání v době menstruace. Jenže zrovna plavání ve veřejném bazénu či rybníce může být potvrzením obav lékařů. Velmi snadno se tu dá přijít k infekci způsobující záněty pochvy či jiná onemocnění. Právě v době menstruace je totiž tělo k těmto infekcím výrazně náchylnější. Pokud se přesto vydáš na koupaliště s tampónem, vyměň ho okamžitě po každém smočení ve vodě. Podle odborníků bys ale první dva až tři dny krvácení měla raději vydržet na suchu. (O nepravidelnostech si přečti zde.)Jak vlastně tampón funguje?Na rozdíl od vložek tampóny do sebe vsakují krev ještě předtím, než vyteče z těla, což má několik výhod. Největší z nich asi je pohodlí - nemusíš se bát špinavého prádla, neobtěžuje tě nepříjemný pach (ten tpitž vzniká až tehdy, když se krev setká se vzduchem, a to se u tampónu nestane). Důležité ale je měnit tampóny dostatečně často, zhruba po 3 až 8 hodinách, podle intenzity krvácení. Tím nejen zabráníš proniknutí krve ven, ale podle gynekologů také chráníš své zdraví. Nic se ovšem nemá přehánět a vytahovat tampón ještě předtím, než nasákne, není nic příjemného. Musíš se proto naučit dobře odhadnout intenzitu krvácení a velikost tampónu.Zdraví podmínkouVyměnit vložky za tampóny můžeš tehdy, netrpíš-li žádným chronickým ani akutním onemocněním pohlavních orgánů. Zároveň musíš dodržet několik pravidel. Prvním je dokonalá hygiena při zavádění. Umyj si ruce vždy předtím, než z tampónu odstraníš obal, snaž se na tampón nesahat, drž ho za šňůrku na jeho konci. Chce to trochu cviku, ale brzy se naučíš ten správný grif. Jestliže nemáš s tampóny zatím zkušenosti, ničeho se neboj. Většina krabiček obsahuje návodový leták, na němž je zavádění popsáno a často také nakresleno. Pro začátek si můžeš vybrat tampóny s aplikátorem usnadňujícím manipulaci. Vodítkem mohou být i pocity. Tampón se dostal na správné místo tehdy, když o něm vůbec nevíš.Vyber si správnou velikostTampóny jsou k dispozici v několika velikostech - obvykle ve třech, někdy až čtyřech (záleží na značce výrobku). Nejmenší z nich jsou vhodné pro slabé krvácení (na začátku a na konci menstruace) a pro velmi mladé dívky (je vhodný i pro panny). Zbývající jsou pro silnější a hodně silné krvácení. Zpravidla platí, že každá žena si musí vhodnou velikost vybrat sama - vyzkoušet si, která a kdy jí vyhovuje. Obecně doporučovat velikost nemá smysl. Několik rad na závěr* Než si tampón zavedeš, ujisti se, že ho nedržíš obráceně, tedy šňůrkou dopředu. O jeho vyjmutí bys potom musela požádat svého gynekologa (podobné případy se už staly). * Pečlivě si přečti návod k použití, který u všech výrobků obsahuje varování před syndromem toxického šoku (STŠ). Toto nebezpečné onemocnění zčásti postihuje menstruující ženy, jež používají tampóny. Nemoc se však objevuje velmi výjimečně - v USA ji zaznamenají asi u 10 žen ze 100 000. V jiných zemích je její výskyt ještě nižší. Proto není důvod panikařit a tampóny nepoužívat!

folder_openPřiřazené štítky

Založení s.r.o.

access_time30.leden 2020personRadka Eliášková

Chcete začít podnikat a vydělávat na svém vlastním byznysu, ale nechtějí se vám neustále obíhat různé úřady a nebo prostě jen nemáte s podnikáním zkušenosti a s tímto typem živobytí se teprve seznamujete? Nevadí, jsou zde takzvané firmy na klíč, které mohou být jak akciové, s ručeným omezeným, tak i, v dnešní době velmi populární v evropských zemích, evropské společnosti. Velmi výhodné je, že firma bude založená dle požadavků zákazníka, který si sám určí název, obor podnikání i sídlo společnosti. Následně budou za zákazníka vyřízeny všechny papírování a oběhávání úřadů, tudíž bude mít o většinu starostí méně a společnost bude založená dle všech platných zákonů a vyhlášek České republiky. Společnost na klíč je tak vhodná pro všechny, kteří chtějí mít svou firmu založenou rychle, levně a bez jakýchkoliv problémů a komplikací. Samostatné založení firmy, tedy vložení kapitálu, vyjde na nemalé peníze, i proto se vyplatí využít pomoci profesionálů a mít svou firmu za podstatně levnější cenu. Jak vůbec založit takovou společnost a jaký je postup založení s.r.o. společnosti? Tato forma obchodní společnosti je nejrozšířenější u nás a jedná se o kapitálovou společnost. Na začátku je tedy nutné vložit základní kapitál, který činí 200.000,- Kč. V případě několika společníků musí každý vložit minimálně 10% z celkové částky, přičemž společníků může být maximálně 50. Také je nutné sepsat společenskou smlouvu, která bude následně ověřena u notáře. Poté jsou na řadě stanovy a určení orgánů společnosti. A na úplný závěr se musí společnost zapsat do obchodního rejstříku. Nevýhodou je, že v naprosté většině případů je proces zakládání společnosti náročný a zdlouhavý. I proto je například dobré využít a najmout si na pomoc odborníky, kteří vše potřebné vyřídí za vás a vy poté jen budete moci začít vydělávat.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Děti & Rodina na dotaz začátku

Bolest při porodu

access_time01.listopad 2019personRedakce

Těhotné poprvé rodící ženy jsou v průběhu očekávání narození dítěte zaměstnány mnoha otázkami. Jednou z nich může být také otázka bolesti při porodu. Na to ale není jednoduchá odpověď hlavně proto, že každá žena rodí jinak a každá má jiný práh bolesti. Ta je při porodu  proměnlivá a žena se může pokusit ji dopředu alespoň zčásti ovlivnit.Není nic špatného nebo divného na tom, když má těhotná žena občas strach z porodu a mluví o něm nahlas se svým lékařem, partnerem nebo kamarádkou. Naopak. To, že se o něčem hodně mluví většinou vede k tomu, že se tím dost lidí zabývá a dokáže nalézt řešení. U bolesti z porodu sice asi nenajdeme řešení, jak bolest úplně odstranit, ale můžeme ji poměrně hodně zmírnit.Proč porod bolíÚplně přesnou příčinu bolesti při porodu lékaři neznají. Existuje ale několik pravděpodobných faktorů, které bolesti předcházejí :kyslíková deprivace ve stažené děložní svalovinětlak nervových ganglií vděložním hrdle a spodní části dělohy během kontrakcenapínání děložního hrdla během jeho rozšiřovánínapínání pobřišnicetah a napínání vejcovodů, vaječníků a podpůrných vazůtlak na močovou trubici, močový měchýř a konečníkroztažení pánevního dna a hrázedalší příčinou může být nesprávná poloha dítěte ve vztahu kpánvi, což většinou žena instinktivně vycítí a snaží se automaticky měnit polohuHranice bolesti a pohodyNa otázku zda porod bolel, odpoví většina českých žen kladně. Některá z nich si pamatuje největší bolest spíše před porodem, ale málokterá řekne, že prožila bezbolestný porod. V našem století ale stále nalezneme mnoho kultur, kde ženy prožívají minimální bolest nebo mají porod bezbolestný.Aktivní porodní asistentky dnešní doby hledají stále nové směry a možnosti, jak porod ženě ulehčit. Některé z nich říkají, že žena by se měla dívat na porod z jiného úhlu než jaký je předem určen. Stejně jako sex nebo např. zavádění tamponu. Zdá se vám tohle srovnání hloupé ? Jistě narození dítěte a zavádění tamponu je co do prožitku, závažnosti i náročnosti situace nesrovnatelné. Podle některých porodních asistentek si žena může zavést tampon velmi bolestivě anebo naopak úplně bezbolestně. Stejné je to v sexu, který může prožívat euforicky nebo naopak bolestivě a nerada. Některé kultury proto rodí podle slov tamních žen bezbolestně. Otázkou ale pořád zůstává, co kdo za bolest a nebolest považuje.V některých zemích je např. užívání léků na tišení bolesti tabu a ženy tady z určitých důvodů rodí tiše, bez známek jakéhokoli prožívání bolesti. Tu ale přitom prožívat mohou, jen se o ní bojí mluvit. Na druhou stranu např. v Japonsku nebo v Nizozemsku je podávání léků na tišení i při normálním průběhu fyziologického porodu automatická věc, dokonce jde prý o součást přírody. Zde rodící ženy asi taky mluví o bezbolestných porodech....Prospěšnost porodní bolestiTento titulek se asi bude líbit málokomu, ale je dost pravdivý. Pozitivní vliv bolesti při porodu se odehrává už na emoční úrovni. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v těle tvoří tzv. vnitřní opiáty. Ty pak zvyšují matčinu schopnost pokračovat v porodu a podporují její pocity zvládnutí a uspokojení. K tomu ale nedojde pokud chybí stres a bolest, které mohou potlačit právě utišující léky, které si některé maminky vyžádají hned po prvním zapíchání v podbřišku. Bolestivý vjem během každé kontrakce také signalizuje hypofýze, že má vyplavit oxytocin, hormon zařizující kvalitní děložní stahy.Vliv normální porodní bolesti je prospěšný i pro dítě. Látky, které se v takovém případě vyplavují do krve dítěte, napomáhají přípravě plic na dýchání vzduchu, mobilizují jeho energetické zásoby a způsobují i odliv krve z končetin k mozku a srdci dítěte, čímž jej ochrání před nedostatkem kyslíku.Většina žen, které prožívají při porodu bolest se také lépe orientují v porodním procesu a dokáží lépe porod rozeznat. Přesná lokalizace porodní bolesti pomáhá i porodním asistentkám, které pak lépe matce pomáhají polohovat a prožívat porodní doby.Zbytečným podáním utišujících léků matka omezuje svůj přirozený instinkt.Ovšem jsou velké individuální rozdíly. Pokud první a druhá doba porodní trvá velmi dlouho a matka upadá do zoufalých stavů, je asi těžké jí doporučit nepodání léků k utišení bolesti. Každopádně porod nezažíváme tak často jako menstruaci a je důležité si uvědomit, že to, jak bude probíhat záleží hlavně na nás.Utišit velkou bolest vám může dnes pomoci řada už zavedených metod, které byly ještě před deseti lety tabu Co usnadní překonání porodní bolestiNenechat se od začátku příliš manipulovat. Podle výzkumů jsou maminky, které rodí po svém (bez jakékoli medikace) odvážnější a přirozenější než ty, které od začátku vyžadují léky. To znamená, že se jakoby trochu oddělí od  okolního světa. Taková žena si troufne dělat věci, za které by se třeba normálně styděla - křičí, kleje, vydává nejneočekávanější zvuky, pozice nebo pohyby. To vše znamená, že dochází k redukci neokortikální činnosti, což umožňuje efektivní vyplavování hormonů z hypofýzy a hypotalamu, což je podle lékařů nejdůležitější aspekt fyziologie porodu. Ale, jak jsme už uváděli, každá žena je jiná a nelze a priori radit prožívat porod bez léků.Vhodná místnost na porod. Rodit byste měla na tichém místě, při tlumeném světle a v co největším soukromí. Pokud máte možnost volby místa porodu, dopředu si zjistěte, které pro vás bude to nejvhodnější a nebojte se personálu ptát na všechno, co chcete vědět. Je to lepší než se pak při porodu zbytečně trápit otázkami na rozsvícená nebo zhasnutá světla apod.Pocit bezpečí v souvislosti s výběrem doprovodné osoby. Žena by měla myslet na to, aby měla při porodu vedle sebe někoho komu zcela nebo velmi důvěřuje. V průběhu porodu může dojít k nějakému oslabení vnímání, a pak je pro porodní asistentky důležitá i komunikace s doprovodnou osobou. Těžko říci, zda je pro vás lepší partner, kamarádka nebo maminka. To už musí každý zvážit sám, vodítkem mohou být zkušenosti, které s možnými osobami máte v krizových situacích, které jste spolu zažili. Porod sice není krize, ale psychické vypětí zde přeci jen nějaké je. Sexuální stimulace v průběhu porodu. Většina z vás se asi nad tímto tématem zhrozí nebo bude i šokována, ale toto téma bylo ještě před několika desítkami let poměrně často v souvislosti s porodem zmiňované. Časem se ale v souvislosti s porody v nemocnici absolutně „smetlo pod rohožku". Jde o věc, která může být zajímavá pro ženy, které se nebojí něco měnit nebo jsou otevřené novým metodám a zkušenostem. U mnoha druhů savců je sexuální stimulace samice během porodu normální. Podle některých kultur má sexuální stimulace ženy během porodu analgetické účinky. I samotný orgasmus je silným děložním stimulantem. Je však jasné, že jakákoli sexuální stimulace u porodu se vám může v dnešní době zdát vzhledem ke společenským a jiným faktorům nemožná (přítomnost jiných lidí u porodu, stydlivost, psychický blok apod.). A proto můžete začít např. v případě přítomnosti partnera u porodu kvalitní masáží v oblasti rodidel, vnitřních stran stehen, bradavek, šíje, uší a prstů u nohou.Poučení doprovodu. Kvalitně vedené předporodní kurzy tuto otázku vyřeší vlastně za vás, jen je důležité poučit svůj doprovod o tom, že ne při každém hlasitém zasténání je hned nutné volat lékaře a sestry kvůli možnému strachu z velkého utrpení, váš doprovod by měl po celou dobu naslouchat vašim potřebám a snažit se vám pomáhat ne něco řešit nebo organizovat Masáž těla. Jakákoli pozitivně působící masáž těla může ženu velmi uklidnit a její bolest byť je zčásti zmírnitHydroterapie (vana, sprcha).  Velmi osvědčená metoda, která pomáhá velké části žen ke zmírnění bolestí zad i podbřišku.Lokální aplikace tepla a chladu. Může snížit řadu nepříjemností, patří sem. např. termofor, rýžové, gelové či peckové nahřívací polštářky, nahřáté ručníky, stejně jako sáčky s drceným ledem, zmrzlá plechovka s nápojem apod.  Muzikoterapie Aromaterapie HomeopatieŽena může při porodu pociťovat výraznou bolest, ale měla by mít kontrolu nad procesem porodu. Na druhou stranu může mít díky lékům úlevu, ale necítí kontrolu a může být o příjemné prožitky ošizena. V mnoha jazycích je proces zrození popisován jako proces práce. Zvládání porodní bolesti je z velké části emocionálním jevem, který lze pozitivně ovlivnit. 

folder_openPřiřazené štítky

Za zdravé zuby budoucích maminek a jejich dětí

access_time07.prosinec 2019personMarián Kroužel

Čištění zubů nepatří mezi nejoblíbenější činnosti člověka. Převážná většina lidí považuje poškození zubních tkání a dásní za nutné zlo, jemuž nelze ani sebelepším čištěním zubů zcela zabránit. Nesprávně se lidé domnívají, že příčinou vzniku zubního kazu je měkká sklovina, dědičnost, těhotenství apod.Panuje názor, že zuby nejsou životně důležité a navíc přece existují „zubaři“, kteří je v případě potřeby spraví nebo nahradí. Zubní kaz je bohužel stále a zcela zbytečně nejrozšířenějším onemocněním lidského těla, které ovlivňuje naše celkové zdraví mnohem víc, než si myslíme. Zdá se však, že řešení této situace je začarovaným kruhem, protože nesprávné hygienické návyky se stále dědí v rodině z generace na generaci.Péče o zuby budoucích maminek a jejich dětí je důležitáUdržet si zdravý chrup po celý život by mělo být cílem každého z nás. U dětí však největší zodpovědnost mají rodiče. Právě na nich záleží, jak povedou své dítě ke zdravému životnímu stylu a příkladné osobní hygieně. Proto je nutné, aby již nastávající maminky byly plně informovány o tom, jaké změny v jejich ústech mohou během těhotenství nastat a jak pečovat o pusinku a zoubky svého dítěte. Poměrně velké procento malých dětí bohužel nemá chrup zcela v pořádku a musí absolvovat nepříjemné a bolestivé ošetření u zubního lékaře. Po takových zážitcích se pak dítě stává „neošetřitelným“ pacientem, což může přetrvávat do dospělosti.Těhotenství vyvolává v mateřském organismu řadu změn souvisejících se zajištěním vývoje plodu, přípravou na porod a kojení. Proto je každá nastávající maminka preventivně pod lékařským dohledem, je jí vystavena „Průkazka pro těhotné“ a je pravidelně zvána do těhotenské poradny. Při první návštěvě je sepsána anamnéza a provedeno celkové orientační vyšetření. S těhotenskou průkazkou by měla žena absolvovat ještě další vyšetření, mimo jiné i stomatologické. Bylo by vhodné, aby již gynekolog těhotnou ženu poučil a náležitě motivoval k péči o její chrup. Zásadním problémem je, že většina těhotných žen se do stomatologické ordinace vůbec nedostaví. Může to být jednak ze strachu ze stomatologického ošetření nebo nedostatečnou informovaností od svého gynekologa o důležitosti tohoto vyšetření. V těhotenské průkazce je však kolonka věnována péči o chrup, a pokud nastávající mamince nedoporučí návštěvu zubního lékaře gynekolog, měla by se k němu objednat sama. Zubní lékař by měl provést podrobné klinické vyšetření dutiny ústní budoucí maminky a na jeho základě pak sestavit plán případného ošetření, přičemž v prvním trimestru se obvykle odloží ta ošetření, která nejsou nezbytná. Druhý trimestr je pro zubní ošetření optimální. Ve třetím trimestru, tedy v pokročilém stupni těhotenství se doporučuje provádět jen neodkladné výkony, neboť žena v tomto období snáší jakoukoliv zátěž hůře. Součástí návštěvy těhotné pacientky u stomatologa nebo dentální hygienistky by mělo být vhodné poučení budoucí matky, jak předcházet zubnímu kazu nejen u ní, ale zejména u dítěte. Měla by dostat informace o významu dietních opatření a o přípravcích s obsahem fluoru a jejich efektu v prevenci zubního kazu. Správně poučená maminka by měla vědět, že zubní kaz není dědičné onemocnění. „Dědičné“ jsou jen návyky v oblasti výživy a ústní hygieny. Zdravý vývoj dítěte, včetně jeho zoubků, v největší míře závisí na péči a správné výživě budoucí matky. Ideální samozřejmě je, když jí v tom pomáhají nejen gynekologové, zubní lékaři, dentální hygienistky a další odborníci, ale také ostatní členové rodiny.Proč se těhotným ženám více kazí zuby?U těhotných žen dochází k odlišnému vnímání chuti jídla i změnám životních návyků. U mnoha stoupá konzumace sladkostí, které mohou snižovat dávivý reflex a zvracení nebo konzumace kyselých a slaných jídel, tedy potravin, které zvyšují riziko zubního kazu. U řady těhotných klesá úroveň ústní hygieny z důvodu strachu ze zvýšeného krvácení dásní, které jsou v těhotenství často citlivější a v ústech pak dochází ke zvýšenému ukládání plaku a stoupá počet mikroorganismů, které zapřičiňují zubní kaz. V případě častého zvracení se v dutině ústní vytváří kyselé prostředí, jehož vlivem dochází k odvápnění skloviny a snížení její odolnosti vůči činnosti mikroorganismů. To jsou nejčastější mechanizmy, které vedou ke zvýšené kazivosti zubů a onemocnění dásní u těhotných žen. Takzvaná těhotenská gingivitida, tedy zánět dásní, který se projevuje jejich krvácením, je způsobena hormonálními změnami v těhotenství, které snižují odolnost dásní vůči průniku škodlivin z dentálního plaku do gingivy (dásní). Zvláště u žen, kterým se objevovalo krvácení dásní již před těhotenstvím, dochází v začátku těhotenství poměrně náhle k většímu krvácení z gingivy. To ženu samozřejmě překvapí, zalekne se a omezí čištění chrupu. Následkem je další hromadění plaku v ústech a zhoršení stavu gingivy. Je velmi důležité vědět, že krvácení z dásní není přímo způsobeno drážděním zubního kartáčku, ale zánětlivým onemocněním dásní, které může ve svém důsledku vést až ke ztrátě zubů a které dokonce přispívá i k onemocnění vnitřních tělesných orgánů. Krvácení dásní, lze zastavit pouze důslednou ústní hygienou. Proto by nejen těhotná žena, ale každý kdo zjistí byť i občasné krvácení z dásní, měl neprodleně navštívit zubního lékaře či dentální hygienistku, kteří jí po nezbytném ošetření chrupu a odstranění případného zubního kamene dráždícího dásně, také odborně poradí, jak správně a šetrně čistit zuby i měkké tkáně v ústech.Výživa a ústní hygiena v těhotenstvíTěhotenství je pro ženu určitým „zátěžovým obdobím“, kdy dochází ke změnám na úrovni metabolismu všech živin. Většina změn je reakcí vnitřního prostředí na zajištění růstu plodu. V 1. trimestru gravidity je nárok na energetický přívod ze stravy nižší, v průběhu 2. a 3. trimestru s růstem plodu energetický příjem stoupá na 1260 kJ/den. Je proto nutné dbát na správný podíl základních živin ve stravě. Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitamíny. Bílkovin má těhotná žena přijímat asi 100 g denně a to rostlinných a živočišných ve stejném poměru. Část má být ve formě mléka a mléčných výrobků, čímž je zajištěn i přísun minerálů (CA, P) a vitamínů.Tuky se zásadně omezují, ve stravě jich nemá být více než 80–90 g denně. Sacharidy mají být ve stravě zastoupeny méně, než mimo graviditu. Jejich denní množství nemá přesáhnout 350–400 g. Minerály a vitamíny mají být v těhotenství ve stravě bohatě zastoupeny podáváním ovoce a zeleniny. Vyšší spotřebu železa zabezpečí konzumace vajíček, zeleného salátu, kakaa a mořských ryb. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného energetického příjmu (nad 11300 kJ/den), omezit nebo lépe vyloučit uzené pokrmy, výrobky s kofeinem (káva, čaj, Coca-Cola, čokoláda), alkohol a vyvarovat se kouření. Správná ústní hygiena u těhotné ženy znamená odstraňování zbytků jídel a povlaku ze zubů 2x denně – tzn. ráno po snídani a večer před spaním zubním kartáčkem. Zubní kartáček má mít co nejmenší pracovní část (hlavičku se štětinkami), aby nevyvolával dávivý reflex. U žen, které mají problémy při čištění zubů je vhodný jednosvazkový zubní kartáček. Některé ženy nesnášejí v těhotenství zubní pasty. Když jim nevyhovuje žádný typ zubní pasty, mohou si zuby čistit bez ní a po vyčištění si vyplachovat ústa jednu minutu ústní vodou s fluorem. Mezizubní prostory je nutné čistit dentální nití nebo interdentálním kartáčkem dle doporučení ošetřujícího stomatologa nebo dentální hygienistky. Po dobu těhotenství by měla budoucí maminka navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku nejméně 3x. V rámci první návštěvy obvykle dostane všechny potřebné informace o správné výživě, ústní hygieně a fluoridaci. Při druhé návštěvě zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují, jak si žena osvojila správné návyky ústní hygieny a fluoridace a pomohou jí odstranit všechny zjištěné nedostatky. V druhém trimestru je vhodné ošetřit všechny zubní kazy. Ve třetí návštěvě v posledních třech měsících těhotenství zubní lékař nebo dentální hygienistka zkontrolují těhotné ženě stav chrupu a ústní hygieny. V tomto období poučí budoucí maminku také o tom, jak se bude starat o dutinu ústní svého dítěte.Budoucí maminka si udrží zdravé zuby a dobře se postará o zuby svého dítěte, když bude vědět že:1. Zubní kaz v období těhotenství vznikne jen její vlastní vinou, a to nesprávnou výživou – hlavně zvýšeným příjmem sladkostí a nedostatkem potřebných živin ve stravě a především nesprávnou ústní hygienou, tedy nedostatečným čištěním zubů. 2. V období těhotenství musí alespoň třikrát navštívit zubního lékaře nebo dentální hygienistku. Dentální hygienistka správně motivuje a instruuje v používání dentálních pomůcek a zubní lékař kontroluje a v případě potřeby ošetřuje její chrup.3. Rodiče se často ptají, zda jejich dítě bude mít pěkné zuby a my jim odpovíme: „Rodiče, kteří jsou správně informovaní a tyto informace svědomitě přenáší do praxe v rodině, budou mít dítě, které nepozná bolest zubů a strach z ošetření u zubního lékaře.      

folder_openPřiřazené štítky

Mateřské školy

access_time11.únor 2020personRadka Eliášková

Do dětského kolektivu se dítě prvně dostane v předškolních zařízeních. Najde tam své první kamarády a na tety ze školky vzpomíná ještě v dospělosti. Aby ale byla školka pro dítě místem, na které bude jednou skutečně vzpomínat rádo a nestalo se pro něj malým peklem, musí rodiče dobře zvažovat výběr školky a mít především trpělivost v začátcích. Kdy je ten správný čas začít s mateřinkouKdy s dítětem do školky, aby to nebylo příliš brzy, ale aby zároveň nebylo dítě ochuzeno o dětský kolektiv? Co s dětmi, které si na školku nemohou zvyknout a co školka dětem dává? Své o tom ví Jitka Klausnerová, ředitelka mateřské školy, která s předškolními dětmi pracuje už jednačtyřicet let. V současné době mohou do školky chodit už děti tříleté, byť jen na čtyři hodiny denně. Někteří rodiče ale mají obavu, aby nebylo pro jejich tříleté dítě na školku ještě brzy. Je už podle vás tříleté dítě na školku zralé?To je individuální. Každé dítě je jiné. Pokud se rodiče rozhodnou dávat dítě do mateřské školy už v jeho třech letech, měli by ale pamatovat na adaptační dobu. Ta je pro děti velmi důležitá. Není možné, aby rodiče dali dítě do školky hned na čtyři hodiny a mysleli si, že tam bude dítě hned ze začátku nadšené. Dítě musí nejprve získat jistotu, že si pro něj maminka zase přijde. Děti se totiž většinou nejvíc bojí toho, že je maminka ve školce nechá. Když dítě zjistí, že se může spolehnout, je většinou všechno v pořádku. Když začne dítě chodit do školky už ve třech letech, má celý rok na to, aby si zvyklo, než začne docházet na osm hodin. Pozná režim, pozná kamarády. Podle mého názoru jsou lepší smíšené třídy. Tříleté děti se učí od starších. Odkoukávají od nich jejich jistotu. Starší děti je vtáhnou do hry, pomáhají jim. To mladším usnadní vstup do mateřské školy. Pokud rodiče k zahájení docházky do mateřské školy přistupují správně a dají dítěti čas, aby si zvyklo, neuškodí to nijak ani tříletým.Pokud mají rodiče doma dítě už čtyřleté, ale není nutné, aby chodilo do mateřské školy, je dobré nechat ho doma až do první třídy?To rozhodně nedoporučuji. Pro čtyřleté dítě je už docházka do mateřské školy dobrá. Pokud chtějí rodiče školku ještě odložit, tak maximálně o rok. Rok před školou už by dítě mělo pravidelně chodit do dětského kolektivu. I tak je toho ale moc, co se musí za rok naučit. Takže čtyři roky jsou pro mateřskou školu ideální. Důležitá je sociální zralost, kterou doma dítě nezíská. Na to nestačí ani občasné návštěvy dětských center za doprovodu rodičů. Dítě musí být zvyklé na své vrstevníky. Musí se naučit sebeobslužnosti. Naučí prosadit své já, ale i ustoupit druhým. Děti, které do základních škol přicházejí z domova, aniž by před tím chodily do školky, se častěji stávají obětí šikany. Neumí si v kolektivu poradit. Důležité je, že se dítě naučí vnímat autoritu jiných dospělých než svých rodičů. A samozřejmě získá společenské vztahy.Rodiče si uvědomují, že mateřská škola je pro jejich dítě dobrou volbou. Nebo prostě jen musí chodit do práce. Jejich dítě ale tuto skutečnost odmítá přijmout a ve školce si nemůže zvyknout. Co pak?Pokud dítě nechce do školky, musí se mu dát čas. Postupně ho adaptovat. Nejprve je s ním ve školce matka. Pak na chvíli odejde, aby se pro něj vzápětí vrátila. Někdy je to dlouhá práce a chce to především trpělivost. Dobré je, když matka s dítětem chodí do různých mateřských center, kde se dítě dostane do kolektivu i mimo mateřskou školu. Záleží i na učitelích. Dítě musí mít jistotu i v nich. Musí mít důvěru, že mu učitelé se vším pomohou. Dítě totiž mívá velmi často strach, že si bez matky nebude vědět rady, že situaci nezvládne. Když bude vědět, že mu učitelé pomohou, uklidní se. Když to ani tak nepůjde, měli by rodiče docházku do mateřské školy odložit. A pracovat na odpoutání dítěte od matky. Třeba i tím, že budou společně častěji navštěvovat dětský kolektiv. Rozhodně by ale dítě mělo rok před školou do školky chodit. V první třídě má dítě tolik jiných úkolů, že je na socializaci už pozdě.Školku pro své dítě vybírejte pečlivěVybírat mateřskou školu by měli rodiče nejen podle jejího umístění, ale také podle školního vzdělávacího programu. Na místě je také školku navštívit a seznámit se s prostředím, do kterého chtějí své dítě dávat. Teprve pak se rozhodnout, která mateřská škola je pro jejich dítě nejvhodnější. „Jsou rodiče, kteří od mateřské školy očekávají jen to, že bude v blízkosti jejich bydliště. Pak jsou ale rodiče, kteří mají požadavek na mateřskou školu podle toho, co jejich dítě baví, v čem je šikovné. Všechny mateřské školy mají vzdělávací program a rodičům nezbývá, než v něm hledat tu, která by jejich dítěti vyhovovala,“ uvedla vedoucí odboru školství a kultury v Mostě Jaroslava Boudová. Při zápisu předloží rodiče nebo zákonní zástupci občanský průkaz, rodný list dítěte a podají žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ve lhůtě stanovené zákonem bude vydáno písemné rozhodnutí o výsledku zápisu. Hrou předškoláků k práci i životuStejné šance nemají už ani děti v mateřských školách. . Chtěli bychom, aby všechny děti měly rovné příležitosti především ke vzdělání. Aby všechny uměly to, co má dítě umět, když jde k zápisu do první třídy. U dětí z problémových rodin to totiž většinou tak není,“ vysvětlila Miroslava Holubová. Některé děti si z rodiny nepřináší základní hygienické návyky, neznají barvy, tvary, mají malou slovní zásobu. „Zjistili jsme také, že hodně dětí má vadu řeči. Chtěli bychom proto zaměstnat logopeda, který by s dětmi pracoval,“ uvedla ředitelka školy. Projekt je určen nejen pro mateřské školy, ale i pro přípravné třídy. Kromě nového pracovního místa logopeda, který by vedl i školní asistenty, jde především o materiální vybavení. „Jedná se o různé vybavení a aktivity, které by měly děti motivovat. Zaměříme se především na multikulturní výchovu, na problémy rasismu. Aby děti už v tomto věku nevnímaly negativně, že jsou každé z jiného prostředí,“ doplnila Miroslava Holubová. Do mateřských škol by díky dotaci mohly přibýt hrací prvky a pomůcky a také počítač, se kterým pracují už školkové děti.

folder_openPřiřazené štítky